Vosy, čmeláci a zlatěnky (Hymenoptera: Vespidae, Apidae a Chrysididae) smrkových monokultur v širším okolí Ostravska (Česká republika, Slezsko)

Transkript

1 Čas. Slez. Muz. Opava (A), 55: , 2006 Vosy, čmeláci a zlatěnky (Hymenoptera: Vespidae, Apidae a Chrysididae) smrkových monokultur v širším okolí Ostravska (Česká republika, Slezsko) Úvod Libor D v o ř á k, Vladimír Smetana & Pavel T yrner Social wasps, solitary wasps, bumblebees, and golden wasps (Hymenoptera: Vespidae, Apidae and Chrysididae) of Norway spruce monocultures of wider Ostrava environs (Czech Republic, Silesia). - Čas. Slez. Muz. Opava (A), 55: , Abstract: Altogether 11 species of social and mason wasps (Vespidae), 10 species of golden wasps (Chrysididae), and 11 species of bumblebees (Apidae) were trapped in Norway spruce forests in the Ostrava region using Malaise traps. Four species dominate among social wasps (Vespinae): Vespula vulgaris, V. rufa, Dolichovespula saxonica, and D. media. Comparable works show similar results; common species in higher altitude is D. norwegica too. None paper wasp (Polistinae) and only three species of mason wasps (Eumeninae) were trapped. As was published in many studies, paper wasps do not occur in spruce forest and only wandering specimens can be trapped. Using beer baited traps, V. vulgaris, D. media a Vespa crabro were captured. The last one was not trapped by Malaise traps. Mason wasps fauna of spruce forests is very poor and it is limited predominantly to Symmorphus allobrogus and commoner species of the genus Ancistrocerus. Bombus pascuroum significantly dominates among bumblebees (Apidae), it was followed by B. lucorum, B. terrestris, and B. pratorum. Comparable works present similar results plus three montane species occurring in spruce forests at higher altitudes. The occurrence of the rare parasitic species Psithyrus norwegicus is the most interesting faunistic record. Spruce forests are not suitable for golden wasps (Chrysididae) excluding Cleptes semiauratus. Only several species inhabit these biotopes. Comparable studies show similar results with occurrence of Chrysis ignita, Trichrysis cyanea, Omalus aeneus, and Cleptes semiauratus. Chrysura hirsuta is recorded from Moravia for the first time. Spruce monocultures represent relatively unsuitable stands for social and mason wasps, bumblebees, and golden wasps. On the other hand, the species assemblage of these biotopes is very characteristic. Higher species numbers at some localities can reflect temporary queen occurrence of parasitic species of social wasps and bumblebees. Keywords: Moravia, Silesia, Hymenoptera, Aculeata, Vespidae, Apidae, Chrysididae, faunistic, spruce forests Přestože jsou žahadloví blanokřídlí studováni v České republice již více než sto let, jsou publikované faunistické práce z některých oblastí víceméně sporadické. Z širší oblasti Ostravska a Beskyd se dá zmínit prakticky pouze práce Zavadila (1948). Několik údajů ze sbírek muzea Beskyd ve Frýdku-Místku publikovali Smetana (1990) a Dvořák (2005). Autoři proto uvítali možnost zpracování materiálu ze smrčin v okolí Ostravska, který se nashromáždil z výzkumu jiných blanokřídlých pilatek. Materiál je o to cennější, že ze smrkových lesů pochází z České republiky jediná srovnatelná studie, a to práce Kuly & Tyrnera (2003) ze severních Čech. Námi předkládaná práce podává přehled vos, čmeláků a zlatěnek získaných v této oblasti a diskutuje dosažené výsledky s některými podobnými pracemi ve střední Evropě. 249

2 Materiál a metodika Veškerý materiál byl získán z Malaiseho pastí exponovaných většinou v jarních měsících zhruba do konce června, někdy ale i do října. Z důvodů různé délky expozice výsledky nikterak statisticky nevyhodnocujeme. Původní výzkum byl zaměřen na pilatky (J. Holuša, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek), proto nebyly pasti exponovány po celou sezónu. Pro materiál platí J. Holuša lgt. Pro čeleď Vespidae L. Dvořák det., L. Dvořák, NMPC a MMBC coll. Pro čeleď Chrysididae P. Tyrner det. et coll. Pro čmeláky V. Smetana det., Tekovské muzeum Levice coll. U jednotlivých druhů jsou použity následující zkratky: M = samec, Q = královna (u Chrysididae a Eumeninae značí samici), W = dělnice (jen u čmeláků a společenských vos). Vosy byly determinovány zejména s použitím prací Schmid-Egger (1994) a Mauss & Treiber (1994), použitá nomenklatura vychází ze stejných pramenů. Zlatěnky byly determinovány podle Balthasara (1954) a Linsenmaiera (1959, 1968, 1997), nomenklatura byla použita podle Kimsey & Bohardt (1990). Determinaci čmeláků a pačmeláků jsme vykonali s použitím prací Løken (l984) a Pavelka & Smetana (2000). Sledované lokality U všech sledovaných lokalit uvádíme: nejbližší obec, čísla faunistického čtverce, místní název, upřesnění biotopu, měsíc a rok výzkumu a nadmořskou výšku. Tučně jsou zvýrazněny názvy, které jsou touto zkrácenou formou použity v přehledu druhů. Albrechtice, 6277, Loucký les, smrková mlazina, III.-VI.1998, 230 m n.m. Fryčovice, 6375, Zámrklí, smrčina, III.-VI.1998, 315 m n.m. Kyjovice, 6274, smrková mlazina, IV.-XI.2005, IV.-XI.2006, 390 m n.m. Lhotka, 6475, Stolářka, smrčina, III.-VI.1998, 700 m n.m. Oprechtice, 6275, Lipina, smrková mlazina, III.-VI.1998, 260 m n.m. Palkovice, 6375, Hůrky I, smrčina, IV.-VI.1998, 560 m n.m. Paskov, 6275, Paskovský les, smrková mlazina, III.-XI.2005, IV.-XI.2006, 275 m n.m. Paskov, 6275, Paskovský les, smrčina, III.-XI.1998, 280 m n.m. Podvihov, 6174, smrková mlazina, III.-XI.2006, 445 m n.m. Pustá Polom, 6174, K Opavě, smrková mlazina, IV.-XI.2005, 450 m n.m. Pustá Polom, 6174, Záleští, smrková mlazina, IV.-XI.2005, 420 m n.m. Sedliště, 6276, Václavovický les, smrková mlazina, III.-VI.1998, 310 m n.m. Morávka, 6477, Slavíč, smrčina, IV.-X.2003, 900 m n.m. Skřipov, 6173, Bleška, smrková mlazina, IV.-XI.2005, IV.-XI.2006, 470 m n.m. Skřipov, 6173, Hájenka, smrková mlazina, IV.-XI.2005, IV.-XI.2006, 480 m n.m. Stará Bělá, 6275, Palesek, smrková mlazina, III.-VI.1998, 260 m n.m. Krásná, 6477, Travný, smrčina, IV.-X.2003, 1150 m n.m. Výsledky Vosy (Vespidae) Čeleď vos zahrnuje na území české republiky tři podčeledi vosy (Vespinae), vosíky (Polistinae) a jízlivky (Eumeninae). Během výzkumu nebyl zachycen žádný druh vosíka všechny naše druhy jsou výrazně silvifóbní. Pracovat tedy budeme s ostatními dvěmi podčeleděmi. Nalezeny byly následující druhy: Dolichovespula adulterina (du Buysson, 1904) Kyjovice, 29.V.-1.VI. 2005, 1 Q; K Opavě, VI. 2005, 1 Q; Záleští, 5.-8.VI. 2005, 1 Q; Bleška, 29.V.- 1.VI. 2005, 1 Q; Hájenka, VI. 2005, 1 Q; Podvihov, 3.-6.VI. 2006, 1 Q. Dolichovespula media (Retzius, 1783) Zámrklí, V. 1998, 1 Q; Hůrky I, V. 1998, 1 Q; Paskov VII. 2005, 1 W; 2.-5.VIII. 2005, 4 W; V. 2006, 1 Q; K Opavě, V. 2005, 1 Q; VI. 2005, 1 Q; Bleška, 6.-9.VIII. 2005, 1 W; Palesek, 6.-9.V. 1998, 1 Q. 250

3 Dolichovespula norwegica (Fabricius, 1781) Stolářka, V. 1998, 1 Q; V. 1998, 1 Q; V. 1998, 1 Q; Hájenka, VI. 2006, 1 Q. Dolichovespula omissa (Bischoff, 1931) Kyjovice, VI. 2005, 1 Q. Dolichovespula saxonica (Fabricius, 1793) Loucký les, IV. 1998, 1 Q; Stolářka, V. 1998, 2 Q; Paskov, 30.V.-2.VI. 1998, 1 W; VII. 2005, 1 W; K Opavě, V. 2005, 1 Q; 6.-9.VIII. 2005, 1 W; Záleští, VI. 2005, 1 Q, 1 W; Václavovický les, IV. 1998, 1 Q; IV. 1998, 1 Q; 6.-9.V. 1998, 1 Q; V. 1998, 1 Q; Bleška, 6.-9.VIII. 2005, 1 M; Hájenka, VI. 2005, 4 Q; Palesek, VI. 1998, 3 W; Podvihov, 3.-6.VI. 2006, 1 Q. Vespula austriaca (Panzer, 1799) K Opavě, 5.-8.VI. 2005, 1 Q; VI. 2005, 1 Q; Hájenka, VI. 2005, 1 Q. Vespula rufa (Linnaeus, 1758) Stolářka, V. 1998, 1 Q; Lipina, IV. 1998, 1 Q; Hůrky I, IV. 1998, 1 Q; Paskov, 30.V.-2.VI. 1998, 1 W; VII. 2005, 2 W; 2.-5.VIII. 2005, 7 W; Bleška, 6.-9.VIII. 2005, 2 W; Palesek, VI. 1998, 1 W. Vespula vulgaris (Linnaeus, 1758) Zámrklí, V. 1998, 3 W; Kyjovice, V. 2005, 1 Q; Stolářka, 30.V.-2.VI. 1998, 1 Q; Lipina, V. 1998, 2 Q; Paskov, VIII. 1998, 4 W; X. 1998, 1 W; VII. 2005, 1 W; 2.-5.VIII. 2005, 1 W; VI. 2006, 1 W; K Opavě, 6.-9.VIII. 2005, 1 W; Václavovický les, V. 1998, 1 Q; Palesek, VI. 1998, 1 Q, 6 W;, X. 1998, 2 W;, XI. 1998, 1 W; Bleška, 3.-6.VI. 2006, 1 Q. Ancistrocerus nigricornis (Curtis, 1826) Hájenka, V. 2003, 1 Q. Euodynerus quadrifasciatus (Fabricius, 1793) Hájenka, VI. 2005, 1 M; Bleška, VIII. 2006, 1 M. Symmorphus allobrogus (Saussure, 1856) K Opavě, VI. 2005, 3 Q; Paskov, VI. 2006, 1 Q; Hájenka, VIII. 2006, 1 Q. Zaznamenané počty vos jsou velmi nízké, přesto si dovolujeme tvrdit, že velmi průkazné. Během výzkumu bylo chyceno 8 druhů vos podčeledi Vespinae. Z našich druhů nebyla chycena vosa útočná Vespula germanica (Fabricius, 1793), která je výrazně silvifóbní, sršeň Vespa crabro Linnaeus, 1758 preferující nížinné listnaté lesy a parky a vosa lesní Dolichovespula sylvestris (Scopoli, 1763). Vzhledem k tomu, že byl ale chycen druh D. omissa parazitující výhradně u D. sylvestris, můžeme počítat s její přítomností. Zajímavostí je výskyt všech tří druhů našich parazitických vos: Vespula austriaca, Dolichovespula omissa a D. adulterina. Hojně se vyskytovaly pouze čtyři druhy V. vulgaris, D. saxonica, V. rufa a D. media. Vzhledem k nízkým nadmořským výškám lokalit se jen vzácně chytal druh D. norwegica, parazitické druhy s absencí dělnic se vždy chytají ve výrazně menších počtech. Ze stejného důvodu (absence dělnic a tím malé počty jedinců na lokalitě) byly chyceny pouze tři druhy jízlivek: horský Symmorphus allobrogus, běžný Ancistrocerus nigricornis a teplomilnější Euodynerus quadrifasciatus. S výjimkou posledně jmenovaného druhu se jedná o spektrum lesních či převážně lesních druhů s výraznějším zastoupením boreoalpinních (D. norwegica, D. adulterina, S. allobrogus) nebo alespoň zřetelně chladnomilných (D. omissa, V. rufa, V. vulgaris) druhů 251

4 Čmeláci (Apidae) Bombus terrestris (Linnaeus, 1758) Hůrky, 27.IV.1998, 1 Q; Kyjovice, 25.V.2005, 1 Q; Loucký les, 30.IV.1998, 1 Q; 3.V.1998, 1 Q; Palesek, 3.VII.1998, 1 W; Paskov, 30.VI.2005, 1 Q; Slavíč, 8.VIII. 2003, 3 W; Stolářka, 27.IV.1998, 2 Q. Bombus lucorum (Linnaeus, 1761) Hůrky, 15.V.1998, 1 W; Lipina, 12.IV.1998, 1 Q; Palesek, 22.VI.1998, 2 W; Paskov, 5.IV.2003, 1 Q; 30.VI.2005, 1 Q; Slavíč, 8.VIII. 2003, 1 M, 3 W; Travný, 2.VII.2003, 5 W, 2 M; Václavovický les, 12.V.1998, 1 Q; Zámrklí, 30.V.1998, 1 W. Bombus hypnorum (Linnaeus, 1758) Palesek, 3.VII.1998, 1 W. Bombus pratorum (Linnaeus, 1761) Palesek, 3.VII.1998, 1 M; Slavíč, 8.VIII. 2003, 2 W; Stolářka, 24.IV.1998, 1 Q; 27.IV.1998, 1 Q; 10.VI.1998, 1 Q, 1 W; Travný, 2.VII.2003, 2 W; Záleští, 25.V.2005, 1 Q. Bombus pascuorum (Scopoli, 1763) Bleška, 1.VI.2005, 1 Q; Hůrky, 24.IV.1998, 2 Q; 27.IV.1998, 1 Q; 15.V.1998, 1 Q; Kyjovice, 1.VI.2005, 1 Q; Lipina, 27.IV.1998, 1 Q; 26.V.1998, 1 Q; 30.V.1998, 1 Q; Loucký les, 30.IV.1998, 1 Q; 3.V.1998, 1 Q; Palesek, 3.V.1998, 2 Q; 21.V.1998, 1 Q; 3.VII.1998, 2 W, 2 M; 21.VIII.1998, 1 Q, 1 M; Paskov, 24.IV.1998, 1 Q; 30.VI.2005, 1 Q; 31.VIII.1998, 1 W; 5.VIII.2005, 1 W; Slavíč, 8.VIII. 2003, 3 W; Stolářka, 24.IV.1998, 1 Q; 30.IV.1998, 1 Q; 3.V.1998, 1 Q; 30.V.1998, 1 Q; Travný, 2.VII.2003, 3 W; Václavovický les, 24.IV.1998, 1 Q; 27.IV.1998, 3 Q; 6.V.1998, 2 Q; 12.V.1998, 4 Q; 24.V.1998, 1 Q; Záleští, 25.V.2005, 1 Q; Zámrklí, 27.IV.1998, 1 Q. Bombus hortorum (Linnaeus, 1761) Palesek, 3.VII.1998, 1 W; Paskov, 30.VI.2005, 1 Q. Psithyrus rupestris (Fabricius, 1793) Hájenka, 21.VI.2005, 2 Q. Psithyrus bohemicus (Seidl, 1837) K Opavě, 25.V.2005, 1 Q; Paskov, 30.V.2005, 1 Q; 30.VI.2005, 2 Q. Psithyrus campestris (Panzer, 1801) Lipina, 2.VI.1998, 1 Q; Palesek, 30.V.1998, 1 Q; 3.VII.1998, 1 Q. Psithyrus sylvestris (Lepeletier, 1832) K Opavě, 1.VI.2005, 1 Q; Lipina, 12.IV.1998, 1 Q; Stolářka, 30.V.1998, 1 Q. Psithyrus norwegicus (Sparre-Schneider, 1918) Travný, 2.VII.2003, 1 M. Během průzkumu bylo zaznamenáno 6 druhů čmeláků rodu Bombus a 5 druhů jejich parazitů rodu Psithyrus. Zjištěné druhové spektrum odpovídá charakteru biotopu. Vyskytují se zde především poměrně časté hylofilní druhy se širší anebo užší ekologickou valencí. Nejhojnějším druhem je B. pascuorum, jehož jedinci představují téměř polovinu z celkového počtu. K typickým druhům takovýchto biotopů je možno počítat i B. pratorum a též B. lucorum (včetně jejich sociálních parazitů P. campestris, P. bohemicus a P. sylvestris). Eremofilní prvky reprezentuje vlastně jen B. terrestris, i ten má však velkou ekologickou valenci. Velmi vzácnym druhem je P. norwegicus, cizopasící v hnízdech B. hypnorum. Byl zaznamenán na nejvýše položené lokalitě Travný 252

5 (1150 m). Je jistě zajímavé, že populace B. hypnorum nejsou v nižších polohách tímto pačmelákem parazitovány. Nejširší druhové spektrum bylo zaznamenáno na lokalitě Palesek - 7 druhů. Na lokalitě Paskov bylo zjištěno 5 druhů, na lokalitách Lipina, Stolařka, Slavíč a Travný po 4 druzích. Zlatěnky (Chrysididae) Chrysis angustula Schenck, 1858 K Opavě, VI.2005, 2 Q; 29.V.-1.VI.2005, 1 Q; Hájenka, VI. 2006, 2 Q. Chrysis fulgida Linnaeus, 1761 K Opavě, VI.2005, 1 Q; Kyjovice, VI.2005, 1 Q. Chrysis ignita Linnaeus, 1761 Skřípov, VI.2005, 1 Q; Paskov, 2.-5.VIII.2005, 2 Q; Kyjovice, VI.2005, 1 Q; Hájenka, VI. 2006, 1 Q. Chrysis longula Abeille, 1879 Skřípov, 6.-9.VIII.2005, 1 Q; VI.2005, 1 M, 1 Q; K Opavě, VI.2005, 1 M, 2 Q; 29.V.-1.VI.2005, 1 Q. Chrysis pseudobrevitarsis Linsenmaier, 1951 Hájenka, VI. 2006, 1 Q. Chrysura hirsuta (Gerstaecker, 1869) K Opavě, 20.V.-1.VI.2005, 1 Q. Cleptes semiauratus (Linnaeus, 1761) Skřípov, 6.-9.VIII.2005, 1 M; VI.2005, 3 M, 1 Q; Paskov, 30.VI.2005, 4 M; 2.-5.VIII.2005, 1 M, 2 Q; Kyjovice, VI.2005, 2 M; Hájenka, 21.VI.2005, 1 M; Záleští, 8.VI.2005, 2 M. Hedychridium roseum Rossi, 1790 Bleška, 6.-9.VIII.2005, 1 Q. Omalus aeneus Fabricius, 1787) Skřípov, 6.-9.VIII.2005, 2 Q; VI.2005, 1 Q; Paskov, 2.-5.VIII.2005, 2 Q. Trichrysis cyanea (Linnaeus, 1761) Skřípov, 6.-9.VIII.2005, 1 Q; VI.2005, 1 M, 1 Q; K Opavě, VI.2005, 1 Q; Paskov, VIII.2005, 1 M, 2 Q; Bleška, 6.-9.VIII.2005, 1 Q; Hájenka, 21.VI.2005, 1 M; VI. 2006, 2 Q. Zlatěnky jsou povětšině termofilní druhy otevřených ploch; lesní polohy, stejně jako klima montánního stupně, vyhovují jen některým druhům. Jejich abundance je proto nízká (50 ex. deseti druhů). Byly zjištěny pouze na šesti lokalitách ze sedmnácti zkoumaných. Z deseti zjištěných druhů bylo na lokalitě Hájenka chyceno šest druhů, k Opavě chyceno druhů pět, na ostatních méně. Na čtyřech lokalitách byly chyceny Cleptes semiauratus a Trichrysis cyanea, ostatní druhy na méně lokalitách. Mezi zlatěnkami v našem materiálu převažují druhy vyšších poloh nebo alespoň druhy s vyšší ekologickou valencí. Chrysis pseudobrevitarsis je zřejmě mesoeurythermní druh, který se vyskytuje lokálně a je vázán na lesy. Nalétává na dřevo a vyhledává hostitele z podčeledi Eumeninae. Chrysura hirsuta je zde uváděna poprvé z Moravy (Slezska). 253

6 Diskuse Ochuzená společenstva vosovitých byla zaznamenána i ostatními autory ve smrkových lesích. Společnými jmenovateli výsledků jsou malé počty jízlivek, nízké počty až absence vosíků a výrazné zastoupení 3 4 druhů vos. Velmi podobná druhová spektra pravých vos zaznamenali Kula & Tyrner (2003) na Děčínsku, Kuhlmann (1999, 2001, 2002) v Bavorském lese nebo Pawlikowski (1997) v polských Tatrách. V našich výsledcích dominovaly druhy Vespula vulgaris, V. rufa, Dolichovespula saxonica a D. media. Ve výše zmíněných pracích dominovaly první tři druhy jako na Ostravsku plus D. norwegica, která zde byla též zastoupena. Tento druh je výrazně hojnější ve vyšších polohách a v horských smrčinách a na rašeliništích často jednoznačně dominuje. Společným prvkem všech čtyř sledovaných oblastí je absence Vespa crabro a absence nebo velmi vzácný výskyt Vespula germanica. Kula & Tyrner (2003) ulovili během 9 let přes 5300 ex. čeledi vosovitých a silvifóbní V. germanica byla v tomto vzorku zastoupena pouze třemi jedinci! Zajímavým srovnáním je práce Shlyakhtenok & Agunovich (2001), jejichž autoři se zabývali výzkumem v borových lesích Berezinské rezervace v Bělorusku. Jejich čtyři nalezené druhy vos přesně odpovídají čtyřem nejhojnějším druhům na Ostravsku. Vespula vulgaris, V. rufa a D. norwegica jsou navíc nejčastěji individuálně chytanými druhy vos v jehličnatých lesích např. na Šumavě nebo v Malých Karpatech (L. Dvořák, vlastní data). Na Ostravsku ani na Děčínsku nebyl nalezen ani jediný vosík; za celou dobu svých odchytů ve smrkových porostech Bavorského lesa chytil Kuhlmann (1999, 2001, 2002) na jediné lokalitě nejběžnějšího evropského vosíka Polistes dominulus (Christ, 1791). Fauna jízlivek na Ostravsku, Děčínsku i Bavorském lese se výrazně lišila. Podobnými prvky byl velmi nízký počet druhů a společná přítomnost Ancistrocerus nigricornis. V našem materiálu byl tento druh uloven společně s Euodynerus quadrifasciatus a Symmorphus allobrogus. Na Děčínsku (Kula & Tyrner 2003) se vyskytl A. nigricornis ve více ex., A. trifasciatus (Müller, 1776) a Symmorphus gracilis (Brullé, 1832) v jediném ex. a navíc v lese s příměsí. V Bavorském lese nebyly v čistých smrčinách chyceny žádné jízlivky, v lesích s příměsí to bylo šest druhů: A. nigricornis, A. trifasciatus, A. gazella (Panzer, 1798), A. parietinus (Linnaeus, 1761), Odynerus spinipes Linnaeus, 1758) a S. allobrogus. Vezmeme-li do úvahy fakt, že počet druhů jízlivek ve střední Evropě se pohybuje v desítkách, je výskyt 3 6 druhů ve smrkových lesích různých oblastí jasným důkazem o nepříznivosti tohoto biotopu zejména pro jízlivky. Shlyakhtenok & Agunovich (2001) ulovili v borových lesích také pouze pět druhů jízlivek. Jednalo se o zcela jiné druhy, víceméně teplomilné, přesto je nízký počet druhů výsledkem srovnatelným se smrkovými lesy. Jehličnaté lesy různých typů tak představují pro jízlivky poměrně nepříznivý biotop a objevují se zde druhy okolních stanovišť: na horách horské druhy, v nížinách druhy teplomilné. Významná část námi nalezených druhů je chladnomilná a můžeme je tedy řadit jako oligoerytermní či dokonce oligostenotermní druhy sensu Gusenleitner (1975), přestože zkoumané lokality leží v nižších nadmořských výškách. Ostatní druhy preferují středně teplé klima, ovšem E. quadrifasciatus můžeme prohlásit za prvek teplomilný (polyeurytermní). Jako doplněk k fauně vos smrkových lesů sledované oblasti můžeme uvést, že na lokalitě Výškovice, 6174, kulturní smrčina, 480 m n.m. byla v létě 2006 instalována PET láhev s pivem jako atraktantem pro vosy a uloveny zde byly druhy D. media, V. vulgaris a V. crabro. Jak ukázal výzkum v tomtéž roce po celé Evropě, právě tyto tři druhy lze nejčastěji pomocí piva ulovit v různých typech lesů, smrčiny nevyjímaje. Srovnání dat týkajících se čmeláků je možné s pracemi Kuhlmanna (1999, 2001, 2002) ze smrkových porostů Bavorského lesa. I zde jasně dominují druhy B. pascuroum, B. pratorum a nespecifikovaní příslušníci B. terrestris group. Podobné je i výrazné zastoupení parazitických druhů rodu Psithyrus (3 druhy). Podobné, ale chudší společenstvo (B. pratorum, B. pascuorum, B. hypnorum, P. bohemicus) uvádí též Dvořák et al. (2006) z rašelinných jehličnatých stanovišť Luzenského údolí na Šumavě. Námi zkoumaná oblast Ostravska je výše uvedeným velmi podobná, i když druhově bohatší. Liší se zejména tím, že zkoumané lokality nezasahují do vyšších nadmořských výšek a tak zde chybějí typické orofilní druhy (B. wurflenii či B. soroeensis) nebo 254

7 druhy extrémně chladných rašelinných stanovišť (B. jonellus). Tím se Ostravsko odlišuje např. od biotopů v Luzenském údolí nebo Bavorském lese. Smrčiny a obzvláště jejich monokultury nejsou pro čmeláky příliš vhodnými biotopy. Přestože jim poskytují možnosti hnízdění a v určitých fázích vegetačního období (např. během květu Vaccinium myrtilus) i potravu. Nejčastěji se čmeláci a pačmeláci nevyskytují uvnitř porostů, ale na jejich styku s jinými biotopy (paseky, louky a pod.). Celkově 11 zjištěných druhů se v této souvislosti jeví jako relativně velký počet. Je však třeba mít na zřeteli, že tento výsledek je sumářem ze 16 lokalit. S výjimkou lokality Palesek počet druhů na jednotlivých lokalitách nepřesáhl 4-5. Kromě toho je třeba při interpretaci poznatků získaných Malaiseho pastí v jarním období zachovat určitou opatrnost. Tehdy se vzhledem k velkému rozptylu jedinců chytí i druhy preferující jiné typy biotopů než ty, do kterých byla past nainstalovaná. Jde především o přezimované matky teprve hledající vhodné místo na založení hnízda, nebo na druhé straně o samičky pačmeláků, pátrající po hnízdech hostitelského druhu. Např. B. pascuorum určitě není typickým druhem smrčin. Vysoce dominantní (až 44 % z celkového počtu odchycených jedinců) byl i v NPR Tematínske vrchy (Smetana 2006), které jsou v podstatě xerotermními lesostepními vápencovými stanovišťmi (s více-méně neúspěšnou výsadbou borovice). Stejně je možné zhodnotit výskyt vos. Přestože hostitelé našich parazitických druhů mohou hnízdit i ve smrčinách, konkrétně v zemi (V. rufa V. austriaca) či na stromech nebo v křoví (D saxonica D. adulterina, D. sylvestris D. omissa), není to natolik pravidelný jev (s výjimkou V. rufa), abychom všechny tyto druhy mohli považovat za obyvatele smrčin. Co se týká zlatěnek, Kuhlmann (1999, 2001, 2002) uvádí ve smrkových porostech Bavorského lesa pouze 6 druhů: Chrysis ignita, Trichrysis cyanea, Cleptes semiauratus, Omalus aeneus, O. auratus, O. puncticollis. Podle většiny autorů však navíc O. puncticollis není validním druhem, ale jen aberací O. aeneus. Většinou byly zlatěnky na jeho lokalitách po jednom až několika málo kusech, celkovou sumou hojnější byly C. ignita a O. aeneus. Kuhlmannem zkoumané lokality leží relativně vysoko, m n.m. Kula & Tyrner (2003) zjistili ve smrkových lesích na Děčínském Sněžníku v nadmořských výškách m pouze 5 druhů: Chrysis ignita, Trichrysis cyanea, Pseudomalus violaceus, Omalus aeneus a Cleptes semiauratus. Také zde byly výskyty ojedinělé u prvních tří druhů, poněkud vyšší výskyt byl u Omalus aeneus (0,46 %), Cleptes semiauratus byl pak dominantním druhem (5,92 %), celkový počet zjištěných akuleátních hymenopter byl Vysoký výskyt Cleptes semiauratus, dokonce na čtvrtém místě ze 103 druhů akuleátních hymenopter, je způsoben odlišnou biologií od ostatních zlatěnek. Tento druh je typický pro lesní, zejména smrkové biotopy, protože parazituje u pilatky Pachynematus scutellatus Htg., jejíž larva se živí jehlicemi smrku. Populační hustota Cleptes semiauratus významně kolísá v závislosti na populaci hostitele. Také v našich sběrech je nejhojnějším zástupcem čeledi Chrysididae (35 % všech ex.). Výskyt Hedychridium roseum nebyl ve srovnatelných průzkumech zjištěn. I ten je však druhem s širokou ekologickou valencí, ale vystupuje na mnoha místech údolími značně vysoko do hor (Balthasar 1959). O Chrysura hirsuta uvádí Linsenmaier (1959) vorzugweise alpin. To snad platí pro poměry jižního Švýcarska, ale ve střední Evropě je nalézán ve středních a nižších polohách. V Čechách je druh znám z Černošic a Srbska u Karlštejna (Balthasar 1959), Trabice v Českém středohoří (Tyrner 1987) a z Rané u Loun také ve Středohoří (P. Moravec lgt. do zemní pasti (!), coll.tyrner, nepublikováno). Podobně velmi vzácný je druh na Slovensku, dosud jen Devínská Kobyla a Malé Karpaty. Z Moravy nebyly dosud žádné nálezy, a tak je náš nález prvním pro Moravu. O výskytu druhů čeledi Chrysididae zřejmě více než nadmořská výška rozhoduje typ biotopů. Fauna lokalit, kterou uvádí Kuhlmann (1999, 2001, 2002) ve výškách m, Kula & Tyrner (2003) m vysoko a naše výsledky z lokalit, kde zlatěnky byly zjištěny ( m) jsou velmi podobné. Prakticky všechny námi nalezené druhy je možno označit jako oligoeurytermní nebo mesoeurytermní druhy s širokou ekologickou valencí sensu Gusenleitner (1975). Faunisticky je významný první nález Chrysura hirsuta pro Moravu. 255

8 Závěry 1. Pomocí Malaiseho pastí bylo ve smrkových monokulturách širšího okolí Ostravska uloveno 11 druhů vos (Vespidae), 9 druhů zlatěnek (Chrysididae) a 11 druhů čmeláků (Apidae). Další druh vosy byl uloven pomocí pasti s pivem jako atraktantem. 2. Mezi vosami (Vespinae) dominovaly čtyři druhy: Vespula vulgaris, V. rufa, Dolichovespula saxonica a D. media. Srovnatelné práce z jiných oblastí uvádějí podobné výsledky, ve vyšších polohách se navíc jako hojný druh přidává D. norwegica. Nechytil se žádný druh z podčeledi vosíků (Polistinae) a pouze tři druhy z podčeledi jízlivek (Eumeninae). Pomocí pivní pasti se ulovily druhy V. vulgaris, D. media a Vespa crabro. Jak vyplývá i z podobných prací, vosíci nežijí ve smrkových lesích a chytají se maximálně jednotliví zatoulanci. Fauna jízlivek smrkových lesů je velmi ochuzena a omezuje se zejména na Symmorphus allobrogus a hojnější druhy rodu Ancistrocerus. 3. Mezi čmeláky jednoznačně dominoval Bombus pascuroum, následovaný druhy B. lucorum, B. terrestris a B. pratorum. Srovnáním s jinými pracemi vyplývá, že podobná společenstva obývají smrková stanoviště i v jiných oblastech, ve vyšších polohách je doplňují tři horské druhy na Ostravsku nezaznamenané. Zajímavým faunistickým údajem je výskyt vzácného pačmeláka Psithyrus norwegicus. 4. Smrkové monokultury jsou s výjimkou Cleptes semiauratus pro výskyt zlatěnek málo vhodné, a tak se vyskytuje jen několik druhů. Výsledky získané z podobných biotopů jsou srovnatelné, vyskytuje se jen několik druhů v malém počtu jedinců. Ve všech třech srovnávaných oblastech byly zjištěny druhy Chrysis ignita, Trichrysis cyanea, Omalus aeneus a Cleptes semiauratus. 5. Smrkové monokultury představují pro vosy, čmeláky i zlatěnky poměrně nepříznivé stanoviště s velmi ochuzeným, nicméně velmi charakteristickým druhovým spektrem. Vyšší počty druhů na některých lokalitách mohou zejména u čmeláků a vos odrážet přechodný výskyt královen sociálních i parazitických druhů. Literatura Balthasar V. (1954): Zlatěnky Chrysidoidea. Fauna ČSR, Vol. 3., 271 pp., ČSAV, Praha. Dvoř á k L. (2005): Vosy a vosíci (Hymenoptera: Vespidae: Vespinae et Polistinae) ve sbírkách Muzea Beskyd Frýdek-Místek [Social and paper wasps (Hymenoptera: Vespidae: Vespinae et Polistinae) in the collections of the Museum of the Beskydy Mts. Frýdek-Místek]. - Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přír. Vědy), 15: Dvoř á k L., Bogusch P. & Smetana V. (2006): Žahadloví blanokřídlí rašelinných stanovišť Luzenského údolí (centrální Šumava) [Aculeate Hymenoptera of peat stands of the Luzenské Údolí valley (central Bohemian Forest)]. - Silva Gabreta, 12: Gusenleitner J. (1975): Ökologisch bedingte Verbreitungstypen Europäischer Hymenopteren am Beispiel der Diploptera (Faltwespen). - Linzer Biol. Beitr., 7(3): Kimsey L.S. & Bohart R. M. (1990): The Chrysidid Wasps of the World. 652 pp., Oxford University Press, New York. Kuhlmann M. (1999): Besiedlung von Windwürfen und abgestorbenen Waldflächen im Nationalpark Bayerischer Wald durch Wildbienen und aculeate Wespen (Hymenoptera Aculeata). - Bericht Naturf. Ges. Bamberg, 73: (2001): Zur Besiedlung unterschiedlicher Waldstandorte durch Wildbienen und Wespen (Hymenoptera Aculeata) im Nationalpark Bayerischer Wald. - Bericht Naturf. Ges. Bamberg, 75: (2002): Struktur der Wildbienen- und Wespenzönosen ausgewählter Waldstandorte im Nationalpark Bayerischer Wald (Hymenoptera, Aculeata). - NachrBl. bayer. Ent., 51: Kula E. & Tyrner P. (2003): Hymenoptera (Aculeata) of spruce stands in the air-pollution region of Northern Bohemia. - Journal of Forest Science, 49: Linsenmaier W. (1959): Revision der Familie Chrysididae (Hymenoptera) und erster Nachtrag. - Mitt. Schweiz. Entomol. Ges., 32:

9 - (1968): Revision der Familie Chrysididae (Hymenoptera). Zweiter Nachtrag. - Mitt. Schweiz. Entomol. Ges., 41: (1997): Die Goldwespen der Schweiz. - Veröff. Natur-Mus. Luzern, 9: Løken A. (1984): Scandinavian species of the genus Psithyrus Lepeletier (Hymenoptera: Apidae). - Entomologica Scandinavica, Supplement 23: Mauss V. & Treiber R. (1994): Bestimmungsschlüssel für die Faltenwespen (Hymenoptera: Masarinae, Polistinae, Vespinae) der Bundesrepublik Deutschland. Pp. 1-53, Deutscher Jugendbund fur Naturbeobachtung, Hamburg. Pavelka M. & Smetana V. (2000): Čmeláci. 105 pp., 76/03 ZO ČSOP Valašské Meziříčí. Pawlikowski T. (1997): Materialy do studiów nad struktura zespolów zadlówek (Hymenoptera: Aculeata) Polski. 8. Osy spoleczne (Vespinae) polskich Tatr. - Wiad. entomol., 16: Schmid Egger C. (1994): Bestimmungsschlüssel für die deutschen Arten der solitären Faltenwespen (Hymenoptera: Eumeninae). Pp , Deutscher Jugendbund fur Naturbeobachtung, Hamburg. Shlyakhtenok A. S. & Agunovich R. G. (2001): The dynamics of species composition and abundance of wasps from the families Pompilidae, Sphecidae and Vespidae (Hymenoptera: Aculeata) in successional Pine biogeocenoses of the Berezinskii Biosphere Reserve. - Russian Journal of ecology, 32: Smetana V. (1990): Čmeláci a pačmeláci (Hym., Bombidae) ve sbírkách Okresního vlastivĕdného muzea Frýdek-Místek [Die Hummeln und die Falschen Hummeln (Hym., Bombidae) in den Sammlungen des Heimatkundigen Bezirksmuzeums in Frýdek-Místek]. - Práce a Stud. Okres. vlastivěd. Muz. ve Frýdku- Místku, 7: (2006): Príspevok k poznaniu čmeľovitých (Hymenoptera: Bombidae) v Tematínskych vrchoch (Považský Inovec) [Contribution to the knowledge of bumble-bees (Hymenoptera: Bombidae) in the Tematínske vrchy hills (Považský Inovec)], pp In: Rajcová K. (ed.): Najvzácnejšie prírodné hodnoty Tematínskych vrchov. Zborník výsledkov inventarizačného výskumu územia európskeho významu Tematínske vrchy [Exceptional Natural Values of the Tematínske Hills. Results of the inventory research in the Special Area of Conservation Tematínske Hills ]. 101 pp., Karpatské ochranárske združenie altruistov, Trenčín & Pre Prírodu, Trenčín. Tyrner P. (1987): Výsledky faunistického průzkumu akuleátních hymenopter lokality Trabice v Českém středohoří. - Severočes. Přír. Litoměřice, příloha: Zavadil V. (1948): Zajímavé nálezy blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera) v oblasti širšího Ostravska. Sbor. Přírodověd. Společ. Ostrava, 9: Adresy autorů: Libor D v o ř á k, Správa NP a CHKO Šumava, odbor vědy a výzkumu, Sušická 399, CZ Kašperské Hory, libor.dvorak@npsumava.cz Vladimír Smetana, Tekovské múzeum, Sv. Michala 40, SK Levice, tmlevice@nextra.sk Pavel T y rner, Gymnázium TG Masaryka, Studentská 640, CZ Litvínov, tyrner@gtgm.cz 257