Projektil Architekti: architektura jako dialog

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Projektil Architekti: architektura jako dialog"

Barbora Veselá
před 6 lety
Počet zobrazení:

Projektil Architekti: architektura jako dialog Author: SF / Petr Bým Published: 27.02.2008 Protagonistů ateliéru Projektil Architekti je přesně tolik, kolik bylo tří mušketýrů, tedy čtyři.

1 Projektil Architekti: architektura jako dialog Author: SF / Petr Bým Published: Protagonistů ateliéru Projektil Architekti je přesně tolik, kolik bylo tří mušketýrů, tedy čtyři. Roman Brychta (1967), Adam Halíř (1975), Ondřej Hofmeister (1971) a Petr Lešek (1973) se dali dohromady v roce 2002, poté, co zanikl atelier Ak architekti. Při našem rozchodu bylo dohodnuto, že projekt NTK, pokud vůbec dojde k jeho realizaci, jaksi jde za námi. Soutěž, kterou jsme s Václavem Králíčkem vyhráli, proběhla už v roce 2000, ovšem pak se čtyři roky nic nedělo, vysvětluje Roman Brychta trochu složitější genezi prestižního dvoumiliardového projektu. Samozřejmě taková zakázka představuje zkušenosti, které nikde jinde nezískáte, říká Petr Lešek. Zjevně ovšem zkušenosti nejen pozitivní. Současný stav projektování v ČR má totiž bohužel řadu úskalí. Problémů je v běžné praxi víc. Především se u nás většinou vybírá dodavatel podle dokumentace ke stavebnímu řízení, teprve pak se zpracuje prováděcí projekt. Ten je dopracovanější, přesnější než stavební povolení. A tady vzniká prostor pro vícepráce, dohady, které vedou k tomu, že projekt je nakonec dražší. My přesvědčujeme klienta, že je důležité zpracovat kompletní, co nejpodrobnější projekt a až na tento projekt vybrat dodavatele stavby. Klient sice na začátku utratí víc peněz za kvalitní dokumentaci, ale ve vlastní realizaci jsou pak zmíněné vícepráce eliminovány a tím klient ušetří, vysvětluje Brychta jedno ze slabých míst výstavby u nás a pokračuje: Druhou věcí je, že na náročnější detaily, které vyžadují vyspělejší technologie, nejsou nejen peníze, ale ani pracovní síly s odpovídající kvalifikací. Petr Lešek tento výčet doplňuje: Vzhledem ke všem okolnostem si architekt jakýkoli složitější projekt musí pohlídat. Jenže takový dozor, který je poměrně náročnou záležitostí i z hlediska času, považuje často dokonce i státní investor za zbytečnou marginálii navíc. Architektům tak podle mých zkušeností nikdo v dohledu nad výstavbou nebrání, ale také jim ho nikdo nezaplatí. Realita stavebního trhu 1/5

Hlavním kritériem výběru architektonických projektů je cena. Nikdo přitom nesleduje, jaké budou provozní náklady, a to platí kupodivu i pro veřejný sektor, definuje R.

My nejsme nijak specializovaní na ekologické či nízkoenergetické stavby, otázku provozních nákladů ale u každé stavby považujeme za více než podstatnou, říká Lešek.

2 Hlavním kritériem výběru architektonických projektů je cena. Nikdo přitom nesleduje, jaké budou provozní náklady, a to platí kupodivu i pro veřejný sektor, definuje R. Brychta další slabinu českého architektonického trhu, podle něj tu největší. My nejsme nijak specializovaní na ekologické či nízkoenergetické stavby, otázku provozních nákladů ale u každé stavby považujeme za více než podstatnou, říká Lešek. Podle něj ovšem domácí developeři o tuto problematiku takřka nemají zájem: Co se u nás postaví, to se druhý den prodá, včetně projektů dosti nekvalitních, takže developery k tomu nic netlačí. Aby situace v oblasti energetických či jiných úspor byla ještě komplikovanější, jsou architekti i stavební úřady omezováni velkým množstvím technických norem. Normy samozřejmě míří k úsporám, ale příliš striktní výklad jejich znění je někdy kontraproduktivní. Úředníci jsou obyčejně schopni vnímat jenom směrná čísla, méně už smysl či étos normy, říká Brychta. Hlavní chorobou české architektury ale i podle něj je všeobecná snaha stlačit investiční náklady na minimum: Umožňuje to i skutečnost, že ve většině měst nemají moc jasno, kam vlastně jejich výstavba míří, schází vize, jak by se to či ono sídlo mělo vyvíjet. A často lidé ani moc nevědí, oč v architektuře jde. Ostatně svého městského architekta nemá ani Praha. Podle Brychty se situace ale vyvíjí k lepšímu, a to hlavně v malých městech: Radnice už projevují větší zájem o to, co se staví, v jakém prostředí budou obyvatelé žít, jak bude jejich město vypadat. Na radnicích je odchod těch starších a jejich náhrada dnešními čtyřicátníky citelně znát. Tady je generační rozdíl a hlavně posun k lepšímu vnímání architektonických a urbanistických problémů velmi patrný. Bez ohledu na to ale Roman Brychta má univerzální recept na řešení všech trablů, ať už se jedná o investora, stavaře, magistrátní úředníky nebo památkáře: Musíte s lidmi mluvit. Dialog s klientem, ale i ostatními zúčastněnými je nutný. Architektura je především práce s lidmi. Informace dovnitř a ven 2/5

3 Každá stavba má řadu funkcí, nějakým způsobem je užívána a také sama žije, nějak se vyvíjí. Proto se snažíme k našim projektům přistupovat komplexně a jaksi permanentně pokud to jde, snažíme se být s majiteli v kontaktu a společně s ním řešit problémy, změny a potřeby, které se na stavbě objeví i po jejím dokončení. Třeba pro Sluňákov jsme v koncepční rovině s grafickými designery řešili propagační materiály i informační systém. Proto také máme poměrně úzké vazby na jiné obory, ať už je to výtvarné umění, nebo specializované technické disciplíny, vysvětluje Lešek základy práce ateliéru Projektil. Každý projekt Projektilu předcházejí důkladné rešerše a konzultace s odborníky. Tímto způsobem se tak například při přípravě rekonstrukce kapucínského kostela v Chrudimi přišlo na to, že všechny budovy tohoto řádu měly jednotnou barevnost fasád. Rešerše sice zabírají čas a energii, ale vytváří spolehlivou bázi pro tvůrčí práci ateliéru. Také jsme už přišli na to, že doprovodnou historickou dokumentaci čím více informací, tím lépe mají úředníci všeho druhu ve velké oblibě, dodává realisticky Brychta. Nicméně i on má maximálně široké nasávání informací za klíčový předpoklad každého dobrého projektu. V Projektilu přitom platí, že kvalita projektu je parametr, jehož hodnocení je na samotných architektech. I architektura potřebuje marketing Projekty Projektilu jsou samozřejmě každý trochu jiný, koneckonců vycházejí vždy z různých funkcí, záměrů i požadavků lokalit, ale jakkoli je hledání styčných ploch v takových případech věc ošidná jisté společné rysy jsou patrné takřka na první pohled. Především tendence k jednoduchým tvarům s čistými, ničím nenarušovanými liniemi a s takřka homogenními povrchy. To asi nejvíce platí pro Knihovnicko-informačního středisko v Hradci Králové, několikapodlažní budovu z hladkého betonu v přírodní barvě, s jen minimálně členěnou fasádou a nautickými, nepravidelně rozmístěnými okny. Vzhledem k masivním objemům by se pro 3/5

4 tuto stavbu snad hodilo poněkud paradoxní označení monumentální minimalismus, které by ostatně šlo vztáhnout i na budovu NTK. Za zmínku z prací Projektilu stojí i projekt depozitáře pro chrudimské muzeum. Tato budova díky menším rozměrům, zakomponování do zeleně a cortenovému ocelovému obalu (objekt má tvar truhly) sice postrádá monumentalismus, ale výrazová střídmost je patrná i na ní. Podle svých slov architekti Projektilu v relaci funkce estetika usilují o rovnovážnou polohu. Neděláme sochařskou architekturu, stavba musí být jak funkční, tak kvalitní po estetické stránce. Ostatně krásno je také funkce, říká Brychta, který architekturu vnímá jako pozadí pro lidské aktivity. Zřejmé je to, že čtveřice Brychta, Halíř, Hofmeister, Lešek nemá ambice za každou cenu šokovat nebo překračovat zažitá estetická a konstrukční pravidla. Jednoduchý kubus zavěšený do prostoru západní kaple barokního kostela sv. Josefa nicméně naznačuje, že neortodoxní postupy nejsou Projektilu tak úplně cizí. Když udělám něco netradičního či nezvyklého, mám na to spolehlivý osobní metr. Zeptám se sám sebe, jestli bych si něco takového pořídil já,, říká R. Brychta. S vysokou pravděpodobností se takovým etalonem poměřují všechny projekty Projektilu. Na nástěnce v zasedací místnosti sice každý může číst Roman Špálovka, depo.. nebo Ondřej NTK, kostel Chrudim, ale nelze to brát doslova. Ke každému projektu je samozřejmě přiřazena konkrétní osoba, která za průběh zakázky nese odpovědnost, ale všechny projekty jsou týmovou prací, vysvětluje Lešek. Podle nástěnky i podle slov Romana Brychty si přitom Projektil na příliv zakázek nemůže stěžovat: V průměru v ateliéru pracuje kolem deseti lidí, řekl bych, že práce máme přiměřeně. Právě nyní nejzajímavější zakázku nejspíš představuje už zmíněná rekonstrukce a dostavba chrudimského kostela sv. Josefa, z kterého bude regionální expozice barokního sochařství. Ambice má ale Projektil větší. Chtěli bychom získat skutečně velkou zakázku, vzbudit zájem významného soukromého investora, říká Brychta a hned pokračuje: Jsme si ale vědomi toho, že do značné míry je to otázka obchodní, a právě obchod je naší nejslabší stránkou. Ještě tak úplně přesně nevíme, jak marketing uchopit, ale pracujeme na tom velmi intenzivně. Obrázky: 1. Projektil Architekti 2. Depozitář truhla pro chrudimské muzeum 3. Knihovnicko-infomační centrum Hradec Králové (celkový pohled) 4. Knihovnicko-infomační centrum Hradec Králové (interiér vstupu) 5. Knihovnicko-infomační centrum Hradec Králové (studovna) 6. Národní technická knihovna v Praze-Dejvicích (atrium) 7. Národní technická knihovna v Praze-Dejvicích 4/5

5 8. Národní technická knihovna v Praze-Dejvicích (celkový pohled v noci) :33, SF / Petr Bým 5/5

Podobné dokumenty

POHLEDOVÝ BETON PROBLÉMY PŘI VÝROBĚ Z POHLEDU ARCHITEKTA

082 POHLEDOVÝ BETON PROBLÉMY PŘI VÝROBĚ Z POHLEDU ARCHITEKTA 2 ADAM HALÍŘ, PETR LEŠEK Pohledový beton je jedním z materiálů, které jsou typické pro dnešní dobu a jsou svým způsobem jednou z tváří soudobé