Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum): velkolepý modelový druh v invazní ekologii

Transkript

1 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 43, Mater. 23: 81 90, Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum): velkolepý modelový druh v invazní ekologii Heracleum mantegazzianum: a model species in invasion ecology Jan P e r g l 1), Petr P y š e k 1,2), Irena P e r g l o v á 1) & Lenka M o r a v c o v á 1) 1) Botanický ústav AV ÈR, v.v.i., Oddìlení ekologie invazí, Prùhonice; pergl@ibot.cas.cz, pysek@ibot.cas.cz, perglova@ibot.cas.cz, moravcova@ibot.cas.cz 2) Katedra ekologie, Pøírodovìdecká fakulta UK, Vinièná 7, Praha 2 Abstract Heracleum mantegazzianum (giant hogweed) is a prominent invasive species in the Czech Republic and many other European countries. The history of its invasion in Europe started at the beginning of the 19th century when it was recorded in England; 50 years later it was recorded in the Czech Republic. This paper reviews up-to-date knowledge of the biology, ecology and history of invasion of H. mantegazzianum and illustrates that it is a suitable model species for invasion ecology. The majority of studies included in the paper were carried out within the 5 FP EU project GIANT ALIEN aimed at developing a sustainable strategy of the control of giant hogweed. K e y w o r d s : Apiaceae, Czech Republic, ecology, giant hogweed, invasion, life history Úvod Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier, giant hogweed) je jedním z nejvýznamnìjších invazních druhù Evropy (DAISIE 2008) a stejnì tak i Èeské republiky (Pyšek et al. 2002, Mlíkovský & Stýblo 2006). Bolševník se stal témìø prominentním invazním druhem, a to díky svému výjimeènému vzhledu, úctyhodné velikosti a mo ným dopadùm na lidské zdraví. Bolševník v dy lákal botaniky a ekology svým nápadným habitem a pozdìji úspìšnou invazí, tak e byl velmi èasto studován (viz citace v pracech Ochsmann 1996, Tiley et al. 1996, Page et al. 2006); navíc je v Evropì velmi rozšíøen, co z nìj èiní vhodný modelový invazní druh. Právì z tìchto dùvodù byl vybrán jako vzor pro vytvoøení trvale udr itelné strategie pro kontrolu invazních druhù v Evropì. V letech probìhl za podpory 5. rámcového programu Evropské unie projekt (GIANT ALIEN, zamìøený na komplexní studii ekologie bolševníku a mo nost jeho kontroly. V projektu byly provázány obory zabývající se taxonomickými a biologickými aspekty invaze, klasickými metodami likvidace a studiem patogenù a

2 82 Pergl et al.: Heracleum mantegazianum jako modelový druh parazitù bolševníku ve vztahu k potenciální biologické kontrole. Souhrnné studie jednotlivých okruhù projektu jsou uvedeny v monografii o bolševníku (Pyšek et al. 2007a). Tento pøíspìvek pøináší aktuální informace o ekologii a biologii tohoto druhu, které jsou výsledkem úèasti Oddìlení ekologie invazí Botanického ústavu AV ÈR na projektu GIANT ALIEN. Právì detailní informace o kompletním ivotním cyklu umo òují zaøadit jednotlivé poznatky do celkového kontextu a porozumìt úspìšné invazi bolševníku v nepùvodním evropském areálu. Historie a prùbìh invaze Historie invaze bolševníku velkolepého zaèala introdukcí z oblasti jeho pùvodního výskytu na Kavkaze. Rod Heracleum obsahuje zhruba 65 druhù, centra diverzity má v Èínì a na Kavkaze, pøièem na území Evropy se vyskytují tøi invazní druhy: H. mantegazzianum, H. sosnowskyi a H. persicum (Jahodová et al. 2007a). Pøesto e bolševníky byly objektem intenzivního výzkumu, taxonomie jednotlivých druhù je stále nejasná, a to díky historickým aspektùm, izolovanosti výzkumu v oblasti pùvodního areálu v Rusku a mo né hybridizaci (Jahodová et al. 2007a, b, Jahodová & Pyšek 2008). První záznam o bolševníku velkého vzrùstu v Evropì pochází z Anglie, kde je udáván z botanické zahrady v Kew v Londýnì ji v roce 1817, avšak pod jménem H. giganteum, a nejspíš odpovídá dnešnímu H. mantegazzianum. O pouhých jedenáct let pozdìji (1828) byl ji druh pìstovaný v Kew Gardens zaznamenán zplanìlý. Jako výrazná okrasná rostlina pak byl postupnì zavleèen do Švýcarska, Nìmecka, Irska, Dánska, Èeské republiky a dalších zemí (Nielsen et al. 2005, Pyšek et al. 2008). Pozdìji, zøejmì v prùbìhu první poloviny 20. století, bolševník velkolepý zdomácnìl také ve Spojených státech a Kanadì (první herbáøový doklad z Kanady pochází z roku 1949; Page et al. 2006). Z Èeské republiky pochází první údaj z roku 1862, kdy byl bolševník introdukován do zámecké zahrady Lázní Kyn vart, a opìt, obdobnì jako v Anglii, ji o 15 let pozdìji je udáván z tohoto regionu zplanìlý (Pyšek et al. 2007c). Vzhledem k tomu, e bolševník byl šíøen zámìrnì a jedná se o nepøehlédnutelný druh, máme o jeho invazi dostatek informací, a to jak v kontinentálním mìøítku Evropy (Nielsen et al. 2005), tak pro území Èeské republiky (Pyšek & Pyšek 1994), pomineme-li výše zmínìné taxonomické problémy. Analýza nárùstu poètu lokalit v ÈR ukázala, e tzv. lag fáze trvala zhruba let a exponenciální fáze invaze zaèala poèátkem 40. let 20. století (Pyšek & Prach 1993). Schopnost H. mantegazzianum rychle kolonizovat narušená stanovištì se ukázkovì projevila v západních Èechách v oblasti Slavkovského lesa, kde po 2. svìtové válce došlo k výrazné zmìnì ve vyu ívání krajiny (opuštìní tradièního hospodaøení, zalo ení vojenského prostoru), co v následujících letech podpoøilo dramatický nárùst abundance bolševníku (Müllerová et al. 2005, 2008). Invaze H. mantegazzianum je tedy ukázkovým pøíkladem invazního procesu úmyslnì zavleèeného druhu. Detailní znalost historie šíøení nám poskytuje mo nost studovat faktory ovlivòující dynamiku šíøení na rùzných škálách, na kterých jsou dobøe patrné jednotlivé

3 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 43, Mater. 23: 81 90, fáze invazního procesu od šíøení na vìtší vzdálenosti zpùsobeného lidskou èinností po dynamiku obsazování invadované plochy v menším mìøítku (Pyšek et al. 2008). Stanovištì v pùvodním a invadovaném areálu Centrum pùvodního areálu H. mantegazzianum le í v oblasti západního Velkého Kavkazu (Jahodová et al. 2007a, Otte et al. 2007). Pøedpokládá se, e bolševník je souèástí pøirozených subalpinských vysokobylinných spoleèenstvev, roste na vlhkých a humusem bohatých pùdách na svazích v pásu horského lesa. V souèasné dobì je druh H. mantegazzianum na Kavkaze rozšíøen od poloh nad hranicí lesa a do podhùøí, v rozmezí nadmoøských výšek od 50 do 2200 m n. m. (podrobnosti viz Otte et al. 2007). Spoleèenstva, ve kterých se bolševník v pùvodním areálu v souèasnosti vyskytuje, je mo né rozdìlit do nìkolika skupin podél gradientu nadmoøské výšky na: subalpinskou vysokobylinnou vegetaci, ruderalizované subalpinské louky, montánní ruderalizovanou vysokobylinnou vegetaci a ní innou ruderální vysokobylinnou vegetaci. Ve vyšších, èlovìkem ménì ovlivnìných polohách, se H. mantegazzianum v tìchto spoleèenstvech vyskytuje spíše s ni ší abundancí, na ménì pøirozených stanovištích však i v pùvodním areálu vytváøí dominantu porostù, jak to známe z nepùvodního areálu. Heracleum mantegazzianum ve støední Evropì invaduje zejména polopøirozená travinná spoleèenstva, dusíkem bohatá vysokobylinná spoleèenstva, lesní lemy a antropogenní stanovištì (Thiele et al. 2007). V ÈR jsou nejvíce invadovány narušované plochy s dostateèným obsahem dusíkatých ivin, poskytující dobré podmínky pro uchycení a vývoj semenáèkù (Pyšek & Pyšek 1995). V nepùvodním areálu za vhodných podmínek vytváøí velkoplošné porosty, v nich dosahuje vysoké pokryvnosti, podél liniových krajinných prvkù (cesty, vodní toky) se vyskytují menší populace èi jednotlivé rostliny. Rozšíøení H. mantegazzianum je urèováno pøedevším vlivem èlovìka. Vyskytuje se nejèastìji podél cest, na opuštìných a neudr ovaných loukách, dále jako dùsledek pìstování v zahradách, parcích a jejich okolí (Thiele et al. 2007). Pyšek et al. (1998) analyzovali faktory ovlivòující rozšíøení bolševníku na území ÈR. Studie ukázala, e rozšíøení koreluje s lednovou izotermou a hustotou osídlení v oblastech s teplou zimou a malým osídlením jedruh ménì hojný. Ekologie: klíèení, kvetení, reprodukce a populaèní dynamika Proto e bolševník pøitahoval a stále pøitahuje mnoho pozornosti, dochází èasto k pøebírání nìkterých tvrzení, ani by si autoøi ovìøili, odkud zmínìné údaje pochází a zda jsou skuteènì podlo eny daty. To se projevuje napøíklad u nejèastìji zmiòované vlastnosti poètu plodù, které je jediná rostlina schopna vytvoøit; tento údaj se èasto pou ívá ke zdùraznìní úspìšnosti bolševníku. Plodem H. mantegazzianum je poltivá dvouna ka, která se v dobì zralosti rozpadá na dvì plochá a køídlatá merikarpia (pro zjednodušení budeme v textu jed-

4 84 Pergl et al.: Heracleum mantegazianum jako modelový druh notlivá merikarpia oznaèovat termínem semeno ). Opakovanì se citují údaje o enormní produkci semen, pøes na rostlinu (viz napø. citace v Tiley et al. 1996). Peèlivé provìøení zpùsobu, jakým byly získány v literatuøe udávané poèty, ukázalo, e se jedná o údaje nereálné èi znaènì extrémní; terénní studie zalo ená na odhadu plodnosti 100 rostlin pak ukázala, e bolševník v prùmìru tvoøí asi 20 tis. semen, s maximem okolo 50 tis. (Perglová et al. 2007). Jako zástupce èeledi Apiaceae (okoliènaté) má H. mantegazzianum kvìty uspoøádané ve slo ených okolících, které bývají obvykle a ètyø øádù. Jednotlivé okolíky sestávají z okolíèkù, slo ených z drobných oboupohlavných nebo samèích kvìtù. Poèet samèích kvìtù vzrùstá v okolících vyšších øádù a smìrem do støedu okolíèkù; terminální okolík obsahuje jen kvìty oboupohlavné. To se odrá í v produkci semen témìø polovina z nich (44,6 %) se tvoøí právì v terminálních (primárních) okolících, terciální okolíky u nesou jen nìco málo pøes 3 % semen (Perglová et al. 2006). Okolíky bolševníku rozkvétají postupnì, od terminálního, který zaèíná v oblasti Slavkovského lesa kvést v druhé polovinì èervna, a po okolíky vyšších øádù umístìné na vìtvích. Kvetení trvá v prùmìru 36 dnù; v druhé polovinì srpna je u zralá vìtšina plodù a dochází k jejich uvolòování z mateøských rostlin (Perglová et al. 2006). Pro èasový prùbìh kvetení je charakteristická protandrie, která je však úplná pouze na úrovni jednotlivých kvìtù v rámci okolíku mù e obèas docházet k èasovému pøekryvu samèí a samièí fáze kvetení, mezi jednotlivými okolíky byl tento jev pozorován pomìrnì èasto (Perglová et al. 2006). Aèkoliv naèasování kvetení jednotlivých okolíkù podporuje outcrossing, pøíle itost pro geitonogamické samoopylení, spolu s úplnou selfkompatibilitou, mù e hrát velkou roli pøi úspìšné invazi, zejména v situaci, kdy jediná izolovaná rostlina kolonizuje novou lokalitu (Perglová et al. 2007). Heracleum mantegazzianum je monokarpická rostlina a pokud není nijak omezovaná, kvete v Èeské republice ve 3. a 5. roce; dosavadní terénní pozorování a experimenty nasvìdèují, e se chová jako témìø striktnì monokarpická rostlina (Pergl et al. 2006, Perglová et al. 2007). Pouze v extrémních podmínkách (rostliny pìstované v kvìtináèích) byla pozorována aktivace adventivních pupenù (J. Pergl et al., nepublikováno). Zmiòovaná schopnost kvést opakovanì v nìkolika po sobì následujících letech, k èemu údajnì dochází pøi zabránìní reprodukci èi poškození v dobì kvetení, nebyla v našich studiích potvrzena (Pyšek et al. 2007d). Na nepøíznivých stanovištích, kde nashromá dìní zdrojù potøebných k reprodukci trvá déle, je rostlina schopna odlo it kvetení a do 12. roku vìku (Pergl et al. 2006). Srovnávací studie stáøí kvetoucích rostlin H. mantegazzianum v pùvodním a nepùvodním areálu prokázala, e na Kavkaze bolševník kvete zhruba o 2 3 roky pozdìji ne v Èeské republice, a stejnì tak dochází i ke zpo dìní kvetení na pasených stanovištích (Pergl et al. 2006). Do doby kvetení bolševník pøe ívá ve formì vegetativních rù ic s velkými, a 2,5 m dlouhými trojlaloènatými ostøe zubatými listy. Naèasování kvetení a mortalita jsou v pøírodních podmínkách závislé na mno ství nashromá dìných zdrojù, na kterém závisí

5 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 43, Mater. 23: 81 90, velikost jedincù v roce pøedcházejícím kvetení, ale nejsou ovlivnìny hustotou jedincù v populaci (Pergl et al. 2007). V pokusných podmínkách, kdy byly rostliny pìstovány ve dvou výraznì odlišných re imech, se však vliv hustoty populace a kompetice s ostatními druhy na mortalitu a naèasování kvetení bolševníku ukázal zøetelnì (J. Pergl et al., nepublikováno). Do stadia vegetativní rù ice pøe ívá jen malé procento vzešlých semenáèkù, mortalita bìhem prvního vegetaèního období je vysoká a prùmìrná hustota vegetativních rostlin se pohybuje okolo 5 7 jedincù/m 2, pøièem hustota kvetoucích rostlin v zapojených porostech obvykle dosahuje 0,5 1,0 kvetoucích jedincù/m 2 (Pergl et al. 2007). Maximální zjištìné hodnoty hustoty rostlin starších jednoho roku dosahují pro populace z ÈR hodnot a 20 jedincù/m 2, v Nìmecku obdobná studie uvádí a 31 jedincù/m 2 (Pergl et al. 2007). Semenáèky bolševníku vzcházejí velmi brzy na jaøe, první dìlo ní lístky se objevují záhy po tání snìhu, bìhem dvou týdnù pak mno ství semenáèkù dosahuje maximálních hodnot (v prùmìru semenáèù/m 2 ) a o mìsíc pozdìji ji dochází k jejich výraznému zastínìní vegetativními rù icemi (Pergl et al. 2007). Z pozorování vzcházení semenáèù a trendu jejich pøe ívání je patrné, e etablované porosty bolševníku s narušeným pùdním krytem poskytují pøíhodné podmínky pro uchycování nových jedincù. Výraznì hùøe se ji semenáèe bolševníku uchycují a pøe ívají v zapojeném travním porostu. Potenciál rùstu semenáèù bolševníku byl hodnocen pomocí relativní rùstové rychlosti (RGR) v laboratorních podmínkách. RGR semen z terminálních okolíkù se v prùmìru pohybovala okolo hodnoty 0,186 g/g/den (Pergl et al. 2007). Ve srovnání s hodnotami RGR bì ných druhù (Grime & Hunt 1975) dosahuje H. mantegazzianum obdobných hodnot jako Dactylis glomerata, Galium aparine, Poa trivialis èi Alopecurus pratensis, avšak jen zhruba polovièní rychlosti ne Urtica dioica. V ÈR pùvodní Heracleum sphondylium dosahuje polovièní hodnoty RGR ne H. mantegazzianum. Klíèivost semen bolševníku je velmi vysoká a ve vhodných podmínkách v laboratoøi dosahovala a 93 % (Moravcová et al. 2007). Pøed samotným klíèením semena bolševníku musí projít chladnou a vlhkou stratifikací, která odbourá tzv. morfofyziologickou dormanci k vyklíèení musí zárodek dostateènì vyrùst a zároveò musí být odstranìn fyziologický blok uvnitø zárodku, který brání klíèení. Potøebná délka stratifikace závisí na podmínkách prostøedí; pøi konstantní teplotì 5 C trvá zhruba dva mìsíce. Pøi srovnání rùzných teplotních re imù pou itých pro klíèení stratifikovaných semen nejlépe klíèila semena ve støídavém (12 h den/12 h noc) re imu teplot 20/5 C (93 %) a pøi konstantní teplotì 6 C (88 %) (Moravcová et al. 2006, 2007). Naopak nejhùøe klíèila semena pøi konstantní teplotì 22 C (30 %), co indikuje preferenci bolševníku ke klíèení brzy na jaøe. Pozdìjší zbrzdìní klíèení je zpùsobeno trvale vyššími teplotami v prùbìhu léta (Moravcová et al. 2007). Pouze malá èást semen na jaøe nevyklíèí; ta tvoøí krátkodobì vytrvávající pùdní semennou banku (short-term persistent seed bank sensu Thompson et al. 1997); po prvním roce zùstává v pùdì zhruba 9 %, po druhém roce 3 %, po tøetím roce 1 % a po pìti letech jen 0,5 % nevyklíèených semen (L. Moravcová et al., nepublikováno). V prùbìhu vegetaèní sezóny se

6 86 Pergl et al.: Heracleum mantegazianum jako modelový druh mìní zastoupení semen v pùdní bance: v létì (pøed dozráním semen) podstatnou èást semen v pùdì tvoøí mrtvá semena s malým mno stvím dormantních semen, na podzim (po opadu semen) pøevládají dormantní semena a na jaøe (pøed klíèením) výraznì klesá zastoupení dormantních semen a vzrùstá mno ství nedormantních, klíèivých semen (Krinke et al. 2005, Moravcová et al. 2007). Komplexní pohled na jednotlivé fáze ivotního cyklu umo òují napøíklad maticové modely, které studují výsledný efekt všech jeho slo ek na populaèní dynamiku. Na území Slavkovského lesa je na vybraných trvalých plochách od roku 2002 sledována populaèní dynamika H. mantegazzianum. Analýza pøechodových matic z let , stejnì jako analýza obdobných dat z nìmeckých populací, neodhalila v pøechodech mezi jednotlivými fázemi ivotního cyklu kritické období, ve kterém by byla populace zranitelná (Pergl et al. 2007). Ve všech studovaných pøípadech se rychlost populaèního rùstu ( ) pohybovala pod èi mírnì okolo 1, co ukazuje, e studované populace dosáhly optimální hustoty a v rámci tìchto porostù nedochází k výrazným zmìnám v populaèní dynamice (Hüls 2005, Pergl et al. 2007). Šíøení na rùzných prostorových škálách Jak uvádíme výše, historie šíøení H. mantegazzianum je relativnì velmi dobøe podchycena na rùzných škálách, od hrubší na kontinentální úrovni, pøes jemnìjší na úrovni ÈR, po detailní na úrovni krajiny (Slavkovského lesa). Je zøejmé, e šíøení na nejvyšších úrovních je ovlivnìno zejména pøímým vlivem èlovìka a na lokální úrovni spíše vlivem vlastností druhu a místních podmínek prostøedí (Pyšek et al. 2008). Invaze bolševníku ve Slavkovském lese nabízí dokonalý modelový systém, kdy lze sledovat dynamiku šíøení v krajinném mìøítku, a studovat roli náhodných událostí pøi šíøení. Právì informace o šíøení jednotlivých druhù jsou velmi èasto nejasné, a to nejen u nepùvodních druhù. Relativnì dobøe je popsán mechanismus rozšiøování na krátkou vzdálenost (short-distance dispersal), ale málo víme o náhodném rozšiøování na vìtší vzdálenosti (long-distance dispersal), které hraje dùle itou roli v populaèní dynamice na krajinné úrovni (Higgins & Richardson 1999, Cain et al. 2000). Ve studovaném systému vyu íváme nìkolika vlastností: (i) kvetoucí rostliny bolševníku lze rozpoznat na leteckých snímcích, (ii) pro oblast Slavkovského lesa existuje série leteckých snímkù pokrývající období ve zhruba desetiletých intervalech, (iii) máme detailní informace o populaèní dynamice na malé škále. Kombinací skuteèné dynamiky šíøení bolševníku odvozené z leteckých snímkù a simulací zalo ených na populaèní dynamice na malé škále jsme schopni odhadnout, jaký je pøíspìvek náhodných jednotlivých pøípadù, kdy semena neskonèí v okolí mateøské rostliny, ale jsou zanesena do relativnì velké vzdálenosti (Nehrbass et al. 2006, 2007). Analýza zalo ená na IBM (tzv. individual based model) (Nehrbass et al. 2007) a maticových modelech (J. Pergl et al., nepublikováno) ukázala, e poèet náhodnì šíøených semen se na jednotlivých lokalitách pohybuje mezi 0,1 a 4 %.

7 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 43, Mater. 23: 81 90, Samotná analýza dynamiky šíøení, zalo ená na datech z leteckých snímkù, ukázala, e bolševník dosahuje prùmìrné rychlosti šíøení 10,8 m/rok, obsazená plocha v šedesátihektarových sledovaných plochách narùstala o 1261 m 2 /rok, co odpovídá napø. rychlosti invaze druhù rodu Tamarix na jihozápadì USA (Müllerová et al. 2005, 2008, Pyšek & Hulme 2005, Pyšek et al. 2007c). Pøi srovnání nárùstu lokalit v exponenciální fázi invaze bolševník vykazuje rychlejší šíøení ne Impatiens glandulifera, Fallopia sachalinensis a F. japonica (Pyšek et al. 2007c). Regeneraèní schopnost bolševníku a její dùsledky pro kontrolu Klíèovou otázkou je, jak lze vyu ít získaných znalostí o biologii H. mantegazzianum k úèinné kontrole tohoto invazního druhu a zda existují nìjaké mo nosti biologické kontroly. Biologická kontrola je v oblastech s výrazným negativním vlivem nepùvodních druhù (Austrálie, Ji ní Afrika, USA) bì nì pou ívaným postupem a èasto jediným, který pøináší úèinné øešení. Dùle itou souèástí projektu GIANT ALIEN bylo prozkoumat mo nosti biologické kontroly H. mantegazzianum v Evropì, kde se tato metoda zatím pøíliš nevyu ívá. V prùbìhu projektu nebyli bohu el v pùvodním areálu na Kavkaze nalezeni dostateènì specifiètí potenciální èinitelé biologické kontroly; testované druhy herbivorù a patogenù navíc nemìly dostateèný negativní vliv, který by potenciálnì mohl omezit výskyt bolševníku (Cock & Seier 2007). Pokud se tedy zamìøíme na klasické metody likvidace invazních druhù, máme k dispozici mechanické metody, s mo ným vyu itím pasení, a metody chemické, za pou ití herbicidù. Úèinnost kontrolní metody závisí na regeneraèní schopnosti daného druhu. Dosud bylo publikováno devìt studií, zabývajících se regeneraèní schopností H. mantegazzianum, které pou ívaly rùzné typy zásahù (odstraòování okolíkù, listù, celých rostlin nad zemí, pøesekávání koøenù v rùzné hloubce atd.). Zhodnocení vlivu tìchto zásahù na vegetativní rùst a regeneraci, plodnost, kvalitu semen, mortalitu a pøípadné opakované kvetení, jako i jejich naèasování v prùbìhu vegetaèní sezóny (Pyšek et al. 2007d) ukázalo, e z hlediska úèinnosti a efektivity zásahù je klíèové naèasování zásahù, ivotní stádium a mìøítko, na kterém zásah probíhá. Regeneraèní schopnost bolševníku je vysoká; jediným zásahem zpùsobujícím okam itou smrt rostliny je pøeseknutí koøene v hloubce ca 15 cm pod zemí, pouhé odstranìní nadzemní biomasy vìtšinou jen oddaluje dobu nutnou k vykvetení. Pokud je biomasa odstranìna pøíliš brzy, rostlina bìhem velmi krátké doby obnoví nadzemní orgány a znovu vykvete. Peèlivé sledování regenerujích rostlin a opakování zásahu je proto nezbytné. Pokud jsou opakovanì odstraòovány kvìty, je tøeba vzít v potaz, e i nezralá semena na useknutých a na místì zanechaných okolících jsou schopna v prùbìhu sezóny dozrát a posléze i vyklíèit (Pyšek et al. 2007d). Pokud jde o chemickou kontrolu, je bolševník ve všech vývojových stádiích citlivý na herbicidy s úèinnou slo kou glyfosát i pyclor (Nielsen et al. 2005).

8 88 Pergl et al.: Heracleum mantegazianum jako modelový druh Závìr O druhu H. mantegazzianum je v souèasné dobì dostupné velké mno ství informací; mnoho chybìjících znalostí bylo doplnìno a nìkteré tradované zavádìjící údaje opraveny v prùbìhu projektu GIANT ALIEN. Pokrytí celého spektra biologie a ekologie H. mantegazzianum a následné propojení získaných znalostí z nìj èiní vhodný modelový druh, pomocí kterého lze testovat obecné hypotézy invazní ale i obecné ekologie. Pøíkladem je srovnání strategií naèasování reprodukce bolševníku v pùvodním a nepùvodním areálu (viz Pergl et al. 2006), studium dynamiky populací bolševníku pomocí simulaèních modelù zalo ených na reálných datech a roli náhodného šíøení na vìtší vzdálenosti (Nehrbass et al. 2007), srovnání dynamiky invaze na rùzných škálách (Pyšek et al. 2008) èi studium interakcí mezi herbivory v pùvodním a nepùvodním areálu a zmìn v alokaci zdrojù do obranných mechanismù bolševníku (Hattendorf et al. 2007). Pøes veškeré úsilí vìnované studiu biologie H. mantegazzianum nebylo nalezeno slabé místo v jeho ivotním cyklu, které by bylo mo no vyu ít k pøípadnému omezení invazních populací. Schopnost samoopylení, rychlý rùst, vysoká produkce semen i klíèivost, plasticita v naèasování kvetení, regeneraèní potenciál to jsou charakteristiky, ve kterých se bolševník neliší od mnoha jiných invazních druhù. Zdá se tedy, e úspìch H. mantegazzianum nezávisí na jediné nebo nìkolika málo vlastnostech, ale je výsledkem úspìšné kombinace mnoha rùzných vlastností a schopnosti uplatnit se na èlovìkem narušovaných stanovištích v souèasné krajinì (Pyšek et al. 2007b). Stále však v biologii a ekologii bolševníku zùstávají oblasti, které jsou nepodchycené, a mohou nám ještì lépe pomoci pochopit úspìch tohoto zajímavého druhu. Stále nevíme nic nebo jen málo o mo ném alelopatickém pùsobení, ekosystémových dopadech a o klíèovém aspektu hodnocení invaze dosud nemáme komplexní studii o ekonomických dùsledcích invaze bolševníku. Podìkování Za pøipomínky k rukopisu dìkujeme K. Prachovi. Za spolupráci ve Slavkovském lese dìkujeme V. Procházkovi a J. Schlossarovi ze Správy CHKO Slavkovský les, dále dìkujeme za vstøícný pøístup k našemu studiu místním vlastníkùm pùdy. Náš dík patøí týmu projektu GIANT ALIEN (koordinátor H. P. Ravn) a ruskému podpùrnému týmu. Za spolupráci na jednotlivých experimentech a studiích dìkujeme Vojtìchu Jarošíkovi, Šárce Jahodové, Janì Müllerové, Lukáši Krinkemu, Zuzanì Sixtové, Michalu Pyškovi, Ivanovi Ostrému a Vendule Havlíèkové. Studie, z nich pøíspìvek vychází, byly podpoøeny projekty GIANT ALIEN (EVK2-CT ), ALARM (GOCE-CT ) a GA AV ÈR è. IAA , Centrem pro výzkum biodiverzity (LC06073 MŠMT ÈR) a výzkumnými zámìry è. AV0Z (AV ÈR) a (MŠMT ÈR). Literatura Cain M. L., Milligan B. G. & Strand A. E. (2000): Long-distance seed dispersal in plant populations. Amer. J. Bot. 87: Cock M. J. W. & Seier M. (2007) The scope for biological control of giant hogweed, Heracleum mantegazzianum. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and

9 Zprávy Èes. Bot. Spoleè., Praha, 43, Mater. 23: 81 90, management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. DAISIE (2008): The handbook of alien species in Europe. Springer-Verlag, Berlin. Grime J. P. & Hunt R. (1975): Relative growth rate: its range and adaptive significance in a local flora. J. Ecol. 63: Hattendorf J., Hansen S. O. & Nentwig W. (2007): Defence systems of Heracleum mantegazzianum. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Higgins S. I. & Richardson D. M. (1999): Predicting plant migration rates in a changing world: the role of long-distance dispersal. Amer. Natur. 153: Hüls J. (2005): Populationsbiologische Untersuchung von Heracleum mantegazzianum Somm. & Lev. in Subpopulationen unterschiedlicher Individuendichte. Ms. [Dis. pr.; depon in: Justus-Liebig University Giessen, Germany] Jahodová Š., Fröberg L., Pyšek P., Geltman D., Trybush S. & Karp A. (2007a): Taxonomy, identification, genetic relationships and distribution of large Heracleum species in Europe. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p. 1 19, CAB International, Wallingford. Jahodová Š. & Pyšek P. (2008): Invazní druhy rodu Heracleum v Evropì: genetická pøíbuznost a struktura populací. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 43, Mater. 23: Jahodová Š., Trybush S., Pyšek P., Wade M., & Karp A. (2007b): Invasive species of Heracleum in Europe. an insight into genetic relationships and invasion history. Diversity Distrib. 13: Krinke L., Moravcová L., Pyšek P., Jarošík V., Pergl J. & Perglová I. (2005): Seed bank of an invasive alien, Heracleum mantegazzianum, and its seasonal dynamics. Seed Sci. Res. 15: Mlíkovský J. & Stýblo P. [eds] (2006): Nepùvodní druhy fauny a flóry Èeské republiky. ÈSOP, Praha. Moravcová L., Pyšek P., Krinke L., Pergl J., Perglová I. & Thompson K. (2007): Seed germination, dispersal and seed bank in Heracleum mantegazzianum. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Moravcová L., Pyšek P., Pergl J., Perglová I. & Jarošík V. (2006): Seasonal pattern of germination and seed longevity in the invasive species Heracleum mantegazzianum. Preslia 78: Müllerová J., Pyšek P., Jarošík V. & Pergl J. (2005): Aerial photographs as a tool for assessing the regional dynamics of the invasive plant species Heracleum mantegazzianum. J. Appl. Ecol. 42: Müllerová J., Pyšek P., Pergl J. & Jarošík V. (2008): Dlouhodobá dynamika šéøení bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v krajinì: vyu ití leteckých snímkù. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 43, Mater. 23: Nehrbass N., Winkler E., Müllerová J., Pergl J., Pyšek P. & Perglová I. (2007): A simulation model of plant invasion: long-distance dispersal determines the pattern of invasion. Biol. Invas. 9: Nehrbass N., Winkler E., Pergl J., Perglová I. & Pyšek P. (2006): Empirical and virtual investigation of the population dynamics of an alien plant under the constraints of local carrying capacity: Heracleum mantegazzianum in the Czech Republic. Persp. Pl. Ecol. Evol. Syst. 7: Nielsen C., Ravn H. P., Cock M. J. W. & Nentwig W. [eds] (2005): The giant hogweed best practice manual. Guidelines for the management and control of an invasive alien weed in Europe. Forest and Landscape Denmark, Hoersholm. Ochsmann J. (1996): Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier (Apiaceae) in Deutschland. Untersuchungen zur Biologie, Verbreitung, Morphologie und Taxonomie. Feddes Repert. 107: Otte A., Eckstein R. L. & Thiele J. (2007): Heracleum mantegazzianum in its primary distribution range of the Western Greater Caucasus. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford.

10 90 Pergl et al.: Heracleum mantegazianum jako modelový druh Page N. A., Wall R. E., Darbyshire S. J. & Mulligan G. A. (2006): The biology of invasive alien plants in Canada. 4. Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier. Can. J. Pl. Sci. 86: Pergl J., Eckstein L., Hüls J., Perglová I., Pyšek P. & Otte A. (2007): Population dynamics of Heracleum mantegazzianum. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Pergl J., Perglová I., Pyšek P. & Dietz H. (2006): Population age structure and reproductive behaviour of the monocarpic perennial Heracleum mantegazzianum (Apiaceae) in its native and invaded distribution ranges. Amer. J. Bot. 93: Perglová I., Pergl J. & Pyšek P. (2006): Flowering phenology and reproductive effort of the invasive alien plant Heracleum mantegazzianum. Preslia 78: Perglová I., Pergl J. & Pyšek P. (2007): Reproductive ecology of Heracleum mantegazzianum. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds] (2007a): Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum). CAB International, Wallingford.. Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. (2007b): Master of all traits: Can we successfully fight giant hogweed? In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Pyšek P. & Hulme P. E. (2005): Spatio-temporal dynamics of plant invasions: linking pattern to process. Ecoscience 12: Pyšek P., Jarošík V., Müllerová J., Pergl J. & Wild J. (2008): Comparing the rate of invasion by Heracleum mantegazzianum at continental, regional, and local scales. Diversity Distrib. 14: Pyšek P., Kopecký M., Jarošík V. & Kotková P. (1998): The role of human density and climate in the spread of Heracleum mantegazzianum in the Central European landscape. Diversity Distrib. 4: Pyšek P., Müllerová J. & Jarošík V. (2007c) Historical dynamics of Heracleum mantegazzianum invasion at a regional and local scales. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Pyšek P., Perglová I., Krinke L., Jarošík V., Pergl J. & Moravcová L. (2007d): Regeneration ability of Heracleum mantegazzianum and implications for control. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Pyšek P. & Prach K. (1993): Plant invasions and the role of riparian habitats: a comparison of four species alien to central Europe. J. Biogeogr. 20: Pyšek P. & Pyšek A. (1994): Souèasný výskyt druhu Heracleum mantegazzianum v Èeské republice a pøehled jeho lokalit. Zprávy Èes. Bot. Spoleè. 27 (1992): Pyšek P. & Pyšek A. (1995): Invasion by Heracleum mantegazzianum in different habitats in the Czech Republic. J. Veg. Sci. 6: Pyšek P., Sádlo J. & Mandák B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: Thiele J., Otte A. & Eckstein R. L. (2007): Ecological needs, habitat preferences and plant communities invaded by Heracleum mantegazzianum. In: Pyšek P., Cock M. J. W., Nentwig W. & Ravn H. P. [eds], Ecology and management of giant hogweed (Heracleum mantegazzianum), p , CAB International, Wallingford. Thompson K., Bakker J. P. & Bekker R. M. (1997): The soil seed bank of North West Europe: Methodology, density and longevity. Cambridge Univ. Press, Cambridge. Tiley G. E. D., Dodd F. S. & Wade P. M. (1996): Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier. J. Ecol. 84: