Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra verze 1, únor 2016, Praha

Transkript

1 Studijní texty ke zvláštní části úřednické zkoušky k oboru služby č. 78 Organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců, příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra verze 1, únor 2016, Praha

2 Obsah 1. Přijímání do služebního poměru (podmínky přijetí, výběrová řízení) Vznik/povolání do služebního poměru a služební slib/přísaha Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služby/služebního poměru služební orgány a služební funkcionáři Řízení ve věci služby/služebního poměru (průběh řízení - rozhodování v prvním stupni, náležitosti rozhodnutí a jeho vydání) Opravné prostředky v řízení ve věci služby/služebního poměru (nadřízené služební orgány/funkcionáři) Vzdělávání Druhy služebních poměrů (rozdíl mezi služebním poměrem na dobu určitou a neurčitou) Služební/systemizované místo a systemizace Služební vztahy (představení/nadřízený vojáka/vedoucí příslušníci) Služební předpis (přijímání, závaznost) Služební kázeň, kárné a kázeňské řízení Změny služebního poměru Podmínky výkonu služby (služební doba, služební volno, překážky ve službě apod.) Odpovědnost za škodu Odměňování Práva a povinnosti spojené se služebním poměrem Služební hodnocení, služební posudek a potvrzení o výkonu služby Personální/osobní spis a ochrana osobních údajů při jeho vedení Omezení některých práv osob ve služebním poměru, příp. zákaz konkurence Odborové organizace a jejich role ve vztahu ke služebnímu poměru... 93

3 1. Přijímání do služebního poměru (podmínky přijetí, výběrová řízení) A. Vojáci z povolání Do služebního poměru vojáka z povolání může být s ohledem na zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů povolán pouze občan České republiky starší 18 let, který a) složil vojenskou přísahu, jejíž text je obsažen v zákoně č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpisů, b) není členem politické strany, politického hnutí, odborové organizace, nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, přičemž splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením, c) je trestně bezúhonný (což prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 6 měsíců), d) je zdravotně způsobilý k výkonu služby (způsobilost je posuzována podle pravidel určených ve vyhlášce Ministerstva obrany č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě), e) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení (minimální požadavky pro jednotlivé hodnosti jsou stanoveny vyhláškou Ministerstvo obrany č. 217/2010 Sb., o stanovení kvalifikačních předpokladů pro služební zařazení vojáků z povolání, ve znění vyhlášky č. 131/2012 Sb.). Podmínkami pro výběr uchazeče je vyplnění osobního dotazníku, sdělení osobních údajů podle 2a odst. 1 (jméno a příjmení, včetně předchozích jmen a příjmení a rodného příjmení; akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání; rodné číslo; adresu místa trvalého pobytu a bydliště; státní občanství; získané vzdělání; zdravotní způsobilost k vojenské činné službě; přehled o předchozích pracovních a služebních poměrech a o samostatných výdělečných činnostech; jazykové znalosti a zkoušky z nich; zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění; trestní bezúhonnost; rodinný stav; jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob blízkých), jejich doložení příslušnými doklady a vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajů. Přestože již není podmínkou k přijetí do služebního poměru vojáka z povolání vykonání vojenské základní nebo náhradní služby, musí být před přijetím do služebního poměru, který je jedním z druhů vojenské činné služby, ověřena způsobilost k vojenské službě a uchazeč musí požádat o dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti, podle zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), v rámci plnění úkolů vyplývajících z branné povinnosti. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 3

4 Před povoláním uchazeče do služebního poměru jej služební orgán písemně seznámí s předpokládaným dnem vzniku služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem nástupu služby, se základní týdenní dobou služby a jejím rozvržením, platovými náležitostmi a výplatním termínem, délkou řádné dovolené, podmínkami výkonu služby, podmínkami zániku služebního poměru a opatřeními zajišťujícími rovné zacházení. O uchazeči, který písemně požádal o povolání do služebního poměru a nebyl povolán, uchovávají služební orgány osobní údaje a údaj o důvodu nepovolání do služebního poměru po dobu 50 let. Po uplynutí této doby tyto údaje zlikvidují. Ministerstvo stanoví vyhláškou doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku (č. 454/2002 Sb., kterou se stanoví doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku uchazeče o povolání do služebního poměru vojáka z povolání, ve znění vyhlášky č. 413/2009 Sb.) B. Příslušníci bezpečnostních sborů Do služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru (dále jen příslušník ) může být s ohledem na zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů přijat státní občan České republiky (dále jen občan ). Předpokladem přijetí je podání písemné žádosti o přijetí do služebního poměru, dosažení věku 18 let, bezúhonnost, splnění podmínky stupně vzdělání stanoveného pro služební místo, na které má být žadatel ustanoven (v případě důležitého zájmu služby lze ve výjimečných případech u příslušníka zpravodajské služby podmínku stupně vzdělání prominout), zdravotní, osobnostní a fyzická způsobilost k výkonu služby a rovněž i svéprávnost. Do služebního poměru nemůže být přijat státní občan, který je členem politické strany nebo politického hnutí. Má-li být uchazeč ustanoven na služební místo příslušníka zpravodajské služby, nesmí být ani členem odborové organizace. Splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením. Podmínkou může být i oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Tato podmínka je aplikována v případě, má-li být uchazeč ustanoven na služební místo, pro které se tato způsobilost vyžaduje. Překážkou přijetí do služebního poměru je výkon živnostenské nebo jiné výdělečné činnosti nebo členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost. Splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením. Přijímací řízení je zahájeno doručením písemné žádosti občana o přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru. Bezpečnostní sbor může provést ověření splnění podmínek přijetí do služebního poměru vyžádáním podkladů z evidence Rejstříku trestů (opis) a z evidencí vedených orgány veřejné správy (výpis). Dále může provádět šetření k ověření bezúhonnosti občana nebo požádat Policii České republiky o provedení šetření. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 4

5 Přijímací řízení nesmí vykazovat znaky diskriminace, např. z důvodu věku, rasy, pohlaví a podobně, nejde-li o výjimku, která má oporu v zákoně. Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud je k tomu věcný důvod spočívající například v povaze vykonávané činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Bezpečnostní sbor písemně seznámí žadatele před jeho přijetím do služebního poměru s textem služebního slibu, předpokládaným dnem vzniku služebního poměru, druhem služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem služebního působiště, dobou služby, výší služebního příjmu a výplatním termínem, délkou dovolené, podmínkami výkonu služby a podmínkami skončení služebního poměru. Služební poměr příslušníka se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo v bezpečnostním sboru. Služební místo vyjadřuje organizační a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru. Je charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Výběrové řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je založeno na principu obsazení volného služebního místa příslušníkem téhož, případně i jiného bezpečnostního sboru. Výběrové řízení tedy není primárně nástrojem pro obsazení volného služebního místa. Výběrové řízení lze vyhlásit za předpokladu, že nelze obsadit volné služební místo příslušníkem bezpečnostního sboru, který dosáhl stejnou nebo vyšší než požadovanou služební hodnost. Výjimkou z řečeného je dále tzv. boční vstup, tedy obsazení volného služebního místa osobou stojící mimo bezpečnostní sbor (nelze-li volné služební místo obsadit příslušníkem, může se do výběrového řízení přihlásit i občan, který splňuje podmínky přijetí do služebního poměru, a jsou současně splněny další podmínky stanovené zákonem). Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví pravidla pro realizaci výběrového řízení. To musí být vyhlášeno v publikačním prostředku bezpečnostního sboru, popřípadě jiným vhodným způsobem. Výsledkem výběrového řízení může být vybrání vhodných uchazečů. Pak služební funkcionář na volné služební místo ustanoví příslušníka, který se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Výběrové řízení ovšem může být ukončeno i se závěrem, že žádný z účastníků není vhodný pro obsazení volného služebního místa. V takovém případě je vyhlášeno nové výběrové řízení. Výběrové řízení nemusí být vyhlášeno při obsazení volného služebního místa ve zpravodajské službě nebo Generální inspekci bezpečnostních sborů. Jeho provedení je závislé na rozhodnutí ředitele zpravodajské služby nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 5

6 C. Státní zaměstnanci Základním předpokladem pro přijetí do služebního poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, je dodržování demokratických zásad ústavního pořádku České republiky a presumpce řádného výkonu služby. Na tento předpoklad pak navazují ostatní požadavky zákona o státní službě kladené na uchazeče o přijetí do služebního poměru. Do služebního poměru je uchazeč přijat rozhodnutím služebního orgánu. Spolu s rozhodnutím o přijetí do služebního poměru služební orgán rozhodne o zařazení státního zaměstnance na služební místo nebo o jeho jmenování na služební místo představeného. Do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky, občan jiného členského státu Evropské unie nebo občan státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, který dosáhl věku 18 let, je plně svéprávný, bezúhonný, má požadované vzdělání a potřebnou zdravotní způsobilost. Ve veřejném zájmu může vláda v rámci systemizace stanovit služební místa, na kterých mohou státní službu vykonávat toliko státní občané České republiky. Služební orgán dále může služebním předpisem pro určité konkrétní služební místo stanovit požadavek a) úrovně znalosti cizího jazyka, odborného zaměření vzdělání nebo jiný odborný požadavek pro výkon služby a b) způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi v souladu s právním předpisem upravujícím ochranu utajovaných informací. V souvislosti s přijetím do služebního poměru je v případě služebního místa představeného zásadní i splnění podmínky podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Na obsazení volného služebního místa se koná výběrové řízení. Předpokladem účasti ve výběrovém řízení je podání žádosti. V případě uchazeče stojícího mimo státní službu podává tento žádost o přijetí do služebního poměru, jejíž součástí je též žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného. Státní zaměstnanec (tj. osoba již do služebního poměru přijatá) podá služebnímu orgánu žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného, které má být na základě výběrového řízení obsazeno. Před realizací výběrového řízení se provede zhodnocení podaných žádostí. Pokud žádost nemá náležitosti stanovené zákonem, je nesrozumitelná nebo ze žádosti není patrné, kdo jí podal nebo čeho se domáhá anebo žadatel nesplňuje předpoklady a požadavky dle 25, s výjimkou 25 odst. 5 písm. b) stanovené zákonem o státní službě, potom takovou žádost služební orgán vyřadí. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 6

7 S žadatelem, jehož žádost nebyla vyřazena, provede pohovor výběrová komise. Pohovor je zaměřen na obor služby, jehož se výběrové řízení týká, a na naplnění jiného odborného požadavku. Součástí pohovoru může být i ověření znalosti cizího jazyka, je-li požadována. Pohovor lze doplnit písemnou zkouškou. Výběrová komise má 3 členy, pokud zákon o státní službě nestanoví počet jiný (např. pro výběrové řízení na služební místo státního tajemníka). V ministerstvu nebo v Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho 2 členy na návrh příslušného ředitele odboru. V jiném služebním úřadu jmenuje a odvolává členy výběrové komise vedoucí služebního úřadu. Výběrová komise označí uchazeče za úspěšné nebo neúspěšné na základě např. bodového hodnocení pohovoru a následně vybere z úspěšných uchazečů tři nejvhodnější. O průběhu a výsledku výběrového řízení sepisuje výběrová komise protokol. V protokolu setři nejvhodnější žadatele označují bez uvedení pořadí své úspěšnosti, ideálně se v protokolu tito řadí dle abecedního pořádku, ostatní uchazeči se již řadí dle úspěšnosti ve výběrovém řízení. O výsledku výběrového řízení na základě uvedeného protokolu informuje služební orgán všechny uchazeče. Neúspěšní uchazeči mají následně možnost podat proti protokolu námitky. O námitkách rozhoduje výběrová komise. Pokud nebyly podány námitky, nebo byly zamítnuty, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným jednoho žadatele, který bude přijat do služebního poměru a zařazen na dané konkrétní služební místo. Pokud ve výběrovém řízení neuspěli alespoň tři žadatelé, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným z těch, kteří uspěli. Pokud všichni 3 nejvhodnější žadatelé z výběrového řízení odstoupili, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným dalšího v pořadí z těch žadatelů, kteří uspěli. Dohoda mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným je písemná. V případě, že žádný žadatel ve výběrovém řízení neuspěl nebo služební orgán žádného žadatele nevybral, výběrové řízení se zruší a vyhlásí se nové výběrové řízení. Výběrové řízení se vyhlašuje na úřední desce a zveřejňuje v informačním systému o státní službě. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 7

8 2. Vznik/povolání do služebního poměru a služební slib/přísaha A. Vojáci z povolání Služební poměr vojáka z povolání se zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního poměru. Toto rozhodnutí o povolání musí obsahovat a) den nástupu služby, b) služební zařazení, c) místo nástupu služby, d) dobu trvání služebního poměru, e) zkušební dobu, která činí 3 měsíce, f) jmenování do hodnosti. Služební poměr vzniká dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu služby, přičemž služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání. Voják se do služebního poměru povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. Výjimku z pravidla povolat vojáka do služebního poměru nejméně na dobu 2 let umožňuje 40 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, který v odstavci 2 umožňuje pro službu v zahraničí vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Služební poměr podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů se ve většině případů zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Toto rozhodnutí obsahuje zákonem stanovené náležitosti např. den vzniku služebního poměru, den nástupu k výkonu služby, druh služebního poměru (na dobu určitou či neurčitou), dobu trvání služebního poměru, jmenování do služební hodnosti, ustanovení na služební místo, místo služebního působiště a složky služebního příjmu. Služební poměr ředitele zpravodajské služby nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů vzniká dnem jmenování do funkce podle zvláštního právního předpisu zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 8

9 V den nástupu k výkonu služby skládá příslušník bezpečnostního sboru služební slib, v němž slibuje na svou čest a svědomí, že při výkonu služby bude nestranný a bude důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a že nikdy nezneužije svého služebního postavení. Dále slibuje, že se bude vždy a všude chovat tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Zavazuje se řádně a svědomitě plnit služební povinnosti a neváhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Právě slib nasadit i vlastní život lze považovat za významnou odlišnost služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru od služebního poměru státního zaměstnance podle zákona o státní službě. Služební slib se považuje za složený, jestliže jeho text stvrdí příslušník svým podpisem. V případě, že se příslušník bezpečnostního sboru ke složení slibu nedostaví nebo odmítne složit služební slib anebo jej složí s výhradami, služební poměr mu nevznikne. Nenastoupí-li příslušník bezpečnostního sboru k výkonu služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služebního funkcionáře o vzniku této překážky do týdne, služební funkcionář rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší. Příslušník bezpečnostního sboru je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo a jmenován do služební hodnosti stanovené pro služební místo. C. Státní zaměstnanci Služební poměr podle zákona o státní službě vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Rozhodnutí vydává služební orgán. Nenastoupí-li státní zaměstnanec do služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služební orgán o vzniku této překážky do 7 dnů, služební orgán rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší s účinky ode dne vzniku služebního poměru. Předpokladem existence služebního poměru je složení služebního slibu bez výhrad před služebním orgánem. Státní zaměstnanec skládá služební slib v den nástupu do služby. Složením služebního slibu slibuje na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se bude řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Dále slibuje, že své povinnosti bude vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebude zneužívat postavení státního zaměstnance a bude se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu. Služební slib se skládá před služebním orgánem. Procedurálně je služební slib složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí státní zaměstnanec Tak slibuji! a podepíše se na úředním záznamu o složení služebního slibu. V úředním záznamu o složení služebního slibu musí být uvedeno datum a místo složení služebního slibu. Úřední záznam o složení služebního slibu se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 9

10 Zákon o státní službě vymezuje překážky, které brání přijetí do služebního poměru nebo výkonu služby, formou taxativního výčtu funkcí. Není tedy například možný kumulativní výkon státní služby a mandátu poslance. Vyloučen je i současný výkon různých služebních poměrů například služebního poměru podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za současného výkonu služebního poměru dle zákona o státní službě. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 10

11 3. Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služby/služebního poměru služební orgány a služební funkcionáři A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání v 2 odst. 2 stanovuje, že právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. Současně zákon svěřuje některé úkony pouze konkrétně určeným služebním orgánům. Konkrétně prezidentovi republiky: a) jmenuje vojáky do vojenských hodností generálů na návrh vlády, b) vojenské hodnosti generálů propůjčuje vojákům na návrh vlády, c) odnímá vojenskou hodnost generálům na návrh vlády. Výhradně ministr obrany: a) propůjčuje vojenskou hodnost mimo hodnostní sbor generálů, b) odnímá vojenskou hodnost vojákům mimo hodnostní sbor generálů, c) prodlužuje dočasné zproštění výkonu služby na dobu nejvýše 3 měsíců, nejdéle však o 3 měsíce, d) může v zájmu služby odvelet vojáka na dobu delší než 6 měsíců, e) přiznává v mimořádných případech jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc k překonání přechodné, nezaviněné tíživé sociální situace na žádost vojáka, f) stanovuje výši příplatku za službu v zahraničí pro konkrétní zahraniční operaci podle míry, intenzity a doby trvání, g) stanoví seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů Vojenského zpravodajství pro účely stabilizačního příplatku, h) v případech hodných zvláštního zřetele může zvýšit částky pro jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých, i) stanoví funkce u Vojenského zpravodajství, u kterých se výkon služby započítává zvýšeným zápočtem pro výši výsluhového příspěvku a odbytného. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 11

12 Provádět právní úkony ve věcech služebního poměru vůči příslušníkům Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže jménem České republiky má v souladu s 8 zákona o ozbrojených silách České republiky, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který má oprávnění jako ministr stanovená zvláštními právními předpisy 2. V ozbrojených silách existují tři služební místa, u kterých zvláštní zákony stanovují specifický postup obsazení ukončený jmenováním. Jde o: (1) náčelníka Generálního štábu Armády České republiky zákon o ozbrojených silách České republiky v 7 stanovuje, že ho jmenuje prezident na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věci obrany. Prezident ho také na návrh vlády odvolává; (2) ředitele Vojenského zpravodajství podle 4 zákona č.153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává; (3) náčelníka Vojenské policie podle 6 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů mají služební funkcionáři. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za služebního funkcionáře považuje nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru, ředitele bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru. Ředitel bezpečnostního sboru jedná a rozhoduje jménem státu ve věcech služebního poměru příslušníků, pokud není stanoveno jinak. V rozsahu, který ředitel bezpečnostního sboru stanoví, jedná a rozhoduje i vedoucí organizační části bezpečnostního sboru 3. Ve věcech služebního poměru ředitele bezpečnostního sboru jedná a rozhoduje jménem státu ministr, jemuž je ředitel bezpečnostního sboru odpovědný za činnost bezpečnostního sboru nebo z výkonu funkce dle zvláštního právního předpisu 4. Ve věcech služebního poměru ředitele Bezpečnostní informační služby jedná a rozhoduje vládou určený člen vlády, pokud nestanoví 2 Například zákon č. 221/1999 Sb., zákon č. 220/1999 Sb. 3 Například 2 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 362/2003 Sb. 4 Například 3 odst. 6 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 12

13 zvláštní právní předpis jinak 5, a ve věcech služebního poměru ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů jedná a rozhoduje předseda vlády. V případě policejního prezidenta, generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a Úřadu pro zahraniční styky a informace je služebním funkcionářem ministr vnitra. Služebním funkcionářem v případě generálního ředitele Generálního ředitelství cel je ministr financí a v případě generálního ředitele Vězeňské služby České republiky je to ministr spravedlnosti. V případě příslušníků Policie České republiky povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra, příslušníků zařazených ve škole nebo školském zařízení, které nejsou organizační částí bezpečnostního sboru, a příslušníků zařazených v Policejní akademii České republiky ve věcech služebního poměru jedná a rozhoduje ministr vnitra. V rozsahu jím stanoveném může ve věcech služebního poměru příslušníků povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra jednat a rozhodovat vedoucí organizační části tohoto ministerstva, ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených ve škole nebo školském zařízení ředitel této školy nebo školského zařízení a ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených v Policejní akademii České republiky rektor Policejní akademie České republiky. C. Státní zaměstnanci Oproti zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který vychází z koncepce delegování pravomoci jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru, a tím vytváří právně neurčitou množinu služebních funkcionářů, zákon o státní službě taxativně vymezuje, kdo je služebním orgánem, tedy subjektem oprávněným jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru, a vůči komu tuto pravomoc vykonává. Služebním orgánem je vláda nebo ministr vnitra na základě pověření vlády vůči náměstkovi ministra vnitra pro státní službu (dále jen náměstek pro státní službu ), vláda nebo pověřený člen vlády vůči vedoucímu služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem, náměstek pro státní službu vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu, vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu, personální ředitel sekce pro státní službu vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu, 5 4 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 13

14 vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči ostatním státním zaměstnancům. Služební orgány jednají a rozhodují ve věcech služebního poměru a rovněž řídí činnosti, které souvisejí se zajišťováním organizačních věcí služby. Představeným je státní zaměstnanec, který je oprávněn vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy. Rozhodování o věcech, o nichž se podle zákona o státní službě nevede řízení ve věcech služby, s výjimkou služebního hodnocení státního zaměstnance, může vedoucí služebního úřadu a státní tajemník přenést služebním předpisem na představené. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 14

15 4. Řízení ve věci služby/služebního poměru (průběh řízení - rozhodování v prvním stupni, náležitosti rozhodnutí a jeho vydání) A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání nevymezuje okruh účastníků řízení ve věcech služebního poměru. Jediným ustanovením, které naznačuje možného účastníka, je 152 zákona o vojácích z povolání, podle kterého se řízení ve věcech služebního poměru vede i po ukončení služebního poměru vojáka. Protože se v řízení ve věcech služebního poměru vojáků postupuje obecně podle správního řádu, jsou účastníky řízení všechny osoby, o jejichž právech a povinnostech jsou oprávněny rozhodovat služební orgány podle zákona o vojácích z povolání. Lze je tak vymezit jako uchazeč, voják, bývalý voják, osoby blízké vojákovi, osoby poškozené jednáním vojáka. Pozn. je nutné upozornit, že podle 51 odst. 2 orgány s kázeňskou pravomocí projednají jednání mající znaky přestupku podle zákona o přestupcích. Podle 142 se ve věcech organizace a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě, není li stanoveno jinak, postupuje podle zvláštních právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění 6. O kázeňských trestech podle 53 se sice vede řízení a rozhoduje rozhodnutím v řízení ve věcech služebního poměru, ale na tomto řízení stejně jako na řízeních uvedených výše se fakticky nepodílejí státní zaměstnanci v oboru služby 78 a nejsou proto dále popisovány. Protože mimo ustanovení uvedená v 144 zákona o vojácích z povolání pro rozhodování ve věcech služebního poměru vojáků platí správní řád, odvozují se otázky zahájení a průběhu řízení od obecných pravidel správního řádu. Na rozdíl od jiných služebních poměrů zákon o vojácích z povolání neobsahuje uzavřený výčet případů, kdy se povede řízení ve věcech služebního poměru nebo kdy se naopak řízení nepovede. Původní záměr uvést výčet řízení odmítli správní soudy. Jejich judikaturou se tak vytyčily hranice mezi organizačními rozkazy služebních orgánů (určení rozvržení doby služby včetně nařízení služby nad základní týdenní dobu služby nebo služební pohotovost, určení dovolené nebo služebního volna, odeslání na služební cestu nebo studijní pobyt do 30 dnů) a rozhodnutími na základě řízení. Zákon o vojácích z povolání stanovuje proti obecné úpravě jeden zvláštní typ rozhodnutí, kterým je personální rozkaz. V jakých případech se rozhoduje personálním rozkazem, uvádí uzavřeným výčtem 145a v odst. 1. Personální rozkaz je určitým zjednodušeným postupem řízení ve věcech služebního poměru, který je prvním úkonem v řízení a vydává se z moci 6 Zákon č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 15

16 úřední ( 145a odst. 2). Zákon o vojácích z povolání současně umožňuje vydat některé personální rozkazy bez odůvodnění (dle 145a odst. 3 není třeba odůvodnění personálního rozkazu v případě, kdy je rozhodováno o služebním zařazení, zařazení do hodnostního sboru a jmenování do hodnosti, propůjčení vyšší hodnosti, určení do dispozice, pověření výkonem služby nebo zastupováním v jiném služebním zařazení, přeložení, stanovení kratší týdenní doby služby, poskytnutí mateřské nebo rodičovské dovolené nebo udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti). Z výčtu případů, kdy se rozhoduje personálním rozkazem bez odůvodnění je patrné, že půjde o nejčastější řízení s vojáky. Nespadá mezi ně však žádný ze zásadních zásahů do podstaty služebního poměru vojáka. O povolání do služebního poměru, změně trvání jeho doby a ukončení služebního poměru v jakékoli formě se pak vždy povede řízení ukončené rozhodnutím. Obecně pro další typy řízení není stanoveno pravidlo, která jsou zahajována na základě žádosti nebo z moci úřední. V 145 odst. 1 je uveden výčet oblastí, ve kterých se vydává rozhodnutí. Z podstaty některých je pravděpodobnější, že budou zahajována z moci úřední, např. rozhodnutí o poskytnutí nebo snížení služebního platu. Jiná řízení jsou přímo uváděna jako řízení o žádosti, např. žádost o setrvání ve služebním poměru. Ve dvou případech stanovuje 145 zvláštní postup, kdy před vlastním řízením zahájeným z podnětu vojáka probíhá jakési předběžné řízení a až v případě nesouhlasu vojáka s výsledkem se provede řízení ukončené rozhodnutím [ 145 odst. 1 písm. h) a i)]. V prvním případě se rozhoduje o nároku na služební příspěvek, nesouhlasí-li voják s výší nebo s neposkytnutím příspěvku, nebo se zastavením jeho výplaty. Prakticky tak po podání žádosti velitel neformálně posoudí žádost vojáka a přizná nebo nepřizná služební příspěvek. Samotné řízení by pak vyvolal až nesouhlas vojáka s výší přiznaného příspěvku nebo s jeho neposkytnutím. V druhém případě se obdobně postupuje při vykázání doby služby pro zabezpečení výsluhovými náležitostmi a pro sociální zabezpečení. Pokud voják s výkazem souhlasí, žádné řízení ve věci se nevede. Nesouhlasí-li voják s vykázanou dobou, zahájí na základě jeho nesouhlasu příslušný služební orgán řízení a vydá rozhodnutí. Další výjimkou je řízení o změně doby trvání služebního poměru. To se podle 145 odst. 2 zahajuje výlučně z moci úřední. To neplatí, pokud voják požádá o změnu doby trvání služebního poměru jejím zkrácením. Z ustanovení 5 odst. 4 vyplývá, že řízení o zkrácení trvání doby služby nelze zahájit jinak než na žádost vojáka. Při změně trvání doby služebního poměru je možné podle 145 odst. 3 po obdržení písemného souhlasu vojáka podle 5 odst. 4 s touto změnou vydat rozhodnutí. Vydání rozhodnutí je prvním úkonem v řízení. Pokud takový souhlas vyjádřil voják po zahájení řízení, může služební orgán bez dalšího vydat rozhodnutí o změně doby trvání služebního poměru. Poslední výjimkou je řízení dle 147 zákona o vojácích z povolání, které umožňuje v řízení o odnětí vojenské hodnosti vydat rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti bez předchozího řízení, pokud je služebnímu orgánu znám takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí. Půjde zejména o situace, kdy na základě postoupení spisu vedeného v trestním nebo přestupkovém řízení má plnou informaci o jednání vojáka a jeho okolnostech. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 16

17 Zvláštním řízením svého druhu je přijímací řízení do služebního poměru. Podle 4 probíhá výběr uchazeče o přijetí do služebního poměru (viz otázka č. 2). Výsledkem je rozhodnutí o povolání do služebního poměru. Pro vydání rozhodnutí zákon o vojácích z povolání nestanovuje obecné lhůty. Vychází se tak z ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ) nebo z obecných lhůt pro promlčení majetkových práv, které jsou stanoveny v 161 zákona o vojácích z povolání. Jejich délka (3 a 10 let) se neodlišuje od obecných lhůt stanovených např. předpisy soukromého práva. Mimo kázeňské řízení obsahuje zákon o vojácích z povolání subjektivní a objektivní lhůtu pouze pro vydání rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti. Podle 148 zákona o vojácích z povolání lze rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti vydat do 6 měsíců ode dne, kdy se oprávněný služební orgán o jednání uvedeném v 21 odst. 1 zákona o vojácích z povolání dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. Určitým omezením pro termín vydání rozhodnutí služebního orgánu je ustanovení 21a zákona o vojácích z povolání, podle kterého rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno vojákovi nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout. Proti obecným pravidlům o náležitostech rozhodnutí obsaženým ve správním řádu stanovuje zákon o vojácích z povolání zvláštní pravidlo pro obsah personálního rozkazu. Ten mimo obecné náležitosti rozhodnutí obsahuje podle 145a odst. 3 služební zařazení vojáka a jeho osobní číslo. Na vydání rozhodnutí služebních orgánů ve věcech služebního poměru vojáků se použijí ustanovení správního řádu. Zákon o vojácích z povolání stanovuje zvláštní postupy pouze u personálního rozkazu. S ohledem na možné podmínky výkonu služby vojáků, např. i na pozorovatelské misi v zahraničí, se personální rozkaz přednostně vyhlašuje ústně. Toto vyhlášení má účinky oznámení personálního rozkazu. Pokud není možné vyhlásit personální rozkaz ústně, vrací ustanovení 145a odst. 5 postup do obecných pravidel, tedy doručením stejnopisu písemného vyhotovení personálního rozkazu do vlastních rukou. B. Příslušníci bezpečnostních sborů V řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů se rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků. Účastníkem může být jak příslušník, tak bývalý příslušník nebo pozůstalý po příslušníkovi; účastníkem řízení o jednání, které má znaky přestupku, je též navrhovatel. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů negativní formou vymezuje, na které případy rozhodování v rámci služebně právních vztahů se řízení ve věcech služebního poměru nevztahuje (například na nařízení služební pohotovosti, určení nástupu dovolené). Na řízení ve věcech služebního poměru lze subsidiárně použít správní řád. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 17

18 Řízení se zahajuje na žádost účastníka nebo z podnětu bezpečnostního sboru. Řízení je zahájeno dnem, kdy je žádost účastníka doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři, nebo dnem, kdy služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku, jestliže se zahajuje řízení z podnětu bezpečnostního sboru. Výsledkem řízení je rozhodnutí, neskončí-li řízení jiným způsobem. Rozhodnutím je úkon služebního funkcionáře v určité věci, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určeného účastníka nebo jímž se prohlašuje, že tento účastník má určitá práva a povinnosti. Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Dále rozhodnutí obsahuje jméno, příjmení, datum narození, případně evidenční číslo, služební hodnost a hodnostní označení účastníka, kterého se týká, datum jeho vydání, jméno, příjmení, služební hodnost, hodnostní označení nebo hodnost a podpis služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval, a otisk razítka bezpečnostního sboru se státním znakem. Osobní údaje příslušníka zpravodajské služby mohou být uvedeny v rozsahu umožňujícím zakrytí jeho totožnosti. Předpokladem zákonnosti rozhodnutí je mj. jeho soulad s právními předpisy, vydání příslušným služebním funkcionářem, dostatečná obsahová určitost, naplnění podmínky předepsaných náležitosti a písemná forma. Specifickou formou řízení je tzv. zvláštní řízení, které je zahájeno v případě existence důvodu pro propuštění příslušníka pro porušení služebního slibu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Prvním úkonem v tomto řízení může být doručení rozhodnutí o propuštění, jestliže služební funkcionář zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě vymezuje pozitivně okruh případů, na které se vztahuje úprava řízení ve věcech služby. Konkrétně se se jedná o rozhodování o přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo, jmenování na služební místo představeného, odměňování, změně služebního poměru, kárné odpovědnosti, skončení služebního poměru, odbytném, odchodném, jmenování a odvolání členem zkušební komise, jmenování a odvolání členem kárné komise, jmenování a odvolání členem výběrové komise. V rámci řízení ve věcech služby se dále rozhoduje o povolení kratší služební doby, o povolení volna k individuálním studijním účelům, o povolení zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně volna k němu a zastavení poskytování tohoto volna nebo o povolení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby. Vydání rozhodnutí se přepokládá i v případě náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s nesplněním závazku setrvat ve služebním poměru podle 110 zákona o státní službě nebo v případě zastavení poskytování úlev ve službě podle 111 zákona o státní službě. Naopak řízení ve věcech služby ani ustanovení správního řádu o správním řízení nedopadá na případy rozhodování o jmenování na služební místo představeného a odvolání z tohoto služebního místa, pokud spadá do působnosti vlády, vyslání na služební cestu, zastupování státního zaměstnance nebo představeného, zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 18

19 povolení pružného rozvržení služební doby, nařízení služební pohotovosti, služby přesčas nebo služby ve dnech pracovního klidu, povolení neplaceného služebního volna, čerpání dovolené a dodatkové dovolené, prohlubování vzdělání, služební hodnocení státního zaměstnance. Nestanoví-li zákon o státní službě jinak, v řízení ve věcech služby se postupuje podle správního řádu. Rozhodnutí ve věcech služby obsahuje mimo obecných náležitostí stanovených správním řádem (výroková část, odůvodnění a poučení účastníků) i další náležitosti stanovené zákonem o státní službě. Účastník řízení je zákonem o státní službě vymezen taxativně. Účastníkem řízení je žadatel o přijetí do služebního poměru, nebo státní zaměstnanec. Z hlediska rozhodujících orgánů platí, že ve věcech kárné odpovědnosti rozhoduje v prvním stupni kárná komise prvního stupně. V ostatních věcech služby rozhoduje v prvním stupni příslušný služební orgán. Pokud se rozhodnutí služebního orgánu má týkat působnosti jiného služebního orgánu, lze ho vydat jen s jeho souhlasem. Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení, s výjimkou rozhodnutí o kárné odpovědnosti nebo skončení služebního poměru. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 19

20 5. Opravné prostředky v řízení ve věci služby/služebního poměru (nadřízené služební orgány/funkcionáři) A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání neupravuje zvláštní opravné prostředky nebo odvolací lhůtu pro obecná rozhodnutí nebo usnesení. Použijí se tak plně ustanovení správního řádu. Stejně tak nestanovuje žádný zvláštní postup pro činnost služebního orgánu prvního stupně po podání odvolání. Se stanovením zvláštního typu rozhodnutí personálním rozkazem souvisí také stanovení zvláštních pravidel pro odvolací řízení proti němu. Podle 145a odst. 6 zákona o vojácích z povolání činí lhůta pro podání odvolání proti personálnímu rozkazu 5 dnů. Následně je zkrácena také lhůta pro služební orgán prvního stupně pro předání spisu odvolacímu orgánu na 15 dnů ( 145a odst. 7). Pro odvolací služební orgán, kterým je podle obecných pravidel správního řízení nejbližší nadřízený toho, kdo vydal prvostupňové rozhodnutí, nestanovuje zákon o vojácích z povolání žádné obecné zvláštní postupy. Odvolací orgán je povinen vydat rozhodnutí o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání odvolání ( 149). Tato lhůta platí i pro rozhodnutí o odvolání proti personálnímu rozkazu. Odvolání má v tomto případě také formu personálního rozkazu ( 145a odst. 8). Ustanovení stejného odstavce také výčtem možných variant obsahu odvolacího personálního rozkazu vylučuje možnost zrušit personální rozkaz a vrátit věc k novému projednání. Jde opět o vyjádření koncentrace jednání v zákonem uvedených případech, u kterých se předpokládá vysoký obecný zájem na rychlém projednání a pravomocném rozhodnutí. Koncentrace řízení se projevuje u personálního rozkazu také ve stanovení zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení v prvním stupni, které nelze vydat po uplynutí 5 měsíců ode dne nabytí právní moci personálního rozkazu. Zákon o vojácích z povolání stanovuje v 150b zvláštní postup zrušení rozhodnutí před jeho vykonáním v případě rozhodnutí o propuštění vojáka. Pokud vojáka v období od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru podle 19 odst. 1 písm. c) až e) (případy, kdy ze zdravotních, studijních nebo reorganizačních důvodů nemůže voják pokračovat ve službě na svém služebním místě) do zániku služebního poměru lze služebně zařadit, vydá služební orgán se souhlasem vojáka nové rozhodnutí ve věci formou personálního rozkazu. Se zařazením vojáka na vhodné služební místo současně dojde ke zrušení původního rozhodnutí o propuštění. Fakticky tedy nejde o opravný prostředek, ale o jinou formu vydání nového rozhodnutí ve věci po změně podmínek, za kterých bylo vydáno. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 20

21 B. Příslušníci bezpečnostních sborů Základním opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů je odvolání. Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů může účastník podat odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře do 15 dnů ode dne jeho doručení. Účastník podává odvolání u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal. Účastník může vzít odvolání zpět, dokud mu není doručeno rozhodnutí o odvolání. Vezme-li účastník odvolání zpět, nemůže je podat znovu. Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, může rozhodnutí zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví (autoremedura). Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Jestliže tak neučiní, je povinen předložit odvolání spolu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne jeho podání odvolacímu orgánu. Odvolacím orgánem je služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Jde-li o rozhodnutí ředitele školy, je odvolacím orgánem ministerstvo (za které však opět jedná ministr, jenž stojí v jeho čele), a jde-li o rozhodnutí vedoucího organizační části ministerstva nebo rektora policejní akademie, je odvolacím orgánem ministr vnitra. Odvolací orgán přezkoumává napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumává v celém rozsahu. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády je možno podat do 15 dní ode dne jeho doručení rozklad. O odvolání nebo rozkladu rozhoduje služební funkcionář na základě návrhu poradní komise. Členy poradní komise jmenuje a pravidla jejího jednání stanoví služební funkcionář, pro kterého poradní komise připravuje návrh rozhodnutí. C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě v obecné rovině využívá úpravu stanovenou správním řádem. Pro účely odvolacího řízení stanoví toliko dílčí nezbytné odchylky. Ve věcech kárné odpovědnosti je odvolacím orgánem kárná komise druhého stupně, v ostatních věcech služby nadřízený služební orgán. Nadřízeným služebním orgánem je náměstek ministra vnitra pro státní službu vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi, personálnímu řediteli sekce pro státní službu a ve věcech, v nichž rozhodl náměstek ministra vnitra pro státní službu, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 21

22 vedoucí služebního úřadu vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu, státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu podřízeného ministerstvu, kárná komise druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodla kárná komise druhého stupně. Odvolání nemá odkladný účinek. Výjimkou je odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném nebo o náhradě nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt vzniklých v důsledku nesplnění povinnosti státního zaměstnance setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu. Odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného nebo o skončení služebního poměru, lze přezkoumat i služební hodnocení obsahující závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky. Odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o uložení kárného opatření, nelze mu v řízení o odvolání uložit přísnější kárné opatření. Ustanovení tedy odráží zásadu zákazu změny k horšímu (reformatio in peius). Jestliže je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od služebního úřadu. Jestliže má účastník v řízení úspěch jen částečný, má nárok na poměrnou náhradu nákladů. Nárok musí účastník uplatnit před ukončením řízení, a jestliže to není možné, do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak zaniká. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 22

23 6. Vzdělávání A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání požaduje dosažení určitého stupně vzdělání, jak pro přijetí u uchazeče, tak i pro zařazení vojáka na konkrétní služební místo. Minimální kvalifikační předpoklad pro jednotlivé vojenské hodnosti pak stanovuje ministerstvo vyhláškou. Zákon o vojácích z povolání předpokládá, že pokud je v zájmu služby zvýšení nebo rozšíření vzdělání, může podle 60 služební orgán s vojákem uzavřít v průběhu služby vojáka z povolání dohodu. Uzavřením dohody se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se naopak zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část. To platí i v případě, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu. Uvedený paragraf stanovuje i povinný obsah dohody. Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny: stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání, doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru, druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru, a nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit. Délka závazku vojáka setrvat ve služebním poměru po skončení studia a výše úhrady nákladů spojených se studiem, pokud voják nesplní dohodu, je upravena ministerstvem vyhláškou. Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má nárok na studijní volno. Rozsah a čerpání studijního volna je pak opět ministerstvem stanoveno formou vyhlášky. Vojákovi, s nímž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, s výjimkou prezenčního studia, nebo vojákovi vyslanému do rekvalifikačního kurzu náležejí náhrady jako při služební cestě (stravné, náhrada prokázaných jízdních výdajů, náhrada prokázaných výdajů za ubytování, náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů, náhrada jízdních výdajů za cesty do místa trvalého pobytu vojáka nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.). Zákon o vojácích z povolání v 60 odst. 5 pak výslovně vypočítává důvody, při jejichž existenci zaniká povinnost uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání, zanikl-li služební poměr. V těchto případech tedy tato povinnost zaniká přímo ze zákona. Zákon však umožňuje, aby ministr nebo jím zmocněný služební orgán v mimořádných případech na žádost vojáka rozhodl o snížení či úplném prominutí této povinnosti. Zákon umožňuje i nepřímou podporu vzdělávání vojáků, když v 70a vojákovi, který je služebně zařazen na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, lze jednorázově přiznat kvalifikační příspěvek. Výši kvalifikačního příspěvku stanovuje ministerstvo vyhláškou podle dosaženého vzdělání. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra 23