ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 18A 9/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce D. U., zastoupeného Mgr. Bc. Lukášem Bělským, advokátem se sídlem Praha 3, Domažlická 1256/1, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, se sídlem Ostrava, 28. říjjna 117, o žalobě proti rozhodnutí ze dne č.j. MSK /2015, sp. zn. DSH/31981/2015/Bla, o dopravním přestupku, I. Žaloba se z a m í t á. t a k t o : II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne č.j. MSK /2015, sp. zn. DSH/31981/2015/Bla žalovaný Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností ze dne č.j. SMO/305579/15/DSČ/Lip, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se měl dopustit tím, že dne ve 13:01 hodin v Ostravě-Dubině na ulici Horní (MHD Dubina) ve směru k ulici Dr. Martínka, řídil osobní vozidlo tovární značky Porsche, RZ X, se kterým překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci danou dopravní značkou B 20a 50 km/h Laserovým rychloměrem LTI 20/20 Tru CAM byla vozidlu naměřena okamžitá rychlost 79 km/h, kdy po odečtení přípustné odchylky přesnosti měřícího zařízení ± 3 km/h jel rychlostí nejméně 76 km/h, čímž byla překročena nejvyšší dovolená rychlost v obci o

2 pokračování -2-18A 9/ km/h. Žalobce měl porušit ust. 4 písm. c) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. 9 odst. 1 písm. u) vyhlášky č. 30/2001 Sb., naplnil skutkovou podstatu přestupku podle 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, za který mu byla uložena pokuta ve výši 2 500,- Kč. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku paušální částkou 1 000,- Kč. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu dne V ní žalovanému vytýkal, že nepřezkoumal jeho rozhodnutí, jelikož se v něm nevypořádal se všemi důkazními návrhy ohledně rekonstrukce skutku, výslechu řidiče vozidla a zasahujících strážníků. Žalovaný se nezabýval všemi odvolacími námitkami týkajícími se způsobu měření rychlosti a chybného určení místa měření. Nevypořádal se s námitkami žalobce ohledně jeho pochybností o nepodjatosti oprávněných úředních osob. Podle žalobce není ve správním spisu jediný důkaz, že by došlo k překročení rychlosti na místě, které uvedl správní orgán I. stupně i žalovaný, tedy že by vozidlo s žalobcem na palubě překročilo rychlost na místě, kde má zákonnou povinnost jet nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h. Z pořízené fotodokumentace není možno dovodit, kdy a kde k přestupkovému jednání došlo. Ústní jednání dne proběhlo v rozporu se zákonem v době, kdy žalobce vznesl námitku podjatosti proti oprávněné úřední osobě. Správní orgán I. stupně se nevypořádal zákonným způsobem ani se zaviněním, neboť zavinění je nutno prokázat a řádně odůvodnit. Jeho jednáním nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku, neboť nebylo prokázáno, že došlo k ohrožení zájmů společnosti. V rozhodnutí není zákonným způsobem uvedeno, proč strážníci Městské policie měřili rychlost projíždějících vozidel v daném místě, v řízení nebyli vyslechnuti zasahující strážníci a rychloměr nebyl v souladu s návodem k jeho použití řádně kalibrován po výměně pneumatik. Strážníci měli ve svém služebním vozidle potraviny a sladkosti, které mají vliv na řádnou funkčnost rychloměru. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaného není popsáno, jakým způsobem rychloměr zpracovává data a počítá rychlost měřeného vozidla, nevyplývá z nich, kdo je vlastníkem rychloměru a kdo zabezpečuje jeho servis, kdo zpracovává jím pořízené data a kdo je archivuje. Ohledně měřícího zařízení navrhoval žalobce vypracování znaleckého posudku, který by určil délku brzdné dráhy a rekonstrukci dané situace. Závěrem své žaloby žalobce namítal, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ve svém vyjádření k podané žalobě ze dne popíral oprávněnost všech shora uvedených žalobních bodů. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne č.j. MSK /2015, sp. zn. DSH/31981/2015/Bla a z připojeného správního spisu žalovaného téže spisové značky, jakož i z připojeného správního spisu Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností sp. zn. S-SMO/135221/15/DSČ a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. 65 a násl. s.ř.s. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného v souladu s ust. 75 s.ř.s. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu vzal v daném případě krajský soud za prokázáno následující:

3 pokračování -3-18A 9/ z oznámení o přestupku ze dne , že žalobce uvedeného dne při řízení motorového vozidla tovární značky Porsche, RZ X na ulici Horní (zastávka MHD Dubina) v Ostravě-Dubině ve směru k ulici Dr. Martínka překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci danou dopravní značkou B 20a (50 km/h) o 29 km/h. Tímto jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku podle 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Záznam obsahuje podpis žalobce bez jeho vyjádření; - z úředního záznamu Městské policie Ostrava ze dne , že obsahuje stejný popis přestupku jako shora uvedený a že je podepsán stržm. L. K. K tomuto úřednímu záznamu byly připojeny tři fotografie pořízené z měření rychlosti, přičemž na první fotografii je zřetelná registrační značka X. Na druhé fotografii je zvětšený záběr na automobil tovární značky Porsche s touže poznávací značkou a na třetí fotografii je zachyceno umístění dopravní značky č. B 20a 50 km/h; - z ověřovacího listu č OL vydaného dne , že byl ověřen silniční laserový rychloměr LTI 20/20 Tru CAM výrobní číslo TC se závěrem, že tento rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti do Jako vlastník tohoto měřícího zařízení je v ověřovacím listu uvedeno Statutární město Ostrava; - z osvědčení o úspěšném absolvování základního školení operátora laserového měřiče rychlosti LTI 20/20 Tru CAM, že bylo vydáno příslušníku Městské policie J. K.; - přípisem ze dne oznámil Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností žalobci zahájení řízení o přestupku a předvolal jej k ústnímu jednání o tomto přestupku na den v 10:00 hodin. Předvolání žalobce prokazatelně převzal dle doručenky oproti vlastnoručnímu podpisu dne ; - podáním doručeným správnímu orgánu I. stupně dne žalobce oznámil, že se právě dozvěděl informace o vztahu oprávněné úřední osoby ke svědkům a k důkazům v tomto řízení, ze kterých vyplývá, že je nejen oprávněná úřední osoba, ale také její vedoucí, podjatá. Dalším důvodem podjatosti jsou také pasáže předvolebního programu strany vládní koalice města a to zejména ty, které se týkají trestání řidičů za přestupky a zvýšení příjmů rozpočtu. Uvedený přípis byl podán na poště Brno 20 dne a postrádá vlastnoruční podpis žalobce; - dne správní orgán I. stupně vyzval žalobce, aby shora uvedenou námitku podjatosti úřední osoby blíže konkretizoval tak, že uvede, na které osoby se tato námitka vztahuje a aby své podání ze dne podepsal. Na tuto výzvu reagoval žalobce sdělením, že námitka podjatosti samozřejmě směřuje proti osobě, která vede přestupkové řízení, tj. J. L. a proti jejímu vedoucímu a zároveň doručil podepsaný stejnopis svého podání doručeného správnímu orgánu dne ; - usnesením ze dne Ing. Bc. D. M., vedoucí odboru dopravně správních činností Magistrátu města Ostravy zamítl námitku podjatosti vznesenou žalobcem proti oprávněné úřední osobě J. L., která byla pověřena projednáním žalobcova přestupku;

4 pokračování -4-18A 9/ z přípisu správního orgánu I. stupně ze dne , že předvolal žalobce k ústnímu jednání dne v 10:30 hodin, které žalobce převzal oproti vlastnoručnímu podpisu na doručence dne ; - dne byl správnímu orgánu I. stupně doručen přípis žalobce nazvaný Námitka podjatosti úřední osoby, kterou vznesl vůči J.L. a vedoucímu odboru dopravně správních činností. Přípis nebyl opětovně žalobcem podepsán; - z protokolu o ústním jednání správního orgánu I. stupně, že k tomuto jednání se žalobce bez náležité omluvy nebo uvedení jiného důležitého důvodu nedostavil a že při tomto jednání byly provedeny důkazy obsažené ve spisovém materiálu postoupeném Městskou policií Ostrava; - dne vyzval správní orgán I. stupně žalobce k podpisu jeho podání ze dne Této výzvě žalobce vyhověl a doručil správnímu orgánu podepsané podání dne ; - usnesením ze dne rozhodl tajemník Magistrátu města Ostravy, že Ing. Bc. D. M., vedoucí odboru dopravně správních činností není vyloučen z úkonů projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti vznesené proti úřední osobě J.L. zařazené do magistrátu v souvislosti s řízením vedeným o přestupku žalobce; - usnesením ze dne rozhodl Ing. Bc. D. M. tak, že námitku podjatosti vznesenou žalobcem proti oprávněné úřední osobě J. L. zamítl; - dne vydal Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností rozhodnutí o přestupku žalobce. Součástí správního spisu správního orgánu I. stupně je dále odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku, které nijak nebylo odůvodněno. Poté, kdy byl žalobce správním orgánem I. stupně vyzván přípisem ze dne , své odvolání doplnil podáním doručeným správnímu orgánu dne O tomto odvolání, jak shora uvedeno, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím. V projednávané věci krajský soud především postupoval v souladu s ust. 75 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. K jednotlivým žalobním bodům uvedeným v žalobě žalobce uvádí krajský soud následující: - podle žalobce se žalovaný nevypořádal zákonným způsobem s jeho důkazními návrhy ohledně rekonstrukce skutku, výslechu řidiče vozidla, který vozidlo řídil v době tvrzeného přestupkového jednání, nikoliv však již v době zastavení vozidla policejní hlídkou a výslechu zasahujících strážníků. Žalovaný se také nezabýval odvolacími námitkami žalobce ohledně způsobu měření rychlosti a chybného určení místa zaměření údajného překročení rychlosti vozidla. Nevypořádal se se všemi důvody pochybností o nepodjatosti oprávněných úředních osob. Jak ovšem vyplývá z odůvodnění rozhodnutí žalovaného, ohledně navrhované rekonstrukce skutku žalovaný poukázal na snímek z rychloměru, na němž se nachází zaměřovacím křížem označené pouze jediné vozidlo Porsche RZ X a skutečnost, že žalobce vozidlo řídil je prokázána oznámením přestupku sepsaným s ním jako řidičem ztotožněným podle občanského průkazu a řidičského průkazu, přičemž žalobce jako

5 pokračování -5-18A 9/2016 obviněný nezpochybňoval, že vozidlo řídil v době zastavení hlídkou policie. Žalovaný dále odkázal na to, že způsobilost rychloměru k provádění měření prokazuje ověřovací list a rychlost vozidla byla změřena metrologicky ověřeným rychloměrem a strážníkem, který k této činnosti má oprávnění. Způsob měření rychlosti je v maximálně možné míře automatizovaný a veškeré údaje rychloměr vyhodnocuje automaticky sám. V daném případě nevyvstaly důvodné pochybnosti o správnosti měření, a proto žalovaný nepovažoval za nutné vyslýchat jako svědky zasahující strážníky, neboť relevantní skutečností jsou prokázány výstupem z rychloměru a nebyly důvodně zpochybněny. K námitce, že nelze určit místo údajně překročení rychlosti odkázal žalovaný na výrok správního orgánu I. stupně, v němž je toto místo specifikováno názvem ulice Horní a upřesněno MHD Dubina, dále je místo označeno názvem obce Ostrava-Dubina a směrem jízdy ulicí Dr. Martínka. Odvolací námitkou, že se žalobce za jízdy vyměnil se spolujezdcem předtím, než byli zastaveni strážníky, se žalovaný zabýval pod bodem 6 odůvodnění svého rozhodnutí. Pod bodem 1 odůvodnění se žalovaný obšírně zabýval žalobcovými námitkami podjatosti vznesenými v průběhu správního řízení. Je proto tato žalobní námitka nedůvodná; - žalobce nenaplnil skutkovou podstatu přestupku, neboť nebylo v řízení prokázáno, že k přestupku došlo v místě uváděném správním orgánem I. stupně i žalovaným, tedy to, že by vozidlo s žalobcem na palubě překročilo rychlost v místě, kde má zákonnou povinnost jet nejvyšší povolenou rychlostí 50 km/h. Z pořízené dokumentace nelze dovodit, kdy a kde k přestupkovému jednání došlo a fotografie mají mít špatnou kvalitu a velmi omezenou důkazní hodnotu. Problémem určení místa přestupku se žalovaný zabýval pod bodem 5 odůvodnění svého rozhodnutí, kde odkazuje na označení tohoto místa uvedeného ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Namítal-li žalobce, že se přestupku nedopustil a že se za jízdy vyměnil se spolujezdcem před zastavením kontrolní hlídkou, pak považuje krajský soud v souladu s názorem žalovaného, že jde o tvrzení zcela účelové a nedůvěryhodné už proto, že tak podstatnou okolnost k posouzení otázky, kdo byl pachatelem přestupku, nesdělil žalobce, resp. nevysvětlil již při policejní kontrole. Ve shodě s žalovaným považuje též krajský soud za zarážející, že tuto osobu žalobce v průběhu správního řízení ani v odvolání ani v žalobě samotné blíže neidentifikoval. Stejně tak krajský soud nesouhlasí s námitkou žalobce, že pořízené fotografie z kontroly měření rychlosti jsou nepoužitelné pro špatnou kvalitu. Snímky rychloměru zažurnalizované ve správním spise správního orgánu I. stupně na čl. 6 až 8 jsou naprosto jasné a je z nich jednoznačné zjistitelné místo zaměření vozidla, rychlost jízdy, poznávací značka automobilu, jakož i místo měření na úrovni zastávky MHD s dopravní značkou nejvyšší dovolené rychlosti 50 km/h. Krajský soud proto hodnotí i tuto žalobní námitku jako nedůvodnou; - žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že ústní jednání dne proběhlo v souladu se zákonem a to s ohledem na obsah námitky podjatosti, z něhož dovozuje odkladnost jeho uplatnění. Žalobce tuto námitku vznesl v okamžiku, kdy se dozvěděl o důvodech zakládajících pochybnost o nepodjatosti úřední osoby. Správní orgán I. stupně se o podané námitce podjatosti žalobcem dozvěděl ještě před jednáním, přesto proběhlo jednání ve věci a žalobce byl tak zkrácen na svých právech, neboť důvodně očekával, že ve věci jednání nebude. Jak již bylo shora uvedeno, krajský soud z obsahu správního spisu správního orgánu I. stupně zjistil, že první žalobcova námitka podjatosti byla tomuto správnímu orgánu doručena dne a směřovala, jak proti oprávněné úřední osobě, tak i jejímu vedoucímu. Žalobce v ní uvedl, že se dozvěděl informace o vztahu oprávněné úřední osoby ke

6 pokračování -6-18A 9/2016 svědkovi a k důkazům v tomto řízení, ze kterých vyplývá, že nejen oprávněná úřední osoba, ale také její vedoucí je podjatý a že také důvodem podjatosti jsou pasáže předvolebního programu strany vládní koalice, zejména ty, které se týkají trestání řidičů za přestupky a zvýšení příjmů rozpočtu. Poté, kdy jednání ve věci přestupku bylo odročeno na den , byla žalobcem dne podána znovu námitka podjatosti, ve které opakovaně uvedl, že se dozvěděl informace o postupu oprávněné úřední osoby ke svědkům a důkazům a proto má být úřední osoba a vedoucí odboru dopravně správních činností podjatý. Dalším důvodem podle žalobce je pracovně právní vztah úřední osoby ke správnímu úřadu jako institutu, který má na výsledku řízení zájem, co se týče příjmů z pokut a co se týče související možnosti působit jako zaměstnavatel na zaměstnance každodenní v praxi s účinným tlakem k ovlivnění rozhodovací činnosti. Podle ust. 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen úřední osoba ), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle odstavce druhého téhož ustanovení účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, pokud se o ní dozví. K námitce nelze přihlédnout, pokud účastník řízení tuto skutečnost prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladného, námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením nadřízená úřední osoba nebo ten kdo má obdobné postavení ( dále jen představený ). Obě námitky podjatosti uplatněné žalobcem v průběhu řízení nebyly bez zbytečného odkladu uplatněny a podle věty druhé odstavce druhého 14 správního řádu k nim mělo být přihlédnuto. Správní orgán I. stupně o těchto námitkách přesto rozhodl citovanými usneseními, což neznamená, že by jednání o přestupku dne nemělo proběhnout. Žalobce tedy nedůvodně spoléhal na to, že jednání ve věci přestupku neproběhne a nemůže tvrdit, že byl zkrácen na svých právech v důsledku své neúčasti na tomto jednání. Skutečnost, že se k tomuto jednání nedostavil jen proto, že před jeho konáním vznesl námitku podjatosti (návíc ještě neuplatněnou bez zbytečného odkladu), nelze považovat za náležitou omluvu či důležitý důvod ve smyslu ust. 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, podle kterého v daném případě projedná přestupek žalobce správní orgán v jeho nepřítomnosti; - správní orgán I. stupně se zákonným způsobem nevypořádal ani se zaviněním. Způsob zavinění dokonce i absentuje výrok rozhodnutí tohoto správního orgánu. I tato žalobní námitka je nedůvodná, neboť v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně se uvádí, že jednání žalobce posoudil jako zavinění ve formě vědomé nedbalosti, neboť překročením nejvyšší dovolené rychlosti věděl, že může porušit nebo ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že bezpečnost provozu na pozemních komunikacích neporuší nebo neohrozí. Nutno k tomu dodat, že otázkou zavinění se zabýval v odůvodnění svého rozhodnutí i žalovaný a že nebylo povinností správního orgánu I. stupně formu zavinění uvádět do výroku rozhodnutí, neboť tato povinnost byla zavedena až novelou zákona o přestupcích provedenou zákonem č. 204/2015 Sb. účinným od , zatímco rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vydáno dne ;

7 pokračování -7-18A 9/ nebylo prokázáno, že došlo k ohrožení zájmu společnosti, a i kdyby byl prokázán skutek, kterým byl žalobce shledán vinným, není tento skutek přestupkem, neboť nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku. Ani s tímto žalobním bodem krajský soud nesouhlasí. Podle ust. 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Materiální stránkou přestupku se podle tohoto ustanovení rozumí porušení či ohrožení zájmu společnosti. Zájmem společnosti chráněný zákonem č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů je bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, který mimo jiné upravuje přestupky a správní delikty při provozu na pozemních komunikacích. V projednávané věci žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 26 km/h, čímž nepochybně byl ohrožen zájem společnosti na bezpečném provozu na pozemních komunikacích, když toto jednání je bezpochyby ohrožující pro další účastníky silničního provozu. Takovýmto překročením rychlosti není možno souhlasit s žalobní námitkou, že nedošlo k naplnění materiální stránky přestupku. Poukazoval-li v této souvislosti žalobce na své odvolání, kde uváděl např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 5As 104/ či rozsudek ze dne č.j. 7As 18/ , jedná se o rozhodnutí nepřiléhavá na nyní projednávanou věc, neboť první žalobcem označený rozsudek se týká hraniční hodnoty překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 2 km/h a druhý poukazovaný rozsudek se týká povinnosti správního orgánu zkoumat materiální znak přestupku; - v rozhodnutí žalovaného není zákonným způsobem uvedeno, proč strážníci Městské policie měli měřit rychlost projíždějících vozidel v daném místě. Podle žalobce měření rychlosti probíhalo v rozporu se zákonem, neboť Městská policie je oprávněna měřit rychlost vozidel jen v souvislosti s ohledem na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. V řízení nebyli vyslechnuti zasahující strážníci, rychloměr nebyl v souladu s návodem na jeho použití řádně kalibrován po výměně pneumatik a strážnici měli ve svém vozidle potraviny a sladkosti, které mají vliv na řádnou funkčnost rychloměru. Z rozhodnutí nevyplývá, kdo je vlastníkem rychloměru, kdo zabezpečuje jeho servis, kdo zpracovává data jim pořízená, kdo je archivuje a kde jsou archivovány. K měřícímu zařízení a výpočtu rychlosti měřeného vozidla navrhoval žalobce vypracování znaleckého posudku. K uvedenému krajský soud především odkazuje na obsah správního spisu, v němž je založen ověřovací list předmětného silničního laserového rychloměru svědčící o jeho způsobilosti v době použití a osvědčení vydané městskému policistovi J.K. o absolvování základního školení operátora laserového měřiče rychlosti. To, že z rozhodnutí nevyplývá, kdo je jeho vlastníkem, kdo zabezpečuje servis rychloměru, kdo zpracovává data jim pořízená, kdo je archivuje a kde jsou archivována, je zcela nepodstatné ve vztahu k zákonnosti napadeného rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně. Za zcela absurdní námitku považuje krajský soud to, že v rozhodnutí není uvedeno, proč strážníci Městské policie měli měřit rychlost projíždějících vozidel v daném místě, když k této námitce žalobce vzápětí dodává, že Městská policie je oprávněna ze zákona měřit rychlost vozidel jen v souvislosti s dohledem na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Jestliže v den spáchání přestupku žalobcem strážníci měřili rychlost vozidel, činili tak nepochybně v rámci své pracovní náplně a na základě zákonného zmocnění, kterým jsou pověřeni mimo jiné dohledem na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. Nedůvodná je i žalobní

8 pokračování -8-18A 9/2016 námitka, že v řízení nebyli vyslechnuti zasahující strážníci. V projednávané věci vycházel správní orgán I. stupně a následně i žalovaný z obsahu správního spisu a listinných důkazů v nich založených, na základě kterých bylo možno nepochybně rozhodnout bez slyšení zasahujících městských policistů jako svědků. K námitce, že rychloměr nebyl v souladu s návodem k použití řádně kalibrován po výměně pneumatik a že ve služebním vozidle měli strážnici potraviny a sladkosti, odkazuje krajský soud na část vyjádření žalovaného k podané žalobě, a sice že rychloměr nebyl instalován ve voze Městské policie. Nemohla tedy mít výměna pneumatik služebního vozidla, resp. to, že se ve vozidle měly nacházet potraviny, žádný vliv na funkci použitého silničního laserového rychloměru. Ani skutečnost, že v rozhodnutích správního orgánu není popsán způsob zpracování dat rychloměrem a výpočet rychlosti měřeného vozidla nemůže vliv na zákonnost rozhodnutí obou správních orgánů, stejně tak, jako skutečnost, že nebylo přistoupeno k důkaznímu návrhu žalobce na vypracování znaleckého posudku ohledně výpočtu rychlosti měřeného vozidla; - poslední žalobní námitkou žalobce bylo to, že mu bylo upřeno právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce se neúčastnil ústního jednání, neboť důvodně předpokládal, že mu bude alespoň sděleno, že ve věci bylo jednáno a bude mu umožněno se vyjádřit k podkladům před vydáním rozhodnutí. Z předvolání žalobce k ústnímu jednání správního orgánu I. stupně (na což poukazuje žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí) byl žalobce výslovně poučen o tom, že ve smyslu ust. 36 odst. 3 správního řádu se bude moci v závěru tohoto ústního jednání po provedeném dokazování vyjádřit ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí. Jak již bylo shora uvedeno, k ústnímu jednání se žalobce bez omluvy a bez vážného důvodu nedostavil a sám tím nevyužil svého práva vyjádřit se ke všem podkladům pro rozhodnutí. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud shledal žalobu žalobce jako nedůvodnou a v souladu s ust. 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl, přičemž v této věci rozhodl rozsudkem bez jednání se souhlasem účastníků řízení podle 51 odst. 1 s.ř.s. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžoval sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání. Ostrava dne 25. listopadu 2016 JUDr. Petr Indráček samosoudce