ÚVOD... 1 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ... 2

Transkript

1

2

3 OBSAH ÚVOD... 1 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ... 2 Rozdělení školních úrazů... 3 Rizikové faktory školních úrazů... 3 Obecné principy sekundární prevence školních úrazů... 4 Sekundární prevence u nejčastějších školních úrazů... 8 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE SPORTOVNÍCH ÚRAZŮ Rizikové faktory a příčiny sportovních úrazů Princip prevence sportovních úrazů Prevence úrazů při vybraných sportech SEKUNDÁRNÍ PREVENCE DOMÁCÍCH ÚRAZŮ Rizikové faktory Obecné principy sekundární prevence úrazů v domácích podmínkách Sekundární prevence u nejčastějších domácích úrazů vs. první pomoc Shrnutí domácích úrazů SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ÚMYSLNÝCH ÚRAZŮ Epidemiologie úmyslných úrazů Rozdělení úmyslných úrazů Rizikové faktory úmyslných úrazů Obecné principy úmyslných úrazů Závěr k úmyslným úrazům METODIKA SEKUNDÁRNÍ PREVENCE VOLNOČASOVÝCH ÚRAZŮ Epidemiologie volnočasových dětských úrazů (0-19 let) Rozdělení volnočasových úrazů Rizikové faktory volnočasových úrazů Všeobecné doporučené vybavení lékárničky při volnočasových akcích dětí Jednotlivé vybrané volnočasové aktivity a jejich prevence Závěr k volnočasovým úrazům ODBORNÁ REDAKCE NKC... 45

4

5 ÚVOD Předkládaný materiál má sloužit jako ucelená metodika sekundární prevence dětských úrazů. Tím se rozumí situace, kdy zmírňujeme následky již vzniklého úrazu. Základním přínosem je tedy to, že bude široká veřejnost seznámena s tím, jak se v takovém případě zachovat, jak zachránit život, jak zachránit končetinu, jak zamezit dalšímu poškozování zraněné části těla, jak co nejrychleji ulevit postiženému od bolesti a dalších obtíží a jak jej co nejrychleji dopravit tam, kde mu definitivně pomůžou. Dětské úrazy jsou velmi širokou problematikou a je mnoho aktivit, které děti během svého dětství vykonávají. Abychom alespoň hrubě rozdělili tuto velkou skupinu, pracujeme se základním rozdělením podle místa nebo okolnosti vzniku. Díky tomuto rozdělení se můžeme zaměřit na specifika okolního prostředí, na specifické činnosti a přiřadit jim doporučená opatření, aby v případě vzniku úrazu byl tento co nejlehčí a aby byly veškeré prostředky k sekundární prevenci k dispozici. Ucelený materiál navazuje na Metodiku práce s veřejností, která popisuje sekundární prevenci z obecného pohledu a je připravena takovou formou, aby mohla být rozšířena mezi laickou veřejnost v co největším měřítku. V této časti, metodiky, se zabýváme specifiky úrazů domácích, školních, úmyslných, volnočasových a sportovních. Jsme si vědomi, že se v mnoha aspektech tyto skupiny mohou překrývat, ale za zásadní považujeme to, že takto rozčleněné metodiky dají ucelenou informaci všem skupinám dospělých, kteří se o děti starají rodiče, učitelé, trenéři a vychovatelé. A to byl náš cíl. 1

6 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ Úrazem se obecně rozumí tělesné poškození, které vzniká nezávisle na vůli poškozeného náhlým a násilným působením zevních sil. 1 V moderní společnosti je pozorován trend nárůstu počtu úrazů a rovněž narůstá jejich závažnost. Na vzniku úrazu se podílí velká řada faktorů a nárůst úrazů je vyvolán rovněž moderním stylem a rytmem života, rozvojem adrenalinových sportů a motorismu. Jak vyplývá ze světových statistik, úraz je hlavní příčinou úmrtí ve věkové skupině 1-44 let. V České republice je úmrtnost na veškeré úrazy dle ÚZIS velmi vysoká, což je dáno i tím, že přibývají těžší a závažnější úrazy. V různých státech je evidence úrazů na rozdílné úrovni a jednotlivé státy používají nejednotné klasifikace, takže mezinárodní srovnávání úrazovosti je komplikované. 2 Definice školního úrazu je poněkud jiná, než obecná definice úrazu jako takového. Školním úrazem je nazýván takový úraz, který se stal dítěti při vyučování ve škole nebo při výchově v předškolních a mimoškolních zařízeních nebo v přímé souvislosti s nimi. 3 Úraz, který se stal ve škole, nazýváme školním úrazem. Přesná definice školního úrazu je uvedena v Metodickém pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č. j / ze dne , zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor Dle čl. 21 tohoto metodického pokynu se úrazem žáků rozumí úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jak je dále uvedeno, jedná se zejména o úrazy žáků na výletech, vycházkách, zájezdech, exkurzích, při výuce plavání, při koupání, lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách. Školní úraz je zde rovněž vymezen negativně. Úrazem žáků není úraz, který se stane žákům na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo a zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu. 4 V metodickém pokynu jsou v jednotlivých článcích uvedeny základní minimální požadavky u jednotlivých školních akcí tak, aby byla dostatečně zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví dětí, žáků, při nejrůznějších školních aktivitách. Školy a školská zařízení (dále jen souhrnně školy ) jsou při vzdělávání, s ním přímo souvisejících činnostech, při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí a mají ve svém prostředí vytvářet podmínky pro zdravý vývoj dětí a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů. 5 Školy při svých činnostech zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí nejen při vzdělávání, ale i s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Školy jsou povinny poskytovat žákům nezbytné informace k zajištění jejich bezpečnosti a ochrany zdraví. Opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí při vzdělávání ve školách a při činnostech s ním souvisejících stanovuje MŠMT vyhláškou. Školy jsou povinny vést přesnou evidenci úrazů, k nimž došlo při školních činnostech. Úrazovost ve školních zařízeních je sledována Českou školní inspekcí (ČŠI). V knize úrazů se evidují všechny školní úrazy, ke kterým došlo při školních činnostech, a to nejpozději do 24 hodin od okamžiku, kdy se škola o úrazu dozví. Při úrazech smrtelných a úrazech, jejichž důsledkem je nepřítomnost dítěte ve škole delší než 2 vyučovací dny po sobě jdoucí, vyhotovuje škola záznamy o úrazu na předepsaných formulářích. Povinnost hlášení úrazů České školní inspekci mají ředitelé mateřských, základních i středních škol. 6 Záznam o úrazu je školou zasílán zdravotní pojišťovně poškozeného, příslušnému inspektorátu České školní inspekce a České školní inspekci. 7 Hlášení úrazu nezletilého žáka podá škola bez zbytečného odkladu jeho zákonnému zástupci. Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že v souvislosti s úrazem byl spáchán trestný čin nebo přestupek, nebo jedná-li se o smrtelný úraz, podá škola rovněž hlášení Policii ČR. Pokud úraz vznikne při praktickém vyučování žáků středních škol nebo vyšších odborných škol rovněž příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, popřípadě příslušnému obvodnímu báňskému úřadu. 8 Prevencí obecně rozumíme soubor opatření a aktivit, které je zaměřeny na snižování či úplnou eliminaci rizik výskytu určitých negativně působících životních situací, stavů a jevů na člověka jako jedince či skupinu lidí. Prevencí dětských úrazů jsou myšleny všechny programy, akce a opatření, která mají zamezit vzniku dětského úrazu, snížit následky a negativní jevy, pokud se úraz již stal a zlepšit a zkvalitnit další život a zdraví dítěte, které prodělalo nějaký úraz. Pro prevenci vzniku školních úrazů je důležité zachovávat a vytvářet bezpečné prostředí ve škole i v okolí školy, děti musí být pravidelně poučení o rizicích, následcích a bezpečnosti při činnostech, kdy může dojít je vzniku úrazu. Je nutné dodržovat bezpečné chování, kontrolovat dodržování bezpečnostních opatření, dodržovat dozor nad žáky minimálně v rozsahu, jak je stanoven právními předpisy. Pro sekundární prevenci školních úrazů je nezbytné znát základy první pomoci a ošetření, zajišťovat při všech 1 POKORNÝ, V. Traumatologie. 1. vyd. Praha: Triton, s. ISBN X. 2 KOMÁREK, L., PROVAZNÍK, K. Manuál prevence v lékařské praxi. 1. vyd. Praha: Fortuna, s. ISBN TOŠOVSKÝ, V. Chraňte děti před úrazy. Praha: Alfa-Omega, s čl. 21 Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT, č. j / ze dne odst. 1 školského zákona 6 29 odst. 2 školského zákona, vyhláška MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů v platném znění 7 1 vyhlášky MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů 2

7 školních akcích podmínky pro včasné zajištění první pomoci. Nezbytné je rovněž začlenění prevence úrazovosti do výukových školních programů. Sekundární prevence dětských úrazů si klade za cíl, ochránit dítě, které je již reálně ohroženo určitým negativním jevem nebo prostředím. Je zaměřena zejména na poskytnutí kvalitní první pomoci, aby negativní důsledky vzniklého úrazu byly co nejmenší a aby došlo k rychlému návratu dítěte zpět do normálního života a bylo zachováno plné zdraví dítěte a co nejvíce zkrácena doba rekonvalescence. Při sekundární prevenci školních úrazů sledujeme rizikové a ohrožené skupiny dětí a prováděním preventivních opatření se snažíme zamezit působení nepříznivých jevů. ROZDĚLENÍ ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ Obecně se dětské úrazy obvykle klasifikují dle typu na domácí, školí, dopravní, sportovní, úmyslné a volnočasové úrazy. Rovněž je možné obecně dětské úrazy rozdělovat dle závažnosti poranění, která při úrazu vzniknou. Rozlišuje pak monotraumata, jednoduchá poranění (např. odřeniny, jednoduché zlomeniny, popáleniny), sdružená (mnohočetná) poranění (např. současně zlomenina předloktí a bérce) a polytraumata, což jsou nejzávažnější poranění, kdy je poraněno několik systémů či orgánů současně a minimálně jedno poranění přímo ohrožuje život pacienta. Rovněž lze i školní úrazy rozdělovat podle různých kritérií. I školní úrazy můžeme rozdělovat podle kritéria dle závažnosti poranění, které při školním úrazu vzniknou. Jedním z dalších faktorů, jak lze školní úrazy rozdělovat je hledisko věku. V předškolním věku se na vzniku úrazu podílí zejména značná zvídavost a nedostatečná koordinace pohybů dítěte při školních aktivitách. Dítě je ohroženo zejména pádem, může dojít ke vzniku popáleniny či opaření, nebo spolknutí cizího tělesa. Ve školním věku dochází u dítěte již ke zlepšení senzomotorické koordinace a zlepšuje se motorická obratnost, vytrvalost a pohyblivost. Významně se rozvíjí jak hrubá, tak jemná motorika. S psychomotorickým vývojem je spojen zvýšený zájem o pohybové aktivity a je logické, že k nejčastějším úrazům v tomto věku dochází při tělesné výchově či jiných školních sportovních aktivitách. V období adolescence, které je někdy nazýváno jako období hledání vlastní identity 9 a v tomto období je charakterizováno větší impulzivitou a nedostatkem sebeovládání. Školní úrazy i v tomto věku jsou spojeny často se sportovními školními akcemi či k nim dochází v tělesné výchově, ale můžeme pozorovat nárůst úrazů způsobený jednáním při šikaně či úrazy spojené s užíváním alkoholu a návykových látek. Školní úrazy lze ale též rozdělit podle vzdělávací oblasti, při které může k úrazu dojít. Jedná se zejména o vzdělávací oblast člověk a zdraví, kdy k úrazu může dojít nejčastěji v tělesné výchově, nebo o vzdělávací oblast člověk a svět, kdy jde o úrazy vzniklé při praktických činnostech a dále o vzdělávací oblast člověk a příroda, kdy k úrazům dochází zejména v předmětech chemie, fyziky či přírodopisu. Školní úrazy je možné rovněž klasifikovat dle činností, které jsou prováděny. Školní úrazy lze tak rozdělit na úrazy vzniklé při sportovních činnostech (nejčastěji v rámci tělesné výchovy), kdy může dojít např. k poranění měkkých tkání, zlomeninám končetin, distorzím krční páteře, otřesu mozku. Další činností, kdy může vzniknout úraz je ruční zpracovávání materiálů a nošení nářadí (např. dojde k pořezání, při činnosti vzniknou následkem úrazu podlitiny, ). Velkou rizikovou skupinou činností, kde hrozí školní úraz, jsou laboratorní práce a další školní pokusy (např. dojde k opaření, popálení kůže, potřísnění chemikáliemi, ). Důležité je rovněž dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo ke vzniku úrazu, při terénní výuce (např. úrazem mohou vzniknout odřeniny či jiné již dříve jmenované úrazy, úpal, úžeh, dítě je poraněno cizopasníky klíště, ). Ke specifickým činnostem, při kterých při školní výuce může dojít snadněji k úrazu, jsou lyžařské výcvikové kurzy a plavecký výcvik či koupání (při lyžování si při pádu můžeme přivodit zlomeniny dolních či horních končetin, poranění páteře, atd., při plaveckém výcviku může dojít k poranění páteře nebo opaření či poranění měkkých tkání). RIZIKOVÉ FAKTORY ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ Prevence školních úrazů závisí na důsledném porozumění jejich příčin a na dodržování bezpečnostních právních norem platných ve školství. V případě některých školních úrazů je příčina úrazu jasně patrná, např. poleptání kůže při polití chemikálií při laboratorních pracích. Školní úraz nemusí vzniknout jen na podkladě jediné příčiny, ale může se jednat o jejich kombinaci, např. nepoužití předepsaných ochranných pomůcek a nekázeň při výuce ve výše uvedeném příkladu vedou ke vzniku poleptání kůže. Obecně se rizikové faktory úrazů rozdělují na tzv. vnitřní faktory, které zejména zahrnují osobní predispozice každého člověka a vnější faktory, které odrážejí vliv prostředí a rizika vyplývající z dané školní činnosti. 8 3 vyhlášky MŠMT č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů 8 NOVOTNÁ, L. Vývojová psychologie. Plzeň: Západočeská univerzita, 2004, s. 54. ISBN

8 Mezi vnitřní rizikové faktory školních úrazů, obdobně jako u úrazů sportovních, patří věk, anatomickofyziologické možnosti jedince a případná základní onemocnění dítěte či předchozí úrazy. Mezi vnější rizikové faktory školních úrazů zahrnujeme: a) rizikové prostředí dle specifických vlastností prostředí při provádění jednotlivých školních činností (např. pády naražení na okolní předměty, poranění školními pomůckami, sražení se při běhu se spolužákem, mlha či husté sněžení při lyžařském výcviku, nadměrné teplo, chlad, vlhko či sucho při terénních činnostech) b) rizikový způsob činnosti např. kontaktní sporty, nadměrná fyzická zátěž, podcenění přípravy pokusu při laboratorní práci c) další faktory - např. únava při provádění školních činností a ztráta koncentrace, nedostatečné rozcvičení, nedostatečná informovanost o rizicích a zevních podmínkách, neschopnost poznat a respektovat rizika (např. u předškolních dětí), podcenění používání ochranných pomůcek) Při provádění jednotlivých školních činností se můžeme setkat zejména s těmito rizikovými faktory: a) sportovní činnost, tělesná výchova - špatná technika provádění jednotlivých cviků, rovnou se přihází ke hře a aktivitám nepředchází dostatečné procvičení dílčích prvků, nedostatečná záchrana, cvičitel podcení schopnosti žáků, pověří někoho z žáků záchranou jiného žáka, špatné vyhodnocení situace cvičitelem, žáci upozorňují na únavu, nevolnost, cvičitel se domnívá, že se jedná o účelové chování a žáci se chtějí vyhnout aktivitě a cvičitel donutí žáky k pokračování činnosti, nerespektování autority dospělých osob a nekázeň žáků b) ruční zpracování materiálů a nošení nářadí - špatné držení nástrojů, špatný postoj při činnosti, používání poškozeného nářadí, neostré nástroje, c) laboratorní práce a jiné pokusy - špatné rozmístění pomůcek na pracovním stole (např. při měření teploty varu vody, ), nedodržování laboratorního řádu, přenášení hořícího kahanu, nepozornost při používání chemikálií d) terénní výuka - podcenění zdatnosti účastníků, nevhodný výběr terénu (např. kameny, klády, jámy na cestě), nevhodné přenášení materiálů (např. větve, ), nevhodná obuv a oblečení účastníků (např. riziko vzniku úpalu, úžehu, omrzlin, ) e) lyžařský výcvikový kurz - špatná a neseřízená lyžařská výstroj, podcenění nevhodných sněhových podmínek, přecenění schopnosti lyžařů f) plavecký kurz - kluzká podlaha, nepozornost provozovatele, skákání na nevhodných místech, vyšší teplota teplé vody ve sprchách Jedním ze závažných rizikových faktorů vzniku školních úrazů je rovněž šikana a další sociopatologické jevy v dětských kolektivech. OBECNÉ PRINCIPY SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ Jak již bylo uvedeno v úvodu, obecně si sekundární prevence dětských úrazů klade za cíl ochránit dítě, které je již reálně ohroženo určitým negativním jevem nebo prostředím a je zaměřena zejména na poskytnutí kvalitní první pomoci a byla co nejvíce zkrácena doba rekonvalescence. Při sekundární prevenci školních úrazů sledujeme rizikové a ohrožené skupiny dětí a prováděním preventivních opatření se snažíme zamezit působení nepříznivých jevů. Legislativní rámec u školních úrazů V České republice neexistuje jednotný závazný předpis, který by se věnoval prevenci školních úrazů a bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci s dětmi a mládeží. Právní základ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výchově a vzdělávání žáků je obsažen zejména v obecně závazných právních předpisech. Nejdůležitějšími jsou v českém právním řádu Ústava a LZPS, ve kterých je uzákoněno přirozené právo člověka na život a jeho ochranu již před narozením, 10 které vyplývá i z jiných mezinárodně platných právních předpisů, kterými je Česká republika vázána. 11 Těmto právním předpisům jsou podřízeny všechny další zákony a podzákonné právní předpisy. Nejdůležitějšími právními předpisy, které se dotýkají problematiky prevence školních úrazů a jsou zejména zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále školský zákon ), zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a rovněž dále např. zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. 4

9 Právní předpisy, které vycházející ze školského zákona jsou zejména vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních, vyhláška č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče. Jak již bylo zmíněno, v Metodickém pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č. j / ze dne , zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor 2006 jsou v jednotlivých článcích uvedeny základní minimální požadavky a doporučen způsob postupu při nejrůznějších školních činnostech při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví dětí ve školách a školských zařízeních. Jsou zde doporučeny základní požadavky a pokyny, jak předcházet možným rizikům při školních činnostech, jaké jsou povinnosti žáků a požadavky na zdravotní předpoklady pro účast na některých vzdělávacích činnostech školy, poskytování osobních ochranných pracovních prostředků žákům při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech, podmínky pro poskytnutí první pomoci a ošetření školních úrazů, podmínky poučení žáků o možném ohrožení zdraví a bezpečnosti při školních činnostech, povinnost škol zajistit dozor nad žáky. Tento předpis navazuje v podstatě na 29 školského zákona a rozpracovává podrobnosti ohledně zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů. Jedná se pouze o doporučení MŠMT a vzhledem k tomu, že MŠMT je zřizovatelem jen malého počtu škol a školských zařízení, doporučuje se školám a školským zařízením, aby jej ostatní školy užívali podpůrně, zapracovali si je do svých školních či vnitřních řádů. Na školy se rovněž bezprostředně vztahují některé prováděcí předpisy k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, např. vyhláška č. 84/2001 Sb., o hygienických požadavcích na hračky a výrobky pro děti ve věku do 3 let, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, vyhláška č. 238/2011 Sb., o hygienických požadavcích na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích hracích ploch. Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví je dále upravena pracovněprávními předpisy a mezi prováděcí předpisy, které se vztahují na školy, patří vyhláška č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Principy prevence u školních úrazů Preventivní programy úrazovosti jsou v dikci jednotlivých ministerstvech (např. MŠMT, MZČR) a dále se jedná o aktivity jednotlivých školských zařízení a svazů. V rámci prevence vzniku úrazů je nutné nepodceňovat veškeré bezpečnostní normy platné ve školství a v případě vzniku školního úrazu provést o všem zápis. Na začátku školního roku i před každou rizikovou činností (např. vycházky, výcvikové kurzy, exkurze, ) by mělo proběhnout krátké poučení žáků a všech zaměstnanců o bezpečnosti a ochraně zdraví při dané plánované činnosti. Všichni dotčení žáci a zaměstnanci školy by měly být dostatečně seznámení s provozním řádem jednotlivých učeben na škole (např. laboratorní řád) a na bezpečnost a prevenci vzniku úrazu je vhodné vždy upozornit i při změně činnosti během výuky. Upozornění stačí pouze větou: Dávejte pozor na. Jednotlivé školní činnosti a prevence 1. Prevence při sportovních činnostech a v tělesné výchově Na začátku každé hodiny tělesné výchovy by měla být provedena rozcvička strečink, zaměřená na uvolnění a rozcvičení, nestačí např. jen běh kolem hřiště. U každé prováděné sportovní aktivity by měli být žáci nejdříve seznámeni s technikou té které aktivity (např. chytání a odrážení míče při volejbalu či basketbalu) a daná technika by měla být s nimi dostatečně procvičena. Při provádění cviků na nářadích je nutné důsledně dbát na záchranu. V souladu s právními předpisy je nutné předem od zákonných zástupců dětí znát zdravotní stav žáka, který může ovlivnit vykonávané činnosti ve škole. 10 čl. 6 zákona č. 2/1993 Sb., LZPS 11 např. Úmluva o lidských právech a biomedicíně, Listina základních práv Evropské unie 5

10 2. Ruční zpracování materiálů a nošení nářadí Při ručním obrábění materiálů je vhodné pracovat vždy ve stoje, mírné předkročení pravé nohy (resp. levé nohy u leváků), lehký předklon těla. Žáci by měly být seznámeni a řádně poučeni o nošení nářadí (nosit podél těla, ostrou částí od těla, pokud jsou žáci ve dvojicích vždy ostrá část vně dvojice). Nářadí určené k převozu materiálu by nemělo být používáno k přepravě osob. 3. Laboratorní práce a jiné pokusy Při práci by měl být důsledně dodržován laboratorní řád dané učebny. Vždy by mělo být překontrolováno pracovní místo žáků ještě před zahájením práce. Při práci se zkumavkami by se měly dodržovat bezpečnostní předpisy (např. při jejich ústí vždy směřovat mimo osoby), mělo by se zabraňovat rozstřikování chemikálií. 4. Terénní výuka Před zahájením terénní výuky důsledně poučit žáky o pobytu a chování v přírodě, nepodcenit průzkum neznámého terénu. Vždy by měla být provedena kontrola vhodného oblečení žáků vzhledem k počasí a vykonávané činnosti, v případě lyžařských kurzů kontrola lyžařské výbavy z hlediska bezpečnosti. Je vhodné předem, ale i průběžně sledovat počasí a možné rychlé změny povětrnostních podmínek. Sekundární prevence u šikany Na sociálně patologické jevy lze reagovat třemi způsoby - zákaz a tvrdé potírání, preventivní opatření (ani sebemenší velmi efektivní preventivní systém nedokáže úplně zastavit sociálně patologické jevy), sekundární prevence - náprava, léčení a zmírnění důsledků sociopatologických jevů. V sekundární prevenci působíme na děti, které jsou z hlediska sociopatologie rizikové, či se nějakého deviantního jednání již dopustily. 12 Sekundární prevence šikany se zaměřuje na skupiny dětí, ve kterých již nějaké mírnější formy šikany a sociopatologického chování proběhly. Vždy musíme nejdříve přesně zjistit, co se ve skupině dětí děje. Následně je nutné šikanu zastavit, a pokud je to možné, pracovat s celou skupinou. Cílem je vyléčení vztahů uvnitř skupiny, kdy k tomu využíváme nejrůznější psychoterapeutické postupy (aktivity s celou skupinou i individuální formy práce s agresory a jejich oběťmi). 13 Školní činnosti s větším počtem účastníků a školní činnosti konané mimo školu Obecně lze říci, že odpovědnost za úraz, který vznikl při vzdělávání ve škole nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb, nese vždy škola či školské zařízení. V rámci některých činností (např. při pořádání sportovních, meziškolních soutěžích) je nutné se dopředu seznámit a dodržet obecně závazné právními předpisy, sportovní a technická či další pravidla pro jednotlivé školní činnosti. Ve většině případů se bude v případě mimoškolních akcí jednat o akce, které naplňují požadavky na zotavovací akce dle 8 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 14 Škola, která vysílá děti na školu v přírodě, a pořádající osoba jsou povinny zajistit základní péči o zdraví všech účastníků po dobu konání zotavovací akce nebo školy v přírodě, dále kontrolu dodržování hygienických požadavků dle zákonných předpisů, kontrolu dodržování zásad osobní hygieny. Pořádající osoba (nejčastěji škola) je dále povinna zajistit instruktáž všech fyzických osob činných na zotavovací akci, s výjimkou zdravotníka, o hygienických požadavcích na tyto akce a o předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a jiných poškození zdraví včetně základů první pomoci, pokud se takové instruktáže dosud nezúčastnily. 15 Zdravotník má při poskytování zdravotnických služeb povinnost poskytnout první pomoc, je vybaven nástroji, pomůckami a léky vhodnými pro příslušné odvětví k poskytnutí první pomoci a má znalost o jejich využití, účastní se akce v místě, které nejlépe umožňuje poskytnout první pomoc a o kterém jsou informováni všichni účastníci školní akce, v případě potřeby ošetří zraněného a vyjádří se k možnostem jeho dalšího působení v akci. V případě nebezpečí úrazu či ohrožení zdraví upozorní vedoucího akce na nutnost odstranění závady, popřípadě má povinnost zastavit danou akci. Zdravotník se podílí na sestavování jídelníčku i denního režimu dne, je dosažitelný 24 hodin. Zdravotník neopouští prostor školní akce s výjimkou nutného doprovodu zraněného k dalšímu ošetření, svůj odchod ohlásí vedoucímu akce. O všech ošetřeních v průběhu zotavovací akce si vede zdravotnický deník, v případě potřeby předkládá na požádání zprávu o průběhu zdravotnické služby, o výjimečných okolnostech a ošetřeních při akci. Tyto dokumenty si uchovává po dobu 6 měsíců od skončení školy v přírodě nebo 12 KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál. 2008, s ISBN ŠVEC, J. et al. Jak se bránit drogám a předcházet závislostem. Praha: Projekt Odyssea, ISBN

11 zotavovací akce. Zdravotník rovněž informuje osoby, která má dítě v péči, o zdravotních potížích, které dítě v průběhu školy v přírodě nebo zotavovací akce prodělalo, a o případném kontaktu s infekcí. Dle platných právních předpisů může být zdravotníkem na zotavovací akci či škole v přírodě fyzická osoba, která získala způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře, všeobecné sestry, porodní asistentky, zdravotnického záchranáře nebo zdravotnického asistenta, fyzická osoba, která absolvovala kurz první pomoci se zaměřením na zdravotnickou činnost při škole v přírodě nebo zotavovací akci, a student oboru všeobecné lékařství nebo zubní lékařství po úspěšném ukončení třetího ročníku. 16 Náplň kurzu první pomoci je upravena ve vyhlášce č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce. 17 I ostatní školní činnosti, které jsou spojeny s vyšším rizikem vzniku úrazu a s větším počtem účastníků by měly být dostatečně zdravotně zabezpečeny ve spolupráci se zdravotnickými pracovníky. Rozsah zdravotnického zabezpečení vychází z problematiky jednotlivých školních činností a individuálních okolností školní činnosti. Vždy je nutné přihlédnout ke všem základním hlediskům, které jsou důležité pro určení rozsahu a způsobu zabezpečení (rizikovost školní akce např. rizikovost daného sportovního odvětví, dostupnost zdravotnického zařízení, významnost akce, počet účastníků a jejich věk, výkonnostní úroveň účastníků, předpokládané klimatické vlivy). V Metodickém pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, č. j / ze dne , zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor 2006, jsou podrobněji upraveny požadavky na jednotlivé školní akce včetně zvláštních pravidel při některých činnostech (např. při praktickém vyučování a praktické přípravě, při tělesné výchově, při výuce plavání, lyžařském výcviku a sportovně turistických kurzech, při koupání, při bruslení atd. 18 Všeobecné doporučené vybavení lékárničky při školních akcích a činnostech Vybavení lékárničky se modifikuje podle jednotlivých školních činností. Neexistuje žádný právně závazný ani technický předpis, který by určoval vybavení lékárniček na pracovištích. Lékárničky se skladují v takovém prostoru, aby na ně nemohlo dopadat přímé sluneční světlo. Úložný prostor by měl být suchý a čistý a měl by být snadno přístupný pro kohokoliv. Nutné je udržovat obsah v dobrém stavu a všechny druhy zdravotnických potřeb obměňovat tak, aby byly vždy v záruční době. Doba použitelnosti všech druhů potřeb, které lékárnička obsahuje je na každém z nich napsána. V souladu s platnými právními předpisy 19 je v Metodickém pokynu MŠMT k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j / ze dne , zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor 2006, v čl. 8 uvedeno, že škola a osoba, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování nebo příprava má za úkol zajistit podmínky pro včasné poskytnutí první pomoci a lékařského ošetření při úrazech a náhlých onemocněních Škola odpovídá za vhodné rozmístění lékárniček první pomoci s potřebným vybavením a rovněž zajišťuje, aby se zásadami poskytování první pomoci byli seznámeni žáci i všichni zaměstnanci školy. Na vhodných místech musí být umístěn seznam telefonních čísel zdravotnických zařízení, včetně těch, která zajišťují dopravu nemocných. Rovněž je v Metodickém pokynu upraveno, jak dle závažnosti úrazu zajistit doprovod zraněného žáka a nutnost informovat zákonné zástupce o tom, že došlo ke školnímu úrazu. 20 Minimální rozsah vybavení lékárničky pro zotavovací akce pro děti a pro školy v přírodě je upraven v Příloze č. 4 vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce, v platném znění: I. Léčivé přípravky (pouze ty, jejichž výdej není vázán na lékařský předpis) přípravky proti teplotě a bolestem (antipyretika, analgetika) tablety proti nevolnosti při jízdě dopravním prostředkem (antiemetika) přípravky k užití při průjmu přípravky proti kašli (antitusika, expektorancia) kloktadlo pro dezinfekci dutiny ústní a při bolestech hltanu (stomatologika) oční kapky nebo oční mast s dezinfekčním účinkem, oční voda na výplach očí (oftalmologika) mast nebo gel při poštípaní hmyzem (lokální antihistaminika) tablety při systémové alergické reakci (celková antihistaminika) přípravek k dezinfekci kůže a povrchových ran inertní mast nebo vazelína 7

12 II. Obvazový a jiný zdravotnicky materiál gáza hydrofilní skládaná kompresy sterilní, různé rozměry náplast, různé rozměry rychloobvaz na rány, různé rozměry obinadlo elastické, různé rozměry obvaz sterilní, různé rozměry obinadlo škrtící pryžové (60 x 1250 mm) šátek trojcípý vata obvazová a buničitá teploměr lékařský rouška resuscitační pinzeta anatomická pinzeta chirurgická rovná lékařské rukavice pryžové rouška PVC 45 x 55 cm III. Různé nůžky, zavírací špendlíky, různé velikosti, záznamník s tužkou, svítilna/baterka, včetně zdroje SEKUNDÁRNÍ PREVENCE U NEJČASTĚJŠÍCH ŠKOLNÍCH ÚRAZŮ Obecně lze říci, že u školních úrazů můžeme pozorovat úrazy, které vznikají při sportu, v dopravě, obdobné úrazy i úrazové děje které vznikají v domácím prostředí. Specifickým faktorem je zejména to, že vznikají v rámci školního vyučování nebo v souvislosti s ním. Následně jsou uvedeny některé činnosti, při kterých může dojít ke vzniku školního úrazu. U jednotlivých činností jsou stručně zmíněny sekundární preventivní opatření. Největší pozornost je věnována laické první pomoci u jednotlivých úrazů a uveden návod k jejich včasnému ošetření a k minimalizaci následků daných školních úrazů. Činnosti ve škole a vzniklé úrazy Sportovní činnost, tělesná výchova Při školní sportovní činnosti a v rámci tělesné výchovy vznikají poranění, která jsou shodná s jednotlivými druhy sportovních úrazů, která jsou typická pro jednotlivé druhy sportů. Při fotbalu, volejbalu a dalších míčových sportech dochází velmi často k nechtěným pádům a střetům mezi hráči. Příčinou vzniklého úrazu je zejména nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou doskok, výskok, otáčení atd. Při těchto činnostech pozorujeme nejčastěji např. poranění měkkých tkání, zlomeniny končetin, distorze krční páteře, otřes mozku. Poranění měkkých tkání (např. vazů a menisků v oblasti kolenního či hlezenního kloubu znehybnění postiženého kloubu elastickou bandáží nebo dlahou lokálně se aplikují chladivé obklady, popř. analgetické krémy 14 8 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví: Zotavovací akcí je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 17 1 vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce a Příloha č. 2 Náplň kurzu první pomoci pro zdravotníka zotavovacích akcí a škol v přírodě 8

13 zraněný by na poraněnou končetinu neměl došlapovat co nejdříve vyšetření na specializovaném zdravotnickém pracovišti Zlomeniny (např. zlomeniny horního hlezenního kloubu) okamžité znehybnění postižené končetiny dlahou tak, že je fixován jeden kloub nad a jeden kloub pod zlomeninou v úlevové poloze, tj. v poloze, kdy to postiženého nejméně bolí; fixace by měla být provedena pevným materiálem (např. dřevo) u otevřených zlomenin, tj. tam, kde je poraněn úlomkem kosti i kožní kryt v místě zlomeniny, provedeme dezinfekci a sterilní zakrytí rány a rovněž fixaci zlomeniny pevným materiálem v úlevové poloze postiženému nepodáváme nic k pití ani jídlu (v případě potřeby úpravy postavení úlomků kostí zlomeniny v celkové anestesii by případné jídlo či pití oddálilo provedení výkonu) co nejdříve vyhledat odbornou lékařskou pomoc Úraz hlavy, otřes mozku, poruchy vědomí i zavřené poranění hlavy (otřes mozku, zhmoždění hlavy, komprese) mohou být spojené s nitrolebním krvácením a otokem mozku; u otřesu mozku jde o poruchu mozkové funkce, která je vyvolána nárazem na hlavu a následně vzniklým otřesem při otoku nebo hematomu poraněné místo na hlavě chladit, nezatlačovat eventuální otok základní poloha při úrazu hlavy je vleže, s podložením horní části těla pokud je pacient v bezvědomí, který nemá porušené vitální funkce, ale zvrací - uložíme jej do stabilizované polohy bez prodlení voláme ZZS po celou dobu sledujeme vitální funkce postiženého, v případě potřeby zahajujeme KPR v případě neurologického deficitu či anizokorie zornic je velké riziko závažnějšího nitrolebního poranění (nitrolební krvácení, edém mozku apod.) Úraz páteře, příp. poranění míchy s postiženým co nejméně manipulujeme a snažíme se udržet postiženého v poloze, ve které byl nalezen v případě nutnosti KPR, pacientka pokládáme na tvrdou podložku do polohy na záda a po celou dobu manipulace neprovádíme rotační pohyby páteře pokud možno neprovádíme záklon hlavy, ani při resuscitaci transport pacienta se provádí na tvrdé podložce za pomoci několika osob (zajištění stabilní polohy pacienta při překládaní) Poranění vnitřních orgánů poranění nebývají častá, ale jsou velmi závažná, proto je na ně nutné myslet při pádech či úderech na břicho či hrudník co nejrychleji bychom měli rozpoznat závažnost a rozsah poranění zastavit život ohrožující krvácení pokud je to nutné zahájit a provádět KPR ihned volat ZZS po celou dobu kontrolovat životní funkce poraněného v bezvědomí položit do stabilizované polohy a zajistit protišoková opatření až do příjezdu ZZS Ruční zpracování materiálů a nošení nářadí Při školní činnosti při ročním zpracovávání materiálů či při přenášení a nošení potřebného nářadí dochází nejčastěji k úrazům typu řezných poranění a zhmoždění měkkých tkání na různých částech těla. 18 čl. 11 a násl. Metodického pokynu MŠMT č. j / ze dne , zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor zejm. 101 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění 20 čl. 8 Metodického pokynu MŠMT č. j / ze dne , zveřejněném ve Věstníku MŠMT, Ročník LXII, sešit 2, únor

14 Rány a) drobnější rány ránu opláchneme a vydezinfikujeme, odstraníme příp. drobná cizí tělesa pokud je to možné, okraje rány zafixujeme pomocí tzv. leukostehů (náplasťový steh přidrží okraje rány při sobě, poranění méně krvácí a lépe se hojí) b) rány s velkým krvácením nejprve zjistíme charakter krvácení a snažíme se co nejrychleji zamezit dalším krevním ztrátám, vždy nesmíme zapomenout používat ochranné pomůcky (např. rukavice) co nejdříve voláme ZZS c) amputace oddělenou část těla (amputát) sterilně zabalíme, označíme jménem a časem, kdy k úrazu došlo amputát chladíme dle možností, vždy nepřímo (např. přes igelitový sáček) ideální je sterilně zabalenou část těla dát do igelitového sáčku, ten vložit do sáčku nebo nádoby s vodou a kusy ledu (v poměru voda: led 3 : 1) čím dříve se poraněný dostaví k ošetření, tím větší je naděje na úspěšnou replantaci amputátu většinou pozorujeme tržně-zhmožděné, tržné, příp. bodné rány pokud je v ráně cizí těleso, které je větších rozměrů či menší těleso nelze jednoduše z rány odstranit, tělesa z ran nevytahujeme mohou působit v ráně jako komprese; tělesa v ráně měkce a sterilně obložíme a viditelně připevníme k okolní části těla (např. leukoplastí) a odstranění tělesa ponecháme až k odbornému chirurgickému ošetření kompresivní obvaz - použijeme jej na tepenné a větší žilní krvácení tlakový obvaz kombinuje působení tlaku na krvácející cévu a současně kryje ránu, má polštářek, kterým ránu překrýváme a obvazem postižené místo tlakově stáhneme; pokud dochází k prosakování, obvaz nesundáváme, ale přidáváme sterilní krytí a krytí vrstvíme ke zmírnění krvácení můžeme využít rovněž tlakové body (místa na těle, kde jsou dobře dostupné větší tepny a při kompresi daného místa oproti kosti, tvrdému podkladu, dojde ke snížení průtoku danou cévou), které zkomprimujeme a končetinu můžeme dát do polohy nad úroveň srdce škrtidlo používáme pouze ve výjimečných případech na končetinách v případech, kdy pozorujeme velké, život ohrožující krvácení, které nelze jinak zastavit; vždy si musíme zaznamenat čas, kdy došlo k zaškrcení končetiny; škrtidlo můžeme vytvořit i z jakéhokoliv měkkého materiálu (pásek, oděv, ručník), který se obtočí kolem končetiny nad místem krvácení a silně se zatáhne; škrtidlo nikdy nepoužíváme k zastavování krvácení v oblasti krku při raném poranění na krku, kdy došlo současně k poranění velké cévy na postižené místo, přikládáme co nejčistější tkaninu na ránu, a poraněnou cévu komprimujeme přímo v ráně pokud pozorujeme či hrozí větší ztráta krve, může dojít k rozvoji šokového stavu provádíme protišoková opatření (tepelný komfort, poloha na zádech s vypodloženými dolními končetinami) a postiženého se snažíme slovně či jiným způsobem zklidňovat u krvácení z nosu či ucha je nutné myslet na poškození lebky, pacienta uložíme na záda a mírně mu podložíme hlavu při podezření na krvácení do tělních dutin je potřeba pacienta zklidnit, uložit do správné polohy (při krvácení do hrudníku v polosedě, při krvácení do dutiny břišní poloha na zádech s pokrčenými nebo mírně podloženými dolními končetinami) a ihned volat RZP; s pacientem neustále komunikujeme, rozrušeného pacienta se snažíme zklidnit 10

15 Postižení elektrickým proudem vypneme přívod elektrického proudu (vypínač nebo jistič, vytáhneme spotřebič z elektrické sítě), oddálíme postiženého od zdroje proudu zjišťujeme stav vědomí, dýchaní a srdeční aktivitu dle potřeby zahájíme KPR vždy voláme ZZS, při postižení elektrickým proudem vysokého napětí voláme i hasiče k případné potřebě vyproštění postiženého Drobná poranění (oděrky, povrchová zhmoždění) u drobných oděrek je vhodné očistit a odstranit nečistoty pod tekoucí vodou, dezinfekce postiženého místa, příp. překrytí náplastí u podlitin se využívá ke zmírnění bolestivosti lokální chlazení a ledování, dle potřeby doplníme imobilizací končetiny (např. závěs končetiny, omezení chůze) nebo klidovým režimem Laboratorní práce a další školní pokusy V případě školních činností prováděných v laboratořích (laboratorní práce a jiné školní pokusy) je zvýšeno riziko vzniku opaření, popálenin, může dojít k potřísnění chemikáliemi. Popáleniny nejprve zabráníme dalšímu působení tepla na postižené místo (např. poraněného odstraníme z dosahu horkého předmětu, vyneseme jej z hořícího prostředí, svlečeme horký a mokrý oděvu nestrháváme však oděv, který je přiškvařený) na postižených končetinách odstraníme prstýnky, hodinky a šperky z popálených ploch a jejich okolí popálená místa se snažíme co nejdříve chladit můžeme tím snížit stupeň poškození tkáně, výrazně se zmenšuje bolest; chlazení se provádí přerušovaně a pouze tak dlouho, dokud přináší postiženému úlevu; dlouhodobé přikládání ledových obkladů může naopak projevy popálení či opaření ještě prohloubit menší popáleniny ochlazujeme tekoucí studenou vodou nebo sáčkem ledu, či něčím chlazeným větší popáleniny ochlazujeme povrch těla vlažnou vodu. hlubší popáleniny II. a III. stupně sterilně překryjeme, puchýře nikdy nepropichujeme popálení úst a hrdla - po doušcích podáváme studenou tekutinu, případně dáváme vycucat kostku ledu u rozsáhlých popálenin provádíme protišoková opatření a co nejdříve voláme ZZS Poleptání ihned odstraníme zdroj chemického působení a opatrně svlékneme nebo rozstřihneme potřísněný oděv, který však nesvlékáme přes hlavu. Vždy musíme dávat pozor na další možné zasažení ostatních částí těla postiženého i zachránce poleptanou část těla co nejdříve oplachujeme proudem studené vody (minimálně po dobu minut), čímž docílíme zředění a částečného odplavení chemikálií (proud vody by neměl stékat po zdravé tkáni riziko dalšího poškození) nikdy neprovádíme neutralizaci chemické látky - při této reakci hrozí vznik další chemické reakce, která by postiženou tkáň mohla ještě více poškodit poraněné místo sterilně přikryjte a postiženou část těla znehybníme vždy poraněného odesíláme k odbornému ošetření v nemocnici při zasažení oka oko alespoň 10 minut vyplachujeme čistou chladnou vodou tak, aby její proud směřoval vždy od vnitřního koutku k vnějšímu a aby nebylo zasaženo i zdravé oko; proud nesmí být příliš prudký. Postižené oko po vypláchnutí vždy sterilně přikryjeme a zajišťujme odborné ošetření u očního lékaře po požití chemikálie zasažená ústa vyplachujte čistou vodou - nikdy nevyvolávejte zvracení - riziko dalšího poleptání trávicí trubice, riziko vdechnutí zvratků nebo prasknutí trávicí trubice, která je již naleptaná chemikálií 11

16 Terénní výuka Při školních činnostech prováděných v terénu je zvýšeno riziko vzniku drobných poranění, ale je zde i riziko vzniku úpalu, úžehu, otrav a dalších poranění. Otravy vždy vyhledáváme lékařskou pomoc, neboť konkrétní postupy první pomoci u různých chemikálií mohou být dost odlišné a je třeba je konzultovat s lékařem v případě nejasnosti složení látky je třeba volat toxikologické středisko - Toxikologického informačního střediska (TIS) - non-stop linka nebo , či Ústavu soudního lékařství a toxikologie pokud máme podezření, že dítě požilo toxickou látku, je nutné nejprve odstranit její působení (vypláchnout ústa), zajistit dýchací cesty, dle nutnosti zahájit KPR, uložit dítě do stabilizované polohy, volat ZZS v případě požití léků vyvoláváme zvracení s následným podáním živočišného uhlí, příp. můžeme podat protijed - při otravě nemrznoucí kapalinou (Fridex, etylenglykol) asi 1-2dl tvrdého alkoholu (více než 45% obsahu alkoholu), po požití benzínu a nafty či aromatických uhlovodíků (benzen, toluen, atd.) - je vhodné podat postiženému rostlinný olej požití saponátů nepodáváme nic ústy ani nevyvoláváme zvracení otravy alkoholem nepodáváme nic k jídlu, zásobujeme postiženého dostatkem tekutin (nejlépe čistou vodou), sledujeme základní životní funkce a při déle trvajících nebo prudce se zhoršujících potížích ihned voláme ZZS či postiženého dopravíme co nejdříve k lékaři u podezření na požití jedovatých hub, které je vysloveno hned po jídle vyvoláme pokus o zvracení, podáváme co nejvíce tablet aktivního uhlí a vyhledáváme ihned lékařskou pomoc k lékaři vždy s sebou bereme i co nejvíce materiálu, který může pomoci určit působící látku (např. chemikálii nebo léky pokud možno v originálním obalu, rostlinu včetně plodů nebo alespoň zbytek jídla). Pokud postižený zvrací nebo má průjem, uchováváme i vzorek zvratků a stolice a dopravujeme jej i s postiženým do nemocnice Poranění zvířaty a hmyzem pokousání psem - ránu co nejdříve dezinfikujeme (např. jódovou dezinfekcí nebo peroxidem vodíku) a překryjeme sterilním krytím, vyhledáme odbornou lékařskou pomoc. Pokud je to možné, zajistíme očkovací průkaz zvířete a očkovací průkaz dítěte hlodavci - při pokousaní chovným hlodavcem ránu dezinfikujeme a sterilně kryjeme, při pokousání volně žijícím hlodavcem je nutné vždy vyhledat odbornou lékařskou pomoc hadi - při pokousaní jedovatým hadem ihned vyhledáme lékařskou pomoc, vždy kontaktujeme chovatele (většina orientovaných chovatelů zná, kde je možné co nejrychleji sehnat sérum jako protijed (antisérum)); jako první pomoc zaškrcujeme končetinu nad místem kousnutí a končetinu znehybníme klíště dezinfikujeme oblast přisátí, za pomoci pinzety nebo nalomené umělé karty podebereme klíště a pohybujeme s ním ze strany na stranu, dokud se klíště neuvolní; po vytažení klíštěte opět ránu dezinfikujeme; vždy je nutné sledovat oblast kousnutí zarudnutí (riziko přenosu boreliózy, encefalitidy) včela, vosa, jedovatý hmyz - pacienti, kteří vědí o alergii na bodnutí například včelou, mají nosit sebou adrenalinové pero; místo bodnutí dezinfikujeme a mírně chladíme; k omezení šíření toxických látek je vhodné končetiny imobilizovat, a pokud vidíme v ráně žihadlo, opatrně ho pinzetou vytáhneme Při bodnutí v oblasti dutiny ústní nebo dýchacích cest postiženého zklidníme, pokud máme možnost, podáme antihistaminika podle doporučeného dávkování a ihned zajišťujeme lékařskou péči. Lyžařské výcvikové kurzy Při lyžařských výcvikových kurzech je obdobně jako u sportovních činností zvýšené riziko vzniku zlomenin, zejména zlomenin dolních či horních končetin, při pádu může dojít k poranění páteře. Při nevhodném oblečení a podcenění klimatických podmínek mohou vzniknout omrzliny. Omrzliny velmi pozvolna postižená místa ohříváme, např. ponořením do chladné vody a teplotu vody postupně pomalu zvyšujeme nikdy postižené místo neohříváme horkou vodou vyhledáme odbornou lékařskou pomoc 12

17 Plavecký výcvik Prevence při plavání či plaveckém výcviku by měla být zaměřena zejména na tonutí, podchlazení, úrazy páteře (např. skokem do nízké vody), úrazy hlavy či jiná poranění vzniklá při pohybu v okolí bazénu a přilehlých prostorách (např. sprchy, šatny). Odpovědnost za žáky v průběhu výuky na jiném, než domácím školním bazénu, musí být upravena smlouvou mezi kmenovou školou a plaveckou školou. Vysílající škola má zodpovědnost za žáky během celého školního vyučování, proto je také při výuce plavání nutná přítomnost pedagogického pracovníka školy, přestože výuku nevede. Tonutí úraz s nejzávažnějšími důsledky, při kterém dochází k selhání plicních funkcí urychleně vytahujeme poškozeného z vody a zahajujeme KPR důležité je postiženého co nejrychleji dostat z vody tak, aby nedocházelo k dalšímu vdechování vody k tonoucímu připlouváme odzadu, postiženého otočíme na záda a horní končetinou ho chytíme pod bradou; v této poloze plujeme k břehu, kde zahajujeme resuscitaci, pokud je to nutné; vhodné je mít nějaký pevný předmět (koupací kolo, pevnou větev, ), za které se tonoucí může chytit a lze jej odtáhnout do bezpečí při podezření na poranění páteře je nutné maximálně minimalizovat pohyby s krkem Úraz páteře skokem do vody při nehodě nemusí dojít vždy k poškození míchy v případě, že postižený nedýchá, postiženého co nejšetrněji vytáhneme z vody a zahájíme KPR v případě, že postižený dýchá, snažíme se páteř stabilizovat přímo ve vodě, a tím nezhoršit možné poškození páteře. 13

18 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE SPORTOVNÍCH ÚRAZŮ Pravidelná pohybová a sportovní aktivita je velmi prospěšná v dětském a adolescentním věku nejen jako prevence obezity a s ní spojených komplikací, ale je jednou ze základních podmínek dobrého tělesného i psychického zdraví a zdravého životního stylu. Spojení nezdravého životního stylu se sedavým způsobem trávení volného času ústí v nezdravé návyky a zvyšuje riziko úrazu při tělesných aktivitách školních i mimoškolních způsobených nedostatečným přirozeným vývojem obratnosti a dalších pohybových dovedností. Pravidelná pohybová aktivita má pozitivní vliv na fyzické zdraví, pozitivně ovlivňuje sociální a psychologické dopady na zdravý vývoj dítěte. Pravidelné sportovní aktivity jsou prostředkem k seznamování se s prostředím, učení se, jak správně ovládat své tělo, jak si poradit se svým okolím a tím nabýt potřebné, jinak nepřenositelné zkušenosti. Pohyb je aktivita, která pomáhá naučit děti jak vyjádřit sebe sama a komunikovat s ostatními, je také prostředkem získávání sebevědomí, hodnocení sebe samého, vzájemného srovnávání, pomáhání si, soupeření a spolupráce. Jde o celý komplex lidského chování, které zahrnuje všechny pohybové činnosti člověka, pohybové úkoly každodenního života, lokomoční, pracovní a další účelové pohyby, tělesnou výchovu, sport a pohybovou rekreaci. Sportovní úraz je událost působící na lidský organismus poměrně krátkou dobu, způsobuje však poškození organismu vyžadující nepoměrně delší dobu nutnou k návratu organismu do původního stavu. Úrazy akutní Úrazy chronické, opakované Jediný možný způsob jak snížit incidenci úrazů je prevence. RIZIKOVÉ FAKTORY A PŘÍČINY SPORTOVNÍCH ÚRAZŮ Prevence sportovních úrazů závisí na důsledném porozumění jejich příčin. U některých sportovních úrazů může být příčina úrazu na první pohled zřejmá, např. příčná zlomenina holenní kosti po přímém nárazu na bérec u hráče házené. Na uvedeném případu je možné demonstrovat hned několik možných příčin vzniklého úrazu, těmi např. jsou: užití neadekvátních chráničů na bérec, nebo přítomnost klinicky němé únavové zlomeniny, nebo nepozornost a únava hráče na konci zápasu a z ní vyplývající neadekvátní reakce na vzniklou situaci. Sportovní úraz nemusí vždy vzniknout jen na podkladě jediné příčiny, ale může se jednat o jejich kombinaci. Obecně lze rizikové faktory rozdělit na tzv. vnitřní (zahrnují osobní predispozice jednotlivce) a vnější (jedná se o vliv prostředí a rizika vyplývající z dané sportovní činnosti). 14

19 Mezi vnitřní rizikové faktory sportovních úrazů patří: věk anatomicko-fyziologické možnosti jedince (rozsahy pohybů jednotlivých kloubů, svalová síla, koordinace atd.) předchozí úrazy (změna neuromuskulárních funkcí, inhabilita kloubů, osteoporóza atd.) Mezi vnější rizikové faktory sportovních úrazů zahrnujeme: 1) Rizikové prostředí kontakty s neživými předměty (nárazy, údery, srážky) se sportovním náčiním, hřištěm, okolními předměty, stromy, stavebními konstrukcemi, stromy atd. kontakty s živými předměty (nárazy, údery, srážky) s protihráči, spoluhráči, rozhodčími, diváky, zvířaty. omezená viditelnost vznikající vlivem přírodních faktorů nebo znečištění (např. mlha, husté sněžení, silný vítr, námraza atd.) nepříznivé klimatické podmínky: nadměrné teplo, chlad, vlhko, sucho, vysoká nadmořská výška, sluneční záření, déšť, sníh, vodní proudy a vlny. nepříznivý povrch hřiště, sportoviště, nářadí znemožňující potřebnou oporu a zbrzdění pohybu. 2) Rizikový způsob činnosti sporty s vyšším rizikem vzniku úrazu: sporty s úmyslným plným kontaktem s protihráči (vysoké riziko pádu, srážky, havárie), sporty probíhající v místech, kde se projevuje vliv náhlých změn vnějších podmínek (vítr, déšť, sníh, voda, nadmořská výška atd.) sporty s vyšším rizikem poškození vlivem extrémní zátěže (silové, obratnostní, vytrvalostní) 3) Další faktory nesprávně vykonaný pohyb v důsledku o ztráty koncentrace, celkové únavy, nebo nedostatečného tréninku. špatně vykonaný pohyb v důsledku přecenění sil a špatného odhadu situace. přetížení struktur pohybového aparátu (kosti, vazy, šlachy a svaly) v důsledku nepřiměřené zatížení při nedostatečné adaptaci na zatížení nedostatečné rozehřátí a rozcvičení nedostatečná informovanost o rizicích a zevních podmínkách (klimatické, podnební, silniční provoz, povrch, dno, břeh atd.) neschopnost poznat a respektovat rizika nepoužívání o ochranných pomůckách (ochranná přilba, chrániče ohrožených tělních partií, nesprávné obutí atd.) Meeuwisseův dynamický multifaktoriální model znázorňující rizikové faktory ve vztahu ke vzniku úrazu. 15

20 PRINCIP PREVENCE SPORTOVNÍCH ÚRAZŮ Primární prevence úrazů představuje souhrn opatření, která jsou zaměřena na zabránění vzniku události a úrazu. Primární prevence je soustředěna na populaci jako celek nebo na vybrané skupiny uvnitř populace, tzv. cílové skupiny. Primární skupinu tvoří jedinci, jejichž poškození zdraví chceme předejít (především osoby ve formativním věku děti, mládež). Druhým typem je skupina sekundární, která má velký, přímý vliv na primární cílovou skupinu (rodiče, pedagogové, lékaři a další). Sekundární prevence - spočívá ve včasném vyhledávání úrazů, jejich odborné nápravě (léčbě) a v minimalizaci následků. Součástí sekundární prevence je např. kvalitní záchranný systém, rychlé poskytnutí odpovídající pomoci, kvalitní zdravotně-sociální péče. Terciární prevence - spočívá především v poradenství a resocializaci, tj. zařazení osob s trvalým poškozením zdraví do běžného života. České republice neexistuje jednotný závazný předpis v oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci s dětmi a mládeží při organizované činnosti ve volném čase, a proto se na tuto oblast vztahuje zprostředkovaně řada předpisů primárně určených pro pracovní prostředí (zákoník práce). Existují předpisy pro školy, které však jsou velmi úzce zaměřené na charakteristickou školní činnost. Dílčí předpisy bezpečnosti práce má oblast požární ochrany, patří sem silniční zákon a prováděcí vyhlášky o silničním provozu, řada ustanovení je v hygienické směrnici o zotavovacích akcích pro děti. Preventivní programy úrazovosti jsou v dikci jednotlivých ministerstvech (MŠMT ČR, MZ ČR), dále se jedná o aktivity jednotlivých sportovních klubů a svazů. Obecně řečeno, můžeme sekundární prevenci úrazů řešit na 2 úrovních, úrovni jednotlivců (sportovci, trenéři) a úrovni organizátorů sportovních akcí a činností. Prevence úrazů na úrovni jednotlivců (sportovec, trenér) Mezi základní preventivní opatření u sportovních úrazů patří informovanost o možných rizicích při vykonávání daného sportu, dále pak důsledné vybavení ochrannými pomůckami typickými pro daný sport. Další preventivní opatření tvoří vedení sportovců kvalifikovanými trenéry, kteří vytváří tréninkové plány, tak aby nedošlo k patologickému přetížení sportovce, zároveň důsledně dbají v době tréningu či závodu na jeho průběh (rozcvičení a zahřátí před sportem, průběh tréningu na sportovišti tomu určeném, využití bezpečných sportovních pomůcek). Prevence úrazů také spočívá v proškolení sportovců v první pomoci u typických úrazů a také v jejich pravidelné péči sportovními lékaři, stejně tak důsledné dodržování pravidel fair play při jakémkoliv druhu sportovních činností. Prevence úrazů na úrovni pořadatele sportovní akce Obecně lze uvést, že za bezpečnost na veškerých sportovních kláních odpovídá organizátor akce, který se ve věci řídí obecně závaznými právními předpisy, sportovními a technickými pravidly pro jednotlivá sportovní odvětví (většina sportovních svazů má zpracované své metodiky) a doporučeními orgánů státní správy. Zdravotnické zajištění sportovních akcí vychází z metodického pokynu České společnosti tělovýchovného lékařství: Akce se střední a vysokou rizikovostí a větším počtem účastníků a diváků by měly být na žádost pořadatele zabezpečeny ve spolupráci se smluvním zdravotnickým zařízením. Spolupráce je navázána na základě žádosti pořadatele obsahující údaje o termínu konání akce, druhu sportu, úrovni soutěže, počtu závodníků a jejich věku, předpokládanému počtu diváků a časovému rozvrhu. Pořadatel předává žádost o zabezpečení akce příslušnému zdravotnickému zařízení, které určí rozsah zdravotnické služby. Rozsah zdravotnického zabezpečení vychází z problematiky jednotlivých sportů a zkušeností lékař. Při zpracování návrhu lékař zvažuje individuálně okolnosti akce, přihlíží ke všem základním hlediskům, které jsou důležité pro určení rozsahu a způsobu zabezpečení (rizikovost sportu, dostupnost zdravotnického zařízení, významnost akce, počet účastníků a jejich věk, výkonnostní úroveň závodníků, předpokládaný počet diváků a klimatické vlivy). Akci lze personálně zabezpečit: lékařem, zdravotní sestrou, lékařem a zdravotní sestrou, jiným vyškoleným pracovníkem, větším počtem profesionálních zdravotnických pracovníků. Dopravu lze zabezpečit: pohotovostí osobního vozidla pořadatele či zdravotnického zařízení, informováním rychlé zdravotnické pomoci před konáním akce, přistavěním sanity po dobu konání akce, přistavěním více sanitních vozů po dobu konání akce, speciálním zabezpečením (vrtulník apod.) Úkoly zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotnických služeb při akci: zdravotnický pracovník je vybaven nástroji, pomůckami a léky vhodnými pro příslušné odvětví k poskytnutí první pomoci a má znalost o jejich využití účastní se akce v místě, které nejlépe umožňuje poskytnout první pomoc a o kterém jsou informováni všichni organizátoři 16

21 soutěže ošetří zraněného nebo sportovce a vyjádří se k možnostem jeho dalšího působení v akci upozorní při nebezpečí úrazu či ohrožení zdraví rozhodčího, eventuálně ředitele závodu, na nutnost odstranění závady, popřípadě požádat o zastavení akce neopustí prostor soutěže s výjimkou nutného doprovodu zraněného k dalšímu ošetření, svůj odchod ohlásí vedoucímu akce poskytnutí ošetření vedou pomocnou evidenci zdravotnický pracovník předkládá na požádání zprávu o průběhu zdravotnické služby, o výjimečných okolnostech a ošetřeních při akci zdravotnický pracovník spolupracuje s orgány antidopingového výboru Všeobecné doporučené vybavení lékárny při sportovních akcích Vybavení se modifikuje podle typu sportovní akce rizika úrazů a nemocí, dostupnosti zdravotnické pomoci a zařízení, klimatických podmínek, věku, zdravotního stavu a počtu účastníků. Obsah lékárny Neexistuje žádný právní ani technický předpis, který by určoval vybavení lékárniček na pracovištích. Lékárničky se skladují v takovém prostoru, aby na ně nemohlo dopadat přímé sluneční světlo. Úložný prostor by měl být suchý a čistý a měl by být snadno přístupný pro kohokoliv. Nutné je udržovat obsah v dobrém stavu a všechny druhy zdravotnických potřeb obměňovat tak, aby byly vždy v záruční době. Doba použitelnosti všech druhů potřeb, které lékárnička obsahuje je na každém z nich napsána. Doporučený obsah obvazový materiál (kompresní gáza, obvazy bez komprese sterilní, sterilní čtverce, obvaz s polštářkem, elastické obinadlo nesterilní, steristripy různé šířky a délky, leukoplast cívka náplasti s polštářkem, mastný tyl sterilní, trojcípý šátek, dezinfekce, Mikrodacyn roztok, peroxid vodíku 3% nůžky chirurgické rukavice škrtidlo zavírací špendlíky plastová pinzeta karta první pomoci Traumacel zásyp výplach očí Rektodelt čípky maska resuscitační izotermická folie krycí rouška Fenistil gel PREVENCE ÚRAZŮ PŘI VYBRANÝCH SPORTECH V následující kapitole budou popsány vybrané sportovní činnosti a u nich se vyskytující typické úrazy. V probíraných sportovních činnostech budou zmíněny jak primární, tak i sekundární preventivní opatření. Největší pozornost bude pak věnována laické první pomoci (PP) u jednotlivých úrazů, tak aby byl vytvořen návod k jejich včasnému ošetření a minimalizace následků daných úrazů. 17

22 Prevence poranění při fotbalu Fotbal stejně jako i jiné sporty inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během každého utkání dochází velmi často k nechtěným pádům a střetům s protihráčem či spoluhráčem. Za vznikem úrazu zpravidla stojí nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou doskok, výskok, otáčení, start, brzdění či zrychlení, čemuž by měl být i uzpůsoben povrch sportoviště. Ochranné pomůcky při fotbalu Při fotbale by měly být užívány následující ochranné pomůcky: chrániče holení, kdy každý hráč si může zvolit typ chrániče. Užívají se chrániče holení nebo kotníkové, které oproti holenním zvyšují ochranu kotníků a Achillovy šlachy. Brankář je dále vybaven rukavicemi pro tlumení mnohdy tvrdých střel a samozřejmě i vypolstrovaným dresem a kalhotami kvůli častým dopadům na zem. Důležité je také věnovat pozornost výběru obutí, jejichž podrážka by měla být uzpůsobena terénu, na kterém je sportovní činnost provozována. Profesionální vedení sportu Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach. Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér. Taktéž dodržování principů fair play při sportovním zápase je důležité, zamezí se tím nadměrnému násilí a tím i riziku vzniku úrazu při sportovní hře. Nejčastější úrazy při fotbalu PORANĚNÍ KOLENE Při fotbale je koleno nejčastěji zraňovanou částí lidského těla. Nejvíce zranění připadá na poranění vazů a menisků. Zranění vazů i menisků vzniká nejčastěji jako následek působení rotačně střižných sil. Poranění zevního a vnitřního postranního vazu Bývá způsobeno tahem za vaz, nejčastěji tak, že je fixován bérec, a tělo se pohybuje setrvačností na vnitřní nebo zevní stranu, tím dojde k přepnutí vazu, a následným mikroskopickým trhlinám, částečným nebo celkovým rupturám vazu. Vnitřní postranní vaz bývá poškozen 10 krát častěji. Příznaky: na straně poškozeného vazu cítí pacient bolest, především při napnutí vazu. otok kolene s přítomností krevního výpotku. při kompletních rupturách je zřejmá viklavost bérce do strany. Léčba v rámci PP: Ihned po úraze a vyšetření zraněného kolene by měl být kloub znehybněn elastickou bandáží nebo dlahou, lokálně na bolavé místo je vhodné aplikovat chladivé obklady, popř. aplikovat analgetický krém. Zraněný by měl jen omezeně došlapovat na zraněnou končetinu a v nejbližší možné době by měl být vyšetřen lékařem specialistou (úrazový chirurg, ortoped). Poranění zkřížených vazů kolene Poranění předního a zadního zkříženého vazu bývá způsobeno rychlým rotačním pohybem při flekčním postavení kolenního kloubu. Nejčastěji se jedná o následek nekontrolovaného pádu, prošlápnutí nebo přímého nárazu na koleno. Až 20 krát častěji bývá poškozen přední zkřížený vaz. Příznaky: bolest uvnitř kolenního kloubu. otok kolene s nitrokloubním výpotkem nestabilita kolene při došlapu na poraněnou končetinu výjimečně může vzniknout funkční blokáda kolene 18

23 Terapie v rámci PP: Je shodná s ošetřením při poranění zkřížených vazů. Poranění menisků K poranění menisků typicky dochází při prudkém rotačním pohybu u semiflektovaného kolene v zatížení. Častěji bývá poraněn vnitřní meniskus. V případě spojení rotačního a páčivého násilí působícího na koleno může dojít ke kombinovanému poranění vnitřního menisku, vnitřního postranního vazu a předního zkříženého vazu, tzv. nešťastná triáda. Příznaky: bolest v oblasti vnitřní nebo vnější kloubní štěrbiny kolene otok kolene s nitrokloubním výpotkem méně často může vzniknout funkční blokáda kolene Terapie v rámci PP: Je shodná s ošetřením při poranění zkřížených vazů. PORANĚNÍ HLEZENNÉHO KLOUBU Hlezenní kloub je jedním z nejčastěji poraněných kloubů ve sportovní traumatologii vůbec. Úraz vzniká špatným našlápnutím, sklouznutím nebo zakopnutím na nerovném terénu. Ve fotbale je pak kotník ohrožen o to více, vzhledem ke kontaktu s druhou osobou. Poranění hlezna můžeme rozdělit dle poraněných struktur na měkkotkáňová poranění (vazy) a kostní poranění (zlomeniny holenní a lýtkové kosti). MĚKOTKÁŇOVÁ PORANĚNÍ Pohmoždění (kontuze) měkkých tkání Pohmoždění je způsobeno působením tupého násilí na oblast kloubu. Například nárazem nebo pádem cizího předmětu na končetinu. V případě fotbalu může jít o střet s protihráčem (nakopnutí), naražení nohy o konstrukci branky nebo pád. Kolem hlezenního kloubu v důsledku úrazu dochází ke krevnímu výronu. Součástí mohou být různé oděrky či jiné krvácející rány. Může také dojít k částečnému natržení vazivového pouzdra nebo při větším násilí může být poškozena i synoviální výstelka kloubu. Příznaky: bolest okamžitá, veliká, postupně ustupující. otok a hematom vzniká vlivem krevního výronu a nasedajícímu otoku měkkých tkání. omezená pohyblivost hlezna závisí na tíži poranění Léčba v rámci PP: Ihned po úraze a po vyšetření hlezenního kloubu by mělo být přistoupeno k jeho znehybnění elastickou bandáží, lokálně by měly být aplikovány chladivé obklady, tak aby se zmírnila tvorba otoku. Je-li poraněný schopen chůze, pak by měl chodit s odlehčením poraněné končetiny, není-li to možné, pak je nutné postiženého dopravit k lékařskému ošetření. Pro akutní tlumení bolesti je možné lokálně na postižený hlezenní kloub aplikovat analgetický krém či gel a podat nesteroidní protizánětlivý lék typu Ibuprofen. Poranění vazů hlezna (distenze, parciální kompletní ruptura) Při distenzi (natažení) vazů hlezna nedochází k porušení zevní struktury ani pevnosti vazu, nýbrž vznikají mikrotrhliny, které se hojí jizvou. Při částečném přetržení vazů (parciální ruptura) je jejich kontinuita zachována, ale vazivová vlákna jsou zčásti přerušena, současně bývá poškozeno i kloubní pouzdro. V případě kompletního přetržení vazů (totální ruptura) není kontinuita vazu zachována, v tomto případě je stabilita kloubu porušena a dochází i k výraznému poškození kloubního pouzdra. Příznaky: otok a bolestivost hlezenního kloubu, u vážnějších poranění se přidává i krevní výron v oblasti hlezna. 19

24 Léčba v rámci PP: Okamžitý klid, zaledovat poškozený kotník, přiložit elastickou bandáž a umístit končetinu do vyvýšené polohy. Pacienta s přítomným krevním výronem je vhodné dopravit k lékařskému vyšetření, kdy dojde jednak k objektivizaci tíže poškození vazů, ale také k rentgenovému vyloučení přidružené zlomeniny. KOSTNÍ PORANĚNÍ Zlomeniny horního hlezenního kloubu (maleolární fraktury) jsou nejčastějšími zlomeninami na dolní končetině. Vznikají násilnou inverzí, everzí nebo rotací, kdy dochází k poškození kostí jak dolního konce kosti lýtkové, tak holenní. Úraz vzniká obdobně jako u ligamentózních poranění. Jedná se tedy převážně o nepřímé mechanismy, i když ve fotbale jsou tato poranění častá naopak vlivem přímého nárazu. Může jít tedy o špatné došlápnutí při běhu, špatný doskok po hlavičkovém souboji nebo velmi často o kontakt s protihráčem. Podle intenzity vyvolávajícího násilí tak může dojít k odlomení zevního nebo vnitřního kotníku a v případě zlomeniny obou kotníků k tzv. bimaleolární fraktuře. Někdy může být vedle kotníku poraněna i zadní hrana tibie (tzv. Volkmanův trojúhelník) jedná se o tzv. trimaleolární frakturu. Příznaky: bolestivost hlezna (často na vnitřní i zevní straně) rychle se rozvíjející hematom a otok v oblasti hlezna deformita, patologický pohyb a krepitace v oblasti hlezna Léčba v rámci PP: Okamžité ukončení sportovní činnosti, zaledování končetiny, znehybnění poraněné končetiny dlahou (dlaha je naložena od špiček prstů až po koleno) a okamžitý transport k lékaři. OTŘES MOZKU Otřes mozku je porucha mozkové funkce, která je vyvolána nárazem na hlavu a následně vzniklým otřesem. Jedná se o jedno z lehčích poranění mozku. U fotbalistů je otřes mozku nejčastěji způsoben atakou spolu nebo protihráče, výjimečně je způsobena nárazem míče na hlavu. Velmi často k poranění hlavy bývá přidruženo i poranění krční páteře, a proto je k poraněnému vždy nutné přistupovat tak, že je páteř potenciálně poraněná a tak i se zraněným manipulovat. Příznaky: krátkodobá ztráta vědomí (bezvědomí) dočasná ztráta paměti desorientace, spavost, zvracení Léčba v rámci PP: Ihned po úrazu je-li pacient v bezvědomí je potřeba vyšetřit, zdali pacient spontánně dýchá a má hmatný pulz, pakliže ne, je nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci. Je-li přítomno spontánní dýchání, pak by měl do nabytí plného vědomí zajištěn trvalý dozor. Každý poraněný s anamnézou bezvědomí a podezřením na trauma hlavy musí být neprodleně vyšetřen lékařem (úrazový chirurg, neurolog), tedy je nutné zajistit transport poraněného k vyšetření v doprovodu další osoby, nebo cestou zdravotnické záchranné služby. Prevence poranění při volejbale Volejbal inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během utkání dochází velmi často k výskokům, dopadům na chodidla, dopadům na kolena, kontaktu míče s prsty horních končetin. Za vznikem úrazu zpravidla stojí nekoordinovaný pohyb nezaviněný druhou osobou doskok, výskok, otáčení, start, brždění či zrychlení, zpracování míče prsty horních končetin. Důležité je vhodně udržovat povrch sportoviště. Ochranné pomůcky při volejbale Hráči mohou být vybaveni chrániči kolen. Důležité je také věnovat pozornost výběru obutí, jejichž podrážka by měla být uzpůsobena terénu, na kterém je sportovní činnost provozována. Profesionální vedení sportu Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach. Organizace tréninku je jedním ze základních 20

25 faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu, a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér. Taktéž dodržování principů fair play při sportovním zápase je důležité, zamezí se tím nadměrnému násilí a tím i riziku vzniku úrazu při sportovní hře. Nejčastější úrazy při volejbale PORANĚNÍ HLEZENNÍHO KLOUBU viz výše PORANĚNÍ KOLENE viz výše OTŘES MOZKU viz výše Prevence poranění při plavání Prevence jak ve volnočasovém, tak v organizovaném plavání by měla být zaměřena na tyto typy zranění a poškození zdraví: tonutí podchlazení úrazy páteře skokem do nízké vody úrazy hlavy a jiná poranění pohybového aparátu při pohybu okolo bazénu či v jeho ostatních prostorách (šatny, sprchy) Před zahájením plavecké výuky škola ověří zdravotní způsobilost žáků. Zdravotní způsobilost vystavuje lékař dítěte a nesmí být starší jednoho roku. Zásady vedení plavecké výuky z pohledu bezpečnosti: Jasně dané počty žáků nejsou legislativně upraveny. Doporučené počty žáků při výuce plavání vycházejí z Metodického pokynu k bezpečnosti dětí, žáků a studentů, pro družstvo jsou plavci max. 15 žáků, neplavci max. 10 žáků. V případě možností je lépe mít vždy nižší počet žáků na pedagoga. Pro neustálou kontrolu počtu žáků je důležité, aby byl výcvik prováděn pedagogem ze břehu. Je dobré přesně vymezit rovněž prostor pro výuku (nejlépe natažením tzv. lajn). Žáci se pak v prostoru lépe orientují. Pro neplavce pak lajny představují jistotu nízké, tedy bezpečné vody. Pedagogický pracovník by měl mít v pohotovosti na břehu házecí záchrannou pomůcku (například záchranný pás nebo podkovu). Tyto pomůcky slouží nejen k záchraně přímo ve vodě, ale je možné je použít k záchraně unaveného plavce přímo ze břehu. Proto jsou opatřeny lanem. Dalšími důležitými věcmi, kterými by měl být učitel na výuku vybaven, jsou lékárnička, telefon a píšťalka. Odpovědnost za žáky v průběhu výuky na jiném, než domácím školním bazénu, musí být upravena smlouvou mezi kmenovou školou a plaveckou školou. Vysílající škola má zodpovědnost za žáky během celého školního vyučování, o přestávkách, při dopravě žáků na akce školy a rovněž na akcích školy. Proto je také při výuce plavání nutná přítomnost pedagogického pracovníka školy, přestože výuku nevede. Je opravdu nezbytné smluvně ošetřit mezi vysílající školou a plaveckou školou organizaci plavecké výuky (zodpovědnost za žáky v šatně, zajištění možnosti dozoru přímo na bazénu vyčlenit místo pro pedagoga doprovázející školy, dohled nad necvičícími žáky). Tonutí je úraz s nejzávažnějšími důsledky. Příčiny a mechanizmy tonutí, při kterém dochází k selhání plicních funkcí (ventilace, respirace, perfúze) vedou různé příčiny a mechanismy: Uzavření dechových cest následkem křečového stažení hrtanu (laryngospasmu) při vdechnutí malého množství vody vede ke ztrátě ventilace a respirace. Vniknutí vody do plic zablokuje všechny plicní funkce, včetně perfúze: V případě sladké vody (říční, jezerní, bazénová apod.) dochází k přechodu vody z plic do krevního oběhu a rychlému snížení koncentrace krve (hemodiluce) a rozpadu červených krvinek (hemolýza). 21

26 V případě slané mořské vody, která je díky většímu obsahu minerálu více koncentrovaná než krev, dochází k osmotickému natažení vody z krve do plic, následnému otoku plic a zvýšení koncentrace krve v plicním řečišti (hemokoncentrace). Méně často se příčinou uzavření dechových cest a selhání plic při vodních sportech stávají vdechnutí cizího tělesa (i hmyzu), alergický otok hrtanu po bodnutí hmyzem, úraz. Léčba a prevence tonutí Léčba vyžaduje urychlené vytáhnutí člověka z vody a zahájení kardiopulmonální resuscitace. Prevence spočívá v zabezpečení následujících podmínek: dobrá schopnost sportovců plavat ve vodě dobrá znalost plaveckých schopností sportovců znalost organizace a metodiky záchranných prací používání záchranné vesty a záchranné lodi spojení na záchranáře a převoz do zdravotnického zařízení schopnost doprovodu provést kardiopulmonální resuscitaci odstranění prvotních příčin tonutí (únava, prochladnutí, přehřátí, úraz, ) Poranění páteře Je poranění s možnými vážnými trvalými následky. Ty jsou způsobeny poškozením míchy a projeví se následnými mnohdy trvalými poruchami hybnosti (paraplegií a kvadruplegií). Lidé takto postižení jsou po zbytek života upoutáni na invalidní vozík. Nejčastější příčinou poranění páteře v tomto prostředí jsou neuvážené skoky do neznámé vody. Plavec očekává hlubokou vodu, většinou vlivem špatné kvality viditelnosti do vody nebo neuváženého rychlého, zkratovitého jednání však neodhadne hloubku vody, dochází k nárazu temene hlavy o dno a k vážným poraněním páteře. Nejčastěji postiženými bývají muži věkem okolo roku. První pomoc Při nehodě nemusí dojít vždy k poškození míchy! Jestliže je postižený po skoku do vody na hladině a nedýchá, je nejdůležitější jej dostat šetrně na břeh a zahájit kardiopulmonální resuscitaci. Jestliže je postižený po skoku do vody na hladině a dýchá, snažíme se páteř stabilizovat přímo ve vodě a tím nezhoršit možné poškození páteře. K tomu slouží následující techniky: K postiženému se přibližujeme pomalu, opatrně vstupujeme do vody, abychom zvlněním hladiny nezpůsobili zbytečný pohyb postiženého. Podložení ramen a pánve Tato technika limituje pohyb, ale zcela neimobilizuje. Lze ji použít u postižených s tváří nahoru v mělké vodě, kde můžeme stát. Postavíme se z boku k postiženému, jedno předloktí položíme zespodu, v úrovni podpaží a druhé podkládáme pod pánev. Dlaně směřují jedna dolů, jedna nahoru. Nezdviháme ho, snažíme se postiženého držet co nejlépe ve vodorovné poloze, pomáháme mu udržet tvář nad hladinou a uklidňujeme do doby, než přijde kvalifikovaná pomoc. Dlaha hlavy Tato technika imobilizuje hlavu a krk postiženého. Je používána u postižených se zanořeným obličejem. Uchopíme paže postiženého těsně nad lokty a pozvolna je přemisťujeme do vzpažení, těsně k hlavě postiženého, naše ruce jsou u uší postiženého. Zanoříme se po prsa do vody a je-li postižený v horizontální poloze, provádíme jeho otočení tak, že vzdálenější paži přitahujeme k sobě a (postižený se otočí obličejem nahoru) a bližší paži, (která drží druhou paži postiženého) po přetočení podkládáme pod jeho paže a hlavu postiženého. Stále fixujeme hlavu postiženého. Postup záhlaví brada tato technika imobilizuje hlavu a krk. Lze ji používat jak u postiženého ležícího na znak (obličej nad vodou) tak u postiženého, který je v poloze na prsou (obličej pod vodou). Pokud je postižený na znaku, opatrně k němu z boku přistoupíme a zvolna se ponoříme až po ramena. Jedno předloktí položíme souběžně s prsní kostí postiženého a druhé podkládáme proti, 22

27 zespodu pod vodou v průběhu jeho páteře. Horní ruka uchopí bradu tak, že palec je na jedné straně a prsty na druhé. Zároveň přikládáme druhou ruku v záhlaví a tiskneme zápěstí a předloktí obou rukou proti sobě. Mírnější tlak vyvíjíme na bradu a záhlaví. Tím fixujeme páteř a zároveň se snažíme udržet horizontální, mírně splývavou polohu postiženého. Jestliže je postižený na prsou, je postup stejný s tím, že musíme postiženého obrátit na znak. Provádíme to za stálé fixace tonoucího (paže proti sobě), tím, že se pod postiženého potápíme, pomalu jej na sebe navalujeme, pod jeho rotujícím tělem se dostáváme na druhou stranu, až je v poloze naznak. Celý postup je prováděn pomalu, aby nedošlo k zhoršení poškození páteře. Při ponoření děláme drobné úkroky ve směru hlavy, aby byl postižený stále v tahu a splýval. Vše je doporučováno provádět za stálého pomalého pohybu zachránce s postiženým po vodní hladině do doby převzetí postiženého ZZS. Úrazy hlavy Zavřené poranění hlavy otřes mozku, zhmoždění hlavy, komprese mohou být spojené s nitrolebním krvácením a otokem mozku. Otřes mozku viz výše Kontuze mozku Je anatomické poškození mozkové tkáně se vznikem kontuzních ložisek v různých oblastech mozku. Příčinou je intenzivní tupé násilí zraňující mozek v místě působení a současně i na protilehlé straně. Může být provázena různým stupněm nitrolebního krvácením. Hlavním příznakem je bezvědomí, ale hlubší a delší než při komoci mozku. V některých případech bezvědomí nemusí nastat. Komprese mozku Patří mezi nejzávažnější nitrolební poranění. Příčinou útlaku bývá vpáčená kost, epidurální či subdurální krvácení, edém mozku. Komprese mozku má charakteristický klinický obraz, v okamžiku úrazu dochází ke krátkodobé ztrátě vědomí, po níž nastává interval jasného vědomí, kdy se pacient zdá být v pořádku (lucidní interval), tento interval je vystřídán zhoršením stavu s bolestmi hlavy, které se stupňují, objevuje se nauzea, zvracení, psychické změny. Může docházet k hemiplegii a hemiparéze. Zraněný je spavý a posléze ztrácí vědomí. Stupor přechází do kómatu - pacient nereaguje na zvukové či bolestivé podněty. Mohou nastat případy, kdy přechází bezvědomí z otřesu mozku do bezvědomí způsobené kompresí mozkové tkáně, tj. bez lucidního intervalu. Nitrolební krvácení Epidurální krvácení vzniká při krvácení tepny mezi lebeční klenbou a tvrdou plenou mozku, většinou z a. meningica media. Ke krvácení dochází obvykle několik hodin po úraze. Může vzniknout epidurální hematom a v jeho důsledku nitrolební hypertenze. Subdurální krvácení je asi pětkrát častější než epidurální. Vzniká poraněním žil v prostoru mezi tvrdou plenou a arachnoideou (pavoučnicí). Může vzniknout i za několik dnů, týdnů až měsíců po poranění. Subarachnoidální krvácení je krvácení mezi arachnoideu a měkkou plenu mozkovou. Všechny typy krvácení mohou způsobit nitrolební hypertenzi a edémem mozku, což jsou život ohrožující stavy. Příznaky nitrolební hypertenze jsou bolesti hlavy, zvracení, porucha dýchání, poruchy hybnosti a čití, narůstající bezvědomí, poruchy oběhu, křeče obličejového a končetinového svalstva, anizokorie zornic. Zlomeniny baze lební Vznikají tupým násilím, pády na hlavu, údery do hlavy. Nebezpečí těchto poranění spočívá v možném těžkém poškození mozku s možností průniku infekce zlomeninou do nitrolebí. Ke zlomenině dochází nepřímo v důsledku tupého nárazu (pádem na zem, úderem do obličeje apod.) Lomné linie mohou postihnout jednotlivé lebeční jámy, nebo všechny současně. Pokud úraz způsobí i roztržení dura mater a arachnoidey v místě zlomeniny, potom může dojít k výtoku mozkomíšního moku (nosem -likvorea nebo uchem -otorea). Zlomeniny klenby lební Vznikají také tupým násilím, pády na hlavu, údery do hlavy. Nebezpečím může být větší riziko nitrolebního krvácení. Prevence poranění při ledním hokeji Lední hokej inklinuje svým charakterem ke vzniku určitých druhů úrazů. Během každého utkání dochází velmi často ke střetům s protihráčem, spoluhráčem nebo hrazením mantinelem, kontaktu těla s vystřeleným pukem nebo pádem. Za většinou úrazů zpravidla 23

28 stojí nekoordinovaný pohyb často zaviněný druhou osobou po tělesném kontaktu při hře na ledě, následuje pak pád nebo úder pukem či hokejkou. Ochranné pomůcky při ledním hokeji Při ledním hokeji by měly být užívány následující ochranné pomůcky: helma s plexisklem nebo mřížkou přes obličej, chrániče ramen a hrudníku, zad a genitálu, kolen s holeněmi, loktů a rukou s částí předloktí. Brankář je vybaven speciální helmou a masivnějšími chrániči. Profesionální vedení sportu Vliv na vznik úrazu má také uspořádání zápasů a tréninků. Před každým sportovním výkonem je třeba myslet na rozcvičení a zahřátí celého organismu. Při nedostatečném zahřátí dochází vlivem chladu ke sníženému prokrvení tkání, snížení jejich elasticity, svaly jsou tak ve větším napětí a koordinace pohybů je narušena. To může mít za následek poškození svalů a šlach. Organizace tréninku je jedním ze základních faktorů, neboť při nevhodném plánování může snadno dojít k tzv. přetrénování a následnému vzniku úrazu a poškození pohybového ústrojí. Únava organismu vznikající při přetrénování je významným rizikovým faktorem vzniku úrazu a proto by tréninkové plány měly být vytvářeny vyrovnaně. Za vytváření tréninkových plánů by měl být zodpovědný trenér. Taktéž dodržování principů fair play při sportovním zápase je důležité, zamezí se tím nadměrnému násilí a tím i riziku vzniku úrazu při sportovní hře. Nejčastější úrazy při ledním hokeji Zranění obličeje tržné rány, poranění zubů, fraktury nosu nebo horní čelisti. Otřes mozku viz výše Úrazy ramene poranění akromioklavikulárního skloubení, poranění ruky nebo prstů U luxace ramenního kloubu nebo poškození vazivového aparátu akromioklavikulárního skloubení je typickým mechanismem vzniku úrazu přímý úder do horní části ramene. Příčinou zranění v oblasti ruky a zápěstí bývá často zásah hokejkou nebo tento typ zranění vzniká jako důsledek pádu a kolize s mantinelem nebo ledovou plochou. Brankářský palec (ruptura kolaterálního ulnárního vazu palce) je pro lední hokej specifické zranění, které často vzniká v situaci, kdy hráč upadne a hůl při tom drží v ruce. PORANĚNÍ HLEZENNÍHO KLOUBU viz výše PORANĚNÍ KOLENE viz výše 24

29 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE DOMÁCÍCH ÚRAZŮ I přes veškerou snahu rodičů zabránit úrazům a nehodám svých dětí v domácích podmínkách, nelze tomu vždy zabránit. Primární prevence úrazu je důležitý faktor k snížení následků úrazu a zjednodušení sekundární prevence laiků. Sekundární prevence, čili snížení následků úrazu a dopadu na zdraví dítěte, poskytuje v první linii laik (např. rodič) a v druhé linii zdravotník (RZP, ošetření v nemocnici ). Sekundární prevence zahrnuje více kroků, první je eliminovat zdroj úrazu a tím snížit poškození dítěte, ale i záchrance, druhým krokem je poskytnout adekvátní první pomoc a třetím krokem je zajištění odborné zdravotnické pomoci. Všechny kroky mají na sebe souvisle navazovat, a proto je nezbytné znát tuto problematiku, znát zásady první pomoci a mít doma vybavení pro laickou první pomoc. Když se dítěti stane úraz, je důležité, aby záchrance zachoval chladnou hlavu. Panika a nekoordinované činy nepomůžou, spíše ublíží. Obviňování se a hledání důvodu proč se úraz stal, je v tomto okamžiku kontraproduktivní, je nutné věnovat pozornost dítěti a potřebným krokům k snížení následků traumatu. RIZIKOVÉ FAKTORY V domácím prostředí používáme téměř všechny potřeby všedního života, které můžou být zdrojem úrazů u dětí. Nejedná se přitom jen o vybavení samotného bytu, ale také prostředí dílny, kůlny a bazény. Základem primární prevence, čili prevenci úrazu, je nejen zdroje úrazu eliminovat, ale také dětem pravidelně o nich říkat. Primární prevenci se řadí všechny úkony, kterými zabráníme vzniku úrazu. Sekundární prevencí se rozumí úkony, které vedou k pomoci postiženého, když k úrazu dojde, zjednodušeně řečeno se jedná o první pomoc při úrazu. Terciární prevenci se rozumí soubor opatření, které sníží důsledky úrazu. Bodově uvádíme seznam prevence domácích úrazů: odstranit ostré předměty z dosahu dětí (nože, žiletky, sekyry ) rohy stolků opatřit ochrannou krytkou horké nápoje (rychlovarní konvice, hrnce, hrnky) umísťujeme co nejdál od okraje stolu nebo kuchyňské linky nábytek má být umístěn tak, aby nedošlo k jeho pádu na dítě, stržení ze zdi do zásuvek je potřeba umístit ochranné krytky léky je potřeba umísťovat mimo dosah dítěte, nejlépe do zamykatelné skříňky jakékoliv chemikálie (včetně čističů na nádobí, tablety do myčky.) umístit na nedostupná místa z domácího prostředí odstranit jedovaté rostliny zabezpečte bazény proti utonutí, nebezpečné je používaní krycích fólií nutná důkladná péče ve výchově domácích mazlíčků, pravidelně také upozorňovat děti na vztah ke zvířatům od přebalovaného kojence se neodvracet, dítě je potřeba neustále držet nebo položit podložku na zemi OBECNÉ PRINCIPY SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ÚRAZŮ V DOMÁCÍCH PODMÍNKÁCH Domácí lékárnička by měla být umístěna v dostupném prostoru, tak aby kdokoliv a kdykoliv na ni dosáhl. Ideální umístění je to, kde je na očích. V mnohých domácnostech bývají pomůcky první pomoci umístěny v koupelně. Při poskytování první pomoci je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu, nepanikařit. Dítě je potřeba uklidnit a nepotencovat problém. Nemluvit na dítě způsobem to strašně krvácí, to je velká rána, to musí strašně bolet. Dítě je potřeba podporovat pozitivně, ne negativně. Formulace: jsi šikovný, to zvládneme, to je drobná ranka, zakryjeme ji a půjdeme se na ni mrknout k doktorovi, jsou pro dítě mnohem přijatelnější. Při úraze většinou zapomeneme všechny zásady a čísla, podle kterých se máme řídit, proto není ostuda, napsat si číslo RZP na lékárničku. Při úrazu nepodáváme dítěti tekutiny ani jídlo, v případě potřeby výkonu v celkové anestesii je nevyhnutné, aby dítě bylo lačné. Domácí lékárnička by měla obsahovat: živočišné uhlí (v dnešní době firemně Carbosorb) 25

30 rychlonáplast (také označované jako rychlobvaz) sterilní obvaz, sterilní krytí (čtverce), sterilní tampony elastický obvaz rukavice na ošetření postiženého léky proti bolesti (Ibuprofen, Paracetamol) pinzeta a nůžky dezinfekce (Betadine, Braunol, jod) pinzeta na hmyz (klíště) návod ke kardiopulmonální resuscitaci a důležitá telefonní čísla SEKUNDÁRNÍ PREVENCE U NEJČASTĚJŠÍCH DOMÁCÍCH ÚRAZŮ VS. PRVNÍ POMOC Krvácení stlačit tlakový bod, nasadit škrtidlo nebo tlakový ovaz dezinfekce menších ran, u větších ran neztrácet čas, naložit sterilní tlakový obvaz antišoková poloha, při krvácení z ucha nebo nosu poloha vleže s podložením horní poloviny těla volat RZP drobné rány ošetřit leukostehem Dušení prohlédnout nosní dírky a dutinu ústní pokud cizí těleso nenalezneme, pokusíme se o Heimlichův hmat, lze také použít náraz dlaní do zad v oblasti mezi lopatkami v případě upadnutí do bezvědomí zjistíme vitální funkce a zahájíme resuscitaci Tonutí postiženého dostat z vody zahájit resuscitaci při podezření na poranění páteře je nutné maximálně minimalizovat pohyby s krkem Bezvědomí zjistit vitální funkce, zkontrolovat dutinu ústní k vyloučení zapadlého jazyka nebo přítomnosti cizích těles vyloučit traumata včetně poškození krční páteře stabilního pacienta převedeme do polohy na záda s mírně zakloněnou hlavou a voláme RZP neustále kontrolujeme vitální funkce dýchaní a srdeční akci provádění stabilizované polohy se nedoporučuje, jen v případě viditelného nucení na zvracení pacienta natočíme na stranu, aby nedošlo k vdechnutí zvratků pokud je pacient stabilní, zůstáváme v jeho blízkosti do příchodu RZP a rozhlížíme se po okolí, hledáme obaly po lécích, chybějící kousky hraček, poškozenou zásuvku nebo jiné zdroje, které mohli způsobit bezvědomí Postižení elektrickým proudem vypneme vypínač nebo jistič, vytáhneme spotřebič z elektrické sítě, oddálíme postiženého od zdroje proudu 26

31 zjistíme stav vědomí, dýchaní a srdeční aktivitu, podle potřeby zahájíme KPR voláme RZP, při postižení elektrickým proudem vysokého napětí voláme i hasiče k případné potřebě vyproštění postiženého Úraz hlavy při otoku nebo hematomu zlehka chladit, nezatlačovat při úrazu hlavy je základní poloha vleže s podložením horní části těla pacienta v bezvědomí, který nemá porušené vitální funkce a zvrací, uložíme do stabilizované polohy voláme RZP a neustále sledujeme vitální funkce postiženého Úraz páteře, míchy s postiženým co nejméně manipulovat udržet postiženého v poloze, ve které byl nalezen pokud pacient vyžaduje resuscitaci, převedeme ho do polohy na záda (opět připomínáme vyhýbat se rotačním pohybům páteře) a zahájíme nezbytné úkony při resuscitaci provádíme co nejmenší úklon hlavy transport pacienta se provádí na tvrdé podložce za pomoci 4-5 osob, které zajistí stabilní polohu pacienta při překládaní Popálení, poleptání kůže popálenou plochu chladíme vlažnou vodou (ne ledovou, prohlubuje nedokrvení tkání a jejich rychlejší odumírání) kontaktujeme rychlou zdravotnickou pomoc při požití žíravin a možnosti poleptání jícnu a nižších části trávicího traktu ihned volejte RZP, nenavozujte zvracení nepodávejte dítěti žádné roztoky typu voda, mléko a jiné připravte originální obal přípravku, kterým nastalo poleptání Omrzliny provádějte pozvolné ohřívání nikdy postižené místo neohřívejte horkou vodou, použijte vlažnou vodou vyhledejte odbornou lékařskou pomoc Poranění zvířaty a hmyzem Psi: ránu dezinfikujte, nejlépe jódovou dezinfekci nebo peroxidem vodíku a překryjte sterilním krytím vyhledejte odbornou lékařskou pomoc zajistěte očkovací průkaz zvířete a očkovací průkaz dítěte Hlodavci: při pokousaní chovným hlodavcem dezinfikujte ránu, překryjte při pokousání volně žijícím hlodavcem dezinfikujte ránu a vyhledejte odbornou lékařskou pomoc Hadi: při pokousaní jedovatým hadem ihned vyhledejte lékařskou pomoc kontaktujte chovatele, většina orientovaných chovatelů zná, kde je možné co nejrychleji sehnat sérum jako protijed (antisérum) 27

32 jako první pomoc je zaškrtit končetinu nad místem kousnutí a končetinu znehybnit. Klíště: dezinfikovat oblast přisátí, za pomoci pinzety nebo nalomené umělé karty podebrat klíště a pohybovat s ním ze strany na stranu, až se klíště uvolní po vyndání klíštěte opět ránu dezinfikovat, klíště nemačkat, vhodné je ho spláchnout nebo spálit sledovat oblast kousnutí zarudnutí, v případě zvětšujícího se zarudnutí s vyblednutým středem vyhledáme lékaře Včela, vosa, jedovatý hmyz: pacienti, kteří vědí o alergii na bodnutí například včelou, mají nosit sebou adrenalinové pero místo bodnutí dezinfikovat a vhodné mírně chladit k omezení šíření toxických látek je vhodné končetiny imobilizovat pokud vidíme žihadlo, opatrně ho pinzetou vytáhneme při bodnutí v oblasti dutiny ústní nebo dýchacích cest je potřeba postiženého zklidnit, pokud máme k dispozici léky na snížení alergické reakce (antihistaminika), podáme podle doporučeného dávkování a ihned zajišťujeme lékařskou péči Rány Tepenné a větší žilní krvácení je nutné stavět kompresivním obvazem. Tlakový obvaz je kombinací působení tlaku na krvácející cévu a krytím rány. Tlakový obvaz má široký polštářek, který se přikládá na ránu, obvazem se tlakově stáhne. V případě prosakování se nesundává, ale vrství se. Zmírnit krvácení pomůže také zvýšení končetiny nad úroveň srdce a komprese tlakových bodů. Tlakový bod je místo, kde je dobře dostupná větší tepna k zatlačení proti tvrdému podkladu (kosti), čím se sníží průtok cévou. V případě velkého život ohrožujícího krvácení na končetinách, které nelze jinak zastavit, lze použít škrtidlo. Po zaškrcení končetiny je nutné si poznamenat údaj, kdy byla končetina zaškrcena. Škrtidlo je pomůcka, která se může vytvořit z jakéhokoliv měkkého materiálu (pásek, oděv, ručník), mělo by být široké alespoň 5cm. Obtočí se kolem končetiny nad místem krvácení a silně se zatáhne. Nikdy jej nepoužíváme v oblasti krku!!! Při krvácení z velké cévy na krku je nejlepším řešením přiložit co nejčistější tkaninu, na ránu a komprimovat krvácející cévu přímo v ráně. Při větší krevní ztrátě hrozí rozvoj šokového stavu, v tomto případě aplikujeme protišoková opatření (tepelný komfort, protišoková poloha na zádech s vypodloženými dolními končetinami) včetně péče o psychiku postiženého. Při krvácení z nosu nebo ucha, po předchozím traumatu hlavy, je nutné myslet na poškození lebky. Pacienta uložíme na záda a mírně mu podložíme hlavu. Při podezření na krvácení do tělních dutin je potřeba pacienta zklidnit, uložit do správné polohy (při krvácení do hrudníku v polosedě, při krvácení do dutiny břišní poloha na zádech s pokrčenými nebo mírně podloženými dolními končetinami) a ihned volat RZP. S pacientem neustále komunikujeme, rozrušeného pacienta se snažíme zklidnit. Otravy Nenavozujte zvracení (chemikálie tím opakovaně prochází jícnem a dutinou ústní, čím ji opakovaně poškozuje). Dítěti vypláchněte dutinu ústní vlažnou vodou a okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. Při nejistotě lze kontaktovat Toxikologické informační středisko (TIS) - non-stop linka nebo , či Ústavu soudního lékařství a toxikologie Při intoxikaci alkoholem podejte (v lehčích intoxikacích, pokud je to možné) postiženému čistou vlažnou vodu, uložte ho do stabilizované polohy (v případě zvracení je nutná prevence vdechnutí zvratků) a ihned přivolejte RZP. Snažte se zjistit množství požitého alkoholu V případě intoxikace nikotinem ihned volejte RZP. Projevy intoxikace mohou být bolesti hlavy a břicha, zvracení, studený pot, změny rytmu srdce V případě podezření na intoxikaci léky je potřeba ihned volat RZP, vyhledat v okolí odhozené obaly po lécích, zkontrolovat lékárničku nebo místo skladování léků v domácnosti a kontaktovat RZP. Pokud je možné, zkusit od postiženého odebrat co nejvíce údajů jaké léky, kolik a kdy. Nepodávejte tekutiny ani jiné látky, je možné podat živočišné (černé) uhlí a ihned 28

33 kontaktujte RZP nebo vyhledejte odbornou lékařskou pomoc Při požití hub nebo jedovatých rostlin ihned podejte maximální možnou dávku živočišného uhlí a zapijte čistou vlažnou vodou. Pokud jste svědkem přímého požití jedovaté látky, lze navodit zvracení, jinak zvracení nenavozujte. Ihned kontaktujte Toxikologické centrum a RZP. Odložte zbytky jídla nebo hub, pokud je ještě máte k dispozici. Zásady: v případě intoxikace postiženého se zachovalými vitálními funkcemi uložte do stabilizované polohy. Neklidného postiženého se snažte co nejvíce zklidnit. Pokud neznáte zdroj intoxikace, nenavozujte zvracení a nepodávejte tekutiny ani jídlo. Ústa prohlídněte, k vyloučení zaklínění cizorodé látky. Zajistěte okolí krabičky od chemikálií, léků, potravin, rostliny, houby, rozlité tekutiny a připravte je k odvozu s RZP. Ihned kontaktujte RZP, popřípadě Toxikologické centrum. Je nutné uvědomit si, že praktický lékař nemusí mít přehled (a většinou ani nemůže mít) o všech toxických látkách, proto neztrácejte čas voláním praktického lékaře a ihned volejte rychlou záchrannou službu. V případě postižení vitálních funkcí zahajte kardiopulmonální resuscitaci. V případě, že kontaktujete RZP nebo Toxikologické centrum, je potřeba uvést následující informace: kdo je postižený (věk, váha, jméno, pohlaví) co je předpokládaná toxická látka (druh látky, množství, čas od požití) projevy na postiženém (chování, barva kůže, srdeční a dechové funkce, stav vědomí) co bylo s postiženým provedeno (požití živočišného uhlí, vody.) jiné nemoci, na které nemocní trpí kdo žádá o pomoc (jméno, telefon, místo- orientační body, kde se postižený vyskytuje) Cizí tělesa hlavní zásadou při polknutí cizího tělesa je, postiženému nepodávat nic k pití nebo jídlu, vzít možný druhý vzorek polknutého tělesa a vyhledat odbornou lékařskou pomoc nenavozujte zvracení a neprovádějte žádné manévry Heimlichův hmat je u polknutých těles neúčinný kontaktujte RZP, dítě udržujte v polosedě, při zvracení ve stabilizované poloze Zlomeniny první pomoci při podezření na zlomeninu je fixovat končetinu v úlevové poloze, čili v poloze, kdy to postiženého nejméně bolí postiženému nepodáváme nic k pití ani jídlu, v případě potřeby napravení zlomeniny v celkové anestesii to oddaluje provedení výkonu fixace končetiny se provádí pevným materiálem (např. kus dřeva) ihned vyhledat odbornou lékařskou pomoc u otevřených zlomenin (zlomeniny, kdy je poškozen kožní kryt) provedeme dezinfekci, sterilní krytí rány a fixaci pevným materiálem SHRNUTÍ DOMÁCÍCH ÚRAZŮ Publikace vznikla k potřebám vzdělávání rodičů. Slouží jako materiál, který má být zjednodušeným návodem k základním úkonům poskytnutí první pomoci při domácích úrazech a příhodách. Cílem je přiblížit sekundární prevenci, čili zmírnit následky úrazu s poskytnutím nezbytných úkonů, které sníží poškození dítěte. 29

34 SEKUNDÁRNÍ PREVENCE ÚMYSLNÝCH ÚRAZŮ Úraz je jakékoliv neúmyslné, či úmyslné poškození organismu, ke kterému došlo v důsledku akutní expozice zevním vlivům, anebo poškození vzniklé z nedostatku životně nezbytných energetických zdrojů (kyslík, teplo, atd.), (Wikiskripta). Úmyslný úraz je úrazem, který vzniká za zvláštních okolností. Dochází zde ke chtěnému poranění jiné osoby nebo sebe sama. Toto jednání vychází z vnitřní tenze, agrese, či povahy osoby, která úraz způsobí. S úmyslným úrazem se může potkat každý, proto je cílem této publikace seznámit širokou veřejnost s nejčastějšími úmyslnými úrazy a nastínit principy jejich primárního ošetření a sekundární prevence. EPIDEMIOLOGIE ÚMYSLNÝCH ÚRAZŮ NEJČASTĚJŠÍ MÍSTA VZNIKU ÚMYSLNÝCH ÚRAZŮ Mezi nejčastější místa vzniku úmyslných úrazů patří chodník na ulici, škola, poté následuje dům a jeho vnitřní prostory a dále okolí domu a parky (Tab. 1). Nejčastější místa vzniku těchto úrazů u chlapců odpovídají výše zmíněným, v uvedeném pořadí. U dívek na prvním místě nacházíme dům a vnitřní prostory, na dalším místě je pak chodník a škola. Pokud bychom se zaměřili na jednotlivé věkové skupiny dětí, je rozdělení a pořadí následující: v nejmladším věku jsou děti úmyslně poraněny nejčastěji doma, později ve škole a před dosažením dospělosti venku na ulici. Tab. 1: NEJČASTĚJŠÍ MECHANISMY A TYPY PORANĚNÍ Pokud bychom chtěli zjistit, jaký mechanismus úmyslného úrazu je nejčastější, našli bychom v registru dětských úrazu na prvním místě úder nebo kopnutí druhou osobou. Na druhém místě se nachází otrava či požití chemické nebo jiné látky a následuje pád z výšky větší než 1 metr, kontakt s jinou osobou, pořezání a bodnutí. Další děje, které mohou být příčinou úmyslných úrazů a jsou méně četné, můžeme najít v Tab. 2, která všechny typy mechanismů uvádí i s jejich četností výskytu. Typy poranění, které jsou způsobeny úmyslnými úrazy, shrnuje Tab. 3. Na prvních třech místech se nachází otřes mozku, zlomeniny a otravy chemickými látkami. Dále se setkáváme se zhmožděninami měkkých tkání, otevřenými ranami, vymknutím a podvrtnutím kloubů. Typ úrazu se odvíjí od mechanismu, který jej způsobil. Jeden mechanismus často bývá příčinou více typů poranění. 30

35 Tab. 2: Tab. 3: ČLENĚNÍ ÚMYSLNÝCH ÚRAZŮ DLE JEJICH ČETNOSTI A DRUHU Úmyslný úraz může být způsoben blízkou nebo cizí osobou, případně poraněným dítětem samotným. Hovoříme pak (v tomto pořadí) o napadení, syndromu týraného dítěte a sebepoškozování. Ze statistiky vyplývá, že všeobecně nejčastější příčinou je napadení, které tvoří více než polovinu úmyslných úrazů. Necelá třetina úmyslných úrazů je způsobena sebepoškozováním a sebevražedným chováním. Zbylou desetinu pacientů zahrnuje syndrom týraného dítěte a jiné formy napadení (graf 1). Kojenci a batolata jsou nejvíce zraňováni blízkou osobou, školní děti nejčastěji cizí osobou a s věkem postupně roste procento sebepoškozování. Věk násilníka u úmyslných úrazů malých dětí se pohybuje v kategorii dospělých jedinců. Čím je pak napadené nebo týrané dítě starší, tím více se blíží věk útočníka věku dítěte. U dívek s nárůstem věku můžeme pozorovat větší procento sebepoškozování jako příčiny úmyslného úrazu než u chlapců stejného věku (graf 2). U chlapců naopak převládá útok nebo napadení jinou osobou a procento sebepoškozování zde je menší (graf 3). 31

36 Graf 1: Rozdělení úmyslných úrazu dle jejich druhu Graf 2: Rozdělení úmyslných úrazů u dívek dle jejich druhu Graf 3: Rozdělení úmyslných úrazů u chlapců dle jejich druhu ROZDĚLENÍ ÚMYSLNÝCH ÚRAZŮ NAPADENÍ DRUHOU OSOBOU Tělesná zdatnost, zdravé sebevědomí, výchova k toleranci a empatii, smysluplné trávení volného času, zdravé mezilidské vztahy, včasné řešení náznaků šikany v dětském kolektivu to vše jsou faktory, které mohou přispět k tomu, že k úmyslnému úrazu vůbec nedojde. Specifikem úmyslných úrazů je podstatně vyšší intenzita prožívání bolesti v porovnání se shodnými úrazy vzniklými náhodně. Laická nebo odborná psychologická pomoc k usnadnění pochopení a zpracování prožitku může tedy být významnou součástí léčby bolesti způsobené úrazem. Každý rodič se může s větším či menším překvapením ocitnout v roli rodiče dítěte, které způsobilo nebo dlouhodobě působí násilí jiným dětem. S výjimkou banálních epizod je jistě vhodné zapátrat po příčině skryté agrese, ve vážnějších případech s odbornou pomocí. Samozřejmostí je postavit se k proběhlé situaci čelem, kontaktovat rodiče napadeného dítěte, omluvit se a vyjasnit vztahy a další fungování v kolektivu, ve kterém k úmyslnému úrazu došlo. 32