Z HISTORIE MÉHO RODNÉHO MĚSTA

Transkript

1 Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice Z HISTORIE MÉHO RODNÉHO MĚSTA Jméno a příjmení: Nikola Burdová Třída: 9.A Školní rok: 2009/2010 Garant / konzultant: Mgr. Markéta Drobečková Datum odevzdání:

2 ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval/a sám/sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených... podpis strana 2

3 OBSAH 1. Úvod Seznámení s tématem práce Nejstarší stopy osídlení Ješek z Rožďalovic Doba husitská Vláda Křineckých Vláda Valdštejnů Vláda Lobkoviců Období 19. stolet Období 1. a 2. světové války Jak vznikl název Rožďalovice Rodáci Rožďalovic G.A.Lindner Jiří Melantrich Architektura a umělecké památky ZŠ G.A.Lindnera Rožďalovice Galerie Melantrich Závěr Seznam literatury strana 3

4 1.Úvod Chtěla bych Vás seznámit s mojí absolventskou prací, jejíž téma je Z historie mého rodného města. Mým garantem je paní učitelka Markéta Drobečková. Toto téma jsem si vybrala, protože mojí zálibou je dozvídat se nové věci o historii Rožďalovic. Městečko Rožďalovice má bohatou historii a z Rožďalovic pochází mnoho lidí světového významu. V absolventské práci se hlavně zaměřím na historii městečka Rožďalovic, dále se chci věnovat historii budov škol a galerie Melantrich. Také bych se podrobněji zabývala významnými rodáky Rožďalovic. 2.1 Nejstarší stopy osídlení Stopy osídlení Rožd'alovicka můžeme doložit již od počátků mladší doby kamenné, např. nález kulturní jámy s kostmi zvířat, drobným i pazourkovými nástroj i a nádobami volutové i vypichované keramiky nebo 2 koster skrčenců, vše v blízkém okolí nynější Lindnerovy základní školy. Z dalších nálezů je bohatěji zastoupena kultura zvoncových pohárů z naleziště na Židáku, z jiných míst pocházejí nálezy z doby bronzové, z období keltského aj. Za slovanského osidlování se zde usadili Charváti ze sousedství mocných Zličanů a pod správou Slavníkovské Libice. Po jejím vypálení a vyvraždění Slavníkovců přešlo území k župě havraňské a do kraje Boleslavského. Sem patří první písemná zpráva o Rožd'alovicích v Palackého Dějinách. 2.2 Ješek z Rožďalovic První písemná zpráva o Rožd'alovicích je v Palackého Dějinách. K r se Rožďalovice uvádějí jako dědictví Soběhrdovo z neurčeného rodu. Delší čas se potom v držení panství rožd'alovického uplatňují současně dva různé rody, proto se domníváme, že tu byly dvě vsi stejného jména, jedna v okolí tvrze, podhradí, druhá opodál u řeky s trojúhelníkovým tržištěm. Nejvíce se proslavil Ješek z Rožd'alovic z družiny krále Jana Lucemburského. Měl titul "mistra zlaté mince", která se u nás razila poprvé podle florentského vzoru. Legenda vypráví, že za své zásluhy získal od krále městská privilegia a roku 1340 se Rožd'alovice staly poddanským městem. Radnice s městskými právy však shořela při obrovském požáru r Práva obnovil císař Leopold I., Josef I. a Josef II. Ješek z Rožd'alovic doprovázel svého krále i při válečné výpravě na pomoc Francouzům a v bitvě u Kresčaku s ním padl r. strana 4

5 1346. Král s 50 rytíři je pohřben v městě Lucemburku. Zřejmě postava Ješka z Rožďalovic je vyobrazena na znaku Rožďalovic. Na rožďalovském znaku na modrém štítě je stříbrná okrouhlá věž s třemi malými okny a červenou špičatou střechou se zlatou makovicí a korouhvičkou, stojíci na zelené půdě. V otevřené bráně se zlatými vraty stojí obrněnec držící v pravici halapartnu. 2.3 Doba husitská V době husitské tu vládli páni z Mochova a Košíkové (podle tvrze v Košíku) z Lomnice. Mikuláš z Mochova připojil svou pečeť na protestní list 452 českých a moravských pánů koncilu v Kostnici proti upálení Husovu a uvěznění Jeronyma Pražského. Není známo kdo a ve kterém roce pečeť daroval. Podle letopočtu na pečeti, by to mělo být kolem roku Rožďalovice mají pět okrouhlých pečetí. - první pečeť se jmenuje rychtářská, ve vnitřním kruhu s ozbrojencem rychtáře. - druhá pečeť nese název městská, ve vnitřním kruhu s ozbrojencem. - třetí pečeť prý pochází z roku 1725 s pečetním znamením kruhu. - čtvrtá pečeť ukazuje legendu latinsky psanou. - pátá pečeť je nejmenší se znakovým znamením. K době husitské se váže pověst o zvonu. strana 5

6 O potopeném zvonu Rožďalovicemi protéká říčka Mrlina, ve zdejším kraji však nazývaná Trnava. V údolí mezi zámkem a Židovským vrchem je pozemek, kterému se říká Jalovina. O tomto místu koluje následující pověst. V dobách, kdy se v české zemi rozhořely husitské války, táhl i zdejším krajem Jan Žižka s polními vojsky k Jičínu. Obyvatelé Rožďalovic ze strachu před husitskými vojsky utekli i se svým dobytkem a skromným majetkem do okolních rozsáhlých lesů. V rožďalovickém kostele měli do té doby velkou vzácnost. Na kostelní věži byl zavěšen a věky vyzváněl zvon ulitý z ryzího stříbra. Jeho hlas bylo slyšet po celém kraji. Byl tak nádherný, že se zdálo, jakoby zpíval překrásnou melodii. Rožďalovičtí měšťané chtěli tuto vzácnost před postupujícími husitskými vojsky uchránit. Zvon sňali z věže a snažili se jej ukrýt na protějším návrší. Museli však přes bažinaté místo zvané Jalovinu postavit dřevěný most, aby po něm mohl vůz s naloženým zvonem přejet na druhou stranu mokřiska. Most však neunesl váhu vozu a zvonu, prolomil se a vůz se zřítil do bažiny a s ním i tolik vzácný stříbrný zvon. Vzácný zvon rychle zmizel v černém bahně. Po skončených válkách dali obyvatelé Rožďalovic přes Jalovinu postavit důkladný most a z toho chtěli vyzvednout potopený stříbrný zvon. Jejich snahy byly však marné. Nejdříve nemohli nalézt místo, kam zvon zapadl, pak zase zjistili, že je příliš hluboko, nenašel se nikdo, kdo by jej pro jeho váhu mohl vyzvednout na světlo denní. Tak snad dodnes vzácný zvon je ukryt v temném, hlubokém bahně rožďalovické Jaloviny. 2.4 Vláda Křineckých Teprve koncem 15. století se stali jedinými pány Rožd'alovicka a Dymokurska páni Křinečti z Ronova, za nichž došlo k rozkvětu Rožďalovic (2. polovina 15. století 1622). Hlásili se k Jednotě bratrské a přáli vzdělání. Asi s jejich podporou vystudoval na pražské universitě Václav Rožd'alovský a Jiří Melantrich. Křinečtí tu byli pohřbíváni, leč zachoval se jediný náhrobek Lukrecie Křinecké z Jandorfu z r. 1585, zazděný do východní zdi kostela. Osudy rodu Křineckých po Bílé hoře vylíčil Alois Jirásek v románě "Skály". strana 6

7 2.5 Vláda Valdštejnů Panství Třineckých bylo zkonfiskováno a r je koupil vojevůdce Albrecht z Valdštejna, po roce je však vyměnil se svým příbuzným, takže tu Valdštejnové z jiné větve vládnou do r Významné stavební počiny v obci pocházejí především z této doby ( ). V r byl v Rožďalovicích vybudován renesanční zámek, r barokně přestavěný. Za jejich působení byly v roce 1717 umístěny před budovu dvě barokní sochy od Michala Jana Brokofa (svatý Václav a svatý Jan Nepomucký). V roce 1718 byl na náměstí postaven Mariánský sloup v souvislosti s morovými epidemiemi. Dále za nich byl původní gotický kostel vestavěn napříč do většího barokního, který je tak orientován ve směru sever - jih. Vysvěcen byl r ke cti sv. Havla. Podobně byl barokně přestavěn zámek a děkanství. Socha sv. Jana Nepomuckého Mariánský sloup na náměstí strana 7

8 2.6 Vláda Lobkoviců Po Valdštejnech se v kratších obdobích střídají různí majitelé. Od r pak Lobkovicové. Panství drželi do r Války třicetiletá, sedmiletá a prusko-rakouská se města příliš nedotkly, procházely tu však různé armády, vyžadovaly přípřež a zásobování a zřizovaly vojenské lazarety. V r se město stalo útočištěm uprchlíků, hlavně z Mnichovohradišťska. Anonymní malba z roku Období 19.století Kulturní a společenský život v Rožďalovicích měl vždy vysokou úroveň. Již v 19. století tu působily četné spolky, např. čtenářský Občanská beseda, hudební a divadelní Melantrich a Pokrok, studentský Lindner, tělovýchovný Sokol. V roce 1897 byla postavena nová budova školy. 2.8 Období 1. a 2. světové války Za 1. i 2. světové války sloužily školní budovy jako lazarety nebo se v nich usadila armáda. Na. pomníku padlých z 1. světové války najdeme 51 jmen obětí a na rodném domě Josefa Hojsáka, popraveného na italské frontě, pamětní desku. Mezi oběťmi 2. světové války byl 16letý Václav Taraba, který padl v Rožďalovicích. Pamětní deska se nachází na zahradní zdi bývalého kláštera. Při partyzánské akci padli František Ryba a Chasan Kalikov (vlasovec z Turkestanu), pamětní desky mají v Tyršově ulici. Za strana 8

9 osvobození bojovali Josef a Vlasta Vyhnánkovi, kteří ve Svobodově armádě absolvovali cestu z Buzuluku do Prahy. Dále Josef Doubek a František Mlejnecký bojovali jako letci ve Velké Británii. 3. Jak vznikl název Rožďalovice Název městečka odvozuje jeden z výkladů od staročeského pojmenování medvěda rožďál". I ve zdejší krajině v dávné době žili medvědi. Jeden z posledních medvědů ve zdejších hlubokých lesích byl zastřelen při honbě u Tuchomi myslivcem Janem Kulichem dne 8. listopadu Jiná teorie praví, že název místa vznikl od příjmení Rožďál. Toto příjmení je snad odvozeno od slova rozha", což znamená ve staročeštině větev ( roždíti" = rozvětvit se). To pak asi znamená, že rožďál" je člověk s mnoha dětmi. 4. Rodáci Rožďalovic Z významných rodáků je třeba uvést především renesančního knihtiskaře a nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina ( ), jehož nejznámější tisky jsou Mattioliho Herbář a česká bible zvaná Melantriška, a profesora Gustava Adolfa Lindnera ( ), zakladatele české pedagogiky jako vědy. Nejenom těmto dvěma osobnostem je věnována expozice v Pamětní síni rodáků a přátel města Rožďalovic, která se nachází v budově bývalé školy v Husově ulici. strana 9

10 4.1 Gustav Adolf Lindner (11.března 1828 Rožďalovice - 16.říjen 1877 Praha) Jeho matka byla Češka a jeho otec Němec. Otec byl sládkem pivovaru v Rožďalovicích (mezi Nymburkem a Jičínem). Lindner absolvoval Hlavní školu v Jičíně, kde také započal gymnazijní studium, dokončené na Akademickém gymnáziu v Praze. Následovala filosofická přípravka, kde se seznámil poprvé s Herbartovým učením. Mladý Lindner, na matčino přání, vstoupil roku 1846 do katolického semináře, ze kterého byl o rok později nucen odejít, jelikož podepsal petici na podporu konstituce. Poté se zapsal na studium práv na pražské univerzitě a o rok později přešel na studium filosofie, matematiky a fyziky. Toto studium zakončil roku 1850 a stal se středoškolským profesorem. Pracoval pak na Akademickém gymnáziu v Praze a poté na osmitřídním gymnáziu v Jičíně, kde se díky své svobodomyslnosti dostal znovu do konfliktu s představiteli církve. Ve dnešním Slovinsku napsal a vydal plno učebnic, kde žil šestnáct let. Je po J. A. Komenském považován za druhého nejvýznamnějšího českého pedagoga. V pedagogice ctil své předchůdce. Lindnerova slova zaznívající k nám z hloubi 19. století: "Pravá škola musí vychovávati v duchu doby a pro zájmy svého národa." 4.2 Jiří Melantrich (Rožďalovský) z Aventina byl významný český renesanční tiskař a nakladatel. Ze své tiskárny postupně vybudoval velký tiskařský a nakladatelský podnik evropského významu. Základem jeho ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát ( Bible Melantrichova zvaná též Melantriška ). Věnoval se tisku humanistické literatury a latinských básnických sbírek. strana 10

11 5. Architektura a umělecké památky Výraznou dominantou městečka je barokní kostel svatého Havla z 1. poloviny 18. století, kde se pravidelně konají mše pro věřící i z okolních obcí. Kostel byl vysvěcen roku 1731 ke cti sv. Havla. Nachází se zde barokně přestavěný zámek, dnes sloužící jako domov důchodců. Významné stavební počiny v obci pocházejí především z doby, kdy rožďalovické panství drželi Valdštejnové. Za jejich působení byly v roce 1717 umístěny před budovu dvě barokní sochy od Michala Jana Brokofa (svatý Václav a svatý Jan Nepomucký). V roce 1718 byl na náměstí postaven Mariánský sloup v souvislosti s morovými epidemiemi. V obci je řada dalších sakrálních památek. Nachází se tu také Muzeum knihařství a knihařská dílna Jendy Rajmana. Dále bych se podrobněji zmínila o budovách škol a galerii Melantrich. 5.1 ZŠ a MŠ G. A. Lindnera Rožďalovice Základní škola v Rožďalovicích nese jméno významného českého pedagoga Gustava Adolfa Lindnera, rodáka z Rožďalovic. První škola v Rožďalovicích byla zřízena pravděpodobně roku Ve starých listinách se připomíná, že v Rožďalovicích byla škola nižší, dětinská. Nebyla to škola latinská, ale městská. Byla dvojtřídní, vyučoval v ní jeden učitel, kantor, řídil v kostele hudbu a zpěv a jeden podučitel. V roce 1847 byla dostavěna nová budova obecné školy ( stará v roce 1837 vyhořela ). Dnes je ve staré škole umístěna knihovna, muzeum, lékárna. V únoru 1896 kníže Jiří Lobkovic svolil zřídit samostatnou měšťanskou školu pro chlapce a 28. září 1897 byla slavnostně vysvěcena. Do průčelí školy se dal zhotovit nápis Měšťanská škola pro chlapce a poprsí Jiřího Melantricha, Gustava Adolfa Lindnera a Jana Amose Komenského. Tyto poprsí zhotovil Jan Mauder z Prahy. Na dvoře školy byly vysázeny lípy a kleny, v okolí školy ovocné stromy. V roce 1928 byla v budově školy odhalena pamětní deska G.A.Lindnera a zdejším školám byl udělen čestný název Lindnerova strana 11

12 5.2 GALERIE MELANTRICH Galerie Melantrich je umístěna v památkově chráněném objektu. Majitelem je Polabské muzeum Poděbrady, které zde v roce 1996 po generální opravě vytvořilo detašované pracoviště. Během roku se zde vystřídají průměrně čtyři výstavy. Po dobu existence zde proběhlo 50 výstav. Výstavní síň se nachází v prvním patře. Od roku 1996 se začali pořádat výstavy malířů, grafiků a sochařů. Když zde měla výstavu malířka Jolana Visková tak se zajímala o logo galerie, které vymyslela a poté ho zaslala do Poděbrad ke schválení. V logu galerie je písmeno G a uvnitř je zakreslen obraz. A kolem písmena G napsáno Galerie Melantrich Rožďalovice. Logo zhotovila Markéta Škopková. Mezi vystavujícími byli např. malíř Jiří Škopek a Markéta Škopková, Josef Váchal, Vítězslava Klimtová, Jaroslav Klápště, Jolana Lysková, Josef Kábrt. Velkým přítelem galerie byl Vladimír Komárek, který tu nejen vystavoval, ale i několik výstav sám zahajoval. Nejúspěšnější byla výstava Ivy Hüttnerové a Jaroslava Koloděje (loutky), kterou během sedmnácti výstavních dnů navštívilo 1167 diváků. strana 12

13 6. Závěr Se svou prací jsem spokojená. Myslím, že jsem se dozvěděla mnoho zajímavého z bohaté historie Rožďalovicka. Mne samotnou překvapilo, jak je historie Rožďalovic zajímavá a kolik tu žilo významných rodáků. V této práci mi pomohla s ověřováním údajů paní Krumpholcová z místní knihovny. Fotografie jsem si pořídila sama. Díky této práci jsem si toho mnoho přečetla a dozvěděla se spoustu nových informací. Zjistila jsem, že oblíbená pověst o Ješkovi z Rožďalovic se zřejmě nezakládá na pravdě. Bitvy u Kresčaku (1346) se po boku Jana Lucemburského zřejmě nezúčastnil. Jeho jméno bylo přidáno k ostatním zúčastněným rytířům až později a nemají oporu v dobových pramenech. strana 13

14 7. Seznam literatury 1. V. Lekeš, J. Sládek, J. Hančar, Rožďalovice , MVN Rožďalovice, M. Zahrádková, Základní škola G. A. Lindnera Rožďalovice, Obecní úřad Rožďalovice a ZŠ G. A. Lindnera Rožďalovice, Z. Kučera, J. Hofman, Svatojiřský les, VEGA L, 2006, ISBN A. Přibyl, K. Liška, Znaky a pečetě středočeských měst Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Bohumil Tuzar, Truhlice pověstí a starých příběhů Středního Polabí 6. J.Bílek, Jasný pohled slepého krále knižní klub, Praha 2006 WWW: WWW: WWW: WWW: WWW: WWW: WWW: WWW: WWW: WWW: strana 14