PŘÍLOHA. Podrobné vysvětlení návrhu. Průvodní dokument k. Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY

Transkript

1 EVROPSKÁ KOMISE V Bruselu dne KOM(2011) 319 v konečném znění PŘÍLOHA Podrobné vysvětlení návrhu Průvodní dokument k Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) CS CS

2 Toto podrobné vysvětlení pozměněného návrhu směrnice se předkládá za účelem jeho srovnání s návrhem Komise z roku 2009, kterým se mění směrnice 2005/85/ES. Článek 1 Článek 2 Ve srovnání s návrhem z roku 2009 byl tento článek změněn takto: d) Definice žadatele, který potřebuje zvláštní procesní záruky: i) zavádí přesnější označení, totiž žadatel, který potřebuje zvláštní procesní záruky, které lépe vyjadřuje zvláštní potřeby, jež musí být zohledněny pro účely směrnice o azylovém řízení; ii) iii) do výčtu důvodů, ze kterých mohou žadatelé potřebovat zvláštní procesní záruky, zavádí sexuální orientaci a gendrovou identitu, aby se mj. s ohledem na posouzení žádosti a především osobní pohovor zajistilo, že žadatel je schopen předložit svůj případ, a vyjasňuje některé důvody tím, že spojení problémy v oblasti duševního zdraví nahrazuje spojením závažné problémy v oblasti fyzického a duševního zdraví nebo posttraumatická porucha. n) Pozměněný návrh rozšiřuje definici výrazu zástupce, aby se ujasnilo (v závislosti na daném vnitrostátním systému), že nezletilou osobu bez doprovodu může právně zastupovat nejenom osoba, ale také organizace. q) Tato nová definice následných žádostí je nezbytná pro lepší vyjasnění pravidel, která se týkají následných žádostí a jsou zmiňována dále v textu směrnice. Článek 3 Článek 4 V tomto článku pozměněný návrh zavádí významné změny s cílem zjednodušit daná pravidla a usnadnit jejich provádění. V článku se vyjasňuje, že rozhodující orgán má mít k dispozici přiměřené prostředky, jakož i dostatečně početný způsobilý personál, aby mohl plnit své úkoly, a že tento personál rozhodujícího orgánu má být řádně vyškolen. Aby se zjednodušila pravidla upravující školení, jakého se má personálu dostat, byl pozměněný návrh směrnice uveden do souladu s příslušnými pravidly nařízení o zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (nařízení (EU) č. 439/2010) tím, že byl uveden odkaz na čl. 6 odst. 4 písm. a) až e) tohoto nařízení. Požadavek týkající se školení tak nyní zahrnuje tyto aspekty: CS 2 CS

3 a) mezinárodní lidská práva a acquis Unie týkající se azylu, včetně zvláštních právních otázek a zvláštních otázek týkajících se judikatury; b) otázky spojené se zpracováváním žádostí o azyl podaných nezletilými osobami a zranitelnými osobami se zvláštními potřebami; c) techniky pohovoru; d) využití lékařských a právních posudků v azylovém řízení; e) otázky spojené se získáváním a použitím informací o zemích původu; f) podmínky přijímání se zvláštní pozorností zaměřenou na zranitelné skupiny a oběti mučení. Pokud jde o výjimky ze zásady jediného rozhodujícího orgánu, bylo zavedeno nové písmeno b), který se použije tehdy, když v rámci řízení na hranicích povolení ke vstupu na území uděluje nebo zamítá jiný orgán (např. pohraniční stráž). Bylo vyjasněno, že v takových případech musí rozhodnutí o povolení vycházet ze stanoviska rozhodujícího orgánu. Cílem této změny je uvést pravidla směrnice do souladu s řadou opatření upravujících hraniční kontroly v členských státech. Článek 5 Článek 6 Pro lepší přehlednost byl článek 6 návrhu z roku 2009 rozdělen do dvou článků: článek 6 upraveného návrhu stanoví pravidla týkající se obecné zásady snadného a včasného přístupu, zatímco nový článek 7 řeší žádosti podané jménem závislé nebo nezletilé osoby. Ve srovnání s návrhem z roku 2009 a se současnou směrnicí je terminologie tohoto článku jasnější. V anglickém znění se v souvislosti se žádostí o mezinárodní ochranu jasněji rozlišuje mezi slovesy make (podat) a lodge (podat formálně). Podle definice žádosti uvedené v čl. 2 písm. b) se za podání žádosti již považuje, když o ochranu členským státem požádá osoba, u níž lze předpokládat, že usiluje o získání postavení uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany. Takové podání žádosti si nevyžaduje žádné správní formality. Příslušné správní formality jsou nutné, pokud je žádost podána formálně ( lodged ). Podle odstavce 2 členské státy zajistí osobě, která hodlá podat žádost, účinnou příležitost podat (formálně) žádost co možná nejdříve, bez ohledu na jakákoli praktická omezení vyplývající z odstavce 1. V odstavci 3 bylo vyjasněno, že do 72 hodin je nutné zaregistrovat pouze skutečnost, že daná osoba, která podala žádost, je žadatelem, tj. není nutné, aby v této lhůtě proběhl celý proces registrace žádosti. Toto pravidlo je nyní jasnější a lépe slučitelné se zvláštnostmi vnitrostátních azylových systémů. Byl zjednodušen požadavek usnadnění přístupu k azylovým řízením i u jiných orgánů, než je rozhodující orgán. Nyní platí obecná zásada, že personál orgánů, které by žádosti mohly obdržet, má příslušné pokyny a nezbytné školení, aby mohl splnit povinnost spočívající ve zjednodušení přístupu k řízení. Je uveden odkaz na příslušné pokyny vypracované Evropským CS 3 CS

4 podpůrným úřadem pro otázky azylu, aby se prostřednictvím operativních nástrojů zajistila větší harmonizace. Návrh umožňuje prodloužit lhůtu 72 hodin na sedm pracovních dnů, aby členské státy mohly účinně zpracovat žádosti v případě, že je podává současně velký počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti. Článek 7 Pozměněný návrh vyjasňuje podmínky, za kterých může nezletilá osoba podat žádost svým jménem. Jedná se mj. o podmínku, že nezletilá osoba musí být způsobilá k právním úkonům v rámci řízení v souladu s vnitrostátním právem dotčeného členského státu nebo se jeho žádost podává prostřednictvím jeho rodičů či jiných zletilých rodinných příslušníků. Článek 8 (odpovídá článku 7 návrhu z roku 2009) Tento článek zjednodušuje pravidla příslušného článku 7 návrhu z roku Cílem tohoto zjednodušení je poskytnout při provádění těchto pravidel členským státům větší flexibilitu. Především pokud jde o opatření týkající se tlumočení, článek vyjasňuje, že taková opatření musí být poskytnuta pouze v míře nezbytné pro usnadnění přístupu k řízení. Cílem je umožnit osobě, která hodlá požádat o mezinárodní ochranu, tuto žádost podat. Výraz arrangement v anglickém znění týkající se opatření ohledně tlumočení naznačuje, že členské státy mají při hledání vhodných způsobů řešení značnou volnost. Článek 9 (odpovídá článku 8 návrhu z roku 2009) Článek 10 (odpovídá článku 9 návrhu z roku 2009) Bylo změněno pořadí Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), aby se zohlednilo zřízení Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu a jeho obzvláště důležitá úloha v Evropské unii při podpoře členských států (poskytuje jim např. spolehlivé informace o zemi původu). V odst. 3 písm. b) byl z tohoto článku smazán odkaz na právo žadatele a jeho právního poradce na přístup k informacím o zemi původu. Odkaz byl v zájmu lepší soudržnosti textu přesunut do čl. 12 odst. 1 jako nové písmeno d). V odst. 3 písm. d) byl doplněn další aspekt, který má zajistit, aby pracovníci, kteří posuzují žádosti a rozhodují o nich, měli možnost konzultovat s odborníky otázky týkající se mj. náboženství, což může být důležité tehdy, když jsou uprchlíci pronásledováni z náboženských důvodů. Článek 11 (odpovídá článku 10 návrhu z roku 2009) V odstavci 3 byly doplněny dva další důvody, aby byla zohledněna skutečnost, že sdělení konkrétních informací o sexuální orientaci nebo gendrové identitě by v případě jednoho rozhodnutí, které se týká všech závislých osob, také mohlo ohrozit zájmy žadatele. CS 4 CS

5 Článek 12 (odpovídá článku 11 návrhu z roku 2009) Byl změněn odst. 1 písm. a) a f). Návrh stanoví, že žadatel by měl být o řízení informován v jazyce, jemuž rozumí nebo o němž lze důvodně předpokládat, že mu rozumí. S cílem zvýšit informovanost žadatele ohledně důsledků, jaké má zpětvzetí žádosti, ustanovení písmene a) navíc od členských států vyžaduje, aby žadatele o těchto pravidlech informovaly na začátku řízení. Tato záruka je nezbytná, neboť se změnila pravidla týkající se zpětvzetí žádosti. V odst. 1 písm. b) je vyjasněno, že v případě pohovoru o přípustnosti může žadatele k pohovoru předvolat nejen rozhodující orgán, nýbrž i jiné příslušné orgány. Nové písmeno d) obsahuje ustanovení o právu žadatelů a případně jejich právních poradců na přístup k informacím uvedeným v čl. 10 odst. 3 písm. b). Tato změna nezavádí žádné nové povinnosti; do článku 12 byla tato povinnost přesunuta z článku 10, neboť doplnění ustanovení o přístupu k informacím uvedeným v čl. 10 odst. 1 písm. b) zaručuje v článku 12 větší soudržnost a zlepšuje strukturu textu. Článek 13 (odpovídá článku 12 návrhu z roku 2009) Díky pozměněnému návrhu je znění odstavce 1 přesnější a logičtější, aniž by byl změněn jeho obsah. Článek 14 (odpovídá článku 13 návrhu z roku 2009) Pravidla upravující osobní pohovory získala větší flexibilitu. Třebaže i nadále platí obecné pravidlo, že pohovory o věcné stránce žádosti provádí pracovníci rozhodujícího orgánu, v případě, že o mezinárodní ochranu současně žádá velký počet státních příslušníků třetích zemí nebo osob bez státní příslušnosti, mohou členské státy stanovit, že se do provedení těchto pohovorů zapojí pracovníci jiného orgánu. V takovém případě se však těmto pracovníkům dostane stejného školení, jaké se poskytuje pracovníkům rozhodujícího orgánu. Tento postup lze uplatňovat pouze dočasně, dokud si to vyžadují okolnosti. Ustanovení odstavce 1 třetí pododstavec bylo zjednodušeno a upřesněno, aniž by byla změněna povinnost dát závislým zletilým osobám příležitost k osobnímu pohovoru. V odst. 2 písm. b) byl výraz příslušný orgán změněn na rozhodující orgán, aby se zajistilo, že je to vždy právě rozhodující orgán, který rozhoduje, zda lze od provedení pohovoru upustit, pokud není žadatel k pohovoru způsobilý nebo jej nemůže absolvovat. Článek 15 (odpovídá článku 14 návrhu z roku 2009) V odst. 3 písm. a) bylo vyjasněno, že osoba, která vede pohovor, musí být způsobilá k zohlednění osobních a (namísto nebo ) obecných okolností žádosti, aby mohla řádně rozhodnout. Oba tyto aspekty jsou závazné nikoli pouze jeden a oba musí být splněny. Do výčtu příkladů okolností, které je nutné zohlednit, byly doplněny sexuální orientace a gendrová identita, neboť to jsou také aspekty, jejichž důležitost se může během pohovoru projevit. Znění odst. 3 písm. c) bylo zjednodušeno, aniž by byl změněn obsah těchto ustanovení. CS 5 CS

6 V odst. 3 písm. d) bylo upřesněno pravidlo, že osoba, jež vede pohovor, nebude oblečena do uniformy, a to konkrétním uvedením pouze vojenské či policejní uniformy. Bylo upřesněno znění odst. 3 písm. e). Článek 16 (odpovídá článku 15 návrhu z roku 2009) Ustanovení tohoto článku bylo zjednodušeno s cílem usnadnit členským státům jeho provádění. Požadavek, aby otázky směřované na žadatele byly relevantní za účelem zjištění, byl odstraněn, neboť jej již samozřejmě zaručuje požadavek poskytnout žadateli odpovídající příležitost k předložení náležitostí daného případu. Článek 17 (odpovídá článku 16 návrhu z roku 2009) Ve srovnání s návrhem z roku 2009 byl tento článek značně pozměněn. Členské státy nejsou povinny pořídit z každého osobního pohovoru přepis. Podle navrhovaných pravidel je nutné vyhotovit podrobnou zprávu obsahující všechny významné údaje pohovoru. Členské státy mohou také stanovit, že z osobního pohovoru bude pořízen zvukový nebo audiovizuální záznam. I v takových případech je však nutné vyhotovit podrobnou zprávu a záznam osobního pohovoru přiložit ke zprávě. Žadatel musí mít příležitost se ke zprávě vyjádřit. Za tím účelem musí být žadatel na konci pohovoru nebo během stanovené lhůty informován o obsahu zprávy před tím, než rozhodující orgán přijme rozhodnutí. Výraz plně znamená, že žadatel musí být obsáhle informován o všech aspektech obsahu zprávy, a to případně s pomocí tlumočníka. Podle návrhu musí členské státy požádat žadatele o schválení obsahu zprávy. Výjimkou z tohoto ustanovení je případ, kdy byl z osobního pohovoru pořízen zvukový nebo audiovizuální záznam. V takovém případě musí mít žadatel příležitost použít daný záznam, který byl přiložen ke zprávě, jako důkaz v odvolacích řízeních. Pokud žadatel odmítne zprávu schválit, bude to zaznamenáno v jeho spisu. Rozhodujícímu orgánu však takové odmítnutí nebrání v tom, aby o žádosti rozhodl. Článek 18 (odpovídá článku 17 návrhu z roku 2009) Cílem návrhu je významně přepracovat pravidla o lékařských zprávách. Název článku byl změněn tak, že byl odstraněn výraz právní, aby tak byl lépe vyjádřen skutečný obsah tohoto článku. Odstavec 1 první věta stanoví obecnou zásadu, podle které by se žadateli mělo umožnit provedení lékařského vyšetření, aby mohl rozhodujícímu orgánu předložit lékařské osvědčení a podložit tím svá tvrzení. Použití takového lékařského osvědčení má svá omezení; jeho účelem je podložit tvrzení žadatele ohledně pronásledování nebo vážné újmy v minulosti. Cílem je vyjasnit, že takové lékařské osvědčení samo o sobě ještě nedokazuje pronásledování. Členské státy mohou stanovit, že dané osvědčení musí být předloženo v přiměřené lhůtě, aby se zabránilo zdržení posouzení a přijetí rozhodnutí. Podle ustanovení je možné přijmout rozhodnutí, aniž by bylo dané osvědčení zohledněno, pokud nebylo předloženo včas bez udání závažných důvodů. Cílem je zefektivnit řízení a zabránit jeho zneužití či zbytečnému zdržení. CS 6 CS

7 Lékařské vyšetření může být pro posouzení tvrzení důležité zejména tehdy, pokud žadatel není schopen uvést všechny údaje, které jsou nezbytné pro zdůvodnění jeho žádosti. Ustanovení odstavce 2 proto rozhodujícímu orgánu ukládá, aby se souhlasem žadatele zajistil z vlastního podnětu provedení lékařské prohlídky, pokud míní, že existuje důvod se domnívat, že žadatel trpí důsledky posttraumatické stresové poruchy nebo pronásledování či vážné újmy v minulosti, a tudíž není schopen absolvovat pohovor. Pokud žadatel odmítne podstoupit lékařské vyšetření, nebrání to rozhodujícímu orgánu, aby přijal rozhodnutí. Nový odstavec 5 vyjasňuje obsah školení, jež mají členské státy poskytnout pracovníkům, kteří vedou se žadateli pohovor. Spojení osoby budou informovány znamená, že takové školení má zajistit, že pracovník vedoucí pohovor bude znát a bude schopen rozpoznat příznaky, které by mohly svědčit o dřívějším mučení a jiných zdravotních problémech, jež by mohly nepříznivě ovlivnit schopnost žadatele absolvovat pohovor. Články19 22 (odpovídají článku 18 návrhu z roku 2009) Cílem nových článků je upravit a vyjasnit pravidla o právu na právní pomoc a zastoupení, dát jim větší flexibilitu a zároveň zajistit, že bezplatné poskytnutí právních a procesních informací je k dispozici osobám, které o to požádají a nemají dostatečné finanční prostředky. To je jeden z klíčových aspektů včasného přístupu k podpoře. Volbu takového přístupu plně podpořily závěry projektu provedeného ve Spojeném království ( Solihull pilot ), který byl představen na ministerské konferenci o azylu v září Tento projekt potvrdil domněnku, že včasný přístup k podpoře v rámci azylového řízení, zejména poskytnutí příslušné právní poradenské služby žadatelům o azyl hned na počátku řízení, významně zlepšuje kvalitu rozhodnutí přijímaných v prvním stupni. Ve srovnání s návrhem z roku 2009 byly provedeny terminologické změny, aby se zabránilo možné záměně těchto tří pojmů: 1. minimální úroveň poskytnutí právních a procesních informací v prvním stupni, 2. bezplatná právní pomoc k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti v odvolacích řízeních a 3. právo žadatele kontaktovat právního zástupce nebo jiného poradce na vlastní náklady. Pro lepší přehlednost a s cílem poskytnout jasnější pravidla byl článek 18 návrhu z roku 2009 rozdělen do čtyř článků. Díky tomuto rozdělení lze snadněji rozlišovat mezi těmito různými pojmy v odlišných fázích řízení. Článek 19 Tento článek upravuje bezplatné poskytování právních a procesních informací v rámci řízení v prvním stupni. Název článku má vyjasnit, že členské státy mají povinnost na požádání žadatele bezplatně poskytnout právní a procesní informace v rámci řízení v prvním stupni a že to není považováno za právní pomoc a zastoupení. Aby byla splněna tato povinnost, není v souladu s vnitrostátními právními systémy řady členských států proto nutné jmenovat pro každého žadatele právníka. Ustanovení navíc stanoví minimální úroveň poskytnutí právních a procesních informací. Jedná se o informace ohledně procesních kroků, prostředků, práv a povinností, které by mohly být pro konkrétní případ žadatele důležité, včetně povinnosti spolupracovat a předložit údaje uvedené v článku 4 kvalifikační směrnice. V případě zamítavého rozhodnutí se jedná také o informace ohledně skutkových, hmotněprávních a procesních důvodů zamítnutí, aby se žadatel mohl na základě informací lépe rozhodnout, zda uplatní své právo na účinný opravný prostředek. Že je takové vyjasnění nutné, se projevilo na základě zkušeností z diskusí o předchozím návrhu. CS 7 CS

8 Je třeba poznamenat, že čl. 20 odst. 2 upřesňuje, že pokud členské státy poskytují bezplatnou právní pomoc a/nebo zastoupení v řízeních v prvním stupni, předpokládá se, že jejich součástí jsou i aspekty bezplatného poskytování právních a procesních informací. Odstavec 2 odkazuje na další pravidla, která se použijí a která jsou popsána níže v článku 21. Článek 20 Z názvu tohoto nového článku vyplývá, že členské státy zajistí dostupnost bezplatné právní pomoci a zastoupení v odvolacích řízeních. Bezplatná právní pomoc a zastoupení v terminologii pozměněného návrhu znamenají, že žadatele zastupuje a pomoc mu poskytuje způsobilá osoba; ve vnitrostátních systémech několika členských států je takovou osobou kvalifikovaný právník. Rovněž byly stanoveny minimální požadavky, mezi něž patří vypracování procesních dokumentů a účast na slyšení před soudem nebo tribunálem. Tato účast je omezena na odvolací řízení před soudem nebo tribunálem prvního stupně. V ostatních stupních tato směrnice povinnost poskytovat bezplatnou právní pomoc a zastoupení členským státům neukládá. Vzhledem k tomu, že minimální požadavky podle tohoto ustanovení zahrnují jak pomoc (vypracování dokumentů), tak zastoupení (účast na slyšení), bylo vyjasněno, že toto ustanovení se vztahuje na právní pomoc a (nikoliv a/nebo ) zastoupení. Odstavec 2 se týká několika členských států, v nichž je běžné, že bezplatná právní pomoc a/nebo zastoupení (poskytované právním zástupcem) jsou k dispozici již v řízeních v prvním stupni (tj. ve správních řízeních před rozhodujícím orgánem). V zájmu zohlednění jejich systémů je v odstavci vyjasněno, že v tomto případě nemusí dané členské státy navíc poskytovat právní a procesní informace podle článku 19, jelikož tento požadavek je zajištěn již v rámci právní pomoci a zastoupení ze strany právního zástupce. Odstavec 3 popisuje možnost uskutečnit přezkum důvodnosti. To znamená, že členské státy mohou stanovit, že se bezplatná právní pomoc a zastoupení nemusí poskytnout žadatelům, jejichž odvolání nemá reálnou vyhlídku na úspěch. Tuto skutečnost však musí posoudit soud nebo tribunál, nikoliv rozhodující orgán. Druhý pododstavec omezuje uplatnění přezkumu důvodnosti odkazem na článek 47 Listiny základních práv EU, jenž stanoví, že všem, kteří nemají dostatečné prostředky, by měla být poskytnuta právní pomoc, pokud je to nezbytné k zajištění účinného přístupu ke spravedlnosti. Tento pododstavec je tudíž třeba vykládat ve spojení s čl. 21 odst. 2 písm. a) směrnice, kde je stanoveno obecné pravidlo, že bezplatné právní a procesní informace v rámci řízení v prvním stupni a bezplatná právní pomoc a zastoupení v odvolacích řízeních se mohou poskytnout pouze těm osobám, které nemají dostatečné finanční prostředky. Článek 21 Tento článek stanoví obecné podmínky, jež se uplatní v případech bezplatného poskytnutí právních a procesních informací a bezplatného poskytnutí právní pomoci a zastoupení. Cílem nového odstavce 1 je poskytnout členským státům značnou volnost při rozhodování o tom, jak těmto povinnostem vyhovět. Za standardní řešení je považováno určení právního zástupce, avšak členské státy mohou splnit své povinnosti podle článků 19 a 20 také prostřednictvím nevládních organizací, vládních úředníků nebo specializovaných státních služeb. Toto ustanovení zohledňuje stávající systémy několika členských států. Článek 22 CS 8 CS

9 Tento článek zachovává právo žadatele radit se s právním zástupcem ve všech fázích řízení. Hlavním rozdílem mezi tímto článkem a články je skutečnost, že ustanovení tohoto článku se vztahují pouze na právo vyhledat právního zástupce na vlastní náklady žadatele. Článek rovněž stanoví, že členské státy mohou povolit, aby tyto služby poskytovaly nevládní organizace. Článek 23 (odpovídá článku 19 návrhu z roku 2009) Pozměněný návrh přichází se změnou, pokud jde o přístup v rámci řízení k informacím týkajícím se bezpečnosti státu. V zájmu dodržení zásady rovnosti podmínek a ustálené judikatury stanoví možnost, aby pokud se jedná o bezpečnost státu, členské státy umožnily přístup ke spisům pouze specializovaným státním službám (advokátům). Toto ustanovení má zajistit, aby byl žadatel řádně zastupován a nebyly přitom zveřejněny žádné citlivé či tajné informace. Pravidla dávají zástupci (vládnímu úředníkovi, advokátovi) možnost nebýt se žadatelem v kontaktu. Článek 24 (odpovídá článku 20 návrhu z roku 2009) Pozměněný návrh má za cíl zjednodušit ustanovení týkající se osob se zvláštními potřebami. Jeho cílem je stanovit zásady, přičemž členským státům umožňuje nalézt nejvhodnější způsoby jejich uplatnění. Za prvé v souladu s definicí v čl. 2 písm. d) z názvu článku jasně vyplývá, že pro účely této směrnice je v řízeních třeba vzít v úvahu konkrétní situaci žadatelů, kteří potřebují zvláštní procesní záruky. Má se tak zejména vyjasnit, že zvláštní procesní potřeby a zvláštní potřeby z hlediska přijetí mohou být odlišné. První odstavec stanoví, že žadatele, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, je třeba identifikovat včas. Toto ustanovení je plně v souladu s příslušnými ustanoveními pozměněného návrhu směrnice o podmínkách přijímání; členské státy mohou použít mechanismus popsaný v článku 22 pozměněného návrhu dané směrnice. Návrh dává členským státům značnou volnost, co se týče způsobů identifikace žadatelů, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, pokud se potřeba těchto záruk ukáže během řízení. Týká se to zejména určitých traumatických poruch, jež je možné odhalit až po určité době. Ve druhém odstavci je obecně popsána zásada, podle níž mají mít žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky, dostatek času a příslušné podpory k předložení náležitostí žádosti. Toto pravidlo má členským státům poskytnout maximální flexibilitu při hledání způsobů provedení tohoto ustanovení v různých případech v praxi. Článek 25 (odpovídá článku 21 návrhu z roku 2009) Pozměněný návrh v podstatě rozšiřuje povinnost zástupce poskytnout pomoc nezletilé osobě bez doprovodu. Rozsah pomoci byl upřesněn a rozšířen vzhledem ke zvláštním procesním potřebám nezletilých osob bez doprovodu. Podle tohoto ustanovení je nyní nutné, aby byl zástupce nezletilé osobě nápomocen, tak aby tato osoba mohla využít všech svých práv a splnit všechny povinnosti stanovené ve směrnici. Požadavek nestrannosti byl odstraněn, neboť zástupce jedná v zájmu nezletilé osoby bez doprovodu; bylo však upřesněno, že zástupce musí jednat v souladu se zásadou nejlepšího zájmu dítěte. CS 9 CS

10 Odstraněn byl odst. 2 písm. b), jelikož skutečnost, že nezletilá osoba je nebo byl/a ženatý/vdaná, sama o sobě neznamená, že tato osoba nepotřebuje pomoc. Tato změna reaguje na možné případy nucených sňatků. V odstavci 3 písm. a) byl požadavek, aby osobní pohovor vedla osoba s potřebnými znalostmi o zvláštních potřebách nezletilých osob, rozšířen také na pohovory o přípustnosti. Odstavec 4 vyjasňuje, že právní a procesní informace se bezplatně poskytují nejen nezletilým osobám bez doprovodu, ale také jejich zástupcům, a že se to týká rovněž případů odnětí statusu, čímž jsou pokryta všechna řízení podle této směrnice. Odstavec 5 zavádí změnu s ohledem na lékařská vyšetření nezletilých osob za účelem určení jejich věku a uvádí, že pokud by vyšetření nemohlo v této záležitosti dospět k jasnému závěru, žadatel je považován za nezletilou osobu. Aby byl chráněn zájem nezletilých žadatelů bez doprovodu, odstavec 6 vylučuje možnost uplatnění přezkumu důvodnosti, pokud jde o poskytování bezplatné právní pomoci a zastoupení v případě odvolacích řízení. Článek 26 (odpovídá článku 22 návrhu z roku 2009) Článek 27 (odpovídá článku 23 návrhu z roku 2009) Článek 28 (odpovídá článku 24 návrhu z roku 2009) Tento článek stanoví možnost zamítnout žádost jako neodůvodněnou, pokud se má za to, že ji vzal žadatel konkludentně zpět, a to za předpokladu, že žádost byla po uskutečnění osobního pohovoru přiměřeně posouzena. Odstavec 2 stanoví možnost, aby žadatel, který se po konkludentním zpětvzetí žádosti opět ohlásí u příslušného úřadu poté, co bylo rozhodnuto zastavit posuzování jeho žádosti, mohl podat novou žádost. Tuto novou žádost nelze obvykle považovat za následnou žádost. Z toho důvodu ji nelze považovat za nepřípustnou na základě skutečnosti, že neobsahuje nové prvky. Pokud se však žadatel ohlásí ve lhůtě delší než jeden rok od okamžiku, kdy bylo rozhodnuto, že vzal svou předchozí žádost konkludentně zpět, členské státy nemají podle této směrnice povinnost případ znovu otevřít a k nové žádosti mohou přistupovat jako k žádosti následné. Cílem těchto ustanovení je poskytnout nástroje k boji proti opakovaným žádostem, jež mají povahu zneužití. CS 10 CS

11 Článek 29 (odpovídá článku 25 návrhu z roku 2009) Znění odst. 1 písm. a) bylo uvedeno do souladu s dalšími články směrnice, čímž není změněn obsah ustanovení. Článek 30 (odpovídá článku 26 návrhu z roku 2009) Článek 31 (odpovídá článku 27 návrhu z roku 2009) Pozměněný návrh přichází s několika změnami, pokud jde o posuzovací řízení v prvním stupni a zrychlená řízení. Tyto změny mají zohlednit zvláštnosti vnitrostátních systémů členských států a zajistit více flexibility a účinných prostředků pro řešení zneužívání systému. Odstavec 3 zachovává obecnou šestiměsíční lhůtu pro dokončení řízení v prvním stupni. Byly však stanoveny dvě další výjimky, a to v případech, kdy žádost podá současně velký počet žadatelů a kdy rozhodující orgán nemůže dodržet lhůtu, protože žadatel nesplnil své povinnosti. Členské státy mohou odložit dokončení řízení, pokud rozhodující orgán nemůže učinit rozhodnutí vzhledem k nejisté situaci v zemi původu, jež je považována za dočasnou. V takovém případě mohou členské státy překročit lhůtu šesti + šesti měsíců. Žadatel však bude mít dále status žadatele. Důvody pro upřednostnění byly upraveny v zájmu sladění směrnice s pozměněným návrhem směrnice o podmínkách přijímání: členské státy mohou posuzování žádosti upřednostnit, pokud je žadatel zranitelný. Upravena byla rovněž terminologie s ohledem na nové spojení žadatelé, kteří potřebují zvláštní procesní záruky. U případů, v nichž může být upřednostnění obzvláště opodstatněné, byly výslovně zmíněny rovněž nezletilé osoby bez doprovodu. Odstavec 6 vyjasňuje, že důvody podle tohoto odstavce mohou být použity jak pro urychlení řízení, tak pro posuzování na hranicích. Tato změna zohledňuje vnitrostátní systémy členských států, jež provádí obecné řízení na hranicích. Výčet případů, kdy lze posuzovací řízení urychlit nebo uskutečnit na hranicích, je však nadále úplný. Opětovně byly zahrnuty dva důvody pro urychlení (a uskutečnění řízení na hranicích): Písmeno e) znovu zavádí písmeno g) směrnice z roku Tento důvod má poskytnout možnost účinně se vypořádat s případy, jež mají povahu zneužití. Znění bylo upraveno tak, aby bylo stanoveno, že tento důvod může být uplatněn, pokud žadatel uvedl zjevně nepravdivé či očividně nepravděpodobné údaje, které jsou v rozporu s dostatečně ověřenými informacemi ze země původu. Cílem této změny je dodat tomuto důvodu objektivní prvek. Písmeno g) znovu zavádí písmeno m) směrnice z roku 2005, které se týká případů ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku. Bylo vyjasněno, že žádost může být urychlena, pokud existují závažné důvody, pro něž je žadatel považován za hrozbu pro bezpečnost státu. Odstavec 7 návrhu z roku 2009 byl odstraněn. Požadavek zajištění přiměřeného a úplného posouzení byl přesunut do nového odstavce 7. Pravidla ohledně zjevně nedůvodných žádostí CS 11 CS

12 byla odstraněna, jelikož byl opětovně zahrnut článek 28 směrnice z roku 2005, jenž se těchto pravidel týká. Článek 32 (odpovídá článku 28 směrnice z roku 2005) Tento článek odpovídá článku 28 směrnice z roku Obsahová změna se týká případů souvisejících s bezpečností státu, protože tento důvod pro urychlení je jediný, který nelze považovat za zjevně nedůvodný, jelikož v takových případech není důvod pro urychlení založen na předpokladu, že žádost je nepodložená. Článek 28 návrhu z roku 2009 byl odstraněn, jelikož se týkal týchž pravidel. Článek 33 (odpovídá článku 29 návrhu z roku 2009) Písmeno d) bylo změněno, protože výraz stejná byl velmi restriktivní a způsoboval, že uplatnění tohoto důvodu nepřípustnosti žádosti bylo v praxi nemožné a neslučitelné s pravidly o následných žádostech, pro která bylo vlastně určeno. Pozměněný návrh vyjasňuje, že tento důvod nepřípustnosti může být použit, pokud v případě následné žádosti neexistují žádné nové prvky. Jasnější je spojitost s následnými žádostmi (a jejich definicí). Článek 34 (odpovídá článku 30 návrhu z roku 2009) Pravidla byla uvedena do souladu s obecnými pravidly o osobních pohovorech. Týká se to požadavku, aby osoba, jež vede pohovor, nebyla oblečena do vojenské uniformy či uniformy příslušníka donucovacích orgánů. Článek 35 (odpovídá článku 31 návrhu z roku 2009) Pozměněný návrh výslovně stanoví, že žadatel může napadnout uplatnění pojetí první země azylu v konkrétní situaci, ve které se nachází. Článek 36 (odpovídá článku 34 návrhu z roku 2009) Článek 37 (odpovídá článku 33 návrhu z roku 2009) Článek 38 (odpovídá článku 32 návrhu z roku 2009) Článek 39 (odpovídá článku 38 návrhu z roku 2009) V zájmu soudržnosti byl přidán nový odstavec 6, podle kterého musí členské státy pravidelně informovat Komisi o zemích, na které se uplatňuje pojetí evropské bezpečné třetí země. Odpovídá to obdobné povinnosti týkající se bezpečných třetích zemí. CS 12 CS

13 Článek 40 (odpovídá čl. 35 odst. 1 7 a 9 návrhu z roku 2009) V zájmu zajištění účinného nakládání s opakovanými či následnými žádostmi byla do značné míry upřesněna pravidla týkající se takových žádostí. Definice spojení následná žádost stanoví jasně působnost těchto pravidel. Následnou žádost je možné považovat za nepřípustnou, pokud neexistují žádné nové prvky, které by významně zvýšily pravděpodobnost, že žadatel splňuje podmínky pro přiznání statusu mezinárodní ochrany. Přítomnost nových prvků je třeba ověřit v rámci předběžného posouzení. Pokud nové prvky existují, je následnou žádost nutné posoudit v souladu s obecnými pravidly. Bylo vyjasněno, že pokud neexistují žádné nové prvky, žádost se považuje za nepřípustnou. Pravidla o následných žádostech mohou být uplatněna rovněž v případě, kdy nezletilá osoba bez doprovodu podá samostatnou žádost. Článek 41 (odpovídá čl. 35 odst. 8 9 návrhu z roku 2009) Obsah těchto pravidel se nezměnil, ale text byl jinak uspořádán, aby byl jasnější. Článek 42 (odpovídá článku 36 návrhu z roku 2009) Jako zbytečný byl odstraněn odst. 3 písm. b). Toto pravidlo je pokryto v čl. 40 odst. 3. Článek 43 (odpovídá článku 37 návrhu z roku 2009) Tento článek zůstává beze změn. Změny v článcích 31 a 33 však rozšiřují rozsah použitelnosti tohoto článku prostřednictvím odkazů. Díky dalším důvodům pro urychlení mohou členské státy posuzovat tyto případy také v řízeních na hranicích. Širší využití řízení na hranicích rovněž umožňuje změna pravidel týkajících se přípustnosti žádostí, jež neobsahují žádné nové prvky. Článek 44 (odpovídá článku 39 návrhu z roku 2009) Článek 45 (odpovídá článku 40 návrhu z roku 2009) Změnil se odstavec 4. Členský stát může stanovit, že status mezinárodní ochrany ze zákona zaniká, pokud se osoba požívající mezinárodní ochrany stala občanem tohoto členského státu. Článek 46 (odpovídá článku 41 návrhu z roku 2009) Pravidla týkající se práva na účinný opravný prostředek byla v zásadě zachována, aby byl zajištěn soulad s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Evropského soudu pro lidská práva. Změny se týkají následujících prvků: V odstavci 5 je vyjasněno, že žadatel má právo setrvat na území členského státu, dokud nevyprší lhůta, v níž může podat odvolání. V odstavci 6 byl přidán další důvod, kdy je třeba stanovit, že opravný prostředek nemá automatický odkladný účinek: jedná se o případy, kdy je žádost považována za nepřípustnou, jelikož jiný členský stát již žadateli přiznal postavení uprchlíka. Bylo vyjasněno, že ze zásady CS 13 CS

14 automatického odkladného účinku lze učinit výjimku pouze v případě, že se uplatní důvody pro urychlení řízení nebo důvody, na jejichž základě je žádost považována za nepřípustnou. V důsledku rozšíření důvodů pro urychlení podle čl. 31 odst. 6 má tento odstavec širší působnost než v návrhu z roku V odstavci 9 byla v zájmu zohlednění zvláštností vnitrostátních soudních systémů odstraněna povinnost stanovit lhůty, v nichž musí soudy učinit rozhodnutí o odvolání. Odstavec 5 směrnice z roku 2005 byl v zájmu souladu s odstavcem 2 a s kvalifikační směrnicí odstraněn. CS 14 CS