V zemi vzájemné úcty, respektu a ohleduplnosti

Transkript

1 Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy ( LF2 > V zemi vzájemné úcty, respektu a ohleduplnosti V zemi vzájemné úcty, respektu a ohleduplnosti Studentka 4. ročníku Všeobecného lékařství Anna-Marie Stejskalová strávila týden na Kitasato univerzitě v Tokiu. Píše esej a posílá fotografie. Ve snu by mě nenapadlo, že se někdy podívám do tak překrásné a vzdálené země, jako je Japonsko. Jednoho listopadového večera jsem při přípravě přednášky pro studenty zavítala na web naší spřátelené 3. lékařské fakulty. Náhodou jsem si všimla nabídky strávit týden zimní školy v Japonsku na prestižní Kitasato univerzitě v Tokiu. Jediným požadavkem byl motivační dopis, kopie pasu a návrhy letů Praha Tokio. Neváhala jsem a sepsala motivační dopis. Protože na

2 webu naší fakulty nebyla o stáži zmínka, bylo zapotřebí rozeslat pár ů a zavolat na zahraniční oddělení a na rektorát. Věděla jsem, že Univerzita Karlova může ze studentů všech pěti lékařských fakult vybrat pouze dva šťastlivce, přesto jsem si řekla, že za pokus to opravdu stojí. Když mi 30. listopadu přišel z rektorátu s oznámením, že jsem byla vybrána, nevěřila jsem vlastním očím. Tehdy jsem ještě netušila, že mě čeká jeden z nejkrásnějších zážitků v životě. Kitasato univerzitu založil v první polovině 20. století japonský lékař a bakteriolog Shibasamurō Kitasato, který byl žákem Roberta Kocha. Shibasamurō Kitasato se spolupodílel například na objevu yersinie pestis nebo séra proti záškrtu. V současnosti patří Kitasato univerzita k uznávaným vzdělávacím a výzkumným institucím, v univerzitní nemocnici působí špičkoví lékaři včetně držitele Nobelovy ceny, autoři publikací v časopise Nature, členové WHO a mnoho profesionálů s nadšením pro svou práci, kterou chápou jako poslání. Současný děkan, profesor Hidaro Kitasato, je prapravnukem zakladatele Shibasamura Kitasata. Děkan Kitasato žil několik let v Evropě, pracoval tři roky v Praze a poté v Heidelbergu. Miluje Prahu, má rád české pivo, svíčkovou a bramboráky a velmi si oblíbil české skladatele Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka. Kitasato univerzita pořádá tento studijní program již dvanáct let, před čtyřmi lety s ní navázaly spolupráci zahraniční univerzity v USA, Rakousku, Itálii, Barmě a České republice. A jak to vlastně probíhalo? Letos jsme Českou republiku reprezentovali spolu se studentem Miroslavem Křížem z Lékařské fakulty UK v Plzni. Z Prahy jsme letěli zhruba třináct hodin s přestupem ve Vídni a přistáli jsme na tokijském letišti Haneda. Na místě se nás hned ujali milí japonští studenti, ubytovali nás na hotelu a provázeli nás s vlídným a přátelským přístupem po celou dobu pobytu. Večer nás čekala uvítací večeře s děkanem, který si s námi celý večer povídal o Praze, o Japonsku a o japonské kultuře. Ochutnali jsme výtečné japonské speciality a samozřejmě také tradiční japonské saké. Další den nám místní profesoři představili systém medicínského

3 vzdělávání v Japonsku, historii tamní univerzity a jednotlivé medicínské obory. Následně se nás ujali lékaři z různých oborů a provedli nás po krásné nemocnici. Nejprve nás čekala stáž na oddělení revmatologie a imunologie, zahájil ji profesor Iwabuchi svou mimořádnou přednáškou a poté následovala vizita na oddělení. Viděli jsme mnoho vzácných onemocnění, která jsme doposud znali jen z knih. Druhý den nás čekala stáž na chirurgii, která zahrnovala praktickou výuku šití, a to jak klasického, tak laparoskopického šití na trenažeru. Po nácviku šicích technik jsme se odebrali na sál, kde jsme viděli mnoho výkonů, ať už resekci tlustého střeva, resekci jícnu na všeobecné chirurgii, či náhradu mitrální chlopně na kardiochirurgii. Byla to pro nás velmi přínosná zkušenost. Poté nás provedla docentka Moryia oddělením nefrologie a onkologie a zavedla nás do ohromné laboratoře. Poslední stáž byla na oddělení gastroenterologie, kde jsme si vyzkoušeli endoskopické vyšetření na speciálním trenažeru a potom jsme sledovali mnoho endoskopických výkonů. Všichni lékaři byli velmi ochotní a vše nám pečlivě ukázali a vysvětlili. Předposlední den všichni zahraniční studenti prezentovali svoji zemi a univerzitu. Bylo mi velkou ctí reprezentovat naši krásnou zemi, Karlovu univerzitu a lékařské fakulty, zejména naši výjimečnou 2. lékařskou fakultu, zmínila jsem také významné české lékaře a výjimečné profesory. Celou prezentaci jsme zakončili Vltavou od Bedřicha Smetany a poté českou hymnou. Japonští studenti byli z vyprávění o naší zemi přímo nadšení. Odpoledne jsme zahájili interdisciplinární případovou studii, byli jsme rozděleni do osmi skupin, v každém týmu byli dva zahraniční studenti a pět japonských, tým se skládal ze studentů medicíny, farmacie, fyzioterapeutů, ergoterapeutů, ortoptistů, radiodiagnostiků, studentů klinického inženýrství a zdravotních sestřiček, celý tým pracoval na případu pacienta. Můj tým zpracovával kazuistiku pacientky po cévní mozkové příhodě s celou řadou komplikací, vypracovali jsme terapeutický plán, diskutovali o rozdílech zdravotnických systémů v jednotlivých zemích a otevřeli jsme i etické a společenské otázky. Při týmové práci jsme si uvědomili, že za

4 každým vyléčeným pacientem stojí celý tým, nikoliv jeden zázračný lékař, ale profesionálové z různých medicínských oborů a že spolupráce mezi jednotlivými obory je základem úspěchu. Také jsme si uvědomili důležitost umění naslouchat ostatním kolegům, nebát se prosadit si svůj názor, pokud jde o zájem pacienta, a samozřejmě také najít kompromis. Po zpracování kazuistiky jsme před všemi prezentovali terapeutický plán a otevřeli otázky k diskusi s dalšími týmy. Byla to pro nás všechny fantastická zkušenost do budoucna. Večer nás čekal závěrečný slavnostní raut s krásným proslovem děkana, se slavnostním předáváním certifikátů a krásných dárků pro každého studenta. Následovalo představení japonského bojového umění zvaného taidó. Nechyběl ani přípitek sklenkou saké. Poslední den byl plný japonské kultury a překrásných památek. Oblékli jsme si tradiční japonské kimono, ve kterém jsme se procházeli po historickém městě Kamakura, navštívili jsme tradiční budhistický chrám a proslulou sochu velkého Budhy, byli jsme přímo okouzleni krásnou japonskou přírodou. Po celý týden jsme měli bohatý vzdělávací program a každý večer se nám věnovali neobyčejně přátelští místní studenti, kteří nás zavedli do vybraných japonských restaurací a zajistili nám tu nejpříjemnější atmosféru, kterou jsme si jen mohli přát. Japonsko je vyspělou zemí s výjimečnou kulturou. Je zemí lidí, kteří se navzájem respektují a projevují si úctu, myslím si, že v tomto ohledu se má Evropa od Japonska mnohé co učit. I když to byl pouhý týden, zanechal ve mně stopu na celý život, nejen po stránce odborné, ale zejména po té stránce lidské. Jsem přesvědčena o tom, že to nebyla má poslední návštěva této výjimečné země.

5 Velmi doporučuji všem studentům účastnit se zahraničních stáží, ať už je to kdekoliv, je to skutečně velký přínos nejen po stránce vzdělávací. Pokud mají někteří studenti obavy po finanční stránce, tak mám pro ně skvělou zprávu: moje stáž byla zcela hrazena japonskou univerzitou včetně letenek, ubytování a stravy. Neváhejte se na mne obrátit s jakýmikoliv otázkami, moc ráda je zodpovím. Byl to jedinečný zážitek a moc bych přála všem studentům, aby také něco takového zažili, a nabrali tak motivaci do studia. Fotogalerie: URL zdroje (upraveno :49):