Studijní texty ke zvláštní části úřednické zkoušky k oboru služby č. 78

Transkript

1 Studijní texty ke zvláštní části úřednické zkoušky k oboru služby č. 78 Organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců, příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra

2 Obsah 1. Přijímání do služebního poměru (podmínky přijetí, výběrová řízení, vznik/povolání do služebního poměru a služební slib/přísaha) Působnost ústředních správních úřadů (MV, MO) v koordinaci a správě jednotlivých služebních poměrů a vztahů Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služby/služebního poměru (služební orgány a služební funkcionáři) a služební vztahy (představení/nadřízený vojáka/vedoucí příslušníci) Řízení ve věci služby/služebního poměru (průběh řízení - rozhodování v prvním stupni, náležitosti rozhodnutí a jeho vydání) Opravné prostředky v řízení ve věci služby/služebního poměru (nadřízené služební orgány/funkcionáři) Vzdělávání a odborná příprava/výcvik Druhy služebních poměrů (rozdíl mezi služebním poměrem na dobu určitou a neurčitou) Služební/systemizované místo a systemizace, služební označení, služební hodnost/hodnost, hodnostní označení Úřednická/služební zkouška (úprava, obsah, právní důsledky) Služební předpis (přijímání, závaznost) Služební kázeň, kárné a kázeňské řízení Změny služebního poměru Podmínky výkonu služby (služební doba, služební volno, překážky ve službě apod.) Odpovědnost za škodu Odměňování Práva a povinnosti spojené se služebním poměrem, omezení některých práv osob ve služebním poměru, příp. zákaz konkurence Služební hodnocení, služební posudek a potvrzení o výkonu služby Personální/osobní spis a ochrana osobních údajů při jeho vedení, informační systémy Skončení služebního poměru Odborové organizace a jejich role ve vztahu ke služebnímu poměru Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 2

3 1. Přijímání do služebního poměru (podmínky přijetí, výběrová řízení, vznik/povolání do služebního poměru a služební slib/přísaha) A. Státní zaměstnanci Do služebního poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o státní službě ) je přijímána osoba, která není státním zaměstnancem, a to rozhodnutím služebního orgánu o přijetí do služebního poměru, které tento orgán vydává v návaznosti na výsledek výběrového řízení. Zároveň s tímto rozhodnutím vydá služební orgán rovněž rozhodnutí o zařazení státního zaměstnance na služební místo nebo jmenování státního zaměstnance na služební místo představeného. Nově přijatému státnímu zaměstnanci je stanovena zkušební doba v délce 6 měsíců. Zkušební doba se prodlužuje o dobu celodenních překážek ve službě, pro které státní zaměstnanec nekoná službu v průběhu zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené. V průběhu služebního poměru může být následně státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na různá služební místa, případně může docházet k dalším změnám služebního poměru, avšak služební poměr vniklý výše uvedeným způsobem nadále trvá a k jeho ukončení dochází jen ze zákonem stanovených důvodů. Při zařazení státního zaměstnance na jiné služební místo nebo při jmenování na služební místo představeného tak již není zkušební doba opětovně stanovena (pouze dobíhá její zbylý rozsah v případě, že zkušební doba ještě plyne). Předpoklady a požadavky pro přijetí do služebního poměru Základním předpokladem pro přijetí do služebního poměru je předpoklad, že osoba bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku České republiky a řádně vykonávat službu. Konkrétní předpoklady pro přijetí do služebního poměru, které jsou u každého žadatele ověřovány v průběhu výběrového řízení, jsou následující: státní občanství České republiky, občanství jiného členského státu Evropské unie nebo občanství státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, dosažení věku 18 let, plná svéprávnost, bezúhonnost, dosažení vzdělání stanoveného zákonem o státní službě a potřebná zdravotní způsobilost. Výše uvedené předpoklady přijetí do služebního poměru musí státní zaměstnanec splňovat po celou dobu výkonu služby. Pokud přestane tyto předpoklady splňovat, je státní zaměstnanec povinen o této skutečnosti neprodleně informovat služební úřad. Skutečnost, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 3

4 že přestal tyto předpoklady splňovat, může být následně příčinou skončení služebního poměru státního zaměstnance. Služební orgán může pro konkrétní služební místo stanovit další požadavky: požadavek úrovně znalosti cizího jazyka, odborného zaměření vzdělání nebo jiný odborný požadavek potřebný pro výkon služby a požadavek způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi. Vláda může dále v rámci systemizace stanovit pro služební místa požadavek státního občanství České republiky. Pokud jde o výběrová řízení na služební místa představených, žadatelé musí zároveň prokazovat pro různá služební místa různý předpoklad současně zastávané funkce nebo současně zastávaného služebního či pracovního místa (do výběrového řízení se může hlásit např. pouze státní zaměstnanec vykonávající službu na určité pozici v rámci státní správy, akademický pracovník v určitém oboru apod.) a zároveň předpoklad praxe, tedy doby výkonu činností, které jsou službou, nebo činností obdobných (např. výkon těchto činností po dobu 4 let v uplynulých 8 letech ve vedoucí funkci ve správním úřadu apod.). Předpoklad státního občanství České republiky a vzdělání se prokazuje příslušnými listinami (tyto lze nahradit písemným čestným prohlášením a listiny doložit nejpozději před konáním pohovoru), předpoklad bezúhonnosti výpisem z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší než 3 měsíce, předpoklad svéprávnosti se dokládá čestným prohlášením. Pokud jde o předpoklad zdravotní způsobilosti, tento se dokládá písemným čestným prohlášením s tím, že potřebná zdravotní způsobilost je ověřena až při vstupní prohlídce po uzavření dohody o výběru nejvhodnějšího žadatele. Předpoklad praxe se prokazuje příslušnými listinami (pracovní smlouvy apod.). Výběrová řízení V případě, že je zapotřebí obsadit volné služební místo, je k tomu nutné uspořádat výběrové řízení. Toto platí vždy, pokud nejde o některou ze zákonem stanovených výjimek, při nichž je možné od konání výběrového řízení upustit. Těmito výjimkami jsou: přeložení státního zaměstnance, zařazení státního zaměstnance s jeho souhlasem na jiné služební místo v témže služebním úřadě ve stejném oboru služby, zařazené ve stejné nebo nižší platové třídě, jako je dosavadní služební místo, splňuje-li předpoklady a požadavky stanovené pro jiné služební místo a dohodne-li se na zařazení písemně služební orgán s novým bezprostředně nadřízeným představeným, jmenování představeného s jeho souhlasem na jiné služební místo představeného na stejný nebo nižší stupeň řízení v témže služebním úřadě ve stejném oboru služby, zařazené ve stejné nebo nižší platové třídě, jako je dosavadní služební místo představeného, splňuje-li předpoklady a požadavky stanovené pro jiné služební místo představeného a dohodne-li se na jmenování písemně služební orgán s novým bezprostředně nadřízeným představeným, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 4

5 převedení na jiné služební místo, vyslání k výkonu služby v zahraničí a zařazení po ukončení výkonu služby v zahraničí, zařazení státního zaměstnance na jeho původní služební místo při odpadnutí v zákoně o státní službě vyjmenovaných změn služebního poměru, případně při zařazení na volné služební místo v důsledku zrušení služebního místa z důvodu změny systemizace, zařazení státního zaměstnance na služební místo uvolněné v souvislosti s vysláním k výkonu služby v zahraničí (pokud nejde o služební místo představeného), obsazení volného služebního místa postupem podle jiného zákona [nejčastěji jde o postup podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce ) nebo zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů (zákon o zahraniční službě)]. Výběrové řízení na obsazení volného služebního místa je vyhlášeno příslušným služebním orgánem na úřední desce (pokud jde o výběrové řízení na služební místo představeného, vyhlašuje ho ten, kdo jej na dané služební místo jmenuje). V oznámení o vyhlášení výběrového řízení musí být uvedeny zákonem stanovené údaje, jako např. předpoklady a požadavky pro přijetí do služebního poměru, obor služby, platová třída. Po vyhlášení výběrového řízení začíná běžet lhůta k podávání žádostí žadatelů, tato lhůta nesmí být kratší než 10 dnů. Po uplynutí této lhůty nelze žádost dále měnit. Žadatelem ve výběrovém řízení může být buď státní zaměstnanec (v takovém případě podává pouze žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného) nebo osoba, která není státním zaměstnancem (tato osoba podává žádost o přijetí do služebního poměru a zároveň jednu z výše uvedených žádostí). Celé výběrové řízení by mělo být dokončeno do 90 dnů ode dne uplynutí lhůty pro podávání žádostí. O průběhu a výsledku výběrového řízení se sepisuje protokol, v němž jsou obsaženy základní informace o výběrovém řízení, jež jsou stanoveny 164 odst. 3 zákona o státní službě (jedná se např. o označení služebního orgánu, jména členů výběrové komise, výsledek výběrového řízení apod.). Žadatelé zasílají žádosti služebnímu orgánu a spolu s nimi mu zasílají rovněž další zákonem nebo služebním orgánem požadované listiny a dokumenty (motivační dopis, dokumenty prokazující splnění předpokladů pro přijetí do služebního poměru apod.). V případě, že žádosti žadatelů nemají náležitosti stanovené zákonem, nejsou srozumitelné nebo žadatelé nesplňují zákonem stanovené požadavky (jsou jimi v podstatě všechny předpoklady a jiné požadavky s výjimkou požadavku způsobilosti k seznamování se s utajovanými informacemi), služební orgán tyto žádosti z výběrového řízení vyřadí a vyrozumí o tom žadatele. S žadateli, jejichž žádosti nebyly vyřazeny a kteří splňují stanovené předpoklady a požadavky, je proveden pohovor před výběrovou komisí. Výběrová komise má 3 členy, přičemž zákon stanoví, kdo tyto členy jmenuje a odvolává. Na výběrovou komisi se vztahují Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 5

6 ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád ) o jednání před kolegiálním orgánem. Pohovor musí být zaměřen na obor služby, jehož se výběrové řízení týká, případně na plnění jiného odborného požadavku, a může při něm v případě potřeby dojít i k ověření znalosti cizího jazyka, je-li požadována. Pohovor může být také doplněn písemnou zkouškou, kterou je možné konat před ústním pohovorem, nebo po něm. V situaci, kdy je žadatelů, s nimiž má být konán pohovor, nejméně 10, je možné písemnou zkoušku použít jako určitý způsob výběru menšího počtu žadatelů pro konání ústního pohovoru. Ten se koná již pouze s 5 a více žadateli, kteří písemnou zkoušku absolvovali nejlépe. Z žadatelů, kteří ve výběrovém řízení uspěli, vybere výběrová komise 3 nejvhodnější žadatele, které uvede v abecedním pořadí, a sestaví pořadí dalších žadatelů, kteří uspěli, a také seznam těch, kteří neuspěli. Z 3 nejvhodnějších žadatelů následně služební orgán vybere jednoho v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným, tato dohoda je písemná. V případě, že všichni 3 nejvhodnější žadatelé odstoupili, je písemnou dohodou z úspěšných žadatelů vybrán ten, který je dále v pořadí. V případě, že neuspěl žádný žadatel nebo nebyl žádný žadatel vybrán, vyhlásí se nové výběrové řízení. K odstoupení žadatele z výběrového řízení dochází buď v případě, že sám písemně odstoupí z výběrového řízení, nebo v případě, kdy se bez náležité omluvy nebo opakovaně nedostaví k pohovoru a ani na výzvu neposkytuje součinnost, nebo je z jeho jednání jinak zřejmé, že již nemá zájem o účast ve výběrovém řízení (jde o tzv. domněnku odstoupení žadatele). V případě, že odstoupení nebylo učiněno písemně, pak se o odstoupení učiní záznam do spisu. Žadatelé musí být služebním orgánem bez zbytečného odkladu písemně vyrozuměni o výsledku výběrového řízení. Ti žadatelé, kteří neuspěli, nebo nebyli vybráni jako nejvhodnější, mohou podat námitky proti protokolu o průběhu a výsledku výběrového řízení, a to do 5 dnů od jeho doručení. Tyto námitky vyřizuje výběrová komise do 15 dnů. Pokud jim vyhoví, výběrové řízení je nutné zrušit. Služební orgán zruší výběrové řízení také tehdy, jestliže není podána žádná žádost nebo jestliže všichni žadatelé odstoupili. O tom, že byl ve výběrovém řízení na služební místo vybrán jiný žadatel, jsou vyrozuměni pouze žadatelé, kteří byli vybráni jako nejvhodnější, nebo úspěšní žadatelé podle 28 odst. 3 zákona o státní službě. Pokud jde o výběrová řízení na služební místa představených, je nutné, aby v případě, kdy nebyla podána žádná žádost, žádný žadatel neuspěl, všichni žadatelé odstoupili nebo byly všechny žádosti vyřazeny, služební orgán vyhlásil druhé, případně třetí kolo výběrového řízení. Pro tato další kola výběrových řízení je obecně typické snižování úrovně požadavků na praxi a délku výkonu činností, které jsou službou, nebo činností obdobných, u případných žadatelů. V případě, kdy jsou žadatelé ve výběrovém řízení na služební místa představených označeni za úspěšné, ale nikdo z nich není vybrán písemnou dohodou, je nutné vyhlásit zcela nové výběrové řízení, tedy totéž kolo výběrového řízení. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 6

7 Překážky přijetí do služebního poměru nebo výkonu služby V 33 zákona o státní službě je uveden obsáhlý výčet osob, které nelze přijmout do služebního poměru. Jedná se například o poslance, senátora, soudce, asistenta soudce atd. Pokud je taková osoba vybrána ve výběrovém řízení, musí neprodleně učinit potřebné kroky k tomu, aby tuto překážku přijetí do služebního poměru odstranila. V případě, že tato překážka nastane až po přijetí do služebního poměru, má to za následek pozastavení výkonu služby, případně jeho skončení. Vznik služebního poměru a služební slib Služební poměr vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Pro případ, že státní zaměstnanec do služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru jako den nástupu do služby (den vzniku služebního poměru a den nástupu do služby se mohou lišit), nenastoupí, aniž by mu v nástupu bránila závažná překážka, případně mu v nástupu závažná překážka brání, ale neuvědomí o ní služební orgán do 7 dnů od jejího vzniku, zákon o státní službě stanoví, že služební orgán takové rozhodnutí zruší (s účinky ode dne vzniku služebního poměru). Rozhodnutí o přijetí do služebního poměru kromě obecných náležitostí podle správního řádu obsahuje: a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě i akademický titul, b) datum a místo narození, c) obor služby, d) služební místo, e) den vzniku služebního poměru a den nástupu do služby, f) údaj o tom, zda služba bude vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na dobu určitou, v případě služebního poměru na dobu určitou též dobu jeho trvání, g) služební úřad, v němž státní zaměstnanec bude vykonávat službu, a služební působiště, h) služební označení, i) zkušební dobu, j) platové zařazení, k) délku kratší služební doby, byla-li povolena. Služební slib se skládá před služebním orgánem v den nástupu státního zaměstnance do služby. Státní zaměstnanec slibuje na svou čest a svědomí, že se při výkonu státní sužby bude řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených, a že své povinností bude vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, přičemž nebude zneužívat postavení státního zaměstnance a bude se chovat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu. V případě, že je jeho složení státním zaměstnancem odmítnuto nebo je složen s výhradou, služební poměr se považuje za od počátku neexistující. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 7

8 B. Příslušníci bezpečnostních sborů Do služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru (dále také jen příslušník ) může být podle 13 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ) přijat pouze státní občan České republiky (dále jen občan ). Předpokladem přijetí je podání písemné žádosti o přijetí do služebního poměru, dosažení věku 18 let, bezúhonnost (za jakých podmínek je žadatel považován za bezúhonného stanoví 14 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), splnění podmínky stupně vzdělání stanoveného pro služební místo, na které má být žadatel ustanoven (v případě důležitého zájmu služby lze ve výjimečných případech u příslušníka zpravodajské služby podmínku stupně vzdělání prominout), zdravotní, osobnostní a fyzická způsobilost k výkonu služby a rovněž i svéprávnost. Podmínkou může být i oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Tato podmínka je aplikována v případě, má-li být uchazeč ustanoven na služební místo, pro které se tato způsobilost vyžaduje. Do služebního poměru nemůže být přijat občan, který je členem politické strany nebo politického hnutí. Má-li být uchazeč ustanoven na služební místo příslušníka zpravodajské služby, nesmí být ani členem odborové organizace. Splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením. Překážkou přijetí do služebního poměru je výkon živnostenské nebo jiné výdělečné činnosti nebo členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost. Splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením. Přijímací řízení je zahájeno doručením písemné žádosti občana o přijetí do služebního poměru bezpečnostnímu sboru. Bezpečnostní sbor může provést ověření splnění podmínek přijetí do služebního poměru vyžádáním podkladů z evidence Rejstříku trestů (opis) a z evidencí vedených orgány veřejné správy (výpis). Dále může provádět šetření k ověření bezúhonnosti občana nebo požádat Policii České republiky o provedení tohoto šetření. Přijímací řízení nesmí vykazovat znaky diskriminace, např. z důvodu věku, rasy, pohlaví a podobně, nejde-li o výjimku, která má oporu v zákoně. Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud je k tomu věcný důvod spočívající například v povaze vykonávané činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Bezpečnostní sbor písemně seznámí žadatele před jeho přijetím do služebního poměru s textem služebního slibu, předpokládaným dnem vzniku služebního poměru, druhem služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem služebního působiště, dobou služby, výší služebního příjmu a výplatním termínem, délkou dovolené, podmínkami výkonu služby a podmínkami skončení služebního poměru. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 8

9 Služební poměr příslušníka se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru a vzniká dnem, který je v něm stanoven. Toto rozhodnutí obsahuje zákonem stanovené náležitosti např. den vzniku služebního poměru, den nástupu k výkonu služby, druh služebního poměru (na dobu určitou či neurčitou), dobu trvání služebního poměru, jmenování do služební hodnosti, ustanovení na služební místo, místo služebního působiště a složky služebního příjmu a zkušební doba. Služební poměr ředitele zpravodajské služby nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů vzniká dnem jmenování do funkce podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Nenastoupí-li příslušník k výkonu služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služebního funkcionáře o vzniku této překážky do týdne, služební funkcionář rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší. V den nástupu k výkonu služby skládá příslušník služební slib, v němž slibuje na svou čest a svědomí, že při výkonu služby bude nestranný a bude důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a že nikdy nezneužije svého služebního postavení. Dále slibuje, že se bude vždy a všude chovat tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Zavazuje se řádně a svědomitě plnit služební povinnosti a neváhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Právě slib nasadit i vlastní život lze považovat za významnou odlišnost služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru od služebního poměru státního zaměstnance podle zákona o státní službě. Služební slib se považuje za složený, jestliže jeho text stvrdí příslušník svým podpisem. V případě, že se příslušník ke složení slibu nedostaví nebo odmítne složit služební slib anebo jej složí s výhradami, služební poměr mu nevznikne. Příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo v bezpečnostním sboru. Obecně lze konstatovat, že celý služební poměr příslušníka je vždy spjat s konkrétním služebním místem (s výjimkami typu zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené), a proto také nelaboruje s pojmem jmenování. S jakýmkoliv funkčním zařazením spojuje vždy pojem ustanovení na služební místo. Služební místo vyjadřuje organizační a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru. Je charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Výběrové řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je založeno na principu obsazení volného služebního místa příslušníkem téhož, případně i jiného bezpečnostního sboru. Výběrové řízení není primárně nástrojem pro obsazení volného služebního místa. Výběrové řízení lze vyhlásit za předpokladu, že nelze obsadit volné služební místo příslušníkem bezpečnostního sboru, který dosáhl stejnou nebo vyšší než požadovanou služební hodnost. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 9

10 Výběrové řízení slouží v případě služebního poměru příslušníků pro obsazení služebního místa osobou, která je již ve služebním poměru. Výjimkou z řečeného je tzv. boční vstup, tedy obsazení volného služebního místa osobou stojící mimo bezpečnostní sbor (nelze-li volné služební místo obsadit příslušníkem, může se do výběrového řízení přihlásit i občan, který splňuje podmínky přijetí do služebního poměru, a jsou současně splněny další podmínky stanovené zákonem). Takto však lze obsadit toliko služební místo, pro které je v systemizaci služebních míst pro účely výběrového řízení zvlášť vyznačen obor nebo zaměření vzdělání. Výběrové řízení je institutem, který umožňuje obsadit služební místo příslušníkem, který má služební hodnost o jeden stupeň nižší, než je služební hodnost požadovaná pro výběrovým řízením obsazované služební místo. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů současně umožňuje tzv. akcelerovaný postup, kdy dovoluje, aby se do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost až o 2 stupně vyšší, přihlásil příslušník, jenž získal střední vzdělání s maturitní zkouškou, splňuje požadavky stanovené pro volné služební místo, s výjimkou požadavku doby trvání služebního poměru pro služební hodnost, a podle závěru služebního hodnocení dosahuje alespoň velmi dobrých výsledků ve výkonu služby. Obdobné platí i pro příslušníka, jenž získal vysokoškolské vzdělání. Ten se může přihlásit do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena vyšší služební hodnost, nejvýše však do služební hodnosti vrchní komisař, za podmínky, že splňuje požadavky stanovené pro volné služební místo, s výjimkou požadavku doby trvání služebního poměru pro služební hodnost, a podle závěru služebního hodnocení dosahuje alespoň velmi dobrých výsledků ve výkonu služby. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví pravidla pro realizaci výběrového řízení. To musí být vyhlášeno v publikačním prostředku bezpečnostního sboru, popřípadě jiným vhodným způsobem. Výsledkem výběrového řízení může být vybrání vhodných uchazečů. Pak služební funkcionář na volné služební místo ustanoví příslušníka, který se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Výběrové řízení ovšem může být ukončeno i se závěrem, že žádný z účastníků není vhodný pro obsazení volného služebního místa. V takovém případě je vyhlášeno nové výběrové řízení. Výběrové řízení nemusí být vyhlášeno při obsazení volného služebního místa ve zpravodajské službě nebo Generální inspekci bezpečnostních sborů. Jeho provedení je závislé na rozhodnutí ředitele zpravodajské služby nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. C. Vojáci z povolání Do služebního poměru vojáka z povolání může být povolán podle 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o vojácích z povolání ) pouze občan České republiky starší 18 let, který Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 10

11 a) složil vojenskou přísahu, jejíž text je obsažen v zákoně č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ozbrojených silách ), b) není členem politické strany, politického hnutí, odborové organizace, nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, přičemž splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením, c) je trestně bezúhonný (což ověřuje služební orgán opisem z evidence Rejstříku trestů; kdy je uchazeč považován za trestně bezúhonného je stanoveno v 4a zákona o vojácích z povolání), d) je zdravotně způsobilý k výkonu služby (způsobilost je posuzována podle pravidel určených ve vyhlášce Ministerstva obrany), e) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení (minimální předpoklady pro jednotlivé hodnosti jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva obrany) f) vytváří podmínky pro příslušníky ozbrojených sil k výkonu státní sportovní reprezentace. Výběr uchazeče se zahajuje doručením písemné žádosti o povolání do služebního poměru. Výběr provádějí služební orgány. Podmínkami pro výběr uchazeče je vyplnění osobního dotazníku (sdělení osobních údajů, kterými jsou: jméno a příjmení, včetně předchozích jmen a příjmení a rodného příjmení; akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání; rodné číslo; adresa místa trvalého pobytu a bydliště; státní občanství; získané vzdělání; zdravotní způsobilost k vojenské činné službě; přehled o předchozích pracovních a služebních poměrech a o samostatných výdělečných činnostech; jazykové znalosti a zkoušky z nich; zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění; trestní bezúhonnost; rodinný stav; jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob blízkých), jejich doložení příslušnými doklady a vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajů. Přestože již není podmínkou přijetí do služebního poměru vojáka z povolání vykonání vojenské základní nebo náhradní služby, je služební poměr jedním z druhů vojenské činné služby. Musí tedy dojít k ověření způsobilosti k vojenské službě a uchazeč musí požádat o dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti, podle zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen branný zákon ). Následně uchazeč složí vojenskou přísahu podpisem jejího textu před příslušníky rekrutačního střediska. Před povoláním uchazeče do služebního poměru jej služební orgán podle 4 odst. 4 zákona o vojácích z povolání písemně seznámí s předpokládaným dnem vzniku služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem nástupu služby, se základní týdenní dobou služby a jejím rozvržením, platovými náležitostmi a výplatním termínem, délkou řádné dovolené, podmínkami výkonu služby, podmínkami zániku služebního poměru a opatřeními zajišťujícími rovné zacházení. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 11

12 O uchazeči, který písemně požádal o povolání do služebního poměru a nebyl povolán, uchovávají podle odstavce 5 téhož paragrafu služební orgány osobní údaje a údaj o důvodu nepovolání do služebního poměru po dobu 50 let. Po uplynutí této doby tyto údaje zlikvidují. Ministerstvo stanoví vyhláškou doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku (vyhláška č. 454/2002 Sb., kterou se stanoví doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku uchazeče o povolání do služebního poměru vojáka z povolání, ve znění vyhlášky č. 413/2009 Sb.). Služební poměr vojáka z povolání se podle 5 zákona o vojácích z povolání zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního poměru. Toto rozhodnutí o povolání musí obsahovat a) den nástupu služby, b) služební zařazení, c) místo nástupu služby, d) dobu trvání služebního poměru, e) zkušební dobu, která činí 3 měsíce, f) jmenování do hodnosti. Služební poměr vzniká dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu služby, přičemž služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání. Voják se do služebního poměru povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. Výjimku z pravidla povolat nejméně na dobu 2 let umožňuje 40, který v odstavci 2 umožňuje pro službu v zahraničí vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky. Vojenská přísaha Voják skládá přísahu, kterou slavnostně prohlašuje, že při vědomí svých občanských a vlasteneckých povinností bude věrný České republice, a že bude vojákem statečným a ukázněným, že bude plnit úkoly ozbrojených sil, a že bude dodržovat právní a vojenské předpisy. Zavazuje se rovněž svědomitě se učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, připravovat se k obraně České republiky a k bránění ji proti vnějšímu napadení. Přísahá, že je pro obranu vlasti připraven nasadit svůj život. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 12

13 2. Působnost ústředních správních úřadů (MV, MO) v koordinaci a správě jednotlivých služebních poměrů a vztahů A. Státní zaměstnanci Základní právní normou vymezující obecně působnost (nejen) Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany je zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zřízení ministerstev ), v právním žargonu často nazývaný kompetenční zákon. Tento zákon vychází z dikce čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky, stanovící že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Předmětný zákon v 1 obsahuje taxativní výčet jím zřízených ministerstev, k nimž je v dalších ustanoveních ( 4 až 19) proveden výčet jejich působnosti, jež může být dále rozšířena či blíže vymezena jinými speciálními zákony, a v 2 obsahuje taxativní výčet dalších ústředních orgánů státní správy, zřízených jinými zvláštními zákony, které také upravují jejich působnost. Působnost Ministerstva vnitra je vymezena v 12 zákona o zřízení ministerstev a ve vztahu ke služebním poměrům (odst. 4) platí, že toto ministerstvo plní koordinační úlohu v oblasti služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů a státní služby. Další, pro služební poměr jakožto veřejnoprávní vztah významnou související oblastí působnosti Ministerstva vnitra (odst. 2) je plnění koordinační úlohy v oblasti správního řízení, správního trestání, spisové služby a postupů podle kontrolního řádu. Podrobněji je působnost Ministerstva vnitra upravena v zákoně o státní službě, a to především v ustanovení 13. Ministerstvo vnitra podle tohoto ustanovení: připravuje návrh systemizace služebních míst (dále jen systemizace ) na základě návrhů služebních orgánů a vyhodnocuje její dodržování, koordinuje zpracování návrhů organizačních struktur služebních úřadů, není-li stanoveno jinak, koordinuje systém hodnocení státních zaměstnanců, koordinuje vzdělávání státních zaměstnanců a připravuje vzdělávací programy a rámcová pravidla pro vzdělávání státních zaměstnanců, hodnotí vytváření podmínek pro sladění rodinného a osobního života s výkonem služby služebními úřady a předkládá o tom jednou ročně zprávu vládě, plní další úkoly stanovené zákonem. Zákon o státní službě stanoví, že působnost Ministerstva vnitra stanovenou tímto zákonem, s výjimkou působnosti svěřené přímo ministrovi vnitra, náměstkovi pro státní službu, státnímu tajemníkovi nebo personálnímu řediteli sekce pro státní službu a vydávání vyhlášek, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 13

14 vykonává sekce pro státní službu. Lze tedy rozlišit mezi institucionální působností ministerstva jako takového a působností konkrétní fyzické osoby. Mezi další úkoly, které na základě zákona o státní službě plní Ministerstvo vnitra, patří: vydání vyhlášky, jíž se stanoví obsah, rozsah a další náležitosti úřednické zkoušky včetně způsobu jejího provedení a hodnocení, zabezpečení provedení obecné části úřednické zkoušky, provoz informačního systému o státní službě (Ministerstvo vnitra je jeho správcem), vydání vyhlášky, jíž se stanoví vzor služebního průkazu, případně též vydání vyhlášky, jíž se stanoví vzor průkazu pověření ke kontrole ve služebních úřadech ve služebních vztazích. Oprávnění ke kontrole služebních vztahů ve služebních úřadech je osobním oprávněním náměstka ministra vnitra pro státní službu anebo jím písemně pověřeného státního zaměstnance. Dalším oprávněním svěřeným zákonem přímo náměstkovi ministra vnitra pro státní službu je vydávání služebních předpisů, které vztahují na všechny služební úřady (a tedy všechny státní zaměstnance) s výjimkou těch služebních úřadů, které jsou z této působnosti výslovně vyloučeny v taxativním výčtu 11 odst. 4 věty druhé zákona o státní službě (jedná se o některé další ústřední orgány státní správy podle 2 zákona o zřízení ministerstev, jenž také bývají nazývány jako nezávislí regulátoři). Dalším oprávněním náměstka ministra vnitra pro státní službu je pozastavení platnosti služebního předpisu vydaného v kterémkoli jiném služebním úřadu je-li takový služební předpis v rozporu se zákonem (a nápravu nezjedná nadřízený služební úřad, anebo dotčený služební úřad nadřízený služební úřad nemá) a výzva k zjednání nápravy; v případě nezjednání nápravy pak podání návrhu soudu na zrušení dotčeného služebního předpisu. Působnost ministerstva vnitra je vykonávána též v oblasti kárné pravomoci, neboť pouze v Ministerstvu vnitra se zřizuje kárná komise druhého stupně, jež je odvolacím orgánem ve věcech kárné odpovědnosti. Před kárnou komisí prvního stupně zřízenou v Ministerstvu vnitra by také probíhalo kárné řízení s vedoucím služebního úřadu, jenž nemá nadřízený služební úřad. S odkazem na 22 až 25 zákona o zřízení ministerstev pak také platí, že ve svěřené působnosti v oblasti státní služby je Ministerstvu vnitra mj. svěřena úloha zkoumat tuto společenskou problematiku, analyzovat dosahované výsledky a činit opatření k řešení aktuálních otázek, zpracovávat koncepce rozvoje a řešit stěžejní otázky a předkládat je vládě České republiky, připravovat návrhy zákonů a jiných právních předpisů a také v této oblasti zabezpečovat úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, rozvoj mezistátních styků a mezinárodní spolupráci včetně úkolů, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv a z členství v mezinárodních organizacích. Z 27 zákona o zřízení ministerstev také Ministerstvu vnitra plyne oprávnění vyžadovat si od nižších orgánů státní správy potřebné zprávy a údaje nezbytné pro plnění svých úkolů. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 14

15 B. Příslušníci bezpečnostních sborů Ministerstvo vnitra plní koordinační úlohu v oblasti služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů a státní služby. Tuto úlohu mu svěřuje zákon o zřízení ministerstev. Pojem koordinace lze obsahově vyložit mj. jako zajištění souladu a efektivní spolupráce prvků systému za účelem dosažení předpokládaného cíle. Těmito prvky jsou jednotlivé bezpečnostní sbory spadající pod zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Cílem této zákonem svěřené aktivity je sjednocení aplikační praxe v rámci jednotlivých bezpečnostních sborů (s přihlédnutím ke specifikům jejich činnosti podle zvláštní právní úpravy). Z hlediska služebních poměrů a vztahů má, jak bylo uvedeno výše, rozhodnou roli Ministerstvo vnitra. V oblasti legislativní je Ministerstvo vnitra hlavním gestorem nad právní úpravou obsaženou v zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a její aplikací. Významnou roli má Ministerstvo vnitra i na úseku prováděcích právních předpisů, konkrétně vyhlášek. Při jejich přípravě ovšem spolupracuje s ministerstvy, do jejichž působnosti náleží konkrétní bezpečnostní sbor, dále se zpravodajskými službami a Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Příkladem může být vyhláška o osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Na obsahu této vyhlášky konkrétně participují Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti, Bezpečnostní informační službou, Úřadem pro zahraniční styky a informace a Generální inspekcí bezpečnostních sborů. V případě prováděcí právní úpravy, která se dotýká odborné působnosti jiného ministerstva, je do její přípravy zapojen i dotčený resort (například Ministerstvo zdravotnictví v případě vyhlášky o zdravotní způsobilosti). Roli Ministerstva vnitra (ministra vnitra) nutno rozlišovat i podle toho, zda dopadá na všechny bezpečnostní sbory nebo zda jde o bezpečnostní sbory podřízené tomuto ministerstvu. V případě dopadu na všechny bezpečnostní sbory lze poukázat na úkol Ministerstva, vycházející z jeho koordinační role a správy na úseku služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, provádět různé činnosti koncepční či analytické. Dále lze jeho roli shledat v poskytování konzultací, metodické pomoci apod. Ministr vnitra (obdobně i ministr financí a ministr spravedlnosti) může na žádost ředitele bezpečnostního sboru pověřit a) ředitele organizační složky státu, která je zřízena k plnění úkolů jím řízeného ministerstva, rozhodováním ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených v záloze činné a vyslaných k výkonu služby v této organizační složce státu a b) vedoucího organizační části ministerstva rozhodováním o výsluhovém příspěvku příslušníků. Příkladem bezpečnostního sboru podřízeného Ministerstvu vnitra může být Policie České republiky. Lze hovořit o podřízenosti instanční, tedy o možnosti přezkoumávání správních aktů vydaných Policií České republiky. Z hlediska služebně právních vztahů pak lze do rámce Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 15

16 podřízenosti zařadit i možnost povolávat policisty k plnění úkolů v rámci Ministerstva vnitra, Policejní akademie České republiky nebo školy či školského zařízení. Přímá podřízenost je pak i v případě vztahu ministr vnitra a policejní prezident. Návrh systemizace Policie České republiky připravuje policejní prezident v součinnosti s ministrem vnitra. Návrh systemizace je zpracováván v souladu s úkoly, které plní Policie České republiky jako veřejný sbor. Návrh systemizace Policie České republiky doplní ministr vnitra o návrh systemizace pro příslušníky povolané k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra a o návrh systemizace pro příslušníky zařazené v Policejní akademii České republiky a ve škole. Návrh systemizace pro příslušníky zařazené v Policejní akademii České republiky a ve škole nebo školském zařízení připravuje ministr vnitra v součinnosti s rektorem a příslušným ředitelem. C. Vojáci z povolání Postavení Ministerstva obrany vychází z čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky, který stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Tímto zákonem je zákon o zřízení ministerstev. Ze zákona o zřízení ministerstev vyplývají pro Ministerstvo obrany tři základní oblasti působnosti: a) zabezpečování obrany České republiky, b) řízení Armády České republiky (dále jen armáda ), c) správa vojenských újezdů. Podle 7 zákona o ozbrojených silách Ministerstvo obrany: a) stanoví a realizuje opatření k rozvoji armády, b) zřizuje a ruší vojenské útvary a vojenská zařízení, c) provádí kontrolu armády, d) provádí státní odborný dozor nad určenými technickými zařízeními a bezpečností jejich provozu, e) zřizuje vojenská vyznamenání f) vytváří podmínky pro příslušníky ozbrojených sil k výkonu státní sportovní reprezentace. Ministr obrany podle odstavce 2 téhož paragrafu k zabezpečení úkolů armády vydává rozkazy, které jsou závazné pro vojáky v činné službě. Součástí Ministerstva obrany (nikoli jako služebního úřadu) je Generální štáb Armády České republiky, Vojenská policie a Vojenské zpravodajství. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 16

17 Služební poměr vojáků z povolání se vykonává podle 6 zákona o vojácích z povolání v/ve: ozbrojených silách České republiky, ministerstvu, vojenských školách, Vojenské policii, Vojenském zpravodajství, orgánech státní správy nebo v právnických osobách a organizačních složkách státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je Ministerstvo obrany, anebo v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech, pokud tam plní služební úkoly obranného charakteru v zájmu služby (v současné době u žádných orgánů státní správy mimo Ministerstvo obrany vojáci z povolání nepůsobí). Podle 2 zákona o vojácích z povolání jsou služebními orgány prezident republiky a ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta republiky nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. Z výše uvedeného vyplývá, že vojáci z povolání vždy zůstávají v působnosti služebních orgánů Ministerstva obrany a není proto třeba koordinovat otázky výkonu jejich služby s jinými státními orgány. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 17

18 3. Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služby/služebního poměru (služební orgány a služební funkcionáři) a služební vztahy (představení/nadřízený vojáka/vedoucí příslušníci) A. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě v 10 odst. 1 uvádí výčet služebních orgánů a zároveň definuje, vůči komu mají tyto služební orgány pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru. Služebními orgány jsou: vláda nebo ministr vnitra (na základě pověření vlády) vůči náměstkovi ministra vnitra pro státní službu, vláda nebo pověřený člen vlády vůči vedoucímu služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, náměstek ministra vnitra pro státní službu vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu, vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu, personální ředitel sekce pro státní službu vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu a vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči ostatním státním zaměstnancům. Náměstek ministra vnitra pro státní službu ( 13 zákona o státní službě) Náměstek ministra vnitra pro státní službu je služební orgán, který je jmenován vládou na návrh předsedy vlády na dobu 6 let na základě výběrového řízení, přičemž nikdo nemůže být náměstkem ministra vnitra pro státní službu jmenován více než jednou. Stojí v čele sekce pro státní službu Ministerstva vnitra a kromě jednání a rozhodování ve služebním poměru vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu jsou mu svěřeny i některé koordinační a kontrolní funkce týkající se všech služebních úřadů. Mezi jeho nejdůležitější pravomoci patří například pravomoc vykonávat ve služebních úřadech kontrolu ve služebních vztazích státních zaměstnanců, pravomoc vydávat služební předpisy závazné pro všechny státní a jiné zákonem stanovené zaměstnance (s výjimkou těch, kteří jsou zařazeni k výkonu služby v tzv. regulačních úřadech), pravomoc provádět služební hodnocení státních tajemníků, případně pravomoc vykonávat funkce nadřízeného služebního orgánu v řízení ve věcech služby vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 18

19 Personální ředitel sekce pro státní službu ( 13 zákona o státní službě) Personální ředitel sekce pro státní službu vykonává funkci služebního orgánu vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu a může být náměstkem pro státní službu pověřen výkonem svých pravomocí s výjimkou rozhodování o přijetí do služebního poměru, jmenování na služební místo představeného, odvolání ze služebního místa představeného nebo skončení služebního poměru. V době, kdy není služební místo náměstka pro státní službu obsazeno, vykonává personální ředitel sekce pro státní službu jeho pravomoci. Vedoucí služebního úřadu ( 14 zákona o státní službě) Každý služební úřad, který není ministerstvem nebo Úřadem vlády, má ve svém čele vedoucího služebního úřadu. Vedoucímu služebního úřadu je kromě jednání a rozhodování ve věcech služebního poměru vůči státním zaměstnancům, kteří jsou zařazeni k výkonu služby v tomto služebním úřadu, a dále vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu, dále svěřeno např. řízení činností souvisejících se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování (jemu podřízených) státních zaměstnanců a vedoucího podřízeného služebního úřadu. Rozdíl mezi jednáním a rozhodováním ve věcech služebního poměru zákonem stanovených státních zaměstnanců a mezi řízením činností souvisejících se zajišťováním organizačních věcí služby, správy služebních vztahů a odměňování státních zaměstnanců je ten, že u druhého typu činností jde pouze o administrativní zabezpečení plnění úkolů v organizačních věcech služby, v oblasti služebních vztahů a odměňování, tedy nejčastěji o přípravu podkladů pro samotné jednání a rozhodování o věcech služebního poměru. Obsahem jednání a rozhodování ve věcech služebního poměru je pak zpravidla rozhodování o věcech uvedených v 159 zákona o státní službě. Dále je vedoucímu služebního úřadu také svěřeno vydávání služebních předpisů závazných pro státní zaměstnance a jiné zákonem stanovené osoby, které vykonávají službu v jím řízeném služebním úřadu. Vedoucí služebního úřadu je rovněž osobou, která plní úkoly související s pracovněprávními vztahy zaměstnanců v pracovním poměru zaměstnaných ve služebním úřadu. Státní tajemník ( 15 zákona o státní službě) V ministerstvech a Úřadu vlády pravomoci služebního orgánu vykonávají státní tajemníci, kteří mají postavení náměstků pro řízení sekce. Státnímu tajemníkovi jsou v otázkách služebního poměru, organizačních věcí služby, případně pracovněprávních vztahů svěřeny stejné, případně obdobné pravomoci, které jsou svěřeny vedoucímu služebního úřadu (některé z nich viz výše). V případě menších služebních úřadů, na kterých službu vykonává nebo v pracovním poměru pracuje celkem méně než 25 osob, nebo u obvodních báňských úřadů, okresních správ sociálního zabezpečení, oblastních inspektorátů práce a Odvolacího finančního ředitelství nebo finančního úřadu, sice jednají a rozhodují ve věcech služebních a pracovních poměrů vedoucí těchto služebních úřadů, ale jejich nadřízenému služebnímu úřadu je (z důvodu snížení administrativní zátěže menších služebních úřadů) zákonem svěřeno plnění úkolů v organizačních věcech služby, služebních vztahů a pracovněprávních vztahů, tedy v zásadě již výše uvedené administrativní zabezpečení plnění úkolů v těchto oblastech a příprava Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 19

20 podkladů pro jednání a rozhodování o věcech služebního poměru státních zaměstnanců a pracovního poměru ostatních zaměstnanců ve služebním úřadu Nejdůležitějším úkolem výše uvedených osob, které jsou služebními orgány, je jednání a rozhodování ve věcech služebního poměru státních zaměstnanců. Výčet naprosté většiny druhů rozhodování ve služebním poměru je uveden v 159 zákona o státní službě, jde např. o rozhodování o přijetí do služebního poměru, odměňování, skončení služebního poměru apod. Při vydávání některých druhů rozhodnutí vede služební orgán formální řízení ve věcech služby (jde o řízení, na která se vztahují ustanovení o řízení ve věcech služby, resp. ustanovení správního řádu o správním řízení). V případech, kdy řízení ve věcech služby neprobíhá (jako např. u rozhodování o vyslání na služební cestu, čerpání dovolené, odměně nebo o služebním hodnocení), rozhoduje služební orgán bez použití ustanovení o řízení ve věcech služby nebo ustanovení správního řádu o správním řízení. Vedoucí služebního úřadu a státní tajemník mohou rozhodování o věcech, v nichž neprobíhá řízení ve věcech služby, přenést služebním předpisem na představené, a to s jedinou výjimkou, kterou je rozhodování o služebním hodnocení státních zaměstnanců, kde je ustanovením 156 odst. 1 zákona o státní službě provádění služebního hodnocení svěřeno bezprostředně nadřízenému představenému za součinnosti služebního orgánu (není-li dále v ustanovení 156 zákona o státní službě stanoveno jinak). V případě, že se tyto služební orgány rozhodly přenést některé z typů rozhodování ve věcech služebního poměru na představené, mají představení pravomoc rozhodovat v těchto věcech namísto služebního orgánu. Představený Představeným je především státní zaměstnanec, který je jmenován na služební místo představeného. Dále se za něj považuje (za podmínek stanovených zákonem o státní službě) také fyzická osoba, která je oprávněna na základě zákona dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu služby. Představeným může být i příslušník bezpečnostního sboru nebo voják z povolání. Úkolem představeného je vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy. Služební místa představených v ministerstvu nebo v Úřadu vlády a jejich služební označení jsou: náměstek pro řízení sekce, ředitel odboru, vedoucí oddělení. Služební místa představených v jiných správních úřadech a jejich služební označení jsou: vedoucí služebního úřadu, ředitel sekce, ředitel odboru, vedoucí oddělení. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 20

21 Představeným je také vedoucí zastupitelského úřadu. Představený si ze svých přímo podřízených představených, případně (v zákonem stanovených případech) podřízených státních zaměstnanců, může určit jednoho, který je jeho zástupcem. Takto určený státní zaměstnanec zastupuje představeného v plném rozsahu jeho činnosti a při tomto zastupování se považuje za představeného. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků mají služební funkcionáři. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za služebního funkcionáře považuje nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru, ředitele bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru. Ředitel bezpečnostního sboru jedná a rozhoduje jménem státu ve věcech služebního poměru příslušníků, pokud není stanoveno jinak. Ředitelem bezpečnostního sboru je dle 1 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů policejní prezident, generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR, generální ředitel Generálního ředitelství cel, generální ředitel vězeňské služby ČR, ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů, ředitel Bezpečnostní informační služby a ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace. V rozsahu, který ředitel bezpečnostního sboru stanoví, jedná a rozhoduje i vedoucí organizační části bezpečnostního sboru s tím, že zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nedefinuje, co se rozumí organizační částí. Podle judikatury lze pod organizační část zahrnout nejen základní organizační části vymezené v zákoně, ale i další vymezené strukturní úseky těchto organizačních částí stanovené na základě aktů řízení vydávaných ředitelem bezpečnostního sboru. Není-li stanoveno jinak, ve věcech služebního poměru ředitele bezpečnostního sboru jedná a rozhoduje jménem státu ministr, jemuž je ředitel bezpečnostního sboru odpovědný za činnost bezpečnostního sboru nebo z výkonu funkce podle zvláštního právního předpisu (například zákon o Policii České republiky). Ve věcech služebního poměru ředitele Bezpečnostní informační služby jedná a rozhoduje vládou určený člen vlády, pokud nestanoví zvláštní právní předpis jinak ( 4 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů), a ve věcech služebního poměru ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů jedná a rozhoduje předseda vlády. V případě policejního prezidenta, generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace je služebním funkcionářem ministr vnitra. Služebním funkcionářem v případě generálního ředitele Generálního ředitelství cel je ministr financí a v případě generálního ředitele Vězeňské služby České republiky je to ministr spravedlnosti. V případě příslušníků Policie České republiky povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra, příslušníků zařazených ve škole nebo školském zařízení, které nejsou organizační částí Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 21

22 bezpečnostního sboru, a příslušníků zařazených v Policejní akademii České republiky ve věcech služebního poměru jedná a rozhoduje ministr vnitra. V rozsahu jím stanoveném může ve věcech služebního poměru příslušníků povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra jednat a rozhodovat vedoucí organizační části tohoto ministerstva, ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených ve škole nebo školském zařízení ředitel této školy nebo školského zařízení a ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených v Policejní akademii České republiky rektor Policejní akademie České republiky. V rámci výkonu služby je nutné zajistit běžné organizační věci služby. Proto zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů mimo již zmíněných služebních funkcionářů vymezil i pojem vedoucí příslušník. Jedná se o příslušníka oprávněného řídit výkon služby dalších příslušníků a dávat podřízeným příslušníkům rozkazy k výkonu služby. Vedoucí příslušník tedy komplexně řídí činnost svých podřízených nebo komplexně řídí činnost na určitém úseku. V případě těchto vedoucích příslušníků platí, že jsou-li pro služební hodnost stanovena 2 hodnostní označení, náleží vedoucímu příslušníkovi vyšší hodnostní označení. Příslušník je povinen mimo plnění uložených rozkazů ohlašovat vedoucímu příslušníkovi závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a skutečnost, že byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku nebo pravomocně odsouzen pro trestný čin. To odpovídá zásadě, že vztahy mezi příslušníky jsou stavěny na principu služební hierarchie. Vedoucí příslušník je povinen hodnotit výkon služby podřízených příslušníků, zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni, oceňovat příkladné plnění služebních povinností, vyvozovat důsledky z porušení služebních povinností a přijímat podněty k odstranění závad a nedostatků, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby. Je-li rozkaz vedoucího příslušníka ve zřejmém rozporu s právním předpisem, příslušník je povinen jej na tuto skutečnost upozornit. Jestliže vedoucí příslušník trvá na splnění rozkazu, příslušník je oprávněn žádat o jeho písemné vydání. Vedoucí příslušník je povinen žádosti vyhovět, umožňují-li to okolnosti výkonu služby. V případě, že to okolnosti výkonu služby neumožňují, učiní tak bez zbytečného odkladu poté, co tyto okolnosti pominou. Příslušník je povinen rozkaz splnit a oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu vedoucímu příslušníkovi toho, kdo takový rozkaz vydal. Příslušník však nesmí splnit rozkaz, jehož splněním by zřejmě spáchal trestný čin. C. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání v 2 stanovuje, že právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta republiky nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 22

23 Současně zákon svěřuje některé úkony pouze konkrétně určeným služebním orgánům. Konkrétně prezident republiky: a) jmenuje vojáky do vojenských hodností generálů na návrh vlády, b) propůjčuje vojákům vojenské hodnosti generálů na návrh vlády, c) odnímá vojenskou hodnost generálům na návrh vlády. Výhradně ministr obrany: a) propůjčuje vojenskou hodnost mimo hodnostní sbor generálů, b) odnímá vojenskou hodnost vojákům mimo hodnostní sbor generálů, c) prodlužuje dočasného zproštění výkonu služby na dobu delší než 3 měsíce, nejvýše však o 3 měsíce, d) může odvelet vojáka na dobu delší než 6 měsíců bez souhlasu dotčeného vojáka, e) přiznává v mimořádných případech jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc k překonání přechodné, jím nezaviněné tíživé sociální situace na žádost vojáka, f) stanoví výši příplatku za službu v zahraničí pro konkrétní zahraniční operaci podle míry, intenzity a doby trvání, g) stanoví seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů Vojenského zpravodajství pro účely stabilizačního příplatku, h) rozhoduje o zvýšení částek jednorázového mimořádného odškodnění pozůstalých, i) stanoví funkce u Vojenského zpravodajství, u kterých se výkon služby započítává zvýšeným zápočtem pro výši výsluhového příspěvku a odbytného. Provádět právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky vůči příslušníkům Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže má v souladu s 8 zákona o ozbrojených silách náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který má vůči nim postavení ministra. V ozbrojených silách existují tři služební místa, u kterých zvláštní zákony stanovují specifický postup obsazení ukončený jmenováním. Jde o (1) náčelníka Generálního štábu Armády České republiky zákon o ozbrojených silách České republiky v 7 stanovuje, že ho jmenuje prezident republiky na návrh vlády po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věci obrany. Prezident republiky ho také na návrh vlády odvolává; (2) ředitel Vojenského zpravodajství 4 zákona č.153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že ho jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává; (3) náčelník Vojenské policie podle 6 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 23

24 ho jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. V ozbrojených silách obecně, a tedy i v rámci služebního poměru vojáků z povolání, se uplatňují vztahy nadřízenosti a podřízenosti ( 3 odst. 4 zákona o ozbrojených silách). Postavení vojáka se odvíjí od jeho služebního zařazení ve struktuře služebních míst a od jeho vojenské hodnosti. Mimo prezidenta republiky a ministra obrany jednají za ozbrojené síly na základě rozkazů prezidenta republiky a ministra v určitých věcech prakticky všichni nadřízení vojáků. Z dikce ustanovení 2 odst. 2 zákona o vojácích z povolání vyplývá, že služebním orgánem může být i vedoucí zaměstnanec, který není vojákem z povolání. Ustanovení 48 a 49 zákona o vojácích z povolání stanoví základní povinnosti vojáků a nadřízených v jejich vzájemných vztazích. Voják je především povinen důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených. Nadřízený je pak povinen dbát na to, aby vojáci nevykonávali službu, pro niž nejsou řádně vycvičeni a vyškoleni. Vytváří příznivé podmínky pro výkon služby v oblasti vybavenosti pracovišť, personálních vztahů apod. Nadřízený vede podřízené ke služební kázni a má též povinnost vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností svých pořízených, která spočívá zejména v ukládání kázeňských trestů, případně též v přijímání personálních opatření. Nemá-li nadřízený k uvedeným opatřením personální pravomoc, je povinen zajistit, aby tak učinil služební orgán s touto pravomocí. Povinností nadřízeného je také seznamovat podřízené vojáky s vojenským řádem a jeho změnami. Zákon o vojácích z povolání stanovuje zvláštní postup pro vyřizování žádostí a stížností ( 153). Ty vyřizuje podle jejího obsahu nadřízený vojáka nebo služební orgán. Přitom je zakázáno, aby stížnost vyřizovala osoba, na kterou je podána. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 24

25 4. Řízení ve věci služby/služebního poměru (průběh řízení - rozhodování v prvním stupni, náležitosti rozhodnutí a jeho vydání) A. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě rozlišuje dva typy rozhodování ve věcech služebního poměru, které jsou vyjmenovány v 159 zákona o státní službě. Prvním z nich je typ rozhodování, při němž služební orgán vede formální správní řízení, tzv. řízení ve věcech služby. Na rozhodování v tomto typu řízení se vztahují ustanovení zákona o státní službě o řízení ve věcech služby a ustanovení správního řádu, a to tak, že v případě, že zákon o státní službě nestanoví ve svých zvláštních ustanoveních něco jiného, použijí se ustanovení správního řádu. Nejčastějšími rozhodnutími tohoto typu jsou rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, o změně služebního poměru, o skončení služebního poměru, o odměňování státních zaměstnanců (s výjimkou rozhodování o odměnách), o kárné odpovědnosti atd. Druhým typem rozhodování ve věcech služebního poměru jsou ta rozhodnutí, při nichž není vedeno formální řízení ve smyslu správního řádu a ustanovení o řízení ve věcech služby ani ustanovení správního řádu o správním řízení se na ně nepoužijí (nepoužije se část druhá a třetí správního řádu). Za nejčastější rozhodnutí tohoto typu je možno považovat rozhodnutí o vyslání na služební cestu, o povolení pružného rozvržení služební doby, o povolení služebního volna, o čerpání dovolené, o odměně atd. K vydání těchto rozhodnutí je oprávněn i představený v případě, že byl vedoucím služebního úřadu nebo státním tajemníkem k rozhodování v těchto věcech pověřen prostřednictvím služebního předpisu. Řízení ve věcech služby Pokud jde o první typ rozhodování, je při něm, jak je již výše uvedeno, používán správní řád a také ustanovení o řízení ve věcech služby (což jsou zvláštní ustanovení o správním řízení podle zákona o státní službě, která stanoví odchylky od pravidel pro správní řízení obsažených ve správním řádu). Účastníkem řízení ve věcech služby může být pouze: žadatel o přijetí do služebního poměru, nebo státní zaměstnanec. Řízení ve věcech služby může být zahájeno buď na žádost (např. žádost o skončení služebního poměru) nebo z moci úřední (např. pokud jde o kárné řízení). V případě, že je podána žádost, je řízení zahájeno dnem doručení této žádosti příslušnému služebnímu orgánu, v případě řízení zahájeného z moci úřední dnem, kdy služební orgán nebo kárná komise oznámily zahájení řízení účastníkovi řízení doručením oznámení nebo ústním prohlášením. Pokud jde o zahájení řízení z moci úřední, služební orgán nebo kárná komise mohou přijímat podněty k zahájení správního řízení. Pokud jde o zahájení řízení ve věcech kárné odpovědnosti, je podnět služebního orgánu (a to i služebního orgánu v nadřízeném služebním úřadu), náměstka pro státní službu, představeného, člena vlády nebo vedoucího Úřadu vlády k zahájení řízení zákonem dokonce vyžadován. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 25

26 V prvním stupni je k rozhodování o řízení ve věcech služby příslušný buď služební orgán, nebo kárná komise prvního stupně (pokud jde o rozhodování o věcech kárné odpovědnosti). V případě, že se rozhodnutí služebního orgánu týká působnosti jiného služebního orgánu, musí k vydání tohoto rozhodnutí dát navíc souhlas tento dotčený služební orgán. Pro průběh správního řízení se použijí ustanovení správního řádu, je tedy možné v zákonem stanovených případech například zastavit nebo přerušit řízení, provádět dokazování podle pravidel stanovených ve správním řádu a podobně. Účastník řízení ve věcech služby může namítat podjatost každé osoby bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu tak, jak je stanoveno ve správním řádu. Osobu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je nutné vyloučit ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Zákon o státní službě stanoví výjimku z tohoto pravidla, a to pro náměstka ministra vnitra pro státní službu a státního tajemníka. Tyto osoby tak nemohou být z projednávání a rozhodování věci vyloučeny. Pokud jde o rozhodnutí ve věcech služby, naprostá většina právní úpravy je obsažena ve správním řádu. Služební orgán nebo kárná komise jsou dle správního řádu povinny vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, případně do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž je možno připočítat dalších až 30 dnů z důvodu např. nařízeného ústního jednání nebo místního šetření, předvolání apod., případně připočítat dobu potřebnou k dožádání, zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Vydáním rozhodnutí se rozumí: předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (takové účinky má v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení rozhodnutí), vyvěšení veřejné vyhlášky, poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu, odeslání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do datové schránky kontaktního místa veřejné správy. V zákoně o státní službě je stanoveno, že vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení, s výjimkou rozhodnutí o kárné odpovědnosti nebo skončení služebního poměru. Všechna rozhodnutí ve věci služby musí být vyhotovena písemně. V písemném vyhotovení rozhodnutí se vždy uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Dalšími náležitostmi písemného vyhotovení rozhodnutí jsou označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Všechna rozhodnutí ve věcech služby dále musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků řízení. Ve výrokové části je nutné uvést řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo v řízení rozhodováno, a také označení účastníků podle 27 odst. 1 správního řádu. Ve výrokové části je dále zapotřebí uvést lhůtu Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 26

27 ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání. Výroková část rozhodnutí může obsahovat i více výroků. Pokud jde o odůvodnění, uvedou se v něm důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a také informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V poučení je uvedeno, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. V případě, že odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v poučení také uvedena. Výjimkou, kdy není zapotřebí, aby rozhodnutí obsahovalo odůvodnění, je případ, kdy služební orgán účastníkovi (případně všem účastníkům, pokud je jich v řízení víc) v plném rozsahu vyhoví. Vydané rozhodnutí, které bylo účastníkům řízení oznámeno, nabývá právní moci v okamžiku, kdy proti němu nelze podat odvolání (odvolací lhůta podle správního řádu činí 15 dnů od oznámení rozhodnutí). Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení a pro všechny správní orgány. Pokud jde o vykonatelnost rozhodnutí, nejčastěji ji rozhodnutí nabývá dnem nabytí právní moci, nicméně může být nabývána i pozdějším dnem, který je stanoven ve výrokové části rozhodnutí. V případech, kdy odvolání nemá odkladný účinek, je rozhodnutí předběžně vykonatelné. Pokud jde o řízení ve věcech státní služby, nejsou předběžně vykonatelná rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném a náhradě nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Zákon o státní službě stanoví zvláštní postup v případě, kdy účastník řízení nesplní ve stanovené lhůtě povinnost k peněžitému plnění, která vyplývá z vykonatelného rozhodnutí o náhradě nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. V takovém případě může služební orgán rozhodnout o vykonání rozhodnutí srážkami z platu státního zaměstnance. Náklady řízení v prvním stupni nejčastěji nese správní orgán a účastník sám. Obecně je tato problematika upravena v 79 správního řádu. Těmito náklady mohou být zejména hotové výdaje účastníků, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků, náklady důkazů, tlumočné, případně odměna za zastupování. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Procesní úprava řízení v zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů má veřejnoprávní povahu a je založena na zásadách typických pro řízení ve veřejném právu (zásada zákonnosti, zásada materiální pravdy, zásada jednotnosti řízení, zásada rychlosti a hospodárnosti, aj.). V řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů se rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků. Účastníkem může být příslušník, bývalý příslušník nebo pozůstalý po příslušníkovi; účastníkem řízení o jednání, které má znaky přestupku, je též Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 27

28 navrhovatel. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v 171 negativní formou vymezuje, na které případy rozhodování v rámci služebně právních vztahů se řízení ve věcech služebního poměru nevztahuje (např. na nařízení služební pohotovosti, určení nástupu dovolené). Na řízení ve věcech služebního poměru lze subsidiárně použít správní řád. Ustanovení 1 odst. 3 správního řádu, který vylučuje užití správního řádu pro pracovněprávní úkony prováděné správními orgány, se v případě řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nepoužije. Věci vyplývající ze služebního poměru příslušníků totiž nejsou věcmi pracovněprávními, ani je nelze pro jejich povahu považovat za věci soukromoprávní. Řízení se zahajuje na žádost účastníka nebo z podnětu bezpečnostního sboru. Řízení je zahájeno dnem, kdy je žádost účastníka doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři, nebo dnem, kdy služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníkovi, jestliže se zahajuje řízení z podnětu bezpečnostního sboru. Řízení je neveřejné. Výsledkem řízení je rozhodnutí, neskončí-li řízení jiným způsobem. (Řízení může být například zastaveno, jestliže účastník vezme svou žádost zpět, nebo v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení, byla podána žádost zjevně právně nepřípustná nebo se žádost stala zjevně bezpředmětnou. Řízení, které bylo zahájeno z podnětu bezpečnostního sboru, se zastaví, jestliže odpadl jeho důvod.) Rozhodnutím je úkon služebního funkcionáře v určité věci, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určeného účastníka nebo jímž se prohlašuje, že tento účastník má určitá práva a povinnosti. Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Dále rozhodnutí obsahuje jméno, příjmení, datum narození, případně evidenční číslo, služební hodnost a hodnostní označení účastníka, kterého se týká, datum jeho vydání, jméno, příjmení, služební hodnost, hodnostní označení nebo hodnost a podpis služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval, a otisk razítka bezpečnostního sboru se státním znakem. Osobní údaje příslušníka zpravodajské služby mohou být uvedeny v rozsahu umožňujícím zakrytí jeho totožnosti. Předpokladem zákonnosti rozhodnutí je mj. jeho soulad s právními předpisy, vydání příslušným služebním funkcionářem, dostatečná obsahová určitost, naplnění podmínky předepsaných náležitosti a písemná forma. Rozhodnutí, proti kterému již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci. Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže je v právní moci nebo jestliže odvolání (rozklad) proti němu nemá odkladný účinek. Je-li v rozhodnutí uložena povinnost k plnění, pravomocné rozhodnutí je vykonatelné, uplynula-li lhůta k plnění. Specifickou formou řízení je tzv. zvláštní řízení (dle 183 a násl. zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), které je zahájeno v případě existence důvodu pro propuštění příslušníka pro porušení služebního slibu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Prvním úkonem v tomto řízení může být doručení rozhodnutí o propuštění, jestliže služební funkcionář zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 28

29 C. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání pozitivně nevymezuje okruh účastníků řízení ve věcech služebního poměru. Jediným ustanovením, které naznačuje možného účastníka, je 152 zákona o vojácích z povolání, podle kterého se řízení ve věcech služebního poměru vede i po ukončení služebního poměru vojáka. Protože se v řízení o věcech služebního poměru vojáků postupuje obecně podle správního řádu, jsou účastníky řízení všechny osoby, o jejichž právech a povinnostech jsou oprávněny rozhodovat služební orgány podle zákona o vojácích z povolání. Lze je tak vymezit jako uchazeč, voják, bývalý voják, osoby blízké vojákovi, osoby poškozené jednáním vojáka. Pozn.: je nutné upozornit, že podle 51 odst. 2 zákona o vojácích z povolání orgány s kázeňskou pravomocí projednají jednání mající znaky přestupku podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále je zákon o odpovědnosti za přestupky ). Podle 142 zákona o vojácích z povolání se ve věcech organizace a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě postupuje podle právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění. O kázeňských trestech podle 53 se sice vede řízení a rozhoduje rozhodnutím v řízení ve věcech služebního poměru, ale na tomto řízení se stejně jako na řízeních uvedených výše fakticky nepodílejí státní zaměstnanci v oboru služby 78 a nejsou proto dále popisovány. Na rozdíl od jiných služebních poměrů zákon o vojácích z povolání neobsahuje uzavřený výčet případů, kdy se povede řízení ve věcech služebního poměru nebo kdy se naopak řízení nepovede. Původní záměr uvést výčet řízení odmítly správní soudy. Jejich judikaturou se tak vytyčily hranice mezi organizačními rozkazy služebních orgánů (určení rozvržení doby služby včetně nařízení služby nad základní týdenní dobu služby nebo služební pohotovost, určení dovolené nebo služebního volna, odeslání na služební cestu nebo studijní pobyt do 30 dnů) a rozhodnutími na základě řízení. Zákon o vojácích z povolání stanovuje proti obecné úpravě jeden zvláštní typ rozhodnutí, kterým je personální rozkaz. V jakých případech se rozhoduje personálním rozkazem, uvádí uzavřeným výčtem 145a v odst. 1. Personální rozkaz je určitým zjednodušeným postupem řízení ve věcech služebního poměru, který se v prvním stupni projevuje zkrácením řízení, protože je prvním úkonem v řízení vždy z moci úřední ( 145a odst. 2). Zákon současně umožňuje vydat některé personální rozkazy bez odůvodnění ( 145a odst. 3 služební zařazení, jmenování do hodnosti, propůjčení hodnosti, určení do dispozice, pověření výkonem služby v jiném služební zařazení nebo zastupování, přeložení, stanovení kratší týdenní doby služby, poskytnutí mateřské nebo rodičovské dovolené nebo udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti). Z výčtu případů, kdy se rozhoduje personálním rozkazem je patrné, že půjde o nejčastější řízení s vojáky. Nespadá mezi ně však žádný ze zásadních zásahů do podstaty služebního poměru vojáka. O povolání do služebního poměru, změně trvání jeho doby a ukončení služebního poměru v jakékoli formě se pak vždy povede řízení ukončené rozhodnutím. Obecně pro další typy řízení není stanoveno pravidlo, která jsou zahajována na základě žádosti nebo z moci úřední. V 145 odst. 1 je uveden příkladmý výčet oblastí, ve kterých se Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 29

30 vydává rozhodnutí. Z podstaty některých je pravděpodobnější, že budou zahajována z moci úřední, např. poskytnutí nebo snížení služebního platu. Jiná řízení jsou přímo uváděna jako řízení o žádosti, např. žádost o setrvání ve služebním poměru. Ve dvou případech stanovuje 145 zvláštní postup, kdy před vlastním řízením zahájeným z podnětu vojáka probíhá jakési předběžné řízení a až v případě nesouhlasu vojáka s výsledkem se provede řízení ukončené rozhodnutím [ 145 odst. 1 písm. h) a i)]. V prvním případě se rozhoduje o nároku na služební příspěvek, nesouhlasí-li voják s výší nebo s neposkytnutím příspěvku. Prakticky tak po podání žádosti velitel neformálně posoudí žádost vojáka a přizná nebo nepřizná služební příspěvek. Samotné řízení by pak vyvolal až písemný nesouhlas vojáka s výší přiznaného příspěvku nebo jeho nepřiznáním. V druhém případě se obdobně postupuje při vykázání doby služby pro zabezpečení výsluhovými náležitostmi a pro sociální zabezpečení. Pokud voják s výkazem souhlasí, žádné řízení ve věci se nevede. Nesouhlasí-li voják s vykázanou dobou, zahájí na základě jeho písemného nesouhlasu příslušný služební orgán řízení a vydá rozhodnutí. Další výjimkou z pravidla je řízení o změně doby trvání služebního poměru. To se podle 145 odst. 2 zahajuje výlučně z moci úřední. Tento postup však neplatí, pokud voják požádá o změnu doby trvání služebního poměru jejím zkrácením. Z ustanovení 5 odst. 4 vyplývá, že řízení o zkrácení trvání doby služby nelze zahájit jinak než na žádost vojáka. Při změně trvání doby služby jejím prodloužením pak je možné podle 145 odst. 3 po obdržení písemného souhlasu vojáka s touto změnou vydat rozhodnutí bez dalšího řízení, i když by rozhodnutí bylo prvním úkonem v řízení. Poslední výjimkou z obecných pravidel řízení je 147 zákona o vojácích z povolání, které umožňuje v řízení o odnětí vojenské hodnosti vydat rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti bez předchozího řízení, pokud je služebnímu orgánu znám takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí. Půjde zejména o situace, kdy na základě postoupení spisu vedeného v trestním nebo přestupkovém řízení má plnou informaci o jednání vojáka a jeho okolnostech. Pro vydání rozhodnutí zákon o vojácích z povolání nestanovuje žádné zvláštní lhůty a platí tedy obecná úprava správního řízení. Mimo kázeňské řízení obsahuje zákon o vojácích z povolání subjektivní a objektivní lhůtu pouze pro vydání rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti. Podle 148 zákona o vojácích z povolání lze rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti vydat do 6 měsíců ode dne, kdy se oprávněný služební orgán o jednání uvedeném v 21 odst. 1 zákona o vojácích z povolání dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. Určitým omezením pro termín vydání rozhodnutí služebního orgánu je ustanovení 21a zákona o vojácích z povolání, podle kterého Rozhodnutí o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno vojákovi nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout. Proti obecným pravidlům o náležitostech rozhodnutí obsaženým ve správním řádu stanovuje zákon o vojácích z povolání zvláštní pravidlo pro obsah personálního rozkazu. Ten mimo obecné náležitosti rozhodnutí obsahuje podle 145a odst. 3 služební zařazení vojáka a jeho osobní číslo. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 30

31 Na vydání rozhodnutí služebních orgánů ve věcech služebního poměru vojáků se použijí ustanovení správního řádu. Zákon o vojácích z povolání stanovuje zvláštní postupy pouze u personálního rozkazu. S ohledem na možné podmínky výkonu služby vojáků, např. i na pozorovatelské misi v zahraničí, se personální rozkaz přednostně vyhlašuje ústně. Toto vyhlášení má obecné účinky oznámení rozhodnutí podle správního řádu. Pokud není možné vyhlásit personální rozkaz ústně, vrací ustanovení 145a odst. 5 postup do obecných pravidel, tedy zasláním stejnopisu do vlastních rukou účastníka. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 31

32 5. Opravné prostředky v řízení ve věci služby/služebního poměru (nadřízené služební orgány/funkcionáři) A. Státní zaměstnanci Řízení ve věcech služby ( 159 odst. 1 zákona o státní službě) je správním řízením a vztahují se tak na něj kromě ustanovení zákona o státní službě o řízení ve věcech služby také ustanovení správního řádu. Stejně jako v ostatních typech správního řízení se lze i v případě řízení ve věcech státní služby bránit proti rozhodnutí opravnými prostředky, které jsou upraveny ve správním řádu. Pro účely uplatnění opravných prostředků zákon o státní službě vyjmenovává nadřízené služební orgány vůči služebním orgánům nebo kárným komisím, které napadané rozhodnutí vydaly. Jsou jimi: náměstek pro státní službu vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi, personálnímu řediteli sekce pro státní službu a ve věcech, v nichž rozhodl náměstek pro státní službu, vedoucí služebního úřadu vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu, státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu podřízeného ministerstvu, kárná komise druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodla kárná komise druhého stupně (kárná komise druhého stupně se považuje také za odvolací orgán v případě podání odvolání proti rozhodnutí o kárné odpovědnosti kárné komise prvního stupně). Odvolacím orgánem ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise druhého stupně. Ohledně nákladů řízení je v zákoně o státní službě pro řízení o opravných prostředcích stanovena odchylná úprava od obecného pravidla, že si účastník hradí náklady řízení sám. V případě, že je účastník v řízení o opravných prostředcích úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od služebního úřadu. Pokud má účastník v řízení úspěch jen částečný, má nárok na poměrnou náhradu nákladů. Nárok musí účastník uplatnit před ukončením řízení, a jestliže to není možné, do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak zaniká. Odvolání Odvolání proti rozhodnutí služebního orgánu nebo kárné komise může účastník řízení podat do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, a to k orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Tento orgán může napadené rozhodnutí zrušit nebo změnit sám (tzv. autoremedura), pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Pokud tak služební orgán nebo kárná komise neučiní, postoupí spis odvolacímu orgánu se svým stanoviskem do 30 dnů. Odvoláním lze napadnout jen výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí není přípustné. Odvolání proti rozhodnutí v řízení ve věcech služby nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 32

33 proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, rozhodnutí o odbytném, odchodném a náhradě nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Ohledně odvolání v řízení ve věcech služby lze uvést ještě další tři zvláštní pravidla stanovená zákonem o státní službě. Jedním z nich je, že v případě, že je služební poměr státního zaměstnance skončen rozhodnutím služebního orgánu v souvislosti s jeho nevyhovujícím služebním hodnocením nebo byl v této souvislosti státní zaměstnanec odvolán ze služebního místa představeného, lze v odvolacím řízení přezkoumat i toto služební hodnocení, i přes to, že proti samotnému služebnímu hodnocení odvolání podat nelze (nejde o řízení ve věcech služby). Lze doplnit, že služební hodnocení může být přezkoumáno i v rámci odvolání proti jakémukoliv rozhodnutí, které na něj přímo navazuje, např. rozhodnutí o snížení nebo odejmutí osobního příplatku. Druhým zvláštním pravidlem je, že odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o uložení kárného opatření, nelze mu následně v řízení o odvolání uložit přísnější kárné opatření, než jaké mu bylo uloženo napadeným rozhodnutím. Třetí zvláštní pravidlo se týká rozhodnutí o přeložení, kdy v případě, že je pravomocné rozhodnutí o přeložení zrušeno pro nezákonnost, přísluší státnímu zaměstnanci od služebního úřadu, z něhož byl přeložen, jeden měsíční plat, který mu příslušel před nezákonným přeložením. Přezkumné řízení Rozhodnutí v řízení ve věcech služby může být přezkoumáno rovněž v přezkumném řízení, a to v případě, kdy rozhodnutí již nabylo právní moci, případně je předběžně vykonatelné. V přezkumném řízení lze přezkoumat i rozhodnutí odvolacího orgánu. Přezkumné řízení slouží k přezkoumání právní stránky rozhodnutí, tedy toho, zda je rozhodnutí v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení je zahájeno jedině z moci úřední, přičemž účastník řízení může dát k jeho provedení podnět (pokud správní orgán na základě podnětu neshledá důvod k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost podateli do 30 dnů). Nadřízený služební orgán zahajuje přezkumné řízení v případě, že po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Přezkumné řízení může provést ten služební orgán nebo kárná komise, které napadené rozhodnutí vydaly, ale pouze v případě, že účastníkovi plně vyhoví. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí v přezkumném řízení je nutné vydat do 15 měsíců ode dne právní moci napadeného rozhodnutí. Obnova řízení a nové rozhodnutí ve věci V řízení ve věcech služby je také možné podat žádost o obnovu řízení. Obnova řízení může být nařízena i z moci úřední. Obnova řízení zahájená na žádost je mimořádným opravným prostředkem zaměřeným na přezkoumání skutkových otázek a skutkových pochybení (na rozdíl od přezkumného řízení, kde jsou zkoumány otázky právní). Žádost o obnovu řízení je možné podat v případě, že rozhodnutí již nabylo právní moci a jestliže: Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 33

34 vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, s tím, že tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Obnova řízení je rozdělena do dvou fází, přičemž v první fázi je zkoumáno, jestli jsou splněny podmínky nezbytné pro povolení obnovy řízení. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, je žádost zamítnuta. Druhá fáze probíhá v případě, že obnova řízení byla povolena. Jde o obnovené správní řízení, v němž se opětovně o věci rozhodne se zohledněním nových skutečností. Jsou-li splněny podmínky uvedené ve správním řádu, může účastník také podat žádost o vydání nového rozhodnutí, aniž by žádal o obnovu řízení. Správní soudnictví V případě, že účastník řízení ve věcech služby vyčerpal všechny opravné prostředky v rámci správního řízení, může rozhodnutí napadnout žalobou podanou ke správnímu soudu. Takovou žalobou se může domáhat zrušení napadeného rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti. Ve správním soudnictví pak připadá rovněž v úvahu podání žaloby na ochranu proti nečinnosti v případě, kdy příslušný orgán nevydal rozhodnutí (nebo osvědčení), které je povinen vydat. Stížnost Institut stížnosti upravený v zákoně o státní službě není opravným prostředkem ve správním řízení, jde pouze o obecný a méně formální prostředek, kterým se může státní zaměstnanec bránit proti postupu služebního úřadu ve věcech výkonu služby a ve věcech služebního poměru. Podáním stížnosti se tak lze bránit i proti rozhodnutím vydaným mimo správní řízení (například proti služebnímu hodnocení). Stížnost musí být písemná a nejčastěji ji vyřizuje bezprostředně nadřízený představený státního zaměstnance nebo služební orgán (ostatní případy stanoví zákon o státní službě), přičemž ji nesmí vyřizovat ta osoba, vůči které stížnost směřuje. Stížnost musí být vyřízena do 30 dnů od jejího podání, státní zaměstnanec může o pomoc s řešením stížnosti požádat odborovou organizaci, radu státních zaměstnanců a ve věcech týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Základním opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru příslušníků je odvolání. Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů může účastník podat odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře do 15 dnů ode dne jeho Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 34

35 doručení. Účastník podává odvolání u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal. Účastník může vzít odvolání zpět, dokud mu není doručeno rozhodnutí o odvolání. Vezme-li účastník odvolání zpět, nemůže je podat znovu. Odvolání nemá odkladný účinek, s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, o náhradě škody nebo o povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení. Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, může rozhodnutí zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví (autoremedura). Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Jestliže tak neučiní, je povinen předložit odvolání spolu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne jeho podání odvolacímu orgánu. Odvolacím orgánem je služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Jde-li o rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení je odvolacím orgánem ministerstvo, a jde-li o rozhodnutí vedoucího organizační části ministerstva nebo rektora policejní akademie, je odvolacím orgánem ministr vnitra. Odvolací orgán přezkoumává napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumává v celém rozsahu. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Proti rozhodnutí o odvolání není možno podat odvolání. Proti rozhodnutí předsedy vlády, ministra nebo vládou určeného člena vlády je možno podat do 15 dní ode dne jeho doručení rozklad. Dalším opravným prostředkem je přezkumné řízení. Pravomocné rozhodnutí, o němž se účastník nebo služební funkcionář domnívá, že je v rozporu s právními předpisy, přezkoumá příslušný ministr; pravomocné rozhodnutí služebního funkcionáře Bezpečnostní informační služby přezkoumá vládou určený člen vlády a pravomocné rozhodnutí služebního funkcionáře Generální inspekce bezpečnostních sborů přezkoumá předseda vlády. Služební funkcionář, který rozhodnutí vydal, může vyhovět podnětu účastníka k přezkoumání rozhodnutí v celém rozsahu (autoremedura). Jestliže bylo ve věci vedeno odvolací řízení, může vyhovět podnětu účastníka i odvolací orgán. Při přezkoumávání rozhodnutí vychází služební funkcionář z právního stavu a skutkových okolností existujících v době jeho vydání. Přezkumné řízení lze zahájit nejdéle do 4 let ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí a rozhodnutí v přezkumném řízení lze vydat do 5 let ode dne nabytí právní moci přezkoumávaného rozhodnutí. Proti rozhodnutí v přezkumném řízení je možno podat rozklad. Proti rozhodnutí služebního funkcionáře autoremedurou je možno podat odvolání. V případě, že řízení, které bylo ukončeno rozhodnutím, nabylo právní moci, přichází v úvahu na žádost účastníka i obnova řízení ( 192 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů), a to v případě, že Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 35

36 a) vyšla najevo nová skutečnost, která existovala v době původního řízení a kterou nemohl účastník, jemuž je ku prospěchu, bez svého zavinění v tomto řízení uplatnit, b) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak, nebo c) rozhodnutí se opírá o důkaz, o němž se zjistilo, že je nepravdivý, a tato skutečnost může mít podstatný vliv na obsah rozhodnutí. Přičemž žádost o obnovu řízení lze podat do 90 dnů ode dne, kdy se účastník řízení o některém důvodu uvedeném v 192 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Nové řízení ve věci provede služební funkcionář, který rozhodnutí vydal a novým rozhodnutím ve věci se původní rozhodnutí ruší s tím, že proti novému rozhodnutí ve věci je možno podat odvolání (rozklad). O odvolání (rozkladu), v obnoveném řízení, v přezkumném řízení a o námitkách proti služebnímu hodnocení rozhoduje služební funkcionář na základě návrhu poradní komise. Členy poradní komise jmenuje a pravidla jejího jednání stanoví služební funkcionář, pro kterého poradní komise připravuje návrh rozhodnutí. Závěr senátu poradní komise má doporučující charakter, a služební funkcionář jím tak není vázán. Tím, kdo rozhoduje je totiž služební funkcionář, nikoliv poradní komise jako taková. C. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání neupravuje zvláštní opravné prostředky nebo odvolací lhůtu pro obecná rozhodnutí nebo usnesení. Použijí se tak plně ustanovení správního řádu. Stejně tak nestanovuje žádný zvláštní postup pro činnost služebního orgánu prvního stupně po podání odvolání. Zákon o vojácích z povolání však v rámci zjednodušení a urychlení řízení v některých věcech rozhodnutím formou personálního rozkazu stanoví zvláštní pravidla i pro odvolací řízení proti němu. Podle 145a odst. 6 zákona o vojácích z povolání činí lhůta pro podání odvolání proti personálnímu rozkazu pouze 5 dnů. Následně je zkrácena také lhůta pro služební orgán prvního stupně pro předání spisu odvolacímu orgánu na 15 dnů ( 145a odst. 7). Pro odvolací služební orgán, kterým je podle obecných pravidel správního řízení nejbližší nadřízený toho, kdo vydal prvostupňové rozhodnutí, nestanovuje zákon o vojácích z povolání žádné obecné zvláštní postupy s výjimkou prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání na 90 dnů ( 149). Tato lhůta platí i pro rozhodnutí o odvolání proti personálnímu rozkazu. Odvolání má v tomto případě také formu personálního rozkazu ( 145a odst. 8). Ustanovení stejného odstavce také výčtem možných variant obsahu odvolacího personálního rozkazu vylučuje možnost zrušit personální rozkaz a vrátit věc k novému projednání. Odvolací orgán může personální rozkaz pouze potvrdit, zrušit nebo změnit. Jde opět o vyjádření koncentrace jednání v zákonem uvedených případech, u kterých se předpokládá vysoký obecný zájem na rychlém projednání Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 36

37 a pravomocném rozhodnutí. Koncentrace řízení se projevuje u personálního rozkazu také ve stanovení zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení v prvním stupni, které nelze vydat po uplynutí 5 měsíců ode dne nabytí právní moci personálního rozkazu. Odvolání proti rozhodnutím vydaným podle 145 odst. 1 písm. d) až f), tj. propuštění ze služebního poměru, odnětí hodnosti a zrušení služebního poměru ve zkušební době, a proti personálním rozkazům vydaným podle 145a odst. 1 nemá odkladný účinek. Zákon o vojácích z povolání stanovuje v 150b zvláštní postup zrušení rozhodnutí před jeho vykonáním v případě rozhodnutí o propuštění vojáka. Pokud vojáka v období od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru podle 19 odst. 1 písm. c) až e) zákona o vojácích z povolání (případy, kdy ze zdravotních, studijních nebo reorganizačních důvodů nemůže voják pokračovat ve službě na svém služebním místě) do zániku služebního poměru lze služebně zařadit, vydá služební orgán se souhlasem vojáka nové rozhodnutí ve věci formou personálního rozkazu. Se zařazením vojáka na vhodné služební místo současně dojde ke zrušení původního rozhodnutí o propuštění. Fakticky tedy nejde o opravný prostředek, ale o jinou formu vydání nového rozhodnutí ve věci po změně podmínek, za kterých bylo vydáno. Dále voják může podat ve věcech výkonu služby a ve věcech služebních vztahů podle tohoto zákona žádost nebo stížnost. Žádost nebo stížnost vojáka se podává písemně nadřízenému nebo služebnímu orgánu. Žádost nebo stížnost vojáka vyřizuje podle jejího obsahu nadřízený vojáka nebo služební orgán. Stížnost vojáka nesmí vyřizovat nadřízený nebo služební orgán, vůči kterému stížnost směřuje; vyřizuje ji nadřízený toho nadřízeného nebo nadřízený služební orgán toho služebního orgánu, vůči kterému směřuje. Žádost nebo stížnost vojáka musí být vyřízena nejpozději do 60 dnů ode dne jejího podání. O vyřízení stížnosti musí být voják v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení žádosti nebo stížnosti. Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je nadřízený nebo služební orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; voják bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal. Má-li voják za to, že stížnost, kterou podal u příslušného nadřízeného nebo služebního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený služební orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti. Jestliže voják stížnost opakuje, je nutné přezkoumat, zda původní stížnost byla správně vyřízena, a o výsledku vojáka vyrozumět. Neobsahují-li další stížnosti vojáka v téže věci nové skutečnosti, služební orgán se jí dále nezabývá. O této skutečnosti musí být voják vyrozuměn. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 37

38 6. Vzdělávání a odborná příprava/výcvik A. Státní zaměstnanci Gestorem koordinace vzdělávání státních zaměstnanců je Ministerstvo vnitra. Současně je i garantem přípravy vzdělávacích programů a rámcových pravidel pro vzdělávání státních zaměstnanců. Zákon o státní službě rozeznává dvě roviny vzdělávání: a) prohlubování vzdělání a b) zvýšení vzdělání. Prohlubování vzdělání ( 107 zákona o státní službě) je jednou z povinností a práv státního zaměstnance a je zaměřeno na další odborný růst státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování nebo získávání jazykových znalostí a dovedností. Jedná se o vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance považuje zákon o státní službě za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad. Orgánem odpovědným za určení rozsahu prohlubování vzdělání státního zaměstnance je služební orgán, který přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance, jež je zohledněn (jakož i hodnocení požadavků kladených na státního zaměstnance při výkonu státní služby a posouzení dopadů legislativních změn na výkon činností státního zaměstnance) při tvorbě vzdělávacího plánu státního zaměstnance na dané období. Na základě vzdělávacího plánu státního zaměstnance je vzdělávání realizováno. Státní zaměstnanec se může vzdělávat i individuálně ( 108 zákona o státní službě). Za tím účelem mu přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu 6 dnů výkonu služby. Za dobu čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům se státnímu zaměstnanci plat nekrátí. Služební volno k individuálním studijním účelům se poskytuje k získání znalostí a dovedností, které nejsou nezbytně nutné pro výkon služby, ale umožní státnímu zaměstnanci obnovit, udržet, prohloubit či zvýšit si kvalifikaci, jež je v zájmu státní služby (např. příprava na úřednickou zkoušku, získávání jazykových či měkkých dovedností). Náklady související se služebním volnem k individuálním studijním účelům, s výjimkou platu státního zaměstnance, nese státní zaměstnanec. Zvýšením vzdělání ( 109 zákona o státní službě) se rozumí získání kompetencí, které státní zaměstnanec nezbytně nutně nepotřebuje pro výkon služby na příslušném služebním místě, avšak jejich získání je i v zájmu služebního úřadu. Uskutečňuje se na náklady služebního úřadu a s nárokem na služební volno, z toho důvodu je podmíněno povolením služebního orgánu. Při zvyšování vzdělání státního zaměstnance studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole anebo vysláním na studijní pobyt přísluší státnímu zaměstnanci služební volno s náhradou platu ve výši průměrného výdělku. Za zvyšování vzdělání je rovněž považováno i vzdělávání v programu celoživotního vzdělávání. Služební úřad je oprávněn kontrolovat jeho průběh a výsledky. Nesplní-li státní zaměstnanec povinnosti, které má Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 38

39 při zvyšování vzdělání, může služební úřad zastavit poskytování úlev ve službě. Rozsah úlev ve službě při zvýšení nebo rozšíření vzdělání státního zaměstnance se řídí zákoníkem práce. Volno přísluší státnímu zaměstnanci i v případě jeho účasti na přijímací zkoušce ke studiu, přičemž služební volno se poskytne v nezbytně nutném rozsahu. Zákon o státní službě stanoví důvody, kdy za poskytnuté služební volno nepřísluší náhrada platu. Jedná se o případ služebního volna k účasti na přijímací zkoušce, opravné zkoušce, nebo promoci nebo podobném závěrečném ceremoniálu. Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení nebo rozšíření vzdělání na náklady služebního úřadu studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole, je povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia. Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení nebo rozšíření vzdělání na náklady služebního úřadu vysláním na studijní pobyt, je povinen po skončení studijního pobytu setrvat ve služebním poměru po dobu 1 roku, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku Kč, 2 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku Kč, 4 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku Kč a 5 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku Kč. Nesplní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru po uvedenou dobu, je povinen uhradit služebnímu úřadu náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia nebo vyslání na studijní pobyt. Náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt zahrnují náhradu platu poskytnutou státnímu zaměstnanci za dobu služebního volna při studiu nebo vyslání na studijní pobyt, jakož i další náklady uhrazené služebním úřadem v souvislosti se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Celková výše nákladů, které je povinen státní zaměstnanec uhradit, nesmí překročit částku Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vyšší odborné škole, Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v bakalářském studijním programu nebo v programu celoživotního vzdělávání, Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v magisterském nebo doktorském studijním programu, Kč, jde-li o studijní pobyt. Splní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru jenom zčásti, úhrada nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt se poměrně sníží. Do doby, po kterou má státní zaměstnanec setrvat ve služebním poměru, se nezapočítává zproštění výkonu služby a zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené. Státnímu zaměstnanci, který je zařazen mimo výkon státní služby z důvodu mateřské dovolené, rodičovské dovolené nebo který čerpá služební volno z důvodu péče o dítě do 4 let, umožní služební úřad účast na vzdělávání na základě jeho žádosti. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Bezpečnostní sbor je povinen vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání příslušníků a zdokonalování odborné způsobilosti, pro získávání a zdokonalování znalostí, dovedností a návyků potřebných pro výkon služby a pro získávání a udržování fyzické kondice. Každý Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 39

40 vedoucí příslušník je povinen zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni, a současně každý příslušník je povinen prohlubovat svoji odbornost Nestanoví-li zákon jinak, musí příslušník pro služební místo, na které je ustanoven, mj. splňovat vedle stupně vzdělání též požadavek oboru nebo zaměření vzdělání, jsou-li pro služební místo stanoveny, a další odborný požadavek, jestliže je pro toto místo stanoven. Oborem vzdělání se pro tento účel rozumí ucelená část vzdělání, jíž se dosahuje stupně vzdělání a která poskytuje kvalifikaci pro výkon povolání, nebo studijní obor, který je součástí studijního programu vysoké školy. Zaměřením vzdělání se pro tento účel rozumí vzdělání dosažené v odborném studiu určeném k doplnění odborných vědomostí a dovedností potřebných pro výkon služebních činností, nebo v programech celoživotního vzdělávání orientovaných na výkon služby. Dalším odborným požadavkem se pro tyto účely rozumí požadavek na užší vymezení odborné způsobilosti pro služební místo. V případě dalšího vzdělávání příslušníka formou denního studia lze tomuto na jeho žádost udělit služební volno, a to na dobu trvání studia. Předpokladem je naplnění podmínky nezbytnosti dosažení vzdělání pro výkon služby. Služební volno lze na žádost udělit i při studiu při výkonu služby, opět za podmínky nezbytnosti dosažení vzdělání pro výkon služby. Přitom není rozhodné, zda se jedná o studium na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole. Jestliže příslušník nevyčerpá služební volno z důvodu překážky na jeho straně, nárok na studijní volno zanikne. Nemohl-li příslušník služební volno vyčerpat pro překážky na straně bezpečnostního sboru, může je čerpat v následujícím školním nebo akademickém roce. V případě, že denní studium příslušníka je delší než 12 měsíců, zařadí se příslušník, kterému bylo uděleno za tím účelem služební volno, do zálohy pro studující. Příslušníka lze rovněž za účelem získání znalostí, dovedností a zkušeností potřebných k výkonu služby vyslat na studijní pobyt, kterým může být například školení, kurz nebo odborná stáž. Doba vyslání na studijní pobyt se považuje za výkon služby. Poskytnutí služebního volna zavazuje příslušníka setrvat po zákonem stanovenou dobu po ukončení studia ve služebním poměru. Nesplní-li příslušník povinnost setrvat ve služebním poměru po předmětnou dobu, je povinen uhradit bezpečnostnímu sboru náklady spojené se studiem nebo studijním pobytem. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví i limity, které nesmí být z hlediska celkové výše nákladů překročeny. Celková výše nákladů, které je povinen příslušník uhradit, nesmí překročit částku Kč, jde-li o denní studium na střední škole nebo vyšší odborné škole, Kč, jde-li o denní studium na vysoké škole, Kč, jde-li o studium při výkonu služby na střední škole nebo vyšší odborné škole, Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v bakalářském studijním programu nebo programu celoživotního vzdělávání, Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v magisterském nebo doktorském studijním programu, anebo Kč, jde-li o studijní pobyt. Splní-li příslušník povinnost setrvat ve služebním poměru jenom zčásti, úhrada nákladů spojených se studiem se poměrně sníží. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 40

41 Příslušník též má nárok na udělení služebního volna v nezbytně nutném rozsahu (nejvíce však 10 dnů v kalendářním roce) buď k účasti na výběrovém řízení, anebo k získání dalšího odborného požadavku studiem ve škole nebo v kursu, které mu nebylo nařízeno služebním funkcionářem. Odborná příprava/výcvik Z hlediska odborné přípravy zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů speciální úpravu neobsahuje. Zaručuje však, že bezpečnostní sbor musí zajistit mj. i rovné zacházení se všemi příslušníky, pokud jde o odbornou přípravu. Služební hodnocení pak obsahuje i úkoly pro další odborný rozvoj příslušníka. V případě, kdy příslušník při ustanovení na služební místo nesplňuje další odborný požadavek, musí bezpečnostní sbor tomuto příslušníkovi umožnit absolvování odborné přípravy směřující ke splnění tohoto požadavku, a to bez zbytečného odkladu. Podrobné podmínky odborné přípravy jsou předmětem jiné právní regulace. Příkladem může být zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje, co se rozumí odbornou přípravou. Prováděcí právní předpis k tomuto zákonu pak stanoví způsob provádění odborné přípravy příslušníků, její ověřování a osvědčování. Právní předpoklad pro provozování výcvikových a vzdělávacích zařízení obsahuje i zákon o Policii České republiky v 117. V případě Vězeňské služby tato zabezpečuje vzdělávání příslušníků Vězeňské služby a občanských zaměstnanců Vězeňské služby. Toto vzdělávání provádí Akademie Vězeňské služby. Pro potřeby zajištění kvalifikační a další odborné přípravy mohou být využívány i školy, například Vyšší policejní škola a Střední policejní škola Ministerstva vnitra v Praze nebo Střední odborná škola požární ochrany a Vyšší odborná škola požární ochrany, která je organizační součástí Hasičského záchranného sboru České republiky. Školy a školská zařízení jsou zřizovány podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. C. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání požaduje dosažení určitého stupně vzdělání jak pro přijetí u uchazeče, tak i pro zařazení vojáka na konkrétní služební místo. Minimální kvalifikační předpoklad pro jednotlivé vojenské hodnosti pak stanovuje ministerstvo obrany vyhláškou. Vojákům z povolání zákon stanovuje zvláštní povinnost k přípravě. Podle 48 patří mezi základní povinnosti vojáka zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci. Další oblastí shodnou i s pracovním poměrem je povinná účast na školení a výcviku, které se konají v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, včetně případných zkoušek ze znalostí předpisů o bezpečnosti a zdraví při výkonu služby, kterou ukládá 99 písm. d) zákona o vojácích z povolání. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 41

42 Jako významnou oblast přípravy vojáků 29 zákona o ozbrojených silách zdůrazňuje vojenský výcvik k plnění bojových, záchranných a humanitárních úkolů a výchovu k vlastenectví. Vojenský výcvik má formu základní, odbornou a speciální. Součástí přípravy je fyzický a psychologický výcvik. To vyjadřuje skutečnost, že podle 9 téhož zákona jsou základní úkoly ozbrojených sil a) připravovat se k obraně České republiky a b) bránit ji proti vnějšímu napadení. Vojenskému výcviku je proto věnována mimořádná pozornost, což se odráží nejen v jeho plánování a organizaci, ale i jeho zabezpečení. V oblasti vzdělávání zákon o vojácích z povolání předpokládá, že pokud je v zájmu služby zvýšení nebo rozšíření vzdělání, může podle 60 zákona o vojácích z povolání služební orgán s vojákem uzavřít v průběhu služby vojáka z povolání dohodu. Uzavřením dohody se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se naopak zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich poměrnou část. To platí i v případě, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu. Uvedený paragraf stanovuje i povinný obsah dohody. Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání, doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru, druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru, a nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit, jinak je dohoda neplatná. Délka závazku vojáka setrvat ve služebním poměru po skončení studia a výše nákladů spojených se studiem je upravena vyhláškou ministerstva obrany. Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má nárok na studijní volno. Rozsah a čerpání studijního volna je pak opět ministerstvem stanoveno formou vyhlášky. Vojákovi, s nímž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, s výjimkou prezenčního studia, náležejí náhrady jako při služební cestě (stravné, náhrada prokázaných jízdních výdajů, náhrada prokázaných výdajů za ubytování, náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů, náhrada jízdních výdajů za cesty do místa trvalého pobytu vojáka nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.). Zákon o vojácích z povolání v 60 odst. 5 pak výslovně vypočítává důvody, při jejichž existenci zaniká povinnost uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání, pokud voják nesplní povinnost setrvání ve služebním poměru. V těchto případech tedy tato povinnost zaniká přímo ze zákona. Zákon však umožňuje, aby ministr nebo jím zmocněný služební orgán rozhodl o snížení či úplném prominutí této povinnosti i v jiných případech. Zákon umožňuje i nepřímou podporu vzdělávání vojáků, když v 70a vojákovi, který je služebně zařazen na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání, než Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 42

43 na služebním místě, kde byl dosud zařazen, a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, lze jednorázově přiznat kvalifikační příspěvek. Výši kvalifikačního příspěvku stanovuje ministerstvo obrany vyhláškou. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 43

44 7. Druhy služebních poměrů (rozdíl mezi služebním poměrem na dobu určitou a neurčitou) A. Státní zaměstnanci Státní zaměstnanci by měli zpravidla vykonávat státní službu v zásadě ve služebním poměru na dobu neurčitou ( 21 odst. 1 zákona o státní službě). I přesto, že je preferován služební poměr na dobu neurčitou, existují zákonem o státní službě stanovené výjimky, v nichž může být osoba přijata do služebního poměru na dobu určitou, přičemž některé další výjimky stanoví nařízení vlády č. 137/2015 Sb., o dalších případech, ve kterých lze přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou, ve znění nařízení vlády č. 44/2017 Sb. Osoba, která není státním zaměstnancem, může být přijata do služebního poměru na dobu určitou v těchto případech: pokud doposud nevykonala úspěšně úřednickou zkoušku, je-li třeba nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance, je-li třeba jejím prostřednictvím zajistit splnění časově omezeného úkolu služebního úřadu, je-li třeba jejím prostřednictvím zajistit plnění úkolů za státního zaměstnance, kterému byla povolena kratší služební doba, nebo bude-li tato osoba vyslána k výkonu zahraniční služby. V případě osoby, která dosud nevykonala úřednickou zkoušku, bude tato osoba přijata do služebního poměru na dobu určitou s trváním 12 měsíců, nebyla-li v oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa uvedena doba kratší, a to pokud jde o služební místo řadového státního zaměstnance i představeného. V případě, že na služebním místě má být služba vykonávána ve služebním poměru na dobu neurčitou, případně ve služebním poměru na dobu určitou, která je delší než 12 měsíců, má státní zaměstnanec po úspěšném vykonání úřednické zkoušky nárok na změnu doby trvání služebního poměru na dobu neurčitou (a zároveň na zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného na dobu neurčitou), nebo na změnu doby trvání služebního poměru na delší dobu určitou (a zároveň na zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného na dobu určitou uvedenou v oznámení o vyhlášení výběrového řízení). Na zkušební dobu, která je státnímu zaměstnanci stanovena v délce 6 měsíců, nemá úspěšné vykonání úřednické zkoušky a následná změna doby trvání služebního poměru vliv. Nahrazení dočasně nepřítomného zaměstnance je možné rovněž přijetím osoby do služebního poměru na dobu určitou. Za dočasnou nepřítomnost jsou považovány zejména situace, v nichž u státního zaměstnance dojde k překážkám ve službě na straně zaměstnance, které jsou dlouhodobějšího charakteru, např. při dočasné neschopnosti k výkonu služby, případně po dobu ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti apod. Tento postup by také bylo možné použít v případě povolení dlouhodobějšího neplaceného služebního volna státního zaměstnance. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 44

45 Osobu lze dále přijmout do služebního poměru na dobu určitou v případě, že je třeba jejím prostřednictvím zajistit splnění časově omezeného úkolu služebního úřadu. Délka doby určité se v tomto případě odvíjí od doby, po kterou je třeba zajistit plnění časově omezeného úkolu služebního úřadu, přičemž tato doba nesmí být delší než 7 let. Tato doba může být nicméně se souhlasem státního zaměstnance prodlužována o dobu, o niž byla prodloužena doba, po kterou je třeba zajistit plnění časově omezeného úkolu služebního úřadu. Popsané ustanovení nařízení vlády č. 137/2015 Sb. je využíváno nejčastěji při obsazování tzv. projektových služebních míst, která jsou většinou obsazována na dobu určitou odvozenou od doby trvání programových období na čerpání prostředků z fondů Evropské unie a jiných institucí. V případě, že byla státnímu zaměstnanci povolena kratší služební doba (například 20 hodin namísto 40 hodin týdně), je možné zřídit tzv. doplňkové služební místo, na které je přijata osoba do služebního poměru na dobu určitou, která bude vykonávat službu v rozsahu zbytku služební doby státního zaměstnance s kratší služební dobou. Do služebního poměru na dobu určitou je tato osoba přijata z toho důvodu, že u doplňkového místa musí být již při jeho vytvoření stanovena doba jeho zániku. Pokud jde o osoby, které mají být vyslány k výkonu služby v zahraničí, tyto mohou být přijaty buď do služebního poměru na dobu neurčitou, nebo do služebního poměru na dobu určitou. Služební poměr na dobu určitou může trvat nejdéle 5 let. Tuto dobu je možné se souhlasem státního zaměstnance ve služebním poměru na dobu určitou prodlužovat, celkově je však možné dobu určitou prodloužit maximálně o dalších 5 let. Ve všech výše uvedených případech je důsledkem uplynutí doby, na kterou byla osoba přijata do služebního poměru na dobu určitou, skončení služebního poměru ze zákona. Pokud jde o státní zaměstnance již přijaté do služebního poměru na dobu neurčitou (případně na dobu určitou delší než je stanovená doba určitá na uvolněném služebním místě), tito mohou být rovněž na základě výběrového řízení (nebo bez výběrového řízení, pokud jde o zákonem stanovené výjimky) zařazeni nebo jmenováni na služební místa, která jsou uvolněna pouze na dobu určitou, případně na dobu kratší než je jejich doba určitá. Půjde zejména o případy, kdy dojde k přeložení státního zaměstnance, zproštění výkonu služby, zařazení mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci nebo z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, vyslání státního zaměstnance do zahraničí jakožto národního experta, přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání nebo odborné stáže nebo zařazení mimo výkon služby pro pozastavení služby (vojenské cvičení, mimořádná služba, výkon funkce poslance, senátora atd.), přičemž v těchto případech je nutné, aby byl státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován na toto služební místo na dobu určitou, která nesmí být delší než doba, po kterou původní státní zaměstnanec nevykonává službu. Toto je nutné pro zajištění možnosti návratu státního zaměstnance na jeho původní místo. V případě, kdy je na uvolněné služební místo zařazen státní zaměstnanec ve služebním poměru na dobu neurčitou nebo na delší dobu určitou, se nicméně doba trvání služebního poměru státního zaměstnance nemění. Služební poměr na dobu neurčitou nebo na delší dobu určitou státnímu zaměstnanci trvá nezměněn, tento státní zaměstnanec je pouze zařazen na uvolněné služební místo k výkonu služby na dobu určitou (případně kratší dobu určitou). Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 45

46 V případě, kdy tato doba určitá uplyne, tak služební poměr tohoto státního zaměstnance nezaniká, tento státní zaměstnanec by měl být převeden na jiné služební místo, a pokud toto jiné služební místo není k dispozici, je nutné ho zařadit mimo výkon služby z organizačních důvodů až na 6 měsíců. Jiný postup se použije v případě, kdy je státní zaměstnanec ve služebním poměru na dobu určitou zařazen na služební místo, na kterém se vykonává služba na dobu neurčitou nebo na delší dobu určitou. V tomto případě se jeho služební poměr prodlužuje (pokud jde o delší dobu určitou) nebo se mění na služební poměr na dobu neurčitou. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Služební poměr podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů lze dělit na služební poměr na dobu určitou a dobu neurčitou. Do služebního poměru na dobu určitou v trvání 3 let se zařadí příslušník při prvním přijetí do služebního poměru. Příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru nebo vojáka z povolání a tento služební poměr trval alespoň 3 roky, se zařadí do služebního poměru na dobu určitou v trvání 1 roku, to neplatí pro příslušníka, který již byl ve služebním poměru na dobu neurčitou, jestliže od skončení předchozího služebního poměru uplynulo méně než 5 let. Služební poměr na dobu určitou je tak institutem aplikovaným na většinu případů přijetí do služebního poměru. Výjimkou je ředitel zpravodajské služby nebo ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ten je dnem vzniku služebního poměru zařazen do služebního poměru na dobu neurčitou. Do služebního poměru na dobu neurčitou se zařadí při přijetí do služebního poměru též příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru na dobu neurčitou nebo ve služebním poměru vojáka z povolání po dobu alespoň 3 roky, pokud od skončení služebního poměru uplynulo méně než 5 let. Předpokladem převedení do služebního poměru na dobu neurčitou je: a) uplynutí služebního poměru na dobu určitou, b) úspěšné vykonání služební zkoušky, c) dosahování alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zakládá rozdílné postavení mezi příslušníkem na dobu určitou a dobu neurčitou. Příslušník ve služebním poměru na dobu určitou nemůže být (s výjimkou těhotné příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu nebo příslušnice, která kojí, jestliže to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby, nepodaří-li se odstranit rizika spojená s výkonem její služby a nelze ji ustanovit na jiné pro ni vhodné služební místo) zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. To má za důsledek například to, že při zrušení služebního místa v důsledku organizačních změn musí být příslušník ve služebním poměru na dobu určitou propuštěn, nelze-li jej Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 46

47 ustanovit na jiné služební místo. Služební hodnocení příslušníka ve služebním poměru na dobu určitou se provádí jednou ročně oproti služebnímu hodnocení příslušníka ve služebním poměru na dobu neurčitou, které se provádí podle potřeby, nejméně však jednou za 3 roky. C. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání stanovuje pouze jeden druh služebního poměru vojáka z povolání. Podle 5 odst. 4 se voják do služebního poměru povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let. Výjimku z tohoto pravidla umožňuje 40, který v odstavci 2 umožňuje pro službu v zahraničí vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky. Dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka prodloužit. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. Zkrátit dobu trvání služebního poměru může služební orgán pouze na žádost vojáka, a to ze závažných osobních nebo sociálních důvodů, kterými se rozumí zejména osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I, nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV podle zákona o sociálních službách, pokud žije s vojákem ve společné domácnosti a tuto péči jí nemůže poskytovat jiný člen rodiny vojáka; podmínka společné domácnosti se nevyžaduje, jde-li o osobu blízkou. Služební poměr vojáka pak obecně zanikne uplynutím stanovené doby trvání podle 18 písm. a) zákona o vojácích z povolání, pokud nedojde k zániku z jiného důvodu dříve. Ochranou obou stran při vzniku služebního poměru pak je institut zkušební doby, která činí podle 5 odst. 5 zákona o vojácích z povolání 3 měsíce. Do běhu zkušební doby se započítává doba, po kterou voják nekoná službu z důvodu překážek ve službě nebo z důvodu neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, v rozsahu nejvýše 10 dnů. Jak služební orgán tak i voják mohou zrušit služební poměr ve zkušební době i bez uvedení důvodu. Služební poměr pak zanikne posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno vojákovi rozhodnutí služebního orgánu o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo ve kterém bylo služebnímu orgánu doručeno písemné oznámení vojáka o zrušení služebního poměru ve zkušební době Rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno druhé straně nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout. ( 21a zákona o vojácích z povolání). Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 47

48 8. Služební/systemizované místo a systemizace, služební označení, služební hodnost/hodnost, hodnostní označení A. Státní zaměstnanci Služební místo Jedním ze základních pojmových znaků definice státního zaměstnance uvedených v zákoně o státní službě (kromě přijetí osoby do služebního poměru a skutečnosti, že tato osoba vykonává službu, resp. činnosti, které služba zahrnuje), je jeho zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného (pro úplnost lze nicméně dodat, že za státního zaměstnance jsou i přes toto znění zákonné definice považovány i některé osoby ve služebním poměru na služební místa dočasně nezařazené, např. státní zaměstnanci zařazení mimo výkon služby). K zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného dochází rozhodnutím služebního orgánu v souvislosti s výběrovým řízením, případně bez výběrového řízení v rámci výjimek z konání výběrového řízení. Na každém systemizovaném služebním místě může službu nebo činnosti, které jsou službou podle 5 zákona o státní službě, vykonávané v pracovním poměru podle 178 zákona o státní službě vykonávat pouze jeden státní zaměstnanec nebo zaměstnanec v pracovním poměru. V případě potřeby pokrytí zbývající části úvazku na daném služebním místě (pokud byla státnímu zaměstnanci povolena kratší služební doba), je možné zřídit tzv. doplňkové služební místo. U tohoto doplňkového místa musí být již při jeho vytvoření stanovena doba jeho zániku. Služební místo je charakterizováno nebo definováno údaji, které jsou pro toto konkrétní služební místo stanoveny systemizací služebních míst, případně služebním předpisem. S ohledem na tyto údaje se potom služební místa od sebe odlišují. Takovými údaji jsou zejména: obor nebo obory služby stanovené pro služební místo, platová třída, do níž je služební místo zařazeno, požadavky stanovené pro služební místo (úroveň znalosti cizího jazyka, způsobilost seznamovat se s utajovanými informacemi, požadavek úrovně nebo zaměření vzdělání), doba trvání výkonu služby na tomto služebním místě, místo výkonu služby na tomto služebním místě a služební úřad, v němž je služební místo systemizováno, zda jde o služební místo řadového státního zaměstnance nebo služební místo představeného, zda je pro služební místo stanoven požadavek státního občanství České republiky, zda je pro služební místo stanoven zákaz konkurence. Jedním z nejvýraznějších znaků, pomocí kterého můžeme služební místa rozlišit, je skutečnost, zda jde o služební místo řadového státního zaměstnance nebo zda jde o služební Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 48

49 místo představeného. S tímto se pojí především odlišný charakter služby vykonávaný na těchto dvou typech služebních míst (představený vede podřízené státní zaměstnance, ukládá jim služební úkoly, organizuje, řídí a kontroluje výkon jejich služby a dává jim k tomu příkazy), odlišný rozsah práv a povinností státních zaměstnanců na tato služební místa zařazených (představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo hnutí a nepřísluší mu vykonávat právo na stávku) a rozdíly v odměňování těchto státních zaměstnanců (představený má nárok na příplatek za vedení apod.). Není vždy nutné, aby byl na služebním místě zařazen státní zaměstnanec ve služebním poměru, služební místo je možné obsadit i osobou v pracovním poměru podle pracovněprávních předpisů, a to v případě, že státní zaměstnanec dočasně nevykonává službu na služebním místě po dobu delší než 1 kalendářní měsíc. Taková osoba musí být na toto služební místo zařazena pouze na dobu určitou. V tomto případě je možné obsadit osobou v pracovním poměru i služební místo představeného. Osobou v pracovním poměru je možné dále obsadit služební místo v případě, kdy je ho nutné obsadit do doby, než je služební místo obsazeno státním zaměstnancem na základě výběrového řízení. Takto však může být tato osoba zařazena na služební místo pouze tehdy, je-li vážně ohrožen řádný výkon působnosti služebního úřadu, přičemž je tímto způsobem možné obsadit pouze služební místa řadová, nikoliv služební místa představených, a zařazení nesmí být delší než na 6 měsíců. Systemizace Služební místa všech státních zaměstnanců a představených jsou zařazena do systemizace služebních míst. Systemizace je nástrojem, kterým má být zajištěn řádný výkon působnosti služebního úřadu, a také nástrojem sloužícím k odstranění možnosti neodůvodněných zásahů do personálních struktur státní správy. Systemizace vychází ze závazných pravidel pro organizaci služebních úřadů (tato pravidla jsou stanovena v nařízení vlády č. 92/2015 Sb., o pravidlech pro organizaci služebního úřadu) a pro každý služební úřad stanoví následující údaje: počet služebních míst státních zaměstnanců, kteří nejsou představenými, klasifikovaných platovými třídami, počet služebních míst představených klasifikovaných platovými třídami, objem prostředků na platy státních zaměstnanců, počet služebních míst, u kterých je s ohledem na ochranu veřejného zájmu nezbytným požadavkem státní občanství České republiky, počet služebních míst, u kterých se stanoví zákaz konkurence (zákaz se po skončení služebního poměru přímo nebo nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem v oboru, který je shodný s příslušným oborem služby, nebo být v pracovním nebo obdobném poměru k podnikateli v takovém oboru). Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 49

50 Postup vypracování a schvalování systemizace je následující. Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem financí vypracuje návrh systemizace na základě návrhů služebních orgánů, které mu je v termínu stanoveném Ministerstvem vnitra předkládají prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů. Při vypracování návrhu systemizace ministerstva nebo jemu podřízeného služebního úřadu se postupuje v součinnosti s příslušným členem vlády, v případě systemizace Úřadu vlády v součinnosti s vedoucím Úřadu vlády, a pokud jde o část systemizace týkající se státních zaměstnanců zařazených v útvaru podřízeném členovi vlády, s tímto členem vlády. V případě Ministerstva vnitra návrh systemizace vypracovává státní tajemník v součinnosti s ministrem vnitra, a pokud jde o část systemizace týkající se sekce pro státní službu, též v součinnosti s náměstkem pro státní službu; návrh systemizace předkládá státní tajemník. Připravený návrh systemizace ministr vnitra předloží vládě, která jej schvaluje, a to na následující kalendářní rok. Systemizace je tedy schvalována vládou každoročně, a to do 31. prosince příslušného roku na rok následující. V případě, že není systemizace schválena do tohoto data, použije se pro následující kalendářní rok dosavadní systemizace. V souvislosti se schvalováním systemizace může vláda upravit organizační strukturu služebního úřadu. Po tom, co byla systemizace schválena vládou, nelze již služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců v této systemizaci použít pro jiný účel. V případě, že je to nutné, lze však schválenou systemizaci v průběhu kalendářního roku změnit, a to obdobným procesem, který je stanoven pro schvalování každoroční systemizace. V případě, že je důsledkem této změny systemizace změna počtu služebních míst, objemu prostředků na platy státních zaměstnanců nebo změna platové třídy státního zaměstnance o více než jednu třídu dolů nebo o dvě třídy nahoru, je nezbytné, aby byla odůvodněná změnou působnosti správního úřadu nebo podstatnou změnou podmínek, za kterých byla každoroční systemizace schválena. Obdobný postup platí i pro schvalování systemizace pracovních míst zaměstnanců ve správním úřadu, případně jejích změn. Služební orgán podle schválené systemizace zpracuje návrh organizační struktury služebního úřadu (případně změny organizační struktury služebního úřadu). K organizační struktuře se vyjadřuje Ministerstvo vnitra, přičemž nevyjádří-li se do 30 dnů, považuje se organizační struktura za schválenou. Pokud se Ministerstvo vnitra vyjádří, služební orgán by měl zohlednit jeho vyjádření v návrhu organizační struktury, a pokud se tak nestane, může Ministerstvo vnitra předložit návrh k rozhodnutí vládě. V případě, že změna nebo schválení organizační struktury nebudou mít za následek skončení služebního poměru nebo odvolání ze služebního místa představeného, schvaluje takovou organizační strukturu (nebo její změnu) pouze státní tajemník nebo služební orgán v nadřízeném služebním úřadu, a není-li nadřízený služební úřad, vedoucí služebního úřadu. Služební označení Každý státní zaměstnanec má své služební označení, které závisí na tom, na jaké služební místo je státní zaměstnanec zařazen. Služební označení na daném služebním místě pak souvisí s dosaženým vzděláním, které je na služebním místě požadováno. Státní zaměstnanec má Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 50

51 právo na veřejné užívání služebního označení státního zaměstnance včetně služebního označení představeného nebo služebního orgánu. Služební označení na služebních místech jsou následující: referent (služební místo se středním vzděláním s výučním listem), odborný referent (služební místo se středním vzděláním s maturitní zkouškou), vrchní referent (služební místo s vyšším odborným vzděláním), rada (služební místo s vysokoškolským vzděláním získaným studiem v bakalářském studijním programu), odborný rada nebo vrchní rada (služební místo s vysokoškolským vzděláním získaným studiem v magisterském studijním programu). Pokud jde o služební místa v ministerstvu a na Úřadu vlády, místo služebního označení odborný rada se zde použije služební označení ministerský rada a v Úřadu vlády vládní rada a obdobně místo služebního označení vrchní rada se použije služební označení vrchní ministerský rada a v Úřadu vlády vrchní vládní rada. Za služební označení se také považují služební označení na služebních místech představených (např. vedoucí oddělení, ředitel odboru, náměstek pro řízení sekce apod.). B. Příslušníci bezpečnostních sborů Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů služební místo vyjadřuje organizační a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru. Je charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Příslušník je ustanoven na služební místo při přijetí do služebního poměru. Pro služební místo příslušníka se stanoví tarifní třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Pro obsazení volného služebního místa stanoví zákon jasná a rigidní pravidla s cílem zajistit kariérní postup v rámci samotného bezpečnostního sboru, ale i v rámci všech bezpečnostních sborů, protože systém služebních míst je zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů pojímán jako jednotný. Příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo v bezpečnostním sboru, pro které je stanovena služební hodnost referent nebo vrchní referent. Na služební místo, pro které je stanovena vyšší služební hodnost než výše zmíněné, je při přijetí do služebního poměru ustanoven příslušník, jestliže je přijat do služebního poměru na základě výběrového řízení podle 22 odst. 5 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. (občan stojící mimo služební poměr, který se zúčastnil výběrového řízení a uspěl). Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 51

52 Vstupuje-li do služebního poměru osoba, která již byla ve služebním poměru na dobu neurčitou, lze tuto při přijetí do služebního poměru ustanovit na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost, kterou dosáhla v předchozím služebním poměru. Jednou z výjimek pro zpravodajské služby je i úprava, na jejímž základě je příslušník zpravodajské služby při přijetí do služebního poměru jmenován do služební hodnosti stanovené pro služební místo, na které je ustanoven. Ustanovení na služební místo je předpokladem výkonu služby. V případě zrušení služebního místa musí být příslušník ve služebním poměru na dobu určitou (s výjimkami, např. těhotná příslušnice) propuštěn nebo ustanoven na jiné volné služební místo. Příslušník ve služebním poměru na dobu neurčitou je zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je založen na prostupnosti mezi bezpečnostními sbory. Proto Ministerstvo vnitra vede evidenci volných služebních míst v bezpečnostních sborech, s výjimkou zpravodajských služeb. Evidenci volných služebních míst ve zpravodajské službě vede zpravodajská služba. S pojmem služební místo souvisí pojem systemizace. Tou se rozumí stanovení počtu služebních míst včetně počtu míst příslušníků zařazených v zálohách a objemu prostředků stanovených státním rozpočtem na příslušný rok na jejich služební příjmy. Součástí systemizace jsou tedy nejen služební místa, ale i blíže nespecifikovaná místa příslušníků zařazených v zálohách. Návrh systemizace připravuje ředitel bezpečnostního sboru v součinnosti se svým nadřízeným. Pro obsah návrhu systemizace jsou rozhodné úkoly, které plní bezpečnostní sbor. Návrh systemizace Policie České republiky doplní ministr vnitra o návrh systemizace pro příslušníky povolané k plnění úkolů v ministerstvu a o návrh systemizace pro příslušníky zařazené v policejní akademii a ve škole. Návrh systemizace pro příslušníky zařazené v policejní akademii a ve škole připravuje ministr vnitra v součinnosti s rektorem a ředitelem školy. Návrh systemizace na příslušný kalendářní rok předkládá v předcházejícím roce ke schválení vládě nadřízený ředitele bezpečnostního sboru. Každému příslušníkovi náleží služební hodnost již od přijetí do služebního poměru a této služební hodnosti odpovídající hodnostní označení. Obecně platí, že příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo v bezpečnostním sboru, pro které je stanovena služební hodnost referent nebo vrchní referent. Výjimky z tohoto pravidla stanoví zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Například příslušníka, který již byl ve služebním poměru na dobu neurčitou, lze při přijetí do služebního poměru ustanovit na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost, kterou dosáhl již v předchozím služebním poměru. Příslušník je do služební hodnosti jmenován rozhodnutím služebního funkcionáře. Nejnižší služební hodnost je referent odpovídá ji hodnostní označení rotný. Nejvyšší služební hodností je vrchní státní rada odpovídá ji hodnostní označení plukovník. Jsou-li pro služební hodnost stanovena 2 hodnostní označení, náleží vyšší hodnostní označení vedoucímu příslušníkovi. Předpokladem pro jmenování do služební hodnosti je splnění podmínky minimálního stupně vzdělání a doby trvání služebního poměru. Zákon o služebním Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 52

53 poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví výjimky z tohoto předpokladu. Například doba trvání služebního poměru pro služební hodnost není podmínkou pro možnost obsazení volného služebního místa formou výběrového řízení, kdy do výběrového řízení na obsazení volného služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost vyšší, nejvýše však do služební hodnosti vrchní komisař, se může přihlásit příslušník, jenž získal vysokoškolské vzdělání a splňuje požadavky stanovené pro volné služební místo. Nemusí přitom splňovat podmínku doby trvání služebního poměru pro služební hodnost. Z hlediska výjimky vzdělání lze poukázat na úpravu, která v případě, vyžaduje-li to důležitý zájem služby, dovoluje, aby příslušník zpravodajské služby byl ve výjimečných případech přijat do služebního poměru, i když nesplňuje stupeň vzdělání stanovený pro služební hodnost, do níž má být jmenován. Systemizovaná služební hodnost je jednou z charakteristik služebního místa. C. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání, přímo neupravuje pojem systemizace. Zákon o ozbrojených silách svěřuje v 6 vládě České republiky schvalování struktury armády, stanovení celkových počtů vojáků ozbrojených sil. U počtu vojáků Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže, předkládá návrh ministr v dohodě s náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky. V souvislosti s úpravou systemizace služebních úřadů byla v zákoně o ozbrojených silách upravena zvlášť v 7 systemizace Generálního štábu Armády České republiky. Systemizaci stanoví vláda na návrh ministra obrany na příslušný kalendářní rok. Obsahem je stejně jako u systemizace služebních úřadů počet systemizovaných míst jednotlivých kategorií zaměstnanců (vojáků, zaměstnanců v pracovním poměru a vedoucích zaměstnanců) a objem prostředků na platy vojáků a zaměstnanců v pracovním poměru. Nicméně z textu zákona o vojácích z povolání vyplývá, čím je služební místo určené pro vojáka z povolání charakterizováno a jaké jsou na něm kladeny požadavky na vojáka. Podle 6 zákona o vojácích z povolání je voják zařazován na služební místo podle dosažené kvalifikace, doby výkonu služby ve vojenské hodnosti a závěrů služebního hodnocení. Služební místo je pak vymezeno začleněním v organizační struktuře, popisem nejsložitějších služebních činností a jim odpovídajících vojenských hodností a požadovanou kvalifikací. Okruh subjektů, ve kterých mohou vznikat služební místa, pak zákon vymezuje: a) v ozbrojených silách České republiky, b) v Ministerstvu obrany, c) ve vojenských školách, d) ve Vojenské policii, nebo e) ve Vojenském zpravodajství. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 53

54 Voják může v průběhu služebního poměru plnit služební úkoly obranného charakteru v zájmu služby, a tedy být služebně zařazen, též v orgánech státní správy nebo v právnických osobách a organizačních složkách státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, anebo v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. Zvláštní skupinou jsou pak služební místa určená pro vojáky připravující se na své povolání ve vstupním studiu na vojenských školách nebo výcvikem. Tito vojáci se pak označují jako čekatelé. Výcvikem se rozumí vojenská příprava k získání základních vojenských znalostí a dovedností nezbytných k výkonu služby vojáka. Vláda stanoví nařízením seznam činností vojáků z povolání, stanovených pro jednotlivé vojenské hodnosti a zařazení jednotlivých služebních míst v závislosti na jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých vojenských hodností. Zákon o vojácích z povolání v 7 stanovuje jednotlivé hodnostní sbory a vojenské hodnosti: a) hodnostní sbor mužstvo - hodnosti vojín, svobodník, b) hodnostní sbor poddůstojníci - hodnosti desátník, četař, rotný, c) hodnostní sbor praporčíci - hodnosti rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík, d) hodnostní sbor nižší důstojníci - hodnosti poručík, nadporučík, kapitán, e) hodnostní sbor vyšší důstojníci - hodnosti major, podplukovník, plukovník, f) hodnostní sbor generálové - hodnosti brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 54

55 Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 55

56 Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 56