Iz 6,9 10 v Novém zákoně a v Jeronýmově komentáři *

Transkript

1 Iz 6,9 10 v Novém zákoně a v Jeronýmově komentáři * Gabriela Ivana Vlková Řada novozákonních veršů je ovlivněna textem Iz 6,9 10, kde se hovoří o zatvrzelosti Božího lidu, o jeho neschopnosti porozumět a pochopit to, co slyší a vidí. Některé vycházejí ze znění, které uvádí řecká Septuaginta (LXX), jiné prozrazují vliv hebrejského textu, podle něhož zatvrzení lidu působí sám Bůh. 1 Cílem následujících řádků je vytvořit přehled o tom, která ze starozákonních verzí podmínila přejímání Iz 6,9 10 na různých místech zákona Nového, a následně ukázat, jak se s těmito nelehkými Izaiášovými verši, právě pod vlivem novozákonních výpovědí, vyrovnává ve svém komentáři ke knize Izaiáš sv. Jeroným Iz 6,9 10 a Nový zákon Všimněme si, v jakém novozákonním kontextu se citace či narážky na Iz 6,9 10 objevují. 3 Nepůjde o výklad jednotlivých perikop Nového zákona, nýbrž o ujasnění, kterou z možných textových verzí Izaiášova spisu byli jejich autoři ovlivněni. * Tento příspěvek byl vypracován v rámci projektu Historie a interpretace bible Grantové agentury České republiky (P401/12/G168). 1 Výklad hebrejského textu Iz 6,9 10, jeho srovnání s řeckou verzí i vyhodnocení možných důvodů, které vedly překladatele LXX k odlišnému chápání tohoto izaiášovského textu, viz v G. I. Vlková, Izaiáš 6,9 10 v Masoretském textu a v Septuagintě, Studia theologica 16,1 (2014): Je zde rozveden příspěvek, který zazněl na konferenci Patristická exegeze Písma (Praha, 20. září 2013), a detailně rozpracováno to, co článek zmíněný v předchozí poznámce ve svém závěru pouze naznačil. 3 Seznam příslušných veršů je převzat z B. Aland K. Aland (eds.), Novum Testamentum Graece, 27. rev. vyd., Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 2001, s Ze zmíněné edice jsou také přejímány samotné novozákonní texty.

2 104 Gabriela Ivana Vlková 1.1 Iz 6,9 10 a komentář k podobenství o rozsévači (Mt 13,14 15; Mk 4,12; Lk 8,10) Všechna synoptická evangelia obsahují podobenství o rozsévači (Mt 13,3 9; Mk 4,3 9; Lk 8,5 7) doplněné výkladem, který Ježíš poskytne jen svým učedníkům (Mt 13,19 23; Mk 4,14 20; Lk 8,11 15). Výkladu vždy předchází zdůvodnění, proč Ježíš mluví v podobenstvích a staví ostatní své posluchače do situace, kdy slyší, ale nerozumějí (Mt 13,11 18; Mk 4,11 12; Lk 8,10). Zatímco v Mt zazní výslovně, že se tak plní Izaiášovo proroctví, a jsou citovány verše Iz 6,9 10, ostatní synoptici Izaiáše nezmiňují. Přesto jsou jím ovlivněni. Zda přímo či nepřímo, to je předmětem následného vyhodnocení. Mt 13,14 15 Citace Iz 6,9 10 v Mt 13,14 15 je převzata z LXX, 4 přitom rozvíjí to, co Ježíš konstatuje už ve v. 13: διὰ τοῦτο ἐν παραβολαῖς αὐτοῖς λαλῶ, ὅτι βλέποντες οὐ βλέπουσιν καὶ ἀκούοντες οὐκ ἀκούουσιν οὐδὲ συνίουσιν, καὶ ἀναπληροῦται αὐτοῖς ἡ προφητεία Ἠσαΐου ἡ λέγουσα ἀκοῇ ἀκούσετε καὶ οὐ μὴ συνῆτε, καὶ βλέποντες βλέψετε καὶ οὐ μὴ ἴδητε ἐπαχύνθη γὰρ ἡ καρδία τοῦ λαοῦ τούτου, καὶ τοῖς ὠσὶν βαρέως ἤκουσαν καὶ τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτῶν ἐκάμμυσαν, μήποτε ἴδωσιν τοῖς ὀφθαλμοῖς 13 Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nehledí a slyšíce neslyší ani nechápou. 14 I naplňuje se na nich proroctví Izaiáše, jež praví: Sluchem budete poslouchat a nepochopíte a hledíce budete hledět a neuvidíte. 15 Srdce tohoto lidu totiž ztučnělo a ušima těžko slyšeli a své oči zavřeli, aby očima neviděli 4 Až na nepatrné detaily odpovídá textu uvedenému v J. Ziegler, Septuaginta. Vetus Testamentum graecum. Auctoritate Academiae Scientiarum Gottingensis editum, sv. XIV, Isaias, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht,

3 Studia theologica 16, č. 2, léto καὶ τοῖς ὠσὶν ἀκούσωσιν καὶ τῇ καρδίᾳ συνῶσιν καὶ ἐπιστρέψωσιν καὶ ἰάσομαι αὐτούς. 5 a ušima neslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se; a já je [mohu] uzdravit (?) 6 Terminologie v. 13. odpovídá terminologii následného v. 14, pouze se o hledění a slyšení hovoří v opačném pořadí než ve v. 14 (potažmo v LXX). Za povšimnutí stojí, že nejen citovaný text ve v předpokládá lid, který si svou nechápavost sám zavinil (viz γάρ ve v. 15), ale i podle v. 13 platí, že (ὅτι) Ježíšovi posluchači už tak jako tak špatně vidí a slyší. Zdůvodňující proto (διὰ τοῦτο) může působit rozpaky: neslyší -li posluchači, proč by mělo záležet na tom, zda Ježíš užívá podobenství či nikoliv? 7 Mk 4,12 ve srovnání s Mt 13,13 Rozpaky zmizí, uvážíme, uvážíme -li, jak komentuje důvod řeči v podobenstvích na paralelním místě Mk 4,11 12: καὶ ἔλεγεν αὐτοῖς ὑμῖν τὸ μυστήριον δέδοται τῆς βασιλείας τοῦ θεοῦ ἐκείνοις δὲ τοῖς ἔξω ἐν παραβολαῖς τὰ πάντα γίνεται, ἵνα βλέποντες βλέπωσιν καὶ μὴ ἴδωσιν, 11 I řekl jim: Vám je dáno tajemství Božího království ale těm, kdo jsou vně, se vše děje v podobenstvích, 12 aby hledíce hleděli, ale neviděli, 5 Z hlediska textové kritiky v nepředstavují problém. Smysl výpovědi by měnila pouze varianta ve v. 13: některé rukopisy (mezi nimi D a Θ) zde mají spojku ινα (aby), přičemž zbytek verše je přizpůsoben a formulován jako účelová věta (někdy i s doplněním μηποτε επιστρεψωσιν); οτι je však doloženo mnohem lépe. 6 Překlad v (včetně chápání futura ἰάσομαι ve zvažujícím smyslu) odpovídá překladu LXX ve Vlková, Izaiáš 6,9 10 v Masoretském textu a v Septuagintě, s Evans rozumí tvrzení v. 13 ve světle předchozího v. 12 ( Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. ): zatvrzelí posluchači si nezaslouží jasnou řeč; podobenství samo o sobě nevede k zatvrzení (to si zavinili posluchači), nicméně usnadňuje setrvání lidu v onom zatvrzení (srov. C. A. Evans, To See and not Perceive, Isaiah 6:9 10 in Early Jewish and Christian Interpretation, Sheffield: Academic Press, 1989, s. 110).

4 106 Gabriela Ivana Vlková 8 καὶ ἀκούοντες ἀκούωσιν καὶ μὴ συνιῶσιν, μήποτε ἐπιστρέψωσιν καὶ ἀφεθῇ αὐτοῖς. 8 a slyšíce slyšeli, ale nechápali, aby se neobrátili a nebylo jim odpuštěno. Zdůvodnění v Mk verzi připomíná Mt 13,13, i co do pořadí sloves hledět a slyšet, nicméně vyzní logičtěji: Ježíš mluví v podobenstvích, aby (ἵνα) ti, kdo jsou vně, nechápali. Zpětně se tedy že (ὅτι) v Mt 13,13 jeví především jako sekundární přizpůsobení motivu převzatého z Mk, 9 aby byl lépe sladěn s následně užitou citaci dle LXX. Mk neprozradí, že by jeho v. 12 představoval naplnění nějakého proroctví, nicméně dobře vystihuje, zvlášť ve svém závěru, smysl toho, co vypovídá právě Iz 6,9 10, ovšem v hebrejské, nikoli řecké verzi: Jdi a řekni tomuto lidu: Poslouchejte sebevíc, a přece nepochopte! Dívejte se sebevíc, a přece nepoznejte! Srdce tohoto lidu nech ztučnět a zatěžkej jeho uši a zamaž jeho oči, aby svýma očima neviděl a svýma ušima neslyšel a aby jeho srdce nerozumělo a neobrátil se a neuzdravil. 10 Často se předpokládá, že na Mk mohla mít vliv spíš aramejská tradice, protože 4,12 v některých detailech připomíná text targumu, který zprostředkovává její pozdější zápis. 11 Targum však ve své hlavní výpovědi (prorok má podíl na zatvrzení lidu) odpovídá tradici Masoretského textu. 12 V každém případě je Mk Izaiášovým textem ovlivněn, i když 8 Textová kritika ve v nezaznamenává žádný větší problém. Za zmínku stojí snad jen to, že některé rukopisy přidávají na konci v. 12 slova τα αμαρτηματα. Dále že kodex D má místo αφηθη tvar první osoby αφεθησομαι opravený na αφησω. Tyto varianty však nemají přednost před svědectvím důležitějších rukopisů. 9 Předpokládáme, že Mk je jedním z pramenů pro Mt. 10 Překlad hebrejského Masoretského textu je přebrán z Vlková, Izaiáš 6,9 10 v Masoretském textu a v Septuagintě, s Podle targumu totiž není lidem v Iz 6,9 pomocí imperativů nařizováno hledět a poslouchat, přitom nerozumět, ale už se o nich ve třetí osobě mluví jako o těch, kdo navzdory hledění a slyšení nechápou; v Iz 6,10 targum mluví o odpuštění (pomocí pasivního tvaru), nikoli uzdravení (srov. B. D. Chilton, The Isaiah Targum: Introduction, Translation, Apparatus nd Notes, The Aramaic Bible 11, Wilmington: Glazier, 1987, s. 15; Evans, To See and not Perceive, s. 92; H. Yoshimura, Did Jesus Cite Isa 6:9 10? Jesus Saying in Mark 4:11 12 and the Isaianic Idea of Hardening and Remnant, Åbo: Åbo Akademi University Press, 2010, s ; atd.). 12 Masoretský text Iz 6,9 10 pak s velkou pravděpodobností odpovídá původnímu textu (srov. Vlková, Izaiáš 6,9 10 v Masoretském textu a v Septuagintě, s. 2 5), tedy i heb-

5 Studia theologica 16, č. 2, léto ho parafrázoval a zjednodušil; dost možná ani neověřoval jeho přesné znění v nějaké z verzí, na rozdíl od autora Mt. Ten se nejspíš po přímé konfrontaci pokusil vyrovnat s LXX vypovídající něco jiného než původní hebrejský text (potažmo než Mk, kterým se Mt při svém zpracování podobenství inspiroval). 13 Lk 8,10 ve srovnání s Mk 4,12 Zdůvodnění řeči v podobenstvích v Lk 8,10 je stručnější než u ostatních synoptiků: 14 ὁ δὲ εἶπεν ὑμῖν δέδοται γνῶναι τὰ μυστήρια τῆς βασιλείας τοῦ θεοῦ, τοῖς δὲ λοιποῖς ἐν παραβολαῖς, ἵνα βλέποντες μὴ βλέπωσιν καὶ ἀκούοντες μὴ συνιῶσιν. 14 On řekl: Vám je dáno znát tajemství Božího království ale ostatním v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali. Lk zde evidentně vychází z Mk (zachovává i pořadí sloves vidět/hledět a slyšet), text však výrazně zjednodušuje. Především odstraňuje závěr, který činí izaiášovský motiv o zatvrzení majícím místo v Božím úradku (dle hebrejské či aramejské verze) nejvíce provokativním a příčí se obrazu Boha v pojetí Lk. Je otázkou, zda autor Lk při svém zpracování přejaté tradice poznal, že zdůvodnění Ježíšovy řeči v podobenstvích u Mk se opíralo o Iz 6,9 10. Ani on, stejně jako autor Mk, Izaiáše výslovně nezmiňuje. Mohl předpokládat, že se jedná o tradiční motiv, aniž by jej spojoval s konkrétním prorockým textem. 15 Navíc byl zvyklý používat LXX. Výpověď Iz 6,9 10 v LXX verzi znal, jak vzápětí uvidíme, ta je nicrejskému textu, který byl znám v době vzniku Nového zákona. 13 Kromě snahy sladit to, co převzal od Mk, s tím, co k tomu dohledal v LXX, je možné zvažovat další důvody autora Mt pro modifikaci Mk, nicméně to už přesahuje záměr tohoto pojednání. Víc o tom např. v Evans, To See and not Perceive, s Z hlediska textové kritiky je možné zaznamenat, že některé méně důležité rukopisy vynechávají slova της βασιλειας a některé rukopisy uvádějí místo βλέπωσιν (zřejmě pod vlivem Mk) ιδωσιν. 15 O zatvrzelosti lidu vyjádřené pomoci sloves βλέπω a ἀκούω (v témže pořadí jako u Mk a Lk!) se lze dočíst i v Ez 12,2: Lidský synu, bydlíš uprostřed vzpurného domu. Mají oči k vidění, ale nevidí, mají uši k slyšení, ale neslyší (ἔχουσιν ὀφθαλμοὺς τοῦ βλέπειν καὶ οὐ βλέπουσιν καὶ ὦτα ἔχουσιν τοῦ ἀκούειν καὶ οὐκ ἀκούουσιν)

6 108 Gabriela Ivana Vlková méně jiná, než jakou předpokládá parafráze v Mk. Přímý izaiášovský vliv na Mk tedy nemusel rozpoznat. 1.2 Iz 6,9 10 a závěr Skutků apoštolů (Sk 28,26 27) To, že autor dvojdíla Lk/Sk znal LXX verzi Iz 6,9 10, dosvědčuje poslední kapitola Sk, konkrétně 28,25 27, kde Pavel v Římě na adresu Židů, kteří neuvěřili, praví: 16 καλῶς τὸ πνεῦμα τὸ ἅγιον ἐλάλησεν διὰ Ἠσαΐου τοῦ προφήτου πρὸς τοὺς πατέρας ὑμῶν λέγων πορεύθητι πρὸς τὸν λαὸν τοῦτον καὶ εἰπὸν ἀκοῇ ἀκούσετε καὶ οὐ μὴ συνῆτε καὶ βλέποντες βλέψετε καὶ οὐ μὴ ἴδητε ἐπαχύνθη γὰρ ἡ καρδία τοῦ λαοῦ τούτου καὶ τοῖς ὠσὶν βαρέως ἤκουσαν καὶ τοὺς ὀφθαλμοὺς αὐτῶν ἐκάμμυσαν μήποτε ἴδωσιν τοῖς ὀφθαλμοῖς καὶ τοῖς ὠσὶν ἀκούσωσιν καὶ τῇ καρδίᾳ συνῶσιν καὶ ἐπιστρέψωσιν, καὶ ἰάσομαι αὐτούς Duch svatý dobře pověděl ústy proroka Izaiáše vašim předkům 26 řka: Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem budete poslouchat a nepochopíte a vidouce se budete dívat a neuvidíte. 27 Srdce tohoto lidu totiž ztučnělo a ušima těžko slyšeli a své oči zavřeli, aby očima neviděli a ušima neslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se a já je [mohu] uzdravit (?) Text vychází z LXX. Izaiášova slova přitom pro autora Sk jednoduše představují proroctví o tom, co se mělo naplnit v Ježíšově době, přičemž zodpovědnost za zatvrzelost spočívá na lidech, nikoli na Bohu Ani tyto verše nepředstavují problém z pohledu textové kritiky. Smysl výpovědi by měnila jen varianta, která místo futura ιασομαι uvádí konjunktiv ιασωμαι. Je však doložena jen v několika méně důležitých rukopisech.

7 Studia theologica 16, č. 2, léto Iz 6,9 10 a završení Ježíšovy veřejné činnosti podle Jana (Jan 12,39 40) Naopak Jan 12,39 40 odráží napětí patrné v hebrejské verzi Iz 6,9 10. Pro líčení závěru Ježíšovy veřejné činnosti použije parafrázi Izaiášova textu, na Izaiáše se přitom výslovně odvolává: nevěra Ježíšových posluchačů (podobně jako nechápavost v Mk 4,12) je spojována s Božím dávným úradkem. 17 διὰ τοῦτο οὐκ ἠδύναντο πιστεύειν, ὅτι πάλιν εἶπεν Ἠσαΐας τετύφλωκεν αὐτῶν τοὺς ὀφθαλμοὺς καὶ ἐπώρωσεν αὐτῶν τὴν καρδίαν ἵνα μὴ ἴδωσιν τοῖς ὀφθαλμοῖς καὶ νοήσωσιν τῇ καρδίᾳ καὶ στραφῶσιν καὶ ἰάσομαι αὐτούς Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40 Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se a já je [mohu] uzdravit (?) Iz 6,10 hovoří o defektu srdce, uší a očí. Jan oproti Mk pro svou parafrázi vybírá z Izaiáše motiv neschopnosti vnímat srdcem a očima, niko- 17 Na tomto místě se hodí poznamenat, že příliš nepřesvědčuje úvaha Johnsona a Driedgera, která srovnává Mt 13 s Lk 8/Sk 28 v tom, že jak autor Mt, tak autor dvojdíla Lk/ Sk citují Iz 6,9 10 dvakrát: nejprve zkráceně a posléze v plném znění (srov. D. C. L. Driedger, Read Carefully but Do Not Understand: Isaiah 6:9 10 and the Ethics of Reading, A Thesis Submitted to the Faculty of Providence Theological Seminary, 2004, s (viz [cit ]); L. T. Johnson, The Acts of the Apostles. Sacra Pagina Series, sv. 5, Collegeville: The Liturgical Press, 1992 s. 476). V případě Lk 8/Sk 28 se jedná přece jen o příliš velký odstup, než aby srovnání s Mt 13, obstálo. Stejně tak je diskutabilní uvažovat o znovuobjevení se Iz 6 ve Sk 28 coby textu umožňujícího vnímat analogii mezi nepřijetím Ježíšova kázání a nepřijetím kázání apoštolů, jak to vyjadřuje D. W. Pao E. J. Schnabel, Luke, in Commentary on the New Testament Use of the Old Testament, ed. G. K. Beale D. A. Carson, Grand Rapids: Baker Academics, 2007, s Podobnost v účinku Ježíšova kázání a kázání apoštolů je sice evidentní, nicméně se nezdá, že by se text Iz 6 ve Sk 28,26 27 objevil znovu. 18 Uvedený text je spolehlivý. Drobné varianty v několika méně důležitých rukopisech nijak nemění jeho základní výpověď.

8 110 Gabriela Ivana Vlková li očima a ušima. Zajímavé je, že ἰάσομαι v posledním řádku odpovídá LXX. 19 Přesto je Jan 12,40 ve své celkové výpovědi bližší hebrejskému textu. 1.4 Iz 6,9 10 a Boží plán s vyvoleným národem dle Pavla (Řím 11,8) Rovněž Pavlův text v Řím 11,8 bývá spojován s proroctvím Iz 6,9 10 v tom smyslu, jaký mu dává MT, znovu se tu totiž objevuje motiv nevidění a neslyšení, které působí/dopouští sám Bůh: 20 καθὼς γέγραπται ἔδωκεν αὐτοῖς ὁ θεὸς πνεῦμα κατανύξεως, ὀφθαλμοὺς τοῦ μὴ βλέπειν καὶ ὦτα τοῦ μὴ ἀκούειν, ἕως τῆς σήμερον ἡμέρας. 20 Jak je psáno: Bůh jim dal ducha mrákoty, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne. Kromě inspirace textem Iz 6,9 10 je však třeba uvažovat i o Iz 29,10, a to kvůli slovům πνεῦμα κατανύξεως (duch mrákoty). V Písmu se vyskytují pouze v Iz 29,10 a Řím 11,8. Pavel, nepochybně znalý Písma v řecké i hebrejské verzi, v tomto případě mohl citovat po paměti (ostatně ani neuvádí jméno proroka) a tak propojil motivy obou příbuzných míst. 21 Je si dobře vědom izaiášovské tradice o podivuhodném Božím úradku, v němž má své místo i zatvrzení vyvoleného národa, jeho očista a následné přijetí coby svatého semene (viz Iz 6,13). To mu je útěchou a vysvětlením, proč jeho soukmenovci nepřijali Krista, když v Řím 11 o tomto Božím úradku, zejména o jeho nejzazším cíli, rozvažuje. 19 Někteří badatelé se proto domnívají, že Jan 12,40 vychází z LXX (viz přehled názorů v Evans, To See and not Perceive, s. 130, či v A. J. Köstenberger, John, in Commentary on the New Testament Use of the Old Testament, s. 480). 20 Ani tento verš nepředstavuje problém z hlediska textové kritiky. 21 O souvislosti Iz 6,9 10 a Iz 29,10 viz Vlková, Izaiáš 6,9 10 v Masoretském textu a v Septuagintě, s. 6 7.

9 Studia theologica 16, č. 2, léto Shrnutí Motiv nechápavosti a odmítnutí zvěstovaného Božího slova, tak jak ho představuje Iz 6,9 10, byl novozákonními autory opakovaně zpracováván. Někdy jej spojují přímo s Izaiášem (Mt 13; Sk 28; Jan 12), jindy Izaiášův vliv výslovně nezmiňují (Mk 4; Pavel v Řím 11), možná ani nereflektují (Lk 8). Navzdory tomu, že někteří z autorů tvrdost původní verze (tak jak ji dosvědčuje hebrejský text) z různých důvodů zmírňují (Lk 8), třeba i pod vlivem konfrontace s LXX (Mt 13; Sk 28), přesto je prokazatelné, že právě tvrdší verze stojí na pozadí různých nezávislých písemných tradic (Mk 4; Jan 12; Řím 11). Přehled o vlivu různých textových verzí Iz 6,9 10 na novozákonní autory nám poslouží při sledování toho, jak se s výkladem Izaiášova textu vypořádal jeden z prvních velkých křesťanských komentátorů Písma, sv. Jeroným. 2. Jeronýmův komentář k Iz 6,9 10 Jeroným ve svém komentáři ke knize Izaiáš 22 komentuje v případě Iz 6,9 10 typ textu, který celkem dobře odpovídá Masoretskému textu (MT). Nicméně, když dává nahlédnout do svého uvažování nad zmíněnými verši, je vidět, že si dobře uvědomuje odlišnost hebrejské a řecké verze a snaží se vypořádat rovněž s LXX. 2.1 Jeronýmův komentář k začátku šesté kapitoly Již v rámci výkladu začátku 6. kapitoly se Jeroným neobejde bez v Je to tehdy, když si klade otázku, koho to Izaiáš viděl na trůnu (viz popis prorokova vidění v Iz 6,1 4). Odpověď nalézá právě v pasážích Jana a Skutků inspirovaných verši Iz 6,9 10: 22 Viz Hieronymus, Comm. in Esaiam (CCL 73).

10 112 Gabriela Ivana Vlková Kdo je však onen Pán, který je viděn, se více dozvíme u evangelisty Jana a ve Skutcích apoštolů. Jan k tomu praví: To řekl Izaiáš, když viděl jeho slávu, a mluvil o něm, celkem nepochybně (tím) míní Krista. 23 Jeroným tu cituje Jan 12,41, tedy verš, který následuje hned za v. 40, jemuž byla výše věnována pozornost. Rozpoznal, na jaké místo u Izaiáše evangelista ve v. 40 naráží (na Iz 6,9 10) a jaký kontext připomíná (Iz 6,3), když ve v. 41 zmiňuje vidění slávy. Výpověď evangelia tak Jeronýmovi slouží k identifikaci postavy na trůně v Iz 6,1: Izaiáš podle Jeronýma, s odvoláním na Jana, tehdy viděl Jeho slávu, tj. Kristovu. Tím ale Jeroným nekončí, protože si všímá, že nejen Jan, ale také Pavel ve Sk se odvolává na stejné verše z Iz 6,9 10 (ovšem podle LXX, jak jsme výše poznali): Na druhou stranu Pavel ve Skutcích apoštolů, když v Římě mluví k Židům, říká: Dobře to Duch svatý řekl skrze proroka Izaiáše našim otcům: Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem budete poslouchat a neporozumíte a vidouce se budete dívat a nepochopíte. Ztučnělo totiž srdce tohoto lidu a ušima těžko slyšeli a své oči zavřeli, aby snad neviděli očima a ušima neslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se a neuzdravil jsem je. 24 Protože ve Sk je zdůrazněna role Ducha, Jeroným shrnuje: Viděn byl tedy Syn jakožto vládce a mluvil Duch svatý, pro spoluúčast na majestátu a pro jednotu podstaty. 25 K tomuto svému závěru se ještě vrací, když později v rámci výkladu v. 2 3 odmítá názor, že dva serafové obklopující Boží trůn představují Syna a Ducha, zatímco králem na trůně je Otec Hieronymus, Comm. in Esaiam 3,6,1 (CCL 73, 84,36 39): Quis sit autem iste Dominus qui uidetur, in euangelista Ioanne et in Apostolorum Actis plenius discimus. Quorum Ioannes ait: Haec dixit Esaias, quando uidit gloriam eius et locutus est de eo, haud dubium quin Christum significet. 24 Comm. in Esaiam 3,6,1 (CCL 73, 84,40 47): Rursum Paulus in Actis Apostolorum, ubi Romae loquitur ad Iudaeos: Bene, inquit, Spiritus sanctus locutus est per Esaiam prophetam ad patres nostros, dicens: Vade ad populum istum, et dic: Aure audietis, et non intellegetis, et uidentes uidebitis, et non perspicietis. Ingrassatum est enim cor populi huius et auribus grauiter audierunt, et oculos suos compresserunt, ne forte uideant oculis, et auribus audiant, et corde intellegant, et conuertant se, et sanem eos. 25 Comm. in Esaiam 3,6,1 (CCL 73,84,47 49): Visus est autem Filius in regnantis habitu et locutus est Spiritus sanctus propter consortium maiestatis unitatemque substantiae. 26 Hieronymus, Comm. in Esaiam 3,6,2 3 (CCL 73, 87,61 64): Bezbožně tedy kdosi chápe dva serafy jako Syna a Ducha svatého. Spolu s evangelistou Janem a apoštolem Pavlem učíme, že byl viděn Syn Boží vládnoucí ve slávě a že mluvil Duch svatý. (Impie ergo quidam duo Seraphim, Filium et Spiritum sanctum intellegit. Cum iuxta euangelistam Ioannem et Paulum apostolum, Filium Dei uisum in maiestate regnantis et Spiritum

11 Studia theologica 16, č. 2, léto Ač se Jeroným odvolává na texty, z nichž každý vychází z jiné verze Iz 6,9 10, na jejich rozdíl v tomto okamžiku ještě neupozorňuje. Ostatně přímo citoval jen ze Sk 28 (podle LXX), citaci Jan 12,40 se umně vyhnul. 2.2 Jeronýmův komentář k veršům 9 a 10 Když se Jeroným ve svém výkladu dostává k v. 9 10, uvede je ve znění, které velmi dobře odpovídá MT: 27 Et dixit: Vade, et dices populo huic Auditu audite et nolite intellegere, et uidete uisu et nolite cognoscere. Excaeca 27 cor populi huius, et aures eius aggraua, et oculos eius claude, ne forte uideat oculis suis, et auribus audiat, et corde intellegat et conuertatur et sanetur. 28 A řekl: Jdi a řekneš tomuto lidu: Sluchem poslouchejte a nepochopte, a vizte zrakem a nepoznávejte! Oslep srdce tohoto lidu a jeho uši zatěžkej a jeho oči zavři, aby snad neviděl svýma očima a ušima neslyšel a srdcem nepochopil a neobrátil se a nebyl uzdraven! První, na co však upozorní, je rozdíl řecké a hebrejské verze. Připouští, že LXX interpretuje verše tak jako Pavel ve Skutcích, a znovu onen text zopakuje, načež spolu s následujícím veršem ze Skutků (Sk 29,29) dodá, že Pavlova slova potvrzují, že proroctví se naplnilo, když tehdy Židé odmítli zvěst o Kristu: V jakém čase se však proroctví naplnilo, říká sám sanctum locutum esse doceamus.). Odmítnutou interpretaci zastával Órigenés, srov. R. L. Wilken (ed.), Isaiah Interpreted by Early Christian and Medieval Commentators, The Church s Bible, Grand Rapids: Eerdmans, 2007, s Hieronymus, Comm. in Esaiam 3,6,9 10 (CCL 73,91,1 6). Text, až na mírné detaily, odpovídá znění, jaké uvádí R. Weber (ed.), Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, Biblia sacra iuxta Vulgatam versionem, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1969.

12 114 Gabriela Ivana Vlková apoštol Pavel v tom, co následuje: Budiž vám tedy známo, že pohanům bylo posláno toto Boží spasení a oni uslyší. 28 Připomene také podobnou situaci ze Sk 13,46 47, kdy Židé neuvěřili Pavlovi a Barnabášovi, načež se tito rozhodli napříště obracet se k pohanům (s odvoláním na výrok z Iz 49,6). A pak už jen dodá: Tedy podle LXX je výklad snadný, že totiž na Boží příkaz prorok Izaiáš předpovídá, co lid udělá. 29 Následně Jeroným obrací pozornost k tomu, že vedle snadného septuagintního výkladu je tu i obtížná hebrejská verze. Klade si přitom otázku: Proč apoštol Pavel, když rozmlouval s Židy, 30 nemluvil dle hebrejštiny, tak jak to oni měli za správné, nýbrž dle LXX? 31 Odpovědnost přisuzuje Lukášovi, který uměl lépe řecky než hebrejsky, a proto preferoval řecké texty. 32 Pak si Jeroným pokládá klíčovou otázku, v jeho době zřejmě žhavě diskutovanou, zda je vůbec hebrejský text spolehlivý, a neváhá ho bránit: Kdyby někdo řekl, že hebrejské knihy byly zpětně zfalšovány ze strany Židů, ať si poslechne Órigena, co v osmém svazku Výkladů k Izajášovi na tuto otázku odpovídá: Pán a apoštolové, kteří ostatní přestupky zákoníkům a farizeům vyčítají, by přece o tomto přestupku, který je největší, nikdy nebyli bývali mlčeli. Kdyby však řekli, že knihy Židů byly zfalšovány až po příchodu Pána Spasitele a po kázání apoštolů, nebudu se moci ubránit smíchu, jako by snad Spasitel a evangelisté a apoštolové vydali takové svědectví, že to Židé později hodlali zfalšovat Comm. in Esaiam 3,6,9 10 (CCL 73,91,16 19): Quo autem haec prophetia impleta sit tempore, ipse apostolus Paulus in consequentibus loquitur: Notum ergo sit uobis, quoniam gentibus missum est hoc salutare Dei et ipsi audient. 29 Comm. in Esaiam 3,6,9 10 (CCL 73,91,25 27): Ergo secundum LXX facilis interpretatio est, quod Esaias propheta Domino imperante praedicat, quid populus sit facturus. 30 Rozuměj ve Sk Comm. in Esaiam 3,6,9 10 (CCL 73,91,34 36): Quare apostolus Paulus cum Hebraeis disputans, non iuxta Hebraicum, quod rectum esse cognouerant, sed iuxta LXX sit locutus? 32 Jeroným si neodpustí srovnání s Matoušem a Janem, kteří dle něj užívají nejen řecké, ale i hebrejské texty, a dokládá to vhodnými příklady, kdy citují starozákonní text podle hebrejské verze (např. v Mt 2,15 a v Jan 19,37), která se právě u těchto citací od LXX liší. 33 Comm. in Esaiam 3,6,9 10 (CCL 73,92,49 58): Quod si aliquis dixerit, Hebraeos libros postea a Iudaeis esse falsatos, audiat Origenem quid in octauo uolumine Explanationum Esaiae huic respondeat quaestiunculae, quod numquam Dominus et apostoli, qui cetera crimina arguunt in scribis et pharisaeis, de hoc crimine, quod erat maximum, reticuissent. Sin autem dixerint post aduentum Domini Saluatoris et praedicationem

13 Studia theologica 16, č. 2, léto Jeronýmovi je však jasné, že hebrejský text může posluchače pohoršovat. Nicméně tvrdí, že ho nelze jednoduše odmítnout a upnout se na LXX, vždyť i v LXX verzi se objevují texty, které pracují s myšlenkou, že Bůh zatvrzuje lidská srdce. V té souvislosti připomene zatvrzení faraóna v Exodu (Ex 9,16), následně ještě dva texty o slepotě, kterou působí Bůh (mimochodem jde o texty, na něž se odvolává Řím 11,8.10, to ovšem Jeroným nezmíní 34 ). Načež shrne: Nejsou tedy na vině ti, kdo nevidí, ale ten, kdo dal oči k nevidění. 35 Iz 6,9 10 pokládá za obdobný problém. Nicméně řešení nalézá v listě Římanům, kde se Pavel zabývá problémem, proč židovský národ odmítl Krista. Právě tato novozákonní epištola (nyní už se na ni Jeroným výslovně odvolává), se stává zcela klíčovou pro jeho výklad v Jeroným si důkladně všímá veršů z 11. kapitoly a mnohé z nich i cituje. 36 Zřejmě proto, aby se mohl co nejvíce opřít o Pavlovu autoritu a o jeho přesvědčení, že Židé neklopýtli proto, aby navždy padli, nýbrž aby byla umožněna spása pohanů. Vyzdvihuje zejména v. 32, staví ho totiž (byť v mírné obměně) na začátek i na konec této pasáže svého komentáře: Bůh vše uzavřel v nevíře/pod hřích, aby se nad všemi mohl slitovat. 37 Posléze Jeroným shrne vlastními slovy: Tedy to není Boží krutost, ale milosrdenství, že jeden národ zahyne, aby všechny byly spaseny, že část Židů nevidí, aby celý svět mohl vidět/vnímat. 38 apostolorum libros Hebraeos fuisse falsatos, cachinnum tenere non potero, ut Saluator et euangelistae et apostoli ita testimonia protulerint, ut Iudaei postea falsaturi erant. 34 Ač nezmíní, přece cituje oba texty tak, jako by je opsal z Řím 11, nikoli vyhledal ve Starém zákoně. První z nich přitom uvede slovy: o jiných je řečeno (Řím 11,8 přitom kombinuje dva izaiášovské texty, viz výše), u druhého rozpoznává, že jde o text, který se nachází v žalmech (Řím 11,10 cituje z Žl 69,24 [v LXX 68,24]: Nechť jsou jejich oči zatemněny, aby neviděly! ). 35 Hieronymus, Comm. in Esaiam (CCL 73,92,70 72): Non sunt illi in culpa qui non uident; sed ille qui dedit oculos ad non uidendum. 36 Konkrétně v tomto pořadí: 32, 33, 11, 15, 25 26, Comm. in Esaiam (CCL 73,93, ): Conclusit enim Deus omnia in incredulitate ut omnibus misereatur. [ ] Conclusit enim Deus omnia sub peccato, ut omnibus misereatur. 38 Comm. in Esaiam (CCL 73,93,97 99): Ergo non est crudelitas Dei, sed misericordia, unam perire gentem, ut omnes saluae fiant, Iudaeorum partem non uidere, ut omnis mundus aspiciat.

14 116 Gabriela Ivana Vlková Aby dodal patřičnou váhu uvedeným argumentům, připojí také dvě citace z evangelií, ze kterých vyvozuje podobný závěr (Jan 9,39 a Lk 2,34), a vše vykládá ve prospěch křesťanů: Pročež i sám Pán v evangeliu vykládá znamení slepého od narození, který znovu nabyl zraku, symbolicky a praví: Přišel jsem na tento svět k soudu, aby ti, kdo vidí, neviděli a ti, kdo nevidí, viděli. A na jiném místě Simeon říká: Hle, on je ustanoven k zřícení a k povstání mnohých. A tak když oni nevidí, my vidíme, když oni padli, my jsme povstali. 39 Na tomto místě se pak Jeroným nechá zcela strhnout, když přisoudí samotnému proroku Izaiášovi toto podivuhodné pochopení Božích úradků, a neváhá vzletným způsobem parafrázovat jeho údajné smýšlení: To, co prorok rozpoznává, v jistém smyslu jinými slovy říká: Ó Pane, přikaž mi mluvit k židovskému národu, aby slyšeli a neporozuměli Spasiteli, aby ho viděli a nepoznali. Chceš -li, aby se tvůj příkaz naplnil a celý svět byl spasen, po čemž toužím i já, ty sám oslep srdce tohoto lidu a jeho uši zatěžkej a oči zavři, aby nerozuměli, neslyšeli a neviděli. Kdyby totiž viděli, obrátili se, porozuměli a byli uzdraveni, celý svět by nepřijal uzdravení. 40 Jeroným uzavře výklad obtížných v úvahou o tom, že každý kajícník, až už spáchal cokoli, může být spasen. Ovšem musí se chtít obrátit. Nakonec proto připomene Ježíšova slova k Jeruzalému: Kolikrát jen jsem chtěl shromáždit tvé syny, jako kvočna kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste Comm. in Esaiam (CCL 73,93,99 105): Vnde et ipse Dominus in euangelio sacramentum caeci a natiuitate, qui receperat oculos, uertit ad tropologiam, et dicit: In iudicium ego ueni in hunc mundum, ut uidentes non uideant et non uidentes uideant. Et in alio loco Simeon loquitur: Ecce hic positus est in ruinam et in ressurectionem multorum. Illis itaque non uidentibus, nos uidemus; illis cadentibus nos resurgimus. 40 Comm. in Esaiam (CCL 73,93,105 94,113): Quod intellegens propheta quodammodo aliis uerbis dicit: O Domine, praecipis mihi loqui populo Iudaeorum, ut audiant et non intellegant Saluatorem, et uideant eum et non cognoscant. Si uis impleri iussionem tuam, et totum saluari mundum, quod et ego fieri desidero, tu excaeca cor populi huius et aures aggraua et oculos claude, ne intellegant, ne audiant, ne uideant. Si enim illi uiderint et conuersi fuerint et intellexerint et sanati fuerint, totus mundus non recipiet sanitatem. 41 Comm. in Esaiam (CCL 73,94, ): Quotiens uolui congregare filios tuos, sicut gallina pullos sub alas suas, et noluisti.

15 Studia theologica 16, č. 2, léto Shrnutí Jeroným ve svém výkladu veršů Iz 6,9 10 komentuje hebrejský text. Nezatají, že obsah řeckého textu je jiný, dokonce ho respektuje pro autoritu Sk 28, odkud získává informaci ohledně času naplnění Izaiášových slov. Nicméně toto přijetí LXX se jeví spíš jako shovívavost vůči autorovi Sk, který používal řecké prameny. U Pavla samotného, který podle Sk 28 Izaiášova slova pronesl, Jeroným přece jen předpokládal užívání hebrejského textu. Pavel je také pro Jeronýma autoritou, o niž se nejvíce opírá, když se snaží vystihnout vlastní Izaiášovo poselství ve světle Řím Závěr První část tohoto pojednání ve svém přehledu ukázala, že novozákonní autoři, kteří se inspirovali verši Iz 6,9 10, vycházeli z různých textových předloh či tradic. Druhá část provedla Jeronýmovým komentářem ke knize Izaiáš a dala nahlédnout, jakým způsobem se Jeroným ve svém výkladu o novozákonní texty opíral. Byť nám způsob Jeronýmovy exegetické práce může připadat místy poněkud kuriózní, přesto nelze neobdivovat jeho všímavost k detailům a jeho schopnost odhalit četné biblické paralely. Tím spíš udivuje, že Jeroným ve svém komentáři k Iz 6,9 10 vůbec nereflektuje vliv Izaiášových veršů na slova uvedená v kontextu podobenství o rozsévači v synoptických evangeliích. Přitom všech ostatních výše zmíněných novozákonních textů si pečlivě všímá, a to i v případě, že jejich vztah k Iz 6,9 10 je méně nápadný (např. Řím 11,8). Důvody pro opomenutí mohl mít různé. Nejpravděpodobnější je, že si pro svůj výklad vystačil s tím, co našel jinde. Byl zřejmě natolik fascinován klíčem, který mu pro pochopení obtížných Izaiášových veršů nabízela 11. kapitola listu Římanům, že už nic jiného zapracovávat nepotřeboval. Nelze však vyloučit, že se synoptickým evangeliím záměrně vyhnul, protože by při jejich vzájemném srovnání nutně narazil na řadu problémů, 42 které v tomto okamžiku zkrátka řešit nechtěl. 42 Například na to, že Matouš cituje tak důležité verše podle LXX, přitom (podle Jeronýma) znal dobře i hebrejský text.

16 118 Gabriela Ivana Vlková Isa 6:9 10 in the New Testament and in Jerome s Commentary Key words: Isaiah; the New Testament; Jerome; Septuagint; Hardening; Blindness; Deafness; Incomprehension Abstract: This paper provides a survey of New Testament pericopes quoting or influenced by a Greek or by a Hebrew version of Isa 6:9 10. It then attempts to expose how Jerome in his commentary works with New Testament verses and other biblical parallels while he struggles to understand the difficult Hebrew text of Isa 6:9 10. RNDr. Gabriela Ivana Vlková, Th.D. Katedra biblických věd CMTF UP Univerzitní Olomouc