Pavel VONIČKA 1) & Jaroslav ŠŤASTNÝ 2) Severočeské muzeum, Masarykova 11, CZ Liberec; pavel.vonicka@muzeumlb.cz 2)

Transkript

1 Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec, 25: 49 70, 2007 ISBN Potápníkovití, střevlíkovití a drabčíkovití brouci (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery v Jizerských horách The diving beetles, ground beetles and rove beetles (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) of the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (Jizerské hory Mts., Northern Bohemia) Pavel VONIČK 1) & Jaroslav ŠŤSTNÝ 2) 1) Severočeské muzeum, Masarykova 11, CZ Liberec; pavel.vonicka@muzeumlb.cz 2) Kosmonautů 359, CZ Liberec; stastnyj@jergym.hiedu.cz bstract. 198 species of diving beetles, ground beetles and rove beetles (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (Jizerské hory Mts., Northern Bohemia) during were collected. The findings of 43 remarkable beetle species for the region are commented. Key words: faunisitcs, ecology, diving beetles, ground beetles, rove beetles, Rašeliniště Jizery National Nature Reserve, Jizerské hory Mts., Northern Bohemia ÚVOD Horská rašeliniště tvoří v krajině střední vropy výjimečná stanoviště, většinou jen málo zasažená lidskou činností. Jsou zde často specifické mikroklimatické podmínky, hydrologický režim i rostlinný kryt. Proto mnohá rašeliniště hostí řadu druhů bezobratlých živočichů s reliktními areály výskytu. V tomto příspěvku jsou uvedeny výsledky inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera) čeledí Dytiscidae (potápníkovití), Carabidae (střevlíkovití) a Staphylinidae (drabčíkovití) provedeného v letech na území Národní přírodní rezervace (NPR) Rašeliniště Jizery, která je největším komplexem vrchovišť, rašelinných a podmáčených smrčin a náplavových bezlesí v Jizerských horách. Znalosti o výskytu brouků v Jizerských horách jsou poměrně omezené. První literární údaje pocházejí ze začátku 20. století (Michel 1911). utor podává ve své práci strohý faunistický seznam brouků z Ještědu a Jizerských hor bez bližší lokalizace. V meziválečném období lze nalézt údaje o broucích také v práci Paxe (1933). Bohužel ani tento autor neuvádí většinou konkrétní lokalizaci a nelze s jistotou určit, zda-li jednotlivé druhy mají vazbu k území nynější NPR. Ve starší odborné literatuře není autorům známa žádná práce, která by se přímo zabývala brouky sledované NPR. Tento stav je patrně způsobený obtížnou přístupností a polohou v hraničním pásmu mezi Českou republikou a Polskem. Po 2. světové válce v rámci několika exkurzí sbíral střevlíky v Jizerských horách J. Pulpán; tyto údaje byly publikovány až v roce 2004 v soupisu jeho sbírky (Skoupý 2004). Řada exemplářů v Pulpánově sbírce je označena lokalitou Jizerka, údaje se tedy spíše vztahují k NPR Rašeliniště Jizerky, i když není vyloučeno, že Pulpán sbíral i na Rašeliništi Jizery. Několik nálezů a bionomických pozorování vzácných nebo jinak zajímavých druhů brouků z obou výše uvedených NPR publikoval Heyrovský (1962). Práce Fichtnera (1978, 1980) se zabývají převážně faunou vodních brouků Rašeliniště Jizerky, německý autor navštívil 49

2 Rašeliniště Jizery jen jednou v roce 1979, kde měl možnost sbírat podél Jizery na úseku dlouhém asi jeden kilometr. Z jeho práce (Fichtner 1980) není možné určit, které druhy při této exkurzi nalezl a ani v jeho sbírce není žádný jedinec opatřený lokalitou řadící ho do této NPR (L. Hendrich, pers. comm.), proto ji není možné akceptovat při sestavování faunistického seznamu NPR. Brouky čeledi Carabidae vybraných rašelinišť Jizerských hor se v diplomové práci zabýval Macháček (1982). V různých částech NPR Rašeliniště Jizerky a PR Černá jezírka získal v letech metodou zemních formalínových pastí velké množství údajů o kvalitativním i kvantitativním složení populací střevlíkovitých těchto dvou území. Příspěvek k fauně střevlíkovitých vrcholové části Jizerských hor včetně výsledků orientačního průzkumu střevlíkovitých (Carabidae) střední části NPR Rašeliniště Jizery metodou zemních pastí přináší práce Voničky (1995). V naší republice nebyl ve sbírkovém materiálu muzeí, státních institucí a v soukromých sbírkách nalezen ani jeden doklad z čeledi Dytiscidae z této lokality, pocházející z období před rokem První ucelený seznam potápníkovitých tohoto území přináší až inventarizace Šťastného (1996a), kde autor uvádí výskyt 18 druhů a souhrnné zpracování fauny Jizerských hor od téhož autora (Šťastný 1996b, 1999). 50 POPIS SLDOVNÉHO ÚZMÍ Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery se nachází ve východní části Jizerských hor, v širokém údolí horního toku řeky Jizery, protékající mezi Vysokým a Středním Jizerským hřebenem. Tvoří ji dvě samostatné části, které jsou propojeny rozsáhlým ochranným pásmem. Území má úzce protáhlý tvar, sledující osu horního toku Jizery v celkové délce 8,5 km a v proměnlivé šířce v řádu stovek metrů, se zahrnutím ochranného pásma až 1,5 km. Severovýchodní okraj rezervace tvoří státní hranice, na většině průběhu představovaná meandrujícím tokem Jizery. Území, které je chráněno jako rezervace již od roku 1960, je často uváděno pod názvem Velká Jizerská louka, zvláště jeho dolní část s rozsáhlými rašelinnými bezlesími a náplavovými terasami. Ve starší německé literatuře jsou uváděny původní německé názvy (Grosse Iserwiese, Isermoor). Studované území se nachází ve faunistických mapových čtvercích 5157 (severozápadní část) a 5158 (jihovýchodní část) (Pruner & Míka 1996). Geologický podklad je tvořen výrazně porfyrickou, středně zrnitou žulou až granodioritem krkonošsko-jizerského žulového plutonu (Chaloupský 1989). Na většině území je žulové podloží překryto kvartérními sedimenty rašelinou a písčitými štěrky. Rašelina je většinou vrchovištního typu, v dolní části území mnohdy typu přechodného. Velmi nápadným fenoménem území jsou náplavové sedimenty lemující tok Jizery, tvořené hrubým pískem a štěrkem různé zrnitosti. Vlivem boční eroze dochází k neustálému překládání toku a vzniku zákrutů až meandrů. Převládajícím půdním typem je organozem typická fibrická (vrchovištní), v místech s vyšší hladinou podzemní vody se vyvinula též organozem glejová, v okrajových částech vrchoviště a všude mimo souvislejší rašelinná ložiska je pak hojně zastoupen glej organozemní. Štěrkovité náplavy představují iniciální půdu, hodnocenou jako regozem psefitická, starší náplavy s vyvinutým humusovým horizontem jsou zvláštním případem fluvizemě typické (Višňák 2000, 2003). Území je zařazeno do chladné oblasti CH 4 (Quitt 1971) a vyhraněná mrazová poloha údolí Jizery patří k nejchladnějším oblastem v celé ČR. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 4 C, roční úhrn srážek je mezi 1400 a 1500 mm.

3 Celé území NPR náleží do povodí Jizery, která je i hlavním tokem území. Na svém průběhu územím rezervace přibírá z obou stran celou řadu menších i větších vodotečí. Ve střední části rezervace vytváří četné zákruty až meandry, níže po proudu se spád řečiště zvyšuje a meandry přecházejí pouze do menších zákrutů až nakonec je průběh toku poměrně přímý, usměrňovaný jen reliéfem stále zaříznutějšího údolí. V jižní části rezervace má již Jizera zcela ráz horské řeky s balvanitým korytem a rychlým, téměř až peřejnatým proudem. Vodní plochy jsou v území sice dosti četné, ale velmi malé, s hladinou pouze několik m 2. Rašelinná jezírka jsou vcelku vzácná, mnohem častější jsou tůně a dosud nezarostlé zbytky mrtvých ramen Jizery. Fytogeograficky náleží zájmové území do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu b. Jizerské louky (Skalický 1988). Vegetační kryt území je tvořen čtyřmi hlavními fyziognomickými jednotkami. Plošně jsou nejvíce rozšířeny smrkové lesy, které zahrnují především rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum) a podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum), dále pak pramenné smrčiny (Carici rostrato-nigrae-piceetum prov.) a vysokobylinné smrčiny, inklinující ke svazu thyrio alpestris-piceion, mimo vliv zamokření pak okrajově, zvláště v ochranném pásmu, i třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-piceetum). Smrkové porosty jsou dnes v důsledku imisí a dalších destruktivních vlivů většinou v silně poškozeném stavu, s převahou odumřelých a odumírajících stromů. Klečové porosty dosahují v NPR Rašeliniště Jizery svého největšího plošného rozšíření v Jizerských horách. Jsou až na výjimky zapojené, pouze s malými prolukami nebo bez nich, při okrajích a ve světlinách roste vedle vtroušeného smrku (Picea excelsa) často i bříza karpatská (Betula carpatica) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Rašelinná bezlesí se vyskytují nerovnoměrně v celém území, početněji v jeho jižní části, největší primární bezlesí se ale nachází v horní části rezervace, v místě zvaném V Močálech (Schwarzer Tumpf). Převažují tzv. pramenné louky, tedy svahová i rovinná přechodová rašeliniště sycená vyvěrající a pomalu tekoucí vodou. Fytocenologicky jde o komplex společenstev svazu Sphagno recurvi-caricion canescentis. Poněkud méně časté jsou vrchovištní louky s porosty svazu Sphagnion medii, popř. Leuko-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-ricion. Přechodný typ mezi vrchovištními a pramennými loukami představují tzv. bezkolencové louky, floristicky chudé, s výraznou dominancí Molinia coerulea. Jsou značně rozšířeny zejména v jižní části území. Tamtéž se lze setkat i s velmi specifickými společenstvy pramenišť s příslušností ke svazu Cardamino-Montion. Vegetace náplavů je souvisleji vyvinuta pouze ve střední a jižní části rezervace. Na náplavech různého plošného rozsahu lze zachytit celou sukcesní sérii společenstev převážně z okruhu třídy Nardo-Callunetea, zejména řádu Nardetalia (Višňák 2000). MTODIK MTRIÁL Dytiscidae Výsledky průzkumu čeledi Dytiscidae jsou založeny na sběrech imág potápníků uskutečněných druhým autorem v letech a prvním autorem v letech a na sbírkovém materiálu uloženém ve sbírce druhého autora a dalších sběratelů. Potápníci byli sbíráni pomocí běžných limnologických metod uváděných např. Rozkošným (1980), pomocí cedníků a vodní sítě, propíráním detritu a submersní vegetace, prošlapáváním mělčin litorálu, smýkáním příbřežních rostlin nebo individuálním sběrem. Během jarního a podzimního období byly pro odchyt masožravých brouků použity pasti, pracující na principu vrše, vyrobené z PT lahví. V proudících vodách byla použita metoda rozhrabávání dna a oplachování břehů. Místa pro odběr vzorků byla na lokalitách volena tak, aby bylo prozkoumáno co největší množství různých typů jednotlivých mikrohabitatů. Získaný materiál byl tříděn přímo na místě. Tento postup měl zabránit nadměrnému odběru dominantních druhů. Běžné nebo snadno 51

4 identifikovatelné druhy byly vypouštěny zpět na lokalitu, druhy vzácné nebo obtížně determinovatelné byly vypreparovány na sucho nebo po determinaci uloženy do 90 % alkoholu či v suchém stavu v epruvetách. Menší část materiálu potápníků byla získána pomocí zemních padacích pastí (viz další text). Veškerý materiál potápníkovitých determinoval druhý autor. U každého druhu čeledi Dytiscidae je uvedena ekologická charakteristika. Rozdělení středoevropských druhů na ekologické typy vychází z prací Cuppena (1986) a Hebauera (1976). ac acidofilní (druhy vyhledávající převážně kyselé vody) cr krenofilní (druhy vyhledávající prameny, prameniště, pramennou stružku) et eutrofilní (druhy preferující eutrofizované vody) eu euryekní (druhy s širokou ekologickou valencí bez vyhraněných nároků na biotop) ha halofilní (druhy vyhledávající biotopy se zvýšeným obsahem solí) li limnofilní (druhy preferující větší vodní nádrže) il iliofilní (druhy vyhledávající biotopy s bahnitým dnem) le lentické (druhy obývající lentické biotopy stojatou vodu v širším slova smyslu) lo lotické (druhy obývající lotické biotopy tekoucí vodu v širším slova smyslu) re reofilní (druhy vyhledávající biotopy s proudící vodou) rh ritrální (druhy osídlující horní část toku) ri ripikolní (druhy obývající pobřeží) si silikofilní (druhy vyhledávající vody s písčitým nebo štěrkovitým dnem) tb tyrfobiontní (druhy žijící výhradně v rašeliništích) tr termofilní (druhy vyhledávající teplé a prosluněné vodní biotopy) ty tyrfofilní (druhy obývající slatinné a rašelinné vody) Carabidae a Staphylinidae Předkládané výsledky průzkumu brouků čeledí Carabidae a Staphylinidae jsou založeny na sběrech, uskutečněných prvním autorem v letech , doplněné jednotlivými údaji dalších sběratelů. Vzorky byly získávány standardními metodami sběru (individuální sběry pod dřevem a vegetací, prosevy detritu, smýkání a sklepávání vegetace, vyšlapávání vlhkých míst, polévání břehů vodou apod.). Významným zdrojem materiálu byly různé typy pastí, které byly instalovány ve vegetačním období let 1994, 1999, 2000, 2002 a 2003 v různých částech a biotopech rezervace, včetně těch typů pastí, které slouží přednostně k průzkumu jiných řádů hmyzu. Použité typy pastí: Zemní pasti (ZP): plastové kelímky o objemu 1,2 l s průměrem hrdla 12 cm po okraj zapuštěné v zemi a zakryté ochrannou stříškou (s výjimkou pastí instalovaných v roce 1994, které nebyly zakryté). Jako konzervační tekutina byl použit roztok etylenglykolu (Fridex) a vody v poměru 1:1. Část zemních pastí byla opatřena návnadou (zrající sýr Romadur), zavěšenou v menším kelímku uvnitř pasti. Malaiseho pasti (MP): jako konzervační tekutina byl použit 98 % ethanol. Žluté misky (ŽM): žluté plastové kelímky (od rostlinného tuku Rama) kladené v linii na zemi; jako konzervační tekutina byl použit nasycený roztok kuchyňské soli. Proteinové pasti (PP): nízká nádoba z plastu o průměru dna cca 50 cm (uříznutá spodní část plastového sudu), položená na zemi a vystlaná rašeliníkem. Do nádoby byla umístěna návnada (kadaver liščete). Při kontrolách byla vrstva rašeliníku prosívána a obnovována. Rozmístění pastí v jednotlivých částech NPR (čísla v hranatých závorkách odpovídají zákresům umístění pastí na základě jejich zaměření pomocí GPS na obr. 1): [1] MP (1 ks) a ŽM (10 ks) v průseku rašelinné smrčiny na severním okraji NPR (Na Písčinách) (2002). [2] ZP (4 ks) bez návnady (2 ks) a s návnadou (2 ks) na rašelinném bezlesí (1999); ZP (3 ks) bez návnady a PP (1 ks) v řídkém porostu zakrslých smrků (2000). [3] ZP (3 ks) bez návnady v rašelinné smrčině (2000). [4] ZP (4 ks) bez návnady (2 ks) a s návnadou (2 ks) na rašelinném bezlesí (1999). [5] ŽM (60 ks) na rašelinném bezlesí a v rašelinné smrčině (2003). [6] ZP (2 ks) bez návnady v podmáčené smrčině (1994). [7] ZP (2 ks) bez návnady v porostu kleče (1994). [8] ZP (2 ks) bez návnady na rašelinné louce s porostem Molinia coerulea (1994). [9] MP (1 ks) a ŽM (20 ks) na náplavovém bezlesí podél Jizery (2003). [10] ZP (4 ks) bez návnady (2 ks) a s návnadou (2 ks) na náplavovém bezlesí u Jizery (1999). [11] ZP (3 ks) bez návnady a PP (1 ks) na rašelinném bezlesí (2000). Pasti byly na jednotlivých lokalitách exponovány od konce dubna až začátku května do konce září až října (podle vývoje počasí a začátku a konce vegetační sezóny). Byly kontrolovány ve dvou až třítýdenních intervalech a konzervační tekutina byla dle potřeby vyměňována. 52

5 Obr. 1. Rozmístění různých typů pastí k průzkumu střevlíkovitých a drabčíkovitých v NPR Rašeliniště Jizery (čísla odpovídají seznamu v kap. Metodika a materiál). Fig. 1. Distribution of different types of traps for the investigation of ground beetles and rove beetles in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (the numbers correspond to list in the chapter Methods and material). Dokladové exempláře vypreparované na sucho jsou uloženy ve sbírkách P. Krásenského, P. Moravce, J. Říhy, P. Štourače, P. Voničky a Severočeského muzea v Liberci. Veškerý materiál střevlíkovitých determinoval první autor, na determinaci drabčíkovitých se podíleli: Lubomír Hromádka (Steninae), Jiří Janák, Pavel Krásenský, Petr Štourač, Martin Švarc (Pselaphinae), Pavel Vonička (Staphylininae: Staphylinini). Bioindikace Každý druh potápníka je zařazen do bioindikační skupiny podle Šťastného (1999). Rozdělení čeledi Dytiscidae do tří bioindikačních skupin vychází z práce Hůrky et al. (1996). Hlavní kriteria pro zařazení druhu do skupiny jsou vázanost k typu vodní nádrže a šíře ekologické valence druhu. Při zařazování druhů do skupin byly zohledňovány nejen ekologické nároky imág, ale především larev. Uvedené zařazení druhů do jednotlivých skupin je vytvořeno pro podmínky panující na území CHKO Jizerské hory. R druhy reliktní a stenoekní, druhy s boreomontánním rozšířením v rámci střední vropy, druhy vázané na přirozené ekosystémy a stanoviště, t.j. především reofilní, tyrfobiontní a krenofilní druhy. druhy s širší ekologickou valencí osídlující přirozená nebo i druhotná stanoviště s přirozeným vodním režimem a chemismem. Patří sem především druhy iliofilní, silikofilní, tyrfofilní a acidofilní. euryekní druhy, osídlující různé vodní biotopy, často s velmi rozdílnými fyzikálně-chemickými vlastnostmi a biotopy antropogenně zasažené. Každý druh střevlíka je zařazen do bioindikační skupiny podle Hůrky et al. (1996): R reliktní: druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti namnoze charakter reliktů. Jedná se většinou o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů. adaptabilní: druhy osídlující více nebo méně přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch. eurytopní: druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se biotopů, stejně jako druhy, obývající silně antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu. Každý druh čeledi Staphylinidae je zařazen do bioindikační skupiny podle Boháče et al. (2004). 53

6 RI relikty I. řádu: druhy biotopů nejméně ovlivněných činností člověka. Jedná se především o druhy s arktoalpinním, boreoalpinním a boreomontánním rozšířením, dále druhy charakteristické pro rašeliniště (tyrfobionti a tyrfofilové), vyskytující se jen v původních lesních porostech apod. relikty II. řádu: druhy stanovišť středně ovlivněných činností člověka, většinou druhy kulturních lesů, ale i neregulovaných a původnějších břehů toků. expanzívní: druhy odlesněných stanovišť silně ovlivněných činností člověka. Pozn.: notylus tetracarinatus (Block, 1799) je dle Boháč et al. (2004) zařazen ve skupině RI zjevným omylem (uvedeno i chybné rozšíření pouze na Moravě), proto je v následujícím přehledu zařazen v kategorii, která odpovídá jeho ekologickým nárokům. Červený seznam ohrožených druhů ČR U druhů, zařazených do Červeného seznamu potápníkovitých (Hájek & Šťastný 2005), střevlíkovitých (Veselý et al. 2005) a drabčíkovitých (Boháč et al. 2005) České republiky, je uvedena příslušná kategorie ohroženosti: CR kriticky ohrožený, N ohrožený, VU zranitelný, NT téměř ohrožený. Nomenklatura všech sledovaných čeledí je podle Löbla & Smetany (2003, 2004) s výjimkou nově popsaného druhu Dropephylla pieninensis Jászay et Hlaváč, 2006 (= Phyllodrepa, blíže viz kap. Komentáře k významným druhům). Výsledky DISKUS V následujících přehledech jsou zjištěné druhy v rámci jednotlivých čeledí pro větší přehlednost řazeny abecedně. Tab. 1. Přehled zjištěných druhů. Použité zkratky: BS bioindikační skupina, T ekologický typ (pouze čeleď Dytiscidae), KO kategorie ohrožení, K číslo komentáře v dalším textu. Tab. 1. List of recorded species. bbreviations: BS bioindication group, T ecological type (only for the family Dytiscidae), KO conservation status, K number of commentary in the following text. BS T KO K DYTISCID gabus bipustulatus (Linnaeus, 1767) il/eu gabus congener (Thunberg, 1794) ty gabus guttatus (Paykull, 1798) re gabus melanarius ubé, 1837 ac gabus sturmii (Gyllenhal, 1808) eu Hydroporus erythrocephalus (Linnaeus, 1758) ac Hydroporus ferrugineus Stephens, 1829 R eu/ac/cr K1 Hydroporus gyllenhalii Schiødte, 1841 R ty K2 Hydroporus incognitus Sharp, 1869 ac Hydroporus longicornis Sharp, 1871 R ty/ac VU K3 Hydroporus melanarius Sturm, 1835 ty Hydroporus memnonius Nicolai, 1822 ac/ty Hydroporus morio ubé, 1838 R tb K4 Hydroporus nigrita (Fabricius, 1792) ac Hydroporus palustris (Linnaeus, 1761) eu Hydroporus tristis (Paykull, 1798) ac/ty Ilybius aenescens C. G. Thomson, 1870 R tb K5 Ilybius crassus C. G. Thomson, 1856 R tb VU K6 Ilybius fuliginosus (Fabricius, 1792) eu Rhantus suturalis (W. S. MacLeay, 1825) eu Rhantus suturellus (Harris, 1828) ac/ty NT K7 CRBID gonum ericeti (Panzer, 1809) R VU K8 gonum fuliginosum (Panzer, 1809) gonum gracile Sturm, 1824 gonum sexpunctatum (Linnaeus, 1758) 54

7 mara communis (Panzer, 1797) mara erratica (Duftschmid, 1812) R K9 mara lunicollis Schiødte, 1837 mara nitida Sturm, 1825 Bembidion bruxellense Wesmael, 1835 Bembidion deletum udinet-serville, 1821 Bembidion geniculatum Heer, 1837 Bembidion lampros (Herbst, 1784) Bembidion mannerheimii C. R. Sahlberg, 1827 Bembidion quadrimaculatum (Linnaeus, 1761) Bembidion tibiale (Duftschmid, 1812) Bradycellus harpalinus (udinet-serville, 1821) Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) R K10 Carabus coriaceus Linnaeus, 1758 Carabus linnei Panzer, 1810 Carabus nemoralis O. F. Müller, 1764 Carabus sylvestris Panzer, 1793 Carabus violaceus Linnaeus, 1758 Cicindela hybrida Linnaeus, 1758 Dromius fenestratus (Fabricius, 1794) Dyschirius globosus (Herbst, 1784) Harpalus latus (Linnaeus, 1758) Harpalus rufipes (DeGeer, 1774) Harpalus solitaris Dejean, 1829 K11 Leistus piceus Frölich, 1799 Leistus terminatus (Panzer, 1793) Loricera pilicornis (Fabricius, 1775) Nebria brevicollis (Fabricius, 1792) Nebria rufescens (Strøm, 1768) R K12 Notiophilus aquaticus (Linnaeus, 1758) Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812) Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 R K13 Platynus assimilis (Paykull, 1790) Poecilus versicolor (Sturm, 1824) Pterostichus aethiops (Panzer, 1796) Pterostichus burmeisteri Heer, 1838 Pterostichus diligens (Sturm, 1824) Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1842 R NT K14 Pterostichus strenuus (Panzer, 1796) Pterostichus unctulatus (Duftschmid, 1812) Synuchus vivalis (Illiger, 1798) Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 R K15 Trechus pilisensis sudeticus Pawłowski, 1975 Trechus pulchellus Putzeys, 1846 Trechus secalis (Paykull, 1790) Trechus splendens Gemminger Harold, 1868 STPHYLINID cidota crenata (Fabricius, 1793) leochara bipustulata (Linnaeus, 1761) leochara erythroptera Gravenhorst, 1806 leochara cf. funebris Wollaston,

8 leochara lanuginosa Gravenhorst, 1802 leochara sparsa Heer, 1839 loconota gregaria (richson, 1839) mphichroum canaliculatum (richson, 1840) notylus rugosus (Fabricius, 1775) notylus tetracarinatus (Block, 1799) nthobium melanocephalum (Illiger, 1794) nthophagus alpestris Heer, 1839 RI VU nthophagus omalinus arrowi Koch, 1933 RI VU K16 ploderus caelatus (Gravenhorst, 1802) rpedium quadrum (Gravenhorst, 1806) theta amplicollis (Mulsant Rey, 1873) RI VU K17 theta cf. arctica (Thomson, 1856) RI VU K18 theta brunneipennis (Thomson, 1852) theta contristata (Kraatz, 1856) RI VU K19 theta corvina (Thomson, 1856) theta crassicornis (Fabricius, 1792) theta diversa (Sharp, 1869) K20 theta fallaciosa (Sharp, 1869) RI VU K21 theta cf. fungi (Gravenhorst, 1806) theta gagatina (Baudi di Selve, 1848) theta nigripes (Thomson, 1856) theta paracrassicornis Brundin, 1954 theta putrida (Kraatz, 1856) theta sodalis (richson, 1837) theta strandiella Brundin, 1954 RI VU K22 trecus affinis (Paykull, 1789) utalia rivularis (Gravenhorst, 1802) Bisnius cephalotes (Gravenhorst, 1802) Bisnius fimetarius (Gravenhorst, 1802) Bisnius puella Nordmann, 1837 Bolitobius cingulatus Mannerheim, 1831 Bryaxis nodicornis (ubé, 1833) Bryoporus cernuus (Gravenhorst, 1806) RI N K23 Dinaraea linearis (Gravenhorst, 1802) Dinothenarus fossor (Scopoli, 1771) Domene scabricollis (richson, 1840) Dropephylla cf. pieninensis Jászay & Hlaváč, 2006 RI CR K24 Drusilla canaliculata (Fabricius, 1787) ncephalus complicans Stephens, 1832 RI VU K25 usphalerum alpinum (Heer, 1839) RI VU usphalerum limbatum (richson, 1840) usphalerum minutum (Fabricius, 1792) usphalerum sorbi (Gyllenhal, 1810) usphalerum tenenbaumi (Bernhauer, 1932) RI N Gabrius trossulus (Nordmann, 1837) Geodromicus cf. nigrita (P. Müller, 1821) RI N Gnypeta caerulea (C. R. Sahlberg, 1830) RI CR K26 Gymnusa variegata Kiesenwetter, 1845 RI VU K27 Gyrohypnus punctulatus (Paykull, 1789) Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) RI VU K28 Ischnoglossa prolixa (Gravenhorst, 1802) Lathrobium brunnipes (Fabricius, 1793) Lathrobium fulvipenne (Gravenhorst, 1806) 56

9 Lathrobium longulum Gravenhorst, 1802 Leptacinus cf. batychrus (Gyllenhal, 1827) Lesteva longoelytrata (Goeze, 1777) Lesteva monticola Kiesenwetter, 1847 RI VU Lordithon lunulatus (Linnaeus, 1760) Lordithon thoracicus (Fabricius, 1777) Mycetoporus bimaculatus Lacordaire, 1835 RI CR K29 Mycetoporus lepidus (Gravenhorst, 1806) Mycetoporus mulsanti Ganglbauer, 1895 RI VU Ocypus fuscatus (Gravenhorst, 1802) Olophrum piceum (Gyllenhal, 1810) RI VU Olophrum rotundicolle (C. R. Sahlberg, 1830) RI N K30 Omalium caesum Gravenhorst, 1806 Omalium rivulare (Paykull, 1789) Omalium rugatum Mulsant Rey, 1880 RI VU Ontholestes murinus (Linnaeus, 1758) Othius angustus Stephens, 1833 Oxypoda alternans (Gravenhorst, 1802) Oxypoda longipes Mulsant Rey, 1861 Oxypoda procerula Mannerheim, 1830 Philonthus addendus Sharp, 1867 Philonthus albipes (Gravenhorst, 1802) Philonthus atratus (Gravenhorst, 1802) Philonthus cruentatus (Gmelin, 1790) Philonthus nigrita (Gravenhorst, 1806) RI VU K31 Philonthus politus (Linnaeus, 1758) Philonthus pseudovarians. Strand, 1941 RI VU Philonthus spinipes Sharp, 1874 Philonthus succicola Thomson, 1860 Phloeopora concolor (Kraatz, 1856) Phyllodrepa floralis (Paykull, 1789) Platydracus fulvipes (Scopoli, 1763) Platystethus arenarius (Geoffroy, 1785) Proteinus brachypterus (Fabricius, 1792) Pselaphus heisei Herbst, 1792 Pycnoglypta lurida (Gyllenhal, 1813) RI CR K32 Quedius boopoides Munster, 1923 Quedius fuliginosus (Gravenhorst, 1802) Quedius lucidulus richson, 1839 Quedius mesomelinus (Marsham, 1802) Quedius molochinus (Gravenhorst, 1806) Quedius nitipennis (Stephens, 1833) Quedius paradisianus (Heer, 1839) Quedius umbrinus richson, 1839 Quedius unicolor Kiesenwetter, 1847 RI VU K33 Rugilus rufipes Germar, 1836 Staphylinus erythropterus Linnaeus, 1758 Stenus bifoveolatus Gyllenhal, 1827 Stenus boops Ljungh, 1810 Stenus clavicornis (Scopoli, 1763) Stenus comma LeConte, 1863 Stenus flavipes Stephens, 1833 Stenus fulvicornis Stephens, 1833 Stenus impressus Germar,

10 Stenus juno (Paykull, 1789) Stenus lustrator richson, 1839 Stenus nitidiusculus Stephens, 1833 RI VU Stenus pubescens Stephens, 1833 Stenus cf. tarsalis Ljungh, 1810 K34 Tachinus laticollis Gravenhorst, 1802 Tachinus pallipes (Gravenhorst, 1806) Tachinus rufipennis Gyllenhal, 1810 K35 Tachinus rufipes (Linnaeus, 1758) Tachyporus dispar (Paykull, 1789) Tachyporus transversalis Gravenhorst, 1806 RI N Tetartopeus terminatus (Gravenhorst, 1802) Dytiscidae Dosud bylo na území NPR Rašeliniště Jizery zjištěno celkem 21 druhů čeledi Dytiscidae, což je přibližně 18 % z celkového počtu 120 druhů uváděných z území České republiky (Hájek & Šťastný 2005). Tento počet je poměrně nízký v porovnání s NPR Rašeliniště Jizerky (38 druhů), avšak plně koresponduje s podobnými lokalitami v ostatních hraničních pohořích, např. rašeliniště Oceán v Krušných horách 21 druhů (Rupeš 1986). V druhovém spektru lokality jasně dominují druhy acidofilní (Rhantus suturellus), tyrfofilní (Hydroporus longicornis, Hydroporus gyllenhalii) a tyrfobiontní (Hydroporus morio, Ilybius aenescens, Ilybius crassus). Zcela je potlačen výskyt akcesorických cizorodých druhů ze skupiny iliofilů a termofilů (obr. 2). Z uvedeného počtu 21 zjištěných druhů je 6 (28,6 %) druhů zařazeno do bioindikační skupiny reliktních druhů, 10 (47,6 %) náleží ke skupině adaptabilních druhů a 5 (23,8 %) je zařazeno mezi eurytopní druhy. Zastoupení skupin R+ tvoří 76 % druhů. Lokalitu je možné z tohoto hlediska považovat za velmi zachovalou a sloužící jako unikátní refugium rašeliništní a chladnomilné fauny potápníkovitých. Do Červeného seznamu potápníkovitých ČR (Hájek & Šťastný 2005) jsou zařazeny tři druhy: Hydroporus longicornis, Ilybius crassus (oba v kategorii VU zranitelný) a Rhantus suturellus (NT téměř ohrožený). Sedm druhů je považováno za významné z faunistického, bioindikačního nebo ekologického hlediska a jsou dále komentovány. Pozoruhodný je výskyt dvou druhů potápníků rodu Hydroporus H. longicornis a H. ferrugineus, který byl prokázán pouze pomocí zemních pastí, standardně používaných pro terestrické skupiny brouků. I přes důkladný průzkum nebyly oba druhy na lokalitě klasickými metodami zjištěny. Vzhledem ke složení druhového spektra lze lokalitu hodnotit jako málo narušenou a blízkou přirozeným podmínkám v mnohem více severněji položených oblastech. Carabidae Dosud bylo na území NPR Rašeliniště Jizery zjištěno 53 druhů čeledi Carabidae, což představuje cca 10 % z celkového počtu 518 druhů a poddruhů známých z České republiky (Veselý et al. 2005). Počet zjištěných druhů je srovnatelný s NPR Rašeliniště Jizerky 58 druhů (Vonička & Šťastný 2005). V porovnání s jinými rašeliništi v českých pohořích je tento počet poněkud vyšší, např. vrchoviště v Krušných horách 44 druhů (Hůrka et al. 1996), Polské rašeliniště v Krušných horách 30 druhů (Táborský 2000), vrchoviště na Horské Kvildě na Šumavě 43 druhů (Hůrka et al. 1996). Vyšší počet zaznamenaných druhů je patrně způsoben větší 58

11 Obr. 2. Zastoupení ekologických skupin potápníkovitých (n = 21) v NPR Rašeliniště Jizery. Všechny údaje jsou v %, několikanásobné zastoupení druhů v ekologických skupinách je možné. Fig. 2. Representation of ecological groups of diving beetles (n = 21) in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve. ll data given as percentages; one species can belong to multiple ecological groups eu il ac ty tb si re tr et cr diverzitou biotopů, zejména přítomností vodního toku a také větším počtem sběrných metod. Na přechodových rašeliništích v nižších polohách je počet zjištěných druhů naopak výrazně vyšší: přechodová rašeliniště v CHKO Třeboňsko 72 druhů (Hůrka et al. 1996), přechodové rašeliniště Soos 109 druhů (Hejkal 1990). Z uvedeného počtu 53 druhů je 7 (13,2 %) reliktních, do skupiny adaptabilních druhů patří 37 (69,8 %) a pouze 9 druhů (17 %) je eurytopních. Zastoupení skupin R+ tvoří 83 % druhů. K charakteristickým druhům patří tyrfobiont gonum ericeti, který žije pouze na rašeliništích v horách a vzácně i v pahorkatinách. K tyrfofilním druhům, obývajícím kromě rašelinišť i jiné podmáčené biotopy, lze zařadit střevlíky gonum gracile, Patrobus assimilis a Trechus amplicollis. Tito stenotopní hygrofilové žijí i na prameništích, v močálech, na březích potoků apod., vždy ale v zachovalých a antropogenně nenarušených nebo málo narušených biotopech. Lesní střevlíci jsou zastoupeni celou řadou druhů, z nichž nejvýznamnější je Pterostichus rufitarsis cordatus, typický představitel fauny horských smrkových a bukových lesů, vyskytující se často právě v rašelinných a podmáčených smrčinách. K dalším druhům horských lesů, které sestupují do podhůří jen ojediněle, patří Carabus sylvestris, Leistus piceus a Pterostichus unctulatus. Faunu štěrkových břehů potoků zastupuje především reliktní druh Nebria rufescens, ve vyšších pohořích obývající i alpínské pásmo. K běžným ripikolním druhům patří Bembidion tibiale a B. geniculatum. Fauna vřesovišť je zastoupena reliktním callunobiontem Bradycellus ruficollis (v NPR pouze jediný nález), hojnější je B. harpalinus, který ale není striktně vázaný na porosty vřesu. Mezi vzácné druhy lze zařadit i střevlíka Harpalus solitaris (ojedinělý nález). Naopak nejhojnější (s největším počtem nálezů) a ve vzorcích nejpočetnější (dominantní) jsou hygrofilní druhy Pterostichus diligens, Pterostichus rhaeticus a gonum fuliginosum. Vyskytovaly se prakticky ve všech sledovaných biotopech s výjimkou vřesových porostů na náplavech Jizery. V Červeném seznamu ohrožených druhů střevlíkovitých ČR (Veselý et al. 2005) jsou zařazeny dva druhy: gonum ericeti (kategorie VU zranitelný) a Pterostichus rufitarsis cordatus (NT téměř ohrožený). Celkově lze charakterizovat faunu střevlíkovitých NPR jako velmi cennou s neobvykle vysokým zastoupením reliktních (stenotopních) druhů. 59

12 Osm druhů je považováno za významné z faunistického, bioindikačního nebo ekologického hlediska a jsou dále komentovány. Staphylinidae V průběhu průzkumu bylo na území NPR zjištěno 124 druhů, což představuje cca 9 % z celkového počtu druhů uváděných z České republiky (Boháč et al. 2005). Z tohoto počtu je zařazeno 28 (22,6 %) druhů k reliktům I. řádu, 52 (41,9 %) k reliktům II. řádu a 44 (35,5 %) k eurytopním druhům. Zastoupení skupin RI+ tvoří 64,5 %. Velmi vysoký počet stenotopních reliktních druhů vypovídá o mimořádné hodnotě zkoumané NPR. Tab. 2. Počet druhů z jednotlivých bioindikačních skupin [absolutní / relativní] Tab. 2. Number of species from individual biondication groups [absolute / relative] Bioindikační skupina/biondication group R(RI) () Dytiscidae 6/28,6 10/47,6 5/23,8 Carabidae 7/13,2 37/69,8 9/17,0 Staphylinidae 27/21,8 53/42,7 44/35,5 Celkem/Total 40/20,2 100/50,5 58/29,3 Do Červeného seznamu drabčíkovitých ČR (Boháč et al. 2005) je zařazeno rovněž 28 druhů. Čtyři druhy patří ke kriticky ohroženým (CR): Dropephylla cf. pieninensis (v Boháč et al. (2005) není tento nově popsaný druh uveden, patří ale do kategorie CR), Gnypeta caerulea, Mycetoporus bimaculatus a Pycnoglypta lurida. Pět druhů je zařazeno mezi ohrožené (N): Bryoporus cernuus, usphalerum tenenbaumi, Geodromicus cf. nigrita, Olophrum rotundicolle a Tachyporus transversalis. Ostatních 19 druhů skupiny RI je zařazeno v kategorii zranitelný (VU). Celkem 20 druhů je považováno za významné z faunistického, bioindikačního nebo ekologického hlediska a jsou dále komentovány. Celkově lze faunu drabčíkovitých NPR Rašeliniště Jizery charakterizovat jako velmi cennou s vysokým zastoupením druhů přirozených a málo ovlivněných stanovišť. Komentáře k významným druhům Mezi významné druhy je zařazena většina druhů, patřících do bioindikační skupiny R/RI (Šťastný 1999; Hůrka et al. 1996; Boháč et al. 2004), většina druhů uvedených v Červených seznamech (Hájek & Šťastný 2005; Veselý et al. 2005; Boháč et al. 2005) a dále faunisticky či jinak pozoruhodné druhy. Použité zkratky: JP J. Preisler, JŠ J. Šťastný, PK P. Krásenský, PŠ P. Štourač, PV P. Vonička, JP & PV J. Preisler & P. Vonička, SM Severočeské muzeum v Liberci; [pub.] publikováno. K1: Dytiscidae: Hydroporus ferrugineus Stephens, 1828 [R] 17.VI.-14.VII.1999, 1 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 1 ex., 20.IV.-5.V.2000, 5 ex., vše v zemních pastích, PV lgt., coll. SM. Nejčastěji nalézán v pramenech a prameništích, částečně adaptován k životu v podzemních vodách. Běžnými sběrnými metodami používanými pro vodní brouky zde nebyl na typických biotopech nalezen. V NPR zjištěn opakovaně v průběhu dvou let pouze v zemních pastích. 60

13 K2: Dytiscidae: Hydroporus gyllenhalii (Schiødte, 1841) [R] 9.V.1991, 2 ex., 20.V.1992, 3 ex., 8.VII.1992, 5 ex., 10.VI.1994, 1 ex., 6.VI.1995, 1 ex., 2.VI.1997, 1 ex., vše JŠ lgt. et coll. V ČR vzácný a lokální druh indikující nenarušená stanoviště, typický druh lesních rašelinišť. V NPR přežívá ve vhodných biotopech stabilní populace. K3: Dytiscidae: Hydroporus longicornis Sharp, 1871 [R, VU] 27.V.-17.VI.1999, 4 ex., 17.VI.-14.VII.1999, 1 ex., 20.IV.-5.V.2000, 4 ex., vše v zemních pastích, PV lgt., coll. SM. V ČR se většina známých lokalit nachází ve vyšších polohách hraničních pohoří. Podobně jako u druhu H. ferrugineus byl v NPR zjištěn pouze pomocí zemních pastí. K4: Dytiscidae: Hydroporus morio ubé, 1838 [R] 9.V.1991, 2 ex., 20.V.1992, 1 ex., 8.VII.1992, 2 ex., 10.VI.1994, 2 ex., 6.VI.1995, 1 ex., 24.IX.1996, 2 ex., vše JŠ lgt. et coll. V ČR známý především z horských rašelinišť. V NPR se vyskytuje stabilní populace. K5: Dytiscidae: Ilybius aenescens Thomson, 1870 [R] 5.IV.1988, 1 ex., 20.V.1992, 3 ex., 8.VII.1992, 2 ex., 16.VIII.1993, 3 ex., 10.VI.1994, 1 ex., 6.VI.1995, 2 ex., 4.-5.VII.1995, 3 ex., 19.VII.1996, 2 ex., 14.VI.1998, 2 ex., 30.VIII.1998, 1 ex., 4.IX.2005, 2 ex., vše JŠ lgt. et coll. Bioindikačně významný druh, ve střední vropě se vyskytuje pouze na horských rašeliništích. K6: Dytiscidae: Ilybius crassus Thomson, 1854 [R, VU] 9.V.1991, 1 ex., 20.V.1992, 2 ex., 8.VII.1992, 2 ex., 1.V.1993, 1 ex., 16.VIII.1993, 3 ex., 10.VI.1994, 3 ex., 6.VI.1995, 1 ex., 4.-5.VII.1995, 2 ex., 30.VIII.1998, 4 ex., 4.IX.2005, 5 ex., vše JŠ lgt. et coll. Bioindikačně významný boreomontánní prvek. V celé střední vropě je považován za typický tyrfobiontní druh vyskytující se pouze v horských a podhorských rašeliništích. K7: Dytiscidae: Rhantus suturellus (Harris, 1828) [, NT] 5.IV.1988, 1 ex., 9.V.1991, 1 ex., 20.V.1992, 2 ex., 8.VII.1992, 1 ex., vše JŠ lgt. et coll. V Čechách poměrně vzácný acidofilní druh. Na území NPR byl zjišťován pravidelně, ale pouze v lesních biotopech. K8: Carabidae: gonum ericeti (Panzer, 1809) [R, VU] 10.V.-8.X.2004, celkem 13 ex. v zemních pastích na rašelinném bezlesí ve střední části NPR, PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]; VII.2003, 2 ex., IX.2003, 1 ex., vše v zemních pastích, PV lgt. et coll. Tyrfobiont, heliofil, v Čechách vzácný, jen lokálně hojný druh na rašeliništích všech typů v horách až pahorkatinách (Hůrka 1996). V Jizerských horách zjištěn na řadě rašelinišť, např. Rašeliniště Jizerky, Na Čihadle, Černá jezírka, Klečové louky, Tetřeví louka, často v silných a stabilních populacích (Vonička 1995). V NPR Rašeliniště Jizery byl výskyt opakovaně zaznamenán pouze ve střední části. K9: Carabidae: mara erratica (Duftschmid, 1812) [R] 5.V.2000, 1 ex., JP lgt., coll. PV, 30.VI.2000, 1 ex., PV lgt. et coll. 61

14 V Čechách ojedinělý až hojný druh polosuchých stanovišť bez zastínění. Na pastvinách, lesních světlinách a alpínských loukách v horách (Hůrka 1996). V Jizerských horách se vyskytuje na vhodných biotopech po celé náhorní plošině, např. Černá hora, Jizerka, Tetřeví louka (Vonička 1995). Rašeliniště nejsou typickým biotopem pro tento druh. K10: Carabidae: Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) [R] 2.VIII.2001, 1 ex., J. Říha lgt. et coll. Callunobiont, v Čechách ojedinělý, jen lokálně hojný druh na rašeliništích s porosty vřesu a vřesovištích, především v pahorkatinách, ale i v horách a nížinách (Hůrka 1996). V Jizerských horách lokálně hojný druh v porostech vřesu podél lesních cest a na některých rašeliništích (např. Torfowisko Młynskie na polské straně údolí Jizery (P. Vonička, nepubl. údaje)). V NPR Rašeliniště Jizery dosud pouze výše uvedený nález. Vzácný výskyt tohoto druhu v sledovaném území může být způsoben tím, že porosty vřesu se zde vyskytují na náplavech Jizery, které bývají několikrát v roce zaplaveny. Pro úspěšný vývoj larev je toto stanoviště pravděpodobně nevhodné. K11: Carabidae: Harpalus solitaris Dejean, 1829 [] 27.V.-17.VI.1999, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll. V Čechách vzácný až ojedinělý druh suchých až indiferentních stanovišť bez zastínění. Na pastvinách, polích, lesních světlinách a rašeliništích v nížinách až horách, nejčastěji v podhůří (Hůrka 1996). V Jizerských horách je vzácný, nalezen např. na vrchu Bukovec (Vonička & Čtvrtečka 1999). K12: Carabidae: Nebria rufescens (Strøm, 1768) [R] 1.VI.2000, 1 ex. na břehu Jizery v dolní části, PV lgt. et coll. V ČR hojný druh v sudetských a karpatských pohořích v alpínském pásmu a na vlhkých štěrkových, kamenitých i balvanitých březích vod (Hůrka 1996). V Jizerských horách na štěrkových a kamenitých březích řek lokálně hojný. K13: Carabidae: Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 [R] 7.VI.-18.VIII.1994, celkem 13 ex. v zemních pastích v rašelinné smrčině, PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]; 27.V.-17.VI.1999, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll.; 2.VIII.2001, 3 ex., J. Říha et PV lgt. et coll. Druh s boreomontánním rozšířením, ve střední vropě jako glaciální relikt buď v horách nebo v chladných bažinatých biotopech pahorkatin. V Čechách ojedinělý až vzácný, pouze velmi lokálně hojný na vlhkých až velmi vlhkých nezastíněných nebo částečně zastíněných stanovištích na rašeliništích, kyselých močálovitých loukách, prameništích apod., v horách až pahorkatinách (Hůrka 1996). V Jizerských horách se vyskytuje na více rašeliništích, např. Malá Klečová louka, Na Čihadle (Vonička 1995), Černá jezírka, Rašeliniště Jizerky (Macháček 1982), nejčastěji nalézán v porostech rašeliníku. K14: Carabidae: Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1842 [R, NT] 10.V.-1.IX.1994, 11 ex. v zemních pastích v rašelinné smrčině ve střední části NPR, PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]. V ČR ojedinělý až vzácný v horských lesích a na rašeliništích (Hůrka 1996). V Jizerských horách nejčastěji ve vrcholových a rašelinných smrčinách, např. hora Jizera, Malá Klečová 62

15 louka, Vlašský hřeben (Vonička 1995), Rašeliniště Jizerky (Macháček 1982). V NPR Rašeliniště Jizery více nálezů pouze ze střední části v rašelinné smrčině, na rašelinných bezlesích nebyl zjištěn. Nálezy z území NPR uvádí již Heyrovský (1962). K15: Carabidae: Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] 22.VI.-8.X.1994, 7 ex. v zemních pastích ve střední části NPR, vše PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]; 13.VI.1996, 1 ex.; 27.V.-17.VI.1999, 1 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 1 ex., 30.VI.-3.VIII.2000, 1 ex., vše v zemních pastích; 15.VI.2001, 2 ex., 2.VIII.2001, 5 ex.; vše PV lgt. et coll. V Čechách vzácný, jen velmi lokálně hojný na vlhkých až velmi vlhkých biotopech. Na rašeliništích a prameništích, na vlhkých březích vodních toků v horách až podhůří, jen vzácně proniká do nížin (Hůrka 1996). V Jizerských horách se vyskytuje na vhodných biotopech po celém území vrcholové části, např. Na Čihadle, Poledník, Tetřeví louka (Vonička 1995), Smrk (Růžička & Vonička 1999), Černá jezírka, Rašeliniště Jizerky (Macháček 1982). V NPR Rašeliniště Jizery řada nálezů v horní a střední části rezervace, kde je lokálně hojný. K16: Staphylinidae: nthophagus omalinus arrowi Koch, 1933 [RI, VU] 21.VI.2000, 1 ex., PV lgt. et coll., PK det. rborikol a florikol. V zachovalých horských oblastech na nejrůznějších květech, v ČR poměrně vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K17: Staphylinidae: theta amplicollis (Mulsant et Rey, 1873) [RI, VU] 5.V.2000, 1 ex., JP lgt., PŠ det., coll. PV. Fytodetritikol, v ČR nehojně na vlhkých stanovištích od nížin do hor (P. Štourač, pers. comm.). K18: Staphylinidae: theta cf. arctica (Thomson, 1856) [RI, VU] VI.2000, 1. v zemní pasti, PV lgt. et coll., PK det. Stenotopní tyrfofil žijící na rašeliništích v mechu, trsech Carex spp. apod. (Boháč & Matějíček 2003). Fytodetritikol, muscikol a hygrofil vyskytující se v horských oblastech i v bažinách, v nivách potoků v tlející trávě apod., na příhodných biotopech hojný (P. Krásenský, pers. comm.). K19: theta contristata (Kraatz, 1856) [RI, VU] 27.V.-17.VI.1999, 6 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 2 ex., PV lgt., PK det., coll. PV et SM. Fytodetritikol, subalpínský druh. V ČR v horských oblastech lokální a velmi vzácný (P. Krásenský, pers. comm.). K20: Staphylinidae: theta diversa (Sharp, 1869) [] 30.IV.-17.V.2002, 1 ex. v Malaiseho pasti, JP & PV lgt., PK det., coll. PV. Fytodetritikol, v ČR vzácný horský druh (P. Krásenský, pers. comm.). K21: Staphylinidae: theta fallaciosa (Sharp, 1869) [RI, VU] IX.2003, 1 ex. v Malaiseho pasti, JP & PV lgt., PK det., coll. PV. Fytodetritikol a hygrofil žijící především ve vyšších polohách na vlhkých loukách a rašeliništích, často v náplavech. V ČR poměrně vzácný a lokální (P. Krásenský, pers. comm.). 63

16 K22: Staphylinidae: theta strandiella Brundin, 1954 [RI, VU] 30.VI.2000, 1 ex., PV lgt., PŠ det., coll. PV. Fytodetritikol, v ČR celkem vzácně v podhorských a horských oblastech na vlhkých stanovištích v mechu, ale i tlejících látkách (P. Štourač, pers. comm.). K23: Staphylinidae: Bryoporus cernuus (Gravenhorst, 1806) [RI, N] 14.VII.-20.VIII.1999, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll., PK det. Fytodetritikol a muscikol. Subalpínský a alpínský druh žijící na vlhkých místech v mechu či detritu. V ČR po celém území v horských oblastech, ale vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K24: Staphylinidae: Dropephylla cf. pieninensis Jászay et Hlaváč, 2006 [RI, CR] 27.VIII.-10.IX.2002, 1, Malaiseho past, JP & PV lgt., PŠ det., coll. PV. Samice patřící velmi pravděpodobně k tomuto nově popsanému druhu, známému dosud ze Slovenska (Pieniny), Moravy (Beskydy) a Francie (Vaucluse) (Jászay & Hlaváč 2006). Potvrzení determinace a tím i výskytu tohoto druhu jako nového pro faunu Čech bude možné až po nálezu samce. K25: Staphylinidae: ncephalus complicans Stephens, 1832 [RI, VU] VIII.2002, 1 ex. v Malaiseho pasti, JP & PV lgt., PK det., coll. PV. urytopní hygrofil žijící na mokrých loukách, okrajích lesů, březích potoků apod. v opadu, norách drobných savců, v detritu a na stromových houbách (Boháč & Matějíček 2003). Častější v podvečerních a nočních smycích (P. Krásenský, pers. comm.). K26: Staphylinidae: Gnypeta caerulea (C. R. Sahlberg, 1830) [RI, CR] 17.VI.1999, 1 ex., JP lgt., PK det., coll. PV. urytopní ripikol a hygrofil žijící na bahnitých i písčitých březích vod, indiferentní k zastínění. Z ČR málo známých údajů (P. Krásenský, pers. comm.). K27: Staphylinidae: Gymnusa variegata Kiesenwetter, 1845 [RI, VU] 27.V.1999, 1 ex., JP lgt., PK det., coll. PV. Stenotopní hygrofil žijící na březích lesních toků a tůní, na prameništích, v bažinách v detritu či mechu (Boháč & Matějíček 2003). V ČR po celém území, ale vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K28: Staphylinidae: Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) [RI, VU] 26.IX.1998, 1 ex., JP lgt., PK det., coll. PV. Stenotopní hygrofil žijící v bažinách, na bahnitých březích toků, rybníků, v rašeliništích apod. Nejčastěji na vodních rostlinách, v detritu, pod listím a v mechu (Boháč & Matějíček 2003). V ČR poměrně vzácný (P. Krásenský, pers. comm.). K29: Staphylinidae: Mycetoporus bimaculatus Lacordaire, 1835 [RI, CR] 27.V.-17.VI.1999, 1, zemní past, PV lgt. et coll., PŠ det. Stenotopní hygrofil žijící v lesích u potoků pod listím a v mechu. Boháč & Matějíček (2003) charakterizují tento druh jako eurytopního hygrofila, ale zároveň jej řadí do bioindikační 64

17 skupiny RI a kategorie kriticky ohrožený (CR) a uvádějí, že z České republiky jsou známy pouze dva nálezy. Stejná klasifikace (CR) je uvedena i v Červeném seznamu drabčíkovitých ČR (Boháč et al. 2005). Přitom stejní autoři (Boháč et al. 2004) jej řadí patrně omylem do bioindikační skupiny. K30: Staphylinidae: Olophrum rotundicolle (C. R. Sahlberg, 1827) [RI, N] 14.VII.-20.VIII.1999, 8 ex., 20.VIII.-17.IX.1999, 9 ex., vše v zemních pastích, PV lgt., PK det., coll. PK, PŠ, PV et SM. urytopní hygrofil, humikol a fytodetritikol žijící na rašeliništích, bahnitých březích vod a vlhkých loukách. V ČR lokální a vzácný (P. Krásenský, pers. comm.). K31: Staphylinidae: Philonthus nigrita (Gravenhorst, 1806) [RI, VU] 22.VI.-5.VII.1994, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll., J. Janák det.; 17.VI.-14.VII.1999, 2 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 2 ex., 20.IV.-5.V.2000, 1 ex., vše v zemních pastích, 2.VIII.2001, 1 ex., 8.VI.2004, 1 ex., vše PV lgt. et coll., PK det.; 30.IV.-17.V.2002, 6 ex., VI.2002, 1 ex., vše Malaiseho past, 26.IV.-5.V.2003, 1 ex., žluté misky, vše JP & PV lgt., PK det., coll. SM. Stenotopní tyrfofil žijící na rašeliništích ve Sphagnum spp. a v detritu (Boháč & Matějíček 2003). V ČR po celém území na zachovalých biotopech (P. Krásenský, pers. comm.). K32: Staphylinidae: Pycnoglypta lurida (Gyllenhal, 1813) [RI, CR] 14.VII.1999, 1 ex., 4.XI.1999, 1 ex., oba sesmýkány z vegetace na rašelinném bezlesí, JP lgt., PK det., coll. PV et PŠ. Stenotopní hygrofil, žijící velmi vzácně na vlhkých a bahnitých loukách (P. Krásenský, pers. comm.). K33: Staphylinidae: Quedius unicolor Kiesenwetter, 1847 [RI, VU] 17.VI.-14.VII.1999, 1 ex., zemní past, PV lgt. et coll., PK det. Humikol a muscikol. Podhorský až horský druh, který vystupuje až do alpínského pásma. V ČR po celém území, ale velmi vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K34: Staphylinidae: Stenus cf. tarsalis Ljungh, 1810 [] 26.IX.1998, 1, JP lgt., PK det., coll. PV; 21.VI.2001, 2, PV lgt. et coll., PK det.; VI.2002, 1, Malaiseho past, JP & PV lgt., PK det., coll. SM. urytopní hygrofil žijící na březích mokřadů, v nivách řek a ve vlhkých lesích pod listím, v detritu nebo v rašeliníku, často na vegetaci (Boháč & Matějíček 2003). Byly dosud nalezeny pouze samice, patřící podle vnějších znaků pravděpodobně k výše uvedenému druhu. Spolehlivé rozlišení od velice podobného druhu Stenus oscillator Rye, 1870 [RI, VU] je ale možné pouze na základě tvaru aedeagu samců. K35: Staphylinidae: Tachinus rufipennis Gyllenhal, 1810 [] V.1994, 1 ex., zemní past, PV lgt. et coll., J. Janák det. Vzácný druh s velkým rozpětím vertikálního rozšíření od nížin do hor. Skrytě žijící obskurikol, nejčastěji v norách drobných zemních savců, ale také v sutích, jeskynních vchodech apod. (P. Krásenský, pers. comm.). Nález na rašeliništi je neobvyklý. V Jizerských horách se vyskytuje hlavně v sutích (Růžička & Vonička 1999). 65

18 Tab. 3. Počet zjištěných a významných druhů z jednotlivých zkoumaných čeledí. Tab. 3. Number of recorded and significant species from investigated families. Čeleď/Family Počet druhů/number of species Významné druhy/significant species Dytiscidae 21 7 Carabidae 53 8 Staphylinidae Celkem/Total ntropogenní ovlivnění (zachovalost) zkoumaného území Klasifikace antropogenního ovlivnění resp. zachovalosti biotopů podle zastoupení druhů jednotlivých bioindikačních skupin ve vzorcích je uvedena podle Moravce et al. (2006). Jako podklad byl autory použit návrh Táborského & Čechury (2002), kteří porovnávají relativní zastoupení bioindikačně významnějších druhů skupin R/RI a / se zastoupením bioindikačně méně významných druhů skupiny. Pokud ve vzorku výrazněji převažují druhy skupin R/RI a /, jedná se o stanoviště slabě ovlivněné až neovlivněné. Pokud ve vzorku výrazněji převažují druhy skupiny, jedná se o stanoviště silně ovlivněné až degradované. Více či méně vyrovnané zastoupení druhů skupin R/RI+/ a svědčí o tom, že se jedná o stanoviště (průměrně) ovlivněné. Návrh klasifikace se řídil především snahou o co největší jednoduchost a tím i snadnou použitelnost, což ovšem na druhé straně s sebou přináší mnoho závažných nedostatků, které je nezbytné teprve vyřešit. Klasifikaci je proto nutné pokládat za provizorní. Tab. 4. Klasifikace antropogenního ovlivnění prostředí (biotopů, lokalit). Tab. 4. Classification of anthropogenic change of the environment (locality, biotope). Stupeň ovlivnění Degree of affection R/RI+/R2 I 0-29,9 % II 30-39,9 % III 40-49,9 % IV 50-59,9 % V 60-69,9 % VI 70-79,9 % VII % Biotop/Lokalita Biotope/Locality velmi silně ovlivněné až degradované very high affected to degraded velmi silně ovlivněné very high affected silně ovlivněné high affected ovlivněné affected slabě ovlivněné low affected velmi slabě ovlivněné very low affected velmi slabě ovlivněné až neovlivněné (klimax) very low affected to unaffected (climax) Na základě zastoupení druhů bioindikačních skupin R/RI+/ v čeledi Dytiscidae je území hodnoceno stupněm VI, tedy jako velmi slabě ovlivněné, v čeledi Carabidae stupněm VII, tedy jako území velmi slabě ovlivněné až neovlivněné a v čeledi Staphylinidae 66

19 Tab. 5. Zastoupení bioindikačních skupin R/RI+/ v NPR Rašeliniště Jizery Tab. 5. Representation of bioindication groups R/RI+/ in the Rašeliniště Jizery NNR Čeleď/Family Dytiscidae 16 / 76,2 % Carabidae 44 / 83,0 % Staphylinidae 80 / 64,5 % Počet druhů skupin R/RI+/ / Number of species from bioindication groups R/RI+/ [absolute / relative] stupněm V, tedy jako slabě ovlivněné. Tento rozdíl může být způsoben rozdílnou bionomií, mobilitou a ekologií posuzovaných skupin v závislosti na použitých metodách sběru materiálu. Zejména proteinové pasti mohou přilákat větší počet makropterních druhů drabčíků žijících v zahnívajících látkách živočišného původu z větší vzdálenosti i mimo území NPR. Tyto druhy jsou většinou všeobecně rozšířené, eurytopní a tedy bioindikačně málo významné a jsou často zařazeny do skupiny. Na základě celkového zastoupení druhů bioindikačních skupin R/RI+/ všech tří zkoumaných čeledí (Carabidae, Dytiscidae, Staphylinidae) je území hodnoceno jako velmi slabě ovlivněné (stupeň VI). ZÁVĚR Výsledky inventarizačního průzkumu brouků čeledí Dytiscidae, Carabidae a Staphylinidae NPR Rašeliniště Jizery potvrdily, že jde o mimořádně cenné a zachovalé území nejen v rámci Jizerských hor, ale i v širším kontextu České republiky. Zachovala se zde významná fauna potápníkovitých, střevlíkovitých a drabčíkovitých brouků s vysokým zastoupením stenotopních a reliktních druhů, obývajících pouze přírodně zachovalá a člověkem velmi málo ovlivněná území. Přes značné změny, k nimž došlo v nedávné minulosti působením imisí, zůstává nadále NPR Rašeliniště Jizery významným refugiem rašeliništní coleopterofauny s jedinečnou druhovou skladbou. Poděkování. Naše poděkování patří všem kolegům, kteří se podíleli na determinaci materiálu drabčíkovitých: Ladislavu Hromádkovi (Praha), Jiřímu Janákovi (Rtyně nad Bílinou), Pavlu Krásenskému (Chomutov) a Petru Štouračovi (Praha). Za pomoc při sběru v terénu a při selekci materiálu z pastí děkujeme Jiřímu Preislerovi (Liberec), za poskytnutí údajů k významným druhům střevlíkovitých Janu Říhovi (Teplice). Pavlu Krásenskému a Petru Štouračovi děkujeme rovněž za komentáře k významným druhům drabčíkovitých a Pavlu Moravcovi (Litoměřice) za pročtení rukopisu a cenné připomínky. Davidu S. Boukalovi (České Budějovice) patří náš dík za revizi anglického textu. Průzkum byl podpořen grantem VaV 620/2/03. Literatura BOHÁČ J. & MTĚJÍČK J. 2003: Katalog brouků Prahy, sv. IV. Drabčíkovití Staphylinidae. (Catalogue of the beetles (Coleoptera) of Prague, vol. IV. Staphylinidae). Praha, 256 pp (in Czech, nglish summary). Boháč J., Matějíček J. & Rous R. 2004: Check-list drabčíkovitých (Coleoptera, Staphylinidae) České republiky (2004) se zařazením druhů do skupin podle jejich ekologických nároků a citlivosti k antropogenním vlivům a podle stupně ohrožení. [ Boháč J., Matějíček J. & Rous R. 2005: Staphylinidae (drabčíkovití), pp In: FRKČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. gentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp (in Czech and nglish). Cuppen J. 1986: The Influence of cidity and Chlorinity on the Distribution of Hydroporus Species in the Netherlands. nt. Basiliensia, 18:

20 Demek J. [ed.] 1987: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. cademia, Praha, 584 pp (in Czech). Fichtner. 1978: inige Bemerkungen zum Vorkommen aquatischer Coleoptera und Hemiptera im Isergebirge. nt. Nachr., Dresden, 22: Fichtner. 1980: inige Bemerkungen zum Vorkommen aquatischer Coleoptera und Hemiptera im Isergebirge. nt. Nachr., Dresden, 24: HÁJK J. & ŠŤSTNÝ J. 2005: Dytiscidae (potápníkovití), pp In: FRKČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. gentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp (in Czech and nglish). Hebauer F. 1976: Subhalofile Dytisciden. nt. Bl., 72: Hejkal J. 1990: Carabids (Coleoptera, Carabidae) of the peat bog Soos in W-Bohemia: faunistical and ecological study. Fol. Mus. Rer. Natur Bohem. Occ., Zool., Plzeň, 32: Heyrovský L. 1962: Další příspěvek k faunistice a bionomii československých coleopter. (Weiterer Beitrag zur Faunistik und Bionomie der tschechoslowakischen Coleopteren). cta Mus. Reginaehradecensis, S..: Sci. Nat., 4: (in Czech, German summary). Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp (in nglish and Czech). HŮRK K., VSLÝ P. & FRKČ J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. (Die Nutzung der Laufkäfer (Coleoptera: Carabidae) zur Indikation der Umweltqualität). Klapalekiana, 32: (in Czech, German summary). Chaloupský J. [ed.] 1989: Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor (1: ). Ústřední ústav geologický, Praha (in Czech). JÁSZY T. & HLVÁČ P. 2006: revision of the Palaearctic species of the genus Dropephylla (Coleoptera: Staphylinidae: Omaliinae). ntomol. Probl., 36: Löbl I. & Smetana. [eds.] 2003: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 1. rchostemata Myxophaga dephaga. pollo Books, Stenstrup, 819 pp. Löbl I. & Smetana SMTN. [eds.] eds.]] 2004: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 2. Hydrophiloidea Histeroidea Staphylinoidea. pollo Books, Stenstrup, 942 pp. Macháček M. 1982: Střevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) vybraných rašelinišť Jizerských hor. Dipl. práce, 155 pp., dep. in Katedra systematické zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Praha (in Czech). Michel J. 1911: Verzeichnis der Käfer vom Gebiete des Jeschken und Isergebirges. Mitteil. Ver. Naturfr. Reichenberg, 40: MORVC P., VONIČK P., ŠŤSTNÝ J. & KRÁSNSKÝ P. 2006: Výsledky faunisticko-ekologického průzkumu brouků čeledí Carabidae, Haliplidae, Noteridae, Dytiscidae, Helophoridae, Hydrochidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Staphylinidae, Dryopidae a Heteroceridae (Coleoptera) mokřadních biotopů v okolí skládky toxických odpadů v Chabařovicích, sz. Čechy. (Results of the faunistic and ecological research of families Carabidae, Haliplidae, Noteridae, Dytiscidae, Helophoridae, Hydrochidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Staphylinidae, Dryopidae and Heteroceridae (Coleoptera) of the swamp biotopes in the vicinity of the toxic waste dump in Chabařovice, northwestern Bohemia). Sbor. Obl. Muz. v Mostě, Řada Přír., 28: (in Czech, nglish summary). Pax F. 1933: Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen. llgemeiner Teil I, Heft 4: Pruner L. & Míka P. 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. (List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system). Klapalekiana, 32 (Suppl.): (in Czech, nglish summary). Quitt. 1971: Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1 74 (in Czech). Rozkošný R. [ed.] 1980: Klíč vodních larev hmyzu. cademia, Praha, 521 pp (in Czech). RUPŠ I. 1986: Dytiscidae (Coleoptera) rašeliniště Oceán v západní části Krušných hor. (Dytiscidae (Coleoptera) of the peat-bog Oceán in the western Krušné Mts.). Zprávy Čs. Spol. ntomol. při ČSV, 22: (in Czech, nglish summary). Růžička J. & Vonička P. 1999: Brouci (Coleoptera) suťových ekosystémů Jizerských hor a Ještědu (severní Čechy). (Beetles (Coleoptera) of rock debris ecosystems in the Jizerské hory Mts. and the Ještěd Mts. (Northern Bohemia)). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, 21: (in Czech, nglish summary). Skalický V. 1988: Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: HJNÝ S. & SLVÍK B. [eds.]: Květena ČSR, díl 1. cademia, Praha (in Czech). SKOUPÝ V. 2004: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána. Ground-beetles (Coleoptera: Carabidae) of the Czech and Slovak Republics of Jan Pulpan s collection. Public History, Praha, 213 pp.+cd-rom (in Czech and nglish). Šťastný J. 1996a: Potápníkovití (Coleoptera, Dytiscidae) v CHKO Jizerské hory. Dipl. práce, dep. in Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta UK, Praha (in Czech). 68