ESHOP HORY, MÁ PANENKO HORY SHORA

Transkript

1 ESHOP V Ý S T A V A F O T O G R A F I Í P H O T O G R A P H Y E X H I B I T I O N OSMITISÍCOVKY / EIGHT-THOUSANDERS FOTOGRAFIE - PHOTOGRAPHY: RADEK JAROŠ PŘEKLAD - TRANSLATION: PETRA HOMOLOVÁ Čtrnáct nejvyšších hor naší planety, čtrnáct velikánů, přesahujících svojí výškou hranici osmi tisíc metrů. Stanout na všech jejich hlavních vrcholech! Výzva, která budila, budí a bude budit respekt v každém horolezci, který upíše svoji duši těm nejvyšším horám. Meta, které dosáhlo bez kyslíkových přístrojů zatím jenom 13 horolezců z celého světa. Spousta těch, kteří se za tímto snem vydali, ho nikdy nedosáhne. Cesta dalších navždy skončila za hranicí věčného ledu a sněhu. Desítky pokusů, kdy se člověk vydává do tzv. zóny smrti. Extrémní klima, mráz, vichřice, ale také jenom třetina kyslíku oproti tomu co dýcháme tady dole. Ve skutečnosti ale vlastně nejde jenom o štíty Himálaje. Čtyři klenoty této koruny se tyčí v pohoří Karakoram, severozápadně od Himálaje. Koruna Himálaje - The Crown of the Himalayas. The fourteen highest mountains on earth, fourteen giants rising up to over meters above sea level. To reach the top of all of them! A challenge which has always filled and will always fill with awe and respect every mountain climber who devoted his soul to the highest mountains in the world. A goal which has been reached without oxygen masks so far only by 13 mountaineers from all over the world. Many of those who had set to follow this dream will never reach it because their journey ended forever up there in the world of ice and snow. Numerous attempts when you enter the death zone, extreme climate, cold temperatures, vicious winds, and only about a third of the amount of oxygen compared to what we breath down here close to sea level. In fact, the fourteen eight-thousanders are not just the peaks of the Himalayas as four of the peaks which belong to the Crown of the Himalayas are located in the Karakoram mountain range located northwest of the HImalayas. HORY, MÁ PANENKO Extrémní horolezec a dospívající dcera. Sportovec a kavárenská povalečka. Je možné, aby si rozuměli? Spojujícím mostem při pohledu na svět může být i neobvyklá kniha plná příběhů nejen z hor. Pokud nejde o život, jde o ho HORY SHORA Poutavé příběhy z cesty za Korunou Himálaje. Prvních sedm zdolaných osmitisícových vrcholů, doplněné množstvím fotografií z míst kam se dostane pouze několik desítek lidí naší planety. Kde je vůle, tam je cesta! GENERÁLNÍ PARTNER / MAIN PARTNER

2 PAVEL JONÁK OSMITISÍCOVKY / EIGHT-THOUSANDERS Po přečtení knihy Himálajští tygři zatoužil být jako oni. Lidé, kteří zdolávají nejvyšší vrcholy naší planety. V 18 ti letech začal s horolezectvím, ve třiceti poprvé okusil drogu pohybu v extrémní nadmořské výšce během expedice na Mt. Everest. Za další čtyři roky v roce 1998 stanul na jeho vrcholu. Teprve jako 12. člověk v historii, který dokázal ze severní, tibetské strany vystoupit na vrchol bez použití umělého kyslíku. Lezení bez kyslíku, bez pomoci výškových nosičů Šerpů a v malém týmu. To je Radkova filozofie lezení. Doposud tak stanul na třinácti osmitisícových vrcholech. Na jednom z nich i Alpským stylem. Za záchranu horolezců na Dhaulagiri dostal Českou ale i Evropskou cenu Fair Play. NAR. 29. DUBNA 1964 BORN APRIL 29, 1964 When he read a book called Himalaya-Tigers, he desired to be like them. Like the people who defeat the highest peaks of our planet. At the age of eighteen he started with mountaineering. When he was thirty, he tried the drug of the movement in the extreme altitude during the expedition to Mount Everest. After next four years in 1998 he stood on the top of the mountain. He was only twelfth man in the whole history who was able to climb to the top from the north Tibetan side without using the artificial oxygen. Climbing without oxygen, in a small team and without help of the Sherpas. This is the philosophy of Radekʼs climbing. So far he has defeated thirteen eight-thousanders by this approach. One of them by the Alpine style. He was awarded the Czech and the European Fair Play prize for the rescue of mountaineers on Dhaulagiri.

3 - 3 - Když přišla nabídka v roce 1994, že můžu jet na expedici do severní stěny Everestu, několik měsíců jsem tomu nevěřil! Já?! Nakonec jsem odjel, dostali jsme se do m, nevylezli. Počasí nás nepustilo, ale ani expedice nešlapala, jak je potřeba. V roce 1998 jsem to zkusil znova s fantastickou partou a odměnou byl vrchol. Z Tibetu přes severní sedlo. Bez kyslíkových přístrojů! Ještě jsem to nevěděl, ale byl jsem chycen, Himálaj se stala mým osudem. Na obzoru vlevo je třetí nejvyšší hora světa Kangchenjunga vzdálená stovky kilometrů. Napravo od Mt. Everestu se tyčí Lhotse se svojí západní stěnou. A pod ní se krčí Pumori m. Tady si člověk uvědomí, co to znamená Koruna Himálaje! Snímek jsem pořídil z vrcholu Cho Oyu m. 19. KVĚTNA 1998 MAY 19, 1998 KORUNA HIMÁLAJE - MT. EVEREST 8848 M When I received an offer to go to an expedition to the north side of Mount Everest in 1994, I could not believe that for several months! Me?! I left finally and we got to m but we did not climb the peak. The weather was against us and even the expedition itself did not work well enough. In 1998 I tried it again with a fantastic team and the reward was the peak. From Tibet through the north saddle. Without oxygen! I did not know it yet but I was trapped. The Himalayas became my destiny. On the left horizon you can see the third highest mountain of the world Kangchenjunga, hundreds of kilometers far away. On the right side of Mount Everest you can see Lhotse and its western face. And below Lhotse is Pumori with m. This is a place where a man realizes what the Crown of the Himalayas means. I took this picture from the peak of Cho Oyu m.

4 - 4 - Po vylezení Mt. Everestu jsem rok do Himálaje nejel. Ale další cíl stál za to. Kangchenjunga! Byli jsme jediná expedice, která se na podzim roku 2000 o třetí nejvyšší horu světa snažila. Jet stream, výškový vítr o síle až 700 km/h, nás zastavil v m. Ale taky další lekce o tom, jak důležitá je správná parta. Další pokus v roce 2003 byl poprvé v malém týmu, ve třech lidech. Zdeněk Hrubý, Martin Minařík a já. A nakonec poslední osmitisícovka, na jejímž vrcholu nestáli ještě Češi, byla zdolána! Snímek je z ledovce Gasherbrum, ale podobnost s Kanchengou spočívá v obrovském nebezpečí až stovky metrů hlubokých trhlin. Tolik strachu jako na těchto horách jsem při pohybu ledopádem nikdy nezažil. A to jsem z vrcholu sestupoval dva dny sám 15. KVĚTNA 2002 MAY 15, 2002 KORUNA HIMÁLAJE - KANCHENJUNGA 8586 M After climbing up Mount Everest I did not go to the Himalayas for one year. But the next destination was worth the waiting! Kangchenjunga! In the autumn of 2000, we were the only expedition that wanted to climb up the third highest mountain of the world. Jet stream, the high altitude wind with the power up to 700 km/h stopped us at m. Nevertheless, it was another lesson about the importance of the right team. The next attempt was in 2003 and for the first time it was in a small team, just three people Zdeněk Hrubý, Martin Minařík and me. And finally the last eight-thousander without the Czechs standing on the peak so far was defeated! The photo is taken from the Gasherbrum glacier but the similarity with Kangchenjunga is in the enormous danger of hundreds meters deep cracks. I have never experienced so much fear as I have in these mountains when moving through the icefall. And moreover I was descending from the peak for two days on my own...

5 - 5 - Broad Peak jsem poprvé viděl při první neúspěšné expedici na K2 v roce A samozřejmě mě napadlo, že když jsou jenom přes údolí, tak se o ně příště pokusíme o obě. Zdenka v sestavě vystřídal Petr Mašek a to byl na dlouhé roky základ vynikajícího týmu. V roce 2003 jsme nejprve pracovali na K2. 7x jsme nastoupili do stěny a 7x nás vyhnalo špatné počasí ze m. S takovou aklimatizací jsme si troufli na Broad Peak alpským stylem, ale první pokus skončil v m a druhý v m. Až při dalším jsme všichni tři stáli na vrcholu! A potom znovu na K2. Ale z obou dalších pokusů nás vyhnala vichřice a sněžení z CIII ve výšce m 18. ČERVNA 2003 JUNE 18, 2003 KORUNA HIMÁLAJE - BROAD PEAK 8051 M I saw Broad Peak for the first time during the first unsuccessful expedition to K2 in And of course it came to my mind to try to defeat both of them at once next time because they were next to each other over the valley. Zdeněk was replaced by Petr Mašek who became a new member of our team and for many years was the base of an excellent team. In 2003 we started to work on K2 first. Seven times we started to climb the rock face and seven times we were forced to leave because of bad weather at m. With the acclimatization like this we dared to climb Broad Peak by the Alpine style but our first attempt finished at m and the second one at m. But the next one was ours and we stood on the top of the mountain, all three of us. And then K2 again. But unfortunately the both two attempts were accompanied by a strong windstorm and heavy snowfall and we finished at CIII at m

6 - 6 - Ten rok jsem poprvé vyrazil na dvě expedice. Jarní byla netypická. Na vrcholu jsem stanul s Martinem Koukalem, který byl čerstvým mistrem světa v běhu na 50 km. Sestavu doplňoval orientační běžec Petr Vavrys. S Martinem jsme lezli před lety společně na Huascarán v Jižní Americe. Během expedice jsem poprvé řešil problém výškové nemoci edém plic. Nemoc, která si vyžádá každoročně spousty lidských životů nejen v Himálaji. Mnoho jich zahyne při výstupu stěnou Lhotse (odkud je snímek), do Jižního sedla Everestu, kudy se každoročně pokoušejí o vrchol stovky lidí, kteří s horolezectvím nemají nic společného, ale kterým výstup umožní další stovky výškových nosičů, kilometry fixních lan a kyslíkové láhve. Cho Oyu je na obzoru. 10. KVĚTNA 2004 MAY 10, 2004 KORUNA HIMÁLAJE - CHO OYU 8201 M That year I went on two expeditions for the first time. The spring expedition was not typical. On the peak I stood with Martin Koukal who was a brand new world champion in cross country running on 50 km track. Our team was completed with the orienteer Petr Vavrys. With Martin I climbed Huascarán in South America years ago. During the expedition I had to solve the problem of the altitude sickness pulmonary edema for the first time. The sickness because of which lots of people die not only in Himalayas every year. Many of them die when climbing through the rock face of Lhotse (from which this photo is taken) to the south saddle of Everest since this is the track for people who want to climb up although having nothing common with the mountaineering but the hundreds of Sherpas, kilometres of fixed ropes and the oxygen bottles enable them to climb. Cho Oyu is on the horizon.

7 - 7 - Tajemná hora, jediná ležící celá na území Tibetu. I proto byla poslední vylezenou osmitisícovkou. A doposud žádný Čech ještě nestanul na jejím hlavním vrcholu. Obrovská výzva, stejně jako její kolmá jihozápadní stěna. V sestavě Zdeněk, Martin, Petr a já po aklimatizaci na sousední sedmitisícovce nastupujeme do stěny s třicetikilovými batohy. Lezeme bez fixních lan, bez jištění, cesta vede jenom nahoru. Obrovské vyčerpání. I v osmi tisících metrech stoupáme strmou stěnou na předních hrotech maček s pomocí cepínů. Vrchol dosahujeme třetí den alpským stylem, bez navracení se do základního tábora. Ještě žádný Čech nezdolal osmitisícový vrchol alpským stylem! Východ slunce nás zastihnul dávno na cestě. Přes silný mráz je potřeba vstát brzy v noci, navařit ze sněhu tekutiny a vyrazit. Lezli jsme i 15 hodin denně. 9. ŘÍJNA 2004 OCTOBER 9, 2004 KORUNA HIMÁLAJE - SHISHAPANGMA 8013 M A mysterious mountain, the only one located entirely within Tibet. Thatʼs also why it was the last eight-thousanders to be climbed. And no Czech had ever stood on its main peak so far. A tremendous challenge as well as its perpendicular southwest rock face it was. The team was Zdeněk, Martin, Petr and me. After the acclimatization at the nearby seven-thousander we start to climb the rock face with the 30 kg bags each. We are climbing without fixed ropes, without belaying, the way is only up. Enormous exhaustion. Even at m we climb the steep rock face at the front spikes of crampons with the support of ice axes. We reach the peak the third day with the Alpine style without returning to the base camp. No other Czech has climbed m peak with Alpine style before us!!! We are on our way long time before sunrise. Despite of the strong frost it is needed to get up early at night, to boil the liquids from the snow and set out. We were climbing up to 15 hours a day.

8 - 8 - Hora Zabiják, tak jí říkají v Pákistánu. I Petra a mě přivítala obrovskou lavinou, kdy nás zachránila jenom náhoda. Protože jsme měli v plánu kombinaci Nanga Parbat K2, dorazili jsme do BC v době kdy tam nikdo nebyl a všude ležel ještě metr čerstvého sněhu. Jenom my dva a čtyři kilometry vysoká Diamirská stěna! Použili jsme pouze 300 m fixních lan v nejtěžších kolmých skalách a ledových plotnách, jinak jsme lezli volně. Téměř měsíc jsme sami bojovali i s extrémním počasím. Nakonec jsem stanul na vrcholu poprvé zcela osamocen. Ale Petr tam pro mě byl. Zcela vyčerpán se správně rozhodnul vrátit 200 m od vrcholu. Jedno z nejtěžších horolezeckých rozhodnutí. 28. ČERVNA 2005 JUNE 28, 2005 KORUNA HIMÁLAJE - NANGA PARBAT 8125 M The Killer Mountain as it is called in Pakistan. Even Petr and me were welcomed by a huge avalanche where we were saved only by chance. Because we planned to climb the combination Nanga Parbat K2, we came to the base camp when nobody was there and there was one meter of fresh snow yet. Just the two of us and four kilometers tall Diamir face! We used only 300 m of fixed ropes in the most difficult perpendicular rocks and ice plates, otherwise we climbed free. Almost for a month we fought with extreme weather. Finally I stood on the peak for the first time completely alone. However, Peter was there for me. Totally exhausted he decided correctly to return 200 meters far from the top of the peak. It was one of the hardest but right mountaineering decisions.

9 - 9 - Dvakrát jsem musel do zóny smrti na této hoře. V roce 2006 jsem se zcela vyčerpán a osamocen otočil k návratu na dohled od vrcholu. Ale cílem nesmí být vrchol, cílem je návrat! Dva roky na to jsme nebyli jediní, kdo ledovým svahem ze severu těžce stoupali pod vrcholový žlab. Vypadali jsme jako kosmonauti. Několik vteřin po té, co jsem pořídil tento snímek, Zdeněk zakopnul a zřítil se. Zastavil ho naštěstí navátý sníh a našel sílu i odvahu pokračovat. Nakonec jsme oba stanuli na vrcholu. Během sestupu jsme potkali dva zcela vyčerpané horolezce. Jednoho jsem celý den spouštěl na laně dolu do CII. Přežil, jeho spolulezec se zřítil necelých padesát metrů od záchrany. 1. KVĚTNA 2008 MAY 1, 2008 KORUNA HIMÁLAJE - DHAULAGIRI 8167 M I had to go to the death zone of this mountain twice. In 2006, completely exhausted and alone, I turned to come back in sight of the top of the peak. But the peak itself must not be the goal, the goal is to return back safely. Two years later we were not the only ones who climbed heavily through the icy slope from the north below the top trough. We looked like astronauts. A few seconds after I took this photo, Zdeněk stumbled and fell off. Fortunately he was stopped by the windblown snow and he found the power and courage to go on. Finally, we both stood on the peak. During the descent we met two totally exhausted mountaineers. I ran one of them on a rope down to the CII for whole one day. He survived; his companion fell down less than fifty meters from the rescue.

10 Po vylezení Dhaulagiri jsme chtěli na Annapurnu. Agentury nás tam odmítly dopravit. Extrémně špatné počasí, několik lidí tam zasypaly laviny Jako náhradu jsme zvolili Makalu ležící na východě Nepálu. Byli jsme aklimatizovaní, a tak jsme si mohli dovolit přesun do základního tábora vrtulníkem. Jinak bychom nestihli výstup před počátkem monzunu. I tak bylo jasné, že nás čeká jenom jeden pokus o vrchol. A podle předpovědi jsme měli oproti ostatním expedicím den zpoždění, už mělo začít sněžit. Přesto jsme zarputile postupovali. V sedle m přerušil vyčerpaný Zdeněk výstup. Já pokračoval a nečekaná změna počasí zabránila většině horolezců dosáhnout vrcholu a následující den jsem to dokázal já. Ten rok nikdo jiný dvě osmitisícovky nezdolal. Na fotografii z vrcholu Lhotse je na obzoru Kanchenhunga, masiv Makalu je pod ní. 21. KVĚTNA 2008 MAY 21, 2008 KORUNA HIMÁLAJE - MAKALU 8481 M After climbing Dhaulagiri we wanted to climb Annapurna. The agencies refused to transport us there. Extremely bad weather, a few people were buried under the avalanches As compensation we chose Makalu located east of Nepal. We were acclimatized so we could afford to move to the base camp by helicopter. Otherwise we would have missed the ascent before the onset of monsoon. Anyway it was obvious that we have only one attempt to reach the peak. And according to the weather forecast we were one day late after other expeditions, the snowing should have started already. Despite of this we continued stubbornly. In the height of m exhausted Zdeněk decided to stop. I went on. The unexpected change of weather prevented most of the mountaineers to reach the peak. The very next day it was me only who managed to get there. That year it was only me who conquered two eight-thousanders in one year. The photo is from Lhotse peak and there is Kanchenhunga on the horizon. The Makalu massif is below it.

11 Měla to být po dlouhé době velká expedice s kamarády z Everestu. Nakonec jsem poprvé odletěl do Nepálu úplně sám. Nadějí byla dvojice horolezců, kteří se ke mně měli přidat po výstupu na Dhaulagiri. Jeden z nich tam ale zahynul po pádu do trhliny. Cestou do BC se mě zanítil zub, natekla polovina obličeje a po týdnu mě operovali, celou expedici jsem prožil na antibiotikách. Během výstupu mi došla zpráva, že Martin bojuje o život na Annapurně. Už se nevrátil. V CIII mě museli Rusové vyhrabávat ze stanu po přívalech nového sněhu. Na vrchol jsem vystoupil sólo, v den svých narozenin. Fotografie je pořízena při sestupu z GI, vystihuje rozměry nejvyšších hor, krásu, ale i osamění, které člověk během výstupu prožívá. 29. DUBNA 2009 APRIL 29, 2009 KORUNA HIMÁLAJE - MANASLU 8156 M It was planned to be a big expedition with friends from Everest after a long time. Finally I flew to Nepal alone for the first time. My hope was a pair of climbers who were supposed to join me after the ascent of Dhaulagiri. Unfortunately one of them died after he fell to the crack. On the way to BC my tooth became inflamed, half of my face got swollen and after a week I had an operation. Thatʼs why I spent the whole expedition on antibiotics. During the ascent I received the news that Martin Minařík was fighting for his life on Annapurna. He didnʼt come back. In CIII the Russians had to dig me out from my tent after the torrents of new snow. I climbed to the peak alone, on my birthday. The photo is taken during my descent from GI and it captures the dimension of the highest mountains, the beauty as well as the loneliness you feel during the ascent.

12 Dvě hory, dva cíle. A jeden pokus o prvovýstup. Jinak snad nejde pojmout expedici do království Gasherbrumů, kterých je hned šest vedle sebe a kdekoli na světě by utvořily obrovské samostatné pohoří. Tady jsou jen zlomkem neuvěřitelně krásného Karakoramu. K Petrovi Maškovi a mně přibyl Libor Uher. Traumatizující byl výstup ze základního tábora 13 km bludištěm ledových věží a spletí trhlin ukrytých pod sněhem. Petr se do jedné propadl, ale přežil. Ten den jsme vylezli výškových metrů, ale posledních 10 m jsme vylézt nedokázali. Museli jsme nouzově bivakovat. Ani první pokus o vrchol nedopadl, vrátili jsme se. Fotografie je z vrcholového hřebene, kdy nás od úspěchu dělilo pouhých padesát metrů. Mysleli jsme, že je nedolezeme, ale nakonec jsme to zvládli! 17. ČERVENCE 2010 JULY 17, 2010 KORUNA HIMÁLAJE - GASHERBRUM II M Two mountains, two goals. And one attempt for the first ascent. There is probably no other way how to manage the expedition to the kingdom of Gasherbrum. There are six mountains located next to each other and everywhere, in other parts of the world they would create a huge separate mountain range. However, here they are just a small part of incredibly beautiful Karakoram. Libor Uher joined Petr Mašek and me. We experienced a traumatizing ascent from the Base Camp through 13 kilometers long way of ice towers maze and tangles of cracks hidden beneath the snow. Petr fell into one of the cracks but he survived. That day we climbed high-altitude meters but we were not able to finish the last 10 metres. We had to bivouac in emergency. Not even the first attempt to get to the peak was successful, we returned. The photo is from the peak mountain ridge when we had just fifty meters to the top. We thought we could not do it but finally we were successful!

13 Po zdolání GII přišla změna počasí a dlouhé čtyři dny sněžilo. Byl konec snů o nové cestě a vůbec minimální šance na další vrchol. Přesunuli jsme termín odletu a po týdnu vyrazili na zoufalý pokus. Mělo být pouze tři dny slušné počasí. Ze dvaceti lidí jsme z CI pokračovali dál jenom čtyři. V CIII m došla večer zpráva, že následující den odpoledne přijde vichřice a sněžení, všichni lidé na okolních kopcích míří dolů. Je konec Ne! Místo do spacáků nasazujeme mačky a s nastupující tmou vyrážíme s čelovkama k vrcholu, na který ten rok ještě nikdo nevystoupil. Na snímku zcela vpravo se tyčí v prvních slunečních paprscích K2, vlevo Gasherbrum II, na kterém jsme stáli před deseti dny, dál Broad Peak, GIII a GIV Double Gasherbrum! 28. ČERVENCE 2010 JULY 28, 2010 KORUNA HIMÁLAJE - GASHERBRUM I M After climbing GII the change of the weather came and it was snowing for four long days. It was the end of the dreams about the new track and a minimal chance at all to get to the next peak. We postponed the departure date and after a week we started another desperate attempt. Just three days of nice weather were forecasted. Only four people of twenty went on from CI. In the evening at CIII in m I got a message that in the afternoon of the following day the windstorm and snowing are expected and all people from the hills around were coming down. It is over No! Instead of sleeping bags we put on our crampons and headlamps and we started our way with the coming darkness towards the peak where nobody was that year yet. In the photo right most you can see K2 in the first sun rays, on the left Gasherbrum II where we were standing ten days before, then Broad Peak, GIII and GIV Double Gasherbrum!

14 Měli jsme lézt na Annapurnu, ale spolulezec to vzdal. Pokoušet se o ni sólo je sebevražda. Pod Lhotse jsem očekával spoustu lidí, jde o společný BC s Everestem, největší na světě, a těšil jsem se na komunitu lidí z celého světa. Prožil jsem ale psychicky nejnáročnější expedici a největší osamění. Na Everest lezou zvláštní lidi, málokdo je horolezec Bez kyslíku a výškových nosičů jsem byl exot. První pokus o vrchol jsem nezvládl, druhý taky ne, vyšel až třetí. Šestnáct kroků, zastavit, padesátkrát se nadechnout, potom dalších šestnáct kroků. To bylo moje tempo z tábora v m, po probdělé větrné noci. Cho Oyu a Mt. Eversest jsou němí svědci toho, že jsem na vrcholu pozdě odpoledne nakonec osamocen stál. 19. KVĚTNA 2011 MAY 19, 2011 KORUNA HIMÁLAJE - LHOTSE 8516 M We were supposed to climb to Annapurna but my climbing companion gave it up. Itʼs a suicide to climb Annapurna all alone. I was expecting lots of people below Lhotse, this BC is even for Everest, the largest in the world. I was looking forward to meet the community of people from all over the world. However, I experienced mentally the most demanding expedition and the biggest loneliness. Strange people climb the Everest, hardly anybody is a mountaineer Without oxygen and Sherpas I felt like a freak. The first and the second attempts were not successful but the third one was. Sixteen steps, stop, take a breath for fifty times. That was the pace from the camp at meters, after a sleepless windy night. Cho Oyu and Mt. Everest are the dumb witnesses that I was standing on the peak in the late afternoon and all alone.

15 Nejnebezpečnější, nejnepřístupnější, každého třetího, koho pustila na vrchol, toho nepustila zpět. Abychom minimalizovali pohyb v extrémně nebezpečném terénu, rozhodl jsem se aklimatizovat na Lhotse. S Honzou Trávníčkem jsme vylezli do m a potom se přesunuli na Annapurnu. Ta předvedla lavinový koncert, po kterém našlo odvahu postupovat dál k vrcholu jen pár zatvrzelých bláznů. Týden jsme se v bouřkách probíjeli k vrcholu, abychom stihli jediný možný, tzv. vrcholový den. S minimálním větrem, bez sněžení. Opět jsme museli lézt celou noc, v obrovském mrazu. Při návratu z vrcholu jsem vyfotil tábor v m, na pokraji ledových séraků, které se postupně jako smrtonosné laviny řítily naší výstupovou trasou. Teprve v táboře jsem zjistil, že i mě Annapurna poznamená na celý život. 6. KVĚTNA 2012 MAY 6, 2012 KORUNA HIMÁLAJE - ANNAPURNA 8091 M The most dangerous, the least accessible, every third climber who reached the peak did not come back from there. To minimize the movement in extremely dangerous terrain, I decided to acclimatize on Lhotse. With Honza Trávníček I climbed up to metres and then we moved to Annapurna. Annapurna showed us an avalanche concert and just a few stubborn fools found the courage to go on after that. For one week we struggled through the storms to catch the only possible so called top day. With minimal wind and no snowfall. And again, we had to climb through the night in an enormous frost. During the return from the peak I took the photo of the camp at meters, at the edge of ice seracs that sequentially tumbled down through our ascent track as deathly avalanches. Not earlier than in the camp I found out that Annapurna left marks on me for the rest of my life.

16 Čtyři expedice, jedno zranění a stále bez vrcholu. Nádherná pyramida, dokonalý tvar nepřístupné hory. Jsou roky a je jich hodně, kdy nevyleze vůbec nikdo. Mrak na snímku v m stačí k tomu, aby tahle hrdá hora nepřijímala horolezce na svůj vrchol. Jde o převládající severozápadní větry a následnou turbulenci okolo hřebene. V mraku sněží a fouká. Dva roky jsme se nedostali díky vánicím a lavinám nad m. Během jedné jsme 9x vystoupali nad m! Nejblíž k vrcholu jsme měli hned při první expedici, ale v okamžiku, kdy jsme ve 2 hod v noci vyrazili z tábora, v m nahoru se zhoršilo počasí. I proto letošní pokus plánuju ze severu, z Tibetu. KORUNA HIMÁLAJE - K M Four expeditions, one injury and still without the peak. A beautiful pyramid, a perfect shape of this inaccessible mountain. There are many years when no one climbs the mountain at all. The cloud in the picture at meters is sufficient enough for this proud mountain to refuse the mountaineers to get to the top. The reasons are the northwest winds with the turbulence around the ridge. It is snowing and blowing in the cloud. For two years we were not able to get over meters due to the windstorms and avalanches. During one of them we finished above meters for nine times! The closest to the peak we were right during our first expedition but since we started our journey at 2 a. m. from our camp at 8000 meters the weather got much worse. Therefore the next attempt this year I plan from the north, from Tibet.

17 RADKOVO HESLO RADEKʼS MOTTO KDYŽ NEJDE O ŽIVOT, JDE O HOVNO - UNLESS ITʼS OBVIOUS YOUʼRE GOING TO DIE, EVERYTHINGʼS FUCKING FINE DATUM DATE DATUM DATE DATUM DATE VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ Extrémní klimatické podmínky, kterým je horolezec ve výškách vystaven, mohou mít mnoho důsledků. Omrzliny jsou jedním z nich. Vede k nim mnoho důvodů, a pokud se sejdou najednou, můžou i na dvacáté expedici do Himálaje mít fatální následky. Co vidíte je ze severní stěny Annapurny. Mráz až 40 C a vítr. Zahuštěná krev namnožením červených krvinek a dehydratací organismu. Špatná volba ponožek a nateklé nohy znesnadňující prokrvení. Dlouhodobý pobyt na extrémním mrazu výstup trval v bouřkách týden, nešlo věci vysušit. A hlavně vlhkost, která se při skladování ve vaku dole na ledovci dostala při odpařování z povrchu boty i do vnitřních částí. Tím bota ztratila své izolační schopnosti OMRZLINY - FROSTBITE The mountaineer in the heights must face to extreme climatic conditions and they can bring lots of impacts. The frostbites are one of them. They may appear because of many reasons and if they all meet at once, they can have fatal consequences even at the twentieth expeditions to the Himalayas. What you can see at these photos is from the north rock face of Annapurna. The frost up to 40 C below zero and wind. The blood is thickened by the multiplication of the blood cells and by the body dehydration. The bad choice of socks and swollen feet prevent the blood to circulate. A long stay in the extreme cold the ascent lasted a week in storms, it was not possible to dry our things. And mainly the wetness that went from the surface of the shoe into its inner parts when stored in the bag. By this the shoe lost its insulating qualities

18 Na horolezce ve vysokých nadmořských výškách čeká spoustu překážek. Nejenom extrémní klima, vítr a sníh. Největší problém je pouze třetina kyslíku oproti tomu co dýcháme normálně. Nízký atmosférický tlak, na který není lidské tělo stavěno. Při rychlém výstupu, a tím poklesu tlaku, lidský organismus tento rozdíl spolehlivě zabije. Příčinou je edém plic nebo edém mozku, známý jako tzv. výšková nemoc. Dřív se převážně lezlo těžkým expedičním stylem. Mnoho horolezců pracovalo na tzv. vrcholový tým a postupně se probíjeli pendlováním nahoru a dolů k vrcholu. Tahaly se kilometry fixů. Lehký expediční styl je to samé v malém týmu, málo fixních lan, bez výškových nosičů. Vrcholem je alpský styl, kdy lezci jenom s tím, co unesou, postupují neustále k vrcholu bez vracení se dolů, do základního tábora. EXTRÉMY - THE EXTREMES The mountaineers in high altitudes must expect lots of obstacles. Not only the extreme climate, wind and snow. The biggest problem is the low amount of oxygen there is only a third of oxygen we breathe normally. The low atmospheric pressure is unfamiliar to our human bodies. During the fast ascent and thus the pressure decrease this difference kills the human body reliably. The reason is the High Altitude Pulmonary Edema or to the High Altitude Celebral Edema. Formerly the mountaineers used to climb by heavy expedition style. Lots of mountaineers worked for so called top team and they went up phase by phase going up and down towards the peak. They had to pull kilometers of fixed ropes. Light expedition style works the same in a small team, not so many fixed ropes, without high altitude porters. The very top style is the Alpine style when the mountaineers climb only with what they are able to carry in their backpack and they move ahead without coming back to the base camp.

19 Nosiči jsou nepostradatelní pro všechny expedice. Do základních táborů nelze dostat horolezecké vybavení a zásoby na dva měsíce bez nich. Jde o stovky i tisíce kilogramů. Pěší pochod trvá až deset dnů. Elitou mezi nimi jsou Šerpové. Národ, který se proslavil již v počátcích horolezectví, slavní a hrdí Himálajští tygři! Výškoví nosiči. Jsou to oni, mnohdy bezejmenní a obětaví hrdinové, díky kterým stojí potom na vrcholu a stávají se slavnými stovky horolezců. Cestu k vrcholu ale prorazili oni. Natáhli kilometry fixních lan, vybudovali a vybavili výškové tábory, vynosili kyslíkové lahve a poté doprovází horolezce na vrchol. Někdy je na vrcholu i několik Šerpů na jednoho horolezce. Na snímku jsou údolní nosiči na ledovci Baltoro, cestou do základního tábora pod K2. NOSIČI - PORTERS Porters are indispensable for all expeditions. Without them it is not possible to carry the climbing equipment and the food supplies for two months to the base camps. It is about hundreds and thousands of kilograms. To walk there takes up to ten days. The elite among them are Sherpas. The nation that became famous already at the beginning of the mountaineering, the famous and proud Himalayan Tigers! High altitude porters. Hundreds of mountaineers have become famous standing on the peaks thanks to these nameless and selfless heroes. But the way to the top was broken through by them. They pulled kilometers of fixed ropes and built and equipped the high altitude camps, they delivered oxygen bottles there and then they accompany the climber to the peak. Sometimes there are several Sherpas on the peak for only one mountaineer there. At the photo you can see the valley porters on Baltoro glacier, on the way to the base camp below K2.

20 PETR MAŠEK OSMITISÍCOVKY / EIGHT-THOUSANDERS Do Himálaje jsem nezačal jezdit kvůli Koruně Himálaje. Byl jsem prostě horolezec. Začínal s lezením na skalkách doma na Vysočině. Následovaly pískovcové skály, Vysoké Tatry, Alpy, Ťan Šan, Pamir, Himálaj. V něm jsem nalezl drogu vysokých hor. Horolezectví není póza, je to životní styl. Na první expedici jsem byl rovnocenným partnerem lezci, který měl již 11 vylezených osmitisícovek. To mě povzbudilo. Po zdolání Nanga Parbatu kamarád řekl, ať je vylezu všechny, což mě ale napadlo až v okamžiku, kdy jsem vylezl Manaslu. Ale nechtěl jsem jen vrchol. Za každou cenu. Chci tam být s kamarády, lézt bez kyslíku, bez pomoci výškových nosičů. Vlastní silou a lezeckou schopností se dostat na vrchol. I cesta je cíl. A kde je vůle, tam je cesta! KORUNA HIMÁLAJE - THE CROWN OF THE HIMALAYAS I did not start going to the Himalayas because of the Crown of the Himalayas. I was simply a climber, a mountaineer. I started to climb at the little rocks at home in Vysočina. Then I continued with the sandstone rocks, Vysoké Tatry, the Alps, Tian Shan, Pamirs, Himalayas. And there I found the drug of high mountains. Mountaineering is not a pose, itʼs a lifestyle. At the first expedition I was an equal partner to the climber who had just climbed eleven eight-thousanders. That encouraged me. After climbing Nanga Parbat my friend advised me to climb all of them that was the idea that came to my mind after my climbing of Manaslu. But I did not want just to reach the peak. I want to be there with my friends, I wanted to climb without oxygen, without high altitude porters. To use only my power and my climbing abilities to get to the peak. Even the way is the goal. And where is a will, there is a way!