osnova přednášky č. 10 Baroko krajina, zahrady a městská zeleň

Transkript

1 České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební Katedra urbanismu a územního plánování (K127) Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství (K143), 127KAZP Krajinářská architektura a životní prostředí osnova přednášky č. 10 Baroko krajina, zahrady a městská zeleň 1. BAROKNÍ KRAJINA Velkorysá krajinná revoluce krajina zdevastovaná třicetiletou válkou plánovitě budovaná kulturní krajina Nový přístup ke krajině racionální uchopení, plánovité budování, krajina jako artefakt, velkoplošný vliv, razantní přístup krajina se stává skutečně kulturní. sílí kolonizace krajiny sílí využití půdy sílí integrace krajiny sílí hustota osídlení vznik mozaikovité krajiny šlechtické velkostatky (dominikál) nevolnictví, robota (až 150 dnů, odvody až 70% výnosů) Zvyšování úrodnosti půdy hnojení, odvodňování, meliorace (stružky se stavítky) Nové živočišné druhy hospodářské (králík, perlička, krůta ) i lovné (daněk, muflon) Nové plodiny (brambory, kukuřice, pícniny, rajčata, fazole) Převládá trojpolní soustava diferenciace luk a pastvin (pravidelné dvousečné hospodaření) První formy průmyslu (pily, hamry, mlýny maximální rozšíření mlýnů náhony, úpravy niv potoků) Extenze kulturní krajiny osídlení vysokých poloh, okrajových horstev, lesnatých oblastí Lesy - železářství, sklářství masivní těžba špatný stav lesů těžba toulavým způsobem, nekontrolovaná lesní pastva těžba lesního steliva, pastevní řídkolesy a porostliny (mýceny každých 8-20 let), kulminuje odlesnění řízená obnova lesa (nízký les vysokokmenný les), první lesní řády (1754) Raabizace (1775)(Franz Anton Raab, ) 1777, 1778 dekret o výkupu z roboty (doporučení vrchnostem převádět robotní povinnosti poddaných na peněžní dávky) rozdělení vrchnostenských dvorů (105 velkostatků) zejm. komorní statky robota peněžitá renta, nové vesnice (245) Dominanty krajiny panovnické rezidence, pevnostní města, zámky centra panství (zahrady) zděné stavby, dominantní věže kostelů, (selské baroko) farní kostely, fary, hospodářské dvory, selské usedlost, panské statky velkostatky, pivovary, cihelny, sýpky, špýchary myslivny, obory, bažantnice ( ) 1

2 Velkolepé krajinářské kompozice (parková krajina) (zámek park krajina) důraz na uzly a dominanty, liniové krajinné struktury průhledové osy, osy tvořené alejemi (linie) Jedinečné stavební počiny zámky, klášterní areály sakralizace krajiny drobná sakrální architektura, boží muka, zastavení, poklony, kříže, sochy, kapličky, svaté obrázky, sochy svatých, morové sloupy + stromy, skupiny stromů a aleje, prameny pitné vody, mosty a mostky poutní krajina odraz barokní poutě v krajině poutní chrámy a poutní areály (výrazné krajinné dominanty, harmonické zasazení do krajinného rámce), ambity (odpočinek a úkryt poutníků, pobožnosti), poboční poutní místa, lorety, boží hroby, kalvárie aleje a stromořadí (výrazné krajinné osy) zájezdní hostince a hospice, špitály, kaple pro poutníky - ekonomický přínos poutí křížové cesty, pašijové cesty 2. ZELEŇ BAROKNÍHO MĚSTA Pokračují všechny předchozí typy Změna sociální struktury Zvětšování měřítka, reprezentace 1. Zahrady 1.A Hradní zahrady (barokizace Královské zahrady, Rajská zahrada ) 1.B Palácové zahrady I. rovinné ( francouzské ) Valdštejnský palác (ještě manýristické založení), Černínský palác ( ) II. ve svahu ( italské ) a) od Hradem (Ledeburská, Kolovratská, Malá a Velká Fürstenberská, Malá a Velká Palffyovská) b) pod Petřínem (Vrtbovská, Lobkovická, Schönbornská) 1.C Klášterní zahrady I. barokizace stávajících Strahov, Břevnov II. zakládání nových jezuité, kapucíni 1.D Měšťanské zahrady napodobují styl šlechty 2. Okolí Prahy úpadek vinařství nastupuje spíše rekreační funkce 2.A Příměstské vily a letohrádky (Trója ) 2.B Usedlosti se zahradami (Smíchov, Vinohrady ) 2.C Zámky a zámečky (Počernice, Kunratice, Koloděje ) 2.D Nové hřbitovy mimo město (Olšanské hřbitovy, Malostranský hřbitov ) 3. BAROKNÍ ZAHRADA Hlavní principy barokní zahrady GESAMTKUNSTWERK komplexnost barokní zahrady, Kulturraum 2

3 prorůstání interiéru a exteriéru vyzařování do okolní krajiny, vazba na krajinu Symetrie a osovost (trojzubec (husí stopa) Orientace na pohledové cíle (point de vue) Gradace Dominance, subordinace, logika a řád celku Monumentalita, prostornost, velkorysost Pluralismus forem Plasticita forem Bizarnost, grotesknost, výraz, expresivita, výstřednost, fantasknost Výjimečná invence Teatrálnost, iluzívnost Kontrast (světlo X stín, horizontála X vertikála, přírodní X umělé, přirozené X nepřirozené, plošné X plastické, uzavřené X otevřené, monumentální X komorní ) Dekorativnost Práce s terénem zahrady ve svahu ( italské ) zahrady rovinné ( francouzské) Práce s vodou (Wasserkunst) voda ve všech podobách v klidu (bazény, rybníky, kanály ) v pohybu (fontány, vodotrysky, kašny, vodopády, prameny, vodní varhany vodní hry a hříčky, vodní schody a kaskády ) umělé ostrovy Práce s vegetací Partery dekorativní kobercové partery (parterre de broderie, Parterre de compartiment Parterre fleuriste, Parterre à l anglaise, Parterre d'eau) Boskety Volnější části (obora ) Architektura a mobiliář terasy a schodiště kolonády a galerie, lodžie, sala terreny grotty, nymfea, loubí bludiště a labyrinty oranžérie, fíkovny, ananasovny, skleníky klece a voliéry pavilónky, dekorativní niky bohatá umělecká výzdoba (malířská, sochařská, umělecké řemeslo) treillage, zahradní divadla belvedér, eremitáž houpačky, kolotoče, šachovnice, jeviště pro komedie Krajina 19. stol., vznik veřejné zeleně, přírodně krajinářský park 1. KRAJINA V 19. STOLETÍ industrializace (hutnictví) parní stroj ( století páry ) velkoobjemová těžba (těžební revíry s rozptýlenými doly) 3

4 železnice (zářezy, náspy, tunely, viadukty), parníky kritika města, boření hradeb (růst aglomerace) suburbanizace (kovozemědělci), hromadná doprava, urbanizační koridory nový typ urbanizované krajiny (Ostravsko, Pražsko, Brněnsko, Liberecko ) zahradnictví, kulminace a zánik lidové architektury Lesy ubývání lesů, nárůst populace, zvyšování poptávky (zejm. palivové dřevo v r % dřeva v Čechách) obecný nedostatek dříví v osídlených oblastech uhlířství (výroba dřevěného uhlí) od 19. stol. nahrazováno kamenným uhlím éra uhlířství končí ve 30. letech 20. století dehtářství (výrova dehtu suchou destilací dřeva), končí v polovině 19. století draslařství (výroba potaše z popela spáleného dřeva, pro sklářství) na 1 kg potaše 2 tuny dřeva smolařství (těžba smoly poškozování porostů, 1 borovice 1-2 kg pryskyřice ročně), dalšími produkty terpentýn a kalafuna energetická krize vznik lesního hospodářství princip stejnověkého lesa věkových tříd s monokulturami ze sadby, které se kácí jednorázově tzv. holou sečí v 1. polovině 19. století se masivně provádí těžba na velkých holých sečích s následnou obnovou (bučiny a doubravy nahrazují smrčiny a bory, leckdy z dovezeného osiva) přerušeno přirozené zmlazování zakládání smrkových monokultur i v nižších polohách (stanovištně nevhodných) vznik semenářských závodů vyhubení velkých šelem (1856 poslední medvěd, 1874 poslední vlk, 1836 poslední divoká kočka, 1882 poslední bobr) Zemědělství zvýšené nároky na produkci potravin intenzifikace výroby (nové nářadí) získávání nových pozemků hnojení (průmyslová i organická), odborné zemědělské školství (od 50. let 19. století), nové nářadí a stroje - ruchadlo bratranců Veverkových - stroje na zvířecí / lidský pohon (mlátičky, řezačky, šrotovníky) - parní stroj (od poloviny 19. století) zemědělské stroje unifikace a typizace krajiny vznik agrárně-průmyslové soustavy šíření nových plodin (kukuřice, brambory, chmel, cukrová řepa rušení rybníků, jetel, vojtěška, čekanka) snížen význam luk zemědělské výrobní oblasti (kukuřičná, řepařská, bramborářská) střídavá zemědělská soustava (čtyřpolní, čtyřhonná) pícniny (jetel) + jař (ječmen) + okopaniny (řepa, brambory) + ozim (pšenice) zvýšení výnosů o polovinu meliorace (povrchové svodnice úzké, ručně hloubené stružky, systémy sestavené z hatí, široké kanály a příkopy, štěrkové drény) objem meliorací největší v Rakousku 2. MĚSTSKÁ ZELEŇ Cesta k veřejnému parku: 1. Soukromé zahrady a parky 4

5 veškerá zeleň do poloviny 18. stol., poslední velké soukromé zahrady Klamovka po 1787, Cibulka od 1817, Kinského zahrada od 1827, Gröbovka od Uliční zeleň Nové aleje (1788) 3. Promenády promenády na hradbách, podél hradeb Wimmerovy aleje (baron Jakub Wimmer, ) 4. Zpřístupňování soukromých zahrad, parků a obor do konce století většina císařských a šlechtických zahrad (o svátcích, vstupenky) 1804 Stará královská obora (nej. purkrabí Jan Rudolf Chotek z Chotkova a Vojnína ) 5. Nově založené soukromé zahrady a parky určené pro veřejnost Růžodol (Rosenthal, Růžové údolí) - Jan Ferdinand Schönfeld Kanálka (kol. 1790) Josef Emanuel Canal de Malabaila 6. Veřejné sady ze soukromých prostředků Sady Na novoměstských hradbách ( ) 7. Veřejné sady z veřejných prostředků Chotkovy sady (Volksgarten), 1833 (purkrabí Karel Chotek z Chotkova a Vojnína ) 2. polovina 19. století vznik řady nových veřejných parků zakládány sady na předměstích František Thomayer ) ředitel pražských sadů , nejvýznamnější zahradní architekt 19. století Lokalizace veřejných sadů 19. století: 1. Stávající soukromé parky a zahrady Královské, císařské, šlechtické zpřístupňování, vykupování, darování Klášterní rušení (sekularizační vlny), prodej Odborné (botanické, univerzitní) postupně zpřístupněny 2. Hradební okruh před zrušením hradeb promenády, parky na hradbách (Sady Na novoměstských hradbách) po zboření hradeb okružní systém i izolované parky (sady Vrchlického, Čelakovského, Švermovy a park na Karlově) 3. Náměstí stávající náměstí (stromořadí Václavské náměstí, parkové úpravy Karlovo náměstí), nová parková náměstí na předměstích (Žižkov, Karlín) 4. Městské hřbitovy zrušené hřbitovy uvnitř měst (Josef II.) nové a rozšířené hřbitovy vně měst (Olšany, Malostranský ) 5. Hospodářské plochy ve městě (vinice, sady, štěpnice, louky) v okolí města (usedlosti, statky, pole, louky, vinice) 6. Polohy vázané na terén (vrcholy, svahy, rokliny) 7. Nábřeží a ostrovy rumiště, střelnice, skladiště, vojenská cvičiště Zeleň léčeben a sanatorií, lázeňská města 3 3. PŘÍRODNĚ KRAJINÁŘSKÝ PARK vznik a vrchol v Anglii 18. století ( anglická zahradně krajinářská škola ) dlouhá paralelní existence formálních a přírodně krajinářských zahrad 5

6 Východiska a inspirační zdroje politická a společenská situace v Anglii na konci 17. století (mimořádně liberální politické klima, svobodný tisk), 1689 konstituční monarchie X absolutismus na kontinentě nepřetvořená příroda symbolem svobody a nezávislosti formální barokní zahrady odsuzovány jako symbol politického utlačování a zvůle Versailles Ludvíka XIV. prototypem absolutistické vlády Forma krajinářského parku různě odstíněný krajinářský park (postupná proměna formy) klasicistní romantický naturalistický sentimentální eklektický anglo-čínský smíšený styl klasicismus park jako idylické místo (literárně Němcové Babička) romantismus park jako místo s tajemstvím (literárně Máchův Máj) Zahrada jako ideální příroda záměrně dotvořená, zbásněná příroda, přirozenější než příroda příroda upravená šťastným přispěním umění Harmonie a jednota sdružení prostředků do nového celku (Übergesamtkunstwerk) Všechno, co je ctnostné, je zároveň esteticky krásné, neboť krása tkví v harmonii. (A. A. C. Shaftesbury) Stírání hranic skryté příkopy (ha-ha), průhledy a průseky do krajiny zapojení okolí do kompozice zahrady (terénní, architektonické dominanty) Spojení domu se zahradou přivedení přírody až k domu Důsledná nepravidelnost a vyloučení symetrie odstranění veškerého formálního uspořádání zahrady, meandrující cestičky linie krásy ve tvaru S Zákon scenérie vedutová kompozice sbírka krásných scenérií, trojrozměrné krajinářské obrazy, malířsky aranžované veduty propojené vinutými stezkami, střídání a kontrastování scenérií Pohledové osy vytváření průhledů, panoramatické pohledy, rámování výhledů vizuální propojování, vyhlídkové okruhy Zahrada jako ideální prostředí palladiovské architektury vzkříšení kulturní krajiny Itálie mytologizující přetvoření antické krajiny představivostí 18. století Program zahrady odkazy na dějiny, zednářství, osvícenství, filozofii (filozofický program), literaturu (literární program), odkazy na mytologii, antiku, politiku 18. st. sledován určitý program 19. st. eklektismus (libovolně kombinovány různé styly a nejrůznější scenérie) Práce s terénem důsledné modelování terénu, citlivě zapuštěné cestičky Akcentace vody potoky, vodopády, umělá jezera s měkce zaoblenými, zvlněnými břehy Práce s vegetací koruny stromů a keřů se již nezastřihují 18. století domácí a zdomácnělé dřeviny 19. století exotický rostlinný materiál (botanické, sběratelské zájmy) solitéry a skupiny stromů (trojice, pětice lichý počet) linie, triangly, klíny vizuální efekt 18. století obvykle jeden druh 19. století často i směsi různých stromů rámování, dominanty (barva, tvar, velikost), vytvoření pozadí, uzavření scenérie (jehličnany) 18. století - mírně modelované trávníky 6

7 19. století - opět záhony květin, vázy květinové geometrické partery, kobercové záhony pestrých květin, pestře kvetoucí keře (rhododendrony), opět topiary Drobná architektura stavbičky všech slohů od antiky přes románský, gotický, renesanční, barokní a empírový důvody estetické i praktické praktické stavby různých forem stáje, úkryty pro zvěř, myslivny, loděnice, pavilóny pro rybáře Vždyť v každém parku nota bene musí vše ideální být a krásný poklop vkusně sklene i, pardon, sýr, co počal hnít. A tak vypadá, věřte tomu, prasečí chlívek jak chrám bohů a řádná stáj, jak udán tón tváří se co by Pantheon. (J.W. von Goethe) čajové pavilóny, letohrádky, přístřešky, lavičky, místa společenských her a života upomínky na osobnosti, ctnosti, symboly osvícenství a romantismu (náhrobky, mauzolea, urny, památníky, pomníky, oltáříky, nápisy na stavbách, stromech, lavičkách, verše Voltaire, Rousseau, Vergilius, Horatius ) antické chrámky a pavilónky, antické ruiny (Venušin, Svornosti, Vítězství ) obelisky, monumenty mosty a mostky středověké ruiny, hrady, hrádky, kaple, kláštery (zapojení původních i tvorba umělých zřícenin) ruina symbol vlasti, symbol minulé slávy národa (nacionalismus) rozpadající se monument národní historie, symbol pomíjivosti, plynutí času tajemné místo, místo setkání s duchy, místo vyprávějící o starých časech exotické prvky Číny, Japonska či Orientu minarety, turecké mešity, egyptské obelisky, pyramidy a sfingy anglo-čínská zahrada pavilónky, pagody, můstky a lucerny chýše preromantické a romantické zahrady Le hameau sentimentální vesnička, vrchol idealizované bukolické představy další hříčky, stavbičky - jeskynní poustevny, holandské mlýny, rozhledny, labyrinty Osnova přednášky pouze pro studenty FSv ČVUT příklady, obrázky a výklad v přednášce! Jiří Kupka,