Eduard Stehlík. Jan Kubiš. Nezastaví mne ani to nejhorší

Transkript

1 Eduard Stehlík Jan Kubiš Nezastaví mne ani to nejhorší

2 JAN KUBIŠ Nezastaví mne ani to nejhorší TVÁŘE 2017 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

3

4 Eduard Stehlík JAN KUBIŠ Nezastaví mne ani to nejhorší

5 Lektorovali: prof. PhDr. František Hanzlík, CSc. prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA Jitka Průžová Tváře Ukázka knihy z internetového knihkupectví

6 Vážení čtenáři, otevíráte stránky knihy, která je věnována osudům Jana Kubiše. Výjimečného muže, jehož jméno, jak si dovoluji tvrdit, zná v této zemi prakticky každý. Sleduje jeho nedlouhou životní pouť od prvních dětských krůčků, přes léta dospívání, službu v čs. prvorepublikové armádě, až po první roky druhé světové války, během nichž prošel jak boji ve Francii, tak i náročným výcvikem na území Velké Británie, jenž ho měl připravit na splnění mimořádně nebezpečného úkolu: atentátu na Reinharda Heydricha. Popisuje rovněž jak provedení této akce, tak i hrdinskou smrt Jana Kubiše a šesti jeho přátel 18. června Vypravuje životní příběh mladého muže, jenž vzešel z prostých poměrů, a kterého jeho láska k vlasti Česko slovenské republice přivedla nejen do řad čs. zahraniční armády, ale i ke splnění úkolu, o němž sám od prvního okamžiku věděl, že při něm může položit život. Přesto nezaváhal a dobrovolně ho přijal. I proto si Jana Kubiše vážím a pevně věřím, že nejsem sám. Pro nás vojáky je, a vždy bude, nejen hrdinnou historickou postavou, ale i inspirací a příkladem. Kniha, kterou držíte v rukou, však staví důstojný pomník nejen Janu Kubišovi, ale i mnoha dalším lidem, mužům, ženám i dětem, bez jejichž nezištné pomoci by spolu s Jozefem Gabčíkem nikdy nemohl splnit svůj úkol. Proto velice děkuji jak jejímu autorovi, tak i všem, kdo mu byli při jeho práci nápomocni a o její vznik se zasloužili. Nepochybuji, že si najde mnoho spokojených čtenářů. armádní generál Ing. Petr Pavel, M. A. předseda Vojenského výboru NATO

7

8 Léta dětství a dospívání Ve středu 27. května 1942 v 10 hodin a 35 minut explodovala v okupované Praze bomba, která smrtelně zranila jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše, zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Jen malá hrstka zasvěcených tehdy věděla, že tím, kdo na katanův mercedes zaútočil, byl rotmistr čs. armády Jan Kubiš. Muž, který tímto svým činem vstoupil do světových dějin, spatřil světlo světa 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích ležících v jihovýchodní části Českomoravské vysočiny, přibližně deset kilometrů od Třebíče. Narodil se v čp. 79, malém domku v horní části dolnovilémovické návsi, jako třetí dítě manželů Františka a Kristiny Kubišových. Jeho rodná obec, která nesla až do roku 1924 úřední název Dolní Vilímovice, nebyla nijak výjimečnou vesnicí. V době Janova narození zde v pětadevadesáti domech žilo něco málo přes 600 obyvatel, kteří i v prvních desetiletích dvacátého století žili postaru. Věnovali se především zemědělství, někteří si přivydělávali pletením punčoch, či výrobou bot, což bylo odvětví, které mělo na Třebíčsku dlouhou a hlubokou tradici. Když se Jan narodil bylo v této části Vysočiny dosud zakotveno hluboké náboženské cítění, které je možné vidět Rodná obec Jana Kubiše Dolní Vilémovice v době, kdy zde malý Jan vyrůstal. Nalevo je kaple sv. Floriána, napravo budova školy a přímo uprostřed snímku Janův rodný dům čp. 79 (světlá budova s velkými vraty a dvojicí oken napravo od nich). nejenom na vysokém počtu dětí v dolnovilémovických rodinách, ale i na skutečnosti, že si ještě koncem devatenáctého a počátkem dvacátého století mnoho dětí přinášelo své jméno na svět dostávalo jméno světce, jehož svátek se slavil přímo v den narození, zanedlouho po něm, či krátce před ním. To je ostatně i případ Jana Kubiše, jenž byl 26. června 1913 farářem Aloisem Kežlínkem v místní matrice zapsán jako Jan Křtitel Kubiš. Janův otec František Kubiš, stejně jako jeho předkové, však nepocházel z Dolních Vilémovic, ale z oblasti severně od Třebíče ( směrem k Velkému Meziříčí ). Narodil se 25. září 1887 nemajetným rodičům podruhovi a nádeníkovi Josefu Kubišovi a jeho manželce Františce Toufarové, ro zené Bu dínové v Horních Radslavicích čp. 14, domku, který ležel Janovi rodiče Fran tišek Kubiš a Kristina Mitisková krátce po uzavření sňatku na podzim Ukázka knihy z internetového knihkupectví

9 JAN KUBIŠ Nezastaví mne ani to nejhorší Celkový pohled na centrum Třebíče. Města, kde se Janův otec vyučil obuvníkem, seznámil se zde se svou budoucí manželkou Kristinou, a kde mladí manželé zpočátku žili. na malém pozemku ve středu obce. Rody Kubišových zde v devatenáctém století bydlely a hospodařily hned v několika domech (čp. 7, 14, 19, 24 a 32), avšak dnes už můžeme jen velice obtížně rozkrývat jejich příbuzenské vztahy sahající hluboko do osmnáctého století. Ve starých matrikách je však možné zjistit, že Josef Kubiš (Janův dědeček) pocházel z nedaleké Svatoslavi a přímé Janovy předky z otcovy strany můžeme nalézt i v nedalekých Bochovicích a Pavlínově. Po ukončení školní docházky se Janův otec František vyučil obuvníkem. S největší pravděpodobností se tak stalo v Třebíči, kde mělo toto řemeslo tradici a na konci devatenáctého století zde dokonce vznikla i odborná škola pro obuvnické učně, jejímž žákem se František možná stal. V Třebíči i jejím okolí působily větší obuvnické firmy, které zajišťovaly menším ševcům pracujícím v domácích dílnách, jak materiál, tak i odbyt pro jejich výrobky. Ti vždy jednou za týden, případně za 14 dní, přinášeli v batohu (někteří používali i vozík, či malý trakař) hotové výrobky do Třebíče a zpět domů si odnášeli materiál na výrobu bot. Ačkoliv to přesně nevíme, dá se předpokládat, že se mohl František Kubiš právě v Třebíči seznámit se svou budoucí ženou Kristinou, jejíž strýc František Mitiska provozoval stejné řemeslo jako on. Janova maminka Kristina Mitisková se narodila 27. ledna 1891 v Dolních Vilémovicích v čp. 79, a to manželům Janu Mitiskovi a jeho manželce Františce, rozené Čechové. Zajímavé je, že ani Janův dědeček z maminčiny strany nepocházel z Dolních Vilémovic, a to přesto, že se jméno Mitiska, či Mityska v dolnovilémovických matričních záznamech v devatenáctém století opakovaně vyskytuje. Mitiskovi tu žili v čp. 32 a 38, stejně jako na Valdštejnském velkostatku v čp. 1, avšak Jan Mitiska, Janův dědeček se narodil v roce 1859 v Ptáčově východně od Třebíče. I v ptáčovské matrice můžeme v předminulém století nalézt hned dvě rodiny Mitiskových jednak v čp. 1, odkud pocházel dědeček Jan, a kde se narodil i jeho otec, ale také v čp. 8, kde 8

10 Léta dětství a dospívání je možné počátkem devatenáctého století nalézt společného předka obou rodů ptáčovských Mitiskových Tomáše. V době sňatku Janových prarodičů (v roce 1886) však již Jan Mitiska žil a pracoval v Třebíči, a to stejně jako jeho bratr František, obuvník, který se zde tehdy usadil se svou manželkou Kateřinou, rozenou Jarošovou a jejich dětmi. Jak brzy zjistíme, byla to právě tato teta Kateřina, kdo počátkem roku 1922 zasáhl do Janova života a zásadním způsobem změnil jeho směřování. S Dolními Vilémovicemi byl tedy Jan Kubiš propojen především přes svou babičku z maminčiny strany Františku, rozenou Čechovou, která se narodila v roce 1860 jako nejstarší dítě (z nejméně 13) dolnovilémovického ševce a domkáře Václava Čecha a jeho manželky Františky, rozené Mannové. V době jejího narození bydleli Čechovi nejprve čp. 6, další dvě děti se jim však narodily na opačné straně návsi v čp. 26, tedy v domě, odkud Františka Mannová pocházela. Zbývající děti, které přicházely na svět prakticky v pravidelných dvouletých intervalech, mají v křestním zápise uvedeny jako místo narození čp. 43, jež těsně sousedí s hospodářstvím čp. 6, z jehož výminku také s největší pravděpodobností vzniklo. Rodiče Jana Kubiše byli oddáni 14. listopadu 1910 v kostele Povýšení svatého Kříže ve Valči, do kterého se z Dolních Vilémovic chodívalo cestou přes les a poté mezi poli (Dolní Vilémovice totiž svůj vlastní kostel nemají a na návsi se nalézá pouze kaple sv. Floriána postavená v roce 1894). Právě zde byly postupně křtěny děti Kubišových (včetně malého Jana) stejně jako dříve jeho matka a její sourozenci, babička z matčiny strany se svými bratry a sestrami i další Janovi předkové. Právě zde byly také celé generace Janových nejbližších oddávány a po dovršení svých dní odtud vypravovány na svou poslední cestu. Rodiče Jana Kubiše bydleli v letech 1910 až 1912 v tomto domě v třebíčské Blahoslavově ulici na Židovské obci, kde se jim také v březnu 1911 narodil prvorozený syn Josef. Do rodného domku Kristiny Kubišové v Dolních Vilémovicích se mladí manželé přestěhovali se svým prvním dítětem Josefem, který se narodil 16. března 1911 na Židovské obci v Třebíči. Stalo se tak s největší pravděpodobností někdy koncem roku 1911, nebo na jaře Jejich druhý syn Rudolf se již 29. května 1912 narodil v Dolních Vilémovicích. Radost z jeho příchodu však vzápětí zkalila krutá rána osudu, neboť jeho starší bratr Josífek o pouhé tři týdny později 18. června 1912 náhle zemřel. Shodou okolností bude o 30 let později přesně ve stejný den Jan Kubiš v pražské Resslově ulici svádět svůj poslední boj se stonásobnou nacistickou přesilou... 9

11 JAN KUBIŠ Nezastaví mne ani to nejhorší Rodný dům Jana Kubiše čp. 79 v Dolních Vilémovicích (po rekonstrukci provedené v roce 2013) a záznam o Janově narození v dolnovilémovické matrice. 10

12 Janova maminka Kristina se svou matkou Františkou Mitiskovou a čtyřmi svými dětmi: Františkou (v náručí), nejstarším Rudolfem (stojící první zprava), Jaroslavem (sedícím u babičky na klíně) a konečně Janem, který nevydržel klidně stát a v okamžiku stisknutí spouště fotoaparátu se pohnul, takže je na snímku jako jediný rozmazaný. Po Janovi, který spatřil světlo světa, jak jsme již uvedli, 24. června 1913, přišly v čp. 79 na svět i další dvě děti Františka a Kristiny: 28. dubna 1915 Františka a o 14 měsíců později 6. července 1917 syn Jaroslav. Kubišovy děti se však nerodily do klidné doby. Svět sužovala první světová válka, která se dotkla doslova každé rodiny, a Dolní Vilémovice pochopitelně nebyly výjimkou. Stejně jako jinde museli i zde narukovat synové, otcové a živitelé rodin, mezi kterými nechyběl ani František Kubiš. Válka si mezi nimi vybrala krvavou daň a vedle desítek raněných za sebou zanechala i 14 padlých a dva nezvěstné. Do Dolních Vilémovic přinesla válečný nedostatek, bídu a nemoci. Po celou dobu války, kdy byl František Kubiš na frontě, spočívala péče o malé děti plně na bedrech Janovy maminky Kristiny, které naštěstí vypomáhala její matka Františka Mitisková. Se skončením války to vypadalo, že již má rodina Kubišových to nejhorší za sebou. Janův otec válku přežil, vrátil se domů a zanedlouho mladí manželé očekávali nový přírůstek do rodiny. Všichni se na miminko moc těšili. Nikdo nemohl tušit, že se blížící porod stane pro rodinu tragickým předělem. Malá Maruška přišla na svět 2. září 1919, ale již o pouhých dvaadvacet dní později zemřela. Jako důvod úmrtí je v dolnovilémovické matrice uvedeno, že šlo o neduživé dítě, které nemělo mateřského zaopatření a živení, neboť matka již dříve zemřela. Bylo tomu skutečně tak. Kristina Kubišová musela být pravděpodobně v důsledku těžkého Kostel Povýšení svatého Kříže ve Valči, kde byli oddáni Janovi rodiče a kde byl Jan Kubiš v červnu 1913 pokřtěn. 11

13 JAN KUBIŠ Nezastaví mne ani to nejhorší Josef Kubiš * , Bochovice , Horní Radslavice 14 Tomáš Budín *? , Horní Radslavice 27 Anna Budínová * , Pavlínov , Horní Radslavice 14 Josef Kubiš * , Svatoslav , Horní Radslavice 14 Františka Toufarová * , Horní Radslavice , Horní Radslavice Uhřínov Valeč František Kubiš * Horní Radslavice Valeč Josef Kubiš Rudolf Kubiš Jan Křtitel Kubiš Františka Kubišová * Třebíč, Židovská obec * * Praha * Valeč Valeč Marie Kučerová * , Okřešice Rudolf Právec * , Běhařovice 12

14 Léta dětství a dospívání František Mitiska * , Ptáčov 1? Pavlína Pacalová * 1828, Přečkov? Václav Čech * , Dolní Vilémovice Dolní Vilémovice 63 Františka Mannová * , Slavičky Dolní Vilémovice Valeč Jan Mitiska * Ptáčov 1? Františka Čechová * Dolní Vilémovice 6? Valeč Kristina Mitisková * Třebíč-Jejkov Marie Dusíková * Dolní Vilémovice ? Valeč Jaroslav Kubiš * Marie Kubišová * Marie Kubišová * Dolní Vilémovice 71 Vlasta Kubišová * Dolní Vilémovice 71 Jitka Kubišová * Dolní Vilémovice 71 František Kubiš * Dolní Vilémovice Ostrava Výňatek z rodokmenu Jana Kubiše, obsahující základní informace o jeho rodičích, prarodičích, praprarodičích a pěti vlastních i čtyřech nevlastních sourozencích. 13 Ukázka knihy z internetového knihkupectví

15 JAN KUBIŠ Nezastaví mne ani to nejhorší Budova školy v Dolních Vilémovicích, kterou malý Jan navštěvoval od poloviny září 1919 do konce ledna porodu (navíc již šestého v průběhu necelých devíti let) a pravděpodobně i kvůli infekci převezena do třebíčské nemocnice. Lékařům se ji však i přes veškerou snahu nepodařilo zachránit a 10. září 1919 zde zemřela na tehdy typickou nemoc matek po porodu tzv. horečku omladnic. Dnes se již bohužel nedozvíme, proč spolu s matkou rodina, lékař, popřípadě porodní bába, neodvezli do nemocnice také malou Marušku, anebo, proč bylo dítě, pokud bylo dříve hospitalizováno společně s matkou, po jejím úmrtí vráceno domů rodině. Vzhledem k tehdejším možnostem přicházelo totiž při krmení malého kojence v úvahu především podávání kozího, či kravského mléka, případně řídké obilné kaše, což nemusel organismus dítěte snést. Nelze však vyloučit, že byl stav holčičky již od narození tak vážný, že personál nemocnice s ohledem na tehdejší omezené možnosti na zdravotní péči o ni rezignoval. Po této dvojnásobné tragédii již nebylo v Janově životě nic jako dřív. Úmrtí maminky, která pro něj bezesporu po celou dobu jeho dosavadního života představovala hlavní symbol rodiny, protože otec byl řadu let ve válce, a i díky tomu si tak k ní vytvořil mimořádně silnou emoční vazbu, pro něj musela znamenat těžký otřes, znásobený smrtí malé sestřičky, na jejíž příchod se všichni těšili. Pro malého Jana navíc nebyly tyto tragické události jedinou velkou změnou, která tehdy do jeho života zasáhla. Právě tři dny před maminčinou smrtí začal navštěvovat dolnovilémovickou školu, což by pro něj i za normální situace představovalo velký zásah do života. Změnám však ještě neměl být ani zdaleka konec. Po Kristině Kubišové zůstaly čtyři děti ve velice nízkém věku. Nejstaršímu Rudolfovi bylo tehdy sedm, Janovi šest, Františce čtyři a nejmladšímu Jaroslavovi pouhé tři roky. Jejich otec, kterému tehdy bylo Hlavní budova třebíčské nemocnice ve čtvrti Jejkov, v níž 10. září 1919 ve věku pouhých osmadvaceti let předčasně zemřela Janova maminka Kristina Kubišová. 14