Příběhy pěstounů. Články publikované na portálu pocházejí ze zpovědí pěstounů.

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Příběhy pěstounů. Články publikované na portálu pocházejí ze zpovědí pěstounů."

David Doležal
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Příběhy pěstounů Články publikované na portálu pocházejí ze zpovědí pěstounů.

2 Impulz přišel v dětství To, jak je pro děti důležité vyrůstat v rodině, jsem věděla už v dětství, kdy si rodiče vzali chlapečka z dětského domova, napsala nám pěstounka na přechodnou dobu Romana. Před čtyřmi lety jsem četla rozhovor s manželi Hláskovými, a hned jsem věděla, že práci pěstounky chci vykonávat. Dávalo mi to tak obrovský smysl, že pak už to byla jen otázka času. Pro pěstounství se musel nejprve nadchnout i můj muž, bez toho by to nešlo. Společně jsme prošli kurzem pro pěstouny a od května 2013 se staráme o miminka v rámci rané pěstounské péče. Právě máme před sebou předávání třetího dítěte do definitivní rodiny. Myslím, že jsem se k pěstounství dostala i díky vlivu svojí maminky. Odmala nás se sestrou vedla k tomu, abychom přemýšlely nejen nad vlastními potřebami. Doma se vždycky mluvilo o trápení jiných se soucitem. Když mi byly čtyři roky, rodiče si začali brát z dětského domova dvouletého chlapečka nejprve na víkendy a pak se podařilo, že u nás mohl být stále. Nezapomenu na tu proměnu rozkvetl jak růžička. Strávil u nás dva roky. Má to ale smutné pokračování. Jeho maminka zařídila návrat do dětského domova. Ty dva roky mi ale daly už tehdy silnou osobní zkušenost, jak moc je pro děti důležité, aby vyrůstaly v rodině. Lidé se mne často ptají, proč to dělám a co mi tato práce přináší. Odpovídám jim, že především obrovský pocit smysluplnosti každého mého dne. Opravdu si i téměř po roce denně uvědomuji to štěstí, že právě tohle miminko nemuselo strávit ani den v ústavu, že u nás čeká na rodiče v radosti a lásce. A také štěstí, že se můžu podílet na proměně systému, který nebyl dobrý, v nějaký lepší. 2

3 Pět pěstounských dětí Manželé Dagmar a Jaroslav nemohli mít vlastní děti, a protože si vždy přáli velkou rodinu, rozhodli se nabídnout svůj domov dětem, které zase neměli to štěstí žít s vlastními rodiči. Do pěstounské péče jich dohromady přijali pět. Jako první si z dětského domova vzali tříletou Haničku. Z malé holčičky už je dnes manželka a dvojnásobná maminka, která žije šťastný život vlastní rodiny a svou pěstounskou rodinu stále často navštěvuje. Druhým členem rodiny Dagmar a Jaroslava se stala Kačenka, kterou si manželé přivezli z kojeneckého ústavu. Katce je dnes dvacet let a kvůli zdravotnímu postižení žije stále v rodině pěstounů. Na potřetí se rodina rozrostla hned o dva členy. Ládíka a Lucinku přijali manželé z dětského domova v karlovarském kraji a vůbec jim nevadilo, že tito dva roztomilí sourozenci jsou romského původu. Láďa se nyní druhý rokem učí na lodníka a Lucie díky svému fotografickému talentu pokračuje z výučního oboru kadeřnice dále na maturitní obor fotograf. Pátým, posledním dítětem v pěstounské péči, se stal Standa, kterého si Dagmar a Jaroslav vzali z dětské SOS vesničky. Standa v současné době navštěvuje 9. ročník základní školy a rozhoduje se, zda půjde na obor klempíř či, stejně jako Láďa, na obor lodník. Rodina žije v malé severočeské vesnici a vlastní malou farmu. Všechny děti mají proto hezký vztah k přírodě a zvířatům a každý z nich pomáhá denně plnit povinnosti související s domácími zvířaty a hospodářstvím. Díky manželům Dagmar a Jaroslavovi děti nemusely vyrůstat v ústavní péči a zažily opravdovou rodinnou atmosféru. Jako Dobrá rodina jsme proto moc rádi, že se nám pro rodinu podařilo vyřídit příspěvek na Lucčino drahé fotografické vybavení a vůbec že můžeme být rodině parťákem i pomocníkem. 3

4 Z účetní pěstounkou pro miminka Práce s dětmi byla Janiným snem už od dětství. Pěstounkou na přechodnou dobu se stala díky článku v časopise, připravovat se začala ještě před schválením novely o pěstounské péči. Jana žije ve Středních Čechách v rodinném domku. Už od základní školy toužila pracovat s dětmi, plánovala jít na střední pedagogickou školu a stát se učitelkou v mateřské škole. Ze zdravotních důvodů ale nakonec nemohla na vysněné učitelství nastoupit a začala studovat na škole s ekonomickým zaměřením. O pěstounské péči na přechodnou dobu se dozvěděla z článku v časopise před třemi lety. Myšlenka přechodné rodinné péče o miminka ji natolik zaujala, že se hned přihlásila do příprav, aniž by věděla, zda projde novela zákona, která pěstounskou péči vůbec umožní. Kurzy úspěšně absolvovala a od května 2013 je schválenou pěstounkou na přechodnou dobu. Jako první se k Janě do péče dostala tříměsíční dvojčátka, která musela být do pěstounské péče umístěna kvůli selhání své biologické rodiny. Byl to velmi složitý případ, děti u Jany nakonec zůstaly deset měsíců a následně je předala do dlouhodobé pěstounské péče. Nyní má v péči druhé miminko, u kterého je předpoklad, že by mohlo být v budoucnu osvojeno. 4

5 Empatický přístup sociální pracovnice Díky dobré práci sociální pracovnice se podařilo, aby se malá Hanička tři měsíce od narození vrátila ke svým biologickým rodičům a sourozencům. Hanička se narodila mamince Janě jako třetí dítě. Jana s přítelem vychovávali už Janíka a Míšu, ale tatínek už další miminko nechtěl. Nedlouho před narozením Haničky proto začal Janu přemlouvat, aby miminko dala hned po porodu k adopci. Jana se nakonec nechala přesvědčit a z porodnice opravdu odešla bez Haničky. Sociální pracovnice dala návrh na umístění miminka do pěstounské rodiny. Když bylo Haničce šest týdnů, snažila se maminku Janu znovu kontaktovat, aby dala souhlas s osvojením. Na Janě ale poznala, že se jí do toho moc nechce. Iniciativně ale o holčičku zájem nejevila. Postupně se pracovnice dozvěděla o složitých poměrech v rodině, kde se Janin přítel nenechal uvést jako otec ani u předchozích dětí a na péči o Haničku se podílet nechtěl. Na jednom ze setkání v Dobré rodině nahlédla sociální pracovnice do Knihy života malé Haničky a dostala nápad. Poprosila o vytištění několika fotografií a založila si je do spisu. Při dalším setkání s Janou si maminka fotografií ve složce sociální pracovnice všimla a sama o ně projevila zájem. V tu chvíli se situace obrátila. Jana si fotografie nechala doma a po několika dnech se sama ozvala, začala s pracovnicí spolupracovat a přemýšlet o dalších krocích k získání miminka zpět. Přítel ani tentokrát nesouhlasil, Jana se ale rozhodla. S pomocí sociální pracovnice si našla levné bydlení, sestavila si rozpočet a odstěhovala se s dětmi od přítele. Začala se pravidelně setkávat i s klíčovou pracovnicí Dobré rodiny a s Haničkou. Hned při první návštěvě jí miminko usnulo spokojeně v náručí. Happy end na sebe nenechal dlouho čekat a Hanička byla už ve svých třech měsících zpět u Jany doma. I přítel nakonec začal rodinu opět navštěvovat a o děti se starat. Bez empatického přístupu sociální pracovnice a spolupráce s maminkou ale mohlo být dnes vše jinak! 5

Podobné dokumenty

Zájem o náhradní rodičovství na Mladoboleslavsku je malý - Boleslavs...

Zájem o náhradní rodičovství na Mladoboleslavsku je malý - Boleslavs... Přejít na obsah Přejít na hlavní navigaci Napište nám Vybrat deník Nastavit jako domácí stránku Hledání v rámci portálu Deníky.cz Hledej Výzva čtenářům: PTEJTE SE KAPITÁNA FOTBALISTŮ JANA RAJNOCHA skrýt