ČS. ŘÁD BÍLÉHO LVA PRO HASIČE

Transkript

1 ČS. ŘÁD BÍLÉHO LVA PRO HASIČE Ing. Oldřich Lukš Tento příběh začíná listováním ve starém Rodinném kalendáři čs. hasičstva na rok 1938, kde jsem znenadání uviděl černobílý obrázek velitele jihoslovanských hasičů, na jehož hrudi se skvěle vyjímal Čs. řád Bílého lva. Krátká popiska pod obrázkem sdělovala, že jde o pana Josefa Turka (* 1865, ), statkáře a bývalého stařešinu Hasičského svazu království Jugoslávie v Lublani. Bylo to pro mne veliké překvapení a hned jsem v ročence hledal další informace k vyznamenané osobě. Bohužel však bezvýsledně. Poptával jsem se na tuto osobu i mezi hasiči sběrateli či historiky, ale výsledek byl rovněž negativní. Celá záležitost mne začala čím dál více zajímat, neboť pro mne to byla historicky první fotografie, kdy je zahraniční hasič nositelem našeho nejvyššího a také nejkrásnějšího řádu. A zatím jsem žádného dalšího z této skupiny lidí v zahraničí neobjevil. Prošel jsem všechny písemné a elektronické materiály, které jsem měl aktuálně k dispozici, ale ani tam jsem žádnou zmínku o udělení ŘBL zahraničnímu hasičovi nenašel. Tak tedy, jak se říká proč chodit ke kovaříčkovi, když mohu jít ke kováři, obrátil jsem se s dotazem v dané věci na archivní službu Kanceláře prezidenta republiky, a čekal jsem, co se bude dít. Zhruba za 14 dní jsem obdržel , kde mne velmi vstřícným způsobem oslovil vedoucí Archivu KPR a pozval mne na návštěvu jejich pracoviště. Opětovně mne obklopila ta příjemná a napětím naplněná atmosféra hledání a bádání při řešení nebo zkoumání neznámých a neobvyklých příběhů minulosti či současnosti, a tak jsem se těšil na den dohodnuté návštěvy. Tam už na mne byli připraveni a předložili mi spis, který se týkal daného případu Josipa Turka. Bylo to úžasné držet v rukách listiny, které mapovaly celý proces udělení Čs. řádu Bílého lva našemu hasičskému kolegovi, čemuž ještě přispívala i skutečnost, že tuto dokumentaci drželi ve svých rukách i naši presidenti T.G.Masaryk a E.Beneš (tehdy ještě v roli ministra zahraničí ČSR). Překvapením bylo, že pan Josip Turk byl dvojnásobným nositelem insignií IV. a V. třídy Čs. řádu Bílého lva, které mu byly propůjčeny za občanské zásluhy ve prospěch

2 československého státu rozhodnutím presidenta T.G.Masaryka ze dne (V. třída) a rozhodnutím presidenta E. Beneše ze dne (IV. třída). Dalším překvapením bylo, že ŘBL za 1. republiky bylo dekorováno celkem pět zahraničních hasičů, ale z toho jen Josip Turk dvakrát. Leč nepředbíhejme věcem a děním. Návrh na propůjčení Čs. řádu Bílého lva V. třídy za občanské zásluhy panu Josipu Turkovi podalo dne MZV ČR. Ve spisu se uvádí, že se jedná o místostarostu Svazu jihoslovanského hasičstva, velkostatkáře a čestného měšťana Lublaně. Pan Josip (Josef) Turk, nar v Lublani, byl v té době již nositelem čestné medaile Červeného kříže (1915), Řádu sv. Sávy IV. stupně (1925), zlaté medaile za zásluhy o stát (1925 po 40ti letech služby) a stříbrné medaile hasičské za 25 let služby. Ve zdůvodnění je J. Turk popsán coby neohrožený pracovník národní za války, účastník slovinské delegace na sjezdu slovanského hasičstva a vůdce delegace Lublaně na VIII. všesokolském sletu v Praze, kde se ujal několikráte slova za účelem prezentace přátelství a vzájemnosti národů československého a jihoslovanského. Též byl představen presidentu republiky T.G. Masarykovi. Návrh MZV byl projednán předsednictvem ministerské rady na základě doporučení Kanceláře presidenta republiky, jež rovněž dne propůjčení ŘBL V. třídy doporučilo. Poté pak president Republiky československé T.G. Masaryk propůjčil p. J.Turkovi dne Čs. řád Bílého lva V. třídy. Rychlost vyřízení celé kauzy je opravdu pozoruhodná (během dva a půl měsíce) a rovněž je zajímavé, že oceněný poté podepisuje potvrzení (ve francouzském jazyku) o převzetí řádového odznaku a dekretu o udělení. Návrh na zvýšení řádového stupně ŘBL panu Turkovi podalo MZV ČSR dne a ve svém zdůvodnění uvádí, že se jedná věrného přítele našeho státu, který vždy vyhledává příležitost k utužení styku mezi dobrovolnými hasiči království Jugoslavie a dobrovolnými hasiči československými. Je připomenuta jeho účast na hasičském sjezdu a VIII. všesokolském sletu v Praze v roce V uznání jeho zásluh a k zajištění další jeho spolupráce ve prospěch Republiky československé a hasičstva, navrhuje se udělit mu zvýšený řádový stupeň Čs. řádu Bílého lva IV. třídy. Současně s J. Turkem jsou navrženi k udělení ŘBL a to V. třídy, další dva hodnostáři jugoslávského hasičstva a to Mirko Kleščič, místostarosta Svazu hasičstva království Jugoslávie a Petar Lekič, generální tajemník Svazu hasičstva království Jugoslávie. Oba byli vyznamenání s ohledem na dlouholeté zásluhy o udržení a rozvoj spolupráce a prezentaci přátelství mezi hasiči Československa a Jugoslávie. Všem třem byl presidentem T.G.Masarykem propůjčen ŘBL ke dni 10. června 1934 a dekorováni byli příslušnými stupni Čs. řádu Bílého lva v Praze dne Vyznamenání však nejsou všechno, takže ještě několik řádků o životě velkého přítele RČS a československých hasičů, jež jsem získal díky kurátorce Slovinského hasičského musea:

3 Josip Turk se narodil ve Ljublani 10. dubna 1865, vystudoval střední a vysokou školu a o něco později se oženil se svou přítelkyní Marií. Měli pět dětí, z nichž jedno však zahynulo při horolezeckém výletu. Pan Turk pracoval v obecním úřadu a postupně rozšiřoval své působení v občanské i politické sféře. Stal se místostarostou, a když o něco později Lublaň slavila 70. výročí, byl jmenován čestným občanem města Lublaň. Stejně tak, jak byl aktivní v politické sféře, vystupoval aktivně i v požární ochraně. V roce 1904 se stal velitelem sboru dobrovolných hasičů v Lublani a pomáhal panu Franu Barlemu (tehdejšímu presidentu slovinské hasičské asociace) se založením Jugoslávské hasičské asociace (Jugoslovanian firefighters association) v roce Ještě předtím, v roce 1913 se stal velitelem jedné z devíti krajských hasičských asociací (Kranjska deželna gasilska zveza) a v roce 1915 se stal ředitelem záchranného oddílu. Po ustavení výše zmíněné asociace v roce 1919 se stal jejím vícepresidentem a po smrti Frana Barleho, presidenta JGZ, převzal jeho funkci. V roce 1935 se ještě stal vicepresidentem Slovinského hasičského svazu a jako vrcholný představitel obou těchto asociací pracoval až do roku 1937, kdy po krátké těžké nemoci 1. dubna 1937 zemřel. Dalšími zahraničními hasiči, kteří byli dekorováni Čs. řádem Bílého lva, byli: Georges Louis Henri GUESNET, předseda Národního svazu francouzského hasičstva v Paříži, který byl dekorován Čs. řádem Bílého lva IV. třídy dne za mimořádné zásluhy o rozvoj spolupráce a přátelství mezi francouzskými a československými hasiči, a dále: Sir Thomas Russell Albert Mason COOK, člen britské sněmovny, majitel novin Norfolk Chronicle a president Britského sdružení hasičů, který byl dekorován Čs. řádem Bílého lva III. třídy (náhrdelní dekorace) dne za zásluhy o spolupráci a utužení vzájemných vztahu mezi hasičstvem britským a československým. Tehdy již byly viditelné snahy hitlerovského Německa o rozšiřování svého panství a tak tedy ocenění britského hodnostáře již odráželo tehdejší politickou atmosféru Evropy. Ocenění britského hodnostáře bylo poslední, kdy byl Čs. řád Bílého lva udělen zahraničnímu hasičovi. Od té doby až do současnosti se již takové pocty nedostalo žádnému dalšímu hasičovi ze zahraničí. Dá se tedy říci, že tato skutečnost svým způsobem vyjadřuje pohled tehdejší společnosti na hasičstvo, coby společenstvo bojující proti požárům či jiným mimořádným událostem a poskytující služby samaritské. Několik slov k historii Čs. řádu Bílého lva: V souvislosti se vznikem Československé republiky v roce 1918 a následně jejím rozvojem a spoluprací s dalšími státy na mezinárodním poli vznikla potřeba vytvořit vyznamenání, kterým by bylo možně ocenit zásluhy cizích státních příslušníků, kteří se o Československo zasloužili. Jednalo se zvláště o diplomaty, zahraniční politiky, hlavy států a další významné osobnosti, které se zasloužily o československý stát. Proto již v prosinci 1920 svolala kancelář presidenta republiky poradu s cílem, vypsat soutěž na nový československý záslužný řád. Soutěž byla vyhlášena s tím, že nový řád se bude nazývat Řádem československého lva. Teprve později bylo rozhodnuto, o změně názvu na Řád bílého lva. Po řadě peripetií způsobených zejména nízkou úrovní a podprůměrnou kvalitou předložených návrhů, došlo rozhodnutím kanceláře presidenta republiky ke zřízení řádového referátu za předsednictví Dr. Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, tehdejšího ceremoniáře presidenta republiky, jemuž bylo doporučeno zajistit účast zástupce MZV a spolu rozhodnout, komu bude nově vytvořený řád udělován. Protože se opakovala situace s nekvalitními návrhy nového řádu, Dr. Guth-Jarkovský zahájil jednání s pražským rytcem Rudolfem Karnetem,

4 (Avers a revers Řádu Bílého lva 4. třídy) jehož seznámil se starým českým vyznamenáním, kterým byl Český šlechtický kříž z roku 1814, založený císařem Františkem I., u něhož došlo k uplatnění motivu českého heraldického lva na lícové straně červeně smaltovaného osmihrotého kříže. Rudolf Karnet se zúčastnil soutěže anonymně a jeho návrh se projevil jako vysoce kvalitní. Po uplatnění několika drobných připomínek a rozšíření pěti tříd řádu o dvě medaile, byl konečný návrh nového řádu Bílého lva se dvěma medailemi schválen. Následně byl Československý řád Bílého lva a medaile Bílého lva, zřízen dne vládním nařízením č. 362/1922 Sb. ve smyslu 4

5 zákona č. 243/1920 Sb. ze dne , kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádů a titulů. Řád je tvořen pětiramennou hvězdicí s trojitě rozeklanými hroty, oboustranně červeně smaltovanou, ve středu s kruhovým medailonem. Mezi rameny jsou umístěny malé lipové lístky. Na lícové straně je medailon překryt stříbrným českým lvem hledícím vlevo, který má na hrudi štítek se znakem Slovenska. Na rubové straně je ve středu medailonu umístěn monogram ČSR a na zvýšeném okraji je v opisu heslo PRAVDA VÍTĚZÍ. Na každém rameni je pak umístěn znak zemí tvořících Republiku československou a to znak Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Řád má pět tříd, přitom I. třída je nejvyšší a tvořena šerpou s odznakem řádu a náprsní hvězdou, II. třída je tvořena náhrdelní dekorací s náprsní hvězdou, III. třída je tvořena náhrdelní dekorací, IV. třída je tvořena zlacenou náprsní dekorací s kruhovou rozetou na stuze a konečně V. třída je tvořena stříbrnou náprsní dekorací. K řádu přináleží dvě medaile, zlatá a stříbrná na náprsních stuhách, přičemž na lícové straně je uprostřed český lev s náprsním slovenským štítkem a při kraji s opisem Pravda vítězí a na rubové straně uprostřed monogram ČSR a při kraji s opisem Uděleno v uznání zásluh. Všechny řádové dekorace i medaile jsou opatřeny převýšením z lipových ratolestí, které jsou na lícní straně překryty buď zkříženými meči nebo zkříženými palmovými ratolestmi, podle skupiny vojenské nebo skupiny občanské. Stuha řádu je červená se širším bílým okrajovým pruhem. ŘBL se uděloval výlučně cizincům zaslouživším se o československý stát. Později k řádu přibyl řádový řetěz (kolana), který se uděluje výlučně jen hlavám států. V této podobě se Čs. řád Bílého lva uděloval až do roku Použité zdroje informací: Zákon č. 61/1918 Sb., ze dne 10. prosince 1918, jímž zrušují se šlechtictví, řády a tituly; Zákon č. 243/1920 Sb., ze dne 10. dubna 1920, kterým se mění zákon o zrušení šlechtictví, řádův a titulů; Vládní nařízení č. 362/1922 Sb., ze dne 7. prosince 1922, jímž se zřizuje Československý řád Bílého lva a medaile Čs. řádu Bílého lva; Rodinný kalendář československého hasičstva na rok 1938, ročník XXV., str. 121; Nákladem české zemské hasičské jednoty redakcí Františka Horycha vytiskla knihtiskárna J. Volkána v Berouně; Měřička V.: Československá vyznamenání II. část Řád Bílého lva, ČNS pobočka Hradec Králové 1973; Pulec Vl., Dr.: Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny, SNTL, ALFA Praha 1980; Sukeník L., Novotný Vl.: Československá vyznamenání , OBaZP servis Hodonín, Studio atd., Kyjov 1997; Koláčný I., RNDr.: Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Nakl. Elka Press, Praha 2006; Nevenka V.: Sekretariát Hasičského svazu Slovinska (Gasilska zveza Slovenije) Planinc P.: Kurátorka Slovinského hasičského musea (Slovenian firefighters museum); Archiv KPR ČR; Archiv a sbírka autora.

6 Resoluce o propůjčení ŘBL 4. třídy a 2x ŘBL 5. třídy s podpisem pres. Beneše Potvrzení od J. Turka o převzetí ŘBL 4. třídy

7 Návrh na propůjčení ŘBL 5. třídy J. Turkovi Resoluce o propůjčení ŘBL 5. třídy s parafou přes TGM a podpisem min.zahr.věcí Beneše