L 5 - Abrahamova víra

Transkript

1 L 5 - Abrahamova víra Kazatel: Doug Batchelor, kazatel sboru Granite Bay a ředitel Amazing Facts Dnes jsme se dostali k lekci 5 ve studiu Listu Římanům. Než se do toho pustíme, řekněme si něco o prostředí. O co se jedná v Listu Římanům? Židé z Říma, kteří slyšeli Petra kázat o Letnicích, jak je psáno ve Sk 2, přijali Krista a byli pokřtěni. Pak se vrátili do Říma a začali sdílet svou víru. Církev v Římě začala růst předtím, než tam přišli Petr, nebo Pavel, anebo jiní apoštolové. V době, kdy Petr kázal Kornéliovi, si apoštolové uvědomili, že Bůh přináší evangelium i pohanům. Židé v Římě nejdříve kázali jen jiným Židům všude na světě byly komunity Židů. V Ježíšově době už byly v Římě synagogy. A když si uvědomili, že Bůh dal poselství, že evangelium má jít i k pohanům, tak Židé v Římě řekli: Dobře, můžete přijmout Krista. Ale pamatujte: Musíte dodržovat obřadní slavnosti. Musíte se nechat obřezat a dodržovat obřadní zákony a dokonce některé zákony, které vytvořili lidé. A o tom probíhaly v Novém Zákoně velké diskuze i na jiných místech, nejen v Římě. Pavel dokonce ještě předtím, než se tam dostal, řekl: Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak evangelium funguje. Ať Žid, či pohan, nejste spaseni zachováváním žádného zákona. A tak v Listu Římanům Pavel předkládá jeden z nejkrásnějších příkladů toho, co je to evangelium a vykládá ho Židům i pohanům. Představil argumenty, tak, aby to pochopili. Rozuměl jim, protože měl židovský původ, ale narodil se a byl vychován v pohanském městě. Mluvil Hebrejsky a Řecky. Mluvil mnoha jazyky. Pavel řekl: 1.Kor 14,18: Děkuji Bohu svému, že více než vy všickni jazyky mluvím. Mluvím jazyky víc, než kdokoliv z vás. Věděl tedy jak k oběma skupinám přistupovat. Udělal mistrovskou prezentaci o tom, co je to evangelium. A to se stalo základem pro reformaci. Minulý týden jsem byl na Generální konferenci. Jednou z věcí, o kterých se hovořilo, byl plán Sobotní školy. V posledních dvou čtvrtletích studujeme List Galatským a List Římanům. V dnešní lekci tedy dochází k určitému překrývání. To není náhoda. Je to proto, že teď je 500 let výročí reformace velkého reformního hnutí v křesťanství, o které se zasloužil Martin Luther, když přibil 95 tézí na vrata kostela ve Wittenbergu. Avšak reformace sahá až k Wyclefovi, a Husovi, kteří žili dříve než Luther. Ti volali po reformaci, aby se křesťané vrátili k Písmu. Téměř ve všech případech, byl List Římanům hlavní spis reformace. Je tedy skutečně důležité pro nás, jako protestanty, porozumět tomu, co Pavel říká v Listě Římanům, a pochopit rozdíl mezi vírou a skutky. Toto je jedno z nejčastějších nedorozumění, s nimiž se setkáváme. Naše dnešní lekce se nazývá Abrahamova víra. Pavel se rozhodl, že použije Abrahama jako velký příklad. Jaké bylo Abrahamovo náboženství předtím, než se stal Židem? To je chyták. Existovali Židé před Abrahamem? Byl Abraham Žid? Ne. Abraham byl Hebrej.

2 Žid to je všezahrnující výraz pro moderní Hebrejce, ale slovo Žid je odvozeno z kmene Juda. Jsou to Židé, kteří žili v jižním království a pocházeli především z kmene Juda. Z toho vzniklo slovo Žid. Avšak slovo Hebrej pochází od člověka jménem Heber, který byl jedním z potomků Sema Heber znamená přejít na druhou stranu. Když byl Abraham povolán ze země Kajdejských z Uru tak přešel se svými lidmi přes řeku Eufrat, což byla tehdy hlavní hranice. Tito lidé se nazývali Hebrejové ti, kteří přešli na druhou stranu. I Josef byl nazýván Hebrej, když byl v Egyptě. Abraham je považován za otce Hebrejů a Židovského národa, ale ve skutečnosti je otcem Izraelitů a zaslíbeného semene. Byl Izák Žid? Izák nebyl Žid, ani Izraelita, protože Izrael se tehdy ještě nenarodil. Žil tedy opravdu na neutrálním území. Tito všichni byli však velcí patriarchové. Základní verš: Římanům 3,31: Což tedy zákon vyprazdňujeme skrze víru? Nikoli, nýbrž zákon tvrdíme. Když mluvíme o Abrahamově víře, tak mluvíme o víře, o důvěře, a o spravedlnosti z víry. Ta je obyčejně špatně chápána, že všechno, co máme dělat, je věřit. A protože věříte, nemusíte nikdy poslouchat, neboli poslušnost se nevyžaduje a to je mýtus. Je mnoho veršů, na které se podíváme v další části o zákonu, která pomůže vysvětlit, jaký je vztah mezi vírou a zákonem. Neděle Potvrzení platnosti zákona Ř 2,13: (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou. Jak lidé přišli na to, že když se stanou křesťany, tak už nemusí zachovávat Deset Přikázání? Slyšeli jste někdy nějaké verše, kde se píše nebýt pod zákonem? Kolik z vás se setkalo s lidmi, kteří si myslí, že když jsme spaseni vírou, tak nemusíme zachovávat Zákon? Proč si to myslí? Říkají, že zákon byl přibit na kříž odvolávají se na Koloským 2. Jaké jsou další důvody, proč si to lidé myslí? Opět v Koloským 2 se vyskytují verše, kde je psáno: Zachráněn od Zákona. Každý den je stejný. Ať vás nikdo nesoudí ohledně svátků. Ale rád bych, abyste si uvědomili jednu věc Kdo je autorem v podstatě každého verše, kde lidi napadá, že nemusejí zachovávat Zákon? Pavel. Téměř ve všech případech to říká Pavel.

3 Podívejme se do 2.Pt 3. Rád bych vám něco ukázal: 2.Pt 3,15: A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakž i milý bratr náš Pavel, podlé sobě dané moudrosti, psal vám, 16 Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, Nyní píše Petr mluví o našem bratru Pavlovi, který vám napsal mnoho listů. Mluví o spasení, avšak v jeho listech jsou některé věci, které jsou obtížné k pochopení. Je psáno podlé sobě dané moudrosti Pavel byl pravděpodobně nejvzdělanější z apoštolů. Většina apoštolů, kromě Jidáše a Matouše, který byl účetní, a později Pavla, který se stal apoštolem, nikdo neměl vzdělání. Byli to rybáři, pastýři, a Pavel mluvil mnoha jazyky, hodně cestoval, studoval u nohou Gamaliela, jednoho z nejmoudřejších profesorů v Jeruzalémě. Napsal hluboké myšlenky, a některé byly velmi důmyslné, až dokonce Petr řekl, že některým je těžké porozumět. Petr dále napsal: 2.Pt 3,15: A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte, jakž i milý bratr náš Pavel, podlé sobě dané moudrosti, psal vám, 16 Jako i ve všech epištolách svých, mluvě v nich o těch věcech. Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění, kterýchžto neučení a neutvrzení natahují, jako i jiných písem, k svému vlastnímu zatracení. Je zajímavé, že Petr přirovnává Pavlovy spisy k Písmu. Petr tedy neznevažuje inspiraci toho, co Pavel napsal. 17 Vy tedy, nejmilejší, to prvé vědouce, střeztež se, abyste bludem těch nešlechetných nebyli pojati, a nevypadli od své pevnosti. Petr říká: Nenásledujte ty, kdo překrucují to, co napsal Pavel. Lidé berou to, co řekl Pavel a snaží se, aby to vyznělo tak, že nemusejí zachovávat Zákon. Co řekl Ježíš o vztahu mezi Zákonem a spasením? Matouš kapitola 5 verš 17: Mt 5,17: Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. 18 Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou. 19 Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském. A v 19 kapitole se jeden zákoník ptal Ježíše: Mt 19,10: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný? 17 Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní. A on se zeptal: Která? A Ježíš odpověděl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví. Začal probírat Desatero Přikázání. Ne, že bychom byli spaseni tím, že je budeme zachovávat. Ale rozhodně nebudeme spaseni, když je budeme svévolně porušovat. Zkusím to vysvětlit jinak. Jsme spaseni vírou, nebo skutky? Vírou. Byly děti Izraele zachráněny z Egypta skutky, nebo vírou? Vírou.

4 Co se stalo? Mojžíš řekl: Vezměte beránka a krev beránka, anděl soudu projde kolem vás a kvůli krvi beránka vás pomine a nedolehne na vás zhoubný úder. A budete vysvobozeni z otroctví. Poté, co přešli Rudé moře, Pán je přivedl na horu Sínaj. Co symbolizuje Rudé moře? Křest. Kdy jim dal Pán Bůh Zákon? Před anebo poté, co prošli Rudým mořem? Byli zachráněni zachováváním Zákona, anebo byli spaseni díky krvi beránka? Existuje učení zachovávat přikázání po křtu? Ano. A proč posloucháme? Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. (J 14,15). Jak začíná Desatero přikázání? Ex 20,2: Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, z domu služby. Jinak řečeno: Zachránil jsem tě z otroctví, ukázal jsem ti, že tě miluji. Miluješ i ty Mě? Pokud ano, tak zachovávej Můj Zákon. Vždycky tomu tak bylo. Myšlenka, že jsme spaseni vírou, není novozákonní koncept, ale starozákonní. Novou Smlouvu nalezneme ve Starém Zákoně. Řekl jsem to už vícekrát. Vraťme se k tomu, o čem jsme hovořili. V lekci je několik veršů, které ukazují, že to tak chápal i Pavel. Pavel napsal, a není možné tomu špatně porozumět: Ř 2,13: (Nebo ne ti, kteříž slyší zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé zákona spravedlivi budou. Ježíš řekl: Mt 7,21: Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. A u Jakuba čteme: Jk 1,22: Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. Ježíš, apoštolové, a pisatelé Bible se vyjadřují velmi jasně. Nemáme jen poslouchat Zákon, ale musíme ho činit. Musíme konat Boží vůli. Proč to ale děláme? Teď budeme mluvit o Abrahamovi. Abraham byl spasen vírou musel tedy poslouchat a podřídit se? Gn 26,5: Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých. To zahrnuje celou řadu věcí. Někdo může říct, že se zde mluví jen o obřadech, nebo jen o předpisech, avšak je tu zahrnuto všechno Můj hlas, Má nařízení, Má přikázání, Má ustanovení, Mé zákony.

5 Proč to ale Abraham dělal? Aby byl spasen? Anebo proto, že miloval Pána Boha? Projevil tím svou lásku k Bohu. Aby to nikdo nepochopil špatně, tak Pavel napsal: Ř 6,1-4: Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? Co je to hřích? Mimo jiné je to přestoupení Zákona. Máme dále přestupovat Zákon, aby se v našem životě rozhojnila milost? A říkat si přitom: Vždy když zhřeším, obrátím se k Bohu. On nade mnou rozestře Svou milost. Jestliže chci více milosti, musím víc hřešit. Tak si to někteří lidé vykládají. Kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost rozmnožujme tedy hřích. To však Pavel neříká! Ř 6,1-4: Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? 2 NIKOLI. Před lety jsem sdílel své svědectví v Texasu. Poté přišla za mnou jedna paní. Byla vdaná a byla jednou z vedoucích sboru. Řekla mi: Kazateli Dougu, závidím vám. Byl jste ve světě a dělal jste všechno možné. Pak jste prožil takové dramatické obrácení, a teď jste nadšený svou vírou a sdílíte svou víru. Moje rodina byla ve sboru mnoho generací. Cítím, že kdybych měla možnost vyjet a zažít, jak to ve světě chodí, pak bych milovala Pána Boha. A já jsem odpověděl: Chraň Bůh! Myslel jsem si, že si dělá jen legraci. Za několik měsíců opustila manžela, a přestěhovala se k jedné kamarádce a odešla do světa. Nikdy jsem pak neslyšel, že se vrátila. Pomyslel jsem si: Řekl jsem snad něco, co jí přivedlo na tuto myšlenku? Neříkejte: Budu hřešit a pak dostanu hodně milosti. Jiní lidé pohlížejí na Marii Magdalenu: Ten, komu je hodně odpuštěno, miluje mnoho. Člověk si může říct: Půjdu, budu hodně hřešit, a pak budu činit pokání, a tím víc budu Pána milovat. Ne, Pavel říká: Chraň Bůh! Nepřemýšlejte tak. Lidé, kteří tak přemýšlejí, často zajdou příliš daleko a už se nikdy nevrátí. Pavel napsal: Ř 6,2: Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm? 3 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? 4 Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili. Jak vypadá tento nový život? 2.Kor 5,17: Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest. Jsme nové stvoření. Už nežijeme starý život starého člověka. Přejděme k části, kde se hovoří o milosti a dluhu. Pondělí Spasení pro všechny ( Dluh nebo milost? ) V Listě Židům 11 je psáno:

6 Žd 11,8: Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam přijde. Doba existence Božího lidu, je rozdělena na tři velké epochy. Prvních 2000 let biblické historie, probíhalo v době patriarchů. Od chvíle stvoření asi 4000 př.kr. nikdo neví přesné datum až do doby Abrahama, který se narodil přibližně kolem roku 2000 př. Kr. To byla doba patriarchů. Kdo to byli? Adam, Metušelach, Noé, Enoch. Ti všichni jsou spaseni. Jsou i další, které jsem nezmínil. Byli obřezáni? Ptám se na to, protože se s tím dnes v této lekci setkáme. Pak se narodil Abraham a Bůh povolal Abrahama, aby opustil území Mezopotámie, kde se usedlíci od doby potopy začali obracet k jiným bohům. Pán Bůh Abrahamovi řekl: Gn 12,1: Vyjdi z země své 2 A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. Abraham tedy vyšel. Dalších 2000 let Bůh působil skrze Hebreje Židy. Uzavřel s nimi zvláštní smlouvu. Potom o dalších 2000 let později, kolem roku 4 př. Kr. se narodil Ježíš. Kristus apeluje na všechny, kdo chtějí na duchovní Židy ať už to byli Židé, nebo pohané. Evangelium šlo ke všem lidem. Dohromady to je 2000, 2000, 2000 tedy 6000 let, což nás přivádí k dnešnímu dni. Pokud se vrátíme o 2000 let, Ježíšovi by bylo asi 21 let. Narodil se v roce 3, nebo 4 př. Kr. To je zajímavé. Žijeme přesně 2000 let po Kristu více než 2000 let po Jeho narození, méně než 2000 let po Jeho smrti. Opravdu je to zajímavé. A pak, jak dlouho budeme žít a kralovat v nebi s Pánem? Je to jako sobota tisíciletí, že? Mnoho z dávných protestantských reformátorů mluvilo o velkém týdnu v čase, a že tento týden sestává z období tisíc let. Jsou tu tedy tyto tři různé epochy. Když byl Abraham povolán, Pán Bůh ho poslal na místo, které neznal, a on poslechl a šel. Tak Pán Bůh zahájil novou éru. Žd 11,17: Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal. Proč Pavel, podle vás použil výraz jednorozený? Kde se setkáváme se slovem jednorozený? V souvislosti s Ježíšem. Neměl snad Abraham ještě dalšího syna? Proč je Izák nazván jednorozený? Protože jeden se narodil podle těla, a druhý podle Ducha. Jeden se narodil ze skutků, a druhý z víry. Abraham obětoval svého jednorozeného syna 18 K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě zaslíbení příchodu Mesiáše se mělo uskutečnit skrze Izáka 19 Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti. Pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal.

7 Abraham se už chystal Izáka zabít, a jakoby řekl: Je mrtvý. Když ho zastavil anděl, bylo to jako vzkříšení. Je to předobraz Krista, který vstal z mrtvých. Abraham tím, že obětoval svého syna, se pro nás stal alegorií toho, jak Pán Bůh obětoval Svého Syna. To vyžadovalo od Abrahama velikou víru. Abraham je velký patriarcha židovského národa. V evangeliu podle Jana čteme: J 8,56-58: Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. 57 Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? Ježíš samozřejmě mluvil obrazně. Ježíš žil 2000 let po Abrahamovi a řekl: Abraham toužil spatřit můj den. Není to zajímavé? Abraham toužil spatřit příchod Pána. Ale to trvalo ještě 2000 let. Později učedníci toužili vidět druhý příchod Ježíše. Za jak dlouho to mělo být? 2000 let. Bůh nezapomíná Svá zaslíbení, přijde znovu. Ježíš řekl: J 8,56: Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. Kdy viděl Abraham Ježíšův den? Na hoře, když obětoval svého syna. Krása evangelia, příběh spasení, že Bůh obětuje Svého Syna, mu byl konečně jasný. Bůh mu touto zkušeností skrze Ducha zjevil: Abrahame, možná ses divil, proč jsem Tě vyzval, abys obětoval syna? Je to proto, že se staneš otcem velkého národa, který bude zachráněn, protože Já jsem obětoval Svého Syna. A proto, co jsi udělal, jsi hoden být otcem tohoto národa, protože jsi byl ochoten přinést nejvyšší oběť. To čtu mezi řádky. Bůh to tak neřekl, ale myslím, že všichni víte, že to je nepřímo vyjádřený příběh, který se zde odehrává. Jk 2,21.22: Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, obětovav syna svého Izáka na oltář? 22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkům jeho, a z skutků víra dokonalá byla? Když jsem začal dělat evangelizaci, používal jsem jednu ilustraci. slyšel jsem, jak ji použil jiný evangelista, a já jsme si to neustále vypůjčoval: Jeden muž převážel lidi přes řeku, byl to křesťan. Když lidé nastoupili na jeho veslici, začal je převážet na druhý břeh, a jak tak seděli v části pro pasažéry, všimli si, že má na veslech vypálena dvě slova. Na jednom veslu bylo slovo víra, a na druhém slovo skutky. A vždy během plavby řekli starému veslaři: Proč máte na jednom veslu víra a skutky na druhém? A on odpověděl: Jsem rád, že jste se zeptali. Vyndal jedno veslo a vesloval jen s jedním. Samozřejmě, že se začali točit. Potom vrátil veslo, které sundal, a položil do loďky druhé veslo a začali se točit na druhou stranu. A řekl: Když se chcete dostat na druhou stranu řeky, potřebujete víru a skutky dohromady. Už tuto ilustraci nebudu vyprávět, protože není přesná. Avšak je to dobrý příběh.

8 Dostanou nás skutky na druhý břeh? Musíme být velmi opatrní. Luther říkal: Je to jedině víra. Jaký je příběh reformace? Sola Fide Jedině vírou; Sola Scriptura Jedině Písmo; Sola Gratia Jedině milostí; Solus Christus Jedině Kristus; Soli Deo Gloria Jedině Bohu buď sláva. Není to jen veslo skutky spolu s vírou to není právě nejlepší znázornění. Budou skutky v životě věrného člověka? Ano, ale svou cestu na druhou stranu si neodveslujeme pomocí našich skutků. Avšak skutky přicházejí jako následek víry. Máte tedy dvě vesla, kde je napsáno víra a kormidlo, kde je napsáno skutky. Děje se to z moci víry. Myslím tedy, že je důležité učinit toto rozlišení. Je zajímavé, jak jsme si právě přečetli u Jakuba: Jk 2,21.22: Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest, A také čteme: I uvěřil Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost. Gn 15,6. Můžete si říct: Jsou to tedy skutky nebo víra? U Jana čteme: J 3,16: Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. To je velmi důležitý verš, ale je špatně vykládán mnoha lidmi. Proč? Protože si špatně vykládají slovo věřit. Věříme, že Bůh zemřel za nás; věříme, že Bůh nás miluje ale věřit v Ježíše neznamená jen věřit, že zemřel na kříži. Znamená to věřit Ježíšovu učení a jednat v souladu s touto vírou. Ježíš řekl: Jedině ti, kdo vezmou kříž a následují Mě, mají věčný život. Jestliže Mu věříte, zapřete sami sebe, vezmete svůj kříž a následujete Ho. To dokazuje, že Mu věříte. Skutečná víra bude vidět ve skutcích. Na myšlenku: Věřím a budu pokračovat v životě v hříchu, Pavel odpovídá: Máme dál žít v hříchu, aby se milost rozhojnila? Chraň Bůh! Nerozumíte, co je to víra. Skutečná víra je, že věříme v Boží Slovo a jednáme v souladu s tím, čemu věříme. Věříme, že nám Bůh odpustí, když Ho požádáme, a jsme proto šťastní. A proto, že říká: Dám vám věčný život jako dar. Řeknete: Ježíš zemřel, aby mě zachránil od mých hříchů. Jsem tak vděčný za tento dar. Od této chvíle chci následovat Jeho slovo. Nenásledujete Jeho Slovo, abyste byli spaseni. Ale následujete Jeho Slovo, protože jste vděční za dar věčného života. Ga 3,5: Ten tedy, kterýž vám dává Ducha, a činí divy mezi vámi, z skutků-li zákona, Mimochodem, je zajímavé povšimnut si, že Pavel, když psal Galatským, napsal, že se mezi nimi děly dokonce i zázraky. Ten tedy, kterýž vám dává Ducha, a činí divy mezi vámi, z skutků-li zákona, čili z slyšení víry? 6 Jako Abraham Pavel opět používá Abrahama, jako příklad. uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti. 7 A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi. 8 Předzvěděvši pak písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové. Neměli být požehnáni jenom Židé. Kdo další měl být požehnán? Všechny národy. Dokonce i pohané. V kom měli být požehnáni? V Abrahamovi. To však bylo proti srsti některým přísným věřícím Židům v křesťanství, kteří říkali: Musíte dodržovat Mojžíšovy zákony a tím si získáte spasení.

9 Pavel řekl: Ne. Židé jsou spaseni vírou, stejně jako Abraham, který byl Hebrej, a byl spasen vírou. A také pohané jsou spaseni vírou. Zaslíbení bylo, že všechny národy budou požehnány v Abrahamovi a toto zaslíbení bylo dáno ještě před zákonem o obřízce. Přečtěme si z Římanům 4. To je vlastně hlavní část našeho studia pro dnešek. Budu číst verše Pak se vrátíme a probereme si je společně. Ř 4,1-17: Což tedy díme, že došel Abraham, otec náš, podlé těla? 2 Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn, máť se čím chlubiti, ale ne u Boha. 3 Nebo co praví písmo? Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. Cituje Genesis 15,6. 4 Kdožť skutky činí, tomuť odplata nebývá počtena podlé milosti, ale podlé dluhu. 5 Tomu pak, kdož nečiní skutků, ale věří v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena víra jeho za spravedlnost, 6 Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka, jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků, To napsal David v Žalmu 32. řka: 7 Blahoslavení, jichž odpuštěny jsou nepravosti, a jejichž přikryti jsou hříchové. 8 Blahoslavený muž, kterémuž Pán nepočítá hříchu. 9 Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost. 10 Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním. 11 A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících v neobřízce, aby i jim přičtena byla spravedlnost, 12 A otcem obřízky těch, kteříž ne z obřízky toliko jsou, ale kteříž kráčejí šlepějemi víry otce našeho Abrahama, kteráž byla před obřezáním. 13 Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry. 14 Nebo jestliže ti, kteří jsou z zákona, dědicové jsou, zmařena jest víra, a zrušeno jest to zaslíbení. 15 Zákon zajisté hněv působí; nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení. Mimochodem, to je velmi důležitý verš. nebo kdež není zákona, tu ani přestoupení. Je dnes ve světě přestoupení? Ano. Proto musí stále existovat zákon. 16 A protož z víry jde, aby šlo podlé milosti, proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni, netoliko tomu, kteréž z zákona jest, ale i tomu, kteréž jest z víry Abrahamovy, kterýž jest otec všech nás, 17 (Jakož psáno jest: Otcem mnohých národů Nejen Židů. postavil jsem tebe), před oblíčejem Boha, jemuž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé, a povolává i těch věcí, jichž není, jako by byly. Dokonce ještě předtím, než vznikly tyto ostatní národy, Bůh prohlásil, že všichni budou vykoupeni skrze Abrahama. Vraťme se teď zpět a rozeberme si trochu tento text. Pohovořme si o zaslíbení, které dal Pán Bůh Abrahamovi. Nalistujme si nejprve Genesis 12. Co přichází dříve? Gn 12, nebo Gn 15? To je samozřejmě řečnická otázka. Je to však důležité. A co zde Pavel říká? Chce, abyste si toho povšimli. Abraham neprovozoval obřízku, ani neměl smlouvu ohledně ořízky až do Gn 17. Kdy dostal zaslíbení, že bude otcem národů? Když byl Žid, nebo ještě jako pohan?

10 Všimněte si, co dělá Pavel. Píše Židům, kteří se potýkají se službou pohanům v Římě, a říká jim: Nepochopili jste to. Bůh povolal vašeho otce Abrahama, který je ten nejváženější Žid ze všech. Dal mu zaslíbení a on je přijal vírou, když byl ještě pohan. Gn 12,1: Nebo byl řekl Hospodin Abramovi: Vyjdi z země své a z příbuznosti své, i z domu otce svého do země, kterouž ukáži tobě. 2 A učiním tě v národ veliký, a požehnám tobě, a zvelebím jméno tvé, a budeš požehnání. 3 Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země. 4 I vyšel Abram Bůh dal tedy Abrahamovi zaslíbení, aby vyšel do země, kterou neznal a nikdy ji neviděl. Nemohl si ji najít na Internetu. Sara se asi ptala: Jak to tam vypadá? Abraham odpověděl: Nevím. A Sára řekla: Jsi si jistý, že tam máme jít? Nemyslíte, že o tom spolu mluvili? Přestěhujeme se do této nové země. Máš tam zajištěné nějaké zaměstnání? Ne. A chceš se tam odstěhovat. Máme tam nějaké příbuzné? Ne. Odcházíme z domu našeho otce. S tím se setkáváme často, když se někdo stěhuje se svou manželkou a jejich rodiny jsou v jiné části země. Je to těžké. V případě Abrahama to vyžadovalo víru. Jednal na základě víry, když už byl obřezaný, nebo ještě před obřízkou? Bylo to ještě před obřízkou. Technicky vzato byl v tuto chvíli stále pohanem. Tím Pavel argumentuje věřícím v Římě. A je psáno, že Abraham vyšel ve víře. Abraham poslechl Boží zaslíbení a věřil Bohu. 2.Pt 1,4: Pročež veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou, abyste skrze ně Božského přirození účastni učiněni byli, utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. Veliká a drahá zaslíbení. Sepsali jste si někdy zaslíbení v Bibli? Proč byste to měli dělat? Když se modlíte a dovoláváte se Božích zaslíbení, Pán Bůh dodrží Své Slovo. Pokud máte zaslíbení, které můžete předložit Pánu Bohu, když se modlíte, pak je vaše modlitba mocná. Petr říká, že máme veliká a drahá zaslíbení, a že skrze ně můžeme být účastni Božské přirozenosti. Kolik z vás by chtělo mít Kristovu přirozenost? Jak ji získáme? Proč Petr říká, že máme Boží zaslíbení? Abychom mohli být účastni Božské přirozenosti. Jaká je nedůležitější věc za kterou bychom se jako věřící měli modlit? Být jako Ježíš. To je na prvním místě. Všechno ostatní jsou jen dodatečná požehnání ale Bůh má zaslíbení i ohledně těchto věcí. 2.Pt 1,4: utekše porušení toho, kteréž jest na světě v žádostech. Bůh nám dá Božskou přirozenost, abychom utekli žádostem těla, žádostem očí a pýše života. Skrze tato zaslíbení jsme proměněni. Ř 4,13: Nebo ne skrze zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi, aneb semeni jeho, aby byl dědicem světa, ale skrze spravedlnost víry.

11 Je to spravedlnost, skrze kterou se tato zaslíbení splní. Přečetli jsme si zaslíbení, které Bůh dal Abrahamovi v Genesis 12, a nyní se podívejme na zaslíbení v Genesis 15,13: Gn 15,13: Řekl tedy Bůh Abramovi: To zajisté věz, že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí, a v službu je podrobí, a trápiti je budou za čtyři sta let. 14 Však národ, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom vyjdou s velikým zbožím. Úterý Zaslíbení Ga 3,7: A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi. Židé říkají, že jsou synové Abrahamovi. Ježíš však některým Židům říkal, že nejsou opravdoví Židé, a že nejsou synové Abrahamovi. Židé říkali: Jsme Abrahamovo símě. Nikdy jsme nikomu neotročili. A Ježíš jim velmi jasně řekl: Ne. Vy jste ďáblovy děti a konáte skutky svého otce. Kdybyste byli Abrahamovy děti, nesnažili byste se mě zabít. Jak se staneme Abrahamovými dětmi? Tak, že budeme dělat to, co dělal Abraham. Budeme věřit tak, jak věřil Abraham. Věřil Abraham v Mesiáše? Ano. Ježíš řekl: Kdyby byl vaším otcem Abraham, věřili byste mi, protože on toužil vidět můj den. Ga 3,29: A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podlé zaslíbení dědicové. Kolik z vás by o sobě řeklo, že patříte Kristu? Všichni by se měli přihlásit. Jestliže jste křesťané, jste Kristovi. Pavel řekl: Pak jste Abrahamovo símě a dědicové Všechna zaslíbení, která Pán Bůh dal Abrahamovi, patří vám, pokud jste Kristovi. Ř 2,29: Ale ten jest Žid, kterýž vnitř jest Židem, obřezání maje srdečné v duchu, a ne podlé litery; jehož chvála ne z lidí jest, ale z Boha. Když rabín obřezal osmidenního chlapečka, řekl: Já jsem ten, kdo ho obřezal. Dělali si za to zásluhy. Pavel ale řekl: Není to tělesná obřízka, je to obřízka srdce na čem záleží. Co se dělo v Římě? Křesťané v Římě se chlubili pohany, které obřezali. A tak přijímali chválu. Pavel, ale říká: Ne, ne to není důležité. Záleží na obřízce srdce a sláva patří Bohu. Protože je to totiž něco, co se stane skrze víru, není to chirurgický zákrok. Kdybych si mohl chirurgickým zákrokem odstranit svou tělesnou přirozenost, utíkal bych k lékaři. Kdybych mohl dostat nové srdce operací, běžel bych k lékaři. Tak to však nejde udělat. Musí to udělat Pán Bůh. Je to nadpřirozený chirurgický zákrok.

12 Další verš je u Matouše 3,9, kdy Jan Křtitel řekl: Mt 3,9: A nemyslte, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že může Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. Hrozilo v Kristově době, že lidé budou říkat: Abraham je náš otec, tak musíme být spaseni? Byli to jen Židé té doby? Netýká se to i nás? Neříkáme někdy: Jsem třetí, nebo čtvrtá generace křesťanů. Můj strýc je kazatel. Můj otec je kazatel. Budu mít zvláštní výhody když budu u bran z perel. Bude někdo spasen díky svému křesťanskému rodokmenu? Kolik z vás však slyšelo, jak se někdo ve sboru chlubil svým rodokmenem? V Kristově době žili lidé, kteří byli v církvi celé generace. Byly pohlceni svými vlastními zvyky, lidskými zákony. Děje se to stále i dnes, kdy zapomínáme na důležitost pravé, ryzí víry. Přečtu vám jiný verš: Lk 13,28: Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama, a Izáka, a Jákoba, a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven. 29 I přijdouť od východu, a od západu, pohané a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím. S Abrahamem, Izákem a Jákobem. A samozřejmě, že tam jsou i spasení proroci, patriarchové, a mnozí věrní lidé. Ale budou tam i další, kteří přijdou od východu a západu pohané. Někteří, kdo mají DNA Židů, nebudou v Království, pokud nemají víru. Je to přehnané, anebo to tak řekl? Je jasné, co je tím myšleno. Někdo může namítnout: Kazateli Dougu, učíš teologii nahrazení. Víte, co je to teologie nahrazení? Když Ježíš zemřel, Bůh už nemá žádná zaslíbení, co by měl ještě splnit Židům a nahradili je křesťané. Ne, nevěřím, že je tomu tak. Věřím, že Bůh stále pracuje se Židy. Jsou zaslíbení a proroctví, která se týkají Židů. Avšak myslím, že je jasné, že pohané jsou naroubováni na kmen Izraele, a my si můžeme činit nárok na všechna zaslíbení. Jak to vím? Jsme spaseni Novou Smlouvou, nebo Starou Smlouvou? Novou Smlouvou. A co říká Nová Smlouva? Žd 8,8: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou. Uzavře Pán Bůh Novou Smlouvu s pohany, nebo s domem izraelským a s domem judským? Pokud jste tedy spaseni Novou Smlouvou, musíte být adoptováni mezi duchovní děti Abrahamovy. Pokud jste Kristovi, pak jste Abrahamovo símě a dědicové podle zaslíbení. Máme tedy Novou Smlouvu, protože jsme do ní adoptováni v Kristu. To není to samé, jako teologie nahrazení.

13 Středa Zákon a víra Ř 4,9: Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li přináleží, čili také k neobřízce? Nebo pravíme, že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost. 10 Kterak pak jest počtena? Když byl obřezán, či před obřezáním? Ne v obřízce, ale před obřezáním. 11 A znamení obřízku přijal za znamení spravedlnosti víry, kteráž byla před obřezáním, na to, aby byl otcem všech věřících Co je dříve? Genesis 17, kde je obřízka, nebo Genesis 15? Nejdřív je Gn 15. Kdy byla Abrahamovi připočtena spravedlnost? Poté, co byl obřezán v Gn 17, anebo v Gn 15? Přečtěme si to: Gn 15,5: I vyvedl jej ven a řekl: Vzhlédniž nyní k nebi, a sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti? Řekl mu ještě: Tak bude símě tvé. 6 I uvěřil Abraham Hospodinu, a počteno mu to za spravedlnost. To je spravedlnost skrze víru. Abraham uvěřil zaslíbení a byl prohlášen za spravedlivého, protože uvěřil. Důvěřoval Bohu. Stalo se to poté, co byl obřezán, nebo dříve? Tehdy ještě obřezán nebyl. Vidíte tento argument, který Pavel předkládá křesťanům a Židovským křesťanům v Římě? Pavel říká: Pohané mohou přijmout spasení od Pána Boha stejně, jako náš otec Abraham. Pokud chcete apelovat na židovské čtenáře, na koho významnějšího ze Židů byste se mohli odvolat, než na Abrahama? Všichni jsou potomci Abrahama. A Pavel řekl: Abraham byl prohlášen za spravedlivého vírou, když ještě nebyl obřezán. Jak se tedy opovažujete říkat pohanům Římanům a Řekům, kteří přicházejí ke Kristu: Nemůžete být spaseni vírou, dokud nebudete obřezáni? Bůh to nevyžadoval ani od Abrahama! Jak to tedy po nich můžete chtít? Vidíte ten argument, který tu Pavel předkládá? Snaží se řešit konkrétní problém a používá k tomu dobré biblické argumenty. A samozřejmě je tu Genesis 12 i tam byl přijat skrze víru. Nalistujme si Skutky 10,28. Petr řekl: Sk 10,28: I řekl jim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti. Když Petr přišel ke Kornéliovi, řekl: Celé generace věříme, že nemáme ani vstupovat pod střechu pohanů, protože jste nečistí. Ale Pán Bůh mi ukázal, že to je chybné smyšlení. Bůh řekl, že pohané mohou nyní získat spasení skrze Krista, skrze Jeho oběť. Dále si přečtěme Sk 11,2: Sk 11,2: A když přišel Petr do Jeruzaléma, domlouvali se naň ti, kteříž byli z obřezaných, 3 Řkouce: K mužům neobřezaným všel jsi, a jedl jsi s nimi. S lidmi, kteří nejsou Židé! Petr jim začal vypravovat svou zkušenost, a jak mu andělé řekli, aby to udělal.

14 Sk 11,18: To uslyšavše, spokojili se, a slavili Boha, A poslechněte si, co řekli řkouce: Tedy i pohanům Bůh pokání dal k životu. Toto slovo se dostalo až do Říma? Řekli však: Ano, Pán Bůh dal pohanům pokání k životu. Ale přesto se musí nechat obřezat. Na to Pavel odpověděl: Ne, nemusí. A to byla velká debata, která zde probíhala. V úkolu je zajímavý citát z knihy Touha věků : Základem pohanství byla víra, že člověk se může zachránit svými vlastními skutky Vždy, když se lidé začnou řídit touto zásadou, ztrácejí veškeré zábrany proti hříchu. (DA 35.36; TV 23) Myšlenka, že se můžeme k spravedlnosti dopracovat, zničí veškeré zábrany proti hříchu. Jedině skrze víru můžeme zvítězit. A kdokoliv se snaží odpracovat si cestu ke svatosti, tak neuspěje. Martin Luther se o to pokoušel a byl z toho natolik otrávený, že se sám bičoval, bil se, plazil se po kolenou a odříkával dlouhé modlitby. Tak se snažil odpracovat si cestu k získání pokoje. A to se mu stalo vlastně překážkou. Sílu získáte skrze víru. Tím, že se chopíte daru, který nám dal Bůh. Čtvrtek Zákon a hřích A pak máme ještě poslední verš. Je to vhodný verš pro zakončení. Ř 3,20: Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha. Zákon má tedy stále velmi důležitý účel. Ukazuje nám náš hřích. Když činíme pokání ze svých hříchů, obrátíme se k Ježíši pro slitování a On nám dá milost. Nejen milost aby nám odpustil, ale i milost žít novým životem. A v tom je moc evangelia. Mám sice ještě několik bodů, které bych zmínil, ale vypršel nám čas a myslím, že to hlavní jsme probrali. Amen.