Questing. Přemýšlíte, kam vyrazit v neděli? Máte rádi věci tajemné? Jste hraví? Baví vás luštit tajenky? Vydejte se hledat poklad! volný čas.

Transkript

1

2 KDYSI JSEM NĚCO TAKOVÉHO HRÁL NA LETNÍM TÁBOŘE A BYLA TO DOCELA SRANDA. MUSÍM TO VYZKOUŠET ZNOVU! Questing Přemýšlíte, kam vyrazit v neděli? Máte rádi věci tajemné? Jste hraví? Baví vás luštit tajenky? Vydejte se hledat poklad! volný čas technika Tato hra vznikla v USA v roce 1995 na principu anglického letterboxingu, který má dvousetletou tradici v Anglii a Skotsku. V roce 1854 průvodce v parku v Dartmooru v Anglii jednoho dne položil na okraj jisté propasti láhev se svou vizitkou, aby ho nálezci mohli kontaktovat. Později láhve proměnil v kovové schránky, které rozmístil po celém parku. Lidé do nich začali schovávat pohlednice připravené k odeslání. Další nálezce kovové schránky pohled odeslal a do schránky vložil svůj pohled. Lidi tahle jednoduchá zábava začala bavit a motivovala je k dalším výpravám do přírody. Questing člověka zavede na zajímavá přírodní a historií poznamenaná místa. V České republice existuje kolem 60 questů čili míst, kde jsou schované poklady. Svůj vlastní poklad si můžete zakopat i sami a připravit tak zábavu pro kamarády. Název questing se do češtiny nepřekládá, ale znamená hledání, hledačku, cestu za pokladem. Jde o hru, díky které poznáte místní přírodní, kulturní a historické dědictví. Stačí vám k tomu list papíru, tužka a chuť projít neznámou trasu podle orientačních bodů. Na rozdíl od hledání cache (kešek) člověk při questingu nepotřebuje GPS ani žádné jiné navigační přístroje. Splníte-li na zastávkách zadané úkoly, vyluštíte-li tajenku, poklad je váš! Nehraje se na rychlost. Nejdůležitější je být hodně vnímavý a mít dobrý pozorovací talent. Jednotlivé questy připravují skupiny nadšenců a většina se dá objevit na serveru: questing.cz. PRAVIDLA PRO QUESTING Nespěchejte! Užijte si hledání a pobyt v přírodě. Dobře se oblékněte a obujte, počítejte s vrtkavým počasím. Choďte jen po vyznačených stezkách, zabloudit je lehké. Nepoškozujte kulturní památky! Neničte přírodu! Neodhazujte odpadky! Respektujte soukromé pozemky. Zbytečně neriskujte, zabráníte zranění. Malá lékárnička není na škodu. Čistě pro jistotu. Mějte mapu a mobil. Tato hra není omezena věkem, nic nestojí, stačí umět číst a sledovat okolí. Vytáhněte proto do přírody kamarády, rodiče, prarodiče a třeba i malé sourozence. Uvidíte, že se z ukňourané sestřičky stane vášnivá hledačka pokladů!

3 KDYSI JSEM NĚCO TAKOVÉHO HRÁL NA LETNÍM TÁBOŘE A BYLA TO DOCELA SRANDA. MUSÍM TO VYZKOUŠET ZNOVU! Questing Přemýšlíte, kam vyrazit v neděli? Máte rádi věci tajemné? Jste hraví? Baví vás luštit tajenky? Vydejte se hledat poklad! volný čas technika Tato hra vznikla v USA v roce 1995 na principu anglického letterboxingu, který má dvousetletou tradici v Anglii a Skotsku. V roce 1854 průvodce v parku v Dartmooru v Anglii jednoho dne položil na okraj jisté propasti láhev se svou vizitkou, aby ho nálezci mohli kontaktovat. Později láhve proměnil v kovové schránky, které rozmístil po celém parku. Lidé do nich začali schovávat pohlednice připravené k odeslání. Další nálezce kovové schránky pohled odeslal a do schránky vložil svůj pohled. Lidi tahle jednoduchá zábava začala bavit a motivovala je k dalším výpravám do přírody. Questing člověka zavede na zajímavá přírodní a historií poznamenaná místa. V České republice existuje kolem 60 questů čili míst, kde jsou schované poklady. Svůj vlastní poklad si můžete zakopat i sami a připravit tak zábavu pro kamarády. Název questing se do češtiny nepřekládá, ale znamená hledání, hledačku, cestu za pokladem. Jde o hru, díky které poznáte místní přírodní, kulturní a historické dědictví. Stačí vám k tomu list papíru, tužka a chuť projít neznámou trasu podle orientačních bodů. Na rozdíl od hledání cache (kešek) člověk při questingu nepotřebuje GPS ani žádné jiné navigační přístroje. Splníte-li na zastávkách zadané úkoly, vyluštíte-li tajenku, poklad je váš! Nehraje se na rychlost. Nejdůležitější je být hodně vnímavý a mít dobrý pozorovací talent. Jednotlivé questy připravují skupiny nadšenců a většina se dá objevit na serveru: questing.cz. PRAVIDLA PRO QUESTING Nespěchejte! Užijte si hledání a pobyt v přírodě. Dobře se oblékněte a obujte, počítejte s vrtkavým počasím. Choďte jen po vyznačených stezkách, zabloudit je lehké. Nepoškozujte kulturní památky! Neničte přírodu! Neodhazujte odpadky! Respektujte soukromé pozemky. Zbytečně neriskujte, zabráníte zranění. Malá lékárnička není na škodu. Čistě pro jistotu. Mějte mapu a mobil. Tato hra není omezena věkem, nic nestojí, stačí umět číst a sledovat okolí. Vytáhněte proto do přírody kamarády, rodiče, prarodiče a třeba i malé sourozence. Uvidíte, že se z ukňourané sestřičky stane vášnivá hledačka pokladů!

4 Demolice budov Znáte Godzillu? V desítkách filmů a počítačových her tahle potvora obstojně bourá domy a celá města. Bohužel ty, které měly zůstat stát. Jenom ji ochočit! Bourala by, co bychom potřebovali. Jenže Godzilla je jen fikce a s bouráním budov si lidstvo musí poradit samo. Demolice domu je rozebrání domu a jeho vymazání z povrchu. Provádí se řízeným odstřelem, pokud je vyloučeno ohrožení okolního prostředí a pokud se ekonomicky vyplatí. Druhou možností je likvidace domu pomocí strojové techniky. U domů do dvou či tří podlaží postačí bagr a buldozer. U vyšších staveb se používají bourací hydraulické nůžky, písty, kladiva a kleště. Ocelové konstrukce se řežou plamenem (kyslíkem). Po demolici nastoupí sklápěčka, tedy nákladní auto na odvoz materiálu a suti. technika Při bourání domu, v němž bydlel J. R. R. Tolkien, autor slavné trilogie Pán prstenů, byla nalezena jemu zaslaná pohlednice. Nálezce za ni požadoval 4 miliony korun (v librách). Při bourání starého rodinného domku na Floridě nalezli dělníci přes 000 stříbrných mincí, nejstarší z roku Mezi nálezy při demolicích bývá kuchyňská keramika (třeba džbánky z 15. století, volá se archeolog), občas i lidské a zvířecí ostatky nebo vzkazy příštím generacím v lahvích a krabičkách. Často bývají nalezeny zbraně a munice, většinou z. světové války; radši mrkni na kapitolu Pyrotechnik. ZAPAMATUJ SI! Demoliční koule, jakou známe z hraných nebo animovaných filmů, se používá už jen zřídka. Koule je sice nesmlouvavá a důrazná, ale hůře se koriguje a působí i nechtěné škody.

5 A VÍTE CO? RADŠI NECHTE DEMOLICI PROVÉST ODBORNÍKY. Masivní demolice v Česku začaly na přelomu 19. a 0. století, kdy se v rámci pražské asanace a výstavby nových domů bouraly rozsáhlé části Starého i Nového Města včetně židovského ghetta v Josefově. Po. světové válce se bouraly vesnice po odsunutých německých obyvatelích v zakázaném pásmu (jižní a jihozápadní pohraničí). Celé vesnice padly za oběť výstavbě vltavské kaskády a těžbě uhlí na severu Čech (včetně většiny Mostu). U nás o demolici rozhoduje stavební úřad na základě demoličního plánu. Demolicí nesmíte narušit statiku okolních domů a už vůbec nemůžete jen tak zbourat dům, který je památkově chráněný. Také záleží na tom, jestli bouraný dům obsahuje škodlivé materiály (např. azbest, který se dříve používal jako izolace). V tom případě se k demolici vyjadřuje hygienik. Pokud bez povolení srovnáte se zemí cokoliv většího než králíkárnu nebo kůlnu, připravte si půl milionu na pokutu. CHTĚJÍ VAŠI RODIČE SVÉPOMOCÍ BOURAT STARÝ DOMEK? PORAĎTE JIM! Získejte plán a potřebné povolení. Obejděte sousedy s bonboniérou, hluk při demolici není nic příjemného. Zajistěte si nářadí, možná i buldozer a náklaďák na odvoz suti. Odpojte dům od plynu, elektřiny, od vody a odpadu (kanalizace) a zabraňte tomu, aby na místo demolice chodili čumilové z okolí. Pokud můžete, kropte bouraný dům vodou, abyste zamezili víření prachu. Postupujte odshora dolů, od vnějších částí k samotné kostře domu. Šetřete síly, peníze a hlavně své zdraví.

6 Vodní záchranář technika společnost Voda pokrývá 71 % povrchu Země a do kontaktu s ní se dostane každý. Samozřejmě při osobní hygieně, ale i při koupání, plavání, potápění, rybaření, sportovním plachtění, surfování a tak dále. O vodě platí totéž co o ohni: je dobrý sluha, ale špatný pán. Při koupání se můžeme zranit, začít se topit. V tu chvíli oceníme pomoc vodních záchranářů. Vodní záchranář musí mít pevné nervy, ale ne ze železa, to by zrezly. Radši z vysoce odolných plastů, z nichž jsou vyrobeny ochranné helmy a další záchranářské vybavení. Vodní záchranář musí umět odhadnout situaci a nenechat se tonoucím utopit (tonoucí v panice často stáhne pod vodu i nezkušeného zachránce). Záchranář musí ovládat první pomoc včetně kardiopulmonální resuscitace (nepřímá masáž srdce a umělé dýchání, viz téma První pomoc z Wifiny 1), vázat uzly a spoustu dalších dovedností. A co v zimě? Co když se pod námi při bruslení propadne led? Máte-li zdravé srdce, prvotní úlek a zatajený dech z ledové vody na krátko odezní. Pokuste se opřít se lokty o led a vyhoupněte na něj jednu, pak i druhou nohu. Pamatujte, že svou váhu musíte co nejvíce rozložit! Chcete-li pomoci jinému člověku, zavolejte 150 (hasiče) nebo na tísňovou linku 11 (funguje mezinárodně, i když nemáte signál). Pokud není žádná pomoc nablízku, k probořenému se přibližte vleže, podejte mu například větev. V ideálním případě využijte prkno, žebřík aj.

7 V LÉTĚ SE CHYSTÁM NA VODU SJÍŽDĚT ŘEKU. MÁM SI VZÍT S SEBOU NĚCO SPECIÁLNÍHO? Běžně užívaný záchranářský člun jezdí rychlostí i 85 km/h a uveze až 15 osob! Historicky první záchranná služba tonoucích vznikla v roce 1767 v holandském Amsterodamu. Výrazný rozvoj vodní záchrany začal až po první světové válce. U nás od roku 1968 pod hlavičkou Českého červeného kříže funguje Vodní záchranná služba, která je naší největší organizací tohoto druhu. Každý zdravý člověk starší 18 let se může pokusit absolvovat kurz plavčíka, od 1 let kurz vodního záchranáře. Ale pozor, perfektní fyzická i psychická kondice jsou podmínkou! DOPORUČENÍ Na každé obtížnější vodě (od stupně obtížnosti WWI výše) je nutné mít helmu a vestu (začátečník by ji měl mít vždy), lékárničku a nabitý mobil ve voděodolném sáčku. Je dobré mít také házečku, tedy lehké záchranné plastové lano smotané do házecího pytlíku. Pokud se někdo cvakne a unáší ho proud, zavoláme na něj, aby věděl, že mu budeme házet lano. Do jedné ruky chytneme konec lana (nenamotáváme jej na ruku!) a druhou rukou hodíme házečku před plavce po proudu. Lano je lehčí a tonoucího k němu voda sama donese. ZAPAMATUJ SI! Vodní záchranáři v ČR ročně zachrání zhruba 00 až 400 tonoucích, dalších zhruba 00 až 50 lidí každý rok utone. Za naprostou většinou tonutí se skrývá neopatrnost, nezodpovědnost a machrování. Proto je dobré dodržovat tato pravidla: Nepřeceňovat své síly, neplavat rozehřátý či vysílený. Být obezřetný a ohleduplný, neskákat do neznámé vody, vyhýbat se plavidlům. Neplavat za bouřky, pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek. Pokud musím plavat sám, táhnu na provaze např. kruh pro případ, že dostanu křeč nebo se zraním o předmět pod hladinou.

8 Divoký západ Vyprahlá ulice, dřevěné domy s vysokými štíty. Dveře saloonu se otevřou, vstoupí tajemný cizinec a na baru si vypije whisky. Kolty má proklatě nízko. Zastřelí hlavního padoucha, který terorizoval celé město. Happy end westernu. A teď nohama zpátky na prašnou zem. CHTĚLA BYCH SE NA DIVOKÝ ZÁPAD PODÍVAT. ALE JENOM NA VÍKEND... Lidé chodili oblečení zpravidla dle módy země svého původu. Muži nosili normální klobouk, například buřinku (stetson vidíme hlavně ve filmech), oblékali se do sak, vest a kabátů (vesty s třásněmi, to byla frajeřinka a opět hlavně ve filmech). Revolver nosili prostě v kapse nebo za opaskem. Filmové oblečení žen odpovídá realitě o něco více. ZAPAMATUJ SI! Jedním ze symbolů Divokého západu je kovboj, anglicky cowboy (kluk od krav, prostě honák dobytka). Většinou šlo o outsidera, kterého najal majitel ranče na tuto námezdní, špatně placenou práci. Nezřídka byl kovbojem svobodný afroameričan, indián nebo španělský přistěhovalec. Na kovboje dnes upomíná hlavně western riding, tedy sportovní jízda na koni s prvky práce kovbojů. Divoký západ, anglicky Wild West, se zrodil především ve fantazii spisovatelů. Ti dovedně smísili historická fakta i osoby, domněnky, mýty a legendy z období kolonizace území západně od řek Missouri a Mississippi v. polovině 19. století. O území a vliv soupeřili rančeři, obchodníci, těžaři a zlatokopové, šerifové, vojsko, ale i různí vyvrhelové a dobrodruzi. Proti všem osamoceně stáli původní američtí obyvatelé indiáni, kteří hájili své území a přes poslední velký úspěch v bitvě u Little Bighornu (1876) svůj boj prohráli. společnost technika Cooperova Posledního mohykána (z pentalogie Příběhy kožené punčochy), Carterovu Školu Malého stromu, Schaeferova Jezdce z neznáma (Shane) nebo třeba nějakou mayovku (čtyřdílný Vinnetou, Old Surehand...). Právě spisovatelé James F. Cooper ( ) a v Evropě Karel May ( ), rodák z německého Krušnohoří, se zasloužili o popularizaci Divokého západu. Největší zájem o Divoký západ bylo možno pozorovat od počátku 0. století. Buffalo Bill (+1917, zvěd, lovec bizonů a ředitel jezdeckých show), Sedící býk (+1890, legendární siouxský náčelník) George A. Custer (+1876, domýšlivý generál, velitel 7. kavalerie) NĚKOLIK NEJSLAVNĚJŠÍCH WESTERNŮ Přepadení (199) V pravé poledne (195) Rio Bravo (1959) Sedm statečných (1960) Poklad na Stříbrném jezeře (196) Pro hrst dolarů (1964) Hodný, zlý a ošklivý (1966) Tenkrát na Západě (1968) Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) Tanec s vlky (1990) Calamity Jane (+190, zvěd, lovkyně) Wyatt Earp (+199, legendární šerif) Běžnými kolonizátory byli jednotlivci i celé rodiny Evropanů, které do Ameriky vyhnala touha po lepším živobytí. Tito většinou obyčejní lidé si pronajali povoz, zakoupili dobytek nebo zrní, vydali se na západ, kde zabrali volnou půdu. Po cestě trpěli nemocemi, útoky divokých zvířat, lupičů i indiánů. Když měli štěstí, podařilo se jim zapustit kořeny, obdělávat půdu, rýžovat zlato, pást dobytek... Civilizace v Severní Americe vyrostla z krve a potu.

9 Divoký západ Vyprahlá ulice, dřevěné domy s vysokými štíty. Dveře saloonu se otevřou, vstoupí tajemný cizinec a na baru si vypije whisky. Kolty má proklatě nízko. Zastřelí hlavního padoucha, který terorizoval celé město. Happy end westernu. A teď nohama zpátky na prašnou zem. CHTĚLA BYCH SE NA DIVOKÝ ZÁPAD PODÍVAT. ALE JENOM NA VÍKEND... Lidé chodili oblečení zpravidla dle módy země svého původu. Muži nosili normální klobouk, například buřinku (stetson vidíme hlavně ve filmech), oblékali se do sak, vest a kabátů (vesty s třásněmi, to byla frajeřinka a opět hlavně ve filmech). Revolver nosili prostě v kapse nebo za opaskem. Filmové oblečení žen odpovídá realitě o něco více. ZAPAMATUJ SI! Jedním ze symbolů Divokého západu je kovboj, anglicky cowboy (kluk od krav, prostě honák dobytka). Většinou šlo o outsidera, kterého najal majitel ranče na tuto námezdní, špatně placenou práci. Nezřídka byl kovbojem svobodný afroameričan, indián nebo španělský přistěhovalec. Na kovboje dnes upomíná hlavně western riding, tedy sportovní jízda na koni s prvky práce kovbojů. Divoký západ, anglicky Wild West, se zrodil především ve fantazii spisovatelů. Ti dovedně smísili historická fakta i osoby, domněnky, mýty a legendy z období kolonizace území západně od řek Missouri a Mississippi v. polovině 19. století. O území a vliv soupeřili rančeři, obchodníci, těžaři a zlatokopové, šerifové, vojsko, ale i různí vyvrhelové a dobrodruzi. Proti všem osamoceně stáli původní američtí obyvatelé indiáni, kteří hájili své území a přes poslední velký úspěch v bitvě u Little Bighornu (1876) svůj boj prohráli. společnost technika Cooperova Posledního mohykána (z pentalogie Příběhy kožené punčochy), Carterovu Školu Malého stromu, Schaeferova Jezdce z neznáma (Shane) nebo třeba nějakou mayovku (čtyřdílný Vinnetou, Old Surehand...). Právě spisovatelé James F. Cooper ( ) a v Evropě Karel May ( ), rodák z německého Krušnohoří, se zasloužili o popularizaci Divokého západu. Největší zájem o Divoký západ bylo možno pozorovat od počátku 0. století. Buffalo Bill (+1917, zvěd, lovec bizonů a ředitel jezdeckých show), Sedící býk (+1890, legendární siouxský náčelník) George A. Custer (+1876, domýšlivý generál, velitel 7. kavalerie) NĚKOLIK NEJSLAVNĚJŠÍCH WESTERNŮ Přepadení (199) V pravé poledne (195) Rio Bravo (1959) Sedm statečných (1960) Poklad na Stříbrném jezeře (196) Pro hrst dolarů (1964) Hodný, zlý a ošklivý (1966) Tenkrát na Západě (1968) Butch Cassidy a Sundance Kid (1969) Tanec s vlky (1990) Calamity Jane (+190, zvěd, lovkyně) Wyatt Earp (+199, legendární šerif) Běžnými kolonizátory byli jednotlivci i celé rodiny Evropanů, které do Ameriky vyhnala touha po lepším živobytí. Tito většinou obyčejní lidé si pronajali povoz, zakoupili dobytek nebo zrní, vydali se na západ, kde zabrali volnou půdu. Po cestě trpěli nemocemi, útoky divokých zvířat, lupičů i indiánů. Když měli štěstí, podařilo se jim zapustit kořeny, obdělávat půdu, rýžovat zlato, pást dobytek... Civilizace v Severní Americe vyrostla z krve a potu.

10 KRKAVCI Klepal ses strachy u pohádky Sedmero krkavců? Bojíš se, že tě můžou ohrozit na životě? Neboj, krkavci jsou velmi vzácní ptáci a patří k ohroženým druhům. V přírodě je uvidíš málokdy! Ačkoli se zdá, že vrána černá, havran polní a krkavec velký je jedno a to samé, protože jsou to všechno černí ptáci, není to pravda. Krkavec je mnohem větší a mohutnější. Na rozdíl od havrana je černý úplně celý. Jeho peří má modrý lesk. Krkavec má načechrané peří na krku a zarostlé ozobí kořen zobáku. Havran ho má naopak holé, podle toho se velmi dobře rozeznají. Havrani a vrány jsou také menší, dospělý krkavec má rozpětí křídel i přes jeden metr. Umí výborně plachtit. Výborně létá a dokáže překonat velké vzdálenosti. Hnízdí brzy na jaře a pořád na stejném místě! Dožívá se pravděpodobně kolem čtyřiceti, padesáti let. technika příroda Krkavci dříve žili na celé severní polokouli. V Asii, Evropě i v Americe. Ještě ve středověku byli všude. Jenže jak se měnila zemědělská krajina, ztrácela se jejich potrava malí hlodavci. ZAPAMATUJ SI! Myslíš si, že krkavec patří mezi dravce? Omyl! Je to náš největší pěvec! Má v krku stejné zařízení jako jeho menší a lidmi oblíbení příbuzní kosi. Krkavci patří k nejchytřejším ptákům na světě vůbec! V zajetí se mohou dokonce naučit opakovat slova nebo celé věty.

11 SCHVÁLNĚ: POHÁDKOVÝ RUMBURAK SE MĚNIL V KRKAVCE NEBO V HAVRANA? Krkavci v evropské kultuře měli odjakživa špatnou pověst, byli spojováni se smrtí, temnými silami a čarodějnicemi. Asi proto, že jsou to mrchožrouti. Lidi pohled na to, jak krkavec vyklovává oběšenci oko, dráždil a krkavce neměli rádi. Proto je zabíjeli, až je téměř vyhubili. Do Česka se krkavci vrátili v roce V jiných mytologiích však zaujímají lepší místo, například u vikingů dva krkavci doprovázeli boha Odina. Ve starověké Číně byl krkavec symbolem po staletí vládnoucí dynastie Čou. Anebo u amerických indiánů, kde byl posvátným ptákem spojovaným s démony války, či zlomyslným bájným hrdinou, který stvořil svět. Doma se krkavci chovat mohou, ale příliš se to nedoporučuje, protože mají velmi silný zobák a drápy. Jsou opatrní a nedůvěřiví! Krkavci mají dost dobré vlastnosti. Jsou věrní svému partnerovi a v zajetí dokážou do své rodiny přijmout i člověka. Kavka Sojka Havran Vrána Straka Krkavec