OMALOVÁNKA. Kdo má přednost?

Transkript

1 OMALOVÁNKA Kdo má přednost? (ÚNOR 2019, číslo 76) Milí čtenáři, dva měsíce roku 2019 máme za sebou, jaro se blíží mílovými kroky, ale přesto si zimy stále užíváme, a to nejen o jarních prázdninách. Horáková Dagmar, vychovatelka Časopis Družináček i fotografie z provozu školní družiny možno stáhnout na školství školní družina - školní družina

2 SVĚTOVÝ DEN NEMOCNÝCH Dnes je Světový den nemocných. Tento den nám má připomínat, že jsou lidi, kteří trpí nemocemi. Povídali jsme si o jedné čtrnáctileté holčičce, která byla z Francie. S touto holčičkou se nechtěl nikdo kamarádit, protože byla nemocná, její rodiče byli chudí, protože měli ještě 7 dětí, proto se léčit nemohla. Jmenovala se Bernadethe Soubirous. Jednoho dne šla do jeskyně, ve které vytryskl pramen, a zjevila se žena v modrém rouchu. Dívenka se vyléčila. Od té doby tam chodí hodně nemocných poutníků, aby se také uzdravili. Na interaktivní tabuli nám paní vychovatelka ukazovala obrázky jeskyně a zájezdů z Řecka, z města Lurd. Všichni jsme byli ticho, bylo nám holčičky líto, přestože se to stalo před 150 lety. Napsala: Bára Gerlová, Vendula Bátrlová JAK PODÁVÁME RUKU? Lekce 6: OMYL: Není třeba podávat ruku, stačí mávnout dlaní a zvolat čau. Podání ruky vypadá směšně: lidé nevědí, jak a v jakém pořadí si ruce podat a dochází tak ke zmatkům a trapasům. Když už vám někdo ruku nabídne, přijměte ji a ukažte, že jste chlap: stiskněte mu ruku tak, že mu oči vylezou z důlku. Podávání rukou je nehygienické. PRAVDA: Podávání ruky je nejrozšířenější pozdrav na světě. Vyvinulo se z gesta, kterým příchozí dával najevo, že v ruce nemá zbraň. Podáváme si vždy pravou ruku (pravá strana je čestnější), a to i leváci. Ruku si nepodáváme přes překážku (třeba přes stůl nebo do kříže). Ruku nabízí vždy společensky významnější osoba: žena, starší host, učitel, nadřízený. Nabízenou ruku nelze odmítnout. Muž při podávání ruky vždy stojí, žena může sedět, když si třese rukou s mužem. Jinak také vstane. Stisk ruky je pevný, ale nepřeháníme to. Ruku tiskneme asi jednu až dvě vteřiny. Nepodáváme ruku tomu, kdo ji zjevně nemůže přijmout (má ruku v sádře, něco nese). Dlaň je velmi citlivá a stisk ruky leccos prozradí. Potí-li se nám ruce, otřeme si před pozdravem ruku do kapesníku v kapse. Třesoucí se ruku zamaskujeme pevnějším stiskem. PAMATUJ: Podáváme si ruku při představování a zdravení. Ruku podává vždy osoba společensky významnější. Ruku stiskneme pevně, ale ne drtivě, na jednu až dvě vteřiny. Žena může při podávání ruky muži sedět, ale muž musí vždy vstát. Při stisku rukou se díváme navzájem do očí a usmějeme se. (Z knihy Ladislava Špačka - Špaček v porcelánu)

3 VALENTÝNSKÉ NETRADIČNÍ SPORTOVÁNÍ Ve čtvrtek slavíme Valentýn. Je to svátek lásky, přátelství, zamilovaných a všech těch, co se mají rádi. V družině jsme tento den oslavili družinovým valentýnským sportem. A co jsme teda dělali? Jezdili jsme na šlapacích kolečkových bruslích, dále jsme prolézali a nadlézali s míčem překážky. Skákali jsme v červených pytlích, jezdili na plastových lyžích, obíhali jsme kužely. Nejvíce se mi líbil slalom na chůdách. Bavilo mě to. Napsal: Martin Marek MLADÝ SKŘEHOTÁLEK 20. února jsme si v družině uspořádali pěveckou soutěž Mladý skřehotálek. Soutěžilo se ve dvou kategoriích skupina a jednotlivec. Jako první vystoupila se svou písní Na ostří nože Maruška. Pak zpívala Vendulka s Barčou a zazpívaly oblíbenou písničku Za 100 let. Zuzanka s Kačkou si vybraly písničku Beruško, půjč mi jednu tečku a Marta dokonce zpívala španělsky. Lucka nám zazpívala moc krásnou písničku Boky jako skříň. Pak přišli na řadu i kluci. Nikolas zazpíval Elmo krev ve mě hoří. Jako poslední vystoupil Richard s Alexem s písní Johny Machette se zblázním. A jak to vše dopadlo? Porota, složená z paní vychovatelky a paní učitelky Pelcové, rozhodla takto: v kategorii jednotlivec zvítězila Lucka, na druhém místě se umístila Marta a na třetím Nikolas. V kategorii skupin zvítězil Ríša s Alexem, na druhém místě skončila Barča s Vendou a na třetím Zuzanka s Kačkou. Všichni, kdo zvítězili, ale i ti, kdo se zúčastnili, dostali moc pěkné ceny a diplomy. Napsali: Michal Žídek a Alex Duna

4 MEZINÁRODNÍ DEN MATEŘSKÉHO JAZYKA Ve světě existuje 7 tisíc jazyků. Některé se už vůbec nepoužívají a zaniknou. Připomínáme si je alespoň v tento den. Každý jazyk je těžký. My jsme si s paní učitelkou zkoušeli jazykolamy. Byly těžké na vyslovení. Procvičuje se výslovnost a někteří herci si je říkají před vystoupením. Např. Na cvičišti čtyři svišti piští., Jiří řeže dříví z dřínu, tři sta řízů za vteřinu, Jiří řeže dříví z břízy, za vteřinu čtyři řízy., Královna Klára na klavír hrála.. Nasmáli jsme se. Napsala: Marta Džobáková SOUTĚŽ PROČ CHOVÁME KOZY Dnes nám paní družinářka povídala o kozách. Ptala se nás třeba, co žerou (např. jablko, mrkev, seno, slámu, suché rohlíky a chleba). A také, jak se kozy chovají. Například, že jsou mlsné, rády si hrají. Naše kozy skáčou po lidech. Chováme je, protože dostáváme mléko, maso a kůži. Můžou sloužit jako sekačka. Ale když je nám třeba smutno, tak se k nám přitulí, uklidní nás, mají hebkou srst a dokážou nás i rozesmát. Také výrobky jsou vhodné pro alergiky. Ale práce okolo koz dá hodně práce, každé ráno se musí vstát a podojit, nakrmit a kozám uklidit. Povídali jsme si na téma Proč chováme kozy?, protože uděláme do soutěže nějaký výrobek. Vyhodnocení bude v parku. Možná vyhrajeme a pojedeme na kozí farmu do Rožnova. Napsala: Bára Gerlová

5 ŠIBŘINKY VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ Dne jsme měli v družině šibřinky. Je to vlastně karneval. Všichni jsme se nejprve převlékli do našich kostýmů a společně jsme se vyfotili. Pak jsme se přesunuli do tělocvičny, kde se každá maska představila a něco o sobě řekla. Rozdělili do dvou skupin, na kluky a holky a pustili jsme se do karnevalového soutěžení. Hráli jsme například Hvězdičkovanou, Škatulata, škatulata, hejbejte se a Molekuly. Všichni jsme si zatancovali na super písničky. Měli jsme také dobré občerstvení. Maminka od Martina Marka nám udělala banánový řez, který nám moc chutnal. Když jsme dojedli, čekala nás ještě závěrečná tombola. Kluci nachystali lavičku a paní družinářka s paní asistentkou na ni nachystaly ceny. Každý z nás si šel pak vytáhnout z klobouku jeden lísteček a podle čísla mu byla předána cena. A pak už byl konec družiny. VÍŠ, JAK JE TO SPRÁVNĚ? Dne jsme se v družině bavili o slušném chování. Paní družinářka nám připravila různé obrázky. Každý si šel po slepu jednu čtveřici vybrat. Pak jsme si společně sedli a vymýšleli jsme o jednotlivých obrázcích různé příběhy. Např. jak se chováme v supermarketu, ve škole, v dopravním prostředku, na procházce, na hřišti atd. První šla Venda s Domčou a vymyslely moc dobrý příběh. Všichni jsme se snažili a nakonec i příběhy nás ostatních byly pěkné. Pak proběhlo ještě druhé kolo. Moc jsme se přitom bavili. Když už jsme nevěděli, paní vychovatelka nám pomohla s vymýšlením. Ještě jsme se vyfotili a už byl konec. Ale bylo nám dobře. Napsala: Marta Džobáková Napsala: Vendula Bátrlová

6 ZA VYSVĚDČENÍ DO VRTULE!!! Napsala: Marta Džobáková Paní vychovatelka nás vzala do tělocvičny, aby nám oznámila překvapení. Za vysvědčení nás vezme do Valašského Meziříčí do Vrtule. Všichni vykřikli: Hurá. Paní družinářka nám rozdala lístečky pro rodiče. Nemohli jsme se dočkat a vyplněné lístky donesli brzy všichni zpět. To znamená, výlet všem rodiče dovolili. Průběžně jsme si povídali, jak se máme ve Vrtuli chovat, abychom na výletě nezlobili a v autobuse nekřičeli. Nadešel očekávaný den. Hned po obědě jsme si vzali batohy, papuče, baterky a vyšli na zastávku. Jela s námi paní asistentka Snídalová a paní učitelka Pelcová. Od autobusu to byla jen malá procházka a byli jsme na místě. Pozdravili jsme, převlékli se a paní Skočková nám řekla, jaké průlezky jsou k dispozici, jaké společenské hry, rébusy atd. Já jsem hrála něco jako cink, pak města Evropy a zrcadla. Moc nás bavila horolezecká dráha, kde se vždy rozsvítilo světlo a na to se muselo bouchnout. Výborná byla i zrcadlová místnost, ve kterém se vidíme v každém zrcadle jinak. V některém jsem hubená, tlustá, vysoká, malá Nejvíce jsme se těšili na bludiště. Na něho jsme potřebovali baterky. Do bludiště za námi vlezla i paní družinářka. Když jsme měli odřená kolena nebo nám bylo horko, vylezli jsme z bludiště a hráli stolní fotbal. Zaplacená hodina nám rychle uběhla a museli jsme odejít. Sešli jsme o poschodí níže a stavili se do slíbené cukrárny. Měli tam dobré věci. Zase procházka na autobusové, kde jsme se stavili do Třicetdevítky. Tam jsme utratili zbytek kapesného. Moc jsme si to všechno užili a přemlouváme paní družinářku, abychom jeli brzy zase.