Kralupské kolečko turistické party

Transkript

1 Kralupské kolečko turistické party Výlet do Kralup nad Vltavou, můžete namítnout, co tam. Špinavé a zapáchající město ovlivněné rozsáhlým chemickým průmyslem, bez památek, zkrátka na první pohled žádný důvod proč se vydat na výlet právě sem. Řekli jsme si s Vendulou že vám Kralupy roku 2017 ukážeme, něco o nich povíme a pokusíme se ty staré názory na město, město které je branou do úrodné části Čech, do otevřené krajiny v Polabí, trochu poopravit. Kralupy nad Vltavou, jako každé jiné město mají svou historii, její stopy sahají hluboko do dějin, ty písemné někdy od poloviny 13. století. Náš výlet chce ale připomenout historii novodobější, historii která ovlivňuje život kralupských obyvatel až do dnešních dnů. Opravdový rozvoj města začal až po roce 1851 se zavedením železnice a pokračuje s různou intenzitou až dodnes. Zásadně jej ale ovlivnily dvě významné události. Bez nadsázky katastrofy. Bylo to v březnu roku Ke kralupské rafinerii se blížila letka amerických bombardérů s nákladem 1500 bomb s úkolem ji zničit. Továrna byla tehdy v rukou Wehrmachtu a zde vyrobenými pohonnými hmotami zásobovala zoufale se bránící německá vojska před blížícím se koncem války. Do osudu města tehdy do jisté míry zasáhla náhoda. Hned jedna z prvních bomb spadla do hlavního zásobníku s naftou. Nad celým městem se vytvořil černý neproniknutelný mrak. Celý náklad bomb byl tedy svržen na slepo. Výsledkem bylo že Kralupy nad Vltavou byly nejzničenějším městem druhé světové války v celé ČR. Další katastrofa na sebe nedala příliš dlouho čekat. Psal se srpen roku 2002 a intenzivní srážky ani po týdnu neustávaly. Kralupští v té době připravovali oslavy stého výročí založení města. To se již blížila jedna z nejhorších přírodních katastrof v historii České republiky. Do Kralup ji přinesla opěvovaná Vltava, přičinily se i další kralupské potoky. Zákolanský a Knovízský, ty zatopily centrum města do výšky 2 metru. Naše foto to potvrzuje. Na kostele v centru města je označen bod kam vystoupala hladina vody v r Přesně ve výšce dvou metrů.

2 Po opadnutí vody následovala znovu obnova města. A voda a její následky nebylo to jediné čeho se Kralupy potřebovaly zbavit. Byla zde i vysoká ekologická zátěž, důsledek chemické výroby z minulých padesáti let. Vždyť Kralupy nad Vltavou byly do roku 1990 jedním z nejznečištěnějších měst v ČR. Dnes píšeme datum s číslovkou 2017 a jsme přesvědčeni že Kralupy jsou již úplně jiné město, proto vám jej chceme dnes ukázat, těm co se s námi vydali na výlet, těm osobně, ostatním v naší kronice výletu věnované. Pokud někdo tvrdí že v Kralupech nic není, tak ten je viděl zřejmě z rychlíku. Ano je pravda že jsou důležitou železniční i silniční křižovatkou, ani říční doprava není zanedbatelná, chceme li však město poznat je potřeba v první řadě z toho rychlíku vystoupit a rozhlédnout se. Jako jsme to udělali my. Hned, jen po pár desítkách metrů od nádraží, jsme došli k významné památce. Stará kralupská synagoga z roku 1873, zvláštní stavba mající modlitební sál v prvním patře, připomíná neveselou dobu nacistické okupace. Všech 140 občanů kralupské židovské obce bylo v r odvlečeno do koncentračních táborů. Nevrátil se téměř nikdo. Na čelní stěně synagogy byla nedávno odhalena pamětní deska s nápisem : Kralupským obětem holokaustu. Vendula nás seznámila s touto smutnou historií. Přelomená šesticípá hvězda symbolizuje zánik zdejší židovské obce. Stavba je slušně opravená. Postupně ji využívala kralupská knihovna, nyní slouží jako modlitebna menším církvím. V souvislosti s katastrofální povodní jsem zmínil dva potoky přicházející do Kralup ze západní strany. Jsou to potoky Zákolanský a Knovízský. Své okolí tehdy značně poškodily. Dnes podle nich vede pěkně upravená Masnerova stezka, něco mezi parkem a příjemnou turistickou stezkou. Při pátrání kdo je vlastně ten, po kom je stezka pojmenována jsem zjistil že Prokop Filip Masner ( ) je čestný kralupský občan, regionální badatel a zakladatel kralupského muzea, právě toho muzea ke kterému po jeho stezce přicházíme. Nedaleko od muzea je soutok obou, tehdy zlobivých, dnes neškodných potoků Na muzeum jsme se podívali jen z venku, návštěva by jistě vyžadovala svůj čas. Není to ale jen tak obyčejné muzeum, mimo běžných regionálních sbírek, vzácných geologických nálezů, jsou v muzeu také dvě zajímavé síně. Síň George Karse akademického malíře, kralupského rodáka. V síni je expozice jeho obrazů. A síň Jaroslava Seiferta, jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Ten sice není zdejším rodákem ( byl to rodilý Žižkovák). Kralupy ale od dětství miloval a chtěl zde být také pochován. Pochován v místě kde žili jeho prarodiče z matčiny strany. Problémy kolem jeho pohřbu jsou dostatečně známé, tehdejší mocipáni jej neměli příliš v lásce.

3 Masnerovou stezkou se chceme přiblížit k přírodní památce Hostibejk. Postupujeme stále k západnímu okraji Kralup, pořád podle Zákolanského potoka. Získáme tím malou výhodu, na skalní masiv budeme stoupat sice delší cestou, ale postupně. Se Zákolanským potokem a Masnerovou stezkou jsme se rozloučili na tomto novém můstku Přírodní památka skalní masiv Hostibejk Tento hodně neobvyklý název se prý používá již od 17. století. Je to složení slov host a bejk (host po staročesku je vlastní jméno), žil tam tedy na vrcholu skaliska muž který choval býka. Postupem času byl název napadán jako příliš sprostý a byl změněn na Hostibýk, ani to však puritánům nestačilo, přišla další změna na Hostivít. Dnešní doba již tak choulostivá není, vrátila se k původnímu názvu. Výstup pěkně opravenou cestou na Hostibejk. Tak nás přivítala nejcennější kralupská přírodní památka. Mohutná skaliska, zabarvující se listnáče mezi zakrslými borovicemi a na zemi i na skalách ležící, dnes všudypřítomné listí.

4 Cestou vzhůru lze narazit na ledaco. Mezi skalisky i na vtipnou odpočívku s vyhlídkou na město Nahoře nad skalou bunkr s tragickým příběhem z konce druhé světové války Usazené sedimenty dobře viditelné na skaliscích jsou dokladem že před 136 miliony let bylo toto území mořským dnem. Proto jsou prý Kralupy a jejich okolí místem archeologických skvostů. Rozhlédli jsme se z další vyhlídky, trochu odpočinuli a vystoupali na vrchol k betonovému bunkru Hostibejk není jenom přírodní památka, je to i pietní místo. Tragický příběh mladíků ze 7 května 1945 stojí za přečtení. Je popsán spolu s dalšímu událostmi z konce války na ofotografované vývěsce.

5 Čas utíká a před námi je ještě polovina našeho kolečka, je třeba sestoupit ze skal do údolí. Nejlepší bude namířit si to dolů k řece, k Vltavě. Tady nás čeká další stezka, tentokrát Dvořákova. A není to zase jen tak nějaký Dvořák. Je to náš vynikající hudební skladatel Antonín Dvořák a stezka vede od jeho rodného domu v nedaleké Nelahozevsi, proti proudu řeky, míjí zámek, skaliska s několika železničními tunely aby se dostala tam kde právě stojíme, k zahrádkám pod Hostibejkem. Do Kralup je to odsud po Dvořákově stezce podle Vltavy slabý kilometr a na nás na tu čekají tentokrát technické památky. Miřejovické kolo Převodové kolo Frencisovy turbiny se šípovým ozubením Citroen. Jeho výhodou je tichý chod a nízké opotřebení. Toto převodové kolo bylo v nedaleké Miřejovické vodní elektrárně vyměněno za nové. Bez nejmenších problémů tam sloužilo od roku 1928 do jeho výměny v roce Město Kralupy jej dostalo od fi. Energo darem jako technickou památku z blízkého okolí. Možná vás bude zajímat proč šípové ozubení nese název Citroen a proč jeho grafické znázornění používá automobilka Citroen na přední části svých automobilů dodnes. Je to zajímavý příběh, k němuž přispěla trochu i náhoda. Zakladatel automobilky Citroen André Citroen při své utajené svatbě na cestě po Polsku, viděl podobně uspořádané zuby na dřevěném soukolí vodního čerpadla v jednom místním mlýně. Zakoupil na toto ozubení patent a ve své továrně ve Francii jej začal vyrábět z oceli a postupně zdokonalovat. Šípové ozubení se tehdy stalo hitem a André Citroenu vydobylo jméno ještě dříve než vyrobil svůj první osobní automobil. Citroen je holandský název pro citron. Vysvětlení Andrého příjmení se zdá být jednoduché. Jeho prarodiče měli v Holandsku velkoobchod s ovocem a zeleninou.

6 Most TGM technická památka Železobetonový silniční most postavený v roce 1926 architekty J Farským a J. Krohem. Již tehdy jeho stavitelé počítali s katastrofou která přišla až v roce Zvolili odvážné řešení, jediný oblouk bez podpěry v řece. Dnešní snímek je důkaz že most povodňovou vlnu přicházející od Prahy přežil. Nemohu si odpustit ještě poznámku že po jednadevadesáti letech je to stále jediný most přes Vltavu na její cestě od Prahy. Problémy které to v dopravě způsobuje jsou obecně známé. Další technická památka je opět most, tentokrát železniční. Unikátní konstrukce mostu spojující kralupský železniční uzel s chemickým průmyslem na druhém břehu Vltavy je jediným mostem svého druhu v Čechách. Byl postaven Naše kralupské kolečko se pomalu uzavírá. Vystoupali jsme z vltavské kotliny na nábřeží a před námi jsou zajímavá místa přímo v centru města. Tady musíme ještě jednou přejít přes Zákolanský potok, ten ještě než se spojí s Vltavou tvoří vlastně osu pěší zony celým centrem města a nabízí zajímavé pohledy V Kralupech vlastně nelze ani zabloudit. Stačí sledovat tento potok a občas mrknout na věž kostela a víte přesně kam míříte a kde právě jste. My víme že naše kolečko se uzavře před kralupským nádražím a na cestě k němu je ještě několik nepřehlédnutelných zajímavostí.

7 Před námi je jedna z nich. Jodlův dům Jan Křestitel Jodl Kralupský ( ) nedoceněný národní buditel. Byl středoškolským profesorem, průkopníkem slovanských jazyků ale hlavně české jazykovědy. Pamětní deska na jeho krásně opraveném rodném domě byla umístěna v již v r Je tedy dalším z významných kralupských osobností. Pokud Jodlův rodný dům během oprav si podržel původní ráz vesnické architektury, tak protější stavba, bývalý kralupský strojní mlýn se po dlouholeté devastaci, převlékl do ultramoderny. Technopark Kralupy nad Vltavou je součástí pražské Vysoké školy chemicko technologické. Ta jej vybudovala přestavbou opuštěného průmyslového mlýna v centru města s využitím evropských dotací. Bylo vytvořeno vědecko výzkumné pracoviště se zaměřením na oblast stavební chemie. Technopark disponuje špičkovým laboratorním vybavením které nabízí k využití i dalším subjektům Tak vypadá druhá část mlýna teprve procházející rekonstrukcí. Starých nevyužívaných továren a zanedbaných prostorů je na okraji kralupského centra ještě několik. Postupně jsou však opravovány a všechny ty změny jsou více než viditelné a zřejmě se pomalu blíží ke svému konci.

8 Na konci našeho výletu jsme i my, v samém centru Kralup na Palackého náměstí. Je zde velká a dobře upravená plocha s rekonstruovanou budovou Městského úřadu Kralupy, dokonce i lavičky k odpočinku. Na jedné z nich k překvapení všech dobrý voják Švejk. Snad ještě víc než samotný Švejk upoutalo dámy u jeho nohy ležící malé bronzové hovínko, svítivě oleštěné od doteků pro štěstí. Také jsme neodolali. Bronzová socha Švejka má filmovou tvář Rudolfa Hrušinského a jejím autorem je Albert Králíček sochař z Nové Paky. Zajímavé domy v okolí náměstí, dokonce i ta románová Vaňkova drogerie je na svém místě.

9 Palackého náměstí dominuje jeden z orientačních bodů města, odevšad viditelný kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava. V jinak věčně zavřeném kostele se chystala svatba. Tak nás to štěstíčko potkalo vzápětí, možnost alespoň na chvíli nahlédnout dovnitř. V předsálí kostela nás zaujal verš básníka, který se myslím hodí na závěr naší návštěvy v Kralupech. Básníka kterého kralupští řadí mezi své významné osobnosti, Jaroslava Seiferta. Zazvoňte mi ještě jednou, kralupské zvony! A zněte dlouho...sednu si na lávku, budu poslouchat a přísahám, že ani nemuknu. Ať ještě jednou doposlouchám se dosyta vašeho kovového hlasu. Všecky krásy světa Jaroslav Seifert V Kralupech nad Vltavou 19. října 2017 Vycházku jsme připravili společně s Vendulou Bukalovou Kroniku napsal Mirek Fotky jsme pořídili také společně s Evou Noháčovou