Prohlášení. Datum: Podpis:

Transkript

1

2

3

4 Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta-huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména 60 školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří-padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna-ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek-tronickou verzí, vloženou do IS STAG. Datum: Podpis:

5 Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní PhDr. Markétě Lhotové, Ph.D., za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce věnovala. Dále chci poděkovat panu Přemyslu Špráchalovi za pomoc při hledání potřebných materiálů a za jeho cenné rady. Děkuji také své rodině a kamarádům za jejich podporu a motivaci při psaní.

6 Anotace Práce se zabývá vodními mlýny ve zvolené oblasti Horního Pojizeří a je rozdělena na několik části. V první části je stručně popsán vývoj a historie mlýnů a mlynářství. Druhá část je věnována Hornímu Pojizeří, jeho geografické poloze, řece Jizeře a lidové architektuře. Ve třetí části jsou zmapované současné i zaniklé mlýny ve čtyřech mnou určených lokalitách oblasti Horního Pojizeří. Čtvrtá a poslední část se podrobně zaměřuje na čtyři vybrané mlýny jmenované oblasti. Popisuje jejich historii, mlynářské řemeslo, osudy jednotlivých mlynářů, stavební vývoj, architekturu a technologické vybavení mlýnů. Součástí bakalářské práce je také rozbor a porovnávání textových materiálů dané tématiky a ústní podání svědků. Klíčová slova: vodní mlýn, historie mlýnů, Horní Pojizeří, Jizera, Bartlův mlýn, Janatův mlýn, Roztocký mlýn, Mikoláškův mlýn

7 Annotation The work deals with water mills in selected area of Horní Pojizeří and is divided into several parts. The first part briefly describes development and history of mills and the miller s craft. The second part is devoted to Horní Pojizeří, its geographical location, the Jizera river and folk architecture. The third part mappes out present and extinct water mills in four selected locations of Horní Pojizeří. The fourth and last part focuses in more details on four selected water mills. It describes their history, the miller s craft, the life stories of individual millers, building development, architecture, and the technological equipment of water mills. The part of the Bachelor s thesis is also analysis and comparison of text materials and oral history. Key words: water mill, the history of mills, Horní Pojizeří, the Jizera river, Bártův Mill, Janatův Mill, Roztocký Mill, Mikoláškův Mill

8 Obsah 1 Úvod Rozbor pramenů a literatury Stručný vývoj a historie mlýnů a mlynářství Druhy mlýnů podle pohonu Ruční mlýnky Vodní mlýny Umělecké mlýny Válcové a automatické mlýny Druhy mlýnů podle umístění mlýnice vůči vodoteči Mlýn s horizontálním kolem Mlýn na spodní vodu Mlýn na horní vodu Zánik vodních mlýnů Horní Pojizeří Geografická poloha Řeka Jizera Lidová architektura Horního Pojizeří Vybrané lokality vodních mlýnů v Horním Pojizeří Vybrané mlýny v Horním Pojizeří Lokalita Paseky n. J. s Havírenským a Makovským potokem Bartlův mlýn č. p Lokalita Jablonec n. J. s řekou Jizerou, Sklenařickým a Františkovským potokem Janatův mlýn č. p Lokalita Stará Ves a Roztoky u Semil se Staroveským potokem

9 5.3.1 Roztocký mlýn č. p Lokalita od Vítkovic po Horní Sytovou s říčkou Jizerkou Mikoláškův mlýn č. p Závěr Seznam pramenů a literatury Seznam příloh Přílohy

10 Seznam obrázků Obrázek 1 Mapa vodních mlýnů v Pasekách nad J Obrázek 2 Mapa vodních mlýnů v Jablonci nad J. a na Františkovském potoce Obrázek 3 Mapa vodních mlýnů na Staroveském potoce Obrázek 4 Mapa vodních mlýnů na říčce Jizerce

11 Seznam použitých zkratek a symbolů apod. a podobně atd. a tak dále č. číslo č. p. číslo popisné ha hektar Ing. inženýr inv. č. inventární číslo Jiz. Jizera kat. č. katastrální číslo ml. mladší n. nad n. l. našeho letopočtu např. například obr. obrázek okr. okres p. pan pí paní pozn. poznámka př. n. l. před naším letopočtem r. rok roz. rozená str. strana sign. signatura stol. století tzn. to znamená tzv. tak zvaný 10

12 1 Úvod Mlynářství bylo neodmyslitelnou součástí historie osídlování krajiny Horního Pojizeří a patřilo k hlavním řemeslům, která uspokojovala životní potřeby. Zpracování obilí na mouku a jeho další vedlejší produkty zajišťovaly lidem dostatek potravy, především chleba, základní potraviny celých generací. Bylo to řemeslo velice fyzicky namáhavé, vyžadovalo mnoho rozličných znalostí a dovedností, ale bylo zdrojem velmi slušných příjmů. U vodních mlýnů postupem času vznikaly také přidružené živnosti, jako například brusírny, pily, valchy a papírny. Dané téma jsem si zvolila z několika důvodů. Jednak proto, že se mi líbí pojizerská lidová architektura v krajině, kde stávalo v minulosti velké množství mlýnů, o jejichž existenci nemá převážná většina dnešních lidí povědomí. Chtěla jsem se o mlýnech dozvědět co nejvíce informací, nejen z dosud vydané literatury a archivních pramenů, ale především z terénních výzkumů a osobních setkání s minulými i současnými majiteli dochovaných mlýnů, zejména vodních, jejichž osud se pomalu začíná vytrácet z paměti a zároveň mizí z naší krajiny svědkové tradice mlynářství. Práce by měla přinést přehled vodních mlýnů, ovšem nejedná se o celkový přehled zvoleného tématu, ale důraz kladu na terénní průzkumy současných objektů bývalých mlýnů, a především dávám přednost ústnímu podání současných majitelů a znalců dochovaných i nedochovaných mlýnů. Poslední dobou začíná patřit mlynářství a mlýny k vyhledávaným předmětům zájmu nejen odborníků, ale i širší veřejnosti. Z mnohých mlýnských objektů se postupně stávají turisticky oblíbené trasy po stopách historických technických památek Cílem bakalářské práce je na základě dostupných archivních pramenů, literatury, terénních průzkumů a ústního podání popsat historii a současnost čtyř konkrétních mlýnů v Horním Pojizeří, a to Bartlova mlýna v Pasekách nad Jizerou, Janatova mlýn v Buřanech, Fiedlerova mlýna v Roztokách u Semil a Mikoláškova mlýna v Křížlicích. Zaznamenala jsem jejich jednotlivé konkrétní dějiny, rozvoj mlynářského řemesla, osud mlynářů, stavební vývoj a vývoj technického vybavení. Jako dílčí cíl jsem zmapovala i ostatní objekty vodních mlýnů ve vytyčených lokalitách První zvolenou zastávkou je vesnice Paseky nad Jizerou, protékají jimi Havírenský a Makovský potok, poté se vlévají do řeky Jizery. Druhým popisovaným místem se stalo městečko Jablonec nad Jizerou a jeho nejbližší okolí, jak sám název napovídá, řeka Jizera jím protéká spolu s přítoky, se Sklenařickým a Františkovským potokem. Třetí mlýn se nachází 11

13 mezi Starou Vsí a Roztokami u Semil, kudy protéká Staroveský potok, ten se s říčkou Vošmendou a Kamenicí vlévá v oblasti Spálova do Jizery. Čtvrtá lokalita se nachází na říčce Jizerce, protéká přes osadu Vítkovice až do Horní Sytové, kde se vlévá do řeky Jizery. Při psaní bakalářské práce jsem používala několik výzkumných metod. Nastudovala jsem množství odborné literatury týkajíc se tématu vodních mlýnů a mlynářství. Zaměřila jsem se na studium archivních materiálů. Při jejich shromažďování jsem navštívila několik muzeí a knihoven, a to Památník zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou, Vlastivědné muzeum pro Vysoké nad Jizerou a okolí, Muzeum a Pojizerskou galerii v Semilech, Muzeum krkonošských řemesel v Poniklé, Krkonošské muzeum v Jilemnici, Krkonošské muzeum ve Vrchlabí, Krajskou vědeckou knihovna v Liberci a Městskou knihovnu v Semilech. Potřebné informace jsem získala i v dalších institucích, ve Státním okresním archivu v Semilech, v dokumentech Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj s detašovaným pracovištěm v Semilech. Stěžejní metodou této práce je metoda ústního podání a terénní výzkumy. Opakovaně jsem navštěvovala jednotlivé mlýny a hovořila s jejich majiteli a pamětníky. Práce je rozdělena na dvě části. První obsahuje obecné informace o vodních mlýnech a ve druhé části se zabývám několika konkrétními vodními mlýny v Horním Pojizeří. V první kapitole jsem naznačila stručný vývoj historie mlýnů a mlynářství. Mlýny jsem rozdělila podle pohonu a podle umístění mlýnice vůči vodoteči. Ve druhé kapitole jsem se snažila definovat a vymezit oblast Horního Pojizeří, jeho geografickou polohu, řeku Jizeru s jejími přítoky a lidovou architekturu. Třetí kapitola vytyčuje lokality z vymezené oblasti Horního Pojizeří a pro lepší přehlednost se v příloze této práce zabývám bližším popisem jednotlivých mlýnů, kde se rovněž nachází i fotodokumentace. V poslední kapitole jsem se zabývala vybranými mlýny v daných lokalitách, které jsem popsala od začátku jejich vzniku až do současnosti. 1.1 Rozbor pramenů a literatury Zájem o mlýny a mlynářství poslední dobou vzrůstá a vznikají nové publikace věnující se tomuto tématu. Odborná literatura věnovaná tématu mlynářství a vodním mlýnům je poměrně rozsáhlá. Jako velice přínosnou práci bych uvedla zejména knihu Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách 1 od L. Štěpána a M. Křivanové z roku 2000 a jeho volné 1 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN

14 pokračování Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II. 2 z roku 2008, z kterých jsem čerpala nejvíce informací. Knihy přinášejí rozsáhlý a ucelený přehled celého tématu a jsou rozděleny na několik tematických okruhů. Rozvojem mlynářství se zabývá titul Vývoj mlynářství 3 od Zdeňka Kuttelvaška z roku 1970, technickým popisem mlýnů se částečně zabývá kniha Luboše Nového Dějiny techniky v Československu do konce 18. století 4 z roku Okrajově se mlýnům věnuje i kniha Mojmíra Maršála Putování za technickými zajímavostmi ČSR 5 z roku 1981 a kniha Václava Matouška Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 6 Ucelený přehled všech vodních mlýnů na našem území zobrazují internetové stránky 7 kde je k dispozici databáze obrázků, vodních mlýnů a interaktivní mapa, kterou jsem využívala při mapování jednotlivých mlýnů. Ve zkratce bych se ráda zmínila i o literatuře věnované Hornímu Pojizeří a řece Jizeře. Byla vydána kniha Jiřího Šolce Pojizeří 8 z roku 1976, zabývá se Pojizeřím obecně. Novější publikace od Jiřího Křivánka Drobné vodní toky v České republice 9 se věnuje povodí řeky Jizery a užívání vodních toků v historii a současnosti. Na podobné téma je zpracována i další publikace Kraj kolem Jizery 10 od Jany Scheybalové, Josefa V. Scheybala a Bohumila Jakoubě. Zatím nebyla publikována žádná monografie, která by se zabývala mlýny konkrétně v Horním Pojizeří, proto jsem se tuto mezeru pokusila částečně vyplnit svou bakalářskou prací. Pouze Josef Klempera v knize Vodní mlýny v Čechách VII. 11 z roku 2003 popisuje stručně několik vybraných mlýnů v pojizerské lokalitě. Z poslední jmenované publikace jsem vycházela minimálně, neboť obsahuje spoustu nepřesných údajů a chyb. Regionální literatura zdejšího kraje je rovněž velice skoupá na informace o jednotlivých mlýnech. V některých jiných regionech jsou mlýny detailněji zmapované. V knize Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku 12 od Michala Jakla a kolektivu 2 ŠTĚPÁN, Luděk URBÁNEK, Radim KLIMEŠOVÁ, Hana. Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, NOVÝ, Luboš. Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. 1. vyd. Praha: Academia, MARŠÁK, Mojmír. Putování za technickými zajímavostmi ČSR. 1. vyd. Praha: Olympia, MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ISBN ŠOLC, Jiří. Pojizeří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v České republice. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN SCHEYBALOVÁ, Jana SCHEYBAL, V. Josef JAKOUBĚ, Bohumil. Kraj kolem Jizery. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Jakoubě, ISBN KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VII. 1. vyd. Praha: Libri, ISBN JAKL, Michal. Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku. 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, ISBN

15 autorů je mlýnům věnována minimální pozornost. Poměrně velké množství článků zabývající se popisem jednotlivých mlýnů obsahují především regionální noviny a časopisy, např. Krkonoše - Jizerské hory, Deník Pojizeří a Pasecké čtení. Bohatým zdrojem informací pro mě byly především prameny. Celkově se dá říct, že je jich dostatek, ale ve skutečnosti se jedná pouze o fragmenty, které jsem se snažila poskládat dohromady. Část informací jsem získávala ve Státním okresním archivu v Semilech, především ve Sbírce listin, map a plánů k vodní knize Okresního úřadu Semily a Jilemnice a také ve Sběrných arších domovních. Jako věrohodné prameny týkající se stavby mlýnů jsem používala mapy stabilního katastru z roku 1842 a Jedná se konkrétně o Indikační skici a Císařské otisky stabilního katastru. Dalším důležitým pramenem je Seznam a mapy vodních děl Republiky československé, 13 který zachycuje stav vodních děl na konci roku Ministerstvo financí si seznamy nechávalo pořizovat kvůli přesnějšímu placení daní. Pro vybranou oblast Horního Pojizeří jsem používala konkrétně sešit číslo 8. Cenným zdrojem informací jsou i výpisy z pozemkové vložky z Katastrálního pracoviště v Semilech, díky kterým jsem se mohla dozvědět o vlastnických poměrech. Rovněž jsem používala zdroje vyhrazené pouze k jednotlivým mlýnům. U Janatova mlýna v Buřanech jsem čerpala také ze Stavebně historického průzkumu 14 z roku od Jana Pešty. U Fiedlerova mlýna v Roztokách u Semil ze Sborníku referátů ze semináře Vodní mlýny II. 15 Pro úplnost informací jsem nahlédla i do Berní ruly 16 a Tereziánského katastru českého. 17 Při terénních průzkumech jsem kladla největší důraz na ústní sdělení se současnými i původní majiteli mlýnů, potomky původních mlynářů a pamětníky, zejména minulým majitelem Janatova mlýna Antonínem Janatou a současným majitelem Jiřím Krchem; Rudolfem Bémem a Irenou Bémovou, roz. Mikoláškovou, majiteli Mikoláškova mlýna; Ing. Bohumilem Novotným, majitelem Fiedlerova mlýna a Jiřím Tomsou, majitelem nové roubené stavby stojící na původním místě Bartlova mlýna. Zároveň jsem měla možnost nahlédnout i do některých jejich soukromých archivů, které mi pomohly ve studiu. Jednalo se především o rodokmeny, kresby, fotografie, prameny 13 JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha PEŠTA, Jan. Buřany, Janatův mlýn č. p. 37, stavebně historický průzkum, MEDEK, Václav. Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. In: Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny II. Vysoké Mýto, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, ISBN PEŠÁK, Václav. Berní rula 13. Kraj Hradecký II. díl, Praha: CULKOVÁ,Pavla ČÁŇOVÁ, Dagmar LIŠKOVÁ, Eliška RAJTORAL, Marie František. Tereziánský katastr český. Svazek 3. Dominikál. Praha:

16 osobní povahy, smlouvy, různé zápisky z mlynářských kronik, vyhlášky, nařízení a další podobné materiály. Také jsem hovořila s několika pamětníky, a to konkrétně s paní Slávkou Hubačíkovou, Olgou Soukupovou, Jaroslavou Slavíkovou, Miroslavou Hartigovou, Dagmar Doubkovou a s panem Janem Janatou a Ladislavem Pekařem. Jejich autentické svědectví považuji za velice cenný zdroj informací, dodalo práci živost a kronikářský podtext. Svědků pomalu ubývá a za několik let bude těžké dotvrdit historii mlýnů přímým podáním. Pátrání v archivních fondech a detailní technologický výzkum se dá uskutečnit kdykoli, na rozdíl od živých vzpomínek pamětníků. Práci jsem konzultovala také s několika odborníky, zejména s panem Přemyslem Špráchalem, který se zabývá vodními mlýny v lokalitě, s paní Andreou Bariakovou, ředitelkou a odbornou pracovnicí Krkonošského muzea v Pasekách nad Jizerou a panem Michalem Jaklem, odborným pracovníkem Vlastivědného muzea pro Vysoké nad Jizerou a okolí. Všichni oslovení respondenti zároveň souhlasili se zveřejněním osobních údajů (jmen) a také s publikováním zjištěných informací. 15

17 2 Stručný vývoj a historie mlýnů a mlynářství 2.1 Druhy mlýnů podle pohonu Mlynářství patří k nejstarším a nejrozšířenějším řemeslům na našem území. Už v minulosti tvořily obiloviny nedílnou součást jídelníčku našich předků a princip jeho mletí se neustále vyvíjel. Vývoj zpracování obilnin probíhal velmi pomalu a souvisel s postupným zvyšováním výkonu síly. Nejstarší typy mlýnků byly zrnotěrky, ruční mlýnky a stoupy 18, které postupem času vystřídaly mlýny žentourové, 19 vodní a větrné. S postupným rozvojem vědy a techniky docházelo k zdokonalování a vývoji pohonů. S nástupem vodního kola se začínají objevovat vodní mlýny. V době industrializace je postupně vodní kolo nahrazováno turbínou, což vedlo k dalšímu rozvoji technologie a vzniku nových mlecích strojů. Novým typem mlýna se stávají mlýny umělé, či amerikánské. Ty vyžadovaly větší prostor, a proto bylo potřeba mlýny navýšit o několik pater. Dalším vývojovým typem jsou válcové a dnešní moderní automatické mlýny, v kterých jsou jednotlivé stroje určeny pro zpracování konkrétních meziproduktů Ruční mlýnky S prvním typem ručního mletí pomocí tzv. zrnotěrek se setkáváme už v Malé Asii v době raného neolitu. Tento princip spočíval v drcení zrna mezi větším dolním kamenem a menším horním kamenem, tzv. tříčem. V Čechách pocházejí první zrnotěrky z 5. až 4. tisíciletí př. n. l. a používaly se zde zřejmě do mladší doby železné. 20 K modernizaci tohoto typu pletí dochází u horního mlýnského kamene, do kterého se vysekal tunýlek, kterým se zrno dostávalo mezi třecí plochu. Ke změně došlo i u horního pohyblivého kamene, který měl nyní otvor, kam se zasunula dřevěná rukojeť k umožnění přímočarého pohybu. Tento typ zrnotěrek se do Čech dostal kolem 4. století př. n. l. prostřednictvím Keltů. I přesto, 18 Postupným zdokonalováním rotačních mlýnků se vyvinulo několik typů ručních mlýnků, jako jsou například ruční a šlapací stoupy. Ruční stoupy byly používány převážně v horských oblastech k přípravě krup, drcení olejnin, opracování pohanky a k přípravě obilných šrotů. Jejich princip spočíval v drcení obilovin ve vydlabaných kmenech (dřevěné stoupy), nebo méně používaných kamenných stoupách, kde bylo využito prohlubni v hornině. Stoupy byly postupem času vytlačovány výkonnějšími vodními a větrnými mlýny, ale i tak se v domácnostech používaly dlouhou dobu. 19 Mlýn poháněný zvířecí silou prostřednictvím žentouru se používal v oblastech, kde byl nedostatek vodního zdroje. Podle zvířete, které je do žentouru zapojeno, se nazývá mlýn koňský, osličí, volský či volovský. 20 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S

18 že se jedná o nejstarší a nejprimitivnější způsob zpracovávání obilí, tak i dnes se s tímto způsobem mletí setkáváme v některých zaostalých oblastech Jižní Ameriky. 21 K dalšímu vývojovému typu mlýnského zařízení patří rotační mlýnky - žernovy, které ve střední Evropě a na našem území zavedli Keltové počátkem 2. st. př. n. l. 22 Mletí žernovy mělo veliký význam i v raném středověku, kde byly rotační obilné mlýnky vedle samotných vodních mlýnů běžnou součástí mlýnského zařízení. Využívaly se převážně v menších selských hospodářstvích a k jejich otáčení bylo využito i zvířecí síly. 23 Výhodou byla nezávislost na vodním toku a mletí se mohlo používat kdekoliv a kdykoliv. Proto jejich existence neskončila s nástupem vodních mlýnů, ale používaly se i nadále v 19. st. 24 Při zvýšeném množství obilovin k semletí a nárůstu cen za pracovní sílu bylo potřeba výkonnější zařízení a tím byl samotný vodní mlýn Vodní mlýny S prvními vodními mlýny se setkáváme už v 1. st. př. n. l. v Malé Asii, odkud se postupně rozšiřovaly přes oblast Středomoří, na římské území, do Francie; a ve střední Evropě se znalost vodních mlýnů datuje kolem 7. st. n. l. První zmínka o vodním mlýnu na našem území pochází z Moravy z roku V Uhrách se poprvé využily koncem 11. století, v Polsku v roce 1145 a v Rusku v roku Se vznikem vodních mlýnů je spjatý, kromě použití mlýnských kamenů, 26 i vynález vodního kola, bez něhož by žádný mlýn nemohl fungovat. Poprvé se s vodním kolem setkáváme před třemi tisíci lety ve starém Egyptě. 27 Zpočátku byla hnací silou vodního kola síla lidská, poté zvířecí a nakonec bylo poháněné vodou. Přestože výkonné vodní mlýny nahrazovaly dosud náročnou ruční práci, tak se jich zpočátku používalo málo, a byly vzácným 21 MARŠÁK, Mojmír. Putování za technickými zajímavostmi ČSR. 1. vyd. Praha: Olympia, S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S. 8., NOVÝ, Luboš. Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. 1. vyd. Praha: Academia, S Mlýnské kameny se skládají ze spodku a běhounu. Spodek (ležák) je spodní, neotáčející se mlecí kámen, ve středu s kruhovým otvorem (upraveným ve spodní části do čtyřhranného otvoru). Běhoun je horní otáčející kámen, který je opatřen kruhovým otvorem s vysekanými zádlaby pro kypřici na straně mlecí plochy. 27 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S

19 zařízením. Místo nich byli na práci stále používáni otroci, jako levná pracovní síla, nebo většina obilí byla zpracována na primitivnějších rotačních mlýnkách. Základem a výhodou vodních mlýnů bylo to, že mohly těžit ze snadno dostupného zdroje, kterým byla voda. Většina mlýnů proto vznikala u řek, potoků nebo rybníků. Prosadily se ve velkém počtu a rozšířily do mnoha oblastí, nejen na našem území, ale i po celé Evropě. Na našem území dochází k prudkému rozvoji mlýnů v době vrcholného středověku, kdy byly mlýny součástí panovnického, nebo klášterního velkostatku. Zpočátku byly vodní mlýny využívány pouze k mletí obilí, později se jejich provoz rozšířil i na jiné výrobní obory závislé na vodním pohonu, např. valchy, pily a brusírny. Většina mlýnů patřila těm nejbohatším, kteří si mohli dovolit pořídit mlýnské zařízení a vlastnit vodní tok u mlýna. Jednalo se zejména o panovníka, šlechtu a církevní hodnostáře, kteří nechávali stavět mlýny při klášterech, městech, hradech a tvrzích. Feudální vrchnost podporovala výstavbu a činnost mlýnů, spatřovala v nich trvalý a rychlý zdroj příjmů. Často zneužívala svého monopolního postavení, např. zavedením mlýnského přímusu ve 13. století nutila vrchnost poddané nejen mlít obilí ve svých mlýnech, ale i platit za semletí vysoké ceny. 28 K rychlému šíření a vzrůstu počtu vodních mlýnů dochází v 16. století. Vlastníkem mlýna už nebyl pouze panovník, šlechta a církev, jak bylo v minulosti zvykem, ale nyní mohli stavět mlýny i poddaní a svobodníci. Ti zakládají své mlýny nejen na velkých tocích, ale i u rybníků a na malých potocích. V důsledku zvyšování počtu poddanských mlýnů na konci 16. st. se šlechta rozhodla rušit poddanské mlýny, aby nekonkurovaly jejich vrchnostenských mlýnům. Aby vrchnost ještě více upevnila svoje postavení, vydala nařízení, tzv. rajonizaci, která lidem určovala, do jakého mlýna si mohou dát umlít mouku. 29 V 17. a 18. st. byly mlýny technicky zdokonalovány, soustřeďovaly se převážně do lokalit se stálou vodou a mnohostranně využívány. Byly upravovány pro potřeby železné rudy, textilního průmyslu, broušení skla a dalších oborů. Největší rozkvět mlynářství byl na počátku 19. st., kdy mlýny stávaly na každé řece a větším potoku. To dokazují i údaje o počtu mlýnů. Statistika z roku 1875 jich zaznamenala v českých zemích 6 940, z toho bylo 220 mlýnů parních, 40 větrných a 4 lodní ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S

20 2.1.3 Umělecké mlýny K průmyslovému rozvoji v mlynářství došlo v letech 1785 až 1790 v Severní Americe ve Virginii, kde byl postaven nový velký typ mlýna, a tím byl mlýn umělecký, nebo také umělý, amerikánský, americký či anglický. 31 Autory těchto nových a velikých mlýnů byli Oliver Evans a Thomas Ellicot. 32 Jednalo se o zdokonalené několikapatrové mlýny, některé dokonce na parní pohon, které u nás našly uplatnění od konce 19. století. Umělecký či amerikánský mlýn znamenal nástup mlynářských strojů tovární výroby, zajišťujících mechanickou přepravu zrna, dokonalejší předčištění, třídění meliva, zejména krupic, a dalších procesů 33 Takové mlýny se soustřeďovaly na samotné čištění mouky a díky tomu byla mouka bělejší než předtím. Poprvé byl umělecký parní mlýn postaven v Žacléři v roce 1842, další v Praze, Děčíně, Lovosicích a na Smíchově. 34 S jeho nástupem se začalo u větších mlýnů měnit mlecí zařízení z původního starého českého složení 35 na umělecké složení. 36 Ovšem tato změna vyžadovala přestavbu a rozšíření mlýna o několik pater. S vývojem umělých mlýnů souvisí i zlepšování kvality mlecích kamenů. 37 Od 40. let 19. století se u nás začínaly používat mlecí kameny z Francie, 38 které pro svoji křemencovou tvrdost obilí přímo drtily a řezaly. Nahradily tak české pískovcové kameny, které byly o hodně měkčí a obilí pouze roztíraly, ale i nadále se používaly k výrobě šrotu KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ISBN S KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v České republice. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S Staré české složení je starý typ mlýnského složení, které tvoří dva mlecí kameny a od druhé poloviny 15. století k nim přibývá vysévací zařízení složené z pytlíku, osazeného v moučnici a otřásaného hasačertem, s žejbrem na jeho výskoku. 36 Umělecké složení je mladší typ mlecího složení, zpravidla vyráběného průmyslově, které umožňovalo důkladnější přípravu zrna před mletím a lepším třídění meliva. Umělecké složení zahrnuje stroje k předčištění a čištění obilí (tarár, aspiratér, válcový koukolník, diskový koukolník, magnet) a jeho loupání (loupačka), mletí (kamenné složení, válcové stolice), třídění moučných produktů (hranolový vysévač, rovinné vysévače, odstředivý vysévač, reforma), manipulaci s melivem (kapsové výtahy, šnekové dopravníky, výhybky, spádové trubky), sjednocování kvality (míchačka na mouku) a další zařízení. 37 KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ISBN S

21 2.1.4 Válcové a automatické mlýny Postupným vývojem technologie a neustálého zlepšování byl zaveden další typ technologie v mlynářství. Jednalo se o nový typ mlýnských strojů obsahující válcové stolice. Inženýr Sulzberger z Curychu použil sice poprvé v roce 1834 zdrsněné litinové válce, ale o zavedení válcových stolic se zasloužil hlavně Ing. Wegmann z Curychu, který v roce 1873 vynalezl porcelánové válce. 40 Tato tovární výrova začala nahrazovat řemeslnou práci mlynářů a sekerníků na tradičních mlecích strojích. Současné zavádění nových mlýnských stojů a zlepšeného technologickému postupu při vysévání meliva, dalo popud k rychlému rozvoji válcových mlýnů 41 V důsledku takové konkurence bylo nuceno ukončit provoz v 2. polovině 19. st. mnoho menších vodních mlýnů. U nás byly válcové mlýny zaváděny v důsledku konkurence dovozu kvalitnější mouky z Uher, kde také používali válcové stroje. 42 Poprvé byl u nás tento typ použit v roce 1876 na Smíchově a v Lovosicích. 43 Mlýn, který se chlubil nápisem, že obsahuje válcové stolice, byl zárukou kvality a lepší mouky. Dalším typem jsou dnešní automatické mlýny. Základním principem tohoto strojního zařízení je to, že každý stroj je specializovaný a určený pro konkrétní meziprodukt, čímž dochází k zvyšování kvality a výkonu mlýna. První automatické mlýny pocházely z Anglie z dob a od počátku 20. st. se začaly stavět také u nás Druhy mlýnů podle umístění mlýnice vůči vodoteči Vodní mlýny můžeme rozdělit nejen podle způsobu pohonu, ale i podle toho, jakým způsobem byla přiváděna voda na vodní kolo. Nejvíce záleželo na přírodních podmínkách a množství vody, podle kterého se vybodoval nejvhodnější přívod vody k vodnímu kolu. K tomu bylo zapotřebí, aby vodní tok měl dostatečný průchod a spád. Pro případ většího i menšího množství vody bylo v některých případech potřeba vybudovat nádrž, kde se voda zadržovala, aby nedošlo k strhnutí vodního kola, nebo naopak hromadila, pokud jí byl nedostatek. Podle již zmiňovaných kritérií se vymezují mlýny s horizontálním typem umístění vodního kola, mlýny na spodní a na horní vodu KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S MARŠÁK, Mojmír. Putování za technickými zajímavostmi ČSR. 1. vyd. Praha: Olympia, S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v ČR. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S

22 I samotná vodní kola se stavebně lišila a byla budována přímo pro konkrétní typ přívodu vody. Vodní kolo se muselo správně postavit a usadit, aby fungovalo i během kolísání vodní hladiny. V letních měsících, kdy docházelo k nedostatku vody, bylo obvyklé, že mlýn nebyl v provozu i několik měsíců. Ve vodních knihách se dočteme také mnoho záznamů o tom, že docházelo mezi jednotlivými mlynáři k zadržování vody a k dalším různým naschválům. Mlynářství nebyla lehká práce a vždy záleželo i na schopnosti mlynáře, jak si dokázal poradit se stavbou rybníků, náhonů, 46 jezů a v mnoha dalších oborech. To ukazuje i na všestrannou znalost, kterou musel mít každý mlynář, nejen, že uměl postavit mlýn, rozumět mlynářskému řemeslu, sekernictví, ale musel mít i patřičné znalosti z oblasti hydrologie Mlýn s horizontálním kolem Nejstarší typ vodních mlýnů používal vodní kola, která byla horizontálně umístěna k vodnímu toku. Voda byla přiváděna dřevěnou rourou a dopadala na lopatky vodního kola bočně. Pohybem vodního kola s lopatkami docházelo k otáčení hřídele, 48 na ni navazoval mlecí kámen. Rychlost otáčení byla závislá na rychlosti proudění vody, a proto byl důležitý samotný spád potoka, nebo řeky. Výhodou tohoto stavebně velice jednoduchého typu byla menší potřeba objemu vody a také lidské síly. Proto se s touto sestavou setkáváme i v pozdějších dobách, zejména tam, kde spád umožňoval rychlý pohyb vody na potocích a řekách Mlýn na spodní vodu Druhým typem byl mlýn, kde bylo vodní kolo umístěno vertikálně a poháněno spodní vodou. Ve spodní části mlýnského kola zasahovaly jeho lopatky do vodního toku, a tím docházelo k jeho roztočení. Směr otáčení kola byl opačný, proti směru vodního toku. Rychlost otáčení byla závislá na síle vodního proudu. Pro zvětšení výkonu mlýna se začaly 46 Náhon je uměle vytvořená vodoteč, popřípadě částečně využívající přírodní koryto, kterým se přivádí voda k vodnímu motoru. Náhony byly budovány na tocích, kde mlýn nemohl využít sílu toku přímo, tedy kde nemohlo být postaveno kolo na spodní vodu, které by se brodilo přímo v ní. 47 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S. 20, Hřídel vodního kola je rotační část vodního kola, která se společně s vodním kolem otáčí kolem své osy a přenáší energii do prostoru mlýnice. 49 KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v ČR. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S , ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S

23 přidávat do mlýnského kola lopatky. Problém nastal, v době poklesu vodní hladiny a lopatky kola nedosahovaly k hladině vody. Aby se tomu předešlo, vodní kola byla stavěna tak, že se mohla přizpůsobit množství vody. Tento typ mlýnů na spodní vodu se používal pro snazší provoz na větších potocích, kde byl větší proud a síla vody Mlýn na horní vodu Třetím a nejmladším typem, který se začal používat na konci středověku, je mlýn na horní vodu, jinak řečeno korečník. Byl to nejvýkonnější typ mlýna a přispívá k velkému rozvoji mlynářství. Jeho výkonnost byla dvojnásobná ve srovnání s předchozím typem. Voda byla přiváděna z nádrže, nebo rybníka do náhonu, odkud shora padala na lopatky mlýnského kola. Byla využita síla, ale i hmotnost dopadající vody na lopatky kola. Nevýhodou byla složitější technická konstrukce samotného přívodu vody. Proto musel být u mlýna vybudovaný rybník nebo nádrž pro zadržování potřebné vody a také dostatečně dlouhý náhon. Většinou byl budovaný na opuštěných místech a samotách Zánik vodních mlýnů Historie mlynářství má i své stinné stránky. Mezi ně patří rušení mlýnů, chtěně, nebo nechtěně. Už od počátku vzniku mlýnů byly nejčastější příčinou jejich zániku přírodní živly. Velice častým nebezpečí byl oheň. K požárům v mlýnici docházelo často, protože při mletí se moučný prach v určité koncentraci chová jako střelný a je výbušný. K výbuchu stačilo, aby mlecí kameny o sebe zavadily a bylo na nich více prachu. Takovou zkázu postihlo velké množství mlýnů, neboť byly z větší části dřevěné, včetně mechanických strojů. 51 Kromě toho hrozilo mlýnům i nebezpečí blesku, ledových ker a povodní. 52 Se zvýšenou hladinou vodních toků bojovali mlynáři převážně v jarních měsících, v době tání sněhu. Do vodního kola přicházelo větší množství vody, mohlo zničit nejen samotné mlýnské kolo, ale strhnout i celý mlýn. 50 KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v ČR. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v České republice. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S

24 Na snížení počtu mlýnů se také projevil rozvoj průmyslu. Pro rozmach jiné výroby se jednotlivé mlýny přestavovaly na objekty, které byly v daných oblastech potřebnější. Mlýny tak byly předělávány, např. pro potřeby železáren, kovovýroby a dalších odvětví. V oblasti severních Čech mlýny ustoupily potřebám broušení skla a měnily se v brusírny. K největší přestavbě docházelo v 19. st., na mechanické tkalcovny v důsledku prudkého rozvoje textilního průmyslu. 53 Na Jizeře dokonce vykupovali mlýny kvůli vodnímu právu, aby ho předělali na tkalcovnu, nebo jiný textilní provoz s vodním dílem. 54 K dalším příčinám zániku mlýnu patřily války, kdy docházelo nejen ke ztrátám na životech, ale i k ničení a znehodnocování staveb. Naše území postihla nejvíce válka husitská, třicetiletá 55 a dvě světové války. 56 Zejména za druhé světové války docházelo k nucené likvidaci mnoha mlýnů a věznění mlynářů. Majitelé či správci mlýnů mleli v době omezení potravinových přídělů načerno, hrozilo jim zavření mlýna, zatýkání, koncentrační tábor a smrt. Nejtěžší časy pro mlýny a samotné mlynáře přišly s nástupem komunismu. Živnosti byly rušeny a lidé byli donuceni zastavit i mlynářskou výrobu. Jejich likvidace se počítá v řádech tisíců, a tím skončila i dlouholetá tradice malých vodních mlýnů. Jednalo se historicky o největší násilné rušení mlýnů a mlynářského řemesla. 57 Se zánikem mlýnů a řemeslníků se vytrácí i tradiční mlynářská terminologie. Dnes už pro nás mlynářské výrazy znamenají archaická slova. I přesto se zachovalo několik výrazů, které přežily několik století. Setkáváme se s nimi v pohádkách, pověstech, nebo písničkách. Následující statistika ukazuje tragický úbytek počtu mlýnů na našem území v 2. pol. 20. st. Rok Počet činných mlýnů / / / ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S Podle ústního sdělení Přemysla Špráchala (molinolog, nar. 1976) dne Třicetiletá válka ( ). 56 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v České republice. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, S

25 Tabulka 1: Počet činných mlýnů v letech na našem území 3 Horní Pojizeří 3.1 Geografická poloha Oblast Horní Pojizeří se rozkládá v severovýchodních Čechách na rozhraní Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje. Jedná se o jizerskohorsko-krkonošské podhůří, do něhož jsou zasazena města Jilemnice, Lomnice nad Popelkou, Semily a Vysoké nad Jizerou. 59 Díky své poloze zdědila od okolních regionů to nejlepší. Z Krkonoš a Jizerských hor členitost a z Českého ráje malebnost. Hranice Horního Pojizeří není nikde přesně vymezená. Pouze je ohraničena kolem horního toku řeky Jizery a jejími přítoky. 60 Pro svou charakteristickou polohu je kraj označován jako kraj dalekých rozhledů a hlubokých údolí. 61 Oblast je typická členitým a kopcovitým terénem, hlubokým údolím řeky Jizerky, Kamenice a Olešky, hustými lesy a vysokým počtem vodních zdrojů. Rozmanitá krajina s klidnou přírodou je rovněž plná turistických zajímavostí, stavebních památek a tradiční pojizerské lidové architektury, která byla už v 19. století vyhledávaným cílem malířů, fotografů a dalších umělců. 3.2 Řeka Jizera Krajina Horního Pojizeří je protkaná sítí řek, říček a potůčků, kterým vévodí řeka Jizera. Jedná se o největší řeku na severu Čech pramenící v Jizerských horách v nadmořské výšce 919 metrů, 62 s pramenem na východním svahu hory Smrk v Jizerských horách, kde tvoří zhruba patnáctikilometrovou hranici mezi Českou republikou a Polskem. Na našem území propojuje několik oblastí, Krkonoše, Jizerské hory a Český ráj a propůjčila jim i své 59 Horní Pojizeří. Regionální turistický katalog. 1. vyd. Semily: Město Semily, S ŠOLC, Jiří. Pojizeří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, S Horní Pojizeří. Regionální turistický katalog. 1. vyd. Semily: Město Semily, S KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v ČR. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S

26 jméno Pojizeří. 63 Stejně jako řeka Ohře, tak i Jizera, je slovo keltského původu a znamená asi prudká, prudce se pohybující. 64 Jizera shromažďuje vodu z Krkonoš a Jizerských hor. Na horním toku protéká chráněnou krajinnou oblastí Jizerské hory, poté Krkonošským národním parkem, dále oblastí Podkrkonoší, Horního Pojizeří přes Semily a Železný Brod do Turnova, kde opouští kopcovitý terén, protéká rovinatou oblastí do Mladé Boleslavi a u městyse Toušeň se vlévá do Labe. Zároveň je největším pravostranným přítokem Labe 65 a po celou dobu je napájena množstvím přítoků, např. Mumlavou, Jizerkou Mohelkou a Oleškou. Celková délka jejího vodního toku činí 168,5 km a plocha povodí je 2193,4 km2. 66 Často se o ní hovoří jako o divoké řece, a proto je vyhledávanou atrakcí pro vodáky svou náročností. Okolní příroda je relativně nedotčená, Jizera je považována za jednu z nejčistších řek s velkým výskytem ryb. 67 I přesto se nevyhnula působení člověka, a na jejích březích byly od pol. 19. st. budovány textilní továrny, vodní elektrárny a mlýny. Byla tak vždy i velmi významným vodním tokem po stránce hospodářské. 3.3 Lidová architektura Horního Pojizeří Charakteristický vzhled krajiny Horního Pojizeří tvoří lidová architektura, její stavitelství, způsob bydlení a způsob práce. Ona je hmotným historickým pramenem, ukazuje na zručnost a řemeslnou šikovnost pojizerských truhlářů, tesařů a dalších řemeslníků, poukazuje na jejich životní styl, na vztah ke svému řemeslu. 68 V regionech naší země se setkáváme s různými typy lidové architektury, pro určitou oblast jsou charakteristické její společné znaky. Stejně tak tomu je i v oblasti Horního Pojizeří. Architektura mlýnů se přizpůsobovala lidovému stavitelství v uvedené oblasti a přejímala jeho vzory. Zachoval se zde velký počet lidových staveb, zejména dřevěných roubených domů, neboť dřevo bylo nejběžnějším a nejsnáze dostupným stavebním materiálem. Kromě dřeva se později používal i kámen, a to především u hospodářských částí 63 SCHEYBALOVÁ, Jana SCHEYBAL, V. Josef JAKOUBĚ, Bohumil. Kraj kolem Jizery. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Jakoubě, ISBN S ŠOLC, Jiří. Pojizeří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, S ŘÍMANOVÁ, Hana ŘÍMAN Slavomír. Riegrova stezka kaňonem Jizery. Semily: Město Semily, ISBN S KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v ČR. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN S ŠOLC, Jiří. Pojizeří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, S JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Krajinou domova: proměny lidového stavitelství v Pojizeří. 1. vyd. Turnov: Muzeum Českého ráje, ISBN S

27 domu. Stavitelství na horním, středním a dolním toku Jizery reprezentuje podle charakteristických znaků typ domu, tzv. pojizerský dům. U pojizerského domu nacházíme jednodušší půdorys a zdobené skládané lomenice. 69 Oproti tomu podkrkonošský dům, ve východní části Krkonoš, má složitější půdorys a jednoduše zdobenou lomenici. 70 Výjimkou se stává pouze dům jednopatrový, který je k vidění jen vzácně. S tímto ojedinělým a stavebně vzácným typem se můžeme setkat i u staveb mlýnů, např. v Mikoláškově mlýně v Křížlicích a v Janatově mlýně v Buřanech. Na rozdíl od jiných staveb patří mlýny k nejčastěji předělávaným domům. Nutná technologická přestavba souvisela s potřebou podřídit se probíhajícím změnám. Dalším důvodem přestavby byla nízká životnost mlýna. Dřevěná konstrukce mlýna podléhala často zkáze blízkosti vodního toku, proto mlynáři nebo mlynářští nájemníci museli stavby udržovat v dobrém stavu a pravidelně je opravovat. I přes různé stavitelské zásahy a přestavby existuje i dnes řada mlýnů, které jsou ukázkou pojizerského lidového stavitelství a jsou prohlášeny kulturní památkou. 71 Pro záchranu lidové tradice a stavitelství existují instituce a spolky, jež napomáhají zachování technických památek lidové architektury a jejich zpřístupnění. Snaží se udržet původní stav historických staveb pro další generace. 4 Vybrané lokality vodních mlýnů v Horním Pojizeří Pro zmapování mlýnů v Horním Pojizeří jsem si vymezila danou oblast, kterou jsem se chtěla zabývat. Na začátek jsem si zvolila soutok Havírenského potoka s řekou Jizerou ve Vilémově a jako konečnou hranici jsem si určila soutok Kamenice s Jizerou v Podspálově, části obce Spálov. Mezi těmito dvěma body protéká řeka Jizera v délce 36,5 km 72 se svými přítoky, které jsou nedílnou součástí Horního Pojizeří. Vybrala jsem čtyři lokality, první vytyčenou lokalitou jsou Paseky nad Jizerou, kudy protéká Havírenský a Makovský potok. Druhou zvolenou lokalitou je městečko Jablonec nad Jizerou společně s Františkovským a Sklenařickým potokem. Třetí lokalita 69 Lomenice je tzv. dřevěný typ štítu v lidové architektuře, který je složen z různě vyřezávaných, skládaných a zdobených prken. 70 LOUDA, Jiří. Lidová architektura Krkonoš. 1. vyd. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk URBÁNEK, Radim KLIMEŠOVÁ, Hana. Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S Mapy: základní mapa, plánování [online]. [vid ]. Dostupné z: 22c%22%3A43%2C%22tt%22%3A6%7D&mrp=%7B%22c%22%3A43%2C%22tt%22%3A6%7D&rt=&rt= 26

28 se nachází mezi Roztokami u Semil a Starou Vsí se Staroveským potokem. Poslední lokalitu uzavírá říčka Jizerka, která protéká Vítkovicemi, Hrabačovem, Víchovou nad Jizerou až do Horní Sytové. Jednotlivé mlýny jsem nejdříve vyhledávala na interaktivní mapě vodních mlýnů 73 a posléze jsem začala s terénním průzkumem. Ten jsem prováděla v každé lokalitě zvlášť. Informace jsem získávala pomocí několika technik. Jednalo se především o terénní průzkum, při němž jsem získávala poznatky přímo z místa pozorování, z bezprostřední blízkosti jmenovaného mlýna. Zajímala jsem se především o dnešní stav mlýna, zda je přístupný veřejnosti a kterým vodním tokem byl napájený. Druhou technikou byly rozhovory s majiteli mlýnů nebo jejich nájemci. Od nich jsem získávala informace o mlýnu samém, jeho technickém vybavení, provozované živnosti ve mlýně, zániku mlynářské koncese a o dnešním účelu využití. Veškeré výsledky bádání společně s fotodokumentací jsou obsaženy v příloze této práce. Pro budování mlýnů na vodní pohon v Horním Pojizeří bylo příznivé dostatečné množství vodního zdroje. Roku 1858 pracovalo v soudním okrese Semily 28 mlýnů, Turnov 31 mlýnů, Lomnice nad Popelkou 32 mlýnů, Jilemnice 35 mlýnů a nejvíce v soudním okrese Rokytnice nad Jizerou - 40 mlýnů. 74 Z takového vysokého počtu je zřejmé, že všechny mlýny nemohly mlít po celý rok, ale že mlely pouze několik dní v roce. Dnes už žádný z mlýnů neslouží svému prvotnímu účelu a většina z nich byla uzavřena v době před druhou světovou válkou, nebo po nástupu komunistické moci, kdy docházelo k rušení soukromých živností. Dodnes se dochovalo jen několik málo mlýnů, které jsou veřejnosti přístupné a ve kterých se nachází původní kompletní technologické vybavení. Většinou se jedná o rekreační objekty, nebo obytné domy, v kterých žijí předci původních mlynářů a k mlýnu mají vztah. Takové mlýny jsou většinou zachované a v dobrém technickém stavu. Některé jsou vyhlášeny i kulturní památkou a jeden z nich dokonce národní kulturní památkou. U těchto mlýnů se dochovalo většinou více pramenů, ať už písemných, nebo hmotných a potomci původních mlynářů vědí o provozu mlýna, alespoň z vyprávění. Při terénních průzkumech jsem se nejvíce setkávala s předělávanými, opuštěnými a zaniklými mlýny, kde byl problém sehnat nějakého pamětníka, či někoho, kdo by si pamatoval stát původní stavbu a mohl by mi poskytnout bližší informace. U většiny JAKL, Michal. Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku. 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, ISBN S

29 mlýnů se dochoval pouze náhon, nebo odtokový kanál, 75 díky kterým se dozvíme, že se někde poblíž nacházel mlýn. Při mapování jednotlivých mlýnů jsem se velice často setkávala s názory mladší generace, která se o původní mlýny nezajímá a nemá ani sebemenší tušení o jejich existenci v okolí. Pouze starší generace si pamatuje, kde se jednotlivé mlýny nacházely, kdy byl ukončen jejich provoz a jaké další živnosti se ve mlýně provozovaly. 5 Vybrané mlýny v Horním Pojizeří V této části bakalářské práce jsem se zaměřila na popis čtyř mlýnů. Z každé již zmiňované lokality jsem si vybrala jeden mlýn, o kterém jsem se snažila získat veškeré dostupné informace. Při výběru jsem si zvolila několik kritérií, který by měly jednotlivé mlýny alespoň z části splňovat. Vybrala jsem si venkovské mlýny, které si zachovaly svoji zajímavou lidovou architekturu a patřily, nebo patří k reprezentativním mlýnům v okolí. Rovněž jsem si vybrala i mlýny se zajímavou historickou hodnotou a ty, u kterých se dochovala původní mlýnská technologie. Kromě Bartlova mlýna v Pasekách nad Jizerou se dochovaly všechny stavby mlýnů. Z původní stavby Bartlova mlýna se zachovala pouze část technologie a tento mlýn jsem si zvolila především proto, že měl zajímavou architekturu a osud. 5.1 Lokalita Paseky n. J. s Havírenským a Makovským potokem Obrázek 1 Mapa vodních mlýnů v Pasekách nad J Kanál, kterým odtékala voda z vodního kola zpátky kanálem do potoka. 28

30 5.1.1 Bartlův mlýn č. p. 56 Bartlův mlýn, neboli Havírenský mlýn stával v horské osadě Havírně, v místní části Pasek nad Jizerou, kde se dle tradice těžilo stříbro. 76 Podle této osady byl pojmenován i zdejší Havírenský potok, z kterého byl mlýn napájen. I přesto, že se tato rozsáhlá roubená a patrová stavba s kamennou podezdívkou nezachovala, patřila k nejkrásnějším a nejvzácnějším památkám podkrkonošské lidové architektury v okolí. 77 Zajímavostí mlýna byla také pavlač, která vedla podél prvního patra obytné části mlýna a ve zdejším kraji se vyskytovala jen výjimečně. Mlýn byl vyhledávaným místem malířů i fotografů, díky nimž se původní podoba mlýna dochovala na řadě fotografií a pohlednic. Ke spatření je i původní model mlýna, který byl vytvořen v roce 1895 pro Národopisnou výstavu v Praze a dnes je uchován v expozici muzea ve Vysokém nad Jizerou. Model je vyroben od řezbáře Františka Hanuše a zobrazuje zasněžený jednoposchoďový dřevěný mlýn bez vodního kola. Kromě toho se Bartlův mlýn stal také literární předlohou Žalákova mlýna v knize Zapadlí vlastenci, od Karla Václava Raise. 78 O historii mlýna je známo velice málo informací. Nedochovaly se ani žádné písemné, ani hmotné prameny, které by umožňovaly bližší poznání mlynářského řemesla. K nahlédnutí není ani žádná kronika, kterou by si vedl mlynář, či nějaké další informace o mlýnské technologii, která se ve mlýně nacházela. Důvěryhodným pramenem týkající se stavby mlýna a vodního díla je mapová část stabilního katastru pocházející z roku Na mapách je zobrazena dřevěná stavba mlýna č. p. 56 na stavební parcele č Na indikační skice je zakreslena lávka, jedno vodní kolo na Havírenském potoce 80 a na protější jeho straně je zakreslena stodola. 81 Ovšem žádný náhon, ani odtokový kanál na žádné mapě vyobrazen není. Nedochovala se ani přesná datace vzniku mlýna, tudíž údaje o jeho vzniku jsou poněkud odlišné. Podle zápisků paseckého písmáka Františka Patočky, který se zajímal o historii vesnice Pasek nad Jizerou, je za vznik mlýna považován rok Patočka to dokládal podle 76 Paseky nad Jizerou. Historie a současnost. [online]. [vid ]. Dostupné z: 77 PEŠTA, Jan. Bartlův mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: 78 RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci: pohorský obraz. Praha: Naše vojsko, Ústřední archiv zeměměřičství a katastru Praha, císařský povinný otisk map stabilního katastru, katastrální území Paseky nad Jizerou (Passek), mapováno: Dostupné z: 80 Havírenský potok je v plánu označen jako Hawrsky Bach. 81 Národní archiv Praha, fond Indikační skici (IS), katastrální území Paseky nad Jizerou (Passek), oblast: (Č), sign: BOL , mapováno: Dostupné z: 29

31 záklopového prkna ve mlýně, kde byl uveden tento letopočet společně s rokem opravy mlýna v roce Bohužel se toto záklopové prkno nepodařilo nezachovat a tyto údaje nelze ověřit. Druhé tvrzení o vzniku mlýna je datováno ve farní kronice z roku 1924, kde Jindřich Max uvádí jako rok vzniku mlýna Původně byl mlýn panský a až do roku 1810 byl pronajímán nájemcům. 83 Z dob, kdy byl havírenský mlýn ještě panským, se traduje vyprávění o majiteli mlýna a nájemci, který měl velkého černého kozla. Majitel mlýna, kterému se kozel líbil, sliboval nájemci, že mu za něj dá les na Mechovici. Nájemce prý kozla za Mechovici nevyměnil. 84 Tato pověst je zapsána na pozvánce na XVI. župní sjezd v Pasekách nad Jizerou dne a je součástí stálé expozice Krkonošského muzea v Pasekách nad Jizerou, Památníku zapadlých vlastenců. Druhou pověst, která se k mlýnu tradovala, mi převyprávěla paní Slávka Hubačíková, která si ještě pamatuje stát Bartův mlýn. V tom mlýně, se za jeho slávy pekl moc dobrý chleba, a to bylo v době, kdy tady tomu šéfoval pan Harrach. A když jel jednou hrabě Harrach okolo toho mlýna, takže říká tomu sluhovi: Poslyš, tady něco, tak absolutně voní, co to tady voní? Jel nad tou Jizerou, tou silnicí k tomu Harrachovu a von říká: No Pane hrabě, přeci na Havírně pečou chleba. A von říká: Na Havírně? Co to je? A von říká: No je to kus Pasek nad Jizerou. No a von říká: Zajeďte tam, já bych rád chlebíček, to je úžasná vůně. Jak jeli od té Rokytnice, od těch Kroupů, no a tak se tam zastavili s těma koňma, no a mlynář, že celý u vytržení, že teda Pan hrabě se přijel podívat. No a on tam byl neuvěřitelně pohoštěnej v tom mlýně, dostal tam ten chlebíček a za to, že se tam ráčil tedy přijet podívat, tak mu samozřejmě, tenkrát se pekly dvoukilové bochníky chleba, tak mu dva dvoukilový bochníky ještě mlynář dal s sebou. No a od té doby, že si tam ten Harrach pro ten chleba každý čtvrtek jezdil, no a protože pan mlynář měl asi o tři roky mladšího chlapce, než ten Harrach, tak von mu poslal asi třikrát takový sváteční oblečení. Akorát k tomu neměl botky, patřičný. Takže to vzápětí mlynář tomu Harrachovi vypravoval, že to klukovi pasuje, že děkuje pěkně, ale nemáme k tomu botičky, takže von mu poslal ještě boty. 85 Podrobnější údaje o vlastnictví mlýna lze zjistit až z dochovaných pozemkových knih, které jsou zaznamenány od 2. poloviny 19. století. Výpis z pozemkové knihy uvádí jako prvního majitele mlýna v roce 1832 Jana Bartla, který vlastnil mlýn nejdříve sám, poté od roku 1844 společně se svým synem Josefem Bartlem, podle nichž byl mlýn 82 WALDMANN, Josef. Havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2004, č. 4, s Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Podle ústního sdělení Slávky Hubačíkové (pamětnice, nar. 1936) dne , KOUDELKOVÁ, Eva. Co si lidé vyprávěli: pověsti od horní Jizery. 1. vyd. Liberec: Bor, ISBN S

32 pojmenován. 86 Z té doby se dochovaly dva písemné prameny z roku 1875, které jsou uloženy v semilském archivu. Prvním z nich je Polohorys pana Jana Bartla, mlynáře čp. 56 v Pasekách 87 V plánu je kromě samotného mlýna zakreslen i Havírenský potok 88 s přítokem k lednici a odtokem zpět do potoka. Na protějším břehu Havírenského potoka je zakreslena rovněž stodola, která dnes stojí o několik metrů jinde. 89 Druhým dochovaným písemným materiálem je Žádost majitelů mlýna Jana a Josefa Bartla o zasazení normálního znamení 90 při jezu mlýna. Dle protokolu došlo nejprve k ustanovení komise, která se na zasazení normálního znamení podílela. Na hoření část znamení byly vytesány iniciály vlastníků mlýna J. J. B., kterými byli Jan a Josef Bartlovi. Kromě iniciál byl na vodním znamení vytesán i letopočet jeho zbudování v roce Podle výpisu z pozemkové knihy se v roce 1879 stala vlastníkem mlýna společně s Josefem Bartlem i manželka Marie Bartlová. V roce 1883 přebírá poloviční vlastnické právo nezletilý František Bartl. Od té doby se ve mlýně vystřídalo několik majitelů, kteří mlýn vlastnili. V roce 1913 se stala vlastníkem mlýnské usedlosti firma Josef Višňák, obchodník s obilím v Jilemnici, 92 která vlastnila mlýn do roku 1918, než se vlastníkem mlýna stala Karolína Bártlová, 93 z Pasek nad Jizerou č. p Ve sběrném archu domovním z roku 1921 je doloženo, že mlýn pouze pronajímala Františku Hnykovi, který ve mlýně bydlel společně s manželkou Marií Hnykovou, dvěma dětmi, služebnou, pekařským učněm a provozoval zde pekařství. 95 Podle Seznamu a map vodních děl Republiky Československé bydlel ve mlýně v roce 1930 další nájemce. Za podnikatele vodního mlýna je uveden Ladislav Potůček a mlýn byl v té době poháněn jedním kolem na svrchní vodu. Množství vody bylo 70l/s; spád byl 5,4m a normální výkon vodního díla 3,5 HP. 96 Podle vzpomínek Milady Štěpánkové v Paseckém čtení se uvádí, že se Potůček staral o koně a o malou stodůlku. 86 Katastrální úřad Semily. Výpis z pozemkové knihy Paseky nad Jizerou, vložka č Státní okresní archiv Semily, fond Okresní úřad Jilemnice, inv. č. 1526, kart. 338, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Paseky nad Jizerou, mlýn č. p. 56, Polohorys pana Jana Bartla, mlynáře čp. 56 v Pasekách, Havírenský potok je v plánu označen jako Havrský potok. 89 Informace z terénního výzkumu dne Normální znamení neboli vodní cejch, označoval přípustnou hladinu vody pro vodní dílo. Byl umístěn většinou na začátek jezu, nebo vodní strouhy a určovat povolené množství vody, který si mohl nájemce přivádět k mlýnu. 91 SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1526, kart. 338, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Paseky nad Jizerou, mlýn č. p. 56, Žádost majitelů mlýna Jana a Josefa Bartla o zasazení normálního znamení při jezu mlýna, SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1526, kart. 338, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Paseky nad Jizerou, mlýn čp. 56, protokol, KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Paseky nad Jizerou, vložka č SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1526, kart. 338, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Paseky nad Jizerou, mlýn čp. 56, úprava vodní knihy, SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1361, kart. 395, Sčítání lidu: Paseky nad Jizerou, JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha 1932, s

33 V té době se při mlýně nacházela pekárna, kde se kromě chleba, housek, koláčků a vánoček pekly za Hnyka a Potůčka dokonce i anýzy. Po Potůčkovi přišel asi v roce 1930 nebo 31 odněkud z Posázaví Josef Mikula, který ve mlýně zavedl obchod se smíšeným zbožím. 97 V dalších vzpomínkách Milada Štěpánková uvádí, že František Bartl byl ve mlýně poslední, kdo tu mlynařil a pekařil. Ve mlýně pracoval společně s nájemci a svým pečivem zásoboval pouze Havírnu, neboť Paseky nad Jizerou měli svého pekaře. Mezi lidmi se proslavil také svojí ochotou a čistotou ve mlýně. Mlynářské řemeslo provozoval až do roku 1938, kdy musel živnost ukončit. Teorií k ukončení živnosti se dochovalo více, ale jak moc jsou jednotlivé vzpomínky pravdivé, se dá už dneska těžko ověřit. Současný majitel roubené stavby stojící na místě původního Bartlova mlýna, Jiří Tomsa, mi sdělil, že se od jiných pamětníků doslechl, že posledních 50 let před spadnutím se tu pouze pekl chleba a mouka se sem pouze dovážela. Paní Slávka Hubačíková mi sdělila, že se ve mlýně mlelo nejspíš do začátku druhé světové války a jako důvod ukončení mlynářské živnosti uvedla vybudování vodní nádrže. Potok tekl na mlýn a pod mlýnem udělali později vodní nádrž a tím pádem mlýn dost o tu vodu přišel. Tou nádrží se zlikvidoval proud potoka k tomu mlýnu a přestalo se mlynařit. 98 Jaký je skutečný důvod ukončení živnosti, nebo kdy přesně k uzavření mlýna došlo, se mi nepodařilo zatím nikde přesněji zjistit a ověřit. Nejspíš k jeho uzavření došlo v roce 1938, kdy se podle Andrey Bariakové, odborné pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách nad Jizerou, ve mlýně naposledy pracovalo. 99 Po druhé světové válce byl Bartlův mlýn i nadále v dobrém technickém stavu, ovšem v 50. letech začal postupně chátrat a rozpadat se 100 až nakonec v roce 1956 pod tíhou sněhu spadl. 101 Pan Jiří Tomsa mi sdělil následující osud mlýna podle jeho zjištěného výzkumu. Po válce tady nechali bydlet nějaký dva nájemce, který to tady docela devastovali, a kvůli nim to tady spadlo, co se vypráví. Protože oni chodili hodně chlastat a oni si topili tím, že vyřezávali tady dřevo. No a jelikož vyřezávali víc a víc, tak přispěli k tomu, že to pod tou tíhou sněhu spadlo. Potom, když to spadlo, tak mlýn Bártlům vrátili a řekli jim, ať si to daj ňák dohromady. No a takže jim nezbylo nic jiného, než to tady zbourat. Tenkrát 97 WALDMANN, Josef. Havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2004, č. 4, s Podle ústního sdělení Slávky Hubačíkové (pamětnice, nar. 1936) dne Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne WALDMANN, Josef. Havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2004, č. 4, s Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne

34 se Bartlovi rozhodovali o tom, co s tím, když jim to vrátili. A že jako prachy na tu opravu neměli, no tak to nechali zbourat. 102 Z mlýna zbylo pouze zbořeniště a stodola. I přesto se našel někdo, kdo se rozhodl pozemek v roce 2012 odkoupit a splnit si sen mít vlastní mlýn. Jiřímu Tomsovi bylo sice povolení ke stavbě nového mlýna vydáno, jenže Krkonošský národní park nedovolil, aby byla postavena replika původního mlýna. Chtěl jsem udělat zmenšeninu toho, jak to tu vypadalo, ale to mi na KRNAPU zamítli. KRNAP chtěl pouze, abych stavěl původní část mlýna, bez ostatních pozdějších přidělaných částí. Oni vycházejí z těch jejich norem, co mají, a to je chalupa 150 m². Tak jsem se toho chytil a to původní je zhruba těch 150 m², tak jsem šel vlastně s tím původním. Není to pro mě nic než volná zábava v mezích, co oni mi povolí. Nakonec je to asi lepší, ten původní rozměr a možná to třeba časem dopadne stejně, jako to dopadlo tenkrát, že časem někdo něco přistaví a vlastně se to do té původní podoby časem třeba dostane. 103 Pod troskami původního mlýna se dochovaly původní základy stavby, zbytky kruhového základu od pece, lednicová jáma 104 s odtokovým kanálem, palečnicová jáma 105 a mlecí kámen Hübner - Opitz. 106 V blízkosti mlýna se u potoka zachovalo v neporušené podobě i normální znamení. Z mlýnské technologie se nedochovalo vůbec nic. 107 Snem současného majitele roubené stavby je vyrobit a rozhýbat mlýnské a palečnicové kolo a zařídit starobylou místnost, kde by byl například sklářský brus, nebo nějaký soustruh na dřevo. Já to nestavím jako rekreační objekt, protože to nešlo, já to stavím jako technický objekt. Takže já to mám nazvaný jako soukromý mlynářský 102 Podle ústního sdělení Jiřího Tomsy (majitel současné stavby v místě původního Bartlova mlýna, nar. cca 1971) dne Podle ústního sdělení Jiřího Tomsy (majitel současné stavby v místě původního Bartlova mlýna, nar. cca 1971) dne Pod pojmem lednicová jáma se rozumí vyhloubená díra do země, která byla původně zastřešená, nebo i nezastřešená a ve které se otáčelo jedno, nebo i více vodních kol. Prostor lednice byl většinou zděný, nebo bedněný a hlavní funkce lednice spočívala v tom, že chránila vodní kolo před povětrnostními vlivy. 105 Palečnicová jáma se nacházela uvnitř mlýnice, kde bylo velké dřevěné paleční kolo. To obsahovalo dřevěné palce a pomocí nich docházelo k přenášení otáčivého pohybu od samotné hřídele s vodním kolem. 106 Jedná se o francouzský mlecí kámen z křemene, na kterém se obilí drtilo a řezalo, zatímco pískovcové kameny obilí jen roztíraly. V Čechách se objevují tyto kameny od roku 1866, kdy je začíná produkovat firma Hübner a Opitz v Pardubicích. 107 Informace z terénního výzkumu dne

35 muzeum. 108 Velkou část stavebního materiálu na stavbu roubenky je použito z továrny ve Vilémově, především staré trámy a cihly, které dotvářejí vzhled staré roubenky. 109 Z osobního sdělení paní Slávky Hubačíkové jsem se dozvěděla, že měla v Havírně babičku a jako malá holka za ní často kolem mlýna chodila. Takto vzpomíná na původní stavbu mlýna. Bylo to úžasné stavení, architektonicky velice pěkné stavení a ta chalupa byla vždy černobílá a měla pavlač. K babičce jsme začaly se sestrou chodit, až když skončila druhá válka, jelikož do Pasek se dříve nesmělo. Chodilo se tam načerno šachtami. Slávka Hubačíková si nepamatuje dobu, kdy se ve mlýně ještě mlelo, nebo provozoval krámek, ale pamatuje si poslední majitele a vodní kolo, které zůstalo u mlýna nehybně stát. V době, kdy se mlýn pomalu začal rozpadat, vydala se Slávka Hubačíková naposledy do mlýna, kde už bylo vše vykradené. Zbyly tam pouze malované skříně, stůl a několik židlí a poté mlýn definitivně spadl Lokalita Jablonec n. J. s řekou Jizerou, Sklenařickým a Františkovským potokem Obrázek 2 Mapa vodních mlýnů v Jablonci nad J. a na Františkovském potoce Podle ústního sdělení Jiřího Tomsy (majitel současné stavby v místě původního Bartlova mlýna, nar. cca 1971) dne Podle ústního sdělení Jiřího Tomsy (majitel současné stavby v místě původního Bartlova mlýna, nar. cca 1971) dne Podle ústního sdělení Slávky Hubačíkové (pamětnice, nar. 1936) dne Interaktivní mapa mlýnů: Jablonec nad Jizerou, Františkov, Buřany - Porostlice [online]. [vid ]. Dostupné z: 34

36 5.2.1 Janatův mlýn č. p. 37 V horní části obce Buřany, která leží 4 kilometry od Jablonce nad Jizerou, se nachází jeden z mála dochovaných a unikátních mlýnů, kterým je Janatův mlýn. Napájen je z Františkovského potoka pramenící ve Františkově, který se nedaleko Jablonce nad Jizerou vlévá do Jizery. Tento mlýn je vzácnou a ojedinělou památkou pojizerského lidového stavitelství, vývoje techniky a historie mlynářství. V mlýně se dochovala také původní funkční turbína používaná dnes k výrobě elektřiny a kompletní mlecí zařízení. 112 Tato jedinečná pětipodlažní barokní roubená stavba byla vyhlášena v roce 1958 kulturní památkou 113 a v roce 2014 dokonce národní kulturní památkou. 114 Historie mlýna sahá nejspíš do roku 1767, kdy byla postavena původní roubená část s bohatě zdobenou lomenicí, což dokazuje dochovaný nápis na záklopovém prkně. Mlýn měl tehdy dvě podlaží a obsahoval pouze přízemí a mlýnici. 115 Stavitelem byl tesařský mistr Jan Bouzek ze Tříče, který mlýn postavil pro Matěje a Karla Wondrakovy ze Tříče. 116 Na záklopovém prkně nad okny světnice se dochoval pamětní nápis od zmiňovaného stavitele z roku 1820, na kterém se píše také o tom, že mlýn postihl dvakrát požár a shořela mu střecha. Dochovaný nápis zní: Pochwalen buď Pan Ježiss Krystus ass navěky Amen. Tato Kryť jest wyzvyžena s pomoci Boží s nakladem Karla Wondraka. Dwakrat schořelo wod wrchu po dodolení hánbelky Dne: 24. února Roku: 1806, podruhé dne:1. března Roku Jan Bauczek Mistír toho Staweni Zetřiče. 117 Od tříčských mlynářů Wondráků koupila mlýn v roce 1841 rodina Janatova za 3200 zlatých 118 a od té doby ho vlastnila po celé čtyři generace až do roku Pramenným materiálem z té doby se dochovaly mapy stabilního katastru z roku 1842, kde jsou na mapách kromě samotného mlýna tehdy s č. p. 21 a stavební advancedsearchform-submit&to_table_name=&river=&city=jablonec+nad+jizerou%2cjablonec+nad+jizerou+- +Doln%C3%AD+T%C5%99%C3%AD%C4%8D%2CBu%C5%99any+- +Porostlice%2CFranti%C5%A1kov&cadastral=&district=&u_table_username=&ref_millers=&send=Filtrovat 112 VEVERKA, David. Janatův mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: Národní památkový ústav. Nemovité památky, Janatův vodní mlýn, č. rejstříku 26432/ [online]. [vid ]. Dostupné z: &Limit= Národní památkový ústav. Národní kulturní památky, Janatův mlýn v Buřanech, č. rejstříku 384 [online]. [vid ]. Dostupné z: Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne Historie Janatova mlýna [online].[vid ]. Dostupné z: Informace z terénního průzkumu v Janatově mlýně v Buřanech, dne Soukromý archiv rodiny Janatových. 35

37 parcelou č. 185 vyobrazeny i další budovy, které se při mlýně nacházely. Byla to stodola, chlév a pazderna. 119 Mapy zachycují rovněž polohu náhonu a Františkovský potok, které protékají na stejném místě i dnes. Na indikační skice je navíc zakreslena značka vodního kola, z čehož vyplývá, že mlýn byl v té době poháněn jedním kolem. 120 Prvním mlynářem z rodu Janatů se stal Pavel Janata 121 ( ) a mlynářské řemeslo se dědilo z otce na syna. Druhým mlynářem se stal Josef Janata ( ), třetím byl Antonín Janata ( ) a posledním mlynářem byl jeho syn Antonín Janata ( ). 122 Podle vyprávění Antonína Janaty, syna posledního mlynáře, v knize Jak to bylo dřív, byl mlýn po původních majitelích ve zbídačeném stavu a měl pouze přízemí a první patro. 123 K modernizaci zařízení ze starého českého složení na umělecké složení došlo až za mlynáře Josefa Janaty. Ten proto v roce 1881 nechal rozšířit mlýn o pravou západní část, který se tím navýšil o tři podlaží. V přízemí zůstala zachována barokní mlýnská hranice a v dalších podlažích byly osazeny stroje na čištění obilí a mouky. 124 Tuto přístavbu datuje i popsané záklopové prkno na půdě. Tato mlejnice jest postavena pomoci Boži. Leta Páně Nákladem Josefa Janaty. Starý Mlýn Další stavební úpravy na mlýně jsou datovány až v roce 1913 za Antonína Janaty ( ), kdy byl mlýn rozšířen o dvě podlaží v levé části budovy, 126 kde se nacházely ubytovací prostory pro čeledíny, tzv. šalanda a skladové prostory, kde se skladovala mouka. Z této doby pochází současná podoba mlýna, který má celkově pět podlaží. Zmiňovaná poslední přístavba stála asi 3000,- Kč. 127 Za Josefa Janaty v roce 1907 došlo ve mlýně k zavedení elektřiny na svícení a její rozvody se v původním stavu zachovaly doposud. 128 V rozhovoru pro časopis Krkonoše - Jizerské hory uvádí Antonín Janata, jakým pokrokem bylo v té době zapojení elektřiny ve mlýně. Ta elektrika byla jenom na 120 voltů, utáhlo to pár žárovek, ale brali od nás i sousedi. 119 Pazderna je menší venkovská budova sloužící k sušení a zpracovávání lnu a konopí. 120 NA Praha, fond Indikační skici (IS), katastrální území Jablonce nad Jizerou (Jablonetz), oblast: (Č), sign:byd , mapováno: Dostupné z: ÚAZK Praha, císařský povinný otisk map stabilního katastru, katastrální území Jablonec nad Jizerou (Jablonetz), mapováno:1842. Dostupné z: Podle Antonína Janaty pochází rod Janatů z vesnice Kundratice (okr. Semily). První doložený Janata zemřel v roce 1635 v Kundraticích u Semil a odtamtud se jejich rod dál rozšiřoval. Prvním majitelem Janatova mlýna z rodu Janatů, Pavel Janata, pocházel původně také z Kundratic a do Buřan se přistěhoval. 122 DUŠEK, Libor. Košatý rod mlynářů Janatů. Krkonoše - Jizerské hory. 2015, roč. 48, č. 6, ISSN S BACHMANNOVÁ, Jarmila. Jak to bylo dřív: vyprávěnky z Podkrkonoší II. 1. vyd. Liberec: Bor, ISBN S PEŠTA, Jan. Buřany, Janatův mlýn č. p. 37, stavebně historický průzkum, S Informace z terénního průzkumu v Janatově mlýně v Buřanech, dne PEŠTA, Jan. Buřany, Janatův mlýn č. p. 37, stavebně historický průzkum, S Soukromý archiv rodiny Janatových. 128 Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne

38 Po Buřanech se elektrika zaváděla až v padesátejch letech. Po mlejně jsou žárovky stodvacítky dodnes. 129 Za dob mlynaření Josefa Janaty se také dochoval Protokol o zasazení normálního čili cejchovního znamení při jezu mlýna na Francenstálském potoce z roku Normální znamení bylo umístěno na skále na levém břehu potoka a jest vrch jezu o 1, 65 m a spodek díry napříč položeného kamena o 2,0 m proti kontrolnímu bodu normálního znamení níže položen. K zasazení normálního znamení vyhledalo se vhodné místo na blízké šífrové skále čís. parc. 1081, zde se vytesala deska pro železnou 27 ctm. Do čtverhranna obnášející plotnu, která se 4 mi železnými hřebíky do skály připevnila. Doprostřed plotny a pod ní do skály, zarazil se železný hřebík s hlavou obnášející do čtverhranna 2 ctm. a též tak vysokou. Hřebiky zmíněné zality se sítou. 130 Normální znamení bylo zasazeno 2,35 m od levého břehu. Na vrchní část normálního znamení byly vytesány iniciály J. J., značící majitele mlýna Josefa Janaty a letopočet zbudování Janatův mlýn obsahoval odjakživa pouze jedno mlýnské kolo, které bylo napájeno z pravého břehu Františkovskýho potoka. Nad mlýnem nebylo potřeba budovat žádný rybník, neboť horský potok byl vydatným zdrojem vody. Z Františkovskýho potoka byla voda přiváděna 300 m dlouhým náhonem a dřevěným žlabem 131 k vodnímu kolu. To bylo napájeno vždy vrchní vodou a měřilo v průměru šest metrů. 132 Toto vodní kolo fungovalo od roku 1906 do roku 1919, kdy se rozbila jeho hřídel a bylo zapotřebí zařízení zrekonstruovat. 133 Po rozbití vodního kola se mlynář Antonín Janata rozhodl vyměnit vodní kolo za výkonnější a modernějším zařízením. Ve Sbírce listin, map a plánů k vodní knize se dochovalo technické vyjádření, ve kterém se píše, že staré vodní kolo na vrchní vodu 6, 00 m v průměru bude sneseno a místo kola postavena vodní turbína Francisova. 134 V kronice, kterou si vedl mlynář Antonín Janata, je napsán o rozbití mlýnského kola a přípravě vybudování turbíny následující záznam. Roku 1919 dne 27. prosince po sv. Štěpánu rozlámalo se vodní kolo, totiž ukroutili se ramena u samého hřídele a hnedle nato se dělali přípravy na stavbu turbiny. Stará zeď po vodě dolu se celá roztrhala a přestavěla. Když se rozdělávaly staré zdi, 129 DUŠEK, Libor. Košatý rod mlynářů Janatů. Krkonoše - Jizerské hory, 2015, roč. 48, č. 6, ISSN S SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1522, kart. 337, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Buřany č. p. 21, Protokol o zasazení normálního znamení při jezu mlýna na Francenstálském potoce, Dřevěným žlabem jsou myšleny vantroky. Jedná se o žlab navazující na koryto náhonu, sloužící k přívodu vody na mlýnské kolo. 132 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: ARGO, ISBN S BACHMANNOVÁ, Jarmila. Jak to bylo dřív: vyprávěnky z Podkrkonoší II. 1. vyd. Liberec: Bor, ISBN S SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1522, kart. 337, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Buřany č. p. 21, Technické vyjádření k plánu firmy Jana Prokopce

39 lednice 135 byly zazděné kameny až 1 ½ metru dlouhé a 1 metr široké a na vodpadě z lednice zdůli na dně byly přes dva metry dlouhé kameny a přes metr široké. Staré zdi lednice rozdělával Antonín syn bratra Arnošta a pekař Krauze Josef, syn bývalého souseda mlynáře z Franzentalu. Pod sací troubou od turbiny se musilo prohloubit skoro dva metry. Museli se podkopat základy a znova podezdít, též jest tam velmi tvrdá skála. Musilo se vystřelovat. 136 Plán na postavení spirální turbíny byl vyhotoven firmou Jana Prokopce, továrníka na stroje v Královských Vinohradech a schválen okresním úřadem v Jilemnici. 137 Ve vodní knize se dochoval kolaudační protokol ke schválení stavby Francisovy turbiny k pohonu mlýna, kde bylo schváleno, že turbina byla postavena náležitě za šetření podmínek schváleného plánu stavebního a vodoprávního povolení stanovených zdejším výměrem ze dne 28. května Tak došlo v roce 1920 k instalaci Francisovy turbíny, která byla vyrobena firmou Českomoravská Kolben Daněk a náklady na její stavbu přesahovaly částku ,-Kč. 139 Údaje o výkonu Francisovy turbíny se poněkud rozcházejí. Turbína byla projektována na spád 10 m, průtok vody 85 l/s a výkon 8,6 HP, při čemž je ale uvedeno, že skutečný průtok v potoce je cca 60 l/s. 140 Seznam a mapy vodních děl republiky Československé z roku 1932 o Janatově mlýně uvádí totožné údaje, až na výkon vodního díla, kde je uvedeno 4,8 HP. 141 Pro srovnání jsem se podívala i na webovou stránku zabývající se historií Janatova mlýna, kde je uveden dokonce výkon 10 HP. 142 Francisova turbina fungovala až do roku 2000, kdy prošla důkladnou generální opravou a poté byla znovuzprovozněna. 143 O významu turbíny se vyjadřuje současný majitel mlýna Jiří Krch v časopisu Receptář Speciál. Turbína funguje dodnes. V současnosti nepohání mlecí stolice, ale alespoň vyrábí elektřinu pro dům. To činila už na počátku své éry a Janatův mlýn byl díky ní první chalupou s rozvodem elektřiny v širokém okolí. 144 Při vyprávění s Antonínem 135 Lednice je zastřešený, nebo i nezastřešený zděný čí bedněný prostor, v němž se otáčelo jedno nebo více vodních kol. Hlavní funkce lednice byla v tom, že chránila vodní kolo před povětrnostními vlivy. 136 Soukromý archiv rodiny Janatových. 137 SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1522, kart. 337, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Buřany č. p. 21, Plán na postavení spirální turbíny pro p. Antonína Janatu, SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1522, kart. 337, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Buřany č. p. 21. Kolaudace Francisovy turbíny při mlýně čp. 37, Osobní archiv rodiny Janatových. 140 PEŠTA, Jan. Buřany, Janatův mlýn č. p. 37, stavebně historický průzkum, S JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha 1932, S Historie Janatova mlýna [online].[vid ]. Dostupné z: Podle ústního sdělení Jiřího Krcha (současný majitele mlýna, nar. cca 1966) dne BUCHAROVÁ, Jana. Janatův mlýn. Receptář Speciál, 2015, č. 3. ISSN S

40 Janatou jsem se dozvěděla, že jeho dědeček Antonín Janata ( ) zakoupil v roce 1929 jednoválcový naftový motor, který se využíval hlavně v době, kdy nebyla voda, aby se předcházelo tomu, že mlýn v době sucha nemohl fungovat. Velkou nevýhodou tohoto motoru bylo, že motor byl slabý, a proto ho musel prodat. Místo toho zakoupil v roce 1934 výkonnější jednoválcový naftový motor Lorenz a díky tomuto motoru mohl mlýn fungovat po celý rok a byl nezávislý na nedostatku vody. 145 V roce 1937 bylo ve mlýně zavedeno také ústřední topení s kotlem, které v současné době není používáno. Ve mlýně mělo kromě mlynářství dlouholetou tradici i pekařství. Chleba se zde pekl bez pekařské licence už za prvních majitelů Wondráků. 146 V roce 1868 Josef Janata nechal postavit novou šamotovou pec a až poté došlo k požádání o pekařskou licenci. Tu ovšem buřanská obec uznala mlýnu až o několik let později, a to v roce 1892 s podmínkou, že chleba musí péct profesionální pekař. 147 Další a zároveň poslední úprava pece se konala v roce 1950, tedy rok před uzavřením mlýna. Do té doby byl v přízemí mlýna využíván malý krámek, kam si lidé chodili nakupovat čerstvý chléb. Prodávala se zde také mouka, krupice, koření, droždí, sirky, petrolej a další základní věci. 148 Dodnes se v interiéru krámku nachází původní vybavení i se zachovanou tabulí, na kterou se zapisovala jména dlužníků. 149 Do pece se podle Antonína Janaty vešlo 24 bochníků a denně se napeklo čtyři až pět várek chleba. Ten se ve mlýně pekl kromě svátků a neděle každý den a jeho počet se pohyboval přes sto bochníků chleba za den. Ještě předtím, než se začaly bochníky do pece vkládat, muselo se vyzkoušet, zda pec má optimální teplotu. To se zkoušelo jednoduše pomocí máku, který se vhodil do pece a pokud byla teplota ideální, tak mák neshořel. 150 Dnešní chléb se od buřanského liší hlavně ve složení a váze. Pekl se chleba žitnopšeničný, kde převažovalo množství žita nad pšenicí. Žito bylo na horách snadno dostupnou surovinou, které se tu dařilo a bylo jí přebytek. Problém byl s dodávkou pšenice, která se v této oblasti nepěstovala. 151 Janatovi si ji nechávali dovážet vlakem z Poděbrad do Jablonce nad Jizerou, odkud byla nakládána na koňský povoz a vezena až do mlýna. Rozvoz pomocí koně skončil po první světové válce, kdy byl kůň nahrazen nákladním automobilem. 152 V knize Jak to bylo dřív, popisuje Antonín Janata složitou dopravu pšenice do mlýna. Pšenici už můj praděda 145 Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne DUŠEK, Libor. Košatý rod mlynářů Janatů. Krkonoše - Jizerské hory, 2015, roč. 48, č. 6. ISSN S BACHMANNOVÁ, Jarmila. Jak to bylo dřív: vyprávěnky z Podkrkonoší II. 1. vyd. Liberec: Bor, ISBN S Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Jiřího Krcha (současný majitele mlýna, nar. cca 1966) dne Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne DUŠEK, Libor. Košatý rod mlynářů Janatů. Krkonoše - Jizerské hory, 2015, roč. 48, č. 6. ISSN S

41 a můj děda kupovali tajidle vod Poděbrad. Tam měl už svýho hospodáře, kerej mu ta zase vod těch dalších sedláků svez, hodali do vagonu a poslali to drahou do Jablonečka. A z Jablonečka z nádraží se to vozilo za koněm na stoláku. K Porostlici to bylo po rovině, tak tam co uvezl vůz, tam se vodkládalo, tam byla taková dřevenná bouda, to sme řikali magacín. Tam se vodkládalo a nahóru se vezlo to, co utáhl kůň. 153 Buřanský chléb se pekl pro celé přilehlé údolí přes Rokytno, 154 Jablonce nad Jizerou, Bratrouchova, Tříče, Dušnice a další obce. Každé ráno byl vypraven kůň, který rozvážel bochníky chleba a krupici po okolních vesnicích. Jeden den se rozváželo na jednu stranu a druhý den na druhou, 155 sdělil mi při vyprávění Antonín Janata. Pec, ve které se pekl buřanský chleba je umístěna v přízemí Janatova mlýna dodnes se dochovala. 156 Snem nynějšího majitele, Jiřího Krcha, je pec znovu zprovoznit, ale vzhledem k tomu, že se v peci nepeklo od 80. let, bude nejprve potřeba pec postupně roztopit, aby nedošlo k jejímu popraskání. 157 Kromě pece se nachází ve mlýně i míchačka a dělička na těsto. Hospodáři, který si chtěl nechat ve mlýně umlít mouku, bylo nejprve obilí zváženo a odhadnuto, kolik bude mít zhruba nečistot. Zato byl hospodáři nabídnutý určitý počet poukázek na chleba a mlynář mu ho musel vydat. Chleba se zde údajně pekl naposledy v roce 1950, rok před zavřením mlýna a pak tajně v roce S nástupem komunismu zanikla řada řemesel. Lidé byli zbaveni soukromého podnikání. Zastavení činnosti se nevyhnuly ani mlynářské a pekařské živnosti. V srpnu roku 1951 došlo k uzavření i Janatova mlýna. Janatovi ve mlýně stále bydleli, ale s omezením, že už nemohou ve mlýně nadále mlít a péct. Jediné, co se ve mlýně na černo provozovalo, bylo pečení svatebních a pouťových koláčků a tradičních vánoček. Antonín Janata, poslední mlynář a majitel mlýna musel mlynářské řemeslo nuceně opustit a místo toho nastoupit do zdejší fabriky v Jablonci nad Jizerou a poté do Vilémova, kde pracoval až do důchodu. Po jeho smrti v roce 1989 bydlela ve mlýně dva roky jeho manželka, poté se odstěhovala do penzionu, kde bydlela do své smrti. Mlýn připadl jejich dětem a byl rozdělen na třetiny. Vzhledem k tomu, že v řemeslu nechtěl nikdo dále pokračovat a potomci měli vlastní bydlení, rozhodli se mlýn prodat. Pan Antonín Janata mi sdělil, že jinou možnost neměli. Nikdo ze tří sourozenců neměl na vyplacení ostatních sourozenců BACHMANNOVÁ, Jarmila. Jak to bylo dřív: vyprávěnky z Podkrkonoší II. 1. vyd. Liberec: Bor, ISBN S Část obce Rokytnice nad Jizerou. 155 Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Jiřího Krcha (současný majitele mlýna, nar. cca 1966) dne Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne

42 Rodina Janatů vlastnila mlýn celkem 165 let, až do roku 2006, než ho zakoupil nový majitel Jiří Krch s manželkou, kteří stavbu postupně ve spolupráci s památkovým úřadem opravují a snaží se zachovat jeho historickou hodnotu. Jejich cílem je zprovoznit veškeré mlynářské zařízení a obnovit provoz mlýna. Stavebních úprav, které už v komplexu mlýna vykonali, je mnoho. Jiří Krch mi sdělil, že je to velice náročná a finančně nákladná práce. Zatím se mu podařilo natřít kompletně celý mlýn, položit novou krytinu na střechu mlýna a stodoly. Další rekonstruovanou částí mlýna je vodní náhon, a to vodní zámek, odkud je poháněna turbína. Všechny zmiňované úpravy byly prováděny za dohledu památkové péče. Tím ovšem rekonstrukce nekončí a manželé Krchovi plánují v nejbližší době rozhýbat mlýnské stroje, zapojit plně do provozu motor Lorenz, obnovit včelín a opravit chátrající stáje. 160 V Janatově mlýně se dochovala kompletní mlynářská technologie Nejstarší zařízení ve mlýně je mlýnské složení s tzv. francouzskými kameny, 161 které je pravděpodobně původní z roku 1767 a je i v současné době funkční. 162 I přes mnoholeté fungování je toto mlecí zařízení stále funkční a nachází se v prvním patře mlýna, kde je mlýnice. 163 Ostatní mlecí zařízení jsou mladšího data a pocházejí z druhé poloviny 19. století a počátku 20. století. Na tehdejší dobu to byly velice moderní stroje, které se zachovaly a jsou na svém původním místě i dnes. Patří mezi ně průchodová loupačka, 164 mísící stroj na mouku a otruby, pšeničná a žitná válcová stolici, 165 triér, 166 hranolový vysévač, 167 štoska, 168 zásobníky na mouku, 160 Podle ústního sdělení Jiřího Krcha (současný majitele mlýna, nar. cca 1966) dne Francouzské kameny jsou staršího data, neboť v Čechách se začínají používat až od 40. let 19. století. 162 Historie Janatova mlýna [online].[vid ]. Dostupné z: Mlýnice je prostor, v němž se nachází mlecí složení a může se lišit podle typu osazeného mlecího složení. V případě obyčejného složení postačovaly pouze dvě podlahy. Oproti tomu složení umělecké vyžadovalo čtyři a více podlaží. 164 Loupačka zpracovávala již vyčištěné obilí, které se ještě muselo zbavit částí, které by výsledné melivo znehodnotilo (např. slupky a klíčky). 165 Válcová stolice je stroj fungující na principu zpracování zrna nebo meliva mezi dvěma válci, které jsou buď litinové (rýhované, nebo hladké), nebo porcelánové. Válce se otáčely nestejnou rychlostí, jejich převodová ozubená kola neměla stejný průměr. Podle počtu válců se rozdělovala na dvouválcová, tříválcová a čtyřválcová stolice. 166 Triér též koukolník je zařízení sloužící k čištění obilí od koukolu. Odděloval kulovatiny (hrách, koukol a další malá obilná zrna) od zrna určeného k semletí. 167 Hranolový vysévač složil k vysévání nečistot a klíčků ze zrna a také ke třídění meliva na principu oddělování částic podle jejich rozdílné velikosti. Hranolový vysévač měl v dřevěné skříni moták, obvykle v podobě šestibokého rámu potaženého tkaninou nebo drátěnou síťovinou různé hustoty, kterou propadávaly různě velké částice. 168 Štoska je velká dřevěná skříň obsahující vícero nad sebou položených menších komůrek, zcela otevřených. Do těchto komůrek se přivádí tlačený vzduch z ventilátoru, který je v komůrkách regulován zástrčkami a pohyblivými jazyky. Krupice padá z pohyblivého síta do komůrek, kde vháněný vzduch provětrává krupici od nečistot a na koncích skříně vypadává čistá krupice do násypek. Štosku mohl obsluhovat pouze mlynář, 41

43 reforma 169 a další zařízení. Mimo to se ve mlýně nachází původní jednoválcový motor Lorenz a Francisova turbína, která i dnes pohání dynamo, z něhož je napájeno plně funkční a původní osvětlení mlýna napětím 120V. Tato turbína je poháněna tekoucí vodou z původního náhonu a zrekonstruovaným vodním zámkem s česli, 170 odkud je voda hnána trubkou samospádem k lopatkám turbíny. Kromě mlynářských technologií se dochovala také pekařská pec, která je unikátní v tom, že je dodnes funkční a mohl by se v ní péct chleba. V komplexu mlýna se nachází i další dochované stavby, kterými jsou chlévy, stodola, sklep, včelín a z vodního díla se zachoval náhon, česlo, stavidlo 171 a vtokový objekt vodní turbíny. 172 Antonín Janata, potomek posledního mlynáře Antonína Janaty velice dobře rozumí mlynářskému řemeslu a rád o mlýně vypráví. Sice pochází z mlynářské rodiny, ale mlynářem ani pekařem se nikdy nevyučil. Dříve patřilo k tradici, že se mlynářské řemeslo dědilo z generace na generaci, ale v důsledku uzavření mlýna byla tato tradice ukončena. I přesto ví o historii mlýna a o rodě Janatů mnoho informací a díky jeho dobré paměti a archivním záznamům jeho předků se můžeme dozvědět takřka cokoli. Dochovala se například i mlynářská kronika, kterou si pečlivě vedl každý mlynář. Do ní se zapisovaly běžné poznámky týkající se provozu, přestavby mlýna a zemědělských budov, ale i jména dlužníků a data narození a úmrtí okolních vesničanů. Na požádání vede pan Janata ve mlýně naučné a zajímavé komentované prohlídky. Před několika lety se svou dcerou vytvořil rodinnou kroniku, ve které velice detailně a přesně zmapovali a popsali veškeré členy jejich košatého rodu. Při rozhovoru s Antonínem Janatou mě kromě historie mlýna zajímal i jeho provoz v období válek. Bylo mi sděleno, že horší časy přišly s příchodem první světové války. Před první světovou válkou, v době hospodářské krize se stále mlelo a peklo, ale s nástupem války se zhoršil příděl potravin a nebylo z čeho mlít. Veškeré obilí bylo posíláno do armády a na výrobu chleba se používala kukuřičná a ovesná mouka. Když došla i ta, byl provoz přerušen a přestalo se mlít a péct. V době druhé světové války byla situace poněkud lepší. Hitler si nemohl dovolit podrazit zemědělství a dbal na to, aby každý hospodář měl schovanou jelikož bylo složité správně nastavit přívod vzduchu a jednotlivé jazyky tak, aby se ta krupice čistila a nevypadávala ven. 169 Reforma je stroj na čištění a třídění krupic pomocí prosévání za současného působení proudu vzduchu na melivo, které se nacházelo v sítech. 170 Česla jsou zábrany před stavidly sloužící k zachycení naplavených dřev, větví a různých nečistot. 171 Stavidlo je zařízení na principu jedné nebo více výsuvných okenic, pomocí kterých se reguloval přítok vody na vantroky, respektive přímo na mlýnské kolo. 172 Informace z terénního průzkumu dne

44 určitou část obilí, pro kterou si mohli vojáci kdykoli dojít. Tímto způsobem vytváření strategických zásob předcházel hladovění a díky tomu se mohlo ve mlýně stále mlít a péct. 173 Jedna z mála pamětnic, která si pamatuje ještě dobu, kdy se ve mlýně mlelo obilí a na její svatbu se pekly ve mlýně svatební koláče, je paní Olga Soukupová. Do mlýna chodila pro chleba a pro kvasnice ještě když byla na základní škole. Strýc ji vyrobil na míru malý čtyřkolák, do kterého se vešlo přesně deset bochníků chleba, a s ním jezdila do mlýna pro chleba. Vozíček dělal strašný rámus, jelikož kola nebyly pogumovaný. Také si pamatuje, jak mlynáři nosili na zádech pytle semleté mouky a jak byla rodina Janatů velice štědrá a čistotná. Pořídili si i služku a milá služka vůbec neuměla mýt podlahu. Ona si nalila kyblůtek a teď co s tím. Oni ji musili i učit, jak se myje podlaha. Někdy mi i paní mlynářka nabízela čaj a pokaždé říkala, ať si ho udělám dobrý, ať si ho pořádně osladím, ale byl dobrý Lokalita Stará Ves a Roztoky u Semil se Staroveským potokem Obrázek 3 Mapa vodních mlýnů na Staroveském potoce Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře, nar. 1946) dne Podle ústního sdělení Olga Soukupové (pamětnice, nar. 1923) dne Interaktivní mapa mlýnů: Staroveský potok [online]. [vid ]. Dostupné z: ef_millers=&send=filtrovat 43

45 5.3.1 Roztocký mlýn č. p. 42 Fiedlerův neboli Roztocký mlýn se nachází na okraji vesnice Roztoky u Semil, konkrétně ve Fiedlerově údolí. Toto údolí bylo pojmenováno po slavném mlynářském rodě Fiedlerů, kteří zde provozovali mlynářské řemeslo 256 let. 176 Roztocký mlýn byl napájen ze Staroveského potoka pramenícího pod městem Vysoké nad Jizerou, odkud protéká přes Fiedlerovo údolí a vlévá se do Vošmendy, ta se pod Spálovem vlévá do Kamenice a následně do Jizery. Mlýn si dodnes zachoval typický podkrkonošský vzhled 177 a je dokonalou součástí krajiny. Mlýn byl postaven v roce 1656, což připomíná i letopočet na štítě samotného mlýna. 178 Spodní část mlýna byla zděná a vrchní část mlýna byla roubená s pavlačí. Ovšem, kolik měl mlýn podlaží, se neví. Až v roce 1778 došlo k zásadní přestavbě a mlýn byl předělán na zděný a od té doby má tři podlaží. 179 Zpočátku byl mlýn dominikální a patřil pod návarovské panství. 180 V té době si vrchnost stanovila řídit mlýn pomocí tzv. mlynářské instrukce. Dneska bychom to mohli označit jako jakýsi organizační řád, který předepisoval povinnosti mlynáře při mletí. V Roztockém mlýně se dochovala mlynářská instrukce z roku 1770, která obsahovala v sedmi bodech povinnosti pro mlynáře. První odstavec mlynářské instrukce a její vysvětlení zní následovně: Mlynářská instrukce, dle které se musí chovati a níže psaný body plnit povinnen bude. K tomu mlejnu patřiti bude celá obec Roztocká a mletím potřebným k jejich výživě a žádný bez příčiny jinam odvážeti a jinde mleti nemá, pokud by neměl vážný důvod. 181 Od roku 1685 pronajímali Páni z Návarova mlýn mlynářům Fiedlerům, kteří vrchnosti platili roční mzdu zlatých a 15 věrtelů obilí. 183 Tak tomu bylo až do roku 1833, než se stal mlýn za mlynáře Františka Fiedlera majetkem rodiny Fiedlerů. 184 Prvním mlynářem z rodu Fiedlerů, komu byl mlýn pronajat, byl Mikuláš Fiedler. Od té doby se mlynářské řemeslo předávalo z otce na syna a ve mlýně se vystřídalo celkem devět generací mlynářů Fiedlerů. V přízemí mlýna je vystaven rodokmen mlynářů Fiedlerů, v letech, kdy zastávali mlynářské řemeslo. Následující seznam udává chronologicky jména 176 Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. 1936) dne VEVERKA, David: Roztocký mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. 1936) dne KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VII. 1. vyd. Praha: Libri, ISBN S Soukromý archiv rodiny Novotných. 182 Vrchnost si za vedení mlýna brala roční mzda, tzv. deputát, což je určitý podíl z důchodu mlýna, nebo si také mohla najímat mlýn za pevný úrok. 183 Soukromý archiv rodiny Novotných. 184 TOUŠLOVÁ, Iveta PODHORSKÝ, Marek MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, ISBN S

46 jednotlivých mlynářů. Mikuláš Fiedler ( ), Daniel Fiedler ( ), František Fiedler ( ), František Fiedler ( ), František Fiedler ( ), Josef Fiedler ( ), Josef Fiedler ( ), František Fiedler ( ) a Bohumil Novotný ( ). 185 Podle sdělení Ing. Bohumila Novotného, syna posledního zdejšího mlynáře probíhalo vlastní učení ve mlýně, kde si otec vyučil svého syna. Ten po určité době dokonale poznal mlýn a poté mohl předstoupit v Bozkově před komisi, kde mu bylo uděleno vysvědčení. 186 Ve mlýně nebyla nikdy instalována žádná turbína a mlýn byl od počátku svého provozování až do jeho uzavření poháněn pouze jedním vodním kolem na svrchní vodu. To dokládá i císařský povinný otisk map stabilního katastru z roku 1842, 187 kde je u mlýna značka jednoho vodního díla. 188 Ovšem na indikační skice jsou zakresleny dvě vodní kola, ačkoli obě mapy stabilního katastru pocházejí z roku Až na rozdílný počet vodních kol jsou údaje na mapách totožné. Na mapách je kromě náhonu s rybníkem zakreslený i odtokový kanál, který v té době vedl nad terénem a nemohl být zobrazen. Seznam map a vodních děl republiky československé z roku 1932 udává rovněž jedno kolo na svrchní vodu. 190 Vodní kolo pohánělo i další stroje, např. mlátičku, řezačku a dokonce i houpací kolébku pro malé děti. 191 Pomocí dynama napojeného přes ozubená kola na vodní kolo se ve mlýně vyráběl stejnosměrný proud o napětí 120 V. Vodní kolo, podle archivních materiálů pana Novotného, mělo průměr 4,75 m, šířku 0,9 m, výkon 7 HP a spád vody byl 5,5m. 192 Ale vzhledem k malému průtoku Staroveského potoka, není tak vysoký výkon pravděpodobný. Pravděpodobnější údaje jsou zaznamenány v Seznamu a map vodních děl Republiky československé, kde jsou údaje o spádu vody a výkonu vodního díla poněkud nižší. Množství vody: 90 l/s, spád vody: 4,85m a normální výkon vodního díla: 4 HP. 193 Původní vodní kolo se rozpadlo, pouze se zachovalo dřevěné torzo jeho hřídele, 185 Soukromý archiv rodiny Novotných. 186 Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne ÚAZK Praha, císařský povinný otisk map stabilního katastru, katastrální území Roztoky u Semil (Rostok), mapováno: Dostupné z: Staroveský potok je na mapě označen jako Altendorfer Bach. 189 NA Praha, fond Indikační skici (IS), katastrální území Roztoky u Semil (Rostok), oblast: (Č), sign: BOL , mapováno: Dostupné z: JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha 1932, S TOUŠLOVÁ, Iveta, Marek PODHORSKÝ a Josef MARŠÁL. Toulavá kamera. 1. vydání. Praha: Freytag & Berndt, ISBN S Soukromý archiv rodiny Novotných. 193 JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha 1932, S

47 které je vystaveno v mlýnici. Dnes se na jeho místě nachází jeho replika o průměru 2 m a také vantroky na jeho napájení. Vodní kolo slouží pro návštěvníky jako názorná kulisa toho, jak dříve mohlo původní kolo fungovat. Jelikož na Staroveském potoce byla malá průtočnost vody a nad mlýnem se nacházely další dva mlýny, bylo zapotřebí, aby se nad mlýnem vybudoval rybník ve vzdálenosti 200 metrů od mlýna a měl dvě stavidla. Hoření stavidlo, přes které vtékala voda do rybníka a spodní stavidlo, odkud vytékala voda do náhonu. Na konci náhonu se nacházela nádrž se stavidlem, kterým se regulovala voda přitékající vantroky na vodní kolo. Pod stodolou a dvorem vedly trubky, kterými byla voda odváděna zpátky do potoka. Pro svícení bylo potřeba, aby vantroky protékala aspoň ¼ vody. Zatímco pro potřebu mletí bylo nezbytné, aby vantroky byly plné ze ¾. 194 Roztocký mlýn patřil k menším mlýnům, mlelo se pouze na jednom mlecím složení. K největší technologické inovaci došlo v roce 1910, kdy bylo ukončeno mletí pomocí mlecích kamenů, které nahradila válcová stolice 195 od firmy Prokop Pardubice. Jednalo se tehdy o zcela nový typ mlecího stroje, neboť jeho prototyp byl vyroben v roce Toto modernější zařízení zvyšovalo kapacitu umletého obilí až na dvojnásobek. Díky této válcové stolici se za den umlelo až 900 kg obilí, místo původních kg. 197 Ve mlýně se zachovalo původní mlynářské zařízení od 17. do 19. století. 198 Kromě již zmiňované válcové stolice se ve mlýně dochoval násypný koš 199 s mlecími kameny z konce 17. století, torzo hřídele, paleční kolo, 200 vysévač, triér, štoska, transmise, vynášky a původní mlecí kameny, které jsou na ukázku umístěny před stodolou. Raritou roztockého mlýna je štoska fungující na principu proudění vzduchu. Tento stroj na čištění krupice pochází roku Roztocká štoska je podle slov Ing. Bohumila Novotného jediným 194 Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne Válcová stolice je opatřena dvěma rýhovanými válci z tvrdé litiny. Obilí se sypalo svrchu na válce a drť padala pod stolici. Tyto šrotovací stolice mají vždy nestejnou obvodovou rychlost a otáčejí se proti sobě. Oproti mlecím kamenům, kde bylo potřeba, aby obilnina prošla mezi kameny osmkrát až devětkrát, u válcové stolice musela projít drť alespoň šestkrát, aby byla jemná a byla z ní mouka. 196 MEDEK, Václav. Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. In: Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny II. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, ISBN S MEDEK, Václav. Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. In: Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny II. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, ISBN S KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VII. 1. vyd. Praha: Libri, ISBN S Násypný koš je bedněný dřevěný koš na zrno ve tvaru komolého jehlanu, který je otočený užší stranou dolů. 200 Kolo paleční též palečník je opatřené dřevěnými palci. Jedná se o část převodového mechanismu obyčejného složení, nebo uměleckého složení. 46

48 dochovaným typem v České republice. O unikátnosti této štosky se zmiňuje i Václav Medek ve svém odborném článku Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. Vzhledem k malému počtu vyrobených štosek a v důsledku toho ojedinělým případům jejich dochování, je exemplář umístěný ve mlýně v Roztokách u Semil skutečnou vzácností. 201 Ovšem podle profesionálního restaurátora mlýnských strojů, Davida Veverky, se o takový unikát nejedná. Svým způsobem je pouze mírně odlišná v řemeslných detailech vzhledem ke štoskám na jiných mlýnech. Ve mlýně bylo obvyklé, že mlynáři rozšiřovali provoz o další živnosti. V 19. století bylo konkrétně na severu Čech velmi časté zavádění brusíren skla. 202 Ta se ve Fiedlerově mlýně nacházela od druhé poloviny 19. století a kromě broušení skla se zde také malovaly skleněné korále a kroužky. 203 Brusírna se nacházela v oddělené místnosti v prvním patře a byla pomocí transmise poháněna vodním kolem. Brusiči tehdy do mlýna denně docházeli a mlynář jim pouze zabezpečoval pohon brusů. Za to mu platili poplatek, který pro mlynářovu rodinu znamenal trvalý příjem. 204 K provozu brusírny se ve vodní knize dochovalo několik spisů. První z nich je vydané oznámení z roku 1891 Obecním úřadem v Roztokách týkajíc se nevyhovující brusírny, která byla po stránce zdravotní, bezpečnostní a stavební nebezpečná a mohla ohrožovat zdraví a život dělníků, kteří v ní pracovali. Proto bylo nařízeno mlynáři a zároveň majiteli brusírny odstranit veškeré nedostatky a byl určen datum k prohlédnutí stavu brusírny. 205 Mlynář měl podat do tří měsíců žádost o povolení ke stavbě nové brusírny, jinak by došlo k jejímu uzavření. 206 Josef Fiedler, majitel mlýna a brusírny podal žádost, aby mu byla prodloužena lhůta k povolení stavby nové brusírny z tří měsíců alespoň na deset měsíců. Odvolával se především na zimní období, které by mohlo komplikovat práci na stavbě. 207 Obecní úřad v Roztokách udělil mlynáři, vzhledem k závažnosti přednesených důvodů, lhůtu 201 MEDEK, Václav. Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. In: Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny II. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Praha: Argo, ISBN S ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Praha: Argo, ISBN S Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna,

49 deseti měsíců k provedení nové stavby. 208 I přes prodlouženou lhůtu nezačal mlynář se stavbou a žádal opět o prodloužení stavby, tentokrát o rok. Důvodem byly zhoršující se sklářské poměry a strach začít stavět tak nákladnou stavbu. 209 Mlynáři byla žádost o druhé prodloužení povolena a byl důrazně upozorněn, že tak tomu bylo naposled. 210 V následujícím spise se uvádí, že došlo k dalšímu ročnímu povolení přestavby brusírny. 211 Mlynář se k nevyhovující brusírně a její přestavbě vyjadřuje následovně: Za stávajících poměrů nelze mi se však do přestavby pustit a za nynějších špatných obchodech sklářských, kde bezmála toto ve zdejší krajině úplně zaniklo by byl nerozum pro nákladnou stavbu podniku provésti který by mi vůbec žádného zisku nepřinesl ba ani úrok z kapitálu jenž bylo do té stavbv vloženo nenesl. Dále pak si dovoluji podotknouti, že brusírna moje se v tak chatrnem stavu nenalézá, aby se musela naprosto zavříti neboť znám sám několik brusíren v okresu které jsou mnohem chatrnější nežli brusírna moje a přece jím bylo bez překážek povolení k jich používání uděleno. 212 Josef Fiedler dále navrhuje, že je ochoten po tu dobu provést v brusírně několik oprav a prosí o povolení k užívání brusírny. V další žádosti prosí o komisionální prohlédnutí. 213 Při běžném místním šetření komise shledala, že provozování brusírenské živnosti lze pouze za předpokladu, když dojde ke splnění několika bodů z protokolu. Prvním bodem bylo navýšení místnosti z 2, 28 m na 3 m. Druhý bod nařizoval, aby byly dřevěné schody do prvního patra k mlýnici kvůli bezpečnosti opatřeny zábradlím. Třetí nařízení určovalo, aby místo jednoho okna byly zřízeny dveře a schody, z kterých by se dalo v případě požáru rychleji utéct z mlýna. 214 Nakonec bylo po splnění těchto podmínek uděleno povolení k dalšímu používání této brusírny. 215 Ještě, než se ve mlýně začala provozovat brusírenská živnost, se tu od první poloviny 19. století vyráběly dřevěné šindele, které byly v oblasti Podkrkonoší častou střešní 208 SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna, SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 1282, kart. 293, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, Roztocký mlýn, Fiedlerova brusírna,

50 krytinou. 216 Obě tyto živnosti se ve mlýně provozovaly do roku Od poloviny 19. století se ve mlýně začalo provozovat pekařství. Mlynář zaměstnával pekaře, který byl z vesnice a do mlýna docházek každé ráno ve 3 hodiny. Mlynář mu navečer udělal v díži 217 kvásek, který se míchal pomocí kopisti. 218 Ve 3 ráno přišel pekař, jen proséval mouku a začal těsto míchat. Pak se těsto vyndalo na vál, vyválel se chleba, zvážil se a dal na ošatku. Po vykynutí se vložil do pece a ráno v 7 hodin byl chleba hotov a mohl se začít rozvážet. 219 Ve mlýně se pekl výhradně žitný chleba, 220 jelikož do první světové války se v okolí mlela pouze žitná mouka. Až po první světové válce se zkoušela pěstovat pšenice, zdali se uchytí. Ta se uchytila a od té doby se ve mlýně mlela i pšeničná mouka. Za dovezené obilí dostal sedlák na oplátku bochníky chleba. Za jeden metrák obilí se vydávalo 30 dvoukilových bochníků. Odběr chleba se zapisoval do knížky, kterou měl mlynář u sebe. Při inventuře se spočítalo, kolik bylo odebráno bochníků, a hospodář případný dluh dorovnal tím, že přivezl mlynáři další várku obilí k semletí. 221 Ve mlýně se dochovala také vyhláška účtující nařízení vydané ministerstvem financí ze dne 14. července 1927, které nařizovalo rolníkům, aby od 1. září 1927 zaplatili mlynáři za metrák semletého obilí 20,-Kč. 222 V přízemí mlýna byla nejprve umístěna pec na 15 bochníků, až později ve 30. letech 20. století byla postavená nová pec o kapacitě 25 bochníků. Jednalo se o dvoukilové kulaté chleby, které se zde pekly vyjma neděle každý den. Kromě samotného chleba se ve mlýně pekly na pouť a Velikonoce koláče a na Vánoce vánočky. Ze začátku si lidé z okolních vesnic chodili pro chleba přímo do mlýna a mezi roky se chléb rozvážel pomocí koňského povozu do okolních vesnic, kterými byly Tříč, Stará Ves a město Vysoké nad Jizerou. 223 V této době bydlel ve mlýně i kočí, který se staral o koně a rozvoz chleba. Od roku 1943 do roku 1946 se chleba přestal rozvážet a místo toho si lidé začali chodit pro chleba přímo do mlýna. V důsledku zavření mlýna a nedostatku namleté mouky došlo k tomu, že v roce 1946 pekařství ve mlýně zaniklo. Stejně tak došlo i k rozbourání pece, jelikož jakmile se přestalo péct, začal se v ní rozpadat šamot VOSÁHLOVÁ, Zdenka. Rarita roztockého mlýna. Deník Pojizeří. 2002, roč. 1, č ISSN S Nádoba na těsto. 218 Nástroj na hnětení těsta. 219 Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VII. 1. vyd. Praha: Libri, ISBN S Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne Vyhláška č. 167/1927 Sb., kterou se pozměňuje vyhláška ministra financí v dohodě s ministry průmyslu, obchodu a živností a zemědělství ze dne 14. července 1927, č. 123 Sb. z. a n., o paušalování daně z obratu u obilí a některých luštěnin, dovážených z ciziny, dále pak u mouky, mlýnských výrobků a otrub. In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online] , částka 78, s [vid ]. Dostupné z: TOUŠLOVÁ, Iveta PODHORSKÝ, Marek MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, ISBN S Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. 1936) dne

51 U mlýna s ostatními živnostmi vznikaly i hospodářské usedlosti s pozemky a dobytkem. Nejdříve se hospodařilo na pozemcích pronajatých a později na vlastních. Počátkem 20. století mělo hospodářství 5 ha zemědělské půdy. Z čehož 2,5 ha bylo obděláváno jako orná půda a 2,5 ha bylo užíváno jako louky, neboť byla potřeba píce pro dobytek a koně pro rozvoz chleba. 225 Podle listiny Arch popisný ke sčítání lidu a nejdůležitějších užitkových zvířat, bylo 5. ledna 1911 uvedeno, že se ve mlýně nacházela tato zvířata: 1 býk, 1 jalovice, 2 krávy, 2 kozy, 10 slepic a 4 úly. 226 Ve mlýně se provozovala i kulturní činnost. Na louce za mlýnem se v letním období hrálo ochotnické divadlo. Dodnes je ve stodole vystaveno divadelní kolo z roku 1935, kdy se hrála první divadelní hra. Naopak v zimě se konaly loutková představení pro malé děti. 227 Ve mlýně se mlelo až do 12. listopadu 1941, kdy byl mlýn za protektorátu zastaven a mlynářské řemeslo se nesmělo dále provozovat. Mlecí stroje byly zapečetěny a gestapem pravidelně kontrolovány. Čekalo se až do roku 1945, kdy žádal za otevření mlýna místní národní výbor a okresní národní výbor. Ovšem 17. května 1945 Svaz pro hospodaření obilí v Praze otevření mlýna zamítl a mlýn definitivně zůstal mimo provoz a tím skončila i mnoholetá tradice mlynářského rodu Fiedlerů. 228 Po jeho uzavření rodina Fiedlerova nadále ve mlýně bydlela a do roku 1946 provozovala pekařství, z kterého měla příjem. Po uzavření mlýna nebylo Bohumilu Novotnému dovoleno v mlynářské tradici pokračovat a dle vyjádření jeho syna pana Ing. Bohumila Novotného musel otec obejít 4 nebo 5 fabrik. Pracovali v Semilech v továrně na výrobu rakví. V roce 1957 se zakládalo družstvo a musel z továrny odejít a nastoupit do družstva jako pomocný dělník a jeho výdělek byl v JZD 2,-Kč za jednotku. Potom nastoupil otec do penze, ale ještě pracoval v Jesenném v papírně. Z mlynáře se stal pomocný dělník, družstevní dělník a penzista. Maminka byla vážně nemocná a začala navlékat korále, aby tak přispěla na živobytí rodiny. 229 Po postupném zániku uvedených živností se roku 1954 ještě soukromě hospodařilo na pozemcích. Po založení místního družstva v roce 1957 převzalo pozemky a později i dobytek s inventářem JZD. Tehdy družstvo obhospodařovalo pozemky kolem mlýna a za mlýnem. Ovšem muselo se tady síct tehdy kosama, nic jinýho se tady nedalo, sekačkou, nebo tak. No a pokud ty lidi byli starší a mohli, tak to od toho 225 MEDEK, Václav. Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. In: Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny II. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, ISBN S SOkA Semily, OU Semily, inv. č. 2227, kart. 1072, Sčítání lidu: Roztoky u Semil, ALBRECHTOVÁ, Zuzana. Mlýn přitahuje návštěvníky do Roztok. Deník Pojizeří, 2005, roč. 13, č ISSN S VOSÁHLOVÁ, Zdenka. Rarita roztockého mlýna. Deník Pojizeří, 2002, roč. 1, č ISSN S Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne

52 družstva tady posekávali, ovšem postupně jak lidí ubývá a lidi stárnou, tak od toho zhaslo a údolí se začalo zaneprázdňovat, zarostlo. My jsme tehdy v roce 1990 řekli družstvu, dohodli se s družstvem, že si to tady sami budeme udržovat, ovšem aby tady odsud odešli. Oni s tím souhlasili a od té doby jsme si to obhospodařovali sami. 230 Největší zásluhu na současném stavu mlýna má Ing. Bohumil Novotný, který se v 90. letech minulého století rozhodl mlýn zachovat, a tím zpřístupnit veřejnosti mlynářskou tradici a historii rodu Fiedlerů. Ve mlýně se dochovala také původní a kompletní mlecí technologie a i přesto, že by mohl být mlýn vyhlášen kulturní památkou, není tomu tak. Majitel mlýna si to nepřál, ačkoli mu to památkový úřad několikrát nabízel. Jako důvod tohoto rozhodnutí mi Ing. Bohumil Novotný sdělil, že kdyby byl mlýn vyhlášen kulturní památkou, nemohl by si nic podle svého rozhodnutí upravit a na veškeré rekonstrukce by potřeboval povolení. 231 Podle dalšího vyprávění bylo zprovoznění mlýna velice náročné. Bylo třeba opravit budovu, páč to bylo celý opadaný ta stará omítka, to se muselo udělat všechno nový. Vevnitř se zdi budovaly, páč byla všude vlhkost, houba. Ta podlaha, to bylo ztrouchnivělý, to se všechno muselo vyházet a izolovat to, zavíst elektriku, takže práce na tom byla, jak se lidové říká, jak na kostele. 232 Trvalo celkem osm let, než se uvedl mlýn do současného stavu a mohl se zpřístupnit veřejnosti. Ovšem před zprovozněním mlýna došlo v roce 1998 k velké povodni, která protrhla hráz rybníka a zatopila celé Fiedlerovo údolí. 233 V časopise Deník Pojizeří uvádí Bohumil Novotný, že bylo potřeba vynést z mlýna celkem 35 kubíků bahna a zeminy. 234 Okolo roku 1999 zkusila rodina Novotných, zda bude užitečné mlýn otevřít i pro veřejnost. Nejdříve pozvali do mlýna žáky a učitele z okolních škol, a když se setkali s kladnou reakcí, snažili se mlýn zveřejnit a propagovat. Pan Ing. Bohumil Novotný pozval v roce 2008 do mlýna Toulavou kameru, která o něm natočila krátkou reportáž. 235 Ve mlýně se vystřídala i Liberecká televize a spousta redaktorů z nejrůznějších časopisů a novin. I dnes je mlýn přístupný veřejnosti a v letních měsících jsou zde vedeny komentované prohlídky. 230 Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře, nar. cca 1936) dne ALBRECHTOVÁ, Zuzana. Mlýn přitahuje návštěvníky do Roztok. Deník Pojizeří. 2005, roč. 13, č ISSN S ČESKÁ TELEVIZE, Toulavá kamera. Roztocký mlýn [online]. [vid ]. Dostupné z: roztocky-mlyn 51

53 5.4 Lokalita od Vítkovic po Horní Sytovou s říčkou Jizerkou Obrázek 4 Mapa vodních mlýnů na říčce Jizerce Mikoláškův mlýn č. p. 33 V Křížlicích, v části obce Jestřábí v Krkonoších, se nachází vzácný příklad roubeného domu krkonošské oblasti, kterým je Mikoláškův mlýn. 237 Napájen byl říčkou Jizerkou, prameníc u Horních Míseček a vtékajíc v Horní Sytové do řeky Jizery. Mlýn se stal v roce 1958 kulturní památkou 238 a odjakživa byl vyhledávaným cílem fotografů. Několikrát se vyskytl i v časopise Krkonoše - Jizerské hory. Mlýn je hodnotný po stránce architektonické 236 Interaktivní mapa mlýnů: vodní tok Jizerka [online]. [vid ]. Filtrovat 237 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S Národní památkový ústav: Nemovité památky, Mikoláškův mlýn s omezením: bez SZ přístavku pro řemenici, č. rejstříku 20763/ [online]. [vid ]. Dostupné z: 52

54 i technologické. 239 Budova mlýna se dodnes zachovala bez výraznějších stavebních úprav a s kompletním původním strojním vybavením. 240 Typově se řadí mezi krkonošské patrové domy a svou jednoduchou výzdobou a několika původními prvky působí velmi decentně. 241 Jako jedna z mála dochovaných staveb má podél prvního patra obytné části vedenou pavlač zdobenou zábradlím, která se v Podkrkonoší vyskytovala jen výjimečně. Pavlač byla také k vidění u původní stavby Bartlova mlýna. Dnes je Mikoláškův mlýn typově, barevně i technologicky podobný Janatovu mlýnu v Buřanech. Oba jsou několikapodlažní, mají šedomodrý nátěr s bílými latěmi a malými bílými okénky. 242 O letopočtu vzniku mlýna a původních majitelích se nedochoval žádný záznam, ani záklopové prkno na vrchní části lomenice. V katalogu Technické památky v Krkonoších jsem se dočetla, že mlýn byl původně přízemní, postavený v 2. polovině 18. století. 243 Nakolik je tato datace pravdivá nevědí ani současní majitelé Mikoláškova mlýna, kteří po tomto údaji pátrají několik let. 244 Prvně je mlýn zaznamenán na mapách stabilního katastru z roku 1842, kde je vyobrazena dřevěná budova mlýna s č. p. 33 na stavební parcele s číslem 83. Zakreslen je také splav na Jizerce, 245 mlýnský náhon 246 a odtokový kanál. 247 O tehdejším vodním díle se dá nejvíce dozvědět z Plánu mlýnského zařízení a mlýna pana Josefa Mikoláška v Křížlicích, kde je podrobně rozkreslen plán mlýnského náhonu od splavu k jezu, stavidlům, vantrokům a vodnímu kolu. Tento detailní nákres je uchovaný ve vodní knize od roku 1919, kdy mlynář Josef Mikolášek žádal u Okresní politické správy v Jilemnici, aby byl plán připojen k ostatním dokumentům ve vodní knize. 248 Dle dochovaného výpisu z pozemkové knihy byl prvním majitelem mlýna v roce 1864 Josef Dond, který vlastnil mlýn do roku 1892, než došlo k exekučnímu prodeji mlýnské usedlosti. O rok později se vlastníkem mlýna stala Občanská záložna Jilemnice a ten samý 239 VEVERKA, David. Mikoláškův mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: Ve mlýně se dochovala tato technologie: hranolové vysévače, reforma, koukolník, válcové stolice, loupačka, paleční kolo, transmise, mlecí kameny a rozpadlá hřídel a zbytky náhonu. 241 LOUDA, Jiří. Lidová architektura Krkonoš. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN S Informace z terénního průzkumu dne ŠEDA, Bohdan. Technické památky v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN S Podle ústního sdělení Ireny a Rudolfa Bémových (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně a její manžel, nar a cca 1946) dne Jizerka je na mapě značená jako Kleine Iser. 246 Mlýnský náhon je na mapě označen jako Mühlbach. 247 ÚAZK Praha, císařský povinný otisk map stabilního katastru, katastrální území Křížlice (Krzischlitz), mapováno: Dostupné z: SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1505, kart. 327, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Křížlice čp. 33, Plán mlýnského zařízení a mlýna P. J. Mikoláška v Křížlicích, srpen

55 rok odkoupil mlýn od záložny nový vlastník, kterým byl Jan Nechanický. 249 Z té doby se dochoval Protokol, který se váže ke zbudování vodního znamení u jezu mlýna. Podle dochovaného protokolu z roku 1892, byly ve mlýně dvě mlecí složení z kamene o průměru 0, 84 m a 1, 10 m. Ovšem dosud při jezu mlýna nebylo postaveno žádné normální čili cejchovní znamení, které by označovalo výšku jezu na Malé Jizeře, odkud struhou přitékala voda k mlýnu. Proto muselo být ustanoveno okresním hejtmanstvím v Jilemnici vsazení předepsaného normálního znamení. Této instalaci předcházely přípravné práce. Byla zvolena lesní parcela ležíc na pravém břehu řeky Jizerky, kde byla vykopána 1, 15 m hluboká jáma pro předepsané normální znamení. Na dno jámy byla položena 16 cm silná, pravidelně zpracovaná pískovcová plotna, na níž bylo ve středu postaveno znamení z pískovcového silného 75 cm vysokého sloupce. Na hoření povrch sloupce byly vytesány iniciály majitele mlýna Jana Nechanického a letopočet jeho vybudování Podle sdělení majitelů mlýna se vodní znamení dochovalo, ovšem loni na podzim se opravovala silnice 250 a přebytečnou hlínou a kameny bylo zasypáno. 251 V protokolu jsou zaznamenány i informace týkající se vodního díla. Díky tomu víme, že náhon byl dlouhý od břehu Jizery až k vantrokům 230 metrů a pomocí stavidla a vantroků vtékala voda na dvě vodní kola na vrchní vodu o průměrech 3, 40 m. 252 Jan Nechanický vlastnil kromě mlýna i hostinec s obchodem, který se nacházel nedaleko splavu, ale kvůli špatné finanční situaci se z mlýna odstěhoval. Z nedostatku peněz si mohl pronajmout pouze nejlacinější pražský hostinec na Starém Městě v ulici Karoliny Světlé. Proč byl tak levný? Stékaly se tam větve staroměstské kanalizace a celé okolí zapáchalo. 253 Z té doby se dochovalo Pozvání k společnému plesu, který pořádal ve svém hostinci na rozloučenou se svými bývalými hosty před odjezdem do Prahy. 254 Po Janu Nechanickém se stal dalším majitelem mlýna v roce 1897 Karel Janata. 255 Jeho otec, Josef Janata, byl mlynářem v Buřanech. Měl celkem dvanáct dětí, z nichž se dožilo dospělosti celkem jedenáct. Až na jednoho syna se všichni synové vyučili pekařině a mlynařině. 256 Josef Janata patřil k bohatým mlynářům, a proto mohl děti finančně 249 KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č Podle ústního sdělení Ireny a Rudolfa Bémových (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně a její manžel, nar a cca 1946) dne Informace z terénního průzkumu ze dne SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1505, kart Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Křížlice čp. 33, Protokol, Osobní archiv rodiny Mikoláškových. 254 Osobní archiv rodiny Mikoláškových - Pozvání k společnému plesu, KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře v Janatově mlýně v Buřanech, nar. 1946) dne

56 zabezpečovat a kupovat jim mlýny v okolí. Pro svého syna Karla zakoupil tento mlýn v Křížlicích ve dražbě za 4915 zlatých. 257 Rok po koupi mlýna se Karel Janata oženil s Marií Dornikovou z Vidochova a k původní přízemní podobě mlýna přistavil novou několikapatrovou mlýnici, která se v nezměněné podobě zachovala dodnes. 258 Toto navýšení mlýna bylo potřebné kvůli modernizaci mlýnské technologie a přechodu na umělecké a válcové složení. 259 Z doby, kdy byl vlastníkem mlýna Karel Janata, se dochoval Nákres z roku 1897 na znovuzřízení splavu na Malé Jizeře, který si nechal nakreslit Karel Janata od V. Liznera z Jilemnice poté, co byl ve stejném roce stržen povodní splav. 260 Zároveň si podal i Žádost na znovuzřízení splavu a používání jezu na Malé Jizeře, která mu byla vyhověna. Jez byl vybudován asi 150 m vysoko nad mlýnem a byl dlouhý 11 m a široký 3,5 m. Kromě původního jezu bylo potřeba vybudovat i nový splav a část mlýnské struhy, která byla rovněž zničena povodní. 261 Nového splavu a mlynářského řemesla si Karel Janata dlouho neužil, neboť v roce 1906 umírá. Ve stejném roce se vlastníkem mlýna stala jeho žena Marie Janatová. 262 Po otci zůstal syn Karel Janata ml. s manželkou, která se podruhé vdala také za mlynáře, a to Josefa Mikoláška z Dolních Štěpanic. 263 Jakmile se Marie provdalaza Mikoláška, začalo se mlýnu říkat Mikoláškův, místo původního názvu Janatův mlýn. 264 Od roku 1914 vlastnili manželé Mikoláškovi mlýn společně a nadále provozovali mlynářskou živnost. 265 Aby měl Josef Mikolášek mlýn pro sebe, zakoupil Karlu Janatovi ml. vlastní mlýn č. p. 194 v Roztokách u Jilemnice. 266 Podle sběrného archu domovního z roku 1921 bydleli Mikoláškovi ve mlýně společně se dvěma dětmi, služkou a mládkem. 267 Následujícím majitelem Mikoláškova mlýna se stal v roce 1932 syn Josefa Mikoláška, a to Josef Mikolášek ml. 268 Za něhož došlo ve mlýně k modernizaci mlecích stolic a dalších zařízení. 269 Podle 257 Osobní archiv rodiny Janatových. 258 Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře v Janatově mlýně v Buřanech nar. 1946) dne LOUDA, Jiří. Mikoláškův mlýn - Křížlice čp. 33. Krkonoše-Jizerské hory. 2011, roč. 44, č. 12. ISSN S. 51., LOUDA, Jiří. Lidová architektura Krkonoš. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN S. 7., ŠEDA, Bohda. Technické památky v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN S SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1505, kart Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Křížlice č. p. 33, Nákres z roku 1897 na znovuzřízení splavu na Malé Jizeře, SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1505, kart. 327, Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Křížlice č. p. 33, Žádost na znovuzřízení splavu a používání jezu na Malé Jizeře, KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře v Janatově mlýně v Buřanech, nar. 1946) dne KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syn posledního mlynáře v Janatově mlýně v Buřanech, nar. 1946) dne SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1338, kart. 354, Sčítání lidu: Křížlice, KÚ Semily, Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č DVOŘÁK, Jiří. Mlýn žije dál. Krkonoše-Jizerské hory. 2001, roč. 34, č. 11, s

57 sdělení současných majitelů se ve mlýně provozovalo také pekařství. Byla zde také pila, která byla poháněna vodním kolem a krámek, ve kterém se prodávala mouka, chleba, petrolej a další základní věci. 270 Mlýn byl poháněn pouze vodním kolem. Podle dochovaných záznamů byly ve mlýně nejdříve dvě vodní kola, poté už jen jedno kolo. Na indikační skice z roku 1842 jsou zaznamenány dva symboly značící umístění vodního kola ve mlýně. 271 Existenci dvou vodních kol dokládá i dochovaný protokol z roku 1892 týkající se zasazení normálního znamení, 272 ale podle Seznamu a map vodních děl Republiky československé byl mlýn v roce 1930 poháněn pouze jedním kolem na svrchní vodu. Množství vody bylo 180 l/s; spád byl 4m a normální výkon vodního díla byl 6 HP 273 Současná spolumajitelka mlýna, která se ve mlýně narodila, rovněž pamatuje pouze jedno vodní kolo velkého průměru. 274 Dnes se z původního kola dochovala pouze rozpadlá hřídel. 275 Ve mlýně nebyla nikdy nainstalována žádná turbína ani jiné pomocné motory. Dochoval se pouze Plán na stavbu Francisovy turbíny z roku 1948, ale k jejímu zbudování už nedošlo, neboť byl mlýn v roce 1951 uzavřen a tím skončila i mnoholetá mlynářská tradice. 276 Tehdejší mlynář Josef Mikolášek ml. nesl uzavření mlýna velice špatně. Dodnes se dochoval nápis na násypce u válcové stolice, kam sám napsal: 24. srpna 1951 v 11:10 hod dopoledne se přestalo mlíti z nařízení O. N. V. v Jilemnici. 277 Zastavil jsem sám tyto stolice, které jsem 22 roků obsluhoval. Mikolášek Josef, nar Poté došlo ještě ke strhnutí části náhonu, aby už nikdy nebylo poháněno vodní kolo a mlynář tak nemohl mlít. K žádnému ničení mlecí technologie tehdejším režimem nedošlo, mlýn byl pouze pravidelně kontrolován. 279 Mikoláškovi ve mlýně nadále bydleli a provozovali alespoň hospodářství. V časopise Krkonoše Jizerské hory hovoří Irena Bémová o finanční situaci, která následovala poté, 270 Podle ústního sdělení Ireny Bémové, (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně, nar. 1947) dne NA Praha, fond Indikační skici (IS), katastrální území Křížlice (Krzischlitz), oblast: (Č), sign: BYD , mapováno: Dostupné z: SOkA Semily, OU Jilemnice, inv. č. 1505, kart Sbírka listin, map a plánů k vodní knize: Křížlice čp. 33, Protokol, JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha 1932, S Podle ústního sdělení Ireny Bémové (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně, nar. 1947) dne Informace z terénního průzkumu ze dne Podle ústního sdělení Ireny a Rudolfa Bémových (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně a její manžel, nar a cca 1946) dne Okresní národní výbor v Jilemnici. 278 Informace z terénního průzkumu ze dne Podle ústního sdělení Ireny a Rudolfa Bémových (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně a její manžel, nar a cca 1946) dne

58 co byl mlýn zastaven. Jenže pro vysoké povinné dávky se skoro nic nevydělalo. Otec nastoupil jako dělník do jilemnické továrny Autobrzdy, babička, jakožto představitelka, vykořisťovatelka třídy, neměla žádný důchod, a tak se rodiče, kteří to vše těžce nesli, rozhodli raději odejít do kraje. 280 Mikoláškovi se v 60. letech odstěhovali do Lázní Bělohradu a od té doby mlýn začal chátrat. Vystřídalo se tu také několik nájemců. Nejdřív tu bydlel křížlický hrobník Harcuba, poté nějaká devadesátiletá babka a nějaký doktor z Bydžova. Potom byl mlýn prázdný. 281 Mikoláškův mlýn zdědily děti posledního mlynáře, syn Josef Mikolášek a dcera Irena Bémová, která v roce 1994 odkoupila polovinu mlýna od potomků svého bratra, a od té doby je společně se svým manželem majitelkou mlýna. Z vyprávění s manželi Bémovými jsem se dozvěděla, že mlýn byl tehdy v žalostném stavu, než ho začali rekonstruovat. Nejdříve bylo potřeba opravit zatékající střechu a poté následovaly další nezbytné opravy. My když jsme začali jezdit do mlýna, tak jsme museli jezdit domu na noc. Jsem přes dva stropy viděl hvězdičky. Všechno bylo rozbitý. 282 Zajímal mě také provoz v mlýně za druhé světové války. Paní Irena Bémová mi sdělila, že za války tady táta mlel také načerno. Tady bylo gestapo, ale zavřelo oči a věděl to. Zastavila tady motorka, pán v koženém kabátě sebral účetní knihu a chtěl ji vyhodit a říkal špatným českým přízvukem: Pane Mikolášek, já viděl to. Táta byl jednou nohou v koncentráku. 283 Manželé Bémovi užívají mlýn k rekreačním účelům a postupně ho za pomoci památkových úřadů opravují. Jejich snem je zde vybudovat muzeum. 280 DVOŘÁK, Jiří. Mlýn žije dál. Krkonoše - Jizerské hory. 2001, roč. 34, č. 11, S Podle ústního sdělení Ireny a Rudolfa Bémových (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně a její manžel, nar a cca 1946) dne Podle ústního sdělení Ireny a Rudolfa Bémových (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně a její manžel, nar a cca 1946) dne Podle ústního sdělení Ireny Bémové (dcera posledního mlynáře v Mikoláškově mlýně, nar. 1947) dne

59 6 Závěr Vodní mlýny byly v minulosti neodmyslitelnou součástí naší krajiny a nacházely se zejména tam, kde byl dostatek vodního zdroje. Dnes sice vodní toky zůstávají, ale v jejich těsné blízkosti chybí tradiční klapot vodního kola. Nejvíce se na jejich uzavírání podílelo období druhé světové války a nástup komunistického režimu. Znehodnocování mlýnů se projevovalo různě. Většinou byly mlecí stroje zapečetěny, nebo rozbity a vodnímu toku byl znemožněn přístup k vodnímu kolu. Po jejich uzavření skončila dlouholetá tradice mlynářského řemesla. Postupem času bylo mnoho mlýnů zbouráno, nebo přestavěno na obytné a rekreační objekty, továrny a hostince. Jiné byly opuštěny a zchátraly. I přesto se najde pár unikátních dochovaných mlýnů, které této zkáze unikly a zůstaly zachovány, včetně strojního vybavení. Zásluhou na tom mají nepochybně jejich majitelé a nadšenci, kteří se ve spolupráci s památkovou péčí snaží mlýny zachovat, udržovat a rekonstruovat, aby sloužily jako ukázka tradiční řemeslné činnosti našich předků. Cílem této bakalářské práce bylo podat ucelený popis čtyř vybraných mlýnů Bartlova mlýna v Pasekách nad Jizerou, Janatova mlýna v Buřanech, Fiedlerůva mlýna v Roztokách u Semil a Mikoláškova mlýna v Křížlicích. Zaměřila jsem se především na jejich historii, stavební vývoj, provoz, technického vybavení, přidružené živnosti ve mlýně a osud jejich mlynářů. Na základě dostupných pramenů, literatury, terénních průzkumů a ústního podání došlo k podrobnému popisu objektů. U některých mlýnů nebylo vůbec snadné zachytit jejich minulost. Proto bych chtěla v dalším studiu doplnit některé mezery a nejasnosti, na které jsem v průběhu psaní narazila a zmapovat další lokality v oblasti Horního Pojizeří. Dílčím cílem bylo i zmapování ostatních zaniklých i současných vodních mlýnů ve vybraných lokalitách Horního Pojizeří, kde jsem se zaměřila především na jejich současný stav, zda se zachovaly a jestli se v nich dochoval nějaký pozůstatek mlynářského řemesla. Práci jsem obohatila o fotodokumentaci současného stavu jednotlivých mlýnů. Téma bakalářské práce vzbudilo můj zájem. Rozšířila jsem si znalosti nejen v oblasti mlynářství, kdy jsem navštěvovala jednotlivé mlýny a pamětníky, ale i v oblasti archivnictví a shánění materiálů. Prostudovala jsem řadu publikací zabývající se mlynářstvím a mlýny, které mi usnadnily lepší orientaci v tématu. Naučila jsem se číst ve starých archivních spisech a mohla jsem nahlédnout i do původních materiálů. I přesto, že jsem se zaměřila pouze na čtyři vybrané mlýny, navštívila jsem i další objekty v jiných oblastech Horního Pojizeří. Chtěla jsem se dozvědět především více informací o současné situaci mlýnů, v jakém rozsahu se jednotlivé mlýny zachovaly a přiblížit si složitý a zdlouhavý proces mletí obilí. Při 58

60 terénních průzkumech jsem měla možnost zjistit, že stavebně dochovaných mlýnů se zachovanými mlecími stroji a v neporušené podobě se dochovalo velice málo a dnes už je vzácností na takový mlýn narazit. Z 27 zmapovaných mlýnů jich bylo zbouráno přibližně 13 a pouze u 4 mlýnů se dochovala kompletní mlecí technologie a u dvou mlýnů pouze částečná technologie. Nejčastěji se u mlýnů dochovaly náhony a odtokové kanály, podle kterých se dá u zaniklých mlýnů lokalizovat jejich poloha. Všechny zmiňované mlýny byly napájeny nejčastěji jedním vodním kolem na svrchní vodu, až s příchodem modernizace a změny mlýnského složení docházelo u některých objektů k přestavbě a k přechodu na turbínu, především Francisovu turbínu. Věřím, že se mi podařilo naplnit mnou stanovené cíle a zároveň by tato práce mohla přispět k zájmu širší veřejnosti o studium vodních mlýnů. Téma je velice rozsáhlé a nevyčerpané. Mlýny v Horním Pojizeří nebyly doposud uceleně publikačně zaznamenány, a proto si zaslouží podrobnější zpracování. Při psaní bakalářské práce jsem se potýkala s nedostatečným množstvím archivních materiálů a dalších pramenů, které mně mohly být nápomocny při psaní této práce. Potýkala jsem se také s odbornou mlynářskou terminologií a s pochopením práce jednotlivých mlecích strojů a turbín. V těchto nejasnostech mi pomohl nejvíce mlynářský slovník v knize Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II., 284 kde je veškerá odborná terminologie jednoduše vysvětlená. Kromě toho jsem spolupracovala i s odborníkem zabývajícím se přímo vodními mlýny a jejich mapováním, s kterým jsem celou práci konzultovala. 284 ŠTĚPÁN, Luděk URBÁNEK, Radim KLIMEŠOVÁ, Hana. Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S

61 Prameny Seznam pramenů a literatury Prameny nevydané Státní okresní archiv Semily Bártův mlýn fond Okresní úřad Jilemnice: Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, inv. č. 1526, kart fond Okresní úřad Jilemnice: Sčítání lidu, inv. č. 1361, kart Janatův mlýn fond Okresní úřad Jilemnice: Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, inv. č. 1522, kart Fiedlerův mlýn fond Okresní úřad Semily: Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, inv. č. 1282, kart fond Okresní úřad Semily: Sčítání lidu, inv. č. 2227, kart Mikoláškův mlýn fond Okresní úřad Jilemnice: Sbírka listin, map a plánů k vodní knize, inv. č. 1505, kart fond Okresní úřad Jilemnice: Sčítání lidu, inv. č. 1338, kart Katastrální úřad pro Liberecký kraj - Katastrální pracoviště Semily Výpis z pozemkové knihy Křížlice, vložka č. 50. Výpis z pozemkové knihy Paseky nad Jizerou, vložka č

62 Prameny vydané Vyhláška č. 167/1927 Sb., In: Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online] , částka 78, s [vid ]. Dostupné z: PEŠTA, Jan. Buřany, Janatův mlýn č. p. 37, stavebně historický průzkum, JIRÁK, Emanuel. Seznam a mapa vodních děl Republiky československé. Sešit 8. Okresní finanční ředitelství Jičín, Praha PEŠÁK, Václav. Berní rula 13. Kraj Hradecký II. díl, Praha: BURDOVÁ, CULKOVÁ,Pavla ČÁŇOVÁ, Dagmar LIŠKOVÁ, Eliška RAJTORAL, Marie František. Tereziánský katastr český. Svazek 3. Dominikál. Praha: Mapy a plány Národní archiv Praha. Fond Archivní mapy: Indikační skici. Dostupné z: Ústřední archiv zeměměřičství a katastru. Fond Archivní mapy: Císařský povinný otisk map stabilního katastru. Dostupné z: Horní Pojizeří, cykloturistická mapa Libereckého kraje, 1:75000, zpracoval a vydal Liberecký kraj, Soukromé archivy: Rodinný archiv rodiny Janatových Rodinný archiv rodiny Novotných Rodinný archiv rodiny Mikoláškových Soukromý archiv Jiřího Tomsy Soukromý archiv Jana Černíka Žádný ze soukromých archivů není součástí archivní správy. Jedná se pouze o soukromé archivy jednotlivých majitelů, do kterých jsou ukládány nejrůznější 61

63 dokumenty, výpisy z archivů, vyhlášky, smlouvy, rodokmeny, fotografie a další materiály týkající se mlýnů. Ústní sdělení: Andrea Bariaková - ústní sdělení (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) Rudolf Bém, Irena Bémová - ústní sdělení (majitelé Mikoláškova mlýna v Křížlicích, nar a cca 1946) Dagmar Doubková - ústní sdělení (pamětnice, nar. 1960) Miroslava Hartigová - ústní sdělení (dcera posledního mlynáře ve Sklenařickém mlýně, nar. 1953) Slávka Hubačíková - ústní sdělení (pamětnice, nar. 1936) Antonín Janata - ústní sdělení (syn posledního mlynáře v Janatově mlýně v Buřanech, nar. 1946) Jan Janata - ústního sdělení (vnuk mlynáře v Porostlickém mlýně, nar. cca 1965) Jiří Krch - ústní sdělení (majitel Janatova mlýna v Buřanech, nar. cca 1966) Ing. Bohumil Novotný - ústní sdělení (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) Ladislav Pekař - ústní sdělení (majitel Dolního roztockého mlýna a vnuk posledního mlynáře v Dolním roztockém mlýně, nar. cca 1971) Jaroslava Slavíková - ústního sdělení (majitelky tzv. Suchého mlýna, nar. cca 1940) Olga Soukupová - ústní sdělení (pamětnice, nar. 1923) Přemysl Špráchal - ústní sdělení (molinolog, nar. 1976) Jiří Tomsa - ústní sdělení (majitel současné stavby v místě původního Bartlova mlýna, cca 1971) majitelky Pilařového hořeního mlýna - ústního sdělení (nar. cca 1975) 62

64 nájemkyně v Gerlově mlýně - ústní sdělení (nar. cca 1950) Literatura Monografie COGANOVÁ, Vladimíra ŠOLCOVÁ Libuše. Lidová architektura Pojizeří a Krkonoš. 1. vyd. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší, Horní Pojizeří. Regionální turistický katalog. 1. vyd. Semily: Město Semily, JAKL, Michal. Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku. 1. vyd. Žehušice: Městské knihy, ISBN JAKOUBĚOVÁ, Vladimíra. Krajinou domova: proměny lidového stavitelství v Pojizeří. 1. vyd. Turnov: Muzeum Českého ráje, ISBN KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách VII. 1. vyd. Praha: Libri, ISBN KOUDELKOVÁ, Eva. Co si lidé vyprávěli: pověsti od horní Jizery. 1. vyd. Liberec: Bor, ISBN KŘIVÁNEK, Jiří. Drobné vodní toky v České republice. 1. vyd. Praha: Jan Němec - Consult, ISBN KUTTELVAŠEK, Zdeněk. Vývoj mlynářství. 1. vyd. Praha: Mlýny a pekárny, LOUDA, Jiří. Lidová architektura Krkonoš. 1. vyd. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN LUNIACZEK, Petr. Putování za lidovou architekturou Semilska: 33 výletů. 1. vyd. České Budějovice: Vlastním nákladem, ISBN MARŠÁK, Mojmír. Putování za technickými zajímavostmi ČSR. 1. vyd. Praha: Olympia, MATOUŠEK, Václav. Čechy krásné, Čechy mé: proměny krajiny Čech v době industriální. 1. vyd. Praha: Krigl, ISBN NOVÝ, Luboš. Dějiny techniky v Československu do konce 18. století. 1. vyd. Praha: Academia, RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci: pohorský obraz. Praha: Naše vojsko, ŘÍMANOVÁ, Hana ŘÍMAN Slavomír. Riegrova stezka kaňonem Jizery. Semily: Město Semily, ISBN

65 SCHEYBALOVÁ, Jana SCHEYBAL, V. Josef JAKOUBĚ, Bohumil. Kraj kolem Jizery. 1. vyd. Jablonec nad Nisou: Jakoubě, ISBN ŠEDA, Bohdan. Technické památky v Krkonoších. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, ISBN ŠOLC, Jiří. Lidové stavby v Pojizeří: soubor fotografií. 1. vyd. Liberec: Severočeské krajské nakladatelství, ŠOLC, Jiří. Pojizeří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN ŠTĚPÁN, Luděk URBÁNEK, Radim KLIMEŠOVÁ, Hana. Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN TOUŠLOVÁ, Iveta PODHORSKÝ, Marek MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera. 1. vyd. Praha: Freytag & Berndt, ISBN S Články v periodikách: ALBRECHTOVÁ, Zuzana. Mlýn přitahuje návštěvníky do Roztok. Deník Pojizeří, 2005, roč. 13, č. 225, s. 15. ISSN BAŠTA, Jiří. Kulturní památka Janatův mlýn v Buřanech. Krkonoše - Jizerské hory, 2015, roč. 48, č. 6, s , ISSN BUCHAROVÁ, Jana. Janatův mlýn. Receptář Speciál, 2015, č. 3, s ISSN DUŠEK, Libor. Košatý rod mlynářů Janatů. Krkonoše - Jizerské hory, roč. 48, 2015, č. 6, s ISSN DVOŘÁK, Jiří. Mlýn žije dál. Krkonoše - Jizerské hory, 2001, roč. 34, č. 11, s DVOŘÁK, Jiří. Střecha pro Mikuláškův mlýn. Krkonoše - Jizerské hory, 2013, roč. 46, č. 11, s. 42. ISSN LOUDA, Jiří. Mikoláškův mlýn: Křížlice čp. 33. Krkonoše - Jizerské hory, 2011, roč. 44, č. 12, s. 51. ISSN

66 PILAŘOVÁ, Eliška. Na návštěvě ve mlýně. Krkonoše, 1981, roč. 14, č. 8, s. 27. VOSÁHLOVÁ, Zdenka. Rarita roztockého mlýna. Deník Pojizeří, 2002, roč. 1, č. 118, s. 15. ISSN WALDMANN, Josef. Havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2004, č. 4, s WALDMANN, Josef. Tam, kde býval havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2015, č. 4, s Článek ve sborníku: MEDEK, Václav. Strojní vybavení mlýna čp. 42 v Roztokách u Semil a stručný nástin jeho historie. In: Sborník referátů ze semináře Vodní mlýny II. Vysoké Mýto: Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě, ISBN Internetové zdroje: VEVERKA, David: Mikoláškův mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: VEVERKA, David: Roztocký mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: PEŠTA, Jan: Bartlův mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: VEVERKA, David: Janatův mlýn. [online]. Aktualizováno [vid ]. Dostupné z: Národní památkový ústav: Nemovité památky, Janatův vodní mlýn, č. rejstříku 26432/ [online]. [vid ]. Dostupné z: Národní památkový ústav: Nemovité památky, Mikoláškův mlýn s omezením: bez SZ přístavku pro řemenici, č. rejstříku 20763/ [online]. [vid ]. 65

67 Dostupné z: Národní památkový ústav: Nemovité památky, Makovský vodní mlýn, č. rejstříku 18797/ [online]. [vid ]. Dostupné z: irubytod= &prirubytdo= &limit=25 Paseky nad Jizerou, historie a současnost. [online]. [vid ]. Dostupné z: Historie Janatova mlýna [online].[vid ]. Dostupné z: ČESKÁ TELEVIZE, Toulavá kamera: Roztocký mlýn [online]. [vid ]. Dostupné z: 66

68 Seznam příloh Příloha č. 1 Bartlův mlýn, původní podoba fotografie Jiřího Tomsy, nedatováno. Příloha č. 2 Bartlův mlýn, současný stav fotografie autorky BP, Příloha č. 3 Příloha č. 4 Pilařův hoření mlýn, současný stav fotografie autorky BP, Pilařův dolení mlýn, současný stav fotografie autorky BP, Příloha č. 5 Makovský mlýn, současný stav fotografie autorky BP, Příloha č. 6 Čermákův mlýn, současný stav fotografie autorky BP, Příloha č. 7 Mlýn u Blanska, současný stav fotografie autorky BP, Příloha č. 8 Sklenařický mlýn, současný stav fotografie autorky BP, Příloha č. 9 Mohrův mlýn, původní podoba fotografie Jana Černíka, nedatováno. Příloha č. 10 Mohrův mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 11 Příloha č. 12 Tříčský, Kružský mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Františkovský mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 13 Tzv. Suchý mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 14 Janatův mlýn, původní podoba fotografie Jana Černíka, okolo roku Příloha č. 15 Janatův mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 16 Porostlický mlýn, původní podoba fotografie Jana Černíka, nedatováno. Příloha č. 17 Porostlický mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 18 Příloha č. 19 Příloha č. 20 Buřanský, Dolní, Nový mlýn, původní podoba fotografie Jana Černíka, nedatováno. Buřanský, Dolní, Nový mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Staroveský, Šmídův mlýn, současná podoba fotografie autorky BP,

69 Příloha č. 21 Staroveský mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 22 Příloha č. 23 Příloha č. 24 Roztocký, Fiedlerův mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Dolní roztocký mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Mlýn v Horní Sytové, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala, Příloha č. 25 Gerlův mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 26 Příloha č. 27 Příloha č. 28 Hrabačovský, Vejnarův mlýn, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala, Zubatého, Dolnoštěpanický mlýn, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala, Mikoláškův mlýn, původní podoba fotografie rodiny Bémových, nedatováno. Příloha č. 29 Mikoláškův mlýn, současná podoba fotografie autorky BP, Příloha č. 30 Příloha č. 31 Příloha č. 32 Příloha č. 32 Veithova papírna, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala, Starý mlýn, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala, Kotziánův mlýn, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala, Thomasův mlýn, současná podoba fotografie Přemysla Špráchala,

70 Přílohy Příloha č. 1, 2 - Havírenský, Bártlův mlýn Havírna, část Pasek nad Jizerou Havírenský potok pekařství, krám se smíšeným zbožím 285 mlelo se do r bez technologie, dochovaly se původní základy stavby, zbytky kruhového základu od pece, lednicová jáma s odtokovým kanálem, paleční jáma, mlecí kámen Hübner Opitz a stodola nedochovaný - v r spadl pod tíhou sněhu 287 dnes: 288 nepřístupný, na původním místě stojí nová roubená stavba označená jako technická stavba Příloha č. 3 - Pilařův hoření mlýn č. p WALDMANN, Josef. Havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2004, č. 4, S WALDMANN, Josef. Havírenský mlýn. Pasecké čtení, 2004, č. 4, S Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Informace z terénního průzkumu dne

71 Makov, část Pasek nad Jizerou Makovský potok původně mlýn, poté předělán na pilu výroba šindele 289 přestavěný, bez technologického vybavení, dochovala se pouze nádrž nad mlýnem dnes: 290 nepřístupný, nová stavba využívaná jako obytný objekt Příloha č. 4 - Pilařův dolení mlýn č. p. 92 Makov, část Pasek nad Jizerou Makovský potok pila, soustružna 291 nedochovaný - původní objekt zbourán 292 bez technologického vybavení dnes: 293 nepřístupný, rekreační objekt 289 Podle ústního sdělení majitelky Pilařového hořeního mlýna (nar. cca 1975) dne Majitelka, ani její babička, nar. 1926, neví, dokdy se ve mlýně mlelo. Babička si pamatuje pouze dobu, když tady byla pila a tu vlastnil její otec. Za ní tady mlýn už nebyl. 290 Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Součástí mlýna byla i pila, ovšem později došlo k přestavbě objektů na soustružnickou dílnu. 292 Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Informace z terénního průzkumu dne

72 Příloha č. 5 - Makovský mlýn č. p. 85 Makov, část Pasek nad Jizerou Makovský potok pila, výroba šindelů, pekařství 294 dochovaný, s technologií 295 kulturní památka 296 dnes: 297 nepřístupný, obytný objekt Příloha č. 6 - Čermákův mlýn č. p. 80 Makov, část Pasek nad Jizerou Makovský potok 294 Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Ve mlýně se nachází původní strojní vybavení, ale majitelé si nepřejí, aby byl mlýn kýmkoli navštěvován. Majitelka rovněž nepodává žádné informace k mlýnu, ačkoli je v pokročilém věku a mohla by o mlýně vědět mnoho informací. 296 Národní památkový ústav: Nemovité památky, Makovský vodní mlýn, č. rejstříku 18797/ [online]. [vid ]. Dostupné z: rubytdo= &limit= Informace z terénního průzkumu dne

73 bělení tkanin 298 částečně dochovaný, bez technologie dnes: 299 nepřístupný, obytný objekt 300 Příloha č. 7 - Mlýn u Blanska č. p. 539 Jablonec nad Jizerou řeka Jizera bez technologie, zbouraný mlýn dnes: 301 nepřístupný, na jeho místě se nachází opuštěná tovární budova bývalého Železnobrodského skla 302 Příloha č. 8 - Sklenařický mlýn č. p Podle ústního sdělení Andrey Bariakové (odborná pracovnice Krkonošského muzea v Pasekách, Památník zapadlých vlastenců, nar. cca 1971) dne Vedle mlynářské živnosti se ve mlýně provozovalo také bělení tkanit. Poslední potomek zabývající se mlynářstvím v roce 1893 přestavěl mlýn na malou mechanickou tkalcovnu. 299 Informace z terénního průzkumu dne Majitel mlýna zřejmě ví více informací o mlýně, ale kvůli jeho zdravotním potížím mi nebyly poskytnuty žádné bližší informace. 301 Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Dagmary Doubkové (pamětnice, nar. 1960) dne

74 Jablonec nad Jizerou, Dolní Tříč Sklenařický potok pekařství 303 byla zde firma na výrobu mlýnských strojů 304 mlelo se do roku dochovaná stavba, část technologie 306 dnes: 307 nepřístupný obytný objekt dochovaný nápis na omítce: Rolnické mlýnské a pecnářské družstvo pro Sklenařice a okolí. Příloha č. 9, 10 - Mohrův mlýn Jablonec nad Jizerou řeka Jizera nedochovaný, původní mlýn byl zbořen bez technologie dnes: 308 nepřístupný, nachází se zde autoservis 303 Podle ústního sdělení Miroslavy Hartigové (dcera posledního mlynáře ve Sklenařickém mlýně, nar. cca 1953) dne se ve mlýně kromě mletí obilí pekl chleba a vánočky. Pec se ale nezachovala. 304 ŠTĚPÁN, Luděk KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Argo, ISBN S. 76. V první třetině 20. století je za výrobce mlýnských strojů považována i firma Bartoloměje Nýče, Sklenařice. 305 Podle ústního sdělení Miroslavy Hartigové (dcera posledního mlynáře ve Sklenařickém mlýně, nar. cca 1953) dne V roce 1951 došlo k nucenému ukončení živnosti a mlynář byl donucen veškeré mlecí stroje pod dohledem rozbít a Francisovu turbínu zasypat. 306 Dochovaly se pouze tři válcové stolice, z toho jedna stolice byla na krupici, dva francouzské mlecí kameny, betonové vantroky a regulace ke stavidlu. 307 Informace z terénního průzkumu dne Informace z terénního průzkumu dne

75 Příloha č Tříčský, Kružský mlýn Jablonec nad Jizerou, Dolní Tříč řeka Jizera nedochovaný, bez technologie dnes: 309 nepřístupný, čistička odpadních vod Příloha č Františkovský mlýn Františkov Františkovský potok nedochovaný, 310 bez technologie dnes: 311 nepřístupný, soukromý pozemek 309 Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Oliny Soukupové (pamětnice, nar. 1923) dne Olina Soukupová, rodačka z Pasek nad Jizerou, si pamatuje mlýn, když už byl rozbořen a na jeho místě se nacházely zbytky zdiva. Časem bylo zbořeniště uklizeno a na jeho místě se nachází dnes louka. 311 Informace z terénního průzkumu dne

76 Příloha č Tzv. Suchý mlýn 312 Františkov rybník, voda z pramenů nad mlýnem bez technologie, nedochovaný, dochovaly se pouze původní sklepy, chlév, žumpa, lednice a mlecí kámen, který je zazděn v žumpě na základech původního mlýna stojí nová chalupa 313 přestavěná ve 30. let. 20. st. 314 dnes: 315 nepřístupný, rekreační objekt Příloha č. 14, 15 - Janatův mlýn č. p. 37 Buřany, část Jablonce nad Jizerou Františkovský potok 312 Podle ústního sdělení Jana Janaty (vnuk mlynáře v Porostlickém mlýně, nar. 1965) dne Pan Jan Janata ví o existenci mlýna pouze ze zápisu s platbou daní, kde byl uveden odvod daní z mletí v tomto mlýně. Dědeček, ani tatínek pana Jana Janaty si nepamatovali, kdy se ve mlýně mlelo. Na tomto mlýně bylo zajímavé, že nebyl poháněn vodou z potoka, ale vodou z pramenů. Ovšem jak se ve Františkově dolovalo, tak došlo ke strhnutí vody na Rokytnickou stranu, a tudíž přestala téct voda k mlýnu, a proto se mlýnu říkalo tzv. suchý mlýn. 313 Podle ústního sdělení Jaroslavy Slavíkové (majitelky tzv. Suchého mlýna, nar. cca 1940) dne Ve mlýně bydleli do roku 1946 Němci, kteří po druhé světové válce byli odsunuti zpátky do Německa. V roce 1973 zakoupili mlýn současní majitelé a původní mlýn přestavili a zmenšili. 314 Podle ústního sdělení Jana Janaty (vnuk mlynáře v Porostlickém mlýně, nar. cca 1965) dne Informace z terénního průzkumu dne

77 pekařství, krám 316 mlelo se do r dochovaný, národní kulturní památka s kompletní technologií dnes: 318 přístupný po domluvě, rekreační objekt Příloha č. 16 a 17 - Porostlický mlýn č. p. 113 Buřany Porostlice, část Jablonce nad Jizerou Františkovský potok částečně dochovaný, dochovalo se pouze paleční kolo s hřídelí skrz zeď dnes: 319 nepřístupný, 320 zchátralá roubená stavba s lomenicí a štítem 316 Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syna posledního mlynáře v Janatově mlýně, nar. 1946) dne Podle ústního sdělení Antonína Janaty (syna posledního mlynáře v Janatově mlýně, nar. 1946) dne Informace z terénního průzkumu dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Jana Janaty (vnuk mlynáře v Porostlickém mlýně, nar. cca 1965) dne , se v tomto mlýně mlelo do té doby, než se rozbilo jeho vodní kolo. Tenhle mlýn byl už zastaralý, a proto se začal stavět dolení mlýn. Tady se poté přestalo mlít a pouze se tu pekařilo. Nejdřív se zde peklo pro široké okolí a po roce 1948 pouze pro doma. V místě původní tzv. lednice se skladovalo uhlí, kterým se topilo v peci. Část původní technologie se po vybudování Doleního mlýna přestěhovala tam a zbytek se zlikvidoval. 76

78 Příloha č. 18, 19 - Buřanský, Dolní, Nový mlýn 321 Buřany - Porostlice, část Jablonce nad Jizerou Františkovský potok původně zděný a vícepodlažní. nedochovaný, nuceně zbořen bez technologie, dochovaly se pouze zbytky zdiva a náhonu dnes: 322 přístupný Příloha č Staroveský, Šmídův mlýn Stará Ves, část Vysokého nad Jizerou Staroveský potok nedochovaný - za první republiky vyhořel 323 dochovala se pouze část odtokového kanálu a zbytek rybníka bez technologie 321 Podle ústního sdělení Jana Janaty (vnuk mlynáře v Porostlickém mlýně, nar. cca 1965) dne byl mlýn postaven za první republiky a v té době byl zděný a velice moderní s válcovými stolicemi a vertikální Francisovou turbínou. Spád vody byl 11 m. Ve mlýně se mlelo přibližně do roku 1958, než došlo k jeho zavření a někdy mezi lety došlo k jeho rozebrání. Z jeho stavebního materiálu se postavil nedaleko Františkova nový rodinný dům. Veškerá mlecí technologie byla vyházena a skončila na šroťáku. 322 Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne

79 dnes: 324 přístupný, opuštěné místo v lese Příloha č Staroveský mlýn č. p. 40 Stará Ves, část Vysokého nad Jizerou Staroveský potok pila, pekařství 325 mlelo se do r nedochovaný, dochoval se pouze zbytek lednice a náhonu bez technologie dnes: 327 přístupný, opuštěné místo u potoka Příloha č Roztocký, Fiedlerův mlýn č. p Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Informace z terénního průzkumu dne

80 Roztoky u Semil Staroveský potok brusírna skleněných perel a kroužků, výroba šindele, pekařství 328 mlelo se do r dochovaný, kompletní technologie dnes: 330 přístupný, rekreační objekt, pravidelné prohlídky Příloha č Dolní roztocký mlýn Roztoky u Semil Staroveský potok brusírna skleněných kroužků, pekařství 331 mlelo se do r dochovalo se pouze několik strojů z původní technologie a náhon 333 dnes: 334 nepřístupný přestavěný obytný objekt 328 Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Ladislava Pekaře (majitele Dolního roztockého mlýna a vnuk posledního mlynáře v Dolním roztockém mlýně, nar. cca 1971) dne Podle ústního sdělení Ing. Bohumila Novotného (syn posledního mlynáře ve Fiedlerově mlýně, nar. cca 1936) dne Majitel je vnuk posledního mlynáře, který si pamatuje na to, jak se tu do roku 1982 šrotovalo pomocí pohonu Francisovy turbíny. Mouka se ve mlýně přestala mlít daleko dříve, nejspíš v době, kdy docházelo k rušení živností. Po skončení mlynářské živnosti se stala jediným zdrojem obživy zdejší brusírna a pekárna, ve které se peklo pravidelně na Vánoce a Velikonoce až do roku Zmiňovaná pec se nezachovala, neboť zdejší majitel ji v době budovatelských let nechal zbourat. Ve mlýně se zachovala zhruba třetina původního strojního vybavení, včetně Francisovy turbíny, která je v současné době v rekonstrukci, a díra po vodním kole. 334 Informace z terénního průzkumu dne

81 Příloha č Mlýn v Horní Sytové Horní Sytová říčka Jizerka nedochovaný, původní mlýn zbořen, bez technologie dnes: 335 přístupný, louka u potoka Příloha č Gerlův mlýn Víchová nad Jizerou říčka Jizerka dochovaný, zdobená fasáda s ornamenty bez technologie dříve zde byla pošta 336 a dětská poradna 337 dnes: 338 nepřístupný, kanceláře pro JZD, obytný prostor, 339 přistavěná elektrárna 335 Informace z terénního průzkumu dne V období kolem druhé světové války se mlýnu říkalo dokonce Na poště. 337 Podle ústního sdělení Přemysla Špráchala (molinolog, nar. 1976), dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení zdejší nájemnice v Gerlově mlýně (nar. cca 1950) ze dne Zdejší nájemnice, která zde žije od roku 1979 ani nevěděla, že se zde dříve nějaký mlýn nacházel. 80

82 Příloha č Hrabačovský, Vejnarův mlýn Hrabačov říčka Jizerka částečně dochovaný, dochoval se pouze mlecí kámen a odtokový kanál na konci 19. st. přestavěn na elektrárnu 340 bez technologie dnes: 341 nepřístupný, obytný prostor, autoservis Příloha č Zubatého, Dolnoštěpanický mlýn Dolní Štěpanice říčka Jizerka přestavěný, nedochovaný, dochován jeden ze dvou náhonů a dva odtokové kanály bez technologie dnes: 342 nepřístupný, podnik Delfi - specializovaná kovovýroba 340 Podle ústního sdělení Přemysla Špráchala (molinolog, nar. 1976) dne Informace z terénního průzkumu dne

83 Příloha č. 28, 29 - Mikoláškův mlýn č. p. 33 Křížlice říčka Jizerka mlelo se do r dochovaná veškerá technologie, část náhonu, mlecí kameny a rozpadnutá hřídel kulturní památka dnes: 343 nepřístupný, rekreační stavba Příloha č Veithova papírna Vítkovice říčka Jizerka v 19. st. byl mlýn přestavěn na papírnu Informace z terénního průzkumu dne Informace z terénního průzkumu dne Podle ústního sdělení Přemysla Špráchala (molinologa, nar. 1976) dne

84 nedochovaný, přestavěný, bez technologie dnes: 345 nepřístupný, opuštěný objekt Příloha č Starý mlýn Vítkovice říčka Jizerka nedochovaný, přestavěný, bez technologie dnes: 346 nepřístupný, opuštěný objekt Příloha č Kotziánův mlýn 345 Informace z terénního průzkumu dne Informace z terénního průzkumu dne

85 Vítkovice říčka Jizerka nedochovaný, pouze část náhonu, bez technologie dnes: 347 přístupný, prázdný prostor Příloha č Thomasův mlýn č. p. 132 Vítkovice říčka Jizerka nedochovaný, přestavěný, bez technologie dochován pouze zbytek náhonu dnes: 348 nepřístupný, obytný rodinný dům 347 Informace z terénního průzkumu dne Informace z terénního průzkumu dne