PETICE. dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním

Transkript

1 PETICE dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním My, níže podepsaní občané, prostřednictvím této petice: "Petice za zahájení veřejné diskuse o vystoupení České republiky z NATO" My, občané České republiky, vyzýváme českou politickou reprezentaci k zahájení procesu, vedoucího k vyvázání naší země ze struktur Severoatlantické aliance (NATO). K tomuto postoji nás vedou následující důvody: 1.) V den, kdy se Česká republika k Washingtonské smlouvě připojila, bylo NATO vojenským společenstvím, určeným k obraně členských států před vnější agresí. Neospravedlnitelné bombardování Jugoslávie, země, jež žádný z členských států NATO neohrožovalo a přijetí nové strategické koncepce aliance 24. dubna 1999 však povahu NATO zásadním způsobem změnilo. Původně obranný pakt se přetvořil na pakt útočný, vojensky zasahující v konfliktech, vzniklých mimo území svých členských států. 2.) Vlastním důvodem k založení NATO byla kolektivní obrana před Sovětským svazem. Rozpadem SSSR a rozpuštěním konkurenční Varšavské smlouvy ztratilo NATO svého původního nepřítele a bylo nuceno hledat nový důvod pro svou další existenci. Nová strategická koncepce proto přišla se seznamem nových hrozeb, kterým prý členské státy NATO čelí: mezinárodní terorismus a takzvaný extrémismus, energetická bezpečnost, zdravotní rizika či klimatická změna. A protože se v souvislosti s americkým útokem na Irák v roce 2003 prosazuje i v rámci NATO doktrína preventivního úderu, výše uvedené změny umožňují zemím NATO aktivně zasahovat z libovolných příčin v kterékoli části světa. Česká republika, která nikdy nebyla imperiální mocností, je dnes mezi nimi. To pokládáme za nepřijatelné. 3.) NATO se čím dál tím více stává reprezentantem výlučně amerických globálních hospodářských a politických zájmů, respektive zájmů mocných zájmových skupin, americkou politiku ovládajících. Jejich ideologické zakotvení tím z NATO činí vojenský nástroj k vyvolávání barevných revolucí a státních

2 převratů i k následným sociálně inženýrským zásahům do nově ovládaných společností. To připouštějí i nedávno přijaté dokumenty NATO, v nichž se hovoří o politice prosazování lidských práv, práv menšin či rovnosti mužů a žen. Severoatlantická aliance se tak z původně obranného seskupení stala organizací prosazující vojenskou silou politické a ekonomické podřízení států, které nejsou jejími členy. 4.) NATO se v průběhu posledních dvou desetiletí přetvořilo v organizaci, plně působící v intencích architektů globální vlády, takzvaného Nového světového řádu. Je ovládáno mesianistickou představou o svém celoplanetárním poslání, nerespektující přirozenou existenci odlišných zájmů jiných národů a států. Usiluje o svět bez hranic a států, podřízeného jediné univerzalistické ideologii a mocenské kontrole. Tím se zcela zpronevěřilo svému poslání obranného seskupení mírumilovných zemí. 5.) Státy, které se této imperialistické politické vizi postaví do cesty, čelí ze strany NATO nepřátelství a odplatě. V tomto kontextu je třeba rozumět i současnému konfliktu NATO s Ruskem. Odmítáme se v rámci aliance podílet na stupňování napětí ve střední a východní Evropě a důrazně protestujeme proti otevřeným přípravám na válku s Ruskem, kterou chtějí vládnoucí americké elity řešit fatální problémy své vlastní společnosti. 6.) NATO v průběhu poslední dekády zdegenerovalo v nástroj pro prosazování globálních zájmů Spojených států. V této podobě představuje hrozbu pro mír a civilizované soužití mezi národy a státy. Vznikající konflikty ve světě jeho zásahy neřeší, spíše je posiluje a zmnožuje, některé pak přímo samo vyvolává, nebo se na jejich vzniku účastní. To je v přímém protikladu k zájmům České republiky, jejíž občané stále silněji dávají najevo, že chtějí žít v míru a dobrých vztazích se všemi národy světa. 7.) Vystoupením z Varšavské smlouvy po zhroucení komunistického režimu jsme udělali historický krok z vojenského bloku, který byl pro budoucnost naší země rizikem a nebezpečím. Bylo to v době, kdy mnozí doufali, že začíná nová epocha mírové spolupráce států a národů, v níž vojenské bloky přestanou hrát roli světových četníků. Náš vstup do NATO se proto zdál být tehdy spíše formálním završením procesu naší integrace mezi země, sdílející touhu po míru. Nezapomínejme, že to byla doba, kdy se vážně uvažovalo o tom, že také Ruská federace a další dříve znepřátelené státy se stanou součástí společně sdílené obrany proti budoucím nebezpečím. Došlo však k pravému opaku. Severoatlantická aliance se na počátku jedenadvacátého století změnila v agresívní vojenský blok, jenž kolektivní obranu zaměnil za imperiální strategii, ohrožující mír v Evropě a na celém světě.

3 8.) Ukrajinská krize, takzvané Arabské jaro a další zvyšování napětí na Blízkém a Středním východě, v nichž se NATO přímo či nepřímo angažuje, ačkoli mu to podle zakládacích listin vůbec nepřísluší, jsou zjevným dokladem podstatné změny jeho původního zaměření. Tu jsme v okamžiku našeho vstupu nemohli předpokládat. Není v zájmu našeho státu, abychom se stali agresory, aby se naše armáda proměnila v expediční sbor, účastnící se vojenských operací v různých částech světa. Zvláště pak je v přímém protikladu s našimi zájmy, abychom byli součástí vojenské aliance, jež bude zástěrkou pro americké velmocenské ambice v Evropě. Nezakrývaná snaha obklíčit a podmanit si případně i válkou Ruskou federaci je zatím posledním krokem na této zničující cestě, vůči němuž nemůžeme zůstat lhostejní. 9.) Rusko nás neohrožuje. Uměle vyvolaný ukrajinský konflikt se stal záminkou k nástupu NATO proti přirozeným životním zájmům Ruské federace. Důsledkem této nezodpovědné politiky je, že se naše země jako členský stát aliance v případě válečného konfliktu stane jako jedna z prvních předmětem odvety ruských obranných sil. Máme tak posloužit jako předsunuté území pro válečné operace Spojených států a zemí jim v NATO podřízených. Tím je zcela popřena idea, s níž jsme do této mezinárodní organizace vstupovali. 10.) Proto nastal čas zahájit intenzívní společenskou diskusi, zda, kdy a jak z tohoto vojenského paktu vystoupit. Jsme to povinováni jak současným generacím, tak našim předkům, kteří v dobách poroby bojovali za naši svobodu a státní svrchovanost a zaslouží si to i naše děti, jež tím chceme ochránit od hrozby násilných společenských zvratů a nesmyslných válek, z nichž budou profitovat pouze ty síly, jež o směřování NATO v dnešní době rozhodují. Nejde o nic nového. Svého času Francie, daleko významnější země než je Česká republika, uprostřed první studené války vystoupila z vojenských struktur NATO. Jde o krok stejně tak regulérní, jako byl náš vstup. Ten se obešel bez všelidového souhlasu v referendu. Vystoupení z NATO je proto možné stejnou cestou nebo prostřednictvím lidového hlasování. Za petiční výbor:

4 Zastupovat petiční výbor při jednání se státními orgány je oprávněn:

5 Podpisový arch k petici Kompletní text petice je umístěn na první straně této složky, případně v těsné blízkosti tohoto podpisového archu. Dle 4 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním, uvádíme, že podpisový arch se týká petice "Petice za zahájení veřejné diskuse o vystoupení České republiky z NATO". Dále uvádíme, že přílohou každé složky jsou citace z petičního zákona. Za petiční výbor:

6 Příloha - Listina základních práv a svobod Čl. 18 (1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Příloha - zákon 85/1990 Sb. ze dne 27. března 1990 o právu petičním Úvodní ustanovení 1 (1) Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice"). (poznámka: zákon umožňuje podat petici i jedinému člověku) 2 Ve výkonu petičního práva nesmí být nikomu bráněno. Výkon tohoto práva nesmí být nikomu na újmu. 3 Petiční výbor (1) K sestavení petice, opatření podpisů občanů pod ni, doručení petice státnímu orgánu a jednání s ním mohou občané vytvořit petiční výbor. (poznámka: znamená to, že občané nemusí mít petiční výbor, pokud jej nepotřebují, například když není nutné další jednání se státním orgánem) (3) Členové petičního výboru jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku se státními orgány. 4 Shromažďování podpisů pod petici (1) Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Musí být umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen. (2) Pokud podpisové archy neobsahují text petice, musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena; dále na nich musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat. (3) K účelu uvedenému v odstavci 1 mohou být petice a podpisové archy vystaveny též na místech přístupných veřejnosti. K tomu není třeba povolení státního orgánu, nesmí však dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku. (4) Shromažďováním podpisů na místě přístupném veřejnosti může být pověřena osoba, která dosáhla věku 16 let. 5 Podání a vyřízení petice (1) Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává; podáváli petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat. (2) Státní orgán, jemuž je petice adresována, je povinen ji přijmout. Nepatří-li věc do jeho působnosti, petici do 5 dnů postoupí příslušnému státnímu orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal. (3) Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení. Společná ustanovení 9 Ustanovení jiných právních předpisů upravující řízení před státními orgány a přijímání a vyřizování stížností, oznámení a podnětů neplatí pro přijímání a vyřizování peticí podle tohoto zákona.