Chorvatsko. 32. přehlídka krajanského divadla v Lipovci. Bohdana Pěva Šolcová

Transkript

1 Chorvatsko 32. přehlídka krajanského divadla v Lipovci Bohdana Pěva Šolcová Březen je v komunitě Čechů v Chorvatsku měsícem českého divadla. Již od roku 2001 se v Českém domě v Lipovci pořádá přehlídka krajanských divadel. Ta letošní se konala 22. a 23. března a na lipoveckých divadelních prknech se na ní vystřídalo patnáct divadelních skupin a v patnácti divadelních hrách se předvedlo dvě stě účinkujících. Letošní přehlídka byla k překvapení všech hojně navštívena. Český dům praskal ve švech a organizátoři museli vymýšlet alternativní posezení pro diváky, kteří se již nevešli do sálu. Takovou účast v Lipovci dlouho nezaznamenali. Přestože tu byla hlava na hlavě, panovala v sále dobrá atmosféra a myslím, že nikdo nelitoval, že se musí každý večer tísnit šest hodin v Českém domě. Protože přehlídka pokaždé znamená velký maraton, byl každý divadelní večer rozdělen přestávkou na dva bloky představení. O přestávce nabízeli lipovečtí beseďáci divákům buchty a kávu, aby se občerstvili a posílili na další tři hodiny sledování divadel. Letošní přehlídku charakterizovala pestrá volba námětů a vysoká úroveň provedení hry. Některé soubory předvedly velmi dobrou úroveň scénografie. Divadelní soubor ČB Daruvar všechny mile překvapil nastudováním části operety Na tý louce zelený, která se na českých divadelních prknech v Chorvatsku objevila znovu po čtyřiceti letech. Z jeviště zazněl i šlágr Já bych chtěl mít tvé foto, o němž se členka výběrové komise Chorvatského sněmu kultury Ozana Iveković až dosud domnívala, že jde o chorvatský šlágr. Ze všech krajanských amatérských divadel vybrala paní Iveković na celostátní přehlídku amatérských divadel divadelní soubor z České besedy Dolany. Dolanští herci totiž podali skvělý herecký výkon ve hře Pavla Němce Blázinec. Také letos jsem přispěla ve spolupráci s mým manželem se svou troškou do divadelního mlejna. Na přehlídce vystupovaly naše tři soubory ze vzdálených Českých besed, s nimiž spolupracujeme. Pro každý soubor jsme napsali autorskou hru, kde jsme respektovali možnosti každého souboru, hry jsme režírovali, vytvořili scénu a navrhli kostýmy. Protože v jednom ze

2 souborů vypadl herec, musel jej můj manžel zastoupit. Ve funkci nápovědy, tzv. šeptače, jsem figurovala já. Všechny další maličkosti, jako například roztahování a zatahování opony, kontrola rekvizit a kostýmů, ozvučení a starost o psychickou pohodu herců, jsme zastávali oba. Práce s těmito soubory není snadná. Nejenomže jsou Jazvenik, Bjeliševec a Virovitice dosti vzdálené od Daruvaru, což pro mě znamená dlouhé cestování s návratem v noci, ale také možnosti herců jsou limitované jazykovou úrovní a hereckou zkušeností. Při práci s jazvenickým a bjeliševeckým souborem nelze sáhnout do divadelní knihovničky a vytáhnout scénář. Tyto soubory by ho pro své limity neuhrály, a proto jim píšeme scénáře na míru. Pro letošní divadelní sezónu jsme pro divadelní soubor ČB Jazvenik napsali hru Akvabely aneb Historie vodního baletu v Chorvatsku. Našimi herečkami v souboru jsou ženy v důchodovém a předdůchodovém věku. Členy souboru jsou také dva muži, z nichž jeden je středoškolák, Chorvat, který má zájem hrát české divadlo. Jazyková úroveň herců je nevyvážená: někteří mluví česky dobře, jiní s obtížemi. Všichni mají potíže se čtením českého textu. Na míru tomuto souboru jsme s manželem vymysleli mystifikační hru o přispění Čechů do vývoje synchronizovaného plavání v Chorvatsku. S herci, kteří ve hře představovali jazvenický vědecký tým, jsme nastudovali přednášku o historii synchronizovaného plavání v Chorvatsku, již doplňovala prezentace v PowerPointu. V závěru přednášky byl vyzdvižen stěžejní objev jazvenických vědců: nález Mistrova deníku, kde byl zaznamenán scénář vodního baletu. Tento významný nález podle vědeckého týmu znamená, že první uvedení synchronizovaného plavání v Chorvatsku neproběhlo v roce 1957, jak uvádějí dostupné historické prameny, ale o 20 let dříve. Zasloužil se o to Čech, baletní Mistr René Skok, který se ve 30. letech při svém pobytu v daruvarských lázních nechal inspirovat cvičícími ženami v bazénu. V závěru přednášky odložili přednášející župan, pod nímž skrývali plavky ušité podle módy 30. let, a za doprovodu Smetanovy Vltavy se pokusili za modrou plachtou, která vytvářela iluzi bazénu, zrekonstruovat Skokův vodní balet. Ohlas u diváků byl veliký a někteří nemohli uvěřit, že se ženy ve zralém věku nechají pohnout k tomu, aby na scéně hrály v plavkách akvabely. Jazvenický divadelní soubor k nám má ale velkou důvěru, neboť ví, že bychom jej nikdy nevystavili trapným situacím.

3 Letošní přehlídka se stala historickou událostí pro ČB Bjeliševec, neboť její divadelní spolek sehrál divadlo vůbec poprvé ve svých dějinách. Již minulý rok mě ČB Bjeliševec požádala o spolupráci s tím, že hodlají založit divadelní skupinu a chtějí si napsat svůj autorský text. K tomu ale bohužel nedošlo, a tak jsem napsala scénář já, v němž jsem využila toho, jací Bjeliševští jsou: zdůrazňují, že jsou Valaši, rádi pijí kořalku, od srdce zpívají a tančí a většina Bjeliševských nosí příjmení Hruška. S tím, co jsem o nich věděla, byla divadelní hra Hruškovice rychle na světě. Tato krojovaná divadelní hra se zpěvy a tanci pojednává o příchodu rodiny Hruškových z valašského Vidče do Chorvatska a samozřejmě je také o tom, jak se pálí hruškovice. Jako třetí v pořadí se na přehlídce představila divadelní skupina zbrusu nové ČB Virovitickopodravského kraje. Na motivy povídky Vaška Koubka jsme s mým mužem napsali krátkou hru Zájezd české besedy. Unavení a utrmácení účastníci zájezdu České besedy se zastaví na oběd v zájezdním hostinci, kde se s tamním personálem semele řada komických situací. Lipovecká divadelní přehlídka skončila. Nyní nás čekají až do konce kalendářního roku reprízy našich her, ale již teď plánujeme pro další divadelní sezónu další činnost, na niž se velmi těšíme.

4 Srbsko a Rumunsko Krajanský pohár aneb Banát nemá hranic Stanislav Havel Banát nemá hranic je nové motto českých krajanů v Banátu. Snahou je, aby čeští krajané na obou stranách Dunaje více spolupracovali, družili se a lépe se znali. První větší společnou akcí byl Krajanský pohár. Na fotbalový turnaj přijeli do srbské Kruščice Češi z rumunského Gerníku, belocekverská Škola Plus s několika slovenskými fotbalisty, Česká beseda Bela Crkva a domácí Kruščice sestavila dvě družstva. Setkání otevřela předsedkyně České národní rady v Srbsku Ljiljana Stehlik, zazněly státní hymny České republiky, Rumunska a Srbska. Samotné sportovní zápolení se neslo v přátelském duchu. Krajanský pohár si vybojovali mladí fotbalisté z Gerníku, kteří ve finále přetlačili Českou besedu Kruščici. Bronz si pověsila na krk Česká beseda Bela Crkva. Bramborovou medaili dostala Škola Plus z Bele Crkvi. A pátý byl druhý tým České Besedy Kruščice. Po turnaji byla společná večeře v Českém domě, vyhlášení výsledků, hráči se zvěčnili na strom krajanského přátelství. A večer byla krajanská zábava s českou kapelou Jarka Bodnára.

5 Ukrajina, Žytomyr Oslavy 130. výročí vzniku české školy v Krošně České Eva Řezníčková V pátek 22. března 2019 žáci krošeňské Jedenáctileté střední školy s výukou cizích jazyků seznamovali veřejnost s dějinnými událostmi své školy. Budova školy byla volně přístupná a na návštěvníky dýchala nostalgie starých časů. Učitelé společně s dětmi připravili výstavu Jak se ve staré české škole vyučovalo. Školní pomůcky, historické fotografie a dokumenty spjaté se školním životem vytvářely barvitý obraz o tom, jak vypadala škola i žáčci, kteří do ní chodili v první polovině 20. století. Nechyběly panely s fotografiemi ze současného života a prohlídka odborných učeben. Každá třída se prezentovala výtvarnými pracemi žáků k výročí školy a sbírkami diplomů a pohárů, které žáci získali na nejrůznějších olympiádách. Zpestřením programu bylo vystoupení skupiny starších dětí, které docházejí na výuku českého jazyka a českého dětského tanečního folklorního kroužku Poupata. Název Krošna /dříve Krosna/ pochází z roku 1879, kdy prvních 52 českých rodin založilo poblíž Žytomyru českou osadu. Přistěhovalci si vybrali pozemky na levém břehu dnes nevelké říčky Krošeňky a vesničku nazvali Krosna Česká. Postupně se obec stala nejpočetněji osídlenou českou obcí na Žytoymrsku, podle sčítání lidu z roku 1926 v ní žilo 573 Čechů. Na jaře 1889 se začala psát historie české školy. Podle nařízení eparchiální školní rady byla farní škola otevřena 9. března. Vyučovalo se v jedné místnosti, a to díky finanční pomoci zakladatele Krosny České pana Václava Malého. Výuka v této třídě trvala deset let. V roce 1899 byla postavena nová dvoutřídní česká škola. Na Volyň přijížděli učitelé z Čech, kteří byli ochotni učit v českých vesničkách. A tak tomu bylo i v Krosně České. Organizovali vzdělání dětí, mládeže i dospělých, vedli veškerý kulturní život. Zejména zájem o divadlo a tělovýchovný spolek Sokol vyvolal v Krosně a okolí čilý národní život. Učitelé psali články do žytomyrských novin, ty později posloužily jako podklad pro knihy o životě českých usedlíků v Žytomyrské oblasti. Významnou osobností byl profesor Evžen Rychlík z nedaleké české obce Olšanky, etnograf, který se podílel na rozvoji českého školství v Žytomyrské oblasti. Překládáním učitelů na jiná místa výuka českého jazyka ustala. Děti sice mluvily česky, ale česky psát již nedovedly. Tak se stalo, že velká část české mladší generace na Volyni psala česky azbukou a české knihy četla jen s obtížemi. Bohaté české knihovny, které představovaly pro starší generaci duchovní posilu, odpočívaly netknuty a převládaly v nich knihy ruské. Konec českého školství je datován na počátek 30. let 20. století. Učitelům a dalším činovníkům českého školství bylo kladeno za vinu, že učili mládež nacionálnímu šovinismu a používali učebnice poslané z ČSR (učilo se podle knih, které obstarala Česká matice v Lucku ze Státního nakladatelství v Praze), např. to byla více dílná čítanka Ráno od Josefa Kožíška a Josefa Tůmy z roku 1925, cvičebnice jazyka českého od Josefa Mullera (1925) a trojdílná čítanka od Jana Jursy z roku 1925.

6 V budově české školy se vyučovalo dále, ale jen v ruském jazyce. Po válce byla ke staré české škole dostavěna druhá polovina budovy a později ještě celé patro. V roce 1971 byla obec Krosna připojena k Žytomyru a škola dostala název Žytomyrská střední škola 16. Začalo se s výstavbou nové školní budovy, která byla slavnostně otevřena v září Od roku 1987 byla škola přejmenovaná na Střední školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. Dnes se v ní učí cca žáků od třídy pod vedením stočlenného pedagogického kolektivu. Kromě ukrajinštiny, ruštiny, polštiny, angličtiny a němčiny mohou žáci od září 2015 docházet do kroužků českého jazyka. Učíme se podle českých slabikářů a čítanek, zpíváme, tancujeme, čteme pohádky. Výuka je vedena zábavnou hravou formou a děti ji rády navštěvují. Když se škola postavila, to vám bylo slávy, za sto let tu vychovali mnohé české hlavy. Sto třicet let oslavíme, vystoupení připravíme, předneseme básničky, zazpíváme písničky. Do té školy na Krošně, rádi všichni chodíme. Ve třídách se učíme, v tělocvičně cvičíme, o přestávkách na chodbě také trochu zlobíme. Ivanna Jacyk, 9. tř. /ČŽO/

7 Ukrajina, Žytomyr Mezinárodní den žen Eva Řezníčková Den žen je na Ukrajině překvapivě oblíbeným svátkem. Ženám se kupují tulipány, nosí dárky a pořádají se pro ně oslavy. V žytomyrských krajanských spolcích pořádají každoročně děti pro své maminky, babičky a tety vystoupení. Protože neopouštíme tradice, ctíme svátek všech žen kulturním odpolednem. V letošním roce přijel za dětmi i krajany do Žytomyrského spolku volyňských Čechů pan David Mašek z Velvyslanectví ČR v Kyjevě. A co děti připravily ženám k jejich svátku? Na začátku proběhlo uvítání a srdečné blahopřání, po kterém následoval pestrý program. Příjemnou atmosféru akce dotvořily hudební, dramatická a recitační vystoupení dětí a krajanů, kteří docházejí na výuku jazyka. V závěru samotného vystoupení děti předaly ženám malá přáníčka k MDŽ, která samy vyrobily s hezkou jarní květinou /skládaným tulipánem/. Děkuji jim za píli a snahu, kterou přípravě tak hezkého vystoupení věnovaly a potěšily všechny přítomné. V závěru ocenil pan D. Mašek nejlepší práce, které krajané psali k Mezinárodnímu dnu mateřského jazyka. Každý z oceněných si odnesl diplom a malou pozornost. Následovalo posezení se zpěvem písní. U občerstvení se povídalo, diskutovalo a především vzpomínalo na památku hrdinů Nebeské setniny.

8 Před pěti lety 20. února 2014 vyvrcholil v Kyjevě dramaticky boj o další směřování ukrajinského státu. Toho dne ve srážkách na Majdanu a jeho okolí zahynulo kolem stovky osob. Když se s nimi účastníci následujícího dne loučili, zazněl poprvé pojem Nebeská setnina čili nebeská sotňa (z ukrajinského originálu небесна сотня). Případ s odstřelovači a střílením do lidí v průběhu masových nepokojů v Kyjevě sehrál významnou úlohu. Moc uchvátila opozice. Viníci smrti Nebeské setniny ovšem nebyli až dosud zjištěni.

9 Austrálie, Adelaide KULTURNÍ AKTIVITY V ČESKOSLOVENSKÉM KLUBU V ADELAIDE Jiří Kostečka Únor a březen r se nesl v Čs. klubu v Adelaide ve znamení kulturních akcí. 22. února k nám zavítala legenda českého rocku Petr Janda. Zakladatel a frontman skupiny Olympic přijel bez svých kolegů, jen s kytarou; v druhé polovině koncertu ho doprovázel druhý kytarista. Zazněly téměř všechny dávné hity, samozřejmě včetně Jasné zprávy. Řada našich krajanů středního věku se tak mohla vrátit do doby, kdy byl Olympic součástí jejich dětství a dospívání. Po koncertu v Adelaide a posezení s krajany v klubu pokračoval pan Janda v turné po Austrálii a Novém Zélandu návštěvami dalších měst, v nichž sídlí česká komunita Melbourne, Sydney, Brisbane a Auckland. Jen o týden později, 1. března, se představil v České škole v Adelaide pan Tomáš Končinský s autorským čtením ze své knihy Překlep a Škraloup. Ta získala v r prestižní českou literární cenu Magnesia Litera za knihu pro děti. Prezentace byla rozdělena do dvou samostatných částí pro předškoláky a pro děti od 6 let. První byla provedena hravou formou za využití videa; ve druhé, náročnější, autor představil knížku, postavy a příběh, načež se zaměřil na dva hlavní motivy knihy: stárnutí a vznik chaosu. Čtené ukázky byly bohatě prokládány ilustracemi z knihy, které si získaly nadšené ohlasy dětí. Na závěr obou prezentací pan Končinský zorganizoval workshopy, v nichž děti pracovaly

10 s papírem, tužkou, pastelkami, nůžkami a vyráběly další přístroje pro skřítky-entropíky podle vlastní fantazie. Následující pátek 8. března byl ve škole věnován malíři, spisovateli a scénografovi Josefu Ladovi. K tomu malý úvod: Vzhledem k tomu, že Česká škola v Adelaide nabízí dětem našich krajanů individuální výuku češtiny v rozsahu 24 hodin týdně, je možné věnovat tradiční páteční skupinovou výuku poučením o historii, kultuře a reáliích českých zemí. Zařazuji tak do hodin pro školáky krátká poučení o českých bájích, o největších postavách naší historie a kultury, o významných českých městech, o české přírodě. Vše doprovází bohatý obrazový materiál fotografie i videa. Seznámil jsem tak děti dosud s pověstmi o čertových kamenech na Vyšehradě, o Horymírovi, o golemovi a Faustově domu; prohlédli jsme si a virtuálně prošli Prahu a Karlovy Vary; sledovali jsme tok Vltavy od pramenů až po soutok s Labem, využívajíce krásné videokompilace (dostupné na youtube), jež spojila Smetanovu symfonickou báseň s obrazy a fotkami toku řeky. Před poslechem Vltavy jsem dětem sdělil několik základních informací o skladateli. Pro nejbližší dobu chystám pověst o příchodu Čechů k Řípu, seznámení s osobností a hudbou Antonína Dvořáka a videoprocházku Českým Krumlovem. Ladovská hodina byla motivována chystanou návštěvou paní Ivany Findurové, loutkoherečky, v naší škole. (Připravila si totiž pro děti pohádku Kocour Rek, motivovanou kým jiným kocourem Mikešem.) Zjistil jsem, že děti znají Ladovy ilustrace Erbenových pohádek, byly však upřímně potěšeny, že se dozvídají něco o samotném malíři. Odvážil jsem se tlumočit jim i některé tragické události v Ladově životě a byl jsem dojat, jak citlivě reagovaly na informaci o jeho dětském úrazu oka a o nešťastném osudu Ladovy mladší dcery Evy, nadané pianistky (byla jednou z obětí spojeneckého bombardování Prahy 14. února 1945). Výklad jsem prokládal volně stažitelnými ilustracemi s motivy jak pohádkovými, tak hrusickými. V druhé polovině března bude následovat promítání filmu Hrátky s čertem.

11 O týden později, 15. března, paní Findurová nejprve pracovala s předškoláky. Nechala děti vyrábět vodníky z vařečky, různých textilií a dalších materiálů; dětské kreace byly vesměs velmi zdařilé. Pro všechny děti pak inscenovala a zahrála zmíněnou interaktivní maňáskovou pohádku. Čs. klub v Adelaide má vlastní jeviště s příslušnou technikou, takže byl zajištěn hladký průběh. Autorku a herečku v jedné osobě jsem doprovodil na klavír (součástí pohádky byly čtyři písně z dílny Petra Findury). Všechny tyto aktivity byly vítaným příspěvkem do kulturního dění v Čs. klubu. Nejbližší podobné setkání proběhne , jeho tématem bude pohádka Princ Bajaja v podání Five Elements Theatre. Akce proběhne za podpory generálního konzulátu České republiky v Sydney a velvyslanectví České republiky v Canbeře.