Vojenský historický archiv. Ročenka 2016

Transkript

1 Ročenka 2016 Praha 2017

2 2 Ministerstvo obrany České republiky VHÚ Praha, 2017 ISBN

3 3 OBSAH 1. ÚVODEM VÝROČNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI VOJENSKÉHO HISTORICKÉHO ARCHIVU ZA ROK PhDr. Július Baláž, CSc., ředitel VHA/VÚA 3. UDÁLOSTI V MAĎARSKU NA PODZIM ROKU 1956 A VOJENSKÁ OPATŘENÍ V ČESKOSLOVENSKU Události v Maďarsku na podzim roku 1956 a vojenská opatření v Československu (studie) PhDr. Július Baláž, CSc., RSDr. Vladimír Šlosar 3.2. Události v Maďarsku na podzim roku 1956 a vojenská opatření v Československu (dokumenty) Mgr. Martin Dubánek, RSDr. Vladimír Šlosar 4. ZAHRANIČNÍ PRACOVNÍ CESTY PRACOVNÍKŮ VHA V ROCE PŘÍRŮSTKY KNIHOVNY VHA A PUBLIKAČNÍ ČINNOST Z MATERIÁLŮ VHA V ROCE Mgr. Martin Flosman

4 4

5 5 1. ÚVODEM Před rokem jsem psal do ročenky VHA o tom, že si badatelská veřejnost v roce 2015 našla cestu do nové budovy archivu. Tato slova se ještě více naplnila v uplynulém roce Počty badatelů, badatelských návštěv i vyřízených žádanek na předložení archiválií ke studiu daleko převyšovaly čísla z roku Za těmito čísly, za tímto neutuchajícím zájmem o studium archiválií uložených ve Vojenském historickém archivu, nicméně musíme vidět obrovský kus práce archivářů Vojenského historického archivu. Je nutné ale konstatovat, že také pracovníků na dohodu, kteří nemalým dílem přispěli ke zvládnutí úkolů v této oblasti. Potěšující je i skutečnost, že za vyššími čísly této agendy je i nárůst počtu badatelů ze zahraničí. Dalo by se to připsat i zvýšenému zájmu určitého okruhu osob z Německa o dokumentaci související s odsunem obyvatelstva německé národnosti po roce 1945 z Československa. I v roce 2016 byli pracovníci Vojenského historického archivu podstatnou měrou zaměstnáváni vyřizováním úřední agendy, tzn. žádostmi o rešerše. Statisticky sice došlo k poklesu počtu vyhotovených rešerší, k rozšíření možností se více věnovat i jiným odborným činnostem to však nevedlo. Vím, že archiváři ve VHA věří, že k tomu jednou dojde. Byl bych také rád, kdyby se to jednou zlomilo, ale trend je již několik let neměnný. V žádostech o rešerše převládaly jednoznačně i v roce 2016 soukromé žádosti z řad veřejnosti, přičemž pokračoval zájem hlavně o genealogii a doložení průběhu vojenské služby (hlavně za období 1. světové války). Na tomto místě velice oceňuji to, jak rychle většina pracovníků archivu zvládla přechod na nový způsob vyřizování agendy v elektronickém systému spisové služby. Výrazný podíl na tom měla i dobrá spolupráce pracovníků VHA s Pracovištěm ochrany informací. Pokračovaly i činnosti spojené s fyzickou péčí o archiválie. V masívním měřítku se vyměňovaly i nadále staré kartony a tvrdé desky, na čem se podílela hlavně restaurátorská dílna VÚA. Proběhla i dezinfekce cca kartonů s archiváliemi v Národním archivu. Z klasických odborných činností pokračoval v roce 2016 v obnoveném skartační dohledu spojeném s výběrem archiválií ve Správním archivu AČR v Olomouci. Obnovila se i součinnost se Správním archivem MO při odborných archivních dohledech u jednotlivých původců. Bohužel, v oblasti zpřístupňování archiválií nedošlo k žádné změně

6 6 z důvodu nadále přetrvávající absence produktu vycházejícího z nové metodiky Základních pravidel pro zpracování archiválií. Archiv nemá ještě vytvořené technické možnosti k pořízení takovéhoto produktu. To bude nejdříve v roce Počítáme s připojením se k užívání inventarizačního produktu ELZA, ale z technických důvodů, s jejichž realizací počítáme až v souvislosti s vybudováním vlastního digitálního archivu, tedy až po roce Nezastavila se ani digitalizace archiválií VHA a souběžně s ní ani zpřístupňování vybraných vojenských matrik na společném portálu s Vojenským historickým ústavem. Naše představa o tom, že se vybrané úmrtní matriky pěších pluků z období 1. světové války objeví na tomto portálu ještě v roce 2016, se nenaplnily. Nastaly technické problémy, které jsme nemohli ovlivnit. Koncem roku se je podařilo odstranit a tak se proces umísťování matrik na portálu zrychlil. Doufám, že ke zveřejnění většiny matrik dojde v roce Po určitých změnách na pracovišti, kde se vytváří databáze padlých v 1. světové válce, došlo v uplynulém roce ke snížení počtu zpracovaných záznamů. Rozhodně by se to ale nemělo projevit v jejich kvalitě. úspěšně navázal v novém objektu na svoji činnost v roce Oceňuji přístup jeho pracovníků k činnostem spojeným s vyřizováním úřední a badatelské agendy. Do povědomí široké veřejnosti se dostávali i zabezpečováním různých exkurzí v archivu, a také několika výstav. Šlo o výstavy plakátů z 1. světové války, uložených ve sbírkách VHA, které měly slušnou odezvu u veřejnosti. S pokračováním jejich vystavování se počítá i v roce Velký kus práce se udělal i při naplňování naší koncepce dalšího fungování vojenského archivnictví. Koncem roku 2016 jsme podali žádost o schválení akreditace Bezpečnostního archivu MO. Jsem přesvědčen, že činnosti tohoto nového archivu v roce 2017 nic nebrání. Tento nový archiv bude organizačně i svým provozem úzce provázán s Vojenským historickým archivem. Závěrem lze konstatovat, že na svoje pracovní výsledky můžou být pracovníci archivu hrdí. Na nás, vedení archivu, je, aby měli standardní podmínky pro svoji práci, a aby tyto podmínky měly i uložené archiválie, o které máme pečovat. I v této oblasti jsme v roce 2016 udělali velký kus práce. Nestačí mít novou archivní budovu, tu je potřeba také na úrovni provozovat. To se nám v předchozích dvou letech, ne vlastní vinou, ne vždy dařilo. Stálo nás to veliké úsilí, ale dnes jsem již optimista v tom, že se nám i v této oblasti bude dařit. Rok 2017 považuji v tomto směru za zlomový. Jen potom budeme moci spolu s výkonem odborných činností naplňovat heslo archivářů SINE PRAETERITIS FUTURA NULLA. Mgr. Josef Žikeš Ředitel VÚA

7 7 2. VÝROČNÍ ZPRÁVA VOJENSKÉHO HISTORICKÉHO ARCHIVU ZA ROK 2016 PhDr. Július Baláž, CSc. Sídlo archivu: Pilotů 217/12, , Praha 6 Ruzyně Kontakty: Ředitel Vojenského ústředního archivu tel.: , fax: podatelna-vua@army.cz Ředitel Vojenského historického archivu tel.: , fax: podatelna-vua@army.cz Zřizovatel archivu: Ministerstvo obrany ČR; (dále VHA) je organizačně začleněn do Vojenského ústředního archivu (dále VÚA). VÚA je podřízen řediteli odboru bezpečnosti MO. Akreditace podle zákona č. 499/2004 Sb. (úplné znění zákona č. 250/2014 Sb.): VHA je v 80, odst. 4 zákona mezi vyjmenovanými akreditovanými specializovanými archivy. V září 2014 prokázal podle 81 zákona, že splňuje podmínky k akreditaci ( 61 zákona).

8 8 I. Personální podmínky v archivu: Funkce Personální obsazení Odborný zájem, správce Ředitel VHA PhDr. Július BALÁŽ, CSc. fondy a sbírky z let Vedoucí 1. odd. VHA, Mgr. Ivan URMINSKÝ fondy a sbírky 1. čs. odboje a čs. armády z let ; zástupce ředitele Archivář 1. odd. VHA Mgr. Miroslav JELEN fondy a sbírky 2. čs. domácího odboje a fondy a sbírky čs. armády z let Archivářka 1. odd. VHA Mgr. Erika MRHALOVÁ fondy a sbírky 1. čs. odboje, vojenská personální dokumentace; (na tabulce Mgr. J. JELENOVÉ mateřská dovolená od ) Archivář 1. odd. VHA Mgr. Jiří FLÉGL fondy a sbírky 2. čs. vojenského odboje, fondy a sbírky z let (na tabulce Mgr. M. MALÉ mateřská dovolená od 21. dubna 2013) Archivář 1. odd. VHA Mgr., Bc. Pavel HEŘMÁNEK, Th.D. rakouské fondy a sbírky do roku 1918, vojenská personální dokumentace, fondy a sbírky z let Vedoucí 2. oddělení VHA RSDr. Vladimír ŠLOSAR fondy a sbírky po roce 1945 Archivář 2. odd. VHA Mgr. Martin DUBÁNEK fondy a sbírky po roce 1945 Archivářka 2. odd. VHA Bc. Eva DVOŘÁKOVÁ fondy a sbírky po roce 1945 Archivář 2. odd. VHA Mgr. Jan ZÁMEČNÍK rakouské fondy a sbírky do roku 1918, vojenská personální dokumentace Archivář 2. odd. VHA Ing. Petr KADLEC fondy a sbírky po roce 1945 Vedoucí 3. odd. VHA promovaná historička Alena JIRÁSKOVÁ badatelna VHA, evidence archiválií a archivních souborů VHA (NAD) Archivář 3. odd. VHA Mgr. Martin FLOSMAN badatelna VHA, vojenská personální dokumentace, fondy a sbírky z let Archivářka 3. odd. VHA Viera ŽIŽKOVÁ fotoarchiv VHA Vedoucí skupiny digitalizace Vladislav KUSKO digitalizace fondů VHA, evidence archiválií a archivních souborů VHA (NAD) Archivářka skupiny digitalizace Zdeňka PUSTAYOVÁ digitalizace fondů VHA Archivářka skupiny digitalizace Mgr. Zuzana PIVCOVÁ digitalizace fondů VHA Počet systematizovaných míst ve VHA od , skutečný stav pracovníků VHA k V roce 2016 nedošlo v personální oblasti k žádné změně. Pouze v dubnu 2016 byla o další rok prodloužena mateřská dovolena Mgr. M. Malé a od července 2016 začala nová mateřská dovolená Mgr. J. Jelenové. Systemizovaná místa ve VHA, kromě úseku digitalizace (3. odd. VHA), která zabezpečuje digitalizaci fondů VHA, nadále představovala pouze tabulky pro archiváře. Odborné úkoly plní jednotliví archiváři podle zařazení (viz výše), např. badatelské služby, archivní evidenci, péči o konkrétní okruh archiválií, jejich zpracování a správu atd. Činnost spojená s ekonomikou, personalistikou, správou budovy, autoprovozem a informatikou je zabezpečována složkou, která je podřízena přímo řediteli Vojenského ústředního archivu. V případě konzervace a restaurování je toto pracoviště podřízeno řediteli Správního archivu MO.

9 9 II. Přehledy o celkovém množství, fyzickém stavu a změnách u archiválií uložených ve VHA: Legenda: Tabulka č. 1: Základní souhrnné informace ze základní evidence NAD Archiv počet Počty, metráž a zpracovanost archivních souborů Vykazované*** Celkem metráž [bm] metráž [%] metráž [bm] počet velikost [MB] MB [%] velikost [MB] metráž [%] MB [%] Fyzický stav archiválií Archivní pomůcky počet počet 1 2 3* 4** 5**** 6* 7** 8**** Vojenský ,45 63, ,45 63,55 základní: historický archiv Dílčí souhrn oblasti 0: N: Z: I: Σ: N: Z: I: Σ: Souhrn N: Z: I: Σ: , , , , , , , , , , ,96 * N: [počet]... archivní soubory s min 95% nezpracované metráže Z: [počet]... archivní soubory s min 95% zpracované metráže I: [počet]... archivní soubory s min 95% inventarizované metráže Σ: [počet]... celkový počet archivních souborů (= N: + Z:) Veškeré hodnoty digitální velikosti jsou zaokrouhleny na MB (MegaByte) 0 0,00 36,45 0,00 16,85 0,00 63,55 0,00 36,45 0,00 16,85 0,00 63,55 0,00 36,45 0,00 16,85 0, , , , , , , , , , , ,96 ** N: [bm]... nezpracovaná metráž archivních souborů [MB]... nezpracovaná velikost ev. jednotek v digitální podobě Z: [bm]... zpracovaná metráž [MB]... zpracovaná velikost ev. jednotek v digitální podobě I: [bm]... inventarizovaná metráž [MB]... inventarizovaná velikost ev. jednotek v digitální podobě Σ: [bm]... celková metráž(= N: + Z:) [MB]... celková velikost ev. jednotek v digitální podobě 0 0,00 Ze zapsaného fyzického stavu: ,45 nepoškozeno: speciální: 0,00 poškozeno: ,85 nezjištěno: 3 referenční: 0,00 4 Ze zapsaných ev jednotek: všechny: poškozeno [ks]: ,55 základní: 0,00 Ze zapsaného fyzického stavu: ,45 nepoškozeno: speciální: 0,00 poškozeno: ,85 nezjištěno: 3 referenční: 0,00 4 Ze zapsaných ev jednotek: všechny: poškozeno [ks]: ,55 základní: 0,00 Ze zapsaného fyzického stavu: ,45 nepoškozeno: speciální: 0,00 poškozeno: ,85 nezjištěno: 3 referenční: 0,00 4 Ze zapsaných ev jednotek: všechny: poškozeno [ks]: *** Vykazované... archivní soubory s evidenčním statusem 1, 2 nebo 3 **** metráž [%]... relativní zastoupení vzhledem k celkové metráži MB [%]... relativní zastoupení vzhledem k celkové velikosti evidenčních jednotek v digitální podobě Číselník evidenčních statusů: 1 Archivní soubory v přímé péči instituce, uložené v instituci 2 Archivní soubory uložené na základě smlouvy mimo instituci 3 Archivní soubory uložené v instituci na základě smlouvy 4 Archivní soubory vydané vlastníkům a archivem evidované 5 Archivní soubory archivem pouze evidované

10 10 Tab. č. 2: Počty a velikosti archivních souborů členěné podle evidenčních statusů Archiv počet Archivní soubory Evidenční status: 1 Evidenční status: 2 Evidenční status: 3 Evidenční status: 4+5 metráž [bm] velikost [MB] počet metráž [bm] velikost [MB] počet metráž [bm] velikost [MB] počet metráž [bm] velikost [MB] 1 2 3* 4** 5* 6** 7* 8** 9* 10** N: , Z: ,51 I: ,05 Σ: ,96 Dílčí souhrn oblasti 0: N: ,45 Souhrn Z: ,51 I: ,05 Σ: ,96 N: , Legenda: Z: ,51 I: ,05 Σ: ,96 * N: [počet]... archivní soubory s min 95% nezpracované metráže Z: [počet]... archivní soubory s min 95% zpracované metráže I: [počet]... archivní soubory s min 95% inventarizované metráže Σ: [počet]... celkový počet archivních souborů (= N: + Z:) Veškeré hodnoty digitální velikosti jsou zaokrouhleny na MB (MegaByte) ** N: [bm]... nezpracovaná metráž archivních souborů [MB]... nezpracovaná velikost ev. jednotek v digitální podobě Z: [bm]... zpracovaná metráž [MB]... zpracovaná velikost ev. jednotek v digitální podobě I: [bm]... inventarizovaná metráž [MB]... inventarizovaná velikost ev. jednotek v digitální podobě Σ: [bm]... celková metráž(= N: + Z:) [MB]... celková velikost ev. jednotek v digitální podobě *** Vykazované... archivní soubory s evidenčním statusem 1, 2 nebo 3 **** metráž [%]... relativní zastoupení vzhledem k celkové metráži MB [%]... relativní zastoupení vzhledem k celkové velikosti evidenčních jednotek v digitální podobě Číselník evidenčních statusů: 1 Archivní soubory v přímé péči instituce, uložené v instituci 2 Archivní soubory uložené na základě smlouvy mimo instituci 3 Archivní soubory uložené v instituci na základě smlouvy 4 Archivní soubory vydané vlastníkům a archivem evidované 5 Archivní soubory archivem pouze evidované 0

11 11 Statistika GI archivu: Celkem fondů (sbírek): Evidenční číslo listu Časový rozsah Minimální: 1 Maximální: Priorita: Dolní hranice Horní hranice Posteriora: Minimální: Maximální: Stav ke dni 7. Metráž (bm) 8. Stav zachování Minimální: Maximální: Nezpracovaná: ,45 63,54 % (% z celkové metráže) Zpracovaná: 7 498,51 36,45 % Celkem: ,96 Z toho invent.: 3 466,05 16,84 % 8a) Úplnost 1. úplný ,24 % 2. mezerovitý ,32 % 3. torzovitý ,90 % 4. nezjištzěno z důvodu nezpracovanosti ,46 % 8b) Fyzický stav 1. nepoškozený ,28 % 2. poškozený 311 8,63 % 3. nezjištěno 3 0,08 % 8c) Charakter poškození celkem: 316 % % 1. křehký, lámavý 3 0,94 8. poškozený vodou ,65 2. trhliny, přelomení 10 3,16 9. poškozený rzí 0 0,00 3. poškozený plísněmi 18 5, poškozený vlivem 0 0,00 4. poškozený hmyzem 0 0,00 elektromagnetického pole 5. poškozený hlodavci 0 0, poškozený prachem 7 2,21 6. poškozený ohněm 0 0, poškozený světlem 0 0,00 7. poškozený teplem 0 0, jiné 1 0,31

12 12 GI 2012: Základní statistika č. 3 (evidenční jednotky) Statistika GI 2012 archivu: Evidenční jednotky Z toho Nezpracované (ks) (minima maxima) Poškozené Časový rozsah Zpracované inventarizovaných Úřední knihy a rukopisy ks (1780) (1955) bm 56,84 0,00 0,00 * úřední knihy ks A (1780) (1955) bm 56,09 18,05 1,85 * rukopisy ks A Registraturní pomůcky ks (1882) (1947) bm 460,01 182,23 179,73 * podací protokoly/deníky ks A (1882) (1947 bm 222,63 81,92 36,07 * indexy ks A (1882) (1947) bm 105,28 21,94 18,95 * elenchy ks A * repertáře ks A (1882) (1919) Kartotéky ks (1946) bm 138,12 159,99 0,00 * kartotéky ks A Kartony ks (1636) (2013) Fascikly ks (1939) bm 0,00 0,30 0,30 * fascikly ks A (1939) bm 0,00 0,43 0,30 Mapy, plány, tech. výkresy... ks bm 20,00 0,00 0,00 * mapy ks A bm 20,00 0,03 0,03 * technické výkresy Fotografické archiválie ks (1914) (1946) bm 0,17 0,00 0,00 * fotografie na papírové po... ks A * fotografické desky ks A * fotoalba ks A (1914) (1946) bm 0,17 25,00 0,00 Tisky ks bm 30,00 0,00 0,00 * plakáty ks A bm 30,00 0,00 0,00 Balíky ks (1917) (1936) bm 64,65 0,00 0,00 * balíky ks A (1917) (1936) bm 64,65 0,00 0,00 Jiné ks bm 20,58 0,00 0,00 * jiné ks A bm 20,58 0,14 0,00 Celkově v : Nezpracované Zpracované Z toho inventarizované Σ: Počty ev. jednotek [ks] Metráž ev. jednotek [bm] 790,37 342,52 180, ,86 Velikost digitálních ev. j. [ks] Počty poškozených ev. j. [ks] Forma

13 13 III. Výběr, zpracování a využívání archiválií: 1) Předarchivní péče skartační dohled ve správních archivech VÚA: Dohled na skartační řízení ve správních archivech: V roce 2016 se opět uskutečnil u SA AČR Olomouc. Předmětem dohledu byla justiční dokumentace ročníku První dohled se uskutečnil ve dnech (Mgr. Dubánek, Ing. Kadlec). Na základě skartačního protokolu bylo k prohlídce vybráno spisů. Za archiválie bylo podle protokolu vybráno spisů vojenských soudů, tj. 230 kartonů. Ve dnech se pokračovalo ve skartačním řízení u justiční dokumentace ročníku Tentokrát bylo ze skartačního protokolu k prohlídce vybráno spisů. Za archiválie bylo nakonec podle protokolu vybráno spisů vojenských prokuratur, tj. 125 kartonů. V SA MO došlo k dohledu nad dodatečnou skartací tzv. národní dokumentace se skartačním znakem S (s delší skartační lhůtou), dále také nad dodatečnou skartací dokumentace S vybraných zahraničních misí AČR z let (Dr. Šlosar). 2) Evidence archiválií a archivních pomůcek: Vedení a doplňování evidenčních karet NAD: V roce 2016 se pokračovalo v upřesňování a kontrole všech vnějších a vnitřních změn v evidenci archiválií. Samotné vnější změny byly čtyři (4 přírůstky a 0 úbytků), u vnitřních nebyla žádná změna. 6. ledna 2017 byly zaslány do tzv. druhotné evidence vedené Národním archivem v Praze (podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě úplné znění zákona č. 250/2014 Sb.) v elektronické podobě aktuální evidenční karty NAD (základní evidence archiválií a archivních fondů ve VHA) podle stavu k ) Vytváření počítačových databází z personálních spisů uložených ve VHA: Databáze legionářů z 1. světové války, databáze příslušníků čs. vojenských jednotek za 2. sv. války a databáze padlých příslušníků čs. vojenských jednotek za 2. sv. války byly i v roce 2016 vylepšovány, hlavně na základě připomínek, které chodily do archivu z veřejnosti. Databáze padlých v 1. světové válce. V roce 2016 pokračoval ve vytváření této databáze. V roce 2016 se do počítačové databáze padlých v 1. světové válce vybíraly z příslušné kartotéky (tzv. zelená kartotéka) osoby, které padly v roce Od podzimu 2016 již padlé v roce K bylo v databázi záznamů. V průběhu roku 2016 bylo vytvořeno cca nových záznamů (kvůli většímu důrazu na opravu záznamů). Na jaře 2016 byla umístěna na internetových stránkách VÚA i databáze padlých

14 14 v roce 1916 (neopravená verze). Vzhledem k personálním změnám (obměna i snížení počtu zpracovatelů databáze) na tomto pracovišti se očekává, že opravená verze padlých v roce 1916 bude k dispozici až v létě Ve zpracování databáze padlých za rok 1917 se bude pokračovat pravděpodobně celý rok Evidence vnějších změn archivu: Celkový počet přírůstků/úbytků: 4 Rozsah data změny od: do: Nezpracovaná Zpracovaná Z toho inventarizovaná Celkem bm % bm % bm % bm Metráž přírůstků 39,37 99,4 0,02 0,05 0,00 0,00 39,39 Metráž úbytků 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 Celková metráž ,94 0,02 0,05 0,00 0,00 39,39 Členění podle typu změny přírůstek výběrem k existujícímu archivnímu souboru 0 0,00 % přírůstek výběrem nový archivní soubor 1 25,00 % přírůstek delimitací k existujícímu archivnímu souboru 3 75,00 % přírůstek delimitací celého archivního souboru 0 0,00 % Celkem přírůstků: 4 100,00 % úbytek delimitací k existujícímu archivnímu souboru 0 0,00 % úbytek delimitací nový archivní soubor 0 0,00 % úbytek vydáním k existujícímu archivnímu souboru 0 0,00 % úbytek vydáním celého archivního souboru 0 0,00 % Celkem úbytků: 0 0,00 % Členění podle druhu přírůstku ve skartačním řízení 0 0,00 % mimo skartační řízení 0 0,00 % mimo skartační řízení koupě 0 0,00 % mimo skartační řízení dar 1 25,00 % depozitum jiného subjektu 0 0,00 % mimo skartační řízení odúmrť 0 0,00 % neurčeno 3 75,00 % 4) Zpřístupňování archivních fondů a sbírek: Na 2. oddělení VHA se v roce 2016 nerealizovalo zpřístupňování nových fondů. Hlavní důraz byl postaven na rekonstrukci fondů a jejich evidence. V oblasti evidence došlo k vyčlenění utajovaných archiválií (z důvodu jejich předání do zřizovaného Bezpečnostního archivu MO). Všechny změny byly zaneseny do karet NAD ve VHA, zároveň byly s předstihem vypracovány evidenční karty NAD pro základní evidenci v Bezpečnostním archivu na tento předávaný archivní materiál. Pro potřeby badatelů bylo pracovníky 2. oddělení i v roce 2016,

15 15 hlavně s přispěním pracovníka na dohodu, vyznačeno na stránkách archiválií (729 kartonů) zrušení stupně utajení (podle RMO č. 22/1999 a metodického pokynu NBÚ). Na 1. oddělení VHA se v roce 2016 také nerealizovalo zpřístupňování nových fondů. Hlavním důvodem, proč se inventarizace nerozvinula v celém VHA, je nadále enormní rozsah tzv. úřední agendy. Nadále přetrvává absence nového inventarizačního počítačového programu vycházejícího již z nových pravidel pro zpracování archiválií. V průběhu roku 2016 se pokračovalo v úpravách vojenských matrik tak, aby mohly být postupně umísťovány na internetovém portálu Studovna MO (kramerius.army.cz). Jejich umísťování na portálu se v roce 2016 z technických důvodů (mimo kompetence VHA) pozastavilo. Protože se tato činnost od konce roku 2016 odblokovala, je velký předpoklad, že již v průběhu roku 2017 zde budou matriky tzv. pěších pluků umístěny. V této činnosti se bude pokračovat. 5) Využívání archiválií: Úřední a badatelská agenda: Badatelna archivu pracovala v roce 2016 pro veřejnost, až na technickou přestávku v červenci, v plném rozsahu. Badatelna poskytovala svoje služby standardně v duchu Badatelského řádu VÚA, Vyhlášky MV ČR č. 645/2004 Sb. (ve znění Vyhlášky MV ČR č. 213/2012 Sb.) a zákona o archivnictví č. 499/2004 Sb. (v úplném znění zákona č. 250/2014 Sb.). Úbytek v oblasti vyřizování úřední agendy byl částečně ve výkonu archivu kompenzován právě nárůstem počtu badatelů (výrazněji ze zahraničí), badatelských návštěv a počtem vyřízených žádanek. V případě fotoarchivu došlo ve všech oblastech naopak k poklesu agend. V roce 2016 se úřední agenda vyřizovala neomezeně. Na enormní nárůst této agendy v letech 2014 a 2015 se navázalo pouze částečně. V případě této agendy došlo k úbytku. Žádosti směřovaly dále hlavně k padlým v 1. světové válce, genealogickým informacím z osobních spisů vojáků a i z osobní evidence čs. legionářů. V roce 2016 se z agend vyplývajících z konkrétního zákona dále vyřizovala agenda vztahující se k 3. čs. odboji (zákon č. 262/2011 Sb.), ke službě v PTP, pokračovala však i agenda spojená se zákonem 255/1946 Sb., o 2. čs. odboji. Archiv vyřídil 97 žádostí o informace k zákonu č. 262/2012 Sb. a 41 ke službě v PTP. V roce 2016 vyřídili pracovníci VHA žádanek pro badatele a dopisů, z toho 634 rešerší pro instituce a úřady, bylo soukromých podání. 216 podání bylo vzato na vědomí bez nároku na rešerši, nebo posloužilo jako objednávka archivního materiálu na badatelnu (blíže viz tabulky č. 6, 7, 8). 6) Činnost badatelny a fotoarchivu: Činnost badatelny v roce 2016: a) počet přihlášených badatelů: 621 (ČR 554, zahraničí 67)

16 16 b) počet badatelských návštěv: (ČR 2 067, zahraničí 197) c) vyúčtované peníze za kopie a další služby provedené archivem (většinou za rešerše): rešerše ,- Kč; příjem za kopie pořízené archivem na badatelně 7 846,- Kč Činnost fotoarchivu v roce 2016: a) počet přihlášených badatelů: 49 (ČR 46, zahraničí 3) b) počet badatelských návštěv: 72 (ČR 69, zahraničí 3) c) počet naskenovaných snímků: 656 Tabulka č. 6 badatelská agenda Celkem v roce 1. oddělení 2. oddělení 3. oddělení + Ř VHA 2010/ Ř VHA 2011/ Ř VHA 2012/ (171 brig.) Ř VHA 2013/ (552 brig.) Ř VHA 2015/ (1 663 brig.) Ř VHA 2016/ (2 364 brig.) Ř VHA Tabulka č. 7 úřední agenda Celkem v roce 1. oddělení 2. oddělení 3. oddělení + Ř VHA 2010/ Ř VHA 2011/ Ř VHA 2012/ Ř VHA 2013/ Ř VHA 2015/ Ř VHA 2016/ Ř VHA Pozn.: Z tabulek je vynechán rok Údaje z tohoto roku jsou zkreslující, protože se archiv stěhoval z Invalidovny do Ruzyně. Tabulka č. 8 vyřizování agend jednotlivými pracovníky VHA Pracovník Dopisy Žádanky Baláž Urminský Jelen Zámečník Heřmánek Flégl Mrhalová

17 17 Pracovník Dopisy Žádanky Šlosar Dubánek Dvořáková Kadlec pracovníci na dohodu Jirásková Flosman Žižková Celkem Úroveň poskytování služeb badatelnou VHA byla v roce 2016 na velmi dobré úrovni. Důsledně se dbalo na dodržování badatelského řádu (vyhláška MV ČR č. 645/2004 Sb., od ve znění vyhlášky MV ČR č. 213/2012 Sb.). Hlavně rozšíření otevírací doby i na pondělí a také příjemné prostředí v nové badatelně přispěly rozšíření badatelské činnosti veřejnosti v roce Došlo k nárůstu počtu badatelů, badatelských návštěv i počtu žádanek o předložení archiválií ke studiu. V průběhu roku byla na badatelně dále rozšířena služba poskytování digitalizovaných archiválií ke studiu na k tomuto účelu instalovaných PC. Chránil se tím fyzický stav archiválií, které se nyní v originálu (v případě digitalizovaných archiválií) předkládaly výjimečně a pouze se souhlasem ředitele archivu. Služby pro badatelskou veřejnost byly rozšířeny, vedle již zveřejněných inventářů VHA společně s tzv. bílou kartotékou padlých v 1. světové válce na internetových stránkách VÚA, i o část již digitalizovaných vojenských matrik (na portálu studovny MO kramerius.army.cz). V roce 2016 pokračovala digitalizace fondů VHA. Za uplynulý rok bylo ve VHA digitalizováno stran archiválií. Úroveň poskytovaných služeb ve fotoarchivu byla v roce 2016 také na velmi dobré úrovni. I když je pravdou, že nová archivní budova neposkytuje badatelům ve fotoarchivu tolik prostoru, jak tomu bylo na Invalidovně. Pravděpodobně to však nebyl důvod mírného poklesu zájmu v roce 2016 o fotografie jako přílohy do publikací i na různé výstavy nebo do dokumentárních filmů.

18 18 IV. Stav archiválií: 1) Fyzická ochrana archiválií: I v roce 2016 se pokračovalo v provádění desinfekce u vybraných archivních souborů v Národním archivu. Realizovala se i rekonstrukce poškozených archiválií na knihařské a konzervátorské dílně VÚA. K této činnosti přibyla ještě rekonstrukce vystavovaných plakátů z 1. světové války. Nadále se také u vybraných archivních souborů pokračovalo ve výměně kartonů a tvrdých desek s tkaničkami. Vedle toho se prováděla kontrola teploty a vlhkosti v depech. Nastavení hlídaných parametrů ve skladech se dělo přes počítač. Z důvodu občasného výpadku vzduchotechniky (v menším rozsahu než tomu bylo v roce 2015) se musely hlídat dané parametry ve skladech i přímou kontrolou. Touto zpětnou vazbou se podařilo přispět k postupnému odstranění výkyvů od stanovených parametrů. Naměřené hodnoty teplot a vlhkosti byly relativně stálé. Nejnižší teploty se naměřily celoročně ve skladu č. 303, v lednu a únoru to bylo 13 C. Z hlediska nejvyšších naměřených teplot byly nejhorší celoročně sklady č. 205, č. 223 a č Nejvyšší teplota 22 C se naměřila v červenci 2016 právě ve skladech č. 223 a č Nejnižší relativní vlhkost byla naměřena opět ve skladu č V lednu, únoru, listopadu a prosinci %, nejvyšší byla naměřena při výpadku vzduchotechniky v listopadu a prosinci 2016 ve skladu č %. 2) Stěhování archiválií: Od května do prosince 2016 se provádělo stěhování archiválií k desinfekci v Národním archivu (cca kartonů). V roce 2017 se desinfekce realizovat nebude. K jejímu obnovení dojde až v roce 2018 (po podepsání nové smlouvy s Národním archivem). Stěhování archiválií po dezinfekci v Národním archivu

19 19 3) Zpráva o výsledku prověrky fyzického stavu AKP (k ): V roce 2016 nedošlo k žádné změně na fyzickém stavu AKP. Bezpečnostní kopie AKP byly od listopadu 2013 uloženy v nové archivní budově v Ruzyni. Po ukončení stěhování archivu byly z Ruzyně převezeny do SA AČR v Olomouci. Tyto kopie byly ještě v roce 2015 doplněny o bezpečnostní kopie (mikrofilm) nových AKP z roku Originály všech AKP jsou uloženy ve skladu č V tomto skladu byly v roce 2016 naměřené teploty a vlhkost v souladu s předepsanými normami. Součástí bezpečnostní dokumentace objektu VÚA v Ruzyni je i jeden výtisk lokačního plánu VHA se zvláštním vyznačením uložení AKP. a) Manifest českých spisovatelů z května 1917 (evidenční číslo AKP 42, z roku 1980) AKP má rozsah jedné složky (4 listy v obalu), její fyzický stav je velmi dobrý; nebyl u něho proveden a ani se neplánují konzervační zásahy; AKP je uložena v originálu spolu s jednou studijní kopii (studijní kopie je založena i v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP jsou pořízeny pouze fotokopie (3x), jedna fotokopie je ve fondu, ostatní jsou od září 2014 uloženy ve SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu. b) Válečný deník 1. čs. polního praporu v SSSR z doby (evidenční číslo AKP 43, z roku 1980) AKP má rozsah jednoho sešitu o 51 listech, její fyzický stav je dobrý; nebyl u něho proveden konzervační zásah, časem bude zásah nutný kvůli použitému psacímu prostředku obyčejná tužka; AKP je uložená v originálu spolu se studijní kopií (studijní kopie je založena i v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP je pořízen mikrofilm (1x) jako bezpečnostní kopie a fotokopie jako studijní kopie (1x ve fondu a 1x u originálu), bezpečnostní kopie (mikrofilm i fotokopie) jsou od září 2014 ve SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu. c) Válečný deník 1. čs. armádního sboru v SSSR z doby (evidenční číslo 44, z roku 1980) AKP má rozsah dvou svazků o 367 listech, její fyzický stav je dobrý; nebyl u něho proveden konzervační zásah; AKP je uložena v originálu spolu se studijní kopií (studijní kopie je založena i v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP je pořízen mikrofilm (2x) jako bezpečnostní kopie a fotokopie jako studijní kopie (1x ve fondu a 1x u originálu), bezpečnostní kopie jsou od září 2014 ve SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu.

20 20 d) Složka 308/1 3 ze sbírky 37 obsahující archiválie výsadkové skupiny Anthropoid, (evidenční číslo AKP 160, z roku 2015) AKP má rozsah 205 listů + 3 fotografie, její fyzický stav není vyhovující, většina dokumentů má natržené okraje; v případě většiny dokumentů se plánuje zásah na konzervátorské dílně VÚA; AKP je uložena v originálu (studijní kopie je založena v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP je pořízen mikrofilm (2x) jako bezpečnostní kopie a xerokopie jako studijní kopie (1x ve fondu), bezpečnostní kopie jsou od dubna 2015 v SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu. e) Jmenný seznam československých dobrovolníků roty Nazdar z roku 1914 (evidenční číslo AKP 161, z roku 2015) AKP má rozsah dvoulistu, je podlepena, okraje mírně natrženy; plánuje se zásah na konzervátorské dílně VÚA; AKP je uložena v originálu (studijní kopie je založena v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP je pořízen mikrofilm (2x) jako bezpečnostní kopie a xerokopie jako studijní kopie (1x ve fondu), bezpečnostní kopie jsou od dubna 2015 v SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu. f) Deník bojové činnosti České družiny z období od 15. srpna 1914 do 13. února 1915 (evidenční číslo AKP 162, z roku 2015) AKP má rozsah jedné knihy o 83 listech (60 listů popsaných), její fyzický stav je vyhovující; nebyly u něho provedeny a ani se neplánují konzervační zásahy; AKP je uložena v originálu (studijní kopie je založena v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP je pořízen mikrofilm (2x) jako bezpečnostní kopie a xerokopie jako studijní kopie (1x ve fondu), bezpečnostní kopie jsou od dubna 2015 v SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu. g) Kronika Čs. dobrovolnického sboru v Itálii, (evidenční číslo AKP 163, z roku 2015) AKP má rozsah jedné knihy o 110 listech (53 listů popsaných), její fyzický stav je velmi dobrý; nebyly u ní provedeny a ani se neplánují konzervační zásahy; AKP je uložena v originálu (studijní kopie je založena v příslušném fondu) v označené krabici (písmeny KP v červeném kruhu) ve skladu č. 113; v případě této AKP je pořízen mikrofilm (2x) jako bezpečnostní kopie a xerokopie jako studijní kopie (1x ve fondu), bezpečnostní kopie jsou od dubna 2015 v SA AČR Olomouc, kopie jsou v dobrém stavu.

21 21 V. Odborné a společenské aktivity archivu (výběr): Činnost pracovníků VHA v jednotlivých komisích určených v rozkaze Ř-VÚA č. 1/2016 (VHA). Zabezpečení exkurzí ve VÚA/VHA Ruzyně studentů gymnázia na Praze 4 (zaměřená na dokumenty k 17. listopadu 1939), ; SOA Praha, 21. a ; návštěva hlavního kaplana AČR, ; leteckého a vojenského přidělence z Iránu, ; studentů archivnictví z FF UK Praha, ; pracovníků z IMO, ; bezpečnostních ředitelů MO z V4, ; bezpečnostních manažerů z VA Vyškov, ; pracovníků BA z UZIS, ; vojenských důchodců z Brandýsa n. Labem, ; poslanců PS PČR, (VHA, PhDr. Baláž). Účast na vyhodnocení činnosti VÚA v roce 2015 v Bedřichově, (VHA). Zabezpečení odborné archivní praxe studenta z TU Liberec, (VHA, PhDr. Baláž). Zahraniční pracovní cesta do slovenských vojenských archivů, (o. z. Dubánek, o. z. Kadlec). Zabezpečení desinfekce archiválií VHA v Národním archivu, začátek ; ukončení dezinfekce v NA, (VHA). Odvoz skartu (starých obalů po přebalení archiválií) do Pasek n. Jizerou, a (VHA). Přednáška v rámci odborné přípravy na OB MO Události v Maďarsku v roce 1956 a ČSLA, duben 2016 (PhDr. Baláž). Zabezpečení odborné archivní praxe studentky z FF UK, (VHA, o. z Baláž). Zahraniční pracovní cesta do vojenského archivu v Itálii, (Mgr. Zámečník, Mgr. Mrhalová). Zahraniční pracovní cesta do Deutsche Dienststelle, (Mgr. Flegl). Zahraniční pracovní cesta do Ústředního vojenského archivu v Polsku, (o. z. Dubánek, o. z. Kadlec). Ocenění PhDr. Júlia Baláže, CSc., vyznamenáním MV ČR Za zásluhy o české archivnictví, Účast na vědecké konferenci k první světové válce pořádané VHÚ; Senát PS ČR, (VHA). Zabezpečení pracovní návštěvy představitelů SOA Třeboň ve VÚA, pracoviště SA AČR Olomouc, (PhDr. Baláž). Zabezpečení výstav plakátů z 1. světové války: Želeč, květen září 2016; Komorní Hrádek ; Univerzita obrany Brno, říjen listopad 2016.

22 22 Mezinárodní spolupráce Návštěva Vojenského historického archivu v Budapešti, (PhDr. Baláž). Zabezpečení návštěvy představitelů z Vojenského historického ústavu a Vojenského historického archivu v Bratislavě, (o. z. Baláž). Zabezpečení návštěvy představitelů Vojenského archívu centrálna registratúra v Trnavě, (o. z. Baláž). Výstava plakátů z 1. světové války v Želči Publikační činnost Dubánek, Martin: 152mm granátomet KLOKAN na vozidle V3S, Military revue 10/2016, s Dubánek, Martin: 38cm námořní kanon, Střelecká revue 1/2016, s Dubánek, Martin: Vojenské muzeum v Bělehradě, Střelecká revue 6/2016, s Dubánek, Martin Pavel, Jan: Pevnost Verdun, Střelecká revue 7/2016, s Dubánek, Martin: Pušky K 3 pro Pákistán, Střelecká revue 8/2016, s Dubánek, Martin: Kontráši a pistole ČZ vz. 27, Střelecká revue 9/2016, s. 72. Dubánek, Martin: Muzeum v Kragujevaci, Střelecká revue 10/2016, s. 52. Dubánek, Martin: Zavedení názvu samopal, Střelecká revue 12/2016, s

23 23 Dubánek, Martin: Minový lezec, Nerealizovaný zlepšovací návrh na jednoduchý odminovací prostředek, ATM 1/2016, s Dubánek, Martin: 85mm kanon vz. 52, Vývoj a zavedení do výzbroje, ATM 2/2016, s Dubánek, Martin: 85mm kanony vz. 52 a 52/55, Výrobní problémy, adaptace děla a zavedení nové verze, ATM 3/2016, s Dubánek, Martin: Polský úkryt z vlnitého plechu SBF-180, ATM 6/2016, s Dubánek, Martin: Historie československých válečných plavidel na Dunaji, Pokusy se zadýmením v letech , ATM 8/2016, s Dubánek, Martin: Maďarské opevnění z let , ATM 9/2016, s Dubánek, Martin: Předmostí Prešpurk , ATM 10/2016, s Dubánek, Martin: Československé vojenské kuriozity, Elektromagnetický sběrač střepin a samohybný stroj na odstraňování náledí ON-3, ATM 11/2016, s Dubánek, Martin: Čs. námořní baterie na Slovensku (1. část), ATM 12/2016, s Dubánek, Martin Filip, Ondřej Pavel, Jan: Pevnosti v bojích Velké války, západní fronta, Mladá Fronta, Praha Flosman, Martin: Vojenský duchovní Pavel Šulan, Vojnová kronika, 2016, 2, s Flosman, Martin: Rabín ochránce. Přísně tajné!, Literatura faktu, 2016, č. 4, s Flosman, Martin: Příběhy dvou vojenských duchovních v proměnách dvacátého století, Memo. Časopis pro orální historii, 2016, č. 1, s Flosman, Martin: Bojí se nás. Proč? Nevím. Situace vojenské duchovní služby po roce 1945 a osudy vybraných duchovních po únoru In: Doležalová, Markéta (ed): Církev za totality lidé a místa. Sborník k životnímu jubileu opata Heřmana Josefa Tyla. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2016, s Flosman, Martin: V zákopech velké války rakouští polní kuráti a jejich poválečné osudy. Přednáška pro účastníky 18. setkání Asociace křesťanů v armádě, Komorní Hrádek 7. října Heřmánek, Pavel: Zápisky z jižního bojiště. Válečné vzpomínky Bohuslava Pazderky, Dějiny a současnost, č. 1/2016, s Urminský, Ivan: Naši letci v čs. legiích v Rusku, 1. díl, Flying Revue č. 5/2016, s Urminský, Ivan: Naši letci v čs. legiích v Rusku, 2. díl, Flying Revue č. 6/2016, s Baláž, Július Jelen, Miroslav Minařík, Pavel: Ročenka VHA 2015, Vojenský historický ústav, 2016, 221 s., ISBN

24 24 VI. Hlavní úkoly archivu v roce 2017: Uplatňování zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, dalších norem a předpisů při své činnosti. Odborná péče o archiválie vojenského charakteru pokrývající období od roku 1723 do roku 1989; odborná péče zahrnuje jednotnou evidenci archiválií, odborné zpracování archiválií a odborně řízenou péči o fyzický stav archiválií. Předkládání zpracovaných archiválií pro badatelské účely, zabezpečení komplexní badatelské činnosti pro oprávněné žadatele. Poskytování požadovaných informací pro úřední potřeby a správní úkony. Odborný a metodický dohled na skartační řízení a výběr archiválií ve správních archivech. Vědecký výzkum a publikační činnost. Vytváření počítačových databází z fondů a sbírek VHA. Vydání nové ročenky VHA. Zahájení činností na přípravě publikace k 100. výročí vojenského archivnictví. Účast na přípravě studie proveditelnosti digitálního archivu MO. Digitalizace archivních fondů VHA. Zabezpečení výstav plakátů uložených ve VHA.

25 25 3. UDÁLOSTI V MAĎARSKU NA PODZIM ROKU 1956 A VOJENSKÁ OPATŘENÍ V ČESKOSLOVENSKU Události v Maďarsku na podzim roku 1956 a vojenská opatření v Československu (studie) PhDr. Július Baláž, CSc., RSDr. Vladimír Šlosar Události v Maďarsku v roce 1956 V dějinách Maďarska 20. století lze najít několik pokusů o vyrovnání se s frustracemi, kterým byli Maďaři vystaveni vývojem v celé střední Evropě i ve vlastní zemi. Nejdříve to byla 1. světová válka, ukončená zprvu komunistickým, pak bílým terorem a dovršená mírovou smlouvou v Trianonu. Náprava této křivdy vehnala Maďarsko do 2. světové války po boku nacistického Německa. Prohraná válka a návrat k Trianonu vedly ale v konečném důsledku opět k nastolení komunistického režimu. Maďarský národ se po určitém čase pokusil vzít svůj osud do vlastních rukou, nebýt na nikom závislý. To vedlo v roce 1956 k nejrozsáhlejšímu i nejkrvavějšímu vystoupení proti komunistické zvůli ve středoevropském prostoru. Tento pokus o nápravu národních dějin je dnes znám jako maďarské povstání. Zaslepenost konzervativních maďarských vlád snažících se odčinit křivdy Trianonu zavedla Maďarsko do 2. světové války na straně Německa. Po odstranění konzervativce Miklóse Horthyho v říjnu 1944 pokračovala ve válce po boku Německa až do úplného konce fašistická vláda Szálasyho.,,Válka v první řadě smetla anachronický, polofeudální, společenský a politický řád, jenž se definitivně zhroutil na přelomu let Zatímco výsledek 1. světové války tento řád pouze silně zdiskreditoval, výsledek 2. světové války ho zcela vykořenil, což mohlo vytvořit příznivější podmínky pro přechod k liberální demokracii založené na tržní ekonomice. 1) 1) Kontler, László: Dějiny Maďarska, Lidové Noviny, Praha, 2001, s. 357

26 26 Maďarsko bylo ještě oficiálně ve válce proti Spojencům, když čtyři původní strany (malorolníci, komunisté, sociální demokraté a rolnická strana), reorganizovaná Buržoazně-demokratická strana a zástupci odborových svazů ustavili v Segedínu Nezávislou národní frontu. Ta požádala Spojence o pomoc při budování demokratického politického systému. Spojenci uznali Frontu za orgán reprezentující politickou vůli ke konsolidaci situace v zemi a na základě toho bylo svoláno prozatímní Národní shromáždění, které jmenovalo Provizorní národní vládu, v čele s bývalým horthyovským generálem Bélou Dálnoki Miklósem. Na počátku roku 1945 existovala v koalici uvedených stran shoda na nejnaléhavějších úkolech. Prvním bylo podepsání příměří se Spojenci, což se stalo 20. ledna Na základě něho mělo Maďarsko obnovit hranice z roku 1938, zaplatit reparace Sovětskému svazu, Československu a Jugoslávii, zrušit všechny proněmecké a fašistické organizace a souhlasit s ustanovením spojenecké kontrolní komise. 2) Druhým úkolem byly personální čistky na všech úrovních a jako třetí měla proběhnout pozemková reforma. V listopadu 1945 proběhly parlamentní volby. Jednalo se o volby tajné, bez volebního cenzu a byly nejdemokratičtějšími a nejsvobodnějšími maďarskými volbami před rokem Přes očekávání komunistů a sociálních demokratů (ti získali přibližně po 17 % hlasů) volby vyhrála malorolnická strana, s téměř 50 % hlasů. Po zásahu maršála Vorošilova museli malorolníci ustoupit a vznikla velká koalice malorolníků s levicovými stranami. 1. února 1946 byl prezidentem zvolen Zoltán Tildy a premiérem se stal Ferenc Nagy. Tím, že resort ministra vnitra v nové vládě získali komunisté, pokračovaly dál personální čistky. Komunisté při nich začali i s vyháněním tzv. reakcionářů (odpůrců komunismu a levicových myšlenek) z koalice. Začátkem roku 1947 se stal terčem jejich útoku tajemník malorolnické strany Béla Kovács. Policie ho obvinila ze spiknutí proti republice, parlament však odmítl zbavit Kovácse poslanecké imunity. Sovětské vojenské orgány ho ale v únoru roku 1947 zatkly, unesly do Sovětského svazu a obvinily ze špionáže. Politické zmatky vyvrcholily, když v květnu téhož roku zatelefonoval místopředseda vlády za komunisty Rákosi Ferenci Nagyovi do Švýcarska, kde byl na léčení, že se objevily důkazy o jeho účasti na politickém spiknutí. Bylo mu umožněno odejít i s rodinou do exilu, pokud odstoupí, s čímž Nagy souhlasil. V čele vlády ho nahradil Lajos Dinnyés, ochotný spolupracovat s komunisty. V roce 1947 pokračoval politický život v Maďarsku ve stínu sovětských zbraní. 3) Maďarská vláda oznámila, že se nezúčastní konference, na níž se měl projednávat Marshallův plán poválečné obnovy Evropy. Následně proběhly nové volby, které vyhrála MKS se ziskem 22 % hlasů. Nezískali však většinu v parlamentu, proto museli ponechat v čele vlády poddajného Dinnyése. Ministerské posty za ostatní strany obsadili většinou sympatizanti komunistů. V roce 1948 nabrala postupná sovětizace v Maďarsku zrychlené tempo. Pravicové strany byly postupně zakázány, i malorolnická strana přestala prakticky fungovat poté, co byl 2) V čele komise stál ruský maršál Kliment Vorošilov. Za Československo byl jejím členem gen. František Dastich. 3) Kontler, László: Dějiny Maďarska, Lidové Noviny, Praha, 2001, s. 369

27 27 Dinnyés nahrazen Istvánem Dobim. Prezident Toldi musel také rezignovat, když jeho zetě v červenci 1948 obvinili z korupce a ze špionáže. V čele státu byl vystřídán Árpádem Szakasitsem, povolným vůči komunistické strategii. V červnu toho samého roku byla zlikvidovaná sociálně demokratická strana, když se její levicové křídlo sjednotilo s MKS. Tím vznikla Maďarská strana pracujících, která se programově hlásila k marxisticko-leninské ideologii a budování socialismu. I v Maďarsku je tedy rok 1948 zapsán jako rok obratu ke komunismu. Léta se nesla ve znamení čistek, týkajících se většiny oblastí života maďarské společnosti. Hlavním nástrojem represí se stala AVH (Allamvédelmi Hatóság Státně-bezpečnostní úřad), která vedla záznamy zhruba o jednom milionu osob, z nichž vyšetřovala a poslala do věznic, internačních a pracovních táborů. Rozběhlo se tažení proti církvi a jejím představitelům, jež vedlo k vytvoření Státního úřadu pro církevní záležitosti, který kontroloval celý církevní život. Společenský vývoj negativně postihl i maďarskou Akademii věd a školství, na krajní mez byla také zpolitizována celá kulturní scéna, v podstatě vše procházelo cenzurou. Vznik NATO v roce 1949 a Korejská válka vedly k usilování o ekonomickou soběstačnost v zájmu zvýšení vojenského potenciálu. V hospodářské oblasti se mělo Maďarsko během pěti let proměnit v,,zemi železa a oceli. K tomu měly dopomoci obrovské investice do budování těžkého průmyslu, k jehož výstavbě však země neměla dostatečné zdroje surovin a energie. Souběžně se začal zanedbávat průmysl lehký a potravinářský a Maďarsko tak nadále trápily problémy se zásobováním. V zemědělství byla od roku 1948 vyhlášena válka soukromým vlastníkům, na které se postupně uvalovaly větší a větší odvody a daně. Do roku 1953 v rámci kolektivizace venkova vzrostl počet družstev z 500 na více než Tento často násilný proces způsobil klesající produktivitu práce a stále menší rozlohu obdělávané půdy. V roce 1951 byl proto znovu zaveden přídělový systém potravin. Hlavním představitelem stalinismu v Maďarsku byl Matyás Rákosi, generální tajemník MSP. Po smrti J. V. Stalina došlo ke změně nejen v Rusku, ale i ve většině satelitních států. Hlavně dosavadní hospodářská politika byla neudržitelná. Plán tzv. nového kurzu, který se s různou mírou úspěšnosti prosazoval ve východním bloku, nevedl u Rákosiho k žádným změnám. Nespokojenost se situací v Maďarsku a nečinnost tamního komunistického vůdce vzbudily v Kremlu obavy. V červnu 1953 nové sovětské,,kolektivní vedení jednalo s maďarskými představiteli v Moskvě. Ti si vyslechli zdrcující kritiku Rákosiho a jeho politiky.,,sovětští vůdcové je ponižujícím způsobem pokárali za politiku napodobující jejich dřívější metody, které vyústily v kult osobnosti, teror, nesmyslnou industrializaci, násilnou kolektivizaci zemědělství a úděsnou životní úroveň. 4) Výsledkem jednání bylo odvolání Rákosiho z funkce předsedy vlády, bylo mu ponecháno vedení MSP, ale zůstal v Moskvě ze,,zdravotních důvodů. Novým ministerským předsedou se stal Imre Nagy. 4) Kontler, László: Dějiny Maďarska, Lidové Noviny, Praha, 2001, s. 376

28 28 V politické oblasti byl Imre Nagy považován za hospodářského experta, který neschvaloval překotnou kolektivizaci a neodsuzoval spolupráci s nekomunisty. Byl kvůli tomu v roce 1949 obviněn za pravicové úchylky a vyloučen z předsednictva MSP. Pro nové vedení v Sovětském svazu byl ale vhodnou osobou z několika důvodů: byl schopný provést nutné hospodářské reformy, byl oddaným komunistou a v neposlední řadě, na rozdíl od ostatních vůdců MSP, neměl židovský původ. Tím, že byl v roce 1949 vyloučen z předsednictva MSP, se vyhnul angažování v politických čistkách a procesech. Proto jeho jmenování a zároveň,,odstoupení Rákosiho vyvolalo v Maďarsku radostný ohlas ve veřejnosti. Jednadvacet měsíců trvající vláda Imreho Nagye je v odborné literatuře posuzována jako období nového kurzu. Nagy opustil od protěžování těžkého průmyslu a orientoval se především na průmysl spotřební, provedl snížení cen a zvýšení mezd. Rolníkům bylo dovoleno opustit zemědělská družstva. V oblasti kultury se po několikaletém odmlčení mohli ozvat někteří spisovatelé a novináři. Internační tábory byly zrušeny, aktivita státní bezpečnosti (AVH) silně omezena, ale amnestie a rehabilitace se týkaly pouze omezeného počtu osob. Tento kurz měl v Maďarsku oporu ve vedení KSSS v osobě G. M. Malenkova. Se zavedenými změnami Nagye nesouhlasil M. Rákosi, který proti němu neustále intrikoval. V roce 1954 se vrátil z moskevského poloexilu a společně s Farkasem zahájil tažení proti novému kurzu jako,,pravicové úchylce. Po oslabení pozice Malenkova se názorové poměry ve vedení KSSS znovu přiklonily na stranu právě Rákosiho. V lednu 1955 si při sovětsko-maďarských rozhovorech musel Nagy vyslechnout nelítostnou kritiku. Ze strany sovětského vedení byla skutečnost, že se Nagy odmítl kát, považována za důkaz jeho nepolepšitelnosti a na základě toho se stalinistům podařilo ho v dubnu 1955 odvolat. Katalyzátorem krize se jak v Polsku, tak i v Maďarsku stal XX. sjezd KSSS v březnu Jednalo se hlavně o Chruščovův,,tajný projev, v němž nedůsledně a polovičatě, avšak poprvé veřejně hovořil o Stalinových zločinech. Tento projev byl v očích zarytých komunistů a strážců imperiálních zájmů Sovětského svazu v čele s Molotovem, Kaganovičem a Vorošilovem ne-li zločinem, tak alespoň kolosálním omylem.,,systém si prostě nemohl dovolit takový zásah do své mytologie. 5) Názory konzervativců ve vedení strany se začaly ještě více upevňovat. V dubnu 1956 varovalo předsednictvo své členy před,,nepřiměřenou kritikou. Dále rezoluce ÚV KSSS z znamenala zcela viditelný pokus o návrat zpět, když chválila Stalina jako,,aktivního bojovníka za leninismus a mluvila jen o jeho,,některých chybách, které ovšem neohrožovaly,,správnou cestu ke komunismu. 6) Ve většině vedení satelitních stran převládala snaha o bagatelizaci Chruščovova projevu. V Polsku a Maďarsku tomu ale bylo jinak. Zde tvořil XX. sjezd hranici, za níž nebylo návratu. Řady komunistických stran se rozpoltily a inteligence, připomínající národní tradice, cítila jako svou povinnost zabránit návratu ke starým stalinistickým lžím. Silná nespokojenost 5) Durman, Karel: Kreml a dvojí krize roku 1956, Historický obzor, 11, 2000, č.1/2, s. 25 6) Tamtéž

29 29 obyvatelstva se sociální situací byla dalším klíčovým prvkem, jelikož vytvářela příznivé podmínky pro formování široké fronty,,liberálních komunistů, inteligence a nejaktivnější části pracujících. Zkouškou,,socialistické skutečnosti se staly v Polsku události v Poznani. Při potlačování dělnické bouře armádou bylo zabito 53 osob a několik set zraněno. Po návratu z XX. sjezdu KSSS se M. Rákosi tvářil, jako kdyby se nic nestalo, ale po vyzrazení Chruščovova projevu se reformní komunisté začali shromažďovat kolem vyloučeného Nagyho, jako,,stranická opozice. Stalinisté ztráceli půdu pod nohama neodvážili se vzdorovat Moskvě, ale zdráhali se ji následovat. V tisku se začaly objevovat kritické články a diskusní příspěvky považované za provokatérské, měly za následek pouze pokárání, výstrahy a hrozby, ale ne již uvěznění. Měřítkem krize v Budapešti se stala shromáždění Petőfiho kroužku mladých radikálů, kteří stáli již na jiných pozicích, než opoziční stranická inteligence. Jejich cílem nebyla jen vášnivá kritika a sebekritika usilující o reformu existujícího systému, ale volání po zcela novém uspořádání, v němž by byla zajištěna úplná národní nezávislost a demokratické svobody, včetně existence několika rovnoprávných politických stran. Po dohodě mezi sovětským a maďarským vedením přijel v červnu do Budapešti šetřit poměry v zemi člen předsednictva KSSS Suslov. Jeho návrhy na řešení odpovídaly novým trendům, nastoupivším v Moskvě. Žádal ráznou odpověď pravicovým a demagogickým elementům tím, že Rákosi zůstane v čele strany. Rákosiho však potopil sám Chruščov, který v létě 1956 navštívil jugoslávského předáka Tita. Ten využil tuto událost k vyrovnání účtů s organizátory protijugoslávských štvanic z let , které v Maďarsku vrcholily procesem s,,titoistickou bandou László Rajka a spol., organizovaným Rákosim. Dne se ÚV MSP na mimořádném zasedání zabývalo bouřlivým shromážděním Petőfiho kroužku, které proběhlo o tři dny dříve v Domě důstojníků. Činnost kroužku byla odsouzena, ale ne zakázána. V Moskvě bylo toto usnesení přijato jako projev slabosti. Do Budapešti přijel sovětský vyslanec Mikojan. Po jednání s předáky MSP se utvrdil v názoru, který už předtím vyjádřil Chruščov, když řekl:,,bylo velkou chybou, že jsme tak dlouho spoléhali na toho idiota Rákosiho. 7) Výsledkem jednání byly polovičaté změny, které ÚV MSP schválilo 18. července Rákosi opustil svůj úřad,,kvůli špatnému zdravotnímu stavu a byl převezen na,,léčení do Sovětského svazu. V čele strany ho nahradil Gerő (stalinista, jehož veřejnost považovala za přímého sovětského agenta). Do vedení se vrátila i čerstvě rehabilitovaná oběť čistek Kádár a další, nicméně i Nagyovi byl umožněn návrat do strany, ačkoli teprve po sebekritice, kterou stále nehodlal podstoupit. V Moskvě mylně věřili tomu, že se situace v Maďarsku uklidní, ale nahrazení jednoho zarytého stalinisty druhým situaci uspokojit nemohlo. Zdiskreditovaní funkcionáři MSP byli pranýřováni v tisku a Petőfiho kroužek pokračoval ve svých diskusích, na nichž se řešily palčivé otázky jako hospodářská politika či situace ve školství a zemědělství. Uskupení také požadovalo návrat Imreho Nagye na politickou scénu. Ten byl přijat zpět do strany , den poté, co se z rozhodnutí vedení MSP konal oficiální pohřeb L. Rajka 7) Durman, Karel: Kreml a dvojí krize roku 1956, Historický obzor, 11, 2000, č.1/2, s. 27

30 30 a jeho druhů. Tato akce byla vynucena nátlakem opozice a široké veřejnosti a vyústila v tichou demonstraci proti zločinům stalinismu. Události 6. října v Budapešti byly prvním velkým zlomem vedoucím k samotnému povstání. I Gerő přiznal, že stranickému vedení byl zasazen nejtěžší úder. To, co zpočátku bylo vnitrostranickým bojem reformátorů a ortodoxních stalinistů o způsob, jak se vyrovnat se změnami v Moskvě a posléze vedlo k čím dál silnějšímu vření mezi inteligencí, se v následujících dnech stalo národní protisovětskou revolucí. V napjaté atmosféře po pohřbu Rajka stačila malá záminka ke spuštění pokusu o odstranění komunistického režimu v Maďarsku. Tímto spouštěčem se staly události v Polsku. Nástup Gomulky a jeho obhajoba národních zájmů v hranicích socialismu našla v Maďarsku své příznivce nejen mezi spisovateli, novináři a reformními komunisty, ale i mezi studenty, kteří začali své požadavky šířit směrem k veřejnosti. Dne 22. října se vysokoškolští studenti v Budapešti sešli na shromáždění na podporu Polska a vydali svůj program demokratizace v šestnácti bodech. Byly v nich zahrnuty revize maďarsko-sovětských vztahů, odchod sovětských jednotek ze země, nová vláda v čele Nagyem, svobodné volby s možností výběru mezi více stranami, svoboda projevu, pohnání stalinistů před lidový soud, přizpůsobení hospodářského plánování specifickým podmínkám Maďarska, ukončení diskriminace soukromého zemědělského sektoru a návrat ke starým národním symbolům. O den později, , byla uspořádána pokojná veřejná demonstrace solidarity s Polskem. Shromáždění se postupně rozrostlo na osob a symbolicky pochodovalo od sochy revolučního básníka Petőfiho k soše polského generála Józefa Bema (hrdina revoluce ). Vedení MSP zmítané nerozhodností demonstraci nejdříve zakázalo a následně povolilo. Pověřilo i Imre Nagye, aby promluvil k davům. Jeho projev byl fádní, bez konkrétních slibů a vyzněl hluše. Navíc nebyl vyslechnut všemi demonstranty, protože část z nich u městského parku strhla obrovskou Stalinovu sochu. Lidé se obraceli proti znakům komunistické moci a sovětské vojenské přítomnosti. Začali drancovat kanceláře a sekretariáty MSP, na památnících národní historie vlály nové vlajky a lidé na ně umisťovali fotky Nagye a Petőfiho, terčem kolektivních útoků se stávaly i pomníky sovětsko-maďarského přátelství a hroby padlých sovětských vojáků, z nichž lidé strhávali rudé hvězdy. Další část demonstrantů se vydala k budově rozhlasu, aby mohla rozšířit své požadavky. V době, kdy byli odmítnuti, byl vysílán projev Gerőa, který odsuzoval demonstraci jako nacionalistickou a vyhrožoval odplatou. Demonstranti se následně pokusili o násilné vniknutí do rozhlasu, čemuž oddíly státní bezpečnosti chránící budovu chtěli zabránit zahájením palby do davu. Rozhořel se pouliční boj, který trval až do rána a skončil tím, že povstalci rozhlas obsadili. Gerő nelenil a požádal Moskvu o vojenskou pomoc. Současně byl Nagy zvolen do vedení MSP a jmenován ministerským předsedou. Nějakou dobu mu však trvalo, než vybředl ze všeobecného zmatku, který ve vedení strany zavládl, proto souhlasil s vyhlášením výjimečného stavu a stanného práva (odmítl ale nasadit státní bezpečnost proti narušitelům zákazů). Doufal, že se krize, podobně jako v Polsku, urovná vyjednáváním a kompromisy.

31 31 Sovětské vedení nenechalo v Maďarsku nic náhodě. Byla zde přítomna vojensky v podobě Zvláštního sboru. Jeho velitel již v červnu 1956 obdržel rozkaz připravit plán na zásah sovětských vojsk v zájmu udržení obrany, případně znovunastolení socialistického zřízení. Večer se situací v Maďarsku zabývalo Předsednictví ÚV KSSS. Většina předsednictví byla pro vstup sovětských vojsk do Budapešti. Bojová pohotovost vojsk Zvláštního sboru v Maďarsku však byla vyhlášená již hodinu před zasedáním předsednictví. Avšak 24. října v Budapešti již neudávali tón ani straničtí radikálové, Petőfiho kroužek, nebo vysokoškoláci, ale mladí dělníci a učni či středoškoláci z dělnických rodin, hnaní sociální bídou. Ten den ráno dorazily do hlavního města první sovětské divize. V ulicích města začaly boje mezi tanky a převážně oněmi mladými dělníky a dalšími obyvateli, kteří byli ozbrojeni Molotovovými koktejly a zbraněmi z kasáren, továren a policejních stanic. Začaly se formovat povstalecké skupiny. Sověti ale nepočítali s ozbrojeným odporem a podcenili celkovou situaci. Ocitli se tak v ohnisku městské guerilly s řadou nevýhod pro pravidelnou armádu rozlehlým městem s nevhodným terénem pro použití těžké techniky, nepřátelským postojem obyvatel, chybně zvolenou taktikou a nedostatečným počtem vojáků. Tanky sice ovládaly hlavní silnice, ale povstalce ukrývající se v budovách a postranních ulicích bez nasazení většího počtu pěšího vojska nemohli zdolat.,,ráno 25. října vláda prostřednictvím rozhlasu optimisticky oznamovala, že kontrarevoluční gangy byly ve většině případů zničeny a pokus o převrat byl odvrácen. 8) Reálná situace ale byla poněkud odlišná, v zemi bylo zformováno plnohodnotné národní hnutí. Lidé vyrazili na Kossuthovo náměstí před parlament. Představitelé KGB i maďarské státní bezpečnosti se obávali o ozbrojený útok na budovu ústředí MSP, proto se rozhodli náměstí vyčistit. Ze střech okolních budov začali do davu pálit ostřelovači, k nimž se přidaly i osádky sovětských tanků. Bylo zabito 87 lidí a dalších 284 zraněno. Tato událost úplně zastínila změnu ve vedení MSP, kdy v ten samý den ve funkci prvního tajemníka vystřídal Kádár Gerőa. Informace o masakru na Kossuthově náměstí se rozšířily i do ostatních částí Maďarska a povstání zachvacovalo nové a nové oblasti země. Boje pokračovaly ještě s větší intenzitou. Stranické organizace a jim podřízená místní správa se začaly rozpadat, jejich funkce začaly spontánně přebírat místní revoluční výbory a rady. V továrnách se zakládaly dělnické rady. 26. října odpoledne, a i v následujících dvou dnech, probíhala jednání ÚV MSP, na kterých se mělo rozhodnout o dalším postupu. Strana nestíhala vůbec reagovat na veškeré dění v ulicích. Skupina kolem I. Nagye se ve sporu s tzv. jestřáby (stalinisty) mohla rozhodnout buď mezi potlačením povstání s pomocí sovětských vojsk, nebo se pokusit krizi vyřešit s revolucionáři. 27. října Nagy reorganizoval vládu. Rozšířil ji o bývalé vedoucí pracovníky malorolnické strany, což prošlo bez větší odezvy. Pro další vývoj ale bylo podstatné to, že i sovětští emisaři se změnou politického kurzu souhlasili. Byli si vědomi toho, že v zemi neexistovala, 8) Adamec, Jan, Maďarsko 1956: Od reformy socialismu k národnímu povstání, Securitas Imperii, 24/1, 2014, s. 100

32 32 kromě Nagye, politická síla, která by probíhající hnutí mohla utlumit a najít kompromis. V této době chtěl Nagy jednoznačně zachovat základy lidově-demokratického zřízení. Sovětští poradci uznali i to, že odchod vojsk z Maďarska by mohl pomoci dalšímu rozložení revolučního hnutí, umožnit komunistům zůstat ve vedení země, vyřešit krizi politickými prostředky a udržet si vliv na místní výbory. Po třech dnech jednání získala skupina kolem Nagye převahu ve vedení MSP nad jestřáby (ti chtěli zavést vojenskou diktaturu). V rozhlasovém projevu dne vyhlásil Nagy amnestii pro politické vězně, zahájení jednání s představiteli hnutí odporu a rozpuštění státní bezpečnosti. Slíbil také zvýšit platy, penze a rodinné dávky, přezkoumat pracovní normy a zrychlit výstavbu nových bytů. Souhlasil s formováním dělnických výborů v továrnách a samosprávných organizací. V proslovu přestal používat nálepku,,kontrarevoluce a mluvil o,,národně-demokratickém hnutí. Podařilo se mu domluvit nejen příměří, ale i stažení sovětských vojsk z Budapešti. Ještě o den později sice došlo k tvrdým bojům v centru města kolem Killiánových kasáren, ale 30. října začaly sovětské jednotky opravdu Budapešť opouštět. Začala se formovat nová maďarská armáda a také policie (Národní garda). Jednání Předsednictva ÚV KSSS v těchto dnech také nebylo při projednávání situace v Maďarsku jednotné. Na zasedání se kritizovala měkkost některých sovětských emisarů v Budapešti. Dne ti samí představitelé již připouštěli stažení vojsk nejen z Budapešti, ale i Maďarska. Ještě ten samý den došlo ke změně tohoto postoje a to i na základě požadavku čínské stranické a státní delegace pobývající v Moskvě. Požadovala energický postup v Maďarsku v zájmu obrany pozic socialismu. Dne se na zasedání Předsednictví ÚV KSSS mluvilo již o nutnosti znovunastolit pořádek ozbrojenou silou a schválilo předsednictví plán operace Vichr. Opět dodatečně, protože nové sovětské jednotky již byly v pohybu do Maďarska od 31. října. Vládní prohlášení v Maďarsku z 28. října odstartovalo novou revoluční vlnu. Byl to právě opak toho, co chtěl Nagy, kterému šlo o dohodu s povstalci tak, aby mohl omezit protikomunistické radikály. Slib vlády o plnění jejich předchozích požadavků však povstalci vnímali jako její slabost a požadovali stále víc (opuštění Varšavské smlouvy, vyhlášení neutrality). Vznik nových revolučních organizací vnášel do rozhovorů nervozitu a paralyzoval ústřední vládu, která pomalu ztrácela kontrolu i nad byrokracií a státní správou. V některých případech se vzniklé revoluční výbory (např. Transdunajský národní výbor v Györu) postupně přiklonily k podpoře Nagyovy vlády. Vznikaly však i útvary (např. Maďarský národní revoluční výbor, vedený Józsefem Dudásem), které neuznávaly vládu a chtěly jí konkurovat a mít celonárodní působnost. Dudás navrhoval vytvoření kompletně nové vlády, prohlásil se za vůdce revoluce a jeho výbor se obrátil i na OSN s žádostí o vyslání komise na dodržování příměří a požadoval právě odchod z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality Maďarska. Po odchodu sovětských jednotek z Budapešti, 30. října, dochází k epilogu krvavé fáze revoluce u městského stranického výboru, které bylo vnímáno jako hlavní centrum odporu proti povstání. Po přestřelce byli straničtí funkcionáři společně s příslušníky státní bezpečnosti vyvlečeni před budovu, zlynčováni a zabiti. Tento incident byl příznačný i pro rozpad

33 33 struktur komunistické strany, jež provázel hromadný útěk členské základny a ztráty většiny mocenských prostředků. V reakci na tyto události byla MSP 31. října rozpuštěna a vytvořila se nová strana Maďarská socialistická dělnická strana, v čele s J. Kádárem a I. Nagyem. V roce 1952 budoucí prezident USA gen. Eisenhower a jeho ministr zahraničí J. F. Dulles vystoupili s koncepcí mírového osvobození (peaceful liberation) východoevropských národů jako s protikladem pasivní politiky zadržování, kterou se řídila administrativa prezidenta Trumana. Ve skutečnosti se tato zdánlivě aktivnější americká politika od minulých příliš nelišila. Slogan o osvobození východoevropských národů se sice stal trvalým prvkem americké propagandy,,,ale ve sféře rozhodování pokračovala realistická zahraniční politika, založená na uznávání bipolárního uspořádání světa, nezpochybnitelnosti existence a moci Sovětského svazu a akceptování poválečného status quo v Evropě. 9) Cílem této politiky bylo v zásadě udržet mír a vyhnout se mezinárodním válečným konfliktům. To, že ani v případě revolt ve východní Evropě USA vojensky intervenovat nebudou, bylo tedy rozhodnuto předem. Podvratné aktivity proti vládám satelitních zemí východní Evropy nebyly nikdy ze strany Spojených států zastaveny. V polovině padesátých let Američané doufali, že stálý tlak, kombinovaný s podporou antistalinistických, národně komunistických sil by mohl vést k ustavení režimů jugoslávského typu. To bylo z jejich strany maximum. V reakci na vypuknutí krize v Maďarsku se 26. října Eisenhower rozhodl, aby Sověti byli informováni, že USA nijak nehodlají využít nejnovější vývoj ve východní Evropě. Následně i Dulles 27. října ujistil sovětské vůdce, že události v Polsku a Maďarsku neohrožují bezpečnost Sovětského svazu, neboť USA,,nepovažují tyto země za své potencionální vojenské spojence. 10) Prohlášení představitelů Francie a Velké Británie byla v těchto dnech v podstatě stejná. Spojeným státům, kromě zmíněných zemí, které váhaly kvůli připravované akci v Egyptě (tzv. Suezská krize), ale nic nebránilo v předložení záležitostí Maďarska v OSN. Vypuknutím Suezské krize a vojenskou intervencí spojenců v Egyptě byly USA rozhořčeny a tuto akci odsoudily. Po 2. listopadu 1956 byly Francie a Británie nuceny přenechat iniciativu v OSN v Maďarské otázce USA. Ty byly v této době soustředěny výlučně na ukončení bojů na Středním východě, proto záměrně odsunuly přijetí rezoluce o Maďarsku v OSN, až je předešla druhá sovětská intervence. Od nočních hodin 31. října začaly překračovat hranice Maďarska nové sovětské jednotky. Připravovala se nová ofenziva s použitím mnohem větších sil operace Vichr. Po zprávách o soustřeďování sovětských vojsk žádal 1. listopadu Nagy vysvětlení od velvyslance Andropova. Když nedostal uspokojivou odpověď, vládě nezbylo nic jiného než odchod z Varšavské smlouvy vyhlášením neutrality. Nagy však v jádru zůstal nadále komunistou, při dalších jednáních s Andropovem neopomněl zdůraznit přání udržovat mezi Maďarskem a Sovětským svazem harmonické vztahy. 9) Békés, Csaba, Západní velmoci a maďarské povstání 1956, Slovanský přehled, 80, 1995, č. 3, s ) Tamtéž, s. 272

34 34 V této době se z řad bývalých představitelů MSP a maďarské vlády formovalo v Moskvě jádro,,zdravých sil. Do čela loutkové,,revoluční dělnicko-rolnické vlády bylo rozhodnuto postavit J. Kádára, který dezertoval z Nagyovy vlády a byl sovětským vojenským letadlem přepraven do Moskvy. Do této chvíle se Kádár projevoval jako spojenec Nagye, a ještě v průběhu 1. listopadu souhlasil s odchodem z Varšavské smlouvy a v rozhlase mluvil o slavném povstání maďarského lidu. Maďarská vláda vyčerpala snad všechny možnosti, jak odvrátit nový útok sovětských jednotek. Snažila se o řešení situace diplomatickou cestou a jednáními, proto také Nagy informoval o pohybech sovětských vojsk i generálního tajemníka OSN. Snažila se přesvědčit světovou veřejnost, že v Maďarsku žádná kontrarevoluce není. Zdůrazňovala neměnnost některých společenských změn po roce 1945, jako bylo znárodnění a pozemková reforma. Všechno ale bylo marné. O řešení maďarské situace bylo již v Moskvě rozhodnuto. Sovětští emisaři jednali o krizi s představiteli ostatních komunistických satelitních států. Všichni, až na Polsko, se horlivě klonili pro invazi. Polské vedení sice uznalo, že v Maďarsku je,,kontrarevoluce, ale odmítali její potlačení sovětskou vojenskou silou a prohlášením zdůraznili, že krize má být řešena samotným maďarským lidem, nikoliv cizí intervencí. 11) V ranních hodinách 4. listopadu začala operace Vichr. Sovětským vojskům již velel osobně maršál I. S. Koněv a operaci řídila jemu podřízená operační skupina Generálního štábu ozbrojených sil. Na rozdíl od operace Vlna (první operace), které se zúčastnilo pět divizí, se nového útoku účastnilo kromě tří divizí, které již byly v Maďarsku, dalších devět divizí spolu se speciálními jednotkami. Tentokrát již neplatila zásada nestřílet jako první. Za pomoci dělostřelectva a letectva se útočilo na Budapešť. Přes optimistické předpovědi sovětského velení (maršál Koněv, velitel operace, ujišťoval Chruščova, že k pacifikaci povstalců dojde do tří dnů), odolávali obránci skoro dva týdny. Bitvy probíhaly za použití tanků a děl na obou stranách. Hlavní ozbrojený odpor byl zlomen 12. listopadu (v Budapešti padlo přibližně osob, v celé zemi ještě dalších). Pomohla k tomu i skutečnost, že stovky maďarských zajatců byly deportovány do věznic na Ukrajině, byl vyhlášen výjimečný stav, zavedeny mimořádné vojenské tribunály a exemplární popravy povstaleckých vůdců. Nagy se se svými spolupracovníky uchýlil na jugoslávské velvyslanectví. Tato situace byla nepříjemná jak pro Kádárovu revoluční vládu, tak i pro jugoslávského vůdce Tita, který sice navenek Moskvu kritizoval, ale v otázce potlačení povstání v Maďarsku jim šel na ruku. Ještě v listopadu 1956 I. Nagye s jeho spolupracovníky a jejich rodinami deportovali do Rumunska. V roce 1957 byli však převezeni zpět do Budapešti k soudnímu přelíčení. Nagy byl v roce 1958 odsouzen a popraven. Ráno 4. listopadu šly do rozhlasového éteru dvě výzvy. V první Nagy volal o pomoc jménem zákonné maďarské vlády. Druhou přednesl J. Kádár, který jménem nově utvořené,,revoluční dělnicko-rolnické vlády vyzýval k boji proti kontrarevoluci po boku sovětské armády. Kádár se vrátil do Budapešti 7. listopadu se sovětskými tanky. Následně jeho nová 11) Durman, Karel: Kreml a dvojí krize roku 1956, Historický obzor, 11, 2000, č.1/2, s. 30

35 35 vláda odmítla rezoluci OSN, týkající se Maďarska s tím, že se jedná o zásah do vnitřních záležitostí země. Kádárova vláda ale ještě neměla vyhráno. S pomocí, nebo spíše pod dohledem sovětských emisarů (Malenkova, Suslova a dalších) se musela po zlomení ozbrojeného odporu vypořádat s masovými protesty (politické stávky a demonstrace). Trvalo ještě dva měsíce, než i tyto akce, vedené hlavně dělnickými radami, byly potlačeny. K jejich zastavení byly použity i takové prostředky jako střelba, nebo příkaz vlády z 5. ledna 1957, podle kterého každý, kdo by stávkoval nebo podněcoval ke stávce, mohl být odsouzen k trestu smrti. 13. ledna byla dále zpřísněna legislativa, tresty hrozily i za verbální projevy nesouhlasu. Lidové soudy pracovaly až do roku 1959, mezitím vznesly žalob, z toho bylo trestů odnětí svobody a 229 rozsudků smrti (popraveno ale bylo ve skutečnosti 350 osob) osob bylo posláno do nově otevřených internačních táborů bez zákonného postupu. Přes lidí emigrovalo (tehdejší i potencionální intelektuální elita osobnosti uměleckého, vědeckého i sportovního života). Povstání v Maďarsku v roce 1956 se stalo jedním z klíčových bodů maďarské novodobé historie. Pro většinu národa se komunistický režim spojoval s mocenskou zvůlí. V letech vládl v Maďarsku krvavý stalinistický režim. Pokus o vyrovnání se s tímto režimem přerostl v povstání, které již nepožadovalo pouze reformu komunistického vládnutí, ale jeho konec. Sovětští vůdci v Moskvě i tzv.,,zdravé komunistické jádro v Maďarsku v čele s J. Kádárem byli schopni uvažovat pouze v rovině jakýchsi reforem (ostatně tomu tak bylo i v Polsku), ale z podstaty věci nemohli tolerovat vývoj, který směřoval k ukončení jejich vlády v této zemi. Tragickou roli v událostech sehrála osoba reformního komunisty Imre Nagye, který byl ve vleku událostí a v každém případě vývoj v zemi spěl k jeho konci. Pravděpodobně by neustál ani demokratizaci maďarské společnosti, pokud by pokračovala dále, a nebyla i s Nagyem,,smetena sovětskými tanky. Po krvavém potlačení povstání a sovětské okupaci Kádár jen obtížně hledal novou legitimitu a ideologickou konstrukci pro svůj režim. I proto se přes počáteční brutalitu snažil upevnit svoji vládu pomocí politických ústupků a ekonomického uvolnění. Tím povstání položilo základy liberální verze sovětského satelitu (model tzv. Salámového socialismu) Vojenská opatření v Československu na podzim roku 1956 Je velice zajímavé, že na generálním štábu ČSLA byl již zaveden válečný deník. Monitoroval sice průběh událostí v Maďarsku, ale první opatření v souvislosti s těmito událostmi byla v ČSLA přijata až z 24. na Trvala pak prakticky až do konce roku Tato opatření byla přijata na přímý pokyn A. Novotného z Moskvy, kde se účastnil mimořádného zasedání PB ÚV KSSS k vývoji v Polsku a Maďarsku. Po zvýšených aktivitách na generálním štábu vydal Ministr národní obrany genplk. Lomský nařízení o přípravě vojsk 2. vojenského okruhu k posílení jednotek vojsk ministerstva vnitra. Vojska 2. vojenského okruhu měla doplňovat bezpečnostní a pořádkový charakter

36 36 opatření přijatých ministerstvem vnitra. Mělo se jednat o asistenční zásahy ve prospěch posílení ochrany režimu v ČSR před jeho vnějším ohrožením. Plán zabezpečení státních hranic a pořádku, zpracovaný na Operační správě generálního štábu, předpokládal v podstatě plošné a rovnoměrné rozmístění vyčleněných sil od příhraničních útvarů a zařízení v přidělených úsecích hranic od Bratislavy po Královský Chlmec (délka 560 km). Zámyslem bylo vytvoření lineární jednosledové sestavy zásahových pohotovostních sil s možností jejího posílení přisunováním záloh velitele 2. vojenského okruhu a ministra národní obrany. 12) Předpokládalo se, že se na tento účel vyčlení až 80 % sil a prostředků útvarů a součástí velitelství 2. vojenského okruhu. Celý úsek hranic byl rozdělen na šest pásem obrany s určenými pohotovostními jednotkami (celkem osob). Zálohy velitele 2. Vojenského okruhu, které tvořily útvary a zařízení rozmístěné uvnitř území Slovenska, měly v případě potřeby provést zásah za 5 6 hodin (jednalo se celkem o osob, 70 tanků a samohybných děl). Zvláštní zálohy ministra národní obrany měly zasáhnout za hodin (celkem šlo o osob). Pro Plán bylo tak ČSLA vyčleněno celkem osob. Měli hlavně posílit složky ministerstva vnitra na úsecích důležitých z vojenského, hospodářského a politického hlediska a plnit hlídkové a strážní úkoly s cílem zabezpečit neprůchodnost hranic jednotlivci nebo menšími skupinami z Maďarska. 13) Velení armády a 2. vojenského okruhu si uvědomovala nízkou bojovou hodnotu vyčleněných skupin. Společně se střeleckými jednotkami plnili hlídkové a strážní úkoly i příslušníci dalších druhů vojsk. Skupiny byly vyzbrojeny převážně lehkými zbraněmi, měly nedostatek přepravních prostředků, chyběli specialisti, řidiči i obsluha techniky. Samotná výzbroj byla často zastaralá a poruchová. Samotné ministerstvo vnitra přesunulo k hranicím všechny volné síly a prostředky z celého Slovenska příslušníků Pohraniční stráže, 507 příslušníků pohraničních odd. VB a 585 příslušníků Vnitřní stráže s bojovou technikou. K posílení těchto jednotek bylo v pohraničí již přísl. armády s 15 tanky, 9 samohybnými děly a 5 houfnicemi (122mm). Vývoj událostí v Maďarsku vedlo velení armády k rozhodnutí od dál posílit vojska 2. vojenského okruhu. Na mimořádném jednání kolegia ministra národní obrany bylo rozhodnuto o vytvoření dvou poměrně silných, pohyblivých a technikou dostatečně vybavených úderných skupin, schopných zasáhnout v ohroženém prostoru. 14) Měly být složeny z rámcových mechanizovaných a tankových útvarů 2. vojenského okruhu, doplněných na mírové počty záložníky a posluchači Tankového a Pěchotného učiliště. 1. úderná skupina měla být dislokována ve VVP Lešť. Tvořit ji měly síly 33. tankového pluku, 6. mechanizovaného pluku a posluchačů 3. ročníku Pěchotního učiliště. 2. úderná skupina měla být vytvořena v Prešově ze sil 22. výsadkové brigády a 10. tankosamohybného pluku. Ministr národní obrany rozhodl 12) Štaigl, Jan: Vojenská opatření na teritoriu Slovenska. In: Vojenská opatření Československa v souvislosti s maďarským povstáním 1956, HÚ AČR 1994, s ) Dufek, Jiří Šlosar, Vladimír: Rekonstrukce čs. vojenských opatření na čs. maďarských hranicích. In: Vojenská opatření Československa v souvislosti s maďarským povstáním 1956, HÚ AČR 1994, s ) Tamtéž, s. 44

37 37 ještě o přípravě doplnění 3. mechanizované divize na mírové počty vojáky v záloze a jejím přesunu do určených prostorů jako úderné pohyblivé zálohy ministra národní obrany. Nová hlavní opatření byla zpracovaná velitelem 2. vojenského okruhu do Plánu, který byl schválen jako Plán činnosti vojsk 2. vojenského okruhu za mimořádných opatření. Došlo v něm k úpravě struktury velení nad jednotkami prvního sledu tak, aby se zajistila větší operativnost a posílila odpovědnost velitelů vyšších stupňů za splnění úkolů. Byla nařízena i ochrana dosud nestřeženého úseku Kr. Chlmec Čierna nad Tisou. Plné pohotovosti sil ostrahy a krytu slovensko maďarských hranic bylo dosaženo , kdy bylo ukončeno formování dvou úderných skupin. K mělo celé uskupení vojsk ministerstva vnitra a ČSLA zajišťujících ochranu hranic osob. Z tohoto počtu vyčlenilo ČSLA osob, 280 tanků, 43 samohybných děl, 42 děl jiného typu, 102 protitankových kanónů, 33 protiletadlových kanónů a 82 minometů. Do sestavy jednotek prvního sledu bylo zařazeno osob, 24 tanků, 17 samohybných děl, 89 protitankových kanónů a 12 minometů. 1. úderná skupina (VVP Lešť) měla k dispozici osob, 96 tanků, 3 protitankové kanóny a 2 protiletadlové kanóny. 2. úderná skupina (Prešov) měla 461 osob, 31 tanků, 9 samohybných děl, 2 protitankové kanóny a 3 protiletadlové kanóny. Zálohu velitele 2. vojenského okruhu tvořilo 754 osob a 7 jiných děl. V samotné záloze ministra národní obrany bylo osob, 129 tanků, 17 samohybných děl, 21 jiných děl, 15 protitankových kanónů, 28 protiletadlových kanónů a 65 minometů. 15) Z jednotek bezprostředního krytu hranic byl vytvořeny tři obranné úseky. Společně se zálohami a údernými skupinami je tvořily: 1. úsek: Bratislava Šahy, délka 225 km (4. střelecká divize) 2. úsek: Šahy Plešivec, 167 km (31. těžká dělostřelecká brigáda) 3. úsek: Plešivec Čierna nad Tisou, 220 km (18. střelecká divize) 15) Štaigl, Jan: Vojenská opatření na teritoriu Slovenska. In: Vojenská opatření Československa v souvislosti s maďarským povstáním 1956, HÚ AČR 1994, s. 36

38 38 Nová sestava vojsk byla platná do 3. listopadu Vývoj událostí v Maďarsku však nutil velení ČSLA zvyšovat svoji vojenskou přítomnost na jižních hranicích Slovenska. Zároveň s tím přišla i kvalitativní změna úlohy čs. ozbrojených sil na těchto hranicích. Další kroky velení ČSLA v tomto období vedly k následné reorganizaci krytu hranic zaujetím sestavy aktivní obrany. Šlo v podstatě o přechod od asistenčních úloh společně s vojsky ministerstva vnitra k vojenskému zabezpečení státní hranice na široké frontě. 16) Tato tendence je patrná i z dalších vojenských opatření, přijatých do Mezi ně lze zahrnout: zaujetí pevné obrany na bratislavském předmostí ( bylo na bratislavském předmostí 674 osob vojsk ministerstva vnitra s 10 tanky, 4 děly a 348 příslušníky armády s 3 samohybnými děly, 14 tanky, 3 minomety a 15 těžkými kulomety), organizace obrany mostů přes Dunaj; posílení nejslabšího úseku Šahy Plešivec plánovanými zásahy 1. úderné skupiny; nástup povolanců od přímo k útvarům; podřízení obou úderných skupin přímo veliteli 2. vojenského okruhu; do 31. října byly doplněny baterie samohybných děl střeleckých pluků 4. a 18. mechanizované divize, 9. a 10. samohybného pluku záložníky na mírové počty; přesun 32. bitevního leteckého pluku z Trenčína na letiště do Prešova a Malacek tak, aby od byly k dispozici veliteli 2. vojenského okruhu; 16) Dufek, Jiří Šlosar, Vladimír: Rekonstrukce čs. vojenských opatření na čs. maďarských hranicích. In: Vojenská opatření Československa v souvislosti s maďarským povstáním 1956, HÚ AČR 1994, s. 4

39 39 mezi tato další opatření lze počítat i přípravy velitelství 2. vojenského okruhu k případnému zaminování hranic v úseku Štúrovo Čierna n. Tisou; bylo zahájeno doplňování pohotovostních dávek střeliva, pohonných hmot a dalšího materiálu na bojové normy; rozhodnutí kolegia MNO z o povolání záloh k doplnění 3. mechanizované divize, 18. střelecké divize, 4 střelecké divize., brigád speciálních vojsk, ženijních a spojovacích útvarů (nástup záloh od ); zahájení přesunu jednotek 3. mechanizované divize z mírových posádek na VVP Turecký vrch. Dne proběhlo zasedání PB ÚV KSČ. Zabývalo se i otázkou obrany hranic. Závěry tohoto zasedání následně probralo kolegium MNO. Z předchozích, ale i následujících opatření velení ČSLA, přijatých na tomto zasedání lze odvodit, že bylo informováno o zámyslech Sovětské armády vojenskou silou definitivně likvidovat povstání v Maďarsku. Na návrh náčelníka GŠ (gen. Kratochvíl) bylo rozhodnuto o částečném povolání záloh z důvodu doplnění vojsk 2. vojenského okruhu na mírové počty (s vyloučením záloh maďarské, polské a německé národnosti). Nástup záloh na čtyřtýdenní cvičení se realizoval v prvním listopadovém týdnu. Bylo povoláno celkem vojáků, z toho důstojníků. Současně s doplňováním vojsk byl vydán rozkaz ministra národní obrany č. 1. V noci ze na bylo zahájeno přeskupování vojsk 2. vojenského okruhu. Přeskupování současně s nástupem záloh bylo ukončeno Rozkaz č. 1 znamenal kvalitativní změnu. Místo přikrytí hranic přecházela vojska nově na jejich obranu. Oba střelecké svazky 4. a 18. střelecká

40 40 divize převzaly odpovědnost za obranu hranic v celé délce. Budovaly obranu v prvním sledu a byly zesílené okruhovými ženijními jednotkami. Dělostřelecké útvary byly z hranic staženy a vytvořily v hloubce sestavy obou svazků podpůrné dělostřelecké skupiny či pohyblivé protitankové zálohy. Obě úderné skupiny byly zařazeny do zálohy velitele 2. vojenského okruhu. 3. mechanizovaná divize (v prostoru Malacek), jejíž soustřeďování bylo ukončeno 4. listopadu, zůstala zálohou ministra národní obrany. Jednotky 1. sledu obrany prováděly, kromě zesíleného hlídkování, především výcvik a zákopové práce. V jednotlivých úsecích obrany působily ve větší součinnosti úderné a přepadové skupiny ministerstva vnitra. V případě narušení hranic ozbrojenými jednotkami mělo dojít k jejich plnému operačnímu podřízení. V součinnosti s Pohraniční stráží se zesilovaly ženijní opatření na hranicích. Důraz byl kladen především na bratislavské předmostí, mosty v Komárně a Medveďově a na nejvýchodnější úsek hranic (kvůli železničním překladištím). 17) Po vypuknutí tzv. Suezské krize vydal po generální štáb ČSLA plán opatření na zesílení bojové pohotovosti vojsk. V souvislosti s tím došlo i ke zpevnění vojsk na Slovensku. K sestavu obranného uskupení na jihu Slovenska představovalo vojáků (z toho příslušníků záloh), 358 tanků, 141 samohybných děl, 609 jiných děl, 82 letuschopných (ale pouze 27 bojeschopných) letadel. Z toho bylo v 1. sledu nasazeno vojáků, 64 tanků, 64 samohybných děl, 318 jiných děl. Zálohu velitele 2. vojenského okruhu představovalo vojáků, 131 tanků, 9 samohybných děl, 135 jiných děl. Zbytek patřil do zálohy ministra národní obrany. Samotné množství nasazené bojové techniky je nutné 17) Dufek, Jiří Šlosar, Vladimír: Rekonstrukce čs. vojenských opatření na čs. maďarských hranicích. In: Vojenská opatření Československa v souvislosti s maďarským povstáním 1956, HÚ AČR 1994, s. 4

41 41 hodnotit s nadhledem a rezervou. Řada tanků a samohybných děl byla nepojízdných, školních a značně opotřebovaných, časté byly závady i u ostatní techniky. Do bylo povstání v Maďarsku v podstatě potlačeno. Po se začaly omezovat vojenská opatření na Slovensku. Na základě nařízení náčelníka generálního štábu byly odeslány do mírových posádek první větší celky (v první řadě posluchači vojenských škol). Kolem byly na základě součinnosti s velením sovětských vojsk na několik dní v pohotovosti jednotky v úseku jižně od Rožňavy až po Slovenské N. Mesto. Bylo to kvůli uzávěrám při potlačování posledních povstaleckých jednotek v severovýchodním Maďarsku (do ).

42 42 Po se postupně rušila mimořádná vojenská opatření a od obrany hranic se organizace vojsk postupně vracela k pohotovostním jednotkám. Organické jednotky se postupně vracely do posádek a výcvikových prostorů, zrušily se úderné skupiny, zálohy ministra národní obrany, 2. vojenského okruhu i pohyblivé dělostřelecké zálohy. První větší celky složené z posluchačů Dělostřeleckého a Tankového učiliště se na základě nařízení náčelníka generálního štábu čs. armády začaly vracet do mírových posádek již po 14. listopadu Po se začalo realizovat další stahování tankových a dělostřeleckých jednotek. Většina střeleckých a část speciálních jednotek nadále plnila úkoly, které opět získávaly původní charakter střežení a ochrany hranic. Na přelomu listopadu a prosince byla provedena směna záloh. Stahování vojsk od hranic se urychlilo po 9. prosinci Všechna opatření k zesílení ostrahy československo maďarských hranic byla zrušena dnem Úlohy ČSLA v době lidového povstání v Maďarsku byly v přímé závislosti na samotném chronologickém vývoji událostí u sousedů. Od 25. října do 3. listopadu 1956 měla armáda za úkol vytvořit jakýsi štít, který měl zabránit pronikání antikomunistických a antisocialistických tendencí z Maďarska. Po 3. listopadu se tento štít stal zjevně součástí sovětského plánu vojenského potlačení povstání. I když se čs. armáda na potlačení povstání přímo nepodílela, svou činností intervenční zásah sovětských vojsk do určité míry podpořila a usnadnila. 18) V edici dokumentů vydaném HÚ AČR v roku 1993 (Vojenská a další opatření Československa v době povstání v Maďarsku na podzim 1956, Praha 1993, 1. a 2. díl, 258 s.) byly publikovány přepisy archiválií z různých archivů, v některých případech i ve zkrácené podobě. V této edici dokumentů jsou zveřejněny elektronické obrazy pouze písemností pocházejících z VHA. Pro popis událostí a opatření přijatých velením armády je v předkládané edici navíc 16 denních operačních hlášení za období od 26. října do 11. listopadu V dokumentu č. 27, který je zde zveřejněn nově, jsou shrnuta nejdůležitější opatření přijatá do 10. listopadu 1956 u útvarů a velitelství PVOS, letectva a ke zvýšení bojové pohotovosti ostatních druhů vojsk. V roce 1993 zveřejněná Zpráva o hodnocení zkušeností při opatření v období mimořádných událostí v Maďarsku byla nově nahrazena podrobným zápisem z jednání kolegia ministra z 8. ledna 1957 (viz dok. č. 29), které se věnovalo projednání této zprávy. Ze zápisu jsou patrné kritické poznámky k původní Zprávě. 18) Štaigl, Jan: Vojenská opatření na teritoriu Slovenska. In: Vojenská opatření Československa v souvislosti s maďarským povstáním 1956, HÚ AČR 1994, s. 40

43 Události v Maďarsku na podzim roku 1956 a vojenská opatření v Československu (dokumenty) Mgr. Martin Dubánek RSDr. Vladimír Šlosar 1) 1956, 23. října až 5. listopadu, Praha ukázka zápisu ve válečném deníku operačního sálu Generálního štábu Československé lidové armády

44 44 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/49b, originál, rukopis, 24 s.

45 45 2) 1956, 26. října, Praha zápis z mimořádného zasedání Kolegia ministra národní obrany z

46 46

47 47

48 48

49 49 VÚA-VHA Praha, fond MNO Sekretariát ministra/kolegium ministra, kart. 3, sig. 1/10/1, originál, strojopis, 5 s.

50 50 3) 1956, 26. října, Praha hlášení náčelníka operační správy Generálního štábu ČSLA o situaci na jižní hranici Slovenska k 12: VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/1b, originál, strojopis, 1 s.

51 51 4) 1956, 27. října, Praha rozkaz náčelníka Generálního štábu ČSLA k provedení vojenských opatření na hranici s Maďarskem

52 52

53 53 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/2b, kopie, strojopis, 3 s.

54 54 5) 1956, 26. října, Praha rozkaz náčelníka Generálního štábu ČSLA z VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/2b, originál, strojopis, 1 s.

55 55 6) 1956, 27. října, Praha souhrn hlášení operačního důstojníka Generálního štábu ČSLA z 26. a

56 56

57 57

58 58

59 59 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 465, sig. 2/8/4b, kopie, strojopis, 5 s.

60 60 7) 1956, 27. října, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

61 61

62 62

63 63

64 64 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/49, originál, strojopis, 5 s.

65 65 8) 1956, 28. října, Praha souhrnné operační hlášení k 08:

66 66

67 67

68 68

69 69 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/49b, originál, strojopis, 5 s.

70 70 9) 1956, 28. října, Praha souhrnné operační hlášení ke 20: a přehled počtu osob, zbraní a dopravních prostředků pohotovostních jednotek ke 24:

71 71

72 72

73 73

74 74 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 5 s.

75 75 10) 1956, 29. října, Praha nařízení náčelníka Generálního štábu ČSLA k zabezpečení klidu na území ČSR a státních hranic s Maďarskem

76 76

77 77

78 78

79 79

80 80 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/6b, kopie, strojopis, 6 s.

81 81 11) 1956, 29. října, Praha souhrnné operační hlášení k 08:00 a ke 20:

82 82

83 83

84 84

85 85

86 86 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/7b, originál, strojopis, 6 s.

87 87 12) 1956, 30. října, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

88 88

89 89

90 90 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/9b, originál, strojopis, 4 s.

91 91 13) 1956, 31. října, Praha zápis z mimořádného zasedání Kolegia ministra národní obrany od 08:

92 92

93 93

94 94 VÚA-VHA Praha, fond MNO Sekretariát ministra/kolegium ministra, kart. 3, sig. 1/10/3, originál, strojopis, 4 s.

95 95 14) 1956, 31. října, Praha zpráva náčelníka Generálního štábu ČSLA o opatření k zesílení bojové pohotovosti vojsk

96 96

97 97

98 98

99 99

100 100

101 101 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, kopie, strojopis, 7 s.

102 102 15) 1956, 1. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

103 103

104 104

105 105 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 4 s.

106 106 16) 1956, 2. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

107 107

108 108

109 109 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 4 s.

110 110 17) 1956, 3. listopadu, Praha rozkaz č. 1 náčelníka Generálního štábu ČSLA pro zaujetí obrany státních hranic vojsky 2. vojenského okruhu

111 111

112 112 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, kopie, strojopis, 3 s.

113 113 18) 1956, 3. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení k 08:00 a ke 20:

114 114

115 115

116 116

117 117

118 118

119 119

120 120 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 8 s.

121 121 19) 1956, 4. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

122 122

123 123

124 124 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 4 s.

125 125 20) 1956, 5. listopadu, Praha zápis ze zasedání Kolegia ministra národní obrany z

126 126

127 127 VÚA-VHA Praha, fond MNO Sekretariát ministra/kolegium ministra, kart. 3, sig. 1/10/5, originál, strojopis, 3 s.

128 128 21) 1956, 5. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení k 08:

129 129

130 130 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 3 s.

131 131 22) 1956, 6. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

132 132

133 133

134 134 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 4 s.

135 135 23) 1956, 6. listopadu, Praha nařízení náčelníka Generálního štábu ČSLA k odstranění nedostatků velitelům 1. a 2. vojenského okruhu a PVOS

136 136

137 137

138 138 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/12b, kopie, strojopis, 4 s.

139 139 24) 1956, 7. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

140 140

141 141

142 142 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/13b, originál i kopie, strojopis, 4 s.

143 143 25) 1956, 8. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení k 08:00 a ke 20:

144 144

145 145

146 146

147 147

148 148

149 149 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/14b, originál, strojopis, 7 s.

150 150 26) 1956, 9. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20:

151 151

152 152 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 465, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 3 s.

153 153 27) 1956, 10. listopadu, Praha hlášení náčelníka Generálního štábu ČSLA o plnění úkolů z plánu opatření k zesílení bojové pohotovosti PVO, letectva a ke zvýšení bojové pohotovosti vojsk

154 154

155 155

156 156

157 157

158 158

159 159

160 160

161 161

162 162

163 163

164 164

165 165

166 166

167 167 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 464, sig. 2/8/39b, originál, strojopis, 15 s.

168 168 28) 1956, 11. listopadu, Praha souhrnné operační hlášení ke 20: a schémata obrany mostů v Medveďově a mostů v Komárně a rozmístění vojenských útvarů na jižní hranici Slovenska

169 169

170 170

171 171

172 172

173 173

174 174

175 175 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, GŠ/OS, kart. 465, sig. 2/8/48b, originál, strojopis, 8 s.

176 176 29) 1957, 8. ledna, Praha zápis ze zasedání Kolegia ministra národní obrany z a přepis podrobného zápisu z diskuze o vyhodnocení plnění úkolů a morálně politického stavu ČSLA v době událostí v Maďarsku a Egyptě

177 177

178 178

179 179

180 180

181 181

182 182

183 183

184 184

185 185

186 186

187 187

188 188

189 189

190 190 VÚA-VHA Praha, fond MNO Sekretariát ministra/kolegium ministra, kart. 5, sig. 1/1/7/8, originál, strojopis, 15 s.

191 191 30) 1956, Praha agitační letáky k maďarským událostem a následné vypuknuté suezské krize

192 192

193 193

194 194 VÚA-VHA Praha, fond MNO 1956, Hlavní politická správa, kart. 61, sig. 15/1/5/1b, originál, 4 s.

195 195 Obrázky z výstavy k událostem v Maďarsku v roce 1956 ve vojenském muzeu v Budapešti v roce 2016

196 ZAHRANIČNÍ PRACOVNÍ CESTY PRACOVNÍKŮ VHA V ROCE Pracovní cesta do VHA Bratislava Mgr. Martin Dubánek Ing. Petr Kadlec Ve dnech května 2016 vykonali pracovníci Vojenského historického archivu Vojenského ústředního archivu Praha pracovní cestu do Vojenského historického archivu v Bratislavě. Za Oddělení novodobých fondů a sbírek VHA se cesty zúčastnili Mgr. Martin Dubánek a Ing. Petr Kadlec. Cílem se stalo získání informací z historických archivních fondů delimitovaných v rámci protokolu MO ČR a MO SR z roku 1995 na Slovensko. Mgr. Martin Dubánek prostudoval vybrané písemnosti z fondu 855 (Velitelství 2. vojenské oblasti) z 50. let 20. století. Jednalo se zejména o dlouhodobě studovanou problematiku československého poválečného opevnění a zvláštních zařízení k ničení, vybudovaných na mostech přes Dunaj a historii 8. pěší (pevnostní) brigády. Dále se podařilo prostudovat některé písemnosti bývalého Zemského vojenského velitelství v Bratislavě ( ), které se týkaly například nasazení čs. námořních jednotek v Bratislavě, nebo likvidace bývalých rakousko-uherských opevnění v Bratislavě a Komárně příslušníky MNO v roce Velký objem prostudovaných archiválií tvořily i písemnosti slovenského MNO z let , které se týkaly dodávek československých zbraní (např. kulometná pistole ZK 383, lehkého kulometu ZB 26 a dodávek lehkých tanků) na Slovensko v době okupace. Písemnosti se dále týkaly organizace výstavby slovenských opevnění v Karpatech a organizace slovenské Civilní protiletecké ochrany. Ing. Petr Kadlec prostudoval větší množství kmenových listů. Jednalo se především o příslušníky domácího a zahraničního odboje a dobrovolníky ve španělské občanské válce. Dále pořídil jejich kopie jednak pro vyřízení úřední agendy VÚA-VHA a jednak za účelem své dlouhodobé badatelské práce o domácím odboji v okolí Prahy a příslušnících zahraničního odboje z tohoto regionu. Ve zbývajícím čase Ing. Kadlec studoval písemnosti, týkající se postavení příslušníků Protektorátu Čechy a Morava na Slovensku po r a materiály slovenských justičních orgánů z tohoto období. Zároveň Ing. Kadlec vykonal 11. května cestu do Vojenského archívu centrální registratúry v Trnavě. Tato návštěva kromě badatelských poznatků přispěla rovněž k prohloubení kontaktů, důležitých při spolupráci mezi VÚA-VHA a VA-CR Trnava při vyřizování společné úřední agendy.

197 197 Služební cesta splnila účel, když umožnila vyhledání potřebných archivních podkladů a přispěla k prohloubení znalostí o konkrétních historických tématech, které byly již ve třech případech využity při odborné činnosti zúčastněných pracovníků (viz seznam publikační činnosti) Pracovní cesta do CAW ve Varšavě Mgr. Martin Dubánek Ing. Petr Kadlec Pracovní cesta do polského Centrálního vojenského archivu (dále CAW) ve Varšavě- -Rembertowie se uskutečnila na základě ročního plánu v termínu od 19. do 23. září Cesty se zúčastnili Mgr. Martin Dubánek a Ing. Petr Kadlec. Mgr. Dubánek se zabýval vzájemnou spoluprací tehdejší ČSLA a Polské lidové armády po druhé světové válce, a dlouhodobě také problematikou československých a světových fortifikací. Proto studoval písemnosti archivního fondu Kierownictwo Fortyfikacji Obsaru Warowngo Górnego Slaska, fondu Department V Inzenierii i Saperów Ministerstwa Spraw Wojskowych a fondu Department Technicki. Z těchto fondů se jako nejcennější podařilo získat podrobné informace o vývoji pancéřových prvků z tehdejší plzeňské Škodovky v roce 1910, jejich výkresovou dokumentaci a cenové kalkulace. Střípky informací poskytly také obraz o poválečné inventarizaci některých bývalých rakousko-uherských pevností nebo pevnostních staveb v Polsku krátce po skončení první světové války. Dále se podařilo prostudovat

198 198 několik ženijních předpisů tehdejší polské armády z meziválečného období, které zachycovaly například první polské úvahy o budoucích opevněních, čímž se dá navázat na předešlé pracovní cesty Mgr. Dubánka do CAW v letech 2006 a 2007, jejichž výsledky byly publikovány v ročenkách VHA z let 2006 a Ing. Kadlec prostudoval materiály týkající se polsko-československých vztahů v šedesátých letech. Jednalo se jednak o dokumenty k vojenské spolupráci v rámci Varšavské smlouvy a dále především o materiály vztahující se k událostem roku 1968 v Československu (operace Dunaj ). Tato dokumentace je bohatě zastoupena především v archivním fondu Kabinet Ministerstva národní obrany (Gabinet Ministra Obrony Narodowej , materiały związane z pobytem jednostek WP na terytorium CSRS). Byť nám bylo umožněno studium v požadovaném termínu, přes objednávku většího množství materiálu na základě protokolu o spolupráci mezi VÚA-VHA Praha a CAW Varšava nám bylo v termínu od 20. do 22. září předloženo ke studiu relativně velmi malé množství archiválií v rozsahu pouhých šesti jednotlivin na osobu a den. Z tohoto důvodu jsme se vůbec nedostali např. ke studiu fotografických sbírek, které se týkaly vzájemných dějin, problematiky Těšínska (fond Ślask Ciieszyński i Zaolzie ) nebo polské lidové armády (fond Ludowe Wojsko Polskie, ). Stejně tak se nepodařilo prozkoumat plánovaný fond Velitelství ženijního vojska (Szefostwo Wojsk Inżynieryjnych MON ). Přes relativně malé množství prostudovaného archivního materiálu se domníváme, že cesta splnila svůj účel, neboť získané informace bude možné použít v odborné prezentaci VUA-VHA např. v příštích ročenkách VÚA-VHA nebo v odborné publikační činnosti obou zaměstnanců. Nová badatelna CAW v areálu Akademie národní obrany ve Varšavě-Rembertově

199 199 Areál Akademie národní obrany ve Varšavě-Rembertově Poněkud těsná jedna ze dvou místností badatelny CAW

200 Návštěva Státního archivu v Terstu Mgr. Jan Zámečník Mgr. Erika Mrhalová V souvislosti s plánem zahraničních cest pracovníků Vojenského ústředního archivu Vojenského historického archivu pro rok 2016 byla ve dnech realizována pracovní cesta Mgr. Jana Zámečníka a Mgr. Eriky Mrhalové do Terstu. Základním cílem této cesty byla návštěva Státního archivu v Terstu (Archivio di Stato di Trieste), a v souvislosti s odborným zaměřením příslušných pracovníků VÚA-VHA, studium dokumentů z provenience vojenské správy rakousko-uherské monarchie, bohemik a dokumentů vztahujících se k prvnímu československému zahraničnímu vojenskému odboji. Vzhledem k systému italských archivů totiž dané materiály nejsou uloženy v resortním archivu ministerstva obrany nebo jiném archivu na podobné úrovni, ale na dané materiály je vztažen předpis, že dokumenty vzniklé před vznikem Itálie jsou uloženy ve státních archivech. V případě části dnešní autonomní oblasti Furlansko-Julské Benátsko jsou tak ve státním archivu uloženy dokumenty až do roku 1918, kdy bylo dané území (především jde o provincie Trieste a Gorizia) zčásti okupováno a konečně saint-germainskou smlouvou připojeno k Itálii. Bohužel vzhledem k rozsahu dochovaného materiálu nebylo možné prostudovat celé fondy a sbírky, ale pouze velmi malou část dokumentů, a to i přesto, že ze strany italského archivu nebyla pro bádání kladena vůbec žádná omezení. Naopak je na tomto místě třeba poukázat na výjimečnou vstřícnost jak italského archivu a ředitelky Liliany Bagalà, tak samotných archivářů (především pak Antoinetty Colombatti, s níž bylo možno komunikovat anglicky, což není v italských podmínkách zcela běžné), kteří se pracovníkům VÚA-VHA intenzivně věnovali především při vzájemné výměně zkušeností z frontové linie, tedy praxe a agendy jednotlivých archivů a také organizace archivní péče v obou zemích. Archivářům VÚA-VHA byla umožněna také prohlídka zázemí archivu, která přinesla cenné poznatky pro srovnání se zázemím VÚA-VHA, které je na vyšší úrovni, byť je třeba připomenout, že v případě archivu v Terstu se jedná o malý archiv (v rámci struktury na úrovni českého státního okresního archivu). Například depozitáře Archivio di Stato di Trieste nejsou vybaveny klimatizací nebo kapacity digitalizačního pracoviště či badatelny jsou značně omezenější ve srovnání s VÚA-VHA. Jako velmi zajímavá skutečnost se jevila také italská praxe povinné stáže studentů středních škol ve státních institucích, kdy tito studenti jsou využíváni pro méně kvalifikované práce v rámci archivu (např. přebalování či přesuny materiálu). Z hlediska samotných studovaných fondů, které měli pracovníci VÚA-VHA možnost studovat, je třeba zmínit především některé významnější fondy. Mgr. Zámečník se při svém studiu, vzhledem k odbornému a zájmovému zaměření, soustředil na spisy vojenské justice působící v oblasti Terstu, přičemž struktura spisů v rámci náhodného vzorku (samotná sbírka Tribunali militari austriaci obsahuje řadu desítek kartonů) se lehce odlišovala od soudních spisů soudů rakousko-uherské armády uložených ve VÚA-VHA, byť většina spisů obsahovala také některá téměř obligátní obvinění např. pro 159 MStG (vzpoura). Především pak

201 201 relativně vyšším množstvím vyšetřovacích spisů s obviněními např. pro 321 MStG (vyzvědačství) či 183 MStG (dezerce) také ve spisech stálých soudů, přestože tyto zločiny nejsou v blízkosti území Itálie a národnostnímu cítění významné části místního obyvatelstva nijak překvapující. Z hlediska výzkumného pak ukazují, že by mohlo být zajímavé poměrné srovnání počtu dezertujících rakouských Italů a Čechů (případně také v otázce těch, kteří se následně zapojili do bojů na straně států nepřátelských Rakousko-Uhersku). Mgr. Mrhalová se pak mimo obsáhlé sondy do spisů vojenské personální dokumentace uložených ve státním archivu v Terstu (kdy bylo mimo jiné zjištěno, že jsou v daném archivu uloženy kmenové listy také osob s domovským právem mimo území dnešní Itálie, nebo řada úmrtních dokladů žen) zabývala spisem policejního ředitelství v Terstu ve věci Bund der Deutschen in Böhmen a dalšími menšími fondy. Vedle samotné návštěvy archivu a bádání v průběhu úředních hodin této instituce měli archiváři VÚA-VHA možnost promluvit si a sdílet informace také s pracovníky přidruženého úřadu Soprintendenza archivistica per il Friuli Venezia Giulia ve věci válečných hrobů z první světové války a organizaci péče o ně. Dále se díky vstřícnosti pracovníků obou úřadů měli Mgr. Zámečník a Mgr. Mrhalová možnost seznámit s fotoarchivy dalších dvou institucí (Archivio Generale del Comune di Trieste, Civico Museo della Guerra per la Pace Diego de Henriquez ), přičemž především fotografické sbírky muzea války za mír byly velmi obsáhlé s vyobrazeními jak vojenského života, tak zázemí ovlivněného válkou. Naproti tomu fotoarchiv města Terst obsahuje sice pouze několik málo, ovšem poměrně zajímavých fotografií z přehlídky čs. legionářů konané v Terstu. Bohužel možnosti hlubší komunikace s pracovníky těchto institucí byly (při nepřítomnosti italského archiváře) omezeny překážkami jazykovými. Přesto je nutno vyzdvihnou vstřícnost pracovníků státního archivu v Terstu, kteří tato setkání dohodli a umožnili, a díky výborným vzájemným kontaktům mezi paměťovými institucemi v Terstu umožnili zaměstnancům VÚA-VHA bádání také ve sbírkách těchto institucí a výměnu zkušeností s jejich pracovníky. Jako shrnutí lze stručně konstatovat, že cesta se uskutečnila v plánovaném termínu a celkový plán i cíle cesty byly naplněny bez závažnějších nehod či komplikací v průběhu cesty, byť nejen v samotném městě, ale také v prostředí a fungování archivu v Terstu byl patrný stereotypní italský sklon k chaotičnosti. 4.4 Pracovní cesta do Berlína, Deutsche Dienststelle (WASt) Mgr. Jiří Flégl Ve dnech byla podniknuta pracovníkem I. oddělení Vojenského historického archivu, Mgr. Jiřím Fléglem, pracovní cesta do Deutsche Dienststelle v Berlíně (SRN), která byla předem domluvena na základě smlouvy o využití dokumentace, uložené v rámci uvedené instituce. Pracovník byl na počátku své návštěvy před samotným bádáním

202 202 seznámen s pravidly studia a využití předkládané dokumentace. Následně bylo zahájeno studium příslušných materiálů, konkrétně karet z tzv. centrální kartotéky příslušníků německého wehrmachtu, letectva, námořnictva a jednotek SS (Zentralkartei), jejíž rozsah se pohybuje okolo 18 milionů kusů. Mgr. Jiřím Fléglem byla z těchto materiálů zapsána a vyhodnocena předkládaná data a informace, která současně budou porovnána s údaji, jež jsou uloženy ve VHA. Po zakončení studia těchto materiálů byla společně s pracovníkem DD, pověřencem pro ochranu uchovávaných dat, p. Volkerem Lahmem, provedena komplexní exkurze uskladněné dokumentace, v jejímž rámci byl pracovník VHA seznámen zejména s rozsáhlou zajateckou dokumentací, kmenovými doklady příslušníků německého wehrmachtu, s důrazem na prezentaci dokumentace čs. příslušníků německé armády. Dále byl Mgr. Jiří Flégl proveden rozsáhlými sklady, v nichž jsou uchovávány tzv. Erkennungsmarkverzeichnisse, neboli seznamy vojáků jednotlivých těles německé armády, letectva, námořnictva, jednotek SS, kterým byly přidělovány rozpoznávací známky (Erkennungsmarken), značící jejich příslušnost k příslušným armádním skupinám, divizím apod. Součástí dokumentace jsou i záznamy o přestupech jednotlivých osob k dalším armádním tělesům. Pracovníkovi VHA byla současně předána brožurka, sumarizující dějiny a činnost Deutsche Dienststelle za období let Objem uchovávaných materiálů v rámci Deutsche Dienststelle je skutečně nesmírně rozsáhlý, o čemž svědčí zejména rozsah celého objektu. I přes nepatrně modifikovaný způsob dojednávání ohledně studia požadovaných materiálů byla návštěva této instituce z hlediska poznání velmi přínosná. Německá partnerská instituce se současně nebrání jakékoliv další spolupráci.

203 PŘÍRŮSTKY DO KNIHOVNY VHA V KALENDÁŘNÍM ROCE 2016 Mgr. Martin Flosman BARTONÍČEK Pavel [ed.]: Válka v nás, my ve válce. Slaný a Slánsko ve XX. století. Slaný: Wotrubia, 2016, 191 s. Sborník z konference pořádané v listopadu 2015 předkládá celkem devět konferenčních příspěvků, které jsou věnovány vojenské historii Slánska. ADAMUS, Lubomír BÍLEK, Jiří: Historie a současnost Čestné stráže Armády České republiky. Posádkové velitelství Praha a jeho čestná jednotka. Praha: Ministerstvo obrany ČR VHÚ Praha, 2016, 183 s. Vojenské ceremoniály jsou nedílnou součástí každé armády. Ukazují, k jakým zdrojům a tradicím se armáda hlásí a chce ve své činnosti rozvíjet. Čestná stráž Armády České republiky, která je součástí Posádkového velitelství Praha, reprezentuje jako čestná jednotka Armádu České republiky při celé řadě příležitostí jako jsou zajištění protokolárních aktivit nebo vzpomínkové a pietní akty při významných výročích. Publikace představuje činnost Čestné stráže Armády České republiky a také přibližuje tradice, k nimž se armáda hlásí. Nabízí hlubší poznání podstaty a významu aktů, na nichž se podílí. Cesta ke svobodě a její dozvuky. Konference k 70. výročí osvobození. Klatovy: Město Klatovy, 2016, 185 s. Osmý svazek edice Klatovy v prostoru a čase. Sborník obsahuje konferenční příspěvky devíti historiků a badatelů k tématu konce druhé světové války, osvobození a událostem, které bezprostředně navazují na rok Jednotlivé příspěvky se týkají působení klatovské justice v roce 1945, osudů některých příslušníků šlechty na Klatovsku po osvobození či životních příběhů klatovských starostů v letech CIGLBAUER, Jan: Vojáci Švejkova pluku. Vzpomínky vojáků z Chotýčan na Velkou válku, osvobození jihočeského pohraničí v roce 1918, pohřbívání vojáků na Českobudějovicku. Praha: Brigadýr, 2016, 171 s. Drobný příspěvek k regionálním dějinám první světové války přináší mimo jiné publikované deníky mužů z jedné konkrétní obce a představuje tak jedinečný ucelený soubor výpovědí.

204 204 Der Bundesnachrichtendienst und der Prager Frühling Spolková zpravodajská služba a pražské jaro Berlin: Bundesnachrichtendienst, Forschung- und Arbeitsgruppe Geschichte des BND, 2016, 339 s. Česká a německá tajná služba společně vydaly odbornou publikaci, která se zabývá činností Spolkové zpravodajské služby během pražského jara v roce Zveřejnily v ní i originální dokumenty nebo dosud nepublikované fotografie z německého archivu tajné služby, které se týkají okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Dokument je příspěvkem pro pochopení, jak fungovaly zpravodajské služby na dvou stranách železné opony a přináší komparativní pohled do prostředí západoněmecké BND a československé StB, které byly díky společné státní hranici každodenními soupeři na bojišti studené války. Jádro publikace tvoří dobové dokumenty v němčině. DOLEŽALOVÁ, Jarmila DOLEŽAL, Štěpán: Osud jménem Ležáky. Včelákov: Jarmila Doležalová RONADO, 2016, 483 s. Publikaci tvoří pět kapitol. V první, Ležáky a jejich obyvatelé, jsou představeny osoby za pomoci sčítacích operátů. Ve druhé kapitole Cesta ležáckých a dalších protektorátních dětí do okupovaného Polska je podrobně zmapován pobyt nejen ležáckých dětí po jejich odvlečení. Kapitola Portréty připomíná pětasedmdesát osob svázaných s ležáckou tragédií. Kapitola Popravy v Pardubicích ve dnech 3. června až 9. července 1942 přibližuje tragické události v areálu Zámečku. V knize vyšly dosud nepublikované fotografie a dokumenty o cestě ležáckých a dalších protektorátních dětí. DUBÁNEK, Martin FILIP, Ondřej PA- VEL, Jan: Pevnosti v bojích Velké války. Západní fronta. Praha: Mladá fronta, 2016, 350 s. V rámci hrůz Velké války nelze opomenout krvavé boje o řadu stálých opevnění, jímž se česká literatura doposud systematicky příliš nevěnovala. To v první části tohoto díla napravuje tříčlenný autorský kolektiv, který v rámci možností čerpal řadu materiálů z bohatých sbírek VHA. Publikace přináší nové informace zejména o pádu pevností Lutych, Namur, Antverpy a Maubeuge. Vrcholem publikace je popis bojů o opevnění v průběhu gigantické bitvy u Verdunu.

205 205 FIDLER, Jaroslav: C. a k. vzpomínky na vysokomýtskou posádku aneb Trocha sousedské historie. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, 2013, 63 s. Edice archivního rukopisu vysokomýtského rodáka Jaroslava Fidlera, ve které autor vypsal svoje vzpomínky z dětství, dokonale zachycuje ducha a atmosféru města na přelomu 19. a 20. století a jeho přerod ve významné posádkové město. Drobná publikace je doplněna místním a věcným rejstříkem a slovníčkem vojenských termínů. Zajímavá je rovněž připojená fotodokumentace. FRANCEV, Vladimír: Sovětské tankové impérium. Praha: Grada Publishing, 2016, 222 s. Zkušený autor se ve své nejnovější knize věnuje velmi atraktivnímu tématu. Velice fundovaný, z velkého množství pramenů sestavený přehled obrněných vozidel SSSR pokrývá období od 30. do 90. let 20. století. Výmluvně dokládá, jak obrovskou vojenskou silou tento stát disponoval, jakých mnohdy závratných čísel dosahovala produkce sovětského vojenského průmyslu a jaké typy tanků tvořily výzbroj sovětské armády. Podává čtenáři ucelený pohled jak z technické, tak operační stránky a doplňují jej tabulky, mapky a bohatý fotografický doprovod. FRANCEV, Vladimír - BROJOF, Petr: UK and US tanks in CIABG and Czechoslovak army Praha: Capricorn Publications, 2016, 123 s. Publikace obsahuje přehled identifikačních čísel všech tanků, které obdržela naše zahraniční armáda ve Velké Británii. S některými se vrátila do Československa, kde později dostaly nová evidenční čísla poválečné Československé armády. Jedná se o jedinečný detailní pohled na pohyb obrněných vozidel u Československé samostatné obrněné brigády během druhé světové války a poválečné Československé armády. Publikace obsahuje více než 180 historických fotografií a kolorovaných profilů. FRÝBA, Jiří: Legendární Praga V3S. Praha: Grada Publishing, 2016, 256 s. Nákladní automobil Praga V3S je náš nejznámější a nejdéle vyráběný užitkový automobil, který dosud jezdí. Nová publikace čerpá z vojenského archivu a obsahuje kompletní přehled takticko-technických dat vozu a fundovaný výklad o jeho historii. Jádrem je však unikátní a v tomto rozsahu dosud nepublikovaný katalog jednotlivých vojenských aplikací tohoto vozidla (více než 152 popsaných aplikací). Praga V3S sloužila ve všech součástech československé armády a počet a variabilita aplikací pro jednotlivé druhy vojsk je skutečně vysoký. Aplikace jsou přehledně roztříděny do dvanácti kapitol, u každé je pak stručně uveden její vývoj, určení, zařazení, přehled jednotlivých součástí soupravy a její osádky. Vše je doplněno množstvím fotografií a technických výkresů, které jsou ve většině případů publikovány vůbec poprvé.

206 206 FUKSA, Ivan. Pevnost Terezín proti pruské rozpínavosti. Z dějin opevnění Terezína v 19. století. Praha: Národní muzeum, 2016, 320 s. Kniha zachycuje vývoj Terezína v 19. století. Pevnost byla až do 80. let 19. století neustále rozšiřována a modernizována. Snažila se držet krok s moderními pevnostními trendy. Publikace se snaží ukázat čtenáři, že rozsah pevnosti Terezína byl daleko větší, než si dnes myslíme, a přiblížit její vývoj v bouřlivém 19. století. Kniha je plnobarevná s bohatou obrazovou a fotografickou dokumentací, může sloužit i jako průvodce. Výpravná publikace s velkým množstvím příloh (historické plány a pohlednice, 3D vizualizace, současná fotodokumentace atd.). JAKL, Tomáš: Hrdinové z Londýna. Českoslovenští krajané ve Velké Británii v prvním odboji. Praha, VHÚ, 2016, 391 s. Podstatnou část publikace představuje seznam krajanů Londýnského českého výboru převzatý z fondu London Czech Committee uloženého ve Vojenském historickém archivu, v přílohách pak přináší edici dalších dokumentů z činnosti výboru (zápisy ze schůzí, výroční zprávy apod.). Nechybí medailony patnácti československých dobrovolníků padlých v Britské armádě. JANDEČKOVÁ, Václava: Kauza Jan Masaryk (nový pohled). Doznání k vraždě a tajný přešetřovací proces StB z let Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2015, 486 s. Autorka na základě analýzy dosud nevyužitých archiválií přináší nový pohled na celý případ a přichází s hypotézou, že zpravodajské kanály britské tajné služby směřující do Černínského paláce mohly být infiltrovány komunistickými agenty, kteří vydali fingovaný příkaz k odstranění populárního politika. KOHOUT, Radovan JUNEK, Jiří: Osobnosti vojenského odboje ve Vysokém Mýtě. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, 2004, 58 s. Krátká publikace přináší podrobné životopisy dvaceti dvou důstojníků československé armády, kteří za první republiky sloužili ve vysokomýtské posádce a za okupace se aktivně podíleli na boji proti nacizmu. Dvanáct z nich zaplatilo za své statečné úsilí cenu vlastního života. Zbývajících deset se dožilo osvobození, ať už v řadách zahraniční armády nebo v koncentračních táborech a nacistických věznicích. KRATOCHVÍL, Jan KRATOCHVÍLOVÁ, Sabina: Úmyslně zapomenutý generál Jan Kratochvíl. Brno: Jan a Sabina Kratochvílovi, 2016, 73 s nečíslovaných s. obrazových příloh. Publikace, která vznikla jako doprovodný katalog k výstavě o 1. čs. armádním sboru v SSSR představuje osobnost významného československého armádního důstojníka generála Jana Kratochvíla. Stručný životopisný medailon je doplněn řadou přepisů i faksimilií dokumentů osobní i úřední povahy a rovněž množstvím fotografií. Většinou se jedná o materiály

207 207 z veřejných archivů, především VHA. Cenné jsou především běžně nepřístupné fotografie a dokumenty z držení rodiny. MAREK, Jiří VERNER, Jaroslav J.: Pošta čs. vojsk v Rusku Praha, POFIS ve spolupráci s Českou poštou, s. p., Poštovním muzeem a Svazem českých filatelistů, 2017, 344 s. Sedmý díl Monografie československých a českých známek a poštovní historie ve svém úvodu přibližuje historii polní pošty československých vojenských jednotek v Rusku v letech Ta představovala významné spojení mezi útvary rozptýlenými na osm tisíc kilometrů dlouhé železniční trati a publikace její činnost souhrnně popisuje a hodnotí. Podstatnou část rozsáhlého svazku však představují vyobrazení známek, razítek, pečetí, korespondenčních lístků, obálek, služebních tisků a dalších materiálů. Kniha je primárně určena pro filatelisty, sběratele a muzejníky, zaujme však i zájemce o dějiny čs. legií v Rusku. MIKULKA, Radek: Nebeský jezdec měsíčních nocí. Pilot Leo Anderle. Vyškov: Muzejní spolek Vyškov a Nadace Letecké historické společnosti Vyškov ve spolupráci s Radkem Mikulkou, 2016, 47 s. Drobná publikace přibližuje osudy letce čs. 311 perutě RAF, který zůstal nezvěstný po operačním letu 10. prosince 1942 na Maltu. Munice domácí fronty. Angloamerický plakát z první světové války. Pelhřimov: Nová tiskárna Pelhřimov, 2016, 95 s. Výpravná obrazová publikace, která vznikla ve spolupráci s Vojenským historickým archivem, přináší výběr angloamerických prvoválečných plakátů z rozsáhlých a unikátních plakátových sbírek archivu. Po dobu trvání první světové války totiž pomáhaly v boji tisíce druhů úderných plakátů mobilizujících především zázemí. Jejich zúžený výběr pojatý s důrazem na plakáty vydané ve Velké Británii a USA představuje tato kniha. Na její vydání navazuje několik úspěšných výstav prezentujících také další plakáty ze sbírek VHA.