ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: - 84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: R. R., zastoupena Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem v Praze 1, Opletalova 55, proti žalovanému: Městská část Praha 22, Úřad městské části Praha 22, se sídlem Praha 114, Wolkerova 40/11, zastoupen JUDr. Milošem Červinkou, advokátem v Praze 1, Haštalská 27, v řízení o žalobě na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, I. Žaloba se zamítá. T a k t o: II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se včas podanou žalobou dne domáhala u Městského soudu v Praze ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu. V závěru žaloby navrhovala tento petit: I. Žalovanému se zakazuje pokračovat v zásahu do práva žalobce neudělením souhlasu Odboru životního prostředí a dopravy Úřadu městské části Praha 22, dle vyjádření ze dne , č. j. P /2016 OŽPD 04. II. Žalovanému se přikazuje vydat souhlas k zápisu změny způsobu využití pozemků parc. č. x a parc. č. x, vše v katastrálním území K., na plantáž dřevin na zemědělské půdy ve smyslu bodu Návodu pro správu katastru nemovitostí, ČÚZK-03030/

2 pokračování 2 Žalobkyně uváděla, že v roce 2012 se stala, resp. její otec, na základě uplatněných restitučních nároků vlastníkem pozemků parc. č. x a parc. č. x, vše v katastrálním území K. Do té doby byly pozemky ve správě Státního pozemkového úřadu (dříve Pozemkový fond ČR). V katastru nemovitostí jsou vedeny jako orná půda, součást zemědělského půdního fondu a spadají do 1. Třídy ochrany zemědělského půdního fondu. Žalobkyně po nabytí pozemků zjistila, že se na nich nachází plantáž dřevin. V roce 2015 zahájila komunikaci s Úřadem městské části Praha 22 s tím, že má zájem své pozemky využívat k účelu, k němuž jsou určeny, tedy jako ornou půdu. Nicméně podle sdělení tohoto úřadu jsou pozemky podle územního plánu označeny jako lesní porost, pozemky určené k plnění funkce lesa, a proto se s nimi musí hospodařit ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně namítala, že osázení pozemků bylo provedeno před více než deseti lety a bez souhlasu její rodiny, a v rozporu s právními předpisy, protože nebyl vydán souhlas s jejich odnětím ze zemědělského půdního fondu a toto muselo být projednáno s příslušným stavebním úřadem. Žalobkyně odkazovala na vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy ze dne , že v době výsadby by však nebylo zapotřebí souhlasu k dočasnému odnětí zemědělské půdy v případě pěstování rychle rostoucích dřevin pro energetické účely. Obdobně se vyjádřily i jiné příslušné úřady, a proto žalobkyně dospěla k závěru, že porosty rostoucí na jejích pozemcích musí být považovány za plantáž dřevin. Nechala si vypracovat posudek a podala žádost Katastrálnímu úřadu pro hl. m. Prahu o zápis plantáže rostlin. Tento úřad však sdělením ze dne sdělil, že předmětné řízení bylo ukončeno jako bezpředmětné, neboť podle 3 odst. 5 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, nelze zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany využívat jako plantáž dřevin. V rámci řízení bylo doloženo sdělení Městské části Praha K. a České inspekce životního prostředí, kde je uvedeno, že se jedná právě o zemědělskou půdu I. třídy ochrany. Žalobkyně následně dne podala žalovanému žádost o udělení souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu k zápisu změny způsobu využití pozemků parc. č. x a parc. č. x, vše v katastrálním území K., na plantáž dřevin na zemědělské půdě. Žalovaný se k této žádosti vyjádřil písemně dne , č. j. P /2016 OŽPD 04, s tím, že stromy na pozemky parc. č. x a parc. č. x, vše v katastrálním území K., byly vysázeny v roce 1998 (tehdy ve vlastnictví Státního pozemkového fondu), stáří dřevin je cca 18 let. Tento porost tak neodpovídá definici plantáž dřevin, a proto nelze žádosti vyhovět. Toto vyjádření považuje žalobkyně za nezákonný zásah.

3 pokračování 3 Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne konstatoval, že je nesporné, že je žalobkyně vlastníkem pozemků parc. č. x (o výměře m 2, I. třída ochrany), a parc. č. x (o výměře m 2, I. třída ochrany), vše v katastrálním území K., a že oba jsou součástí zemědělského půdního fondu, druh pozemku orná půda, přičemž územní plán počítá s jejich funkčním využitím jakožto lesa. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že neshledal zákonnou možnost k udělení souhlasu, neboť porosty na obou pozemcích neodpovídají definici plantáže dřevin z katastrální vyhlášky č. 357ú2013 Sb. Žalobkyně ve své replice ze dne setrvala na svých žalobních námitkách. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne , při němž účastníci setrvali na svých dosavadních písemných vyjádřeních. Zástupky žalobkyně k dotazu předsedy senátu, v čem spatřuje konkrétně nezákonnost žalovaného, uvedla, že byl porušen katastrální zákon, který dává elementární návod, co je zapotřebí předložit k zápisu do katastru. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze rozhodoval podle 87 odst. 1 soudního řádu správního na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle 2e odst. 3 písm. a) zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 41/2015 Sb., zemědělskou výrobou včetně hospodaření na vodních plochách se rozumí rostlinná výroba včetně chmelařství, ovocnářství, vinohradnictví a pěstování zeleniny, hub, okrasných rostlin, léčivých a aromatických rostlin s výjimkou pěstování konopí pro léčebné použití a vědecké účely, rostlin pro technické a energetické užití na pozemcích vlastních, pronajatých, nebo užívaných na základě jiného právního důvodu, popřípadě provozovaná bez pozemků, Podle 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, je zakázáno užívat zemědělskou půdu k nezemědělským účelům bez souhlasu s odnětím ze zemědělského půdního fondu s výjimkou případů, kdy souhlasu není třeba, Podle 3 odst. 4 zákona č. 334/1992 Sb. vlastník, nebo jiná osoba, která je oprávněna zemědělskou půdu užívat, jsou povinni ji užívat nebo udržovat v souladu s charakteristikou druhu pozemku, pokud nejde o a) její užívání v souladu se souhlasem s dočasným odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, b) hospodaření uživatele půdního bloku zařazeného do evidence půdy podle zákona o zemědělství a v souladu s touto evidencí, nebo c) hospodaření na pozemku, který je po pozemkových úpravách užíván původním způsobem, pokud ještě nedošlo k realizaci společného zařízení podle zákona o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.

4 pokračování 4 Podle 3 odst. 5 zákona č. 334/1992 Sb. zemědělská půda se podle kvality rozděluje do 5 tříd ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen třídy ochrany ) vymezených prováděcím právním předpisem. Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany nelze využívat jako plantáž dřevin. Podle 3 odst. 6 zákona č. 334/1992 Sb. zemědělskou půdu lze jako plantáž dřevin18) využívat nejdéle po dobu 10 let. Jedná-li se o výmladkovou plantáž dřevin, lze takto zemědělskou půdu využívat nejdéle po dobu 30 let; délka jednoho pěstebního cyklu nesmí přesáhnout 10 let. Vlastník, nebo jiná osoba, která je oprávněna zemědělskou půdu užívat, jsou povinni do 1 roku od ukončení využívání zemědělské půdy jako plantáže dřevin18) odstranit pařezy a rekultivovat ji tak, aby byla způsobilá k dalšímu zemědělskému využití. Po ukončení posledního pěstebního cyklu musí být tato zemědělská půda využívána jiným způsobem nejméně po dobu 3 let. Pokud se žalobkyně dovolávala přechodného ustanovení zákona č. 41/2015 Sb., podle něhož ustanovení 3 odst. 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužije na plantáže dřevin založené na zemědělské půdě I. a II. třídy ochrany přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to do dne sklizně těchto dřevin, a u výmladkové plantáže dřevin do dne ukončení posledního pěstebního cyklu, musel soud tuto námitku odmítnout jako nepatřičnou, neboť nijak nesouvisí s předmětem žaloby, tj. nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, jenž měl spočívat v neudělením souhlasu Odboru životního prostředí a dopravy Úřadu městské části Praha 22, dle vyjádření ze dne , č. j. P /2016 OŽPD 04, k zápisu změny způsobu využití pozemků parc. č. x a parc. č. x, vše v katastrálním území K., na plantáž dřevin na zemědělské půdy ve smyslu bodu Návodu pro správu katastru nemovitostí, ČÚZK-03030/ Městský soud v Praze přezkoumal postup žalovaného Úřadu městské části Praha 22 při vydání vyjádření dne k žádosti žalobkyně o udělení souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, a to z hlediska souladu se zákonem a v rozsahu žalobních tvrzení, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobkyně podala dne žádost o udělení souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, jíž se dožadovala, aby Úřad městské části Praha 22 vydal souhlas k zápisu změny způsobu využití pozemků parc. č. x a parc. č. x, vše v katastrálním území K., na plantáž dřevin na zemědělské půdě. Přitom uvedla, že žádala Katastrální úřad pro hl. m. Prahu o zápis změny způsobu využití těchto pozemků, což jí bylo odmítnuto s tím, že podle 3 odst. 5 zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, nelze zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany využívat jako plantáž dřevin, přičemž oba pozemky spadají právě pod I. třídu ochrany. Žalobkyně s tímto názorem nesouhlasila a obrátila se na Městskou část Praha 22 se žádostí o vydání souhlasu. Úřad městské části Praha 22 se k její žádosti vyjádřil dne s tím, že porost dřevin na předmětných pozemcích nelze považovat za plantáž dřevin, neboť tento porost neodpovídá definici plantáže dřevin, a z tohoto důvodu nemůže odbor životního prostředí a dopravy vydat souhlas se změnou zápisu způsobu využití pozemků parc č. x a x vše v katastrálním území K.

5 pokračování 5 Podle 84 odst. 3 soudního řádu správního žaloba mimo obecných náležitostí podání musí obsahovat a) označení zásahu, proti němuž se žalobce ochrany domáhá, b) vylíčení rozhodujících skutečností, c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, d) návrh výroku rozsudku. Městský soud v Praze vycházel z podané žaloby a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět z důvodu, který ostatně již v průběhu jednání opakovaně naznačoval. V žalobě totiž chybí to nejpodstatnější, co v případě žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu nelze opominout, tedy jasné a zřetelné vylíčení rozhodujících skutečností, tj. jednání, kterým mělo dojít k nezákonnému zásahu, a současně rovněž uvedení konkrétní normy nebo norem, s nimiž je takové jednání v rozporu. Označení příslušných norem, jimiž by jednání odboru životního prostředí a dopravy Úřadu městské části Praha 22 odporovalo, se v žalobě nenachází. Za tohoto stavu věci nelze naprosto posoudit, z jakého důvodu by namítaný úkon žalovaného měl být nezákonný. Z toho, jak je žaloba koncipována, lze usoudit, že nezákonnost je spatřována v tom, že nebyl vydán souhlas se změnou zápisu podle zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Nicméně žalobkyně neoznačila žádnou právní normu, která by stanovovala povinnost Úřadu městské části Praha 22 jako orgánu ochrany životního prostředí takový souhlas vydat. Není koneckonců ani zřejmé, o jaký souhlas by se mělo jednat, neboť v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu v zásadě existují souhlasy dva. Za nejpodstatnější lze považovat souhlas s odnětím zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (viz 9 odst. 1 K odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Záměr, který vyžaduje odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, nelze povolit podle zvláštních právních předpisů32) bez tohoto souhlasu, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2. Při posouzení odnětí orgán ochrany zemědělského půdního fondu vychází z celkové plochy zemědělské půdy požadované pro cílový záměr. ). Druhý souhlas je pak uveden v ustanovení 2, podle něhož Zemědělskou půdu evidovanou v katastru nemovitostí18) jako trvalý travní porost lze změnit na ornou půdu jen se souhlasem orgánu ochrany zemědělského půdního fondu uděleným na základě posouzení fyzikálních nebo biologických vlastností zemědělské půdy, rizik ohrožení zemědělské půdy erozí, včetně polohy údolnic a provedených opatření ke snížení těchto rizik, jako jsou například svahové průlehy.. Nicméně o žádný takový případ se v inkriminované věci nejedná, neboť žalobkyně nežádala ani o odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, ani o změnu půdy evidované jako trvalý travní porost na půdu ornou. Městský soud v Praze nezjistil žádnou vhodnou hmotněprávní normu ani v katastrálním zákoně, v něm je sice na řadě míst uvedeno, že pro některé úkony podle katastrálního zákona je třeba předchozího souhlasu příslušného orgánu státní správy, ale jedná se pouze o obecný odkaz na zvláštní zákony, v nichž by takový souhlas musel být stanoven. Tento souhlas by byl vydáván podle tohoto zvláštního právního předpisu. Samotný katastrální zákon tedy v tomto smyslu neukládá orgánu ochrany životního prostředí povinnost vydat souhlas, jehož vydání se žalobkyně svou žádostí domáhala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani při jednání žalobu o takové konkrétní označení určité právní normy, která měla být

6 pokračování 6 jednáním Úřadu městské části Praha 22 porušena, nedoplnila a není tedy zřejmé to nejpodstatnější žalobní tvrzení, tedy v čem namítaná nezákonnost má spočívat, soudu za tohoto stavu věci nezbylo než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Městský soud v Praze po přezkoumání žalobních tvrzení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle 87 odst. 7 soudního řádu správního zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o ustanovení 60 odst. 1 soudního řádu správního a contrario, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Praze dne 25. dubna 2017 JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. V.