Farní zpravodaj Teplice

Transkript

1 Farní zpravodaj Teplice září 2017 Uvnitř tohoto vydání: 8. září oslavíme svátek Narození Panny Marie. (Domenico Ghirlandaio, ) Duchovní smysl pouti 2 Dobrovolníci ve farnosti Střídání a vítání Pozdravy z Moravy 6 Výročí šanovského kostela 7 Za JUDr. Jaroslavem Musialem 9 Sv. Vincenc z Pauly 10 Tábor pro mladší děti 11 Letní chaloupka ve Velkých Hamrech 13 Tábor z jiného úhlu pohledu 14 Farní mládež v Bulharsku 15 Manželská setkání Litomyšl Již počtvrté otevíráme kurz Alfa v Teplicích Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty 21 Tak blízko, jak jen to jde 24 Farní knihovna Ahoj děti! 26 Akce farnosti 28

2 Duchovní smysl pouti Pěší putování člověka učí. Učí ho např. trpělivosti a rozložení sil v době, v níž od života žádáme dosažení všeho teď a okamžitě. Člověk je přitom spjat s prostředím, kterým putuje, a má příležitost se rozhlédnout. To mu cestování letadlem či autem příliš nenabízí. Na cestě zažíváme přízně i nepřízně, vyzkoušíme svou odolnost vůči něčemu neočekávanému, neboť každá cesta přináší překvapení. Člověk se během pěšího putování také zklidní. Vnímám to i sám na sobě, a proto rád chodím pěšky. Nemívám u sebe ani mobil a nenechávám se ničím rušit. Na druhou stranu při rychlém cestování je člověk nervózní, zda včas a v pořádku dorazí, zda vše dobře dopadne, atd. Poutníkem je člověk tehdy, když má nějaký cíl. Cílem by mělo být nějaké místo, které je prostoupeno duchovní atmosférou. Neměla by to být jen památka nebo přírodní úkaz, ale místo, které mě duchovně osvěží. Ať je to kostel, ruiny či vykopávky nějaké posvátné stavby, podstatný je onen duchovní cíl. Smyslem pouti je, aby člověk byl sám se sebou, aby putoval do duchovně nabitých míst spojených se svými kořeny, aby poznal, že není sám a měl společný duchovní prožitek. Z rozhovoru Mons. Václava Malého pro Doufáme, že během prázdnin jste si našli chvilku času na otázky, které byly v červnovém FZT. Děkujeme i za společnou modlitbu za naši farní pouť a rodiny. Tak dáváme duchovní smysl akci Přípravný tým uskutečnil schůzku s P. Adriánem v Doksanech a vytvořil i program pouti: v hod. bohoslužba pokání s modlitbou Taizé a možností svátosti smíření 2 Farní zpravodaj Teplice

3 v 9.00 hod. odjezd autobusu ze Zámeckého náměstí v Teplicích s pěšími poutníky. Je možné si vybrat trasu: jedna je dlouhá 9 km, druhá 4 km. V 9.00 hod. vyráží skupina na kolech také ze Zámeckého náměstí. V odjíždí opět ze Zámeckého náměstí autobus, který vás doveze až na místo. Ve hod. bude v Doksanech společná mše svatá. Následovat bude agapé a doprovodným programem. K dispozici bude program pro děti, komentovaná prohlídka kostela, koncert Collegia hortensis v románské kryptě a možnost svátosti smíření (P. Adrián). Cena za autobus je 100, Kč/osobu, děti do 15 let zdarma. V Doksanech bude připravena kasička na příspěvek za občerstvení a prostory. Předpokládaný odjezd bude v hod. V sakristiích a na faře jsou přihlašovací listiny s jednotlivými možnostmi. Prosíme o přihlášení (i těch, kteří pojedou po vlastní ose) a zaplacení do Těšíme se. Za přípravný tým JBŽ Dobrovolníci ve farnosti 2017 Důvodem a dokladem toho, že naše farnost je živá, jsou ochotní lidé, kteří jí dávají svůj čas, schopnosti a hlavně svůj osobní vztah s Bohem, a kteří to dělají dobrovolně. Bylo pro nás velmi přínosné vypsat všechny aktivity na papír, a proto se s vámi o ně rádi podělíme: PRF (pastorační rada farnosti): Milan a Marie Pekárkovi, Jaroslav Janšta, Iva Růžičková, Michal Sloup, Vendulka Drobná, Věra Gajdůšková ERF (ekonomická rada): Roman Zima, Ivo Barabáš ml., Aleš Neruda, Jan Ševčík, Roman Drahoš FZT (Farní zpravodaj): Jan Ševčík, Ivo Barabáš st., Olga Červená, Martin Budek, Jana Tóthová Pastorační aktivity: Věra Gajdůšková Technický dozor při opravách a zařizování dotací: Robert Kotyšan Kostelníci, údržba kostelů: Václav Basakin sv. Jan Křtitel; Karel Starý s rodinou, Ivan Šafránek sv. Alžběta; Jaroslav Janšta, Martin Drobný, Michal Sloup, koordinátorka úklidu Markéta Pospíšilová BSP Trnovany; Petr Hubený Modlany; Radovan září

4 Kyselka Křemýž, Ladislav Faigl Kostomlaty pod Milešovkou, Robert Kotyšan, Marie Kadlecová Světec Hudba: Vojtěch Eugen Josífek, Magdaléna Janáčová, Hana Bothová, Kateřina Barabášová, Eva Poláčková, Jan Hanzlík, Ondřej Krutský, Daniel Holub, Antonín Berky, Marta Jirauschová, Martin Budek, Rytmická skupina pod vedením Romana Zimy, Collegium hortensis pod vedením Jana Zástěry, BKST pod vedením Pavla Petra, Vít Honys, Radovan a Štěpánka Skaličtí Kurzy Alfa: Stanislav Vocásek, Michal Sloup, Kateřina Šafránková, Robert Kotyšan, Nataša Kleplová, Jana Tóthová Dětské katecheze: Marie Doskočilová, Eva Poláčková, Ludmila Mráčková, Helena Janíková, Deny Knorová, Věra Gajdůšková Víkendovky a tábory s dětmi a mládeží: Jana Švecová, Magda Barabášová, Ludmila Mráčková, Jakub Sloup, Věra Gajdůšková, Helena Janíková, Viki Lanková, Dominik Drobný, Martin Barabáš, Rozka Nerudová, Zdenka Pospíšilová, Jana Tóthová, Tereza Slavíčková, Káťa Hulínská, Dita Nerudová, Anežka Hanzlíková Noc kostelů: Ivan Šafránek, Michal Sloup, Eva Poláčková, Robert Kotyšan, Radovan Kyselka, Ladislav Faigl Farní ples: Alice a Petr Mackovi Facebook farnosti: Jana Švecová, Petr a Jan Mackovi, Viki Lanková, Martin Barabáš Nástěnky: Marie Dolistová Partnerství s farností Volkach: Michaela Hrebíčková, Iva Růžičková Modlitba Taizé: Alena Dvořáková, Radovan Skalický Fatimské hnutí: Mária Masopustová Pomoc při jednotlivých akcích: Martin a Iveta Fričovi, Václav Šindelář, Gábina Müllerová, Ema a Jiří Slivoňovi 4 Farní zpravodaj Teplice

5 Ministranti: Martin Pilous, Vojtěch a Daniel Šafránkovi, Jakub, Matěj a Filip Sloupovi, Kryštof Pekárek, Petr Němec, Ondřej Pospíšil, Vojtěch a Ondřej Kubátovi, Martin a Ondřej Krutských, Josef Bilohlávek, Petr a Pavel Slavíčkovi, Jaroslav Janšta, Matyáš Drobný, Pavel Kapic, Václav Basakin, Karel Starý, Peter Kadlubek Zvoníci: Antonín Pánek, Martin Budek, Jakub a Michal Sloupovi, Pavel Slavíček Koordinace lektorů v Trnovanech: Marie Pekárková Akolyté: Jaroslav Janšta, Milan Pekárek, Michal Sloup, Martin Drobný, Roman Zima Misijní klubko: Markéta Pospíšilová, Štěpánka Drobná, Jakub Sloup, Vojtěch Šafránek Farní zahrada: Bohoušek Forst DD Nové lázně: Petra Kafková, Zdenka Pospíšilová, Michaela Hrebíčková, Magdaléna Janáčová Propagace farnosti na veřejnosti: Roman Zima, Marie Doskočilová, Petr Macek, Ludmila Mráčková Farní pouť: Jaroslav Janšta, Robert Kotyšan, Markéta Pospíšilová, Helena Janíková, Stanislav Vocásek, Věrka Gajdůšková, Miroslav Ptačovský Co se děje ve farnosti: Měsíční ekumenická setkání mužů a žen, Pletařky, Chlapi ze Severu, Výroba křížků a hlavolamů, Modlení s otcem Janem. Je možné, že jsme na někoho a na nějakou aktivitu zapomněli. Předem se omlouváme, nebyl za tím žádný špatný úmysl. Ale pokud se tak stalo, dejte nám vědět. JBŽ září

6 Střídání a vítání V letošním červencovém čísle našeho Farního zpravodaje Teplice jsme se na závěr teplického působení již rozloučili s otcem Václavem Čunkem SDB formou obsáhlého rozhovoru vlastní živé loučení proběhne v neděli 3. září 2017 při slavnostní bohoslužbě v kostele sv. Jana Křtitele. Na závěr onoho rozhovoru jsme otci Václavovi také poděkovali a popřáli jsme mu: Milý otče Václave, moc a moc Ti děkujeme za všecko, co jsi pro nás a pro Teplice udělal. Je toho opravdu hodně. O to více důvodů budeme všichni mít na Tebe a Tvou práci mezi námi a mezi Tepličany vůbec, v dobrém vzpomínat. Za každou práci se sluší vzdát dík, tím spíše, když jde o práci tak dobře odvedenou. Často si na Tebe budeme vzpomínat a přejeme Ti mnoho úspěchů i na Tvém novém působišti. Ve stejný den a na stejném místě v kostele sv. Jana Křtitele jsme měli společně přivítat Václavova nástupce, jímž je otec Tomáš Mareš SDB. Hezky jsme si to naplánovali, leč osud tomu chce jinak otec Tomáš je mimo jiné také pilným skautským činovníkem a jako takový měl již dávno naplánováno na tento den plnění úplně jiných povinností. Nám tedy nezbývá, než chvíli počkat a kýžené bližší seznámení a rozhovor s ním přeložit do dalšího vydání FZT. jš Pozdravy z Moravy Náš pobyt na Moravě na konci července a zároveň i návštěva P. Františka Pospíšila v Moravských Budějovicích a paní Elišky Machové v Kroměříži byly přesně naplánované již o několik měsíců dříve. Od obou vám nyní prostřednictvím Farního zpravodaje vyřizuji srdečné pozdravy. Oba na svůj dlouholetý pobyt zde v Teplicích stále vzpomínají, všechny nás zahrnují do svých modliteb a děkují za všechny vaše pozdravy a modlitby. S P. Františkem Pospíšilem jsme oslavili jeho narozeniny ve Znojmě. Brigita Janovská pro něho svázala články z tisku, týkající se oslav 500. výročí založení 6 Farní zpravodaj Teplice

7 chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě a přidala písemné poděkování. Nebylo možné ubránit se slzám radosti a dojetí. Jak už jsem zmínila, chrám Nanebevzetí Panny Marie v Mostě slaví v letošním roce 500 let od zahájení stavby. V sedmdesátých letech minulého století muselo město Most ustoupit těžbě uhlí. Podnik Transfera se zasloužil o záchranu této vzácné památky. Kostel byl v roce 1975 po kolejích přesunut o 841 m na dnešní místo. V té době byl i P. František Pospíšil zaměstnancem podniku Transfera, působil zde jako správce depozitáře. Vedl přesnou evidenci vnitřních předmětů, ke kterým patřily i zvony a dohlížel na jejich bezpečné uložení v budově bývalé věznice. V neděli 13. srpna 2017 byl hlavním celebrantem slavnostní mše v svaté v Mostě litoměřický biskup Jan Baxant. Zúčastnilo se i několik věřících z Teplic. Prosím, mysleme i nadále na každého, kdo patřil do našich farností a nyní žije na odpočinku kdekoliv jinde; a i na ty, kteří nás již předešli na věčnost. Michaela Hrebíčková Výročí šanovského kostela Na 30. září letošního roku připadá 140. výročí posvěcení šanovského kostela sv. Alžběty. Je tedy vhodná příležitost připomenout si jeho historii. Kostel se v obci Šanov (tehdy ještě Šanov nebyl součástí Teplic) začal stavět v roce Obec velmi usilovala o povýšení na město, a k tomu potřebovala mimo jiné dostatečnou občanskou vybavenost, k níž patřil i kostel. Stavba trvala velmi dlouho. Už dva roky po začátku ji přerušila prusko rakouská válka, takže kostel byl dostavěn až v roce Tehdy však ještě stavba neměla věž, ta byla dostavěna a vybavena čtyřmi zvony až v roce Výstavba kostela tedy trvala téměř čtvrt století. září

8 Slavnost posvěcení kostela proběhla o víkendu září V dobovém tisku (Teplitz-Schönauer Anzeiger z ) se dočteme, že to byla velká sláva, kterou prožívali (nejen) všichni obyvatelé Šanova: už v sobotu ráno byl slavnostně ozdoben nový kostel, ale i snad všechny šanovské domy. V Gizelině ulici (dnešní Vrchlického) byly postaveny slavobrány. Do Teplic se sjelo velké množství slavnostních hostů, především z řad šlechty, kteří se chtěli slavnosti zúčastnit. Odpoledne dorazil vlakem i pražský světící biskup Karel Průcha, který měl druhý den provést svěcení. Na nádraží ho uvítala knížecí rodina Clary-Aldringenů a starosta Šanova Franz Waage. Ti ho odvezli ke kostelu, kde je již očekávali shromáždění šanovští obyvatelé. Slavnost, která následovala, musela být jistě velmi působivá odehrávala se již za tmy, před kostelem stál špalír s pochodněmi, přihlížející měli svíčky, kostel byl slavnostně osvětlen, na Štěpánově výšině (dnes Janáčkovy sady) hořely bengálské ohně a před kostelem vyhrávala vojenská kapela. Jak píše autor novinového článku, celý Šanov zářil mořem svící. Tato večerní slavnost byla zakončena až ve 22 hodin. V neděli ráno od 9 hodin pak následoval slavnostní průvod, který prošel Šanovem od obecního domu až ke kostelu. Šli v něm mimo jiné obecní zastupitelé, zástupci nejrůznějších spolků, žáci a učitelé šanovské školy, vojenská kapela, duchovenstvo v čele s biskupem Průchou i nezbytné družičky. Po příchodu ke kostelu proběhlo svěcení, po kterém následovala slavnostní bohoslužba s hudebním doprovodem. Po mši svaté se opět zformoval slavnostní průvod, který celou slavnost okolo 14. hodiny zakončil. My si výročí posvěcení našeho kostela připomeneme trochu skromněji při mši sv. v neděli 1. října Všichni jste srdečně zváni. 8 Farní zpravodaj Teplice

9 Za JUDr. Jaroslavem Musialem V sobotu 24. června 2017 se konalo v kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích rozloučení s významným člověkem panem JUDr. Jaroslavem Musialem, prvním přednostou okresního úřadu v Teplicích a prvním senátorem zvoleným v roce 1996 do prvního Senátu ČR, nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, který mu byl udělen dne 28. října 2000 prezidentem Václavem Havlem. Zaplněná chrámová loď teplického chrámu občany i mnoha významnými hosty a četné květinové dary včetně věnce od prezidenta České republiky svědčily o tom, že nešlo o rozloučení s osobností ledajakou. Ano, JUDr. Musial nesporně významnou osobností byl, a to nejen pro občany našeho okresu a kraje. Proč o něm píšeme i v našem Farním zpravodaji? Jaroslav Musial se narodil 13. května 1921 v severomoravských Heřmanicích. Po maturitě v roce 1940, kdy Němci zavřeli všechny vysoké školy v Čechách a na Moravě, nastoupil jako student do arcibiskupského semináře v Olomouci, kde studoval teologii až do listopadu 1942, kdy Němci seminář zrušili a bohoslovci byli totálně nasazeni na práce v Říši. Sám jsem zmínku o této životní epizodě od pana Dr. Musiala několikrát slyšel. Po skončení války mladý Jaroslav začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zde také promoval. Po promoci odešel dále studovat Vysokou školu báňskou v Ostravě. Stačil se v roce 1948 oženit, ale záhy poté jako přesvědčený sociální demokrat odmítl při slučování stran vstoupit do KSČ a roztrháním podpisových archů požadujících smrt JUDr. Milady Horákové na sebe upoutal pozornost agentů StB. V roce 1952 byl zatčen pro podezření z protistátní činnosti a teprve v roce 1954 byl zproštěn viny. Psal se měsíc srpen v roce Nový představitel ONV se nechal slyšet, že bude podporovat všechny, kdo budou chtít působit v oblasti výchovy dětí. Několik dnů září

10 nato při nedělní večerní mši svaté v Trnovanech se představoval tehdy zastupující představitel salesiánů, nových správců teplických farností, otec Benno Beneš. Budete-li o naši práci stát, řekl na závěr bohoslužby, budeme na Teplicku působit 50 let. Tak jsme podepsali smlouvu s diecézí. Nemeškat a ihned tato dvě stanoviska spojit, řekl jsem si a hned po mši svaté jsem otce Benna zastihl ještě v sakristii, představil jsem se, informoval jsem ho o stanovisku přednosty a slíbil jsem zorganizovat jejich setkání. To se odehrálo v našem bytě ještě v tomtéž týdnu. A výsledek? Hned na podzim roku 1990 bylo slavnostně otevřeno první salesiánské středisko mládeže v Teplicích v ulici Pod Doubravkou. Tak rychle rozhodoval Dr. Musial, vůbec ne praktikující věřící, ale přesto člověk, který při přemýšlení o pojmech dobra a zla měl jasno a vždycky se dokázal rozhodnout ve prospěch dobré věci. Salesiáni od té doby pracují v Teplicích již v několika střediscích a v těchto dnech začali připravovat výstavbu nového vlastního střediska. Jejich práce s mládeží si váží představitelé města i kraje, a oceňují ji. Tento trend a pokrok ve výchově naší mládeže je chvályhodnou činností a velkou zásluhu na tom všem mají mnozí, mimo jiné také nedávno zemřelý JUDr. Jaroslav Musial. Budiž mu tímto ještě dodatečně vzdán náš velký dík. Jan Ševčík Sv. Vincenc z Pauly V katedrále v Lyonu chovají jako drahocennou relikvii srdce zakladatele řádu Vincence z Pauly. V kostele Lazaristů v Paříži jsou umístěny jiné ostatky tohoto světce, který vešel do dějin jako zakladatel vincentinů (lazaristů) a vincentinek (milosrdných sester). Vincenc z Pauly je považován za zakladatele organizované Charity. Vincenc z Pauly se narodil 24. dubna 1581 jako syn chudých rolníků v malé vesnici Pouy v Gaskoňsku. V 19 letech přijal kněžské svěcení a po několika dalších církevních zastávkách převzal r farnost Clichy v Paříži. Pak působil od r do r jako 10 Farní zpravodaj Teplice

11 duchovní v domě galejního generála de Condi. Během této doby se zcela věnoval duchovní správě a v r slíbil věnovat se po celý život chudým. Aby mohl lépe uskutečnit své plány, založil v srpnu 1617 pro přísně organizovanou péči o chudé Confrérie de la charité (Společnost lásky), společnost laických sester, a dal jí podrobná pravidla. Tím založil první ze svých charitativních děl. V r následovala stejná společnost pro mužské laické síly, jmenovala se Serviteur des pauvres (Sluhové chudých). V r konečně vytvořil třetí charitativní dílo Congregatio Missionis, jehož členové se nazývali podle svého sídla u pařížského kostela sv. Lazara také lazaristé (nověji také vincentini). V centru jejich činnosti byla výstavba misií, ale leželo jim na srdci i vzdělání kněží. 21. listopadu 1633 následovalo založení Filles de la Charité (Dcery lásky), které se nazývají v Německu Milosrdné sestry, nebo podle zakladatele řádu Vincentky. Na tomto díle se podstatnou měrou účastnila Luisa Marillacová. Vincentky, které žily bez klauzury a bez řádového roucha, vycházely do měst a vesnic, pečovaly o nemocné, staré a sirotky, staraly se o vězně, a organizovanou péčí o nemocné v nemocnicích. Když došlo v polovině 17. století v Paříži ke krvavým povstáním proti absolutistické královské vládě, zřídil Vincenc z Pauly v St. Lazar lidové kuchyně a lazarety, aby mohl zachraňovat obyvatele několika provincií před smrtí hladem a zmírňovat jejich rány a nemoci. Vincenc z Pauly zemřel v 80 letech 27. září 1660 v Paříži. Papež Klement XII. prohlásil zakladatele řádu 16. června 1737 za svatého, blahořečen byl r Vincenc z Pauly je zobrazován s hořícím srdcem v ruce. Podle knihy Rok se svatými, zkráceno Bááááác rána jako z děla co se děje?? Co to je?? Někdo tady je?? Kam se schoval?? Je tam dým, utekl sklepením Tím začal náš tábor pro mladší děti. Za chvíli se z úst tajemného člověka dověděly, co se stalo. Právě byl stvořen svět, smísil se vodík s heliem a vznikly Tábor pro mladší děti září

12 mlhoviny, galaxie, hvězdy a celý vesmír. Další dny jsme postupně procházeli vývojem Země. Nejdříve jsme zakusili úplnou tmu jak se v ní dá žít, co je problém a co je naopak lepší? Poté jsme i díky hasičům pochopili, že voda je pro nás nenahraditelná a velmi důležitá. Druhý den přišla na řadu živá příroda, poznávali jsme hlasy ptáků, rostliny, a hledali, které byliny jsou léčivé. Třetí den jsme se již dostali do prvohor a postupně objevovali dinosaury, obrovitánské přesličky a vodní ještěry. Večer jsme si zkusili, jaké to je vařit na ohni, a velmi nám chutnal náš guláš. A nakonec přišel na řadu člověk. Scénka s Adamem a Evou byla zastavena právě v tu chvíli, kdy Eva sahala po ovoci Co si má vybrat? Uposlechnout zákazu, nebo ve své svobodě ovoce utrhnout? A co Kainova vina další den? Musí být za svou vinu potrestán lidmi, nebo se už potrestal sám? Poslední den byl vyhlášen povodňový stav. Vody se začaly zdvihat a my se museli přesunout i se všemi zvířaty na archu uprostřed nádrže v Jablonci nad Nisou. Většina dětí sem doplavala sama a na hladký průběh dohlížela i vodní hlídka. Na arše nás neznámý hlas ujistil o tom, že je důležité dbát na sebe i na své okolí. Nakonec jsme si díky potopě mohli zaplavat v nádrži a vydali jsme se zpět na faru v Janově, která byla celý týden naším útočištěm. Večer už byl ve znamení zábavy, vyhlásily se výsledky soutěží a konala se párty, kterou děti mají tak rády. V neděli jsme si při mši znovu poslechli Noemův příběh a zamysleli se nad tím, jak to bude vypadat v nebi. Po obědě jsme se pak rozjeli domů. Na nádraží už nás čekali šťastní rodiče a unavené děti si odvedli domů. Velké díky všem vedoucím Věrce, Václavovi, Rózce, Martinovi, Helče a také naší skvělé kuchařce Ditě, u které jsme vždy našli odpočinek a dokázali se zklidnit a nabrat sil nejen díky jejímu výbornému jídlu, ale také pohodě, kterou kolem rozdávala. Těšíme se tedy na další společné chvíle. Za tým Bobanů Helča 12 Farní zpravodaj Teplice

13 Letní chaloupka ve Velkých Hamrech V termínu od 30. června do 8. července proběhla letní chaloupka skupiny Nepojmenovatelných ve Velkých Hamrech. Tématem chaloupky bylo cestování časem. V průběhu tábora účastníci procestovali několik historických epoch. Hned v té první je čekalo drsné probuzení za Druhé světové války. Hned ráno byli internováni ve sklepě a posléze se podívali i na bojiště. Další den se podívali do relativně klidnějšího vrcholného středověku, kde se seznámili s gotickou architekturou a něco v tomto slohu i postavili. V době socialismu se stali na den pionýry se vším všudy, tedy i se šátkováním a přísahou. Následovala cesta do hlubin pravěku, kde si vyzkoušeli mimo jiné i lov mamuta nebo tvorbu náhrdelníku ze zubů. Dále se zúčastnili Velké francouzské revoluce, seznámili se z moderním uměním a podívali se i na Titanic. Nakonec v budoucnosti pomohli zvolit světového prezidenta. To vše bylo prokládáno dalšími akcemi, například vodní bitvou, nočním výsadkem, prohlídkou muzea autoveteránů nebo celodenním výletem do Bozkovských dolomitových jeskyní. Jejich průvodcem na této pouti byl vědec doc. Václav Docent. Při nezdařeném experimentu ztratil recept elixíru života, proto mu ho děti pomáhaly najít a posbírat. Postupně v různých epochách nacházely přísady, které byly součástí elixíru, a nakonec i samotný recept. Pod jeho odborným dohledem jej nakonec i sami připravily. K jejich překvapení byly výsledkem jejich snažení čokoládové sušenky cookies, které děti nakonec s chutí snědly. Celkově se dětem chaloupka líbila. Jeden z účastníků, Tonda Pánek, ji okomentoval takto: Bylo to dobrý, bylo fajn si zopakovat historii, naučný to bylo a úžasnej program. Jenom mě mrzelo, že jsem přišel pozdě a nevyzkoušel si ten sklep. Chaloupka se vydařila a všichni se už těší na další dobrodružství. září

14 Tábor z jiného úhlu pohledu Chtěla bych se s vámi podělit o své zážitky a pocity, které jsem si přivezla ze svého prvního farního tábora. Ve dnech se konala chaloupka v Libereckém kraji, v městečku Velké Hamry. Tábora se zúčastnilo 15 dětí a 6 vedoucích. Pro táborníky měli jejich vedoucí každodenně připraveno nespočet zajímavých a zábavných aktivit. Nepřísluší mi, abych tábor hodnotila, jen chci poukázat na to, jak z mého pohledu děti vše prožívaly a jak plnily své úkoly. Denně se děti v rámci táborové hry přesouvaly do různých časových období, takže nebylo vůbec nic divného, že na chodbě potkáte příslušníka německé armády z 2. světové války, na přilehlé farní zahradě pozorujete mamuta a kolem něj skupinku lovců s oštěpy, na terase si prohlédnete vysochaná díla z tvárných materiálů, které opracovaly šikovné ruce mladých sochařů, můžete si prohlédnout i papírové modely různých architektonických památek. A to je jen zlomek. S dětmi jsem měla možnost postupně se trochu blíže seznámit při pravidelných službách v kuchyni, kdy jsem zjišťovala, jak jsou velmi bystré, zvídavé, jedním slovem fajn. Povídali jsme si o průběhu denní hry, o tom, co je baví a co rády dělají. Velmi mě potěšila možnost zúčastňovat se s ostatními každý večer krátkého společného posezení ve farní kapli. Děti i vedoucí děkovali Hospodinu za právě končící den a prosili ho o cokoliv, co jim leželo na srdci. Okamžiky, kdy hořící svíce putovala od jednoho ke druhému a občas se u někoho z řečníků zastavila, byly pro mě osobně nezapomenutelné. Jako křesťan začátečník jsem měla možnost poznávat, jaké jsou děti, které vyrůstající ve věřících rodinách, jak si budují svůj vztah k Pánu Bohu, jak s ním komunikují. 14 Farní zpravodaj Teplice

15 Celkem třikrát jsme měli možnost navštívit místní kostel a účastnit se pokaždé mše svaté. Děti se aktivně zapojily do jejího průběhu, ať už v roli ministrantů nebo při čtení z Bible. Byla to velmi pěkná vizitka před ostatními návštěvníky bohoslužeb. Poslední večer byly všechny děti za své celotáborové snažení odměněny sladkou odměnou. Závěrem bych ráda poděkovala Petru Kalasovi za jeho nabídku tábora se zúčastnit, dále paní Zdeňce Pospíšilové za výbornou spolupráci při přípravě všech (snad poživatelných) jídel, všem dětem i jejich vedoucím za dobrou náladu, která se na mě přenášela a pomohla mi zahánět chmury, a hlavně chci poděkovat Pánu Bohu za to, že se během pobytu nikomu nic vážného nestalo a všichni se vrátili v pořádku zpět do svých domovů ke svým nejbližším. Hrncům zdar! Jana Tóthová Farní mládež v Bulharsku Pomalu svítá. Ospalé slunce osvětluje Botev nejvyšší horu Staré Planiny a náš cíl. Opodál stojí zvědavě stádo koní a my vylézáme ze svých stanů. Farní mládež se nebojí žádného dobrodružství. To poslední si prožila od do při návštěvě Bulharska. První vůni Bulharska jsme si dopřáli v Sofii. Před nejslavnějším chrámem Alexandra Něvského jsme sehráli živé obrazy z jeho života. Svojí nádhernou pohostinností a vřelostí nás o pár hodin později přivítali salesiáni v Kazanlaku, kteří nám poskytli útočiště na několik dalších dní. září

16 Krizové momenty zažívali někteří při náročném třídenním přechodu Staré Planiny. Během tří dní jsme nastoupali 2600 výškových metrů a sestoupali 3300 metrů. Lucifer se podepsal i na bulharském počasí. Hrůzná předpověď 38 stupňů nás sice trochu utlumila, ale i tak jsme zvládli dvoudenní pracovní brigádu u salesiánů a prohlídku romské machaly a stavby nového střediska. Obrovský dík patří všem místním otcům salesiánům Petru Němcovi, Petru Cvrčku Cvrkalovi, Jirkovi Svobodovi, Martinu Jílkovi i Jardovi Foglovi. Za několikanásobný odvoz z hor, za zmrzliny, za věnovaný čas, za vtípky, za dárky, za povzbuzení Krásné bulharské dobrodružství jsme zakončili koupáním v moři v Burgasu a prohlídkou historického Nesebaru zapsaného v UNESCO. Co si odnášíme slovy účastníků? Zarazil mne rozdíl mezi chudšími a řečeno bohatšími lidmi. Je tam mezi tím opravdu velká propast. Zákulisí řeckokatolické mše. Jak to s řeckokatolíky bylo. Propast mezi romskými a bulharskými občany a přístup Bulharů k romské menšině. Jak málo je potřeba k životu. Průběh řeckokatolické mše. Překvapilo mě, o kolik náročnější byl přechod Staré Planiny a potěšilo mě, že kluci v něčem vyrostli natolik, že spontánně věnovali svoje síly slabším. Potěšila mě láskyplná a obětavá pohostinnost bulharských salesiánů a poděsilo mě jejich povídání o místních poměrech. 16 Farní zpravodaj Teplice

17 Naučila jsem se spoustu nového o symbolice výchovní liturgie a jejich dominantních motivech, které na Západě nejsou tak akcentovány. Zaskočil mě rozdíl mezi jednotlivými částmi Bulharska a také rozdíl mezi Západem a Východem, který nemusí být vždy tak jednoznačný. Pro mě to byla cesta poznání sebe, druhých, jiné kultury i jiné mentality. Zima v Sofii, nepředvídatelnost a nevyzpytatelnost (nádherných) velehor, schopnost člověka využít své skryté zásoby sil, poznání ohromně silné vůle, nekončící dobrosrdečnost bulharských salesiánů, dětskost Kukujů ale naopak v krizových situacích nesmírná touha pomáhat Za bulharskou expedici Jana Švecová Manželská setkání Litomyšl 2017 V červenci jsme se již potřetí s celou rodinou zúčastnili letního kurzu Manželských setkání. Opět jsme si s manželkou uvědomili vnitřní i vnější krásu toho druhého, pár věcí jsme si vyjasnili, navzájem jsme leccos pochopili, setkali jsme se s novými známými a popovídali si s přáteli z naší farnosti, ale hlavně jsme načerpali nové síly do dalších společných dnů. Ještě před pěti lety jsem však zdatně odolával manželčinu naléhání, abychom na Manželská setkání zavítali. Nedokázal jsem si představit, že se budu někde s někým cizím sdílet o našem manželství, které je nota bene bezproblémové a žádnou terapii nepotřebuje. V jedné slabší chvíli jsem přesto souhlasil, že se v roce 2015 letního kurzu zúčastníme. Tehdy jsme byli objednáni do Kroměříže, ale Boží vůle (dcera v daném termínu onemocněla angínou) nás nakonec zavála do Litomyšle. Aby všechno nebylo příliš jednoduché, večer před odjezdem jsme se s ženou ještě stihli ukrutně pohádat na téma toho, že se mi odjet nechce a že nevím, co tam vlastně budu dělat. Ona mi pak vyčetla to, že nechci pro náš vztah nic udělat. Zkrátka přesný září

18 opak ideální situace pro odjezd na akci zaměřenou na společné zdokonalování partnerství Ačkoliv bezmála čtyři hodiny naší cesty proběhly v napjaté atmosféře a téměř za úplného mlčení, postupně se všechny moje obavy rozplynuly. Jako zázrakem. Přispěly k tomu nejen známé tváře organizátorů a jejich neutuchající ochota ke službě, ale hlavně čistá upřímnost, s níž přednášející sdíleli své zkušenosti. I moje neochota svěřovat se pominula, protože jsem pochopil, že pojmenováním problematického pomohu nejen nám, ale možná i ostatním členům skupinky. Každý totiž ve svém životě něco řeší, i když to na první pohled nemusí dávat najevo. V současnosti se do Litomyšle všichni vracíme velmi rádi: Během toho požehnaného týdne máme totiž se ženou šanci dotankovat pomyslnou nádrž našeho vztahového i duchovního porozumění. A zapracovat i každý sám na sobě. Děti si zároveň za dozoru pečovatelů z řad mládeže mohou užít nejrůznější aktivity a navázat přátelství se svými vrstevníky. To všechno v bezpečném prostředí, za mocného a laskavého působení Ducha svatého. Proto bych chtěl povzbudit všechny manžele, především jejich mužské polovičky: Pokud jste ještě o manželácích neuvažovali, zkuste je. Zkuste zainvestovat do svého vztahu, jako investujete do čehokoliv jiného. Na tomto letním pobytu doprovázeném přátelským porozuměním i odbornou pomocí kněze a psychoterapeuta můžete jen vydělat! Petr Macek Z historie Manželských setkání Myšlenka a program Manželských setkání (MS) vychází z dlouholeté praxe práce s manžely ve Finsku. U nás byl poprvé uspořádán v roce 1991 jako tehdy jediný pro celou Českou republiku. Zájem o něj se však tak rychle šířil, že se vedení kurzů chopili i jiní manželé a založili po republice kurzy další, takže v dnešní době se mohou účastnit Manželských setkání na různých místech a v různých termínech stovky párů. 18 Farní zpravodaj Teplice

19 Hlavní posláním kurzu je nabídnout manželům možnost prožívat a harmonizovat svůj partnerský vztah. Věnuje se proto nejfrekventovanějším tématům manželství: krize v manželství, priority, zdravé sebevědomí, odpuštění, rozdíly mezi mužem a ženou, základy komunikace, vzájemné porozumění, vyjadřování pocitů, naplňování potřeb, pozornosti pro ženy, pozornosti pro muže a sexualita. Témata přednášejí manželé, obvykle pravidelní účastníci kurzu, kteří do přednášky zapojí i své zkušenosti s tématem, většinou odkryjí to, jak se jich osobně přednášené téma týká a jak ho žijí. Toto otevření je velice hodnotnou součástí přednášek. Mnohým z nás příběhy jiných lidí pomohou otevřít neřešené věci v našich vztazích a pomoci znovu najít cestu k partnerovi. Po každé přednášce přichází skupinová práce tří až čtyř párů, které na téma diskutují a sdělují si, jak doléhá na jejich vztah. Skupinka je po celý kurz stejná, aby si v ní páry mohly vytvořit důvěrné, otevřené prostředí ke sdílení a vzájemnému obohacení. Upraveno podle webu manzelskasetkani.cz Poznámka Pro zajímavost dodáváme, že hezký článek o aktivitách manželů Růžičkových, našich farníků, nazvaný Když se sejde parta chlapů najdete také v letošním Katolickém týdeníku č. 34 na straně 4. K tomu se sluší také dodat, že ekumeničtí chlapi se také pravidelně setkávají už několik let také v Teplicích na faře u evangelíků ve Sládkově ulici (viz kalendář akcí farnosti Teplice). září

20 Diecézní centrum pro rodinu Biskupství litoměřického Vás srdečně zve na DIECÉZNÍ POUŤ RODIN Vztahy s druhými lidmi a s Bohem jsou to nejdůležitější, co na světě máme. Připutujte povzbudit se na toto krásné místo a setkat se s ostatními rodinami. MŠE SVATÁ: v 11 hodin v JABLONNÉM V PODJEŠTĚDÍ hlavní celebrant je P. Benedikt Mohelník OP Pro poutníky je připravena po mši svaté prohlídka baziliky, katakomb a hrobu svaté Zdislavy. Také můžete navštívit Zdislavinu studánku a nedaleký hrad Lemberk. Na programu jsou hry a soutěže pro celou rodinu. Vezměte si s sebou i vuřty, v zahradě kláštera si je budete moci opéct Farní zpravodaj Teplice

21 Již počtvrté otevíráme kurz Alfa v Teplicích Začínáme ve čtvrtek 14. září 2017 v 19 hodin v areálu Luna v Trnovanech. Vážení čtenáři, pokud vás, vaše známé anebo příbuzné zajímají otázky o smyslu života, chcete se seznámit s praktickým křesťanstvím, nevyznáte se v současné situaci církve, nebo hledáte víru, ale nevíte, kde a jak nejen na tyto otázky nalézt odpověď, kontaktujte členy našeho týmu Alfa a přihlaste se. Rádi vás na kurzu přivítáme, během všech společných večerů poznáme a objasníme to, co vás zajímá. info@kurzyalfateplice.cz stránky: mobil: Tým teplického kurzu Alfa Zprávy ze Salesiánského střediska Štěpána Trochty Zprávy z Luny Letní příměstské tábory Rodiče naše děti zpravidla nikam na výlety neberou. A tak suplujeme my, abychom jim doplnili zážitky i všeobecný rozhled. Kam jsme se vydali? Plavecká Teplice, Aquadrom Most, bowling, soutěže, jízda na koních, stopovačka, opékání na faře, ZOO Praha, Kyselka v Bílině a mnoho dalších míst. Naši starší odehráli fotbalový turnaj v Obrnicích a na několik dní navštívili Prahu. Celkem naše příměstské tábory navštívilo téměř 80 dětí. Tábor v Osečné Celkem 26 dětí se zúčastnilo i jedenáctidenního letního tábora. Děti putovaly září

22 kraji České republiky a dobývaly je. Každý den jsme si jeden kraj představili, stavěli jsme města, malovali kroje, zkoušeli chemické pokusy, vydávali se na bramborovou cestu a stavěli nejvyšší věž. K tomu všemu jsme se chodili koupat do místního rybníčka a vyrazili také na dva výlety: do ZOO v Liberci a osmikilometrový pěší na Hamr. Cestou jsme se podívali i na zříceninu hradu Děvín. Za cestu děti čekalo celé odpoledne v rybníku. Děti zkoušely svou odvahu na dvou nočních stezkách a také při spaní venku pod širákem. Každý si odvezl svůj namalovaný hrníček a vlastnoručně vyrobené letadlo. Celý tábor vyhrála skupinka Ohniváků a mohla si tak oslavit výhru na závěrečné diskotéce. Tábor v Plzni Patnáct dětí z Řetenic, které každé úterý a čtvrtek navštěvují na faře klub, vyrazilo do salesiánského střediska v Plzni. Ocitly se v pravěku a v tlupách se snažily přežít těžké časy. Techmanie je na čas přenesla do času moderního člověka, v ZOO se více učili sžívat s přírodou. Odnesli si kromě amuletů i velkou pochvalu zaměstnanců střediska za vzorný závěrečný úklid. Přijďte si zahrát! V týdnu od 18. září proběhne v Trnovanech (při dobrém počasí venku) opět herní festival. Přijít může opravdu kdokoli koná se pro širokou veřejnost. Každý den děti prožijí různé soutěže sportovní, hudební i další. Vše je zdarma. Více informací bude na webu ( i na Facebooku (Salesiánské středisko, Římskokatolická farnost). Pomůžete i letos? Těšíme se na další školní rok a vítáme opět pomoc dobrovolníků! Doučování, vedení kroužků, asistence u dětí to vše nám velmi pomůže. Zájemci se mohou hlásit Petru Kalasovi (petr.kalas@teplice.sdb.cz), nebo Šárce Slabé (sarka.slaba@teplice.sdb.cz). 22 Farní zpravodaj Teplice

23 Středisko Prosetice Přejeme čtenářům krásné podzimní dny plné sluníčka a pohody. Ve středisku máme za sebou příměstský tábor i další desetidenní pobytový. Ráda bych vás ještě seznámila s tím, co se u nás dělo na konci školního roku. Pro nejaktivnější děti byly nachystané odměnové akce. Za sportovní kroužky se šlo plavat, za doučování na pohár, za čajovnu jsme s dětmi navštívili opravdovou čajovnu a za kroužek Spider se jelo na lezeckou stěnu do Ústí nad Labem. Poté byla pro všechny připravena závěrečná diskotéka. Plány nám trošku zhatilo počasí; původně měla být venku, ale i uvnitř se nás sešlo dost diskotéku navštívilo více než 150 lidí, od dětí přes rodiče až po babičky. Grilovali jsme, hrála nám kapela Gypsy Luna (za což jim patří velká pochvala), hráli jsme hry, tancovali a navíc si všichni příchozí mohli pořídit nové kousky do šatníku na Fashion marketu, který byl součástí diskotéky. Cena byla sponzorská 5 Kč za kus a poslední hodinu bylo vše za 1 Kč. Děti braly hračky útokem a rodiče si přišli také na své a oblékli sebe i své ratolesti. Na závěrečné diskotéce se také vyhlašovala celoroční soutěž se Sawym naším beránčím maskotem. Nejlepší sběrači bodů si mohli vybrat, jakou odměnu chtějí. V nabídce byl tábor zdarma, večeře s vedoucím, návštěva kadeřnice, střediskové tričko a spousty dalších cen, o které měly děti zájem. Vzhledem k tomu, že jsme od města dostali nové prostory, bylo třeba je uzpůsobit našemu provozu, a to jindy, než o prázdninách nejde. Proto se malovalo, umývalo, malovalo, stěhovalo, pokládala se podlaha, malovalo, a tak dál. I přes tyto změny středisko nezavřelo dětem své brány, a tak se pořádaly příměstské tábory. Za prosetické středisko Helena Janíková září

24 Tak blízko, jak jen to jde I letos jsem si nenechal ujít příležitost a vypravil jsem se o své dovolené do Říma a Vatikánu za svou kamarádkou Renatou, která zde bydlí. Využil jsem tak možnost ubytování zdarma, a tak jsem opět snadno mohl prozkoumat zákoutí tohoto krásného města už potřetí za sebou. Nepíšu to snad, abych se vychloubal; chci vám napsat, co se mi zde přihodilo. Můj římský přítel Gian Carlo mi už před třemi roky prozradil, že katolíci-poutníci, kteří navštíví Řím, vykonají pouť tím, že obejdou sedm římských kostelů pěšky během jednoho dne. Už před třemi roky jsem se rozhodl to splnit: v každém se zastavit, poděkovat, pomodlit se. Nepovedlo se mi splnit podmínku jediného dne, ba ani po vlastních, pěšky, ale to mi nevadilo. Hlavním důvodem, proč se mi nepovedlo tuto pouť vykonat byl však důvod, že jsem se do jedné baziliky nemohl dostat, protože byla zavřená. Nepovedlo se mi to dokonce ani minulý rok, když jsme v Římě zpívali s naším sborem Collegium hortensis, a to ze stejného důvodu. Podmínky jsem tedy nesplnil, ale neklesal jsem na mysli. Rozhodl jsem se, že ten kostel prostě navštívím stůj co stůj, i kdybych sem měl jezdit každý rok. A cože to je za kostel, na kterém mi tolik záleželo, a proč se mi to konečně povedlo až letos? Je to bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, o které mi Gian Carlo prozradil, že v ní jsou vzácné relikvie. Víc mi neprozradil; prý si na to mám přijít sám. Z principu jsem se nedíval na internet, mám rád dobrodružství. Jaké bylo moje překvapení, když jsem přišel letos k bráně a opět byla zavřená. Byl jsem však vyzbrojen Renatou, která mi přeložila cedulku s italským upozorněním. Trefil jsem se totiž do návštěvní přestávky. Při bazilice funguje cisterciácký klášter a v té době měli modlitby uvnitř chrámu, proto to několikaleté zdržení. Zvláštní, že? Cisterciáci zde v Oseku, i tam tím však výčet překvapení nekončí. Dozvěděl jsem se, že tato bazilika byla titulárním kostelem kardinála Vlka. Vypadá to, že správný čas pro mou návštěvu nastal až nyní. Další den jsem se tedy už ve správný čas vypravil do kostela. Impozantní stavba několikrát přestavovaná dle aktuálně moderního stylu byla zvláštně potemnělá a nezvykle prázdná. Není to však můj dojem jen z tohoto kostela. Pro turisty a dokonce 24 Farní zpravodaj Teplice

25 i poutníky jsou důležité jen některé památky hlavně bazilika sv. Petra ve Vatikánu a nedaleká hojně navštěvovaná bazilika svatého Jana v Lateráně. Nikdo nic moc nezjišťuje, hlavně vidět svatého Petra, Koloseum a Fontánu di Trevi. Je to škoda, možná dobře pro mě to bylo dobře. Kostel byl skoro prázdný, v lodi sedělo jen několik lidí, po prohlídce hlavního traktu jsem se vypravil rovnou do boční kaple, ke které se nezvykle klikatila cesta do zatáčky a do kopce. Byla to malá kaple střídmě vyzdobená i osvětlená, spíše tmavá. Obětní stůl byl uprostřed pod kamenným baldachýnem, a tam, kde by člověk čekal oltářní obraz, byla skleněná stěna. Za ní jsem uviděl cíl svého putování. V kapli nikdo nebyl, ale chvíli jsem se rozmýšlel, zda mám vůbec vejít, tak zvláštní ostych jsem nečekal. Nakonec jsem se osmělil a zjistil jsem, že kněžiště se dá obejít až přímo dozadu ke sklu, a tak jsem se tam vydal. Z blízkosti odhadem 10 cm jsem si mohl prohlédnout krásné relikviáře s vzácným obsahem: části kříže, na kterém zemřel Kristus, části nápisu, který nechal zhotovit Pilát, hřeb z kříže, dva trny z trnové koruny a prst svatého (nevěřícího) Tomáše. Tu blízkost jsem nevydržel příliš dlouho, a tak jsem si sedl do lavice naproti. Zapálil jsem ještě svíčku, která tam byla k dispozici, a chtěl jsem se modlit. Vzduch byl snad tak těžký, že mi připadalo, že plamínek musí zhasnout. Brzy jsem se přistihl, že se nemohu modlit, přemýšlet, ani nic jiného. Jen jsem zíral na relikvie. Chvilku jsem se obviňoval, že ani po citové stránce se mnou nic návštěva nedělá: žádné citové vytržení, extáze, ani zármutek, ale ono to opravdu nešlo. Brzy jsem se ale uklidnil a zaměřil se na prožití toho času. Bylo to opravdu zvláštní, necítil jsem totiž nic. Atmosféra byla vzduchoprázdná, bez chuti, zápachu, bez emoce. Jen jsem byl a hleděl. Byl jsem jakoby odkrytý, přišlo mi, že je do mě vidět. Čím jsem si byl jistý, že to bylo příjemné. Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděl, z toho bezčasového věčného okamžiku mě vytrhnul až pár, který také objevil kapli jako já, a tak jsem je pak nechal v kapli také samotné. Byl to opravdový zážitek, teprve až večer se mi to rozleželo v hlavě a mohl jsem jen poděkovat. To, co jsem popsal, však zdaleka nedokáže vystihnout to, co jsem prožil, nenacházím pro to vhodná slova. Kdo ví, co mi bylo dovoleno zakusit no kdo ví? Bůh to ví! Děkuji. Martin Dismas Budek září

26 Farní knihovna Je tu opět září = škola, a tak chci doporučit knihy pro mládež i dospělé mne kdysi zaujala knížka: Písnička pro Kláru od Katalin Magyarové (čím vlastně chceš být? Operní pěvkyní, to tátu překvapilo, neumí dělit a chce být operní pěvkyní) Nebreč Lucie od Stanislava Rudolfa (Lucie se nechá natolik ztrémovat, že propadne při zkoušce na gymnázium, ) oč Ahoj děti! Mnohým z vás se může zdát, že hodiny během prázdnin běžely nějak rychleji než jindy. Ale nenaděláme nic září je tady. Jednou každé prázdniny skončí a já vám přeji, aby čekání na další léto uteklo co nejrychleji. S vaší stránkou si můžete připomenout, co jste prožily, co jste viděly, kde jste byly a s kým jste se poznaly. Správné odpovědi z minulého čísla Hádanka 1: fotoaparát Hádanka 2: řeka Křížovka: prázdniny Pátrání: obr. 1 kostel svatého Vavřince v Kostomlatech pod Milešovkou obr. 2 kostel svatého Jakuba Většího ve Světci obr. 3 kostel svatých Petra a Pavla v Křemýži Pátrání Dnes mám pro vás připravenou fotografii a vaším úkolem je poznat, ve kterém našem kostele jsem ji pořídila a kde se v něm přesně nachází. Hádanka 1 Když se rychle přesunout chceš, do tmavé díry v silnici vlezeš. Budeš v cíli rychle, a přitom ne moc draze, škoda, že ho mají jenom v Praze. 26 Farní zpravodaj Teplice

27 1 S 2 S 3 S 4 S 5 S 6 S Křížovka 1 obyvatel Bratislavy 2 opak juniora 3 části rozbité sklenice 4 nejvyšší vrchol ČR 5 hvízdavý zvuk při dýchání 6 rande 7 travnatá oblast 8 klobouk z přírodního materiálu 9 protivník 10 proces odstraňování vody 11 nezbytná potřeba při stanování 12 druh žáby 13 neuvařená 7 S 8 S 9 S 10 S 11 S 12 S 13 S Hádanka 2 Můžeš tu být častý host, času ale měj vždy dost. Vyslechneš si výklady, mívají tu poklady. Věci krásné, staré, prastaré, v paměti nám snad něco zůstane. Ze svých školních let mi zanechala v paměti stopu, velrybí kostra, která visela zde přímo ze stropu. Hledání Nedávno jsme spolu hráli hru s pomíchanými písmenky, pamatujete? Během prázdnin písmenka nějak zdivočela a vaším úkolem je následující: Každé z uvedených slov v sobě ukrývá ještě jinou věc. Některá písmena jsou navíc, to proto, aby vás zmátla. Hledejte věci potřebné při stanování, kempování nebo putování přírodou. Objevíte je všechny? Malá nápověda pro začínající luštitele: satan stan. KNOFLÍK PALMA KRASAVCI SUŠENKA BOHATÝR ROZPRAVA září

28 Akce farnosti setkání pletařek, děkanství pouť rodin v Jablonném v Podještědí večeřadlo, děkanský kostel, mše svatá v P. Stříž mše svatá pro Romy, kostel sv. Jana Křtitele ekumenické setkání mužů, evangelická fara ve Sládkově ulici bohoslužba pokání s modlitbou Taizé, děkanský kostel farní pouť do Doksan Pořad bohoslužeb Od pondělí bude pořad bohoslužeb následující: neděle sv. Jan Křtitel, Teplice Zámecké náměstí 7.00 a 9.00 sv. Alžběta, Šanov Božského Srdce Páně, Trnovany 9.30 a sv. Jakub, Světec úterý, středa, 1. pátek v měsíci Božského Srdce Páně, Trnovany čtvrtek až sobota sv. Jan Křtitel, Teplice Zámecké náměstí pondělí sv. Jan Křtitel, Teplice Zámecké náměstí, v případě církevního svátku nebo slavnosti mše sv. v úterý až pátek komunitní kaple na děkanství 7.30 Výuka náboženství Opět bude na děkanství probíhat výuka náboženství pro děti ve středu a pátek. Prosíme o přihlášení dětí do , aby se mohly vytvořit skupinky a upřesnit časy. Příprava dospělých na křest V neděli od hod. na děkanství probíhá příprava dospělých na křest. Biblické hodiny začnou od října ve středu od hod. na děkanství. Redakční rada: P. Jan Blaha SDB, Jana Tóthová, MUDr. Jan Ševčík, Ing. Ivo Barabáš st., Olga Červená, Martin Budek, Ing. Miroslav Palíšek Vychází 1 měsíčně, náklady jsou hrazeny z kostelních sbírek. Telefon: , fara.teplice@cbox.cz, Číslo účtu: /2010