EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE

Transkript

1 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE I. JEŽÍŠOVO NAROZENÍ A DĚTSTVÍ Lk Gn 2 4; 5 1 Mt Gal Ježíšovi předkové. 1 1 Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova a : 2 Abrahám zplodil Izáka, Izák zplodil Jakuba, Jakub zplodil Judu a jeho bratry, 3 Juda zplodil Farese a Zaru z Tamary, Fares zplodil Esroma, Esrom zplodil Arama, 4 Aram zplodil Aminadaba, Aminadab zplodil Naasona, Naason zplodil Salmona, 5 Salmon zplodil Booze z Rahaby, Booz zplodil Jobeda z Rút, Jobed zplodil Jessea, 6 Jesse zplodil krále Davida. David zplodil Šalomouna z Uriášovy ženy, 7 Šalomoun zplodil Roboama, Roboam zplodil Abiu, Abia zplodil Asu b, 8 Asa zplodil Jozafata, Jozafat zplodil Jorama, Joram zplodil Oziáše, a) [1 1] Matoušův rodokmen sice klade důraz na cizí vlivy vnášené do něho ženami, vv. 3, 5, 6, ale jinak se omezuje na Kristovy izraelské předky. Chce ho spojit s hlavními nositeli mesiášských slibů, s Abrahámem a s Davidem i s jeho královskými potomky, 2 Sam 7 1+; Iz Lukášův rodokmen je univerzálnější a jde až k Adamovi, prapředku veškerého lidstva. Mezi Davidem a Josefem mají oba seznamy společná pouze dvě jména. Tento rozpor se dá vysvětlit buď tím, že Matouš dal přednost dynastické posloupnosti před přirozeným potomstvem, anebo tím, že zákonné potomstvo (zákon levirátu, Dt 25 5+) bylo postaveno naroveň potomstvu přirozenému. Soustavnost rodokmenu je u Matouše ostatně zdůrazněna rozdělením Kristových předků na tři řady zahrnující pokaždé dvakrát sedm jmen, srv. 6 9+, což vedlo k vynechání tří králů mezi Joramem a Oziášem a k tomu, že Jechoniáš, vv , 9 Oziáš zplodil Joatama, Joatam zplodil Achaze, Achaz zplodil Ezechiáše, 10 Ezechiáš zplodil Manasesa, Manases zplodil Amona c, Amon zplodil Joziáše, 11 Joziáš zplodil Jechoniáše a jeho bratry; tehdy došlo k odvlečení do Babylonu. 12 Po odvlečení do Babylonu: Jechoniáš zplodil Salatiela, Salatiel zplodil Zorobabela, 13 Zorobabel zplodil Abiuda, Abiud zplodil Eljakima, Eljakim zplodil Azora, 14 Azor zplodil Sadoka, Sadok zplodil Achima, Achim zplodil Eliuda, 15 Eliud zplodil Eleazara, Eleazar zplodil Matana, Matan zplodil Jakuba, 16 Jakub zplodil Josefa, manžela Marie, z níž se narodil Ježíš d, který se nazývá Kristus. zastupuje vlastně dva krále (týmž řeckým jménem lze totiž přeložit dvě příbuzná hebrejská jména: Jojakim a Jojakin). Oba seznamy končí Josefem, který je pouze Ježíšovým otcem zákonitým: to proto, že podle starověkého pojetí postačovalo zákonité otcovství (vyplývající z adopce, levirátu atp.) k tomu, aby potomku propůjčovalo veškerá dědická práva, zde práva plynoucí z davidovského rodokmenu. To nevylučuje, že Maria sama do tohoto rodu rovněž patřila, i když evangelia o tom nic neříkají. b) [1 7] Var.: Asafa. c) [1 10] Var.: Amose. d) [1 16] Některé řec. a lat. rkp. upřesňují: Josefa, jemuž byla zasnoubena Panna Maria, která porodila Ježíše. Z takto znějící pasáže, jež byla zřejmě špatně pochopena, se bezpochyby odvozuje znění v syr. sin.: Josef, jemuž byla zasnoubena Panna Maria, zplodil Ježíše.

2 1 17 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE Lk 1 27; 2 5 test L Gn Sk test P Lk Celkový počet pokolení tedy činí: od Abraháma po Davida čtrnáct pokolení; od Davida po odvlečení do Babylonu čtrnáct pokolení; od odvlečení do Babylonu po Krista čtrnáct pokolení. Josef na sebe bere otcovství Ježíše před zákonem. 18 Ke zrození Ježíše Krista pak došlo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem e. Než spolu začali žít, ukázalo se, že je těhotná působením Ducha Svatého. 19 Její manžel Josef byl spravedlivý muž, a nechtěl ji vydat zákonnému šetření, rozhodl se tedy, že ji v tichosti propustí f. 20 Když pojal tento záměr, hle, zjevil se mu ve snu g Anděl Páně h a řekl mu: Josefe, Davidův synu, neboj se vzít k sobě svou manželku Marii: neboť co v ní bylo počato, pochází z Ducha Sva- e) [1 18] Židovské zásnuby byly natolik opravdovým závazkem, že snoubenec už byl nazýván manželem a svého slibu se nemohl už zprostit jinak než propuštěním snoubenky (v. 19). f) [1 19] Josefova spravedlivost tkví bezpochyby v tom, že nechce krýt svým jménem dítě, jehož otce nezná, ale také v tom, že je přesvědčen o Mariině ctnosti, a proto odmítá aplikovat v této tajemné záležitosti, kterou nechápe, přísnou proceduru Zákona, Dt 22 20n. g) [1 20] Jako ve SZ, Sir 34 1+, i zde dochází k tomu, že Bůh oznamuje člověku svůj úmysl ve snu: Mt 2 12, 13, 19, 22; 27 19; srv. Sk 16 9; 18 9; 23 11; 27 23; a souběžná vidění ve Sk 9 10n; 10 3n, 11n. h) [1 20] Anděl Páně ve starých textech, Gn 16 7+, představoval původně samotného Jahva. Pokročilejší nauka však s sebou přináší rozlišení mezi Bohem a anděly, srv. Tob 5 4+, napříště je anděl typickým nebeským poslem a z toho důvodu často vystupuje, když evangelia vyprávějí o Ježíšově dětství: Mt 1 20, 24; 2 13, 19; Lk 1 11; 2 9; srv. též Mt 28 2; Jan 5 4; Sk 5 19; 8 26; 12 7, 23. i) [1 21] Ježíš (hebrejsky Jehošua) znamená Jahve spasí. j) [1 22] V Mt se dále bude často objevovat tato formule i její obdoby: 2 15, 17, 23; 8 17; 12 17; 13 35; 21 4; 26 54, 56; 27 9; srv. 3 3; 11 10; 13 14, atd. Ale myšlenka, že v Ježíšovi se naplňují Písma, není vlastní pouze Matoušovi. Ježíš sám prohlašuje, že Písma mluví o něm, Mt ; Lk 4 21; ; 24 44; Jan 5 39+; 8 56; 17 12; atd. Už ve SZ bylo jedním z kritérií pravosti poslání proroků uskutečnění jejich slov, Dt Podle Ježíše a jeho učedníků oznámil Bůh své plány buď prostřednictvím slov nebo tého; 21 porodí syna a dáš mu jméno Je- Lk 1 31 žíš. On totiž spasí i svůj lid z jeho hříchů. Žl To všechno se stalo, aby se naplnil tento prorocký výrok Páně j : 23 Hle, panna počne a porodí syna, Iz 7 14 a dají mu jméno Emanuel, což se překládá: Bůh s námi. 24 Když se pak probudil, udělal Josef, jak mu Anděl Páně uložil: vzal svou manželku k sobě; 25 a nepoznal ji až do dne, kdy porodila Lk 2 7 syna k, a dal mu jméno Ježíš. Sir 46 1 Sk 3 16+; 4 12 Návštěva mudrců. 2 1a Když se Ježíš narodil za dnů krále Lk Heroda b v judském Betlémě, hle, do Jeruzaléma přišli mudrcové od Východu c 2 a řekli: Kde je ten židovský král, který se právě narodil? Viděli jsme totiž, jak vyšla jeho hvězda d, a přišli jsme Nm prostřednictvím událostí a víra křesťanů rozpoznává, že doslovné naplnění textů v osobě Ježíše Krista nebo v životě Církve ukazuje skutečné naplnění Božích záměrů, Jan 2 22; 20 9; Sk 2 23+; 2 31, 34 35; 3 24+; Řím 15 4; 1 Kor 10 11; ; 2 Kor 1 20; k) [1 25] Text se nevyslovuje o tom, co se stalo později, a sám o sobě nepotvrzuje nic o ustavičném Mariině panenství, ale ostatní obsah evangelia, stejně jako církevní tradice, je předpokládají. O Ježíšových bratrech srv a) [2 1] Zatímco v kap. 1 Matouš předvedl osobu Ježíše, syna Davidova a Syna Božího, charakterizuje v kap. 2 jeho poslání: Ježíš přináší spásu, která se nabízí pohanům, jejichž mudrce on přivolává ke svému světlu, vv. 1 12, a má trpět ve svém vlastním lidu, jehož bolestné zkušenosti nově prožívá: první vyhnanství v Egyptě, 13 15, druhé zajetí, 16 18, zahanbený návrat malého zbytku, nasur, (srv. v. 23+). Tato vyprávění haggadického rázu přinášejí tím, že líčí události, poučení o tom, o čem Lk poučuje Simeonovými prorockými slovy, srv. Lk b) [2 1] Kolem roku 5 nebo 4 před křesťanskou érou, neboť náš letopočet omylem začíná několik let po Kristově narození, srv. Lk 2 2+; Herodes vládl v letech 37 až 4 před naší érou. Své království rozšířil tak, že zahrnovalo Judsko, Idumejsko, Samařsko, Galileu, Pereu a další oblasti u Hauranu. c) [2 1] Vyprávění tohoto typu vyžaduje, aby se danému označení ponechala veškerá jeho neurčitost: má to být povýtce kraj moudrých astrologů, jimiž jsou tito mudrcové. d) [2 2] Jiný překlad (Vulg): hvězdu na východě. Stejně tak ve v. 9. 2

3 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 2 22 Jan 7 42 Mich 5 1 Iz 49 23; 60 5n Žl ,15 1Král 13 9n se mu poklonit. 3 Když se to dozvěděl král Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém. 4 Shromáždil všechny velekněze spolu se zákoníky lidu e a vyptával se jich na místo, kde se má Kristus narodit. 5 V judském Betlémě, řekli mu, takto je totiž napsáno u proroka: 6 A ty Betléme, zemi judská, nejsi nikterak nejmenší z předních Judových měst, neboť z tebe vzejde vévoda, jenž bude pást můj izraelský lid. 7 Tu Herodes potají předvolal mudrce, vyptal se jich na přesnou dobu, kdy se ta hvězda ukázala, 8 poslal je do Betléma a řekl: Jděte a pečlivě po tom dítěti pátrejte, a až je naleznete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit. 9 Poté, co krále vyslechli, vydali se na cestu; a hle, hvězda, kterou předtím viděli vycházet, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě f. 10 Když tu hvězdu uviděli, velice se zaradovali. 11 Vešli tedy do příbytku, uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu; potom otevřeli své po- kladnice a podali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu g. 12 Když pak ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi nevraceli, vydali se jinou cestou a navrátili se do své země. Útěk do Egypta a pobití neviňátek. 13 Když odešli, hle, Josefovi se zjevuje e) [2 4] Úkolem zákoníků, nazývaných také učitelé Zákona, Lk 5 17; Sk 5 34, nebo znalci zákona, Lk 7 30; atd., bylo vykládat Písmo svaté, zejména mojžíšský Zákon, a vyvozovat z něho pravidla chování pro život Židů, srv. Ezd 7 6+, 11; Sir Pro tuto svou roli měli mezi lidem velkou prestiž a vliv. Rekrutovali se hlavně, ne však výlučně, z farizeů, Spolu s velekněžími a staršími byli členy Velerady. f) [2 9] Evangelista má zjevně na mysli zázračné nebeské těleso, pro něž by se marně hledalo přirozené vysvětlení. g) [2 11] Bohatství a vonné látky z Arábie, Jer 6 20; Ez Otcové v darech spatřovali symboly Kristovy královské hodnosti (zlato), jeho božství (kadidlo) a umučení (myrha). Klanění mudrců naplňuje mesiášské výroky o poctě, ve snu Anděl Páně a říká mu: Vstaň, vezmi dítě a jeho matku a uprchni do Egypta; a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. 1Král 11 17,40 Neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil. 14 Vstal, vzal v noci dítě a jeho matku a uchýlil se do Egypta; 15 a zůstal tam až do Herodovy smrti, aby se naplnil tento prorocký výrok Páně: 2Král Jer 26 21; 43 Z Egypta jsem povolal svého syna h. Oz Tu když Herodes viděl, že ho mudrcové oklamali i, zmocnil se ho lítý hněv a dal v Betlémě a na celém jeho území pobít všechny chlapce mladší dvou let, podle doby, kterou si přesně zjistil u mudrců. 17 Tehdy se naplnil výrok proroka Jeremiáše j : 18 V Rámě bylo slyšet hlas, Jer pláč a táhlé naříkání: to Ráchel oplakávala své děti; a nechce se dát utěšit, neboť jich už není. Návrat z Egypta a usídlení v Nazaretě. 19 Když Herodes už nežil, tu se Anděl Páně zjevuje Josefovi ve snu v Egyptě a říká mu: Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a vydej se na cestu do izraelské země; neboť ti, kdo dítěti usilovali o život, umřeli. 21 Vstal, vzal dítě Ex i jeho matkua vrátil se do izraelské země. 22 Když se však dozvěděl, že nad Judskem vládne namísto svého otce Heroda Archelaos k, bál se tam jít; po výstraze ve snu kterou národy vzdávají izraelskému Bohu, srv. Nm 24 17; Iz 49 23; 60 5n; Žl h) [2 15] Izrael, syn z prorockého textu, byl tedy předobrazem Mesiáše. i) [2 16] Precedentem a paralelou tohoto vyprávění je Mojžíšovo dětství, jak je líčí rabínská tradice: když bylo buď ve viděních nebo prostřednictvím kouzelníků oznámeno narození dítěte, dal faraon povraždit novorozeňata. j) [2 17] V prvotním smyslu tohoto textu oplakává pramáti Ráchel své potomky z Efraima, Manasesa a Benjamina, které vyvraždili nebo deportovali Asyřané. K dané aplikaci textu snad Matouše přivedla tradice, která umísťovala Ráchelin hrob na území Betléma, Gn 35 19n. k) [2 22] Tento syn, jehož Herodovi porodila Malthaké (stejně jako Heroda Antipu), byl jud- 3

4 2 23 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE se uchýlil do galilejského kraje l 23 a usadil se ve městě zvaném Nazaret, aby se naplnil výrok proroků: Bude se nazývat Nazorejský m. II. VYHLÁŠENÍ NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ 1. EPICKÁ ČÁST Mk Kázání Jana Křtitele. Lk V těch dnech a přichází Jan Křtitel, káže v judské poušti b a říká: Sk Čiňte pokání c, neboť Nebeské králov- Mt 4 17+; 10 7 stvíd je velmi blízko. 3 To je právě ten, o němž mluvil prorok Izaiáš: Iz Jan 1 23 Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte jeho stezky. 4 Ten Jan nosil šat z velbloudí srsti Král 1 8+ a koženou zástěru kolem beder; za pokrm měl kobylky a lesní med. 5 Tehdy k němu chodil Jeruzalém a celé Judsko 11 7 i veškerý jordánský kraj 6 a dávali se od něho křtít ve vodách Jordánu a vyznávali přitom své hříchy e. 7 Když viděl, že ke křtu přichází mnoho farizeů f a saduským etnarchou od roku 4 př. Kr. do roku 6 po Kr. l) [2 22] Panství Heroda Antipy, srv. Lk m) [2 23] Nazorejský (Nazoraios, tvar, jejž přijali Mt, Jan a Sk) a jeho synonymum Nazaretský (Nazarenos, tvar, jejž přijal Mk, zatímco Lk má oba tvary) jsou dvě běžné transkripce aramejského adjektiva nasraja, jež je samo odvozeno od názvu města Nazaret (Nasrath). Tento výraz aplikovaný na Ježíše jako charakteristika jeho původu, 26 69, 71, a potom na jeho stoupence, Sk 24 5, se v semitském světě udržel jako označení Ježíšových učedníků, kdežto jméno křesťan, Sk 11 26, převládlo v řecko-římském světě. Není jasné, na které prorocké výroky zde Mt naráží; lze myslet na výraz nazir ze Sd 13 5, 7, nebo na neser, výhonek z Iz 11 1, nebo ještě spíš na nasar, střežit z Iz 42 6; 49 8, odtud nasur = Zbytek. a) [3 1] Stereotypní obrat, jenž slouží pouze jako přechod k dalšímu vyprávění. b) [3 1] Hornatá a opuštěná krajina, která se prostírá mezi ústředním hřebenem Palestiny a proláklinou Jordánu a Mrtvého moře. c) [3 2] Metanoia, etymologicky změna smýšlení, znamená, že člověk se zříká hříchů, činí pokání. Tuto lítost, která se ohlíží do minulosti, doprovází v normálním případě obrácení (řecké sloveso epistrefein), jímž se člověk navrací k Bohu a začíná nový život. Tato dvě doplňující se hlediska téhož hnutí duše nejsou vždy ve slovníku rozlišována. Srv. Sk 2 38+; Lítost i obrácení jsou nutnou podmínkou k dosažení spásy, kterou přináší Boží vláda. Výzvu k pokání hlásanou Janem Křtitelem, srv. též Sk 13 24; 19 4, bude opakovat Ježíš, Mt 4 17p; Lk 5 32; 13 3, 5, jeho učedníci, Mk 6 12; Lk 24 47, i Pavel, Sk 20 21; d) [3 2] Namísto Boží království, srv : Mt užívá obměněné formy tohoto pojmu, což odpovídá snaze Židů nahrazovat obávané Jméno metaforou. e) [3 6] Obřad ponoření, symbol očisty nebo obnovy, byl znám ve starých náboženstvích i v židovství (křest proselytů, Eséni). I když se Janův křest inspiruje těmito precedenty, liší se od nich ve třech podstatných rysech: nemá již na zřeteli očistu obřadní, nýbrž mravní, 3 2, 6, 8, 11; Lk ; neopakuje se, a nabývá tak rázu zasvěcení; má eschatologický smysl, protože člověka uvádí do sboru těch, kdo hlásají aktivní očekávání blízkého příchodu Mesiáše a kdo předem tvoří jeho společenství, 3 2, 11; Jan Tento křest má skutečnou, ale nikoli svátostnou účinnost, neboť jeho účin závisí na soudu Boha, který má teprve přijít v osobě Mesiáše, jehož oheň očistí anebo spálí podle toho, bude-li člověk dobře nebo špatně připraven, a jenž sám bude křtít v Duchu Svatém, 3 7, 10 12; Jan Tento Janův křest budou ještě udílet i Kristovi učedníci, Jan 4 1 2, až do dne, kdy bude pojat do nového obřadu, který ustanoví Ježíš, Mt 28 19; Sk 1 5+; Řím f) [3 7] Sekta Židů, kteří horlivě zachovávali Zákon, ale u nichž přehnané lpění na ústní tradici jejich učitelů vyústilo do velmi přemrštěné a strojené kazuistiky. Volnost, s níž Ježíš přistupoval k Zákonu a jeho styky s hříšníky nutně vyvolávaly odpor farizeů, o němž evangelisté, zejména Mt, zaznamenali mnohá svědectví; srv. Mt 9 11p; 12 2p, 14p, 24; 15 1p; 16 1p, 6p; 19 3p; 21 45; 22 15p, 34, 41; 23 p; Lk 5 21; 6 7; 15 2; 16 14n; 18 10n; Jan 7 32; 8 13; 9 13n; 11 47n. K některým z nich však měl Ježíš přátelský poměr, Lk 7 36+; Jan 3 1+, a učedníci v nich nalezli spojence proti saduceům, Sk Nedá se popřít jejich horlivost, srv. Řím 10 2, ani jejich smysl pro 4

5 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 3 17 Jan Řím Gal = 7 19p Jan 1 26,33 Jan 1 27,33 Sk 1 5+ Iz Jer 15 7 Mdr 5 14, ,50 ceů g, řekl jim: Zmijí plemeno, kdo vám napověděl, že máte uniknout blízkému Hněvu h? 8 Vydávejte tedy ovoce hodné pokání 9 a nedomnívejte se, že si můžete v nitru říkat:»naším otcem je Abrahám.«Neboť to vám říkám, Bůh může Abrahámovi vzbudit děti tady z těch kamenů. 10 Sekera je již přiložena ke kořeni stromů; a tak každý strom, jenž nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně. 11 Já sám vás křtím ve vodě k pokání; ale ten, jenž přichází za mnou, je silnější nežli já, jemu nejsem hoden zout opánky; on vás bude křtít v Duchu Svatém a v ohni i. 12 V ruce má vějačku a pročistí svůj mlat; sklidí si obilí na sýpku; plevy pak spálí v neuhasitelném ohni j. Ježíšův křest. Mk Lk Tu přichází Ježíš z Galileje k Jordánu 2Král za Janem, aby se od něho dal pokřtít. 14 On mu to rozmlouval a říkal: Já mám zapotřebí, abych byl pokřtěn od tebe, a ty Jan 13 6 přicházíš ke mně! 15 Ale Ježíš mu odpověděl: Nyní to dovol: neboť tak se sluší, abychom naplnili vše, čeho si žádá spravedlnost k. A tak mu to dovolí l. 16 Když byl Ježíš pokřtěn, hned vyšel z vody; a hle, otevřela se nebesa m : uviděl Božího Ducha, jak sestupuje jako ho- Jan lubice a přichází na něho n. 17 A hle, hlas přicházející z nebe říkal: To je můj milo- Iz 42 1 vaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení o. Mt 12 18; 17 5 spravedlnost, Sk 5 34n. Sám Pavel se honosí svou farizejskou minulostí, Sk 23 6; 26 5; Flp 3 5. g) [3 7] V reakci proti farizeům odmítali saduceové veškerou tradici kromě tradice psaného Zákona, srv. Sk Byli méně zbožní a více se starali o politiku, pocházeli zejména z velkých kněžských rodin; i v jejich případě docházelo ke střetnutím s Ježíšem, Mt 16 1, 6; 22 23p, a s jeho učedníky, Sk 4 1+; h) [3 7] Hněv, Nm 11 1+, Jahvova dne, Am 5 18+, který měl zahájit mesiášskou éru. i) [3 11] Oheň, méně hmotný a účinnější očistný prostředek než voda, symbolizuje již ve SZ, srv. Iz 1 25; Zach 13 9; Mal 3 2 3; Sir 2 5 atd., svrchovaný zásah Boha a jeho Ducha očisťujícího svědomí. j) [3 12] Oheň Geheny, 18 9+, který stravuje navěky to, co nemohlo být očištěno, Iz 66 24; Jdt 16 17; Sir 7 17; Sof 1 18; Žl 21 10, atd. k) [3 15] Třebaže je Ježíš bez hříchu, Jan 8 46, chce se podrobit Janovu křtu, neboť jej uznává jako úkon, jenž je v souladu s Boží vůlí, srv. Lk , jako poslední přípravu na mesiášskou éru, srv. Mt 3 6+, a tak chce učinit zadost spasitelné spravedlnosti Boha, jenž řídí plán spásy. Za tímto křestním úkonem se v Matoušově pojetí vynořuje bezpochyby myšlenka nové spravedlnosti, jejímž prostřednictvím Ježíš naplní a zdokonalí spravedlnost starozákonní, srv. 5 17, 20. l) [3 15] Do dvou rkp. Vet. lat. se na tomto místě vloudil apokryfní legendární doplněk: A zatímco byl křtěn, rozlilo se nad vodou silné světlo, takže všechny přítomné zachvátila bázeň. m) [3 16] Dod.: pro něho, to je jeho očím. n) [3 16] Duch, který se vznášel nad vodami při prvním stvoření, Gn 1 2, se zde objevuje při předehře k novému stvoření. Jednak dává Ježíšovi pomazání pro jeho mesiášské poslání, Sk 10 38, které bude Duch od nynějška řídit, Mt 4 1p; Lk 4 14, 18; 10 21; Mt 12 18, 28; a dále, jak pochopili Otcové, posvěcuje vodu a připravuje křesťanský křest, srv. Sk o) [3 17] Těmito slovy je Ježíš především označen jako pravý Služebník, kterého předpověděl Izaiáš. Ale výraz Syn, jenž zde nahrazuje slovo Služebník (vzhledem ke dvojímu smyslu řeckého termínu pais), zdůrazňuje mesiášský a skutečně synovský charakter jeho vztahu s Otcem, srv

6 Mk EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE Pokušení na poušti a. Lk Tu byl Ježíš odveden Duchem b na Dt 8 2 Žid 2 18 poušť, aby byl pokoušen od ďábla c. Ex 34 28; 2 Čtyřicet dní a čtyřicet nocí se postil, po tom měl hlad. 3 A přistoupil k němu pokušitel a řekl mu: Jsi-li Syn Boží d, řekni, 1Král 19 8 ať se z těch kamenů stanou chleby. 4 On však odpověděl: Je psáno: Dt 8 3 Netoliko chlebem bude živ člověk, ale každým slovem, jež vychází z Božích úst. 5 Tu ho ďábel bere s sebou do Svatého města a postavil ho na vrchol Chrámu 6 a říká mu: Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; neboť je psáno: Svým andělům dá příkazy o tobě Žl a oni tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen. a) [4 1] Ježíš je veden na poušť, aby tam byl pokoušen po čtyřicet dnů, jako kdysi Izrael po čtyřicet let, Dt 8 2, 4; srv. Nm Zakouší tam tři obdobná pokušení, jak je zdůrazněno citáty: hledat si potravu mimo Boha, Dt 8 3; srv. Ex 16, pokoušet Boha pro své uspokojení, Dt 6 16; srv. Ex , zapřít ho a jít za nepravými bohy, kteří dávají moc v tomto světě, Dt 6 13; srv. Dt ; Ex Tak jako Mojžíš, bojuje i Ježíš pomocí postu čtyřicet dní a čtyřicet nocí, Dt 9 18; srv. Ex 34 28; Dt 9 9; tak jako on pohlíží na celou zemi z vrcholu vysoké hory, Dt Bůh ho podporuje prostřednictvím svých andělů, v. 11, jak to slíbil Spravedlivému, Žl , a podle Mk 1 13 jej ochraňuje před divokými zvířaty jako Spravedlivého, Žl 91 13, a jako kdysi Izraele, Dt Vzhledem k těmto biblickým reminiscencím se Ježíš jeví jako nový Mojžíš (viz už 2 16+, 20 a Ex 4 19), který je vůdcem při novém exodu, srv. Žid ; to znamená jako Mesiáš, jak to po křtu vytuší ďábel ( jsi-li Syn Boží... ), který otevírá pravou cestu ke spáse, nikoli cestu sebedůvěry a pohodlnosti, ale cestu poslušnosti vůči Bohu i sebezáporu. Podání této epizody v Bibli nebrání tomu, abychom uznali její historičnost. Ačkoli byl Ježíš prost hříchu, mohl poznat vnější pokušení, srv. Mt 16 23, jeho pokušení bylo nutné k tomu, aby nás mohl vést, srv. Mt p; Žid 2 10, 17 18; 4 15; 5 2, 7 9. Musel se vypořádat s politickým a triumfalistickým mesianismem a zvolit namísto něho mesianismus duchovní v naprosté podrobenosti Bohu, srv. Žid b) [4 1] Duchem Svatým. Je to Boží tvůrčí energie a jeho Dech, jenž vedl proroky, Iz 11 2+; Sd 3 10+, a povede i Ježíše při plnění jeho poslání, srv ; Lk 4 1+, stejně jako později bude řídit počátky a rozmach církve, Sk c) [4 1] Tímto jménem, které znamená Žalobce, Pomlouvač, je občas překládáno hebrejské slovo Satan (Protivník), Job 1 6+; srv. Mdr Osobnosti, která toto jméno nese, protože stále svádí lidi ke hříchu, je přisuzována odpovědnost za všechno, co překáží Božímu a Kristovu dílu: 13 39p; Jan 8 44; 13 2; Sk 10 38; Ef 6 11; 1 Jan 3 8; atd. Jeho porážka bude znamením definitivního vítězství Boha, Mt 25 41; Žid 2 14; Zj 12 9, 12; 20 2, 10. d) [4 3] Biblický titul Syn Boží nevyjadřuje nutně synovství přirozené, ale může v sobě zahrnovat prostě jen synovství adoptivní vyplývající z Božího vyvolení, které nastoluje mezi Bohem a jeho tvorem obzvlášť důvěrné vztahy. Takto je uvedený titul aplikován na anděly, Job 1 6, na vyvolený lid, Ex 4 22; Mdr 18 13; na Izraelity, Dt 14 1; Oz 2 1; srv. Mt 5 9, 45, atd., na jejich knížata a představitele vůbec, Žl Když je tedy přiznáván Králi- Mesiáši, 1 Kron 17 13; Žl 2 7; 89 27, nevyžaduje sám o sobě, aby označoval někoho, kdo je víc než lidská bytost; není tedy rovněž na místě předpokládat toto vyšší pojetí názvu u Satana, Mt 4 3, 6, u posedlých, Mk 3 11; 5 7; Lk 4 41, tím méně pak u setníka, Mk 15 39, srv. Lk Ani slova při Křtu, Mt 3 17, a při Proměnění, 17 5, v sobě přímo nemusejí obsahovat víc než zvláštní přízeň udělovanou Mesiáši-Služebníku; taktéž otázka velekněze, 26 63, bezpochyby nepřekračovala tento mesiášský smysl. Jinak však titul Syn Boží zůstává otevřený a může v sobě vskutku zahrnovat vyšší hodnotu, totiž synovství ve vlastním slova smyslu, a Ježíš jasně napověděl, že tomu tak je, když o sobě mluvil jako o Synovi, 21 37, vyšším než andělé, 24 36, když prohlásil, že Bůh je jeho Otec ve zcela zvláštním smyslu, Jan a srv. můj Otec, Mt 7 21, atd., protože mezi oběma trvají jedinečné vztahy poznání a lásky, Mt Tato prohlášení podepřená dalšími výroky o božském postavení Mesiáše, , a o nebeském původu Syna člověka, 8 20+, a potvrzená nakonec triumfem Zmrtvýchvstání, propůjčila výrazu Syn Boží smysl přesně a skutečně božský, jak se s ním setkáváme např. u sv. Pavla, Řím Fakt, že si učedníci tuto skutečnost v době Ježíšova pozemského života jasně neuvědomovali (Mt a 16 16, které přidávají daný výraz k původnějšímu Markovu textu, jsou bezpochyby odrazem již rozvinutější víry), neubírá nic na historicitě Mistrových slov, o něž se opírá ona víra, kterou tito učedníci za pomoci Ducha Svatého definitivně nabyli po Velikonocích, těch slov, kterými Ježíš vyjádřil natolik zřetelně, nakolik to byli schopni jeho současníci snést, své vědomí, že je vlastním Synem Božím. 6

7 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 4 23 Dt 6 16 Dt Dt Ježíš mu řekl: Také je psáno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha. 8 Dále si ho ďábel bere s sebou na převysokou horu, ukazuje mu všechna království světa i jejich nádheru 9 a řekl mu: To vše ti dám, padneš-li na tvář a budeš se mi klanět. 10 Tu mu Ježíš říká: Odstup, Satane! Neboť je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a Jeho jediného budeš uctívat. 11 Nato ho ďábel opouští. A hle, přistoupili andělé a sloužili mu. Návrat do Galileje. Lk Když se dozvěděl, že Jan byl vydán *, 13 53n uchýlil se do Galileje, 13 a když opustil Nazaru e, šel a usadil se v Kafarnaumu na břehu moře, na pomezí Zabulonu a Neftali, 14 aby se splnil výrok proroka Izaiáše: Mk Iz Jan Zabulonova země a Neftaliho země, Cesta k moři, Zajordánský kraj, Galilea národů! 16 Lid, jenž přebýval v temnotě uviděl velké světlo; nad těmi, kdo přebývali v potemnělé krajině smrti, vzešlo světlo. 17 Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: Čiňte pokání, neboť Nebeské králov ství f je zcela blízko. Povolání prvních čtyř učedníků. Mk Lk Když kráčel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Jan Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře, byli totiž rybáři. 19 A říká jim: Jan 21 3 Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí. 20 Oni hned opustili své sítě a šli za ; ním A když došel dále, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak v loďce se svým otcem Zebedeem vyspravují sítě; a povolal je. 22 Oni hned opustili loďku i svého otce a šli za ním. Ježíš učí a uzdravuje. Mk 1 39; Procházel celou Galilejí, učil v je- Lk , jich synagógách, hlásal radostnou zvěst o Království a v lidu uzdravoval každou *) Zde to znamená uvězněn. e) [4 13] Nazara, velmi řídký tvar, doložený znamenitými autoritami: B Z Órigenés k, srv. Lk 4 16; valná většina rukopisů se vrátila k obvyklému tvaru Nazaret. f) [4 17] Boží kralování nad vyvoleným lidem a jeho prostřednictvím nad světem, které bylo ústředním bodem teokratického ideálu SZ, stojí též ve středu všeho, co hlásá Ježíš. Zahrnuje v sobě království svatých, jejichž králem bude opravdu Bůh, protože oni budou uznávat jeho vládu poznáním i láskou. Toto kralování ohrožené vzpourou hříchu, musí být obnoveno svrchovaným zásahem Boha a jeho Mesiáše, Dan Právě o tomto zásahu Ježíš po Janu Křtiteli, 3 2, ohlašuje, že už bezprostředně nadchází, 4 17, 23; Lk 4 43, a uskutečňuje ho nikoli jako válečný a nacionalistický triumf, jaký očekávaly zástupy, Mk 11 10; Lk 19 11; Sk 1 6, ale volí pro něj způsob zcela duchovní, Mk 1 34+; Jan 18 36, jedná jako Syn člověka, Mt 8 20+, a Služebník, Mt 8 17+; ; , uskutečňuje ho svým vykupitelským dílem, které vytrhne lidi zpod vlády nepřátelského Satana, 4 8; 8 29+; Před svým definitivním eschatologickým uskutečněním, po němž budou žít vyvolení u Otce na radostné nebeské hostině, 8 11+; 13 43; 26 29, započíná Nebeské království skromně, , jeho počátky jsou tajemné, 13 11, budí odpor, , jeví se jako skutečnost, která už začala, 12 28; Lk , a která se pomalu vyvíjí na zemi, Mk , prostřednictvím církve, Mt Mocí bude ustaveno jakožto království Kristovo Božím soudem nad Jeruzalémem, Mt 16 28; Lk 21 31, vyslání apoštolů povede k jeho hlásání po celém světě, Mt 10 7; 24 14; Sk 1 3+, a poté bude definitivně ustaveno a odevzdáno Otci, 1 Kor 15 24, při slavném návratu Kristově, Mt 16 27; 25 31, v průběhu posledního soudu, , 47 50; Prozatím se představuje pouze jako milost, ; ; Lk 12 32, kterou přijímají pokorní, Mt 5 3; ; 19 14, 23 24, a odříkaví lidé, ; 19 12; Mk 9 47; Lk 9 62; 18 29n, a kterou odmítají lidé pyšní a sobečtí, , 43; ; Vstupuje se do něho jen ve svatebních šatech, , šatech nového života, Jan 3 3, 5; někteří jsou z něho vyloučeni, Mt 8 12; 1 Kor ; Gal Je třeba bdít, abychom byli připraveni, když přijde znenadání, Mt O tom, jak v souvislosti s tématem nebeského království rozvrhl Matouš látku svého spisu, viz Úvod, s ; = Mt

8 4 24 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE nemoc a každou slabost g. 24 Jeho proslulost se rozšířila po celé Sýrii h a přiváděli mu všechny nemocné postižené rozličnými chorobami a trápeními, posedlé, náměsíčné i, ochrnulé a on je uzdravil. 25 Začaly za ním chodit početné zástupy z Galileje, z Desetiměstí j, z Jeruzaléma, z Judska a ze Zajordání. 2. EVANGELNÍ ŘEČ a Lk Blahoslavenství. 5 1 Když uviděl zástupy, vystoupil na horu b, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2 Ujal se slova a takto je učil: 3 Blahoslavení c, kdo mají duši chudého d, g) [4 23] Zázračná uzdravení jsou obzvlášť význačnými znameními Mesiášova příchodu, srv. 10 1, 7n; 11 4n. h) [4 24] Tento výraz použitý zde v nepříliš určitém smyslu označuje prakticky Galileu a její okolí, srv. Mk i) [4 24] Dnes říkáme epileptikové, srv j) [4 25] Desetiměstí byla skupina deseti svobodných měst s územím, jež k nim patřilo; tato města byla rozeseta hlavně na východ a na sever od Jordánu, patřil k nim i Damašek. a) [5 1] Ježíš podal výklad o novém duchu Božího království, 4 17+, v řeči, kterou bychom mohli nazvat proslovem k jeho nastolení; tuto řeč Marek vynechal, Mk 3 19+, zatímco Mt a Lk ( ) podávají její dvojí různou redakci. Lukáš z ní vypustil to, co se týkalo židovských zákonů a praktik, Mt , protože to pokládal za méně zajímavé pro své čtenáře. Mt do ní naopak zařadil slova pronesená při jiných příležitostech (viz jejich paralely v Lk), aby nabyla rázu co nejúplnějšího programu. Takto na základě různých složek povstala řeč, v níž se pojednává o pěti hlavních námětech: 1) jaký duch má oživovat děti království, ; 2) v jakém duchu mají tyto děti zdokonalit zákony a praktiky judaismu, ; 3) odpoutanost od bohatství, ; 4) vztahy k bližnímu, ; 5) pokyn, že do Božího království je třeba vstoupit uváženou volbou, která se také projevuje skutky, b) [5 1] Jeden z pahorků poblíž Kafarnaumu. c) [5 3] SZ používal občas obdobných pochvalných formulí, týkajících se zbožnosti, moudrosti, úspěchu, Žl 1 1 2; 33 12; ; Př 3 3; Sir 31 8; atd. Ježíš připomíná v duchu proroků, že také chudí mají účast na těchto požehnáních : první tři blahoslavenství, Mt 5 3 5; Lk , prohlašují, že lidé pokládaní obyčejně za nešťastné a prokleté, jsou šťastní, poněvadž mají schopnost přijmout požehnání neboť jejich je Nebeské království. 4 Blahoslavení tiší e, Žl neboť oni dostanou za úděl zemi. Gn Blahoslavení zarmoucení, Žl neboť oni budou potěšeni. Iz Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po Iz 51 1 spravedlnosti, Am Nebeského království. Další blahoslavenství se týkají bezprostředněji mravního postoje člověka. Jiná Ježíšova blahoslavenství nacházíme v Mt 11 6; 13 16; 16 17; 24 46; Lk ; atd. Viz také Lk 1 45; Zj 1 3; 14 13; atd. d) [5 3] Dosl. chudí v duchu. Kristus nově pojímá slovo chudý, vkládá do něho mravní odstín, jenž se dá vystopovat už u Sofoniáše, srv. Sof 2 3+; zde je upřesněn výrazem v duchu, který chybí v Lk Chudí nebo pokorní, kteří byli o vše připraveni a kteří jsou utiskováni, jsou pohotoví k přijetí Nebeského království: to je vlastní myšlenka blahoslavenství, srv. Lk 4 18; 7 22 = Mt 11 5; Lk 14 13; Jak 2 5. Chudoba jde ruku v ruce s duchovním dětstvím, které je pro vstup do Nebeského království nezbytné, Mt 18 1 = Mk 9 33n, srv. Lk 9 46; Mt 19 13np; 11 25np (tajemství odhalené maličkým, nepioi, srv. Lk 12 32; 1 Kor 1 26n). Výrazu chudí, ptochoi, odpovídá také slovo pokorní, tapeinoi, Lk 1 48, 52; 14 11; 18 14; Mt 23 12; 18 4, i slovo poslední jako protiklad k prvním, Mk 9 35, maličcí jako protiklad k velkým, Lk 9 48; srv. Mt 19 30p; 20 26p (srv. Lk 17 10). Ačkoli formule v Mt 5 3 zdůrazňuje ducha chudoby, jak u bohatých, tak u chudých, má Kristus obvykle na mysli skutečnou chudobu, zejména u svých učedníků, Mt 6 19n, srv. Lk 12 33n; Mt 6 25p; 4 18np (srv. Lk 5 1n); 9 9p; 19 21p; (srv. Mk 10 28p); srv. Sk 2 44n; 4 32n. On sám dává příklad chudoby, Lk 2 7; Mt 8 20p, a pokory, Mt 11 29; 20 28p; Mt 21 5; Jan 13 12n; srv. 2 Kor 8 9; Flp 2 7n. Ztotožňuje se s maličkými a nešťastnými, Mt 25 45, srv. 18 5np. e) [5 4] Nebo: pokorní. V. 4 je v řadě významných rkp. přesunut za v. 5. Tento fakt ve spojení s úzkou shodou myšlenek vyjádřených ve v. 3 a v. 4 umožňuje vyslovit hypotézu, podle níž je v. 4 pouze glosou vypůjčenou ze SZ. Jeho vynecháním by se snížil počet blahoslavenství na sedm, což je oblíbené Matoušovo číslo, srv

9 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 5 22 Př 9 5 Sir Žl ; 11 7 Ex Žid Př Petr 3 14 Sk 5 41 Flp 1 29 Kol 1 24 Žid Jak 1 2 Sir Mk 9 50 Lk Kol 4 6 Lv 2 13 Nm Jan Lk 8 16; Mk 4 21 Jan 3 21; neboť oni budou nasyceni. 7 Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. 8 Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. 9 Blahoslavení, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni Božími syny. 10 Blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost, neboť jejich je Nebeské království. 11 Blahoslavení jste, když vás budou urážet, pronásledovat vás a vylhaně proti vám kvůli mně říkat všemožné haneb- nosti. 12 Radujte se a plesejte, neboť hojná bude vaše odměna v nebesích: tak pronásledovali již vaše předchůdce, proroky f. Sůl země a světlo světa. 13 Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Není už k ničemu, leda aby se vyhodila ven a lidé ji pošlapali. 14 Vy jste světlo světa. Město se nemůže ukrýt, leží-li na hoře. 15 A lampa se neza- žíhá, aby se postavila pod kbelíkg, ale naopak na stojan, takže září všem, kdo jsou v domě. 16 Takto musí zářit vaše světlo 15 8 před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky 1Kor a oslavovali vašeho Otce, jenž je v nebesích. Naplnění Zákona. 17 Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky: nepřišel jsem zrušit, Řím 3 31; 10 4; nýbrž naplnit h. 18 Neboť vám vpravdě i říkám: dokud nepominou nebe a země, ani Lk nejmenší písmenko, ani jediná čárka j ze Zákona nepomine, dokud se vše nestane. 19 Tedy ten, kdo poruší jeden z oněch Jak 2 10 nejmenších předpisů a bude učit jiné, aby to dělali také tak, bude pokládán v Nebeském království za nejmenšího; kdo je naopak bude uskutečňovat a učit jim, ten bude pokládán v Nebeském království za velikého. Nová spravedlnost předčí spravedlnost starou. 20 Neboť vám říkám: nebude-li vaše Lv 19 15n spravedlnost překonávat spravedlnost Řím 10 3 zákoníků a farizeů, nevejdete do Nebeského království. 21 Slyšeli jste k, že předkům bylo řečeno: Ex Flp 3 9 Nezabiješ; a když někdo zabije, bude se za to zodpovídat soudu. 22 Já vám však říkám: Kdokoli se hněvá na svého bra- Ef 4 26 tra, bude se za to zodpovídat soudu; Jak ale řekne-li svému bratru:»hlupáku l!«, f) [5 12] Učedníci jsou nástupci proroků, srv ; 13 17; g) [5 15] Předmět nazvaný zde kbelík byl ve starověku dutý kus nábytku opatřený třemi nebo čtyřmi nohami. Snad zde tedy jde pouze o postavení lampy pod takovýto kus nábytku, asi jako kdyby se ukryla pod postel, jak tomu je v Mk 4 21p, nikoli o její zhasnutí, k němuž by došlo, kdyby se přes ni překlopil náš moderní kbelík. h) [5 17] Ježíš nepřichází zničit Zákon, Dt 4 8+, (a celý dřívější řád), ani ho sankcionovat jako nedotknutelný, ale směřuje k tomu, aby mu svým učením a svým počínáním dal novou a definitivní formu, ve které se konečně plně uskutečňuje to, čemu Zákon razil cestu, srv. Mt 1 22+; Mk To platí zejména o spravedlnosti, v. 20, srv. 3 15; Lv 19 15; Řím 1 16+, o dokonalé spravedlnosti, v. 42, pro kterou podávají řadu výrazných příkladů výroky v antitézích z vv Starobylé přikázání postihuje též tajné touhy a pohnutky, a tak se týká i lidského nitra, srv ; Žádná podrobnost Zákona nesmí tedy být opomenuta, aspoň pokud není takto přivedena ke svému dovršení, vv ; srv Nejde o ulehčení, nýbrž o prohloubení, Láska, která už byla shrnutím dřívějšího Zákona, 7 12; p., stává se Ježíšovým novým přikázáním, Jan 13 34, a je naplněním veškerého Zákona, Řím ; Gal 5 14; srv. Kol i) [5 18] Ježíš uvádí některé své výroky slůvkem Amen, Žl ; Řím 1 25+, a tím poukazuje na jejich závažnost: 6 2, 5, 16 atd.; Jan 1 51 atd. j) [5 18] Dosl. ani jota, ani nejmenší čárečka. k) [5 21] Tradiční vyučování se dělo ústní formou, zvláště v synagógách. l) [5 22] Slovo Rácha, přeložené z aramejštiny, znamená: prázdná hlava, dutá hlava. 9

10 3 12+ Mk Lk Ex = Dt 24 1 Mal = Mk Lk EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE bude se za to zodpovídat Veleradě m ; a řekne-li mu:»odpadlíku n!«, bude se za to zodpovídat v pekelném ohni. 23 Když tedy předkládáš svůj obětní dar před oltář, vzpomeneš-li si tam, že tvůj bratr má něco proti tobě, 24 zanechej tam před oltářem svůj dar a jdi se napřed smířit se svým bratrem, potom se vrať a teprve tehdy předlož svůj dar. 25 Pospěš si a dohodni se se svým protivníkem, pokud jsi s ním ještě na cestě, aby tě protivník nevydal soudci a soudce stráži a aby tě neuvrhli do vězení. 26 Vpravdě ti říkám: nevyjdeš odtud, dokud nezaplatíš do posledního haléře. 27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš. 28 Já vám však říkám: Kdokoli žádostivě pohlíží na nějakou ženu, už s ní ve svém srdci zcizoložil. 29 Svádí-li tě tvé pravé oko ke hříchu, vyrvi je a odhoď od sebe: neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden jediný z tvých údů a aby celé tvé tělo nebylo uvrženo do pekla. 30 A svádí-li tě tvá pravice ke hříchu, utni ji a odhoď od sebe: neboť je pro tebe lepší, aby zahynul jeden jediný z tvých údů a aby celé tvé tělo nepřišlo do pekla. 31 Také bylo řečeno: Kdokoli zapudí svou ženu, ať jí dá rozlukový list. 32 Já vám však říkám: Každý muž, jenž zapudí svou ženu mimo případ smilstva, ji vysta- vuje cizoložství; a kdokoli se ožení se za- 1Kor puzenou, cizoloží. 33 Slyšeli jste dále, že předkům bylo ře- Ex 20 7 čeno: Nebudeš křivě přísahat, ale splníš své přísahy vůči Pánu. 34 Já vám však říkám, Nm 30 3 Dt abyste vůbec nepřísahali: ani při Nebi, Jak 5 12 neboť to je Boží trůn; 35 ani při Zemi, ne- Iz 66 1 boť to je podloží jeho nohou; ani při Jeruzalému, neboť to je Město velkého Krále. Žl Nepřísahej také při své hlavě, neboť nemůžeš způsobit, aby jediný vlas na ní byl bílý nebo černý. 37 Ať je vaše řeč:»ano? 2Kor Ano.Ne? Ne.«o : co je navíc, pochází od Jak 5 12 Zlého. 38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: Oko za oko Ex a zub za zub. 39 Já vám však říkám, abyste nevzdorovali zlovolníkovi p : naopak, dáli ti někdo políček na pravou tvář, nastav mu ještě i druhou; 40 chce-li s tebou začít Lk 6 29 při a vzít ti suknici q, ponech mu i svůj Řím 12 19,21 plášť; 41 žádá-li od tebe, abys šel s ním jednu míli, ujdi s ním dvě. 42 Tomu, kdo tě žádá, dávej, a k tomu, kdo si od tebe Lk 6 30 chce půjčit, se neobracej zády. 43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: Budeš mi- Lv lovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele r. 44 Já vám však říkám: Milujte své Lk nepřátele s a modlete se za své pronásledovatele t, 45 abyste se stali syny svého Otce, který je v nebesích, neboť on dává svému slunci vzcházet nad zlými i nad dobrými Řím Lk Sk 7 60 Sir 4 10 m) [5 22] Zde Velký Sanhedrin, který sídlil v Jeruzalémě, na rozdíl od prostých soudů, vv , rozesetých po celé zemi. n) [5 22] K prvotnímu smyslu řeckého výrazu blázen přistupoval při jeho užití u Židů závažnější odstín, termín byl pojímán v náboženském smyslu jako bezbožnost. o) [5 37] Tato zřejmě dobře známá formule, srv. 2 Kor 1 17; Jak 5 12, se dá vysvětlovat různě: 1) Pravdomluvnost: jde-li o ano, řekněte ano, jde-li o ne, řekněte ne. 2) Upřímnost: ať výroku ano (nebo ne ) v ústech, odpovídá ano (nebo ne ) v srdci. 3) Slavnostnost: opakování slov ano nebo ne má být slavnostní formou souhlasu nebo popření, která má postačit a má člověka zprostit nutnosti utíkat se k přísaze odvolávající se na božstvo. p) [5 39] Jde o zlo (viz příklady z vv ), které postihuje člověka v jeho osobě: v jeho případě je zakázáno odporovat pomstou, oplácet zlo zlem (podle židovského pravidla odvety, v. 38, srv. Ex ; Žl 5 11+). Ježíš nezakazuje, aby se člověk důstojně stavěl proti nespravedlivým útokům, srv. Jan 18 22n, tím méně, aby bojoval proti zlu ve světě. q) [5 40] Jako zástavu, srv. Ex 22 25n; Dt 24 12n. Úmyslně paradoxní ráz této myšlenky je zjevný; srv r) [5 43] Druhá část tohoto přikázání se v této podobě v Zákoně nenachází a nemůže se v něm nacházet. Tento násilný obrat vyjádřený v jazyce, který je chudý na odstíny (aramejský originál), odpovídá pokynu: Nejsi povinen svého nepřítele milovat. Srv. Lk a jeho paralelu v Mt Nicméně v Sir a v kumránských spisech (1QS 1 10 atd.) nalezneme takový odpor vůči hříšníkům, který nemá daleko k nenávisti, a to právě mohl mít Ježíš na mysli. s) [5 44] Dod.: prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí. t) [5 44] Dod.: a za ty, kdo s vámi špatně zacházejí, srv. Lk 6 27n. 10

11 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 6 12 Lv 19 2+; Petr 1 16 Jak Lk Jan 5 44; Am 4 5 Mt 15 7; a sesílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. 46 Neboť milujete-li ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Nedělají to tak i celníci u? 47 A zdravíte-li jen své bratry, co děláte tak zvláštního? Nedělají to tak i pohané? 48 Vy tedy budete doko- nalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Almužna se má dávat ve skrytu. 6 1 Chraňte se konat svou spravedlnost a před lidmi, tak aby si vás všimli; jinak nebudete mít odměnu u svého Otce, který je v nebesích. 2 Když tedy dáváš almužnu, ne abys to vytruboval; tak to dělají pokrytci b v synagó- gách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; vpravdě vám říkám, svou odměnu už mají. 3 Když pak dáváš almužnu ty, ať tvá levice neví, co dělá tvá pravice, 4 aby tvá almužna byla skrytá; a tvůj Otec, který Žl vidí, co je ve skrytu, ti za ni odplatí. Modlitba ve skrytu. 5 A když se modlíte c, nebuďte jako pokrytci: rádi se při modlitbě stavějí do synagóg a na rozcestí, aby je bylo vidět. Vpravdě vám říkám, svou odměnu už mají. 6 Když se pak modlíš ty, odeber se Iz do svého pokoje, zavři za sebou dveře a modli se ke svému Otci, který je ve skrytu; a tvůj Otec, který vidí, co je ve skrytu, ti odplatí. 2Král 4 33 Dan 6 11 Pravá modlitba. Otčenáš. 7 Ve svých modlitbách nebuďte mno- Kaz 5 1 Sir 7 14 homluvní jako pohané: ti si představují, že když mnoho mluví, budou spíš vyslyšeni. 8 Nedělejte to jako oni; vždyť váš Otec dobře ví, co potřebujete, ještě než ho o to požádáte. 9 Vy se tedy modlete takto d : Lk Otče náš, jenž jsi na nebesích, Ez posvěť se Jméno tvé, Jan 17 6,26 10 přijď Království tvé, buď vůle tvá Mt 26 39, jako v nebi, tak i na zemi. 11 Př Chléb náš vezdejší e dej nám dnes. 42p; Dan 4 32 Jan 6 32,35 12 A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. Ef 4 32 u) [5 46] Výběrčí daní, kteří si při výkonu své funkce počínali vyděračsky, což jim vynášelo veřejné opovržení, srv. 9 10; a) [6 1] Var.: dávat almužnu ; jde tu o konání dobrých skutků, které člověka ospravedlňují před Bohem. Za hlavní z nich pokládali Židé almužnu, vv. 2 4, modlitbu, vv. 5 6, a půst, vv b) [6 2] Toto pojmenování mířící na veškeré falešné pobožnůstkáře a na jejich strojenou a okázalou zbožnost se v Ježíšově duchu vztahuje zejména na sektu farizeů: viz 15 7; 22 18; c) [6 5] Svým příkladem, Mt 14 23, i svými naučeními vedl Ježíš své učedníky k tomu, že se mají modlit, a učil je, jak to mají dělat. Modlitba má být pokorná před Bohem, Lk , i před lidmi, Mt 6 5 6; Mk 12 40p, člověk se má modlit spíš srdcem než ústy, Mt 6 7, modlitba má v sobě zahrnovat důvěru v Otcovu dobrotu, Mt 6 8; p, a být naléhavá až k dotěrnosti, Lk ; Jsme vyslyšeni, modlíme-li se s vírou, Mt 21 22p, ve jménu Ježíšově, Mt ; Jan ; 15 7, 16; , a prosíme-li o dobré věci, Mt 7 11, jako je Duch Svatý, Lk 11 13, odpuštění, Mk 11 25, dobro pro pronásledovatele, Mt 5 44p; srv. Lk 23 34, a hlavně příchod Božího království a ochrana při eschatologické zkoušce, Mt 24 20p; 26 41p; Lk 21 36; srv. Lk : to je celá podstata vzorové modlitby, které učil sám Ježíš, Mt p. d) [6 9] V Matoušově redakci Otčenáš obsahuje sedm proseb. Toto číslo má Mt v oblibě: dvakrát sedm pokolení v rodokmenu, 1 17; sedmero blahoslavenství, 5 3+; sedm podobenství, 13 3+; nemá se odpustit sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát, 18 22; sedm kleteb proti farizeům, ; sedm částí evangelia (viz Úvod, s....). Je možné, že Mt přidal k základnímu textu (Lk ) prosbu třetí, srv. 7 21; 21 31; 26 42, a sedmou, srv. výraz Zlý 13 19, 38, aby tak obdržel toto číslo. e) [6 11] V JB každodenní ; tradiční a pravděpodobný překlad obtížného výrazu. Lze překládat též: nutný k výživě a zítřejší. V každém případě se tím myslí, že Boha je třeba prosit o nezbytnou podporu pro hmotný život, ale ne o nic víc než právě o ni, ne o bohatství ani o nadbytek. (Užitím výrazu vezdejší z českého liturgického znění modlitby se tedy odchylujeme od textu v JB. Další odlišnosti: na zemi tak jako v nebi ; odpusť nám naše dluhy, jako jsme my odpustili svým dlužníkům.) Otcové aplikovali tento text na pokrm víry, na chléb Božího slova a chléb eucharistický: srv. Jan

12 6 13 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 26 41p Jan 17 11,15 1Jan Sol 3 3 Mk Sir Mt 5 7 Ef 4 32 Kol 3 13 Jak 2 13 Jdt 10 3 Iz 58 3 Lk Job Jak Mt Lk Lk Mt 5 3-4; A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého f. 14 Ano, odpustíte-li lidem jejich prohřešky, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15 ale neodpustíte-li lidem, ani váš ne- beský Otec neodpustí vaše prohřešky vám. Půst ve skrytu. 16 Když se postíte, netvařte se zasmušile, jako to dělají pokrytci: vyhlížejí ztrápeně, aby lidé dobře viděli, že se postí. Vpravdě vám říkám, už mají svou odměnu. 17 Když se pak postíš ty, navoň si hlavu a umyj si tvář, 18 aby o tvém postu nevěděli lidé, nýbrž tvůj Otec, který je ve skrytu; a tvůj Otec, který vidí, co je ve skrytu, ti to odplatí. Pravý poklad. 19 Nehromaďte si poklady na zemi, kde kazí mol a červ, kde se vloupávají a kradou zloději. 20 Ale hromaďte si poklady v nebi, tam není mol ani červ, kteří kazí, nejsou tam zloději, kteří se vloupávají a kradou. 21 Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude také tvé srdce. Oko, svítilna těla. 22 Svítilnou těla je oko. Je-li tedy tvé oko zdravé, bude celé tvé tělo jasné. 23 Jeli však tvé oko nemocné, bude celé tvé tělo temné. Je-li tedy světlo, které je v tobě, tmou, jaká to tma g! Bůh a peníze. 24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům: buď bude nenávidět jednoho a milovat druhého, nebo se přimkne k jednomu a pohrdne druhým. Nemůžete sloužit Bohu i penězům. Je třeba se odevzdat Prozřetelnosti. Lk Žl Proto vám tedy říkám: Neznepokojujte se o svůj život, o to, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se oblečete. Není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? 26 Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, ani neshromažďuje do stodol, a váš nebeský Otec je živí! Nemáte větší cenu než ono? 27 Kdo z vás ostatně může, když se tím znepokojujete, přidat k délce svého života jediný loket? 28 A proč se znepokojujete o oděv? Pohleďte na polní lilie, jak rostou, nenamáhají se, ani nepředou. 29 A říkám vám, že sám Šalomoun ve vší své nádheře ne- 1Král byl oblečen jako jedna z nich. 30 Když tedy Bůh takto odívá polní trávu, která dnes je a zítra bude vržena do pece, neudělá mnohem víc pro vás, malověrní? 31 Neznepokojujte se tedy a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Do čeho se oblečeme? 32 To všechno jsou věci, po nichž se pídí pohané. Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte tedy nejprve jeho království a jeho spra- Iz 51 1 vedlnost a to vše vám bude dáno navíc. 34 Neznepokojujte se tedy o zítřek: zítřek se bude znepokojovat sám o sebe. Každý Jak den má dost vlastního trápení. Nemáme posuzovat své bližní. Lk Řím Kor Nesuďte, abyste nebyli souzeni a ; 2 neboť soudem, jímž soudíte, budete souzeni vy a mírou, jíž měříte, bude Mk 4 24 naměřeno vám. 3 Co se díváš po smítku v oku svého bratra? A trámu, který máš Jan 8 7 v oku ty sám, toho si nevšimneš? 4 Nebo jak to, že říkáš svému bratru:»dovol, abych ti vytáhl smítko z oka,«a hle, ve tvém oku je trám! 5 Pokrytče, vytáhni si napřed trám ze svého oka a pak budeš jasně vidět, abys vytáhl smítko z oka svého bratra. f) [6 13] Nebo: od zla. Dod.: Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. (Pod vlivem liturgie.) g) [6 23] K hmotnému světlu, jehož dobrodiní tělu poskytuje anebo odpírá zdravé nebo nemocné oko, je tu přirovnáváno světlo duchovní, které vyzařuje z duše: jestliže se toto světlo zatmí, bude oslepení horší než při slepotě fyzické. a) [7 1] Nesuďte druhé, abyste nebyli souzeni Bohem. Táž myšlenka je v následujícím verši; srv. Jak

13 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 7 27 Př 23 9 Sir Lk Dt Mt Mk Lk Jan Jak 1 5+ Jak 1 5,17 1Jan ; 3 22 Lk 6 31 Tob 4 15 Řím Lk Dt Žl 1 1+ Jan Mt 19 24p Zj 13 11; Petr Dt ; Svaté věci se nesmějí znesvěcovat. 6 Nedávejte psům, co je svaté b, nehá- zejte své perly sviním, aby je nepošlapaly a pak se nevrhly na vás a neroztrhaly vás. Účinnost modlitby. 7 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 9 Je snad mezi vámi člověk, jenž dá svému synovi, když ho poprosí o chléb, kámen? 10 Nebo zase, když ho prosí o rybu, dá mu hada? 11 Když tedy vy, kteří jste zlí, umíte dávat svým dě- tem dobré věci, oč spíše váš Otec, který je v nebesích, dá dobré těm, kdo ho prosí! Zlaté pravidlo c. 12 Takto vše, co chcete, aby lidé dělali vám, dělejte vy sami jim: hle, to je Zákon i Proroci. Dvojí cesta d. 13 Vejděte úzkou branou. Široká totiž a prostranná je cesta e, která vede k záhubě, a mnozí se na ni vydávají; 14 ale těsná je brána a úzká cesta, jež vede k Životu, a je málo těch, kdo ji nacházejí. Nepraví proroci. 15 Mějte se na pozoru před nepravými proroky f, kteří k vám přicházejí přestrojení za ovce, ale v nitru jsou draví vlci. 16 Podle jejich ovoce je poznáte. Sklízejí Lk se hrozny z trní? Anebo fíky z bodláčí? 17 Takto každý dobrý strom nese = Jak 3 12 Sir 27 6 dobré ovoce, zatímco zplanělý strom Gal nese ovoce špatné. 18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce, ani zplanělý strom nést ovoce dobré. 19 Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat = 3 10p a vhozen do ohně. 20 Takto je tedy poznáte Jan 15 6 podle jejich ovoce. Praví učedníci. Lk Do Nebeského království nevejde ten, kdo mi říká:»pane, Pane,«ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích. 22 V onen den g mi mnozí řeknou: Iz Am 5 21+»Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu ne- Lk Mt prorokovali? Nevyháněli jsme ve tvém jménu zlé duchy? Nekonali jsme ve tvém jménu mnohé zázraky?«23 Tu jim řeknu do očí:»nikdy jsem vás neznal; pryč ode Žl 6 9 mne, pachatelé nepravosti.«24 Kdokoli tedy poslouchá tato má slova Lk a plní je, dá se přirovnat k rozvážnému člověku, který si postavil dům na skále. 25 Spadl déšť, přišly záplavy, větry zaduly Př 10 25; a rozpoutaly se proti tomu domu, a on se nezřítil: to protože byl založen na skále. 26 A kdokoli slyší tato má slova a neplní je, dá se přirovnat k pošetilému člověku, který si postavil dům na písku. 27 Spadl 12 3,7 1Jan 2 17 déšť, přišly záplavy, větry zaduly a vrhly Ez Job 8 15 se na ten dům, a on se zřítil. A veliká byla jeho zkáza! b) [7 6] Posvátné maso, pokrmy, jež byly posvěceny obětováním v Chrámě, srv. Ex 22 30; Lv Právě tak se nesmí předkládat drahocenná a svatá nauka lidem, kteří nejsou schopni správně ji přijímat a mohli by jí zneužít. Text neupřesňuje, kdo tito lidé jsou: Nepřátelští Židé? Nebo pohané (srv )? c) [7 12] Tato zásada chování byla velmi dobře známá ve starověku vůbec a zejména v judaismu: srv. Tob 4 15; List Aristeův, Targum k Lv 19 18, Hillel, Filón atd., ale ve formě záporné: nemáme dělat bližnímu to, co bychom nechtěli, aby on dělal nám. Ježíš a po něm křesťanští spisovatelé tuto zásadu obracejí a dávají jí kladný smysl, který je mnohem náročnější. d) [7 13] Učení o dvojí cestě, cestě dobra a zla, mezi nimiž má člověk volit, je v judaismu dávný a rozšířený námět, srv. Dt ; Žl 1; Př ; 12 28; 15 24; Sir 15 17; Svůj výraz nalezl v krátkém morálním traktátu, který se nám dochoval prostřednictvím Didaché a jejího latinského překladu Doctrina apostolorum. Dá se předpokládat, že jeho vliv rovněž nacházíme v Mt ; ; ; a v Řím ; e) [7 13] Var.: široká je brána a prostranná cesta. f) [7 15] Lžiučitelé, kteří svádějí lid falešným zdáním zbožnosti, a přitom sledují jen své zištné cíle, srv. 24 4n, 24. g) [7 22] V den posledního soudu. 13

14 7 28 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE Lk 7 1; 4 32 Mk 1 22 Údiv zástupů. 28 I stalo se, když Ježíš dokončil tyto řeči, že zástupy nad jeho učením žasly: 29 neboť on je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci h. III. HLÁSÁNÍ NEBESKÉHO KRÁLOVSTVÍ 1. EPICKÁ ČÁST: DESET ZÁZRAKŮ Mk Uzdravení malomocného. Lk Když sešel s hory, vydaly se za ním velké zástupy. 2 A hle, přistoupil jeden malomocný, klaněl se mu a řekl: Pane, chceš-li, můžeš mě očistit. 3 On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: Chci, buď očištěný. A hned bylo jeho malomocenství očištěno a. 4 A Ježíš mu říká: Mk Chraň se, abys o tom s kýmkoli mluvil, ale jdi, ukaž se knězi a přines v oběť dar, Lv jejž předepsal Mojžíš: jim na svědectví. Lk Jan Uzdravení setníkova služebníka. 5 Když vešel do Kafarnaumu, přistoupil k němu jeden setník a úpěnlivě ho prosil: 6 Pane, řekl, můj chlapec leží u mne doma ochrnutý a strašlivě trpí. 7 On mu říká: Půjdu a uzdravím ho. 8 Pane, odvětil setník, nezasloužím si, Lk 5 8 abys vešel pod mou střechu; ale řekni Žl 33 9; jen slovo a můj chlapec bude uzdraven. 9 Vždyť i já jsem pouze podřízený, mám Bar pod sebou vojáky a říkám jednomu: Jdi! a on jde, a jinému: Přijď! a on přijde, a svému služebníkovi: Udělej tohle! a on to udělá. 10 Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo šli za ním: Vpravdě vám říkám, u nikoho v Izraeli jsem nenalezl takovou víru b. 11 Říkám vám však, h) [7 29] Ti stavěli veškeré své učení pod záštitu tradice předků, srv Dod.: a farizeové. a) [8 3] Svými zázraky zjevuje Ježíš svou moc nad přírodou, ; p, zejména nad nemocí, 8 1 4, 5 13, 14 15; 9 1 8, 20 22, 27 31; ; 15 30; p; Mk ; ; Lk ; ; Jan ; , nad smrtí, Mt p; Lk ; Jan , a nad zlými duchy, Mt Ježíšovy zázraky se liší svou prostotou od oslnivých divů helenismu a rabínského judaismu a na rozdíl od nich mají význam především duchovní a symbolický: zvěstují tresty, p, a dary mesiášské éry, 11 5+; ; p; Lk ; Jan ; , a zahajují triumf Ducha nad Satanovou říší, 8 29+, a nad silami Zla, nad hříchy, 9 2+, a nemocemi, Některé zázraky vykonal Ježíš ze soucitu, 20 34; Mk 1 41; Lk 7 13, jinak však jimi sledoval především utvrzování víry, 8 10+; Jan Proto je Ježíš koná vždy po zralé úvaze, a když je ochoten vyhovět prosbě o zázrak, žádá, aby se věc uchovala v tajnosti, Mk 1 34+, a vyhrazuje si přitom, že později vykoná rozhodující zázrak, jímž bude jeho vlastní Zmrtvýchvstání, Tuto moc uzdravování předal Ježíš svým apoštolům, když je posílal hlásat království, 10 1, 8p; proto Mt zařazuje před Ježíšovy pokyny k misiím, 10, vyprávění o deseti zázracích, 8 9: moc konat zázraky je totiž znakem misionářova poslání, Mk 16 17n; Sk 2 22; srv. Sk b) [8 10] Tato víra, kterou Ježíš vyžaduje od začátku své činnosti, Mk 1 15, a kterou bude vyžadovat neustále, je hnutím důvěry a odevzdanosti, jímž se člověk přestává spoléhat na své myšlenky a na své síly a odevzdává se slovu a moci toho, v něhož věří, Lk 1 20, 45; Mt 21 25p, 32. Ježíš ji požaduje, zvláště jde-li o jeho zázraky, 8 13; 9 2p, 22p, 28 29; 15 28; Mk 5 36p; 10 52p; Lk 17 19, které spíš než skutky milosrdenství jsou znameními ukazujícími na jeho poslání a na království, 8 3+; srv. Jan 2 11+; proto je Ježíš nemůže vykonat, pokud nenalezne víru, která jim má dát jejich plný smysl, ; 13 58p; Víra, vyžadující oběť rozumu a celé bytosti, je nesnadný skutek pokory, 18 16p, jejž mnozí odmítají vykonat, zejména v Izraeli, 8 10p; 15 28; 27 42p; Lk 18 8, nebo jej vykonají jen polovičatě, Mk 9 24; Lk I samým učedníkům dlouho trvá, než uvěří, 8 26p; 14 31; 16 8; 17 20p, projevuje se to dokonce ještě i po Zmrtvýchvstání, 28 17; Mk ; Lk 24 11, 25, 41. Nejupřímnější víra hlavy apoštolského sboru, Skály, , bude otřesena pohoršením Utrpení, p, ale ona zvítězí i nad tím, Lk Když je víra silná, dokáže divy, 17 20p; 21 21p; Mk 16 17, všeho dosáhne, 21 22p, Mk 9 23, zvláště odpuštění hříchů, 9 2p; Lk 7 50, a spásy, k níž je toto odpuštění nezbytnou podmínkou, Lk 8 12; Mk 16 16; srv. Sk

15 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 8 28 Lk Řím Jan , ; 24 51; Mk Lk p Mk 9 27 Sk 3 7 Mk Lk že mnozí přijdou od východu i od západu a zaujmou místa na hostině c s Abrahámem, Izákem a Jakubem v Nebeském království, 12 zatímco synové království d budou vyvrženi ven do tmy: tam bude pláč a skřípění zubů e. 13 Potom řekl setníkovi: Jdi! Ať se ti stane podle tvé víry. A chlapec byl v tu chvíli uzdraven. Uzdravení Petrovy tchyně. 14 Když přišel do Petrova domu, viděl Ježíš, že jeho tchyně je na loži v horečce. 15 Dotkl se její ruky, horečka ji opustila, ona vstala a obsluhovala je. Četná uzdravení. 16 Když nadešel večer, předvedli mu mnoho lidí posedlých zlými duchy; slovem ty duchy vyhnal a uzdravil všechny nemocné, 17 aby se naplnil výrok proroka Izaiáše: Iz 53 4 Vzal naše neduhy a obtížil se našimi cho- Jan 1 29 robami f. Lk Požadavky apoštolského poslání. 18 Když uviděl, že je obklopen četnými zástupy, dal Ježíš příkaz odjet na druhý břeh g. 19 A přistoupil jeden zákoník a řekl mu: Mistře, půjdu za tebou, kamkoli bys šel. 20 Ježíš mu říká: Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízda; Žl 84 4 a Syn člověka h, ten nemá, kam by hlavu 2Kor 8 9 složil. 21 Jiný učedník mu řekl: Pane, dovol mi, abych šel napřed pohřbít svého otce. Gn Ale Ježíš mu říká: Pojď za mnou a ne- Tob 4 3 chej mrtvé, ať pohřbívají své mrtvé. Mt 4 20,22; 10 37p Utišená bouře. Mk Lk Pak nastoupil do loďky a jeho učedníci nastoupili za ním. 24 A hle, moře se velice rozbouřilo, takže loďku zaplavo- Jon 1 4n valy vlny. On však spal. 25 Přistoupili, probudili ho a řekli: Zachraň nás, Pane, hyneme! 26 Říká jim: Proč se bojíte, 6 30; malověrní? Pak vstal, pohrozil větrům a moři, a rozhostil se velký klid. 27 Tu se Žl lidí zmocnil údiv a řekli si: Kdo je to, že ho poslouchají i větry a moře? Gadarští posedlí zlými duchy. Mk Lk Když se dostal na druhý břeh, do kraje Gadarských i, potkali ho dva posedlí zlými duchy j, kteří vyšli z hrobů; byli tak c) [8 11] Po vzoru Iz 25 6; ; Žl 22 27, atd. se v judaismu k vyjádření radostí mesiášské éry často užívalo obrazu hostiny: srv ; 26 29p; Lk 14 15; Zj 3 20; d) [8 12] To znamená Židé, přirození dědici veškerých zaslíbení. Ti z nich, kteří v Krista neuvěří, uvidí, jak jejich místa zaujmou pohané. e) [8 12] Biblický obraz hněvu a zloby bezbožníků vůči spravedlivým: srv. Žl 35 16; 37 12; ; Job U Mt je součástí popisu odsouzení. f) [8 17] Podle Izaiáše na sebe Služebník vzal naše bolesti svým smírným utrpením. Podle Matoušova pojetí si je Ježíš vzal tím, že je odstranil svými zázračnými uzdraveními. V tomto zdánlivě násilném výkladu se ve skutečnosti skrývá hluboká teologická pravda: právě proto, že Ježíš, Služebník, přišel na sebe vzít smíření za hříchy, mohl ulehčit lidem od tělesných nemocí, které jsou následkem hříchu a trestem za něj. g) [8 18] Východní břeh Tiberiadského jezera. h) [8 20] Označení Ježíše tímto titulem, který se vyskytuje pouze v evangeliích, srv. Jan 3 14+, a jen výjimečně jinde, Sk 7 56; Zj 1 13; 14 14, pochází od něho samotného a Ježíš tohoto názvu užíval s oblibou, aby jednak popsal své ponížení, 8 20; 11 19; 20 28, zejména při utrpení, atd., a pak aby předpověděl svůj eschatologický triumf, jímž bude zmrtvýchvstání, 17 9, slavný návrat, 24 30, a soud, Neboť tento titul, v němž zaznívá veškeré kouzlo a šťavnatost aramejštiny a jenž původně neznamenal nic jiného než prostě člověk:, Ez 2 1+, poukazoval svou neobvyklostí na poníženost Ježíšova lidského údělu; protože však zároveň Dan a po něm židovská apokalyptika (Henoch) užívala tohoto názvu k označení nadzemské osobnosti nebeského původu, která má od Boha obdržet eschatologické království, napovídala slova Syn člověka tajemně, ale sdostatek jasně, srv. Mk 1 34+; Mt , pravý charakter Ježíšova mesiášství. Výslovné prohlášení před veleradou, , mělo ostatně rozptýlit veškerou nejistotu. i) [8 28] Jsou takto pojmenováni podle města Gadary ležícího na jihovýchod od jezera. Var.: Gerazští (Mk, Lk a Mt ve Vulg.) je odvozena od jména jiného města, Gerazy nebo snad Chorsie. Další var.: Gergesenští pochází z jedné Órigenovy konjektury. j) [8 28] Dva posedlí místo jednoho, který je v Mk a Lk; stejně tak dva slepci u Jericha, 20 15

16 8 29 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 4 3+ divocí, že nikdo se tou cestou neodvažoval projít. 29 Tu začali křičet: Co nám chceš, Synu Boží? Přišel jsi sem, abys nás trápil, než nadešel čas k? 30 V jisté vzdálenosti se tam páslo stádo vepřů. 31 A ti zlí duchové Ježíše úpěnlivě prosili: Vyženeš-li nás, pošli nás do toho stáda vepřů. 32 Jděte, řekl jim. Vyšli tedy, vešli do vepřů a hle, celé stádo se vrhlo ze srázu do moře a zahynulo ve vodách. 33 Pasáci se dali na útěk, odebrali se do města a všechno tam pověděli, i o těch posedlých zlými duchy. 34 A tu celé město vyšlo Ježíšovi naproti; a jakmile ho uviděli, prosili, aby z jejich kraje odešel. Mk Uzdravení ochrnulého. Lk Nastoupil na loď, přeplavil se a přišel do svého města a. 2 A hle, přinášeli mu ochrnutého, který ležel na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl tomu ochrnutému: Měj důvěru, synu, Lk 7 48 odpouštějí se ti hříchy b. 3 A hle, někteří zákoníci si sami pro sebe řekli: Ten člověk se rouhá. 4 A když Ježíš poznal, co Jan Jan si oni myslí, řekl: Proč máte v srdci takové zlé myšlenky? 5 Co je přece snazší, 30, a dva slepci v Betsaidě, 9 27, vystupující při zázraku, jenž je odvozeninou zázraku jerišského. Toto zdvojování osob je patrně věcí Matoušova stylu. k) [8 29] V očekávání dne soudu požívají zlí duchové jisté svobody a je jim dovoleno tak či onak na zemi řádit, Zj 9 5. Nejraději to dělají tím, že vstupují do lidí, Následná posedlost je často doprovázena nějakou nemocí: ta je totiž jako následek hříchu, 9 2+, dalším projevem Satanova vlivu, Lk Exorcismy v evangeliu, které někdy mají, tak jako zde, formu pouhého vymítání, srv p; Mk p; Lk 8 2, na sebe proto jindy berou formu uzdravování, ; p; p; Lk Svou mocí nad démony ničí Ježíš Satanovu říši, 12 28p; Lk ; srv. Lk 4 6; Jan , a nastoluje mesiášské království, jež je charakterizováno slibem udělení Ducha Svatého, Iz 11 2+; Jl 3 1n. Lidé to sice často odmítají pochopit, , zato zlí duchové to vědí dobře, jako zde a v Mk 1 24p; 3 11p; Lk 4 41; Sk 16 17; Tuto moc vymítání zlých duchů předává Ježíš svým učedníkům zároveň s mocí zázračného uzdravování, 10 1, 8p, která je s ní spojena, 8 3+; 4 24; 8 16p; Lk a) [9 1] Bylo to Kafarnaum, srv říci:»odpouštějí se ti hříchy«anebo říci:»vstaň a choď«c? 6 Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouš- Dan 7 14 tět hříchy, říká tedy tomu ochrnutému: Jan 5 27 Jan 5 8 Vstaň, vezmi své lože a odejdi domů! 7 On vstal a odešel domů. 8 Když to zástupy viděly, pojala je bázeň a vzdaly 8 3+ chválu Bohu, že dal lidem takovou moc d. Povolání Matouše. Mk Lk Když Ježíš vyšel, uviděl cestou člověka jménem Matouš e, jenž seděl v celnici, a říká mu: Pojď za mnou! On vstal 4 19 a šel za ním. Stolování s hříšníky. Mk Když seděl u stolu v domě, hle, přišli Lk mnozí celníci a hříšníci f a stolovali s Je- Lk ; žíšem a jeho učedníky. 11 Když to uviděli farizeové, říkali jeho učedníkům: Proč váš mistr jí spolu s celníky a hříšníky? 12 Ale on to uslyšel a řekl: Lékaře nepo- 1Tim 1 15 třebují zdraví, nýbrž nemocní. 13 Naučte = 12 7 Oz 6 6 se tedy, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť g. Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, nýbrž hříšníky. Lk b) [9 2] Ježíš pomýšlí nejprve na uzdravení duše, teprve potom na uzdravení těla a tělo uzdravuje jen s ohledem na uzdravení duše. Ale už tato slova v sobě slib uzdravení zahrnovala, protože neduhy byly pokládány za následek hříchu, jejž spáchal sám nemocný nebo jeho rodiče, srv ; Jan 5 14; 9 2. c) [9 5] Samo o sobě je méně snadné odpustit hříchy duše než uzdravit tělo, ale je snadnější to říci, protože se to nedá navenek ověřit. d) [9 8] Všimněme si plurálu: Mt má bezpochyby na mysli služebníky církve, kteří tuto moc obdrželi od Krista, e) [9 9] Je totožný s apoštolem, jehož Mk a Lk nazývají Lévi. f) [9 10] Lidé, které jejich mravní chování nebo nechvalně proslulé zaměstnání činilo nečistými, srv , a s nimiž proto nebylo záhodno se stýkat. Zejména byli v podezření, že nezachovávají řadu zákonů týkajících se pokrmů; bylo tedy problematické sdílet s nimi stůl, Mk 7 3 4, 14 23p; Sk ; ; Gal 2 12; srv. 1 Kor 8 9; Řím 14. g) [9 13] Před rigoristickým a vnějškovým uplatňováním a zachováváním Zákona dává Bůh přednost vnitřním citům upřímného a soucitného srdce. U proroků je to častý námět, Am

17 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE 9 35 Mk Lk Jan Kor 5 17 Gal 1 6; 4 9 Jan 1 17 Job Mk Lk Tim Sk Mt Rozprava o postu. 14 Tu k němu přistupují Janovi učedníci h a říkají: Proč se my a farizeové postíme a tví učedníci se nepostí? 15 A Ježíš jim řekl: Mohou ženichovi společníci truchlit, pokud je s nimi ženich i? Ale přijdou dny, kdy jim ženich bude odňat j ; a potom se postit budou. 16 Nikdo nepřišívá nesepranou záplatu na staré šaty; neboť nastavený kus látky šaty stahuje a trhlina se zhorší. 17 Stejně tak se nenalévá mladé víno do starých měchů; jinak měchy prasknou, víno se vyleje a mě- chy se zničí. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se zachová jedno i druhé k. Uzdravení ženy trpící krvotokem a vzkříšení dcery představeného. 18 Zatímco k nim mluvil, hle, přistoupil k němu jeden představený l, klaněl se před ním a řekl: Právě mi umřela dcera; ale přijď, vlož na ni svou ruku, a bude žít. 19 A Ježíš vstal a šel za ním i se svými učedníky. 20 A hle, zezadu přistoupila jedna žena trpící už po dvanáct let krvotokem a dotkla se třásně jeho pláště. 21 Říkala si totiž: Dotknu-li se jen jeho pláště, budu uzdravena. 22 Ježíš se obrátil, uviděl ji a řekl jí: Měj důvěru, dcero, tvá víra tě uzdravila. A od té chvíle byla ta žena uzdravena. 23 Když Ježíš přišel do domu toho představeného a viděl flétnisty a hlučící zástup m, řekl: 24 Odstupte, neboť to děvče nezemřelo, ale spí. A oni se mu vysmí- Jan vali. 25 Když pak vyhnali zástup ven, on vstoupil, vzal děvče za ruku a ono po vstalo. 26 Pověst o tom se roznesla po celé 8 3+ té krajině. Uzdravení dvou slepců Když odtud Ježíš odcházel, šli za ním dva slepci a hlasitě volali: Slituj se nad námi, Davidův synu n! 28 Když došel do domu, ti slepci k němu přistoupili a Ježíš jim říká: Věříte, že to mohu udělat? Ano, Pane, říkají mu. 29 Tu se dotkl jejich očí se slovy: Ať se vám stane podle vaší víry. 30 A oči se jim otevřely. Tehdy je Ježíš přísně napomenul a řekl: Mějte se na pozoru! Ať se to nikdo nedozví! Mk Ale oni vyšli a šířili jeho věhlas po celé té krajině. Uzdravení němého posedlého. = Lk Když odcházeli, hle, předvedli mu jednoho němého, který byl posedlý zlým duchem. 33 A když byl zlý duch vypu zen, ten němý promluvil. Zástupy užasly a říkaly: Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno! 34 Ale farizeové ří- Mk 7 37 kali: Vládcem zlých duchů vyhání zlé duchy o. Ubohost zástupů. 35 Ježíš procházel všemi městy a vesni- = 4 23 cemi, učil v jejich synagógách, hlásal radostnou zvěst o Království a uzdravoval Mk 1 1+ každou nemoc a každou slabost. h) [9 14] Učedníci Jana Křtitele se tak jako farizeové postili nad stanovenou míru, aby svou zbožností uspíšili příchod Království. Srv. Lk i) [9 15] Ježíš je ženichem a jeho druhové, to je družbové, se postit nemohou, protože s ním už započaly mesiášské časy. j) [9 15] Jasné ohlášení Ježíšovy smrti. k) [9 17] Staré šaty i staré měchy znamenají judaismus v tom, co je na něm v plánu spásy pomíjivého. Nesepraná látka a nové víno představují nového ducha Božího království. Zbožnost, kterou Janovi učedníci a farizeové pěstují nádavkem, pouze poškozuje starý řád, zatímco oni se domnívají, že jej omladí. Ježíš odmítá vyspravování a záplatování, protože chce dělat něco úplně nového, totiž povznést do vyšší roviny sám duch Zákona, srv. 5 17n. l) [9 18] Představený synagógy, který se podle Mk a Lk jmenoval Jairos. m) [9 23] Jde o hlučné projevy orientálního smutku. n) [9 27] Mesiášský titul, 2 Sam 7 1+; srv. Lk 1 32; Sk 2 30; Řím 1 3, jenž byl v judaismu obecně přijímán, Mk 12 35; Jan 7 42, a jejž Mt jeho aplikaci na Ježíše zvlášť zdůraznil, 1 1; 12 23; 15 22; 20 30p; 21 9, 15. Ježíš sám ho však přijímal s výhradou, poněvadž s ním bylo spojováno čistě lidské chápání Mesiáše, Mt ; srv. Mk 1 34+, a dával před ním přednost tajemnému titulu Syn člověka, o) [9 34] Tento verš je v rkp. západního typu textu vynechán. 17

18 9 36 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE Mk Když uviděl zástupy, měl s nimi soucit, neboť ti lidé byli unavení a zemdlení jako ovce, které nemají pastýře p. 37 Tu říká svým učedníkům: Žeň je hojná, ale Lk 10 2 dělníků je málo; 38 proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jan APOŠTOLSKÁ ŘEČ Mk ; 6 7 Lk 9 1 Mt Mk Lk Sk 1 13 Lk Jan 4 9, ; Lk 10 9,11 Vyslání Dvanácti Ježíš k sobě povolal svých dvanáct učedníků a a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou slabost. 2 Toto jsou jména dvanácti apoštolů b : první Šimon nazývaný Petr a jeho bratr Ondřej; potom Zebedeův syn Jakub a jeho bratr Jan; 3 Filip a Bartoloměj; Tomáš a celník Matouš; Alfeův syn Jakub a Tadeáš; 4 Šimon Horlivec a Jidáš Iškariotský, právě ten, který ho zradil. 5 Těch dvanáct Ježíš vyslal a dal jim takovéto příkazy: Nevydávejte se cestou k pohanům a nevcházejte do samaritánského města; 6 jděte spíš ke ztraceným ovcím z Izraelova domu c. 7 Cestou vyhlašujte: Nebeské království je zcela blízko. 8 Uzdravujte nemocné, mrtvé probouzejte k životu, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zdarma jste dostali, zdarma dá- Iz 55 1 vejte. 9 Neobstarávejte si zlato ani stříbro, ani drobné peníze do svých opasků, 10 ani mošnu na cestu, ani dvoje šaty, ani Mk Sk 8 20 opánky, ani hůl: neboť dělník si zaslouží Lk 9 3; svou obživu. 11 Ať přijdete do kteréhokoli města či vesnice, vyptejte se na někoho, kdo se těší vážnosti, a přebývejte u něho, dokud neodejdete. 12 Když vstoupíte do domu, pozdravte jej d : 13 je-li ten dům toho hoden, ať na něj přijde váš pokoj; pokud ne, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14 A nepřijmeli vás někdo a nebude naslouchat vašim slovům, vyjděte z toho domu nebo 10 4 Lk Kor 9 14 Mk Lk 9 4-5; z toho města a setřeste si prach s nohou e. Sk 13 51; 15 Vpravdě vám říkám: v Den Soudu bude 18 6 snesitelněji sodomské a gomorské zemi = než onomu městu. 16 Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky: buďte tedy obezřelí Lk 10 3 jako hadi a bezelstní jako holubice Gn 13 13; Kor p) [9 36] Biblický obraz: Nm 27 17; 1 Král 22 17; Jdt 11 19; Ez a) [10 1] Mt předpokládá, že vyvolení Dvanácti je známou věcí, zatímco Mk a Lk se o něm zmiňují výslovně a odděleně od zprávy o vyslání apoštolů. b) [10 2] Seznam dvanácti apoštolů, srv. Mk a Lk 6 13+, se nám dochoval ve čtyřech podobách, podle Mt, Mk, Lk a Sk. Dělí se na tři skupiny po čtyřech jménech, které ve všech formách seznamu začínají týmž apoštolem: Petrem, Filipem a Jakubem Alfeovým. Ale v pořadí jmen uvnitř každé skupiny může docházet k různým obměnám. V první skupině, do níž jsou zařazeni učedníci Ježíšovi nejbližší, spojují Mt a Lk bratry Petra a Ondřeje, Jakuba a Jana; ale u Mk a ve Sk je Ondřej odsunut na čtvrté místo a ustupuje oběma synům Zebedeovým, kteří se stali spolu s Petrem třemi důvěrníky Páně, srv. Mk Vedle toho se v časově pozdějších Skutcích přesune Jakub Zebedeův za svého mladšího bratra Jana, který nabyl větší důležitosti, srv. Sk 1 13; 12 2+, a již Lk 8 51+; Ve druhé skupině sdružující apoštoly, kteří měli patrně zvlášť blízko k nežidovským kruhům, přechází Matouš v seznamech Mt a Sk na poslední místo; a pouze u Mt je nazýván celníkem. Ve třetí, snad nejžidovštější skupině, je sice Tadeáš (var.: Lebbeus) z Mt a Mk totožný s Judou (synem) Jakubovým z Lk a Sk, zato však sestupuje v obou těchto seznamech ze druhého na třetí místo. Šimon Zelota z Lk a Sk je jen řecký překlad aramejského Šimon Qan ana z Mt a Mk. Zrádce Jidáš Iškariotský je uváděn vždy na posledním místě. Jeho jméno se často vykládá jako muž z Keriothu, srv. Joz 15 25, ale mohlo by také pocházet z aramejského šekarja, lhář, pokrytec. c) [10 6] Biblický hebraismus: izraelský lid. Protože jsou dědici vyvolení a slibů, má se Židům dostat nabídky mesiášské spásy jako prvním: ale srv. Sk 8 5; d) [10 12] Orientální pozdrav spočívá v přání pokoje. Toto přání je chápáno, v. 13, jako něco velmi konkrétního, co nemůže vyznít naprázdno, a co se tedy, nemůže-li se to naplnit, vrací k tomu, kdo to vyslovil. e) [10 14] Rčení židovského původu. Prach každé země mimo Svatou zemi je považován za nečistý: zde prach každé země, která nepřijímá Slovo. 18

19 EVANGELIUM PODLE SVATÉHO MATOUŠE Mk Lk Jan Jan Lk Ex Jer Jan Sk 4 8,31 = 24 9 Jan , 25 = ; 24 34; Misionáři budou pronásledováni f. 17 Mějte se na pozoru před lidmi: budou vás vydávat soudům g a budou vás bičovat ve svých synagógách; 18 budete kvůli mně předváděni před místodržící a krále, abyste jim i pohanům vydali svědectví. 19 Když vás pak vydají, neznepokojujte se, jak máte mluvit nebo co říci: co budete mít říci, vám bude v tu chvíli dáno, 20 neboť to nemluvíte vy, ale Duch vašeho Otce, který mluví ve vás. 21 Bratr vydá bratra na smrt a otec dítě; děti se postaví proti svým rodičům a usmrtí je. 22 A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno, ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen. 23 Budou-li vás v jednom městě pronásledovat, utečte do jiného, a když vás budou pronásledovat i tam, utečte do dalšího h ; vpravdě vám říkám, nebudete u konce s izraelskými městy, než přijde 24 30; Syn člověka i. Lk Učedník není nad mistra, ani služeb- Jan 13 16; Učedníku postačí, bude-li jako jeho mistr, a služebníku, 9 34; bude-li jako jeho pán. Jestliže hospodáře Lk Mk 4 22 Lk 8 17 nazvali Belzebulem, čím spíš jeho čeleď! Je třeba mluvit otevřeně a beze strachu. 26 Jen se jich tedy nebojte! Nic není totiž zahaleno, co nebude zjeveno, nic skryto, co nebude poznáno. 27 Co vám říkám ve tmě, říkejte ve světle denním; a co slyšíte šeptat, rozhlašujte ze střech j. 28 Nijak se nebojte těch, kdo zabíjejí 1Petr 3 14 tělo, ale duši zabít nemohou; spíše se Zj 2 10 bojte toho, jenž může zahubit v pekle duši i tělo. 29 Což se neprodávají dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne k zemi bez vědomí vašeho Otce! 30 Vám jsou spočítány i všechny vlasy na Sk hlavě! 31 Nemějte tedy strach: vy máte Lk větší cenu než spousta vrabců. 32 Kdokoli se ke mně přizná před lidmi, Lk k tomu se i já přiznám před svým Otcem, Zj 3 5 který je v nebesích k ; 33 ale kdo mě zapře Mk 8 38 před lidmi, toho také já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích. Lk Tim 2 12 Ježíš je příčinou nesvárů l. Lk Jen si nemyslete, že jsem přišel na zem přinést mír; nepřišel jsem přinést Lk 2 34; mír, ale meč. 35 Neboť jsem přišel postavit muže proti jeho otci, dceru proti její matce Mich 7 6 a snachu proti její tchyni: 36 lidé z vlastní rodiny se s člověkem znepřátelí. Kdo následuje Ježíše, musí se vzdát sám sebe. 37 Kdo miluje otce nebo matku více Lk nežli mne, není mě hoden. Kdo miluje Dt 33 9 syna nebo dceru více nežli mne, není mě hoden. 38 Kdo nebere svůj kříž a nejde = za mnou, není mě hoden. 39 Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo pro mne ztratí svůj život, nalezne jej m. Mk Lk Lk Jan f) [10 17] Ponaučení z vv zjevně přesahují rámec toho prvního vyslání Dvanácti a byla určitě pronesena později (viz jejich místo v Mk a Lk). Mt je sem připojil proto, aby sestavil něco jako úplnou příručku misionáře. g) [10 17] Malým provinčním sanhedrinům i Velkému sanhedrinu v Jeruzalémě; srv h) [10 23] Vyn.: a když... do dalšího. i) [10 23] Příchod, jenž je zde ohlášen, se netýká světa obecně, ale speciálně Izraele: došlo k němu, když Bůh navštívil svůj lid, který se stal nevěrným, a zkázou Jeruzaléma a jeho Chrámu v roce 70 skoncoval s řádem staré Smlouvy, srv j) [10 27] Ježíš mohl své poselství sdělovat pouze zahaleně, protože jeho posluchači je nemohli pochopit, Mk 1 34+, a protože on sám dosud nenaplnil své dílo tím, že zemřel a vstal z mrtvých. Později jeho učedníci budou moci a povinni hlásat všechno bez jakékoli bázně. Smysl týchž slov u Lk je zcela odlišný: učedníci nemají napodobovat pokrytectví farizeů; všechno, co by hodlali skrývat, by se nakonec stejně stalo zjevným; ať tedy mluví otevřeně. k) [10 32] Při Posledním soudu, až Syn odevzdá vyvolené svému Otci, srv l) [10 34] Ježíš je znamením odporu, Lk Nepřeje si ovšem nesváry, ale nutně je vyvolává tím, když od lidí žádá jasná rozhodnutí. m) [10 39] V tomto výroku, jenž má starobylejší formu než analogický výrok u Mk a Lk, je třeba výraz nalézt chápat s odstínem získat, obdržet, opatřit si, srv. Gn 26 12; Oz 12 9; Př 3 13; Viz