ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 10Af 26/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.K., bytem P. 13, K. K. 74, zast. JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem v Českých Budějovicích, Boženy Němcové 583/33, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne č. j. 8692/ , t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne č.j. 8692/ , jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Milevsku, kterými byla žalobci rozhodnutími ze dne doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2007, 3. čtvrtletí 2007, 4. čtvrtletí 2007, 1. čtvrtletí 2008, 2. čtvrtletí 2008, 3. čtvrtletí 2008, 4. čtvrtletí 2008 a současně s tím sdělena povinnost zaplatit penále. Žalobce namítá, že správce daně i žalovaný postupovali v rozporu se zákonem, předmětná rozhodnutí se zakládají na podstatných vadách řízení, neboť z výroku rozhodnutí žalovaného není patrné, která napadená rozhodnutí se zamítají.

2 Pokračování Af 26/2013 Žalobce v žalobě uvádí, že řada důkazů popsaných žalovaným v rozhodnutí svědčí o tom, že se zdanitelná plnění v jednotlivých zdaňovacích obdobích uskutečnila, přesto žalovaný k tomu nepřihlédl, nezrušil dodatečné platební výměry vydané správcem daně a ponechal v jednotlivých zdaňovacích obdobích doměřenou daňovou povinnost v té výši, v jaké ji stanovil správce daně. Žalobce spatřuje rozpor v tvrzení žalovaného, kdy na jedné straně konstatuje, že správce daně v průběhu daňové kontroly zjistil v evidenci přijatých zdanitelných plnění přijaté daňové doklady od konkrétních obchodních společností, na základě kterých si uplatnil nárok na odpočet daně, současně však uvádí, že na základě dožádání u místně příslušných správců daně těchto příjemců hotovosti bylo zjištěno, že dotčené obchodní společnosti jsou nekontaktní, nepodaly daňová přiznání a neměly zaměstnance, žalobce s nimi neuzavíral smlouvy o dílo. Žalobce dále odkazuje na svědeckou výpověď J. M., která uvedla, že s žalobcem byl v kontaktu, Ukrajinec jménem V., přičemž když byl mimo území ČR, tak osobně s ním jednala ona a to ve dvou případech. Předala mu daňový doklad a převzala platbu v hotovosti, připravovala doklady podle pokynů Z. D. a a A. G.. Správce daně i žalovaný tento důkaz hodnotí tak, že nemůže prokázat, že práce byly skutečně provedeny, aniž by jej hodnotil ve vzájemných souvislostech. Žalobce dále namítá, že navrhoval výslech svědků a uvedl, na kterých místech byly pomocné práce správcem daně zpochybňovanými obchodními společnostmi provedeny. Žádný právní předpis mu neukládá, aby podrobně rozepisoval na daňovém dokladu, o jaké pomocné stavební práce se v daném případě jednalo. Žalovaný nesprávně tvrdí, že žalobce neuzavíral žádné smlouvy o dílo, aniž by vzal v úvahu, že žalobce uzavíral smlouvy o dílo nikoli písemnou formou, tedy ústně, což opět neodporuje žádnému právnímu předpisu. Žalobce předložil listinné důkazy obsahující objednávky, smlouvy o dílo, předávací protokoly i položkové rozpočty. Z toho vyplývá, že tvrzení žalovaného je účelové a nezakládá se na skutečnostech. Žalobce rovněž navrhl provedení svědeckých výpovědí, a to A. K., jednatelky společnosti BH s.r.o. a AIVE s.r.o., M. H., člena představenstva společnosti PROFETA a.s. a dále setrval na svědecké výpovědi O. Z. a Š. V. Ze svědecké výpovědi A. K. vyplynulo, že ve společnosti AIVE s.r.o. v likvidaci a BH s.r.o. spolupracovala s A. M., když obdobná situace se opakovala i v případě svědka A. M. v případě společnosti PROFETA a.s. a společnosti BRET s.r.o. Z výpovědi svědka A. M. vyplývá, že nemůže vyloučit spolupráci se žalobcem a dále následuje i prohlášení A. M., které obsahuje seznam daňových dokladů, o kterých svědek prohlašuje, že se nacházejí v účetnictví společnosti PROFETA a.s. jako zcela uhrazené. Žalobce rovněž v odvolání trval na provedení výslechu A. M., přesto tento důkaz proveden nebyl a žalovaný jeho provedení odmítl s tím, že opakovaná výpověď by nemohla odstranit pochybnosti správce daně, které vznikly v průběhu daňové kontroly a že by svědek nemohl prokázat, že předmětné společnosti stavební práce vykonaly. Žalobce trval na provedení svědecké výpovědi Ing. J. K., který se měl vyjádřit k tomu, zda doklady uvedené v prohlášení A. M. vystavil či nikoliv. Tato svědecká výpověď nebyla provedena, neboť správce daně čestné prohlášení A. M. vyhodnotil jako nevěrohodné. Rovněž nedůvodně bylo odmítnuto provedení výslechu svědka M. M., L. Š., O. Z., B. Š. a D. P. s tím, že tyto výslechy jsou nadbytečné. Žalobce má za to, že odvoláním napadené dodatečné platební výměry jsou nesprávné, jejich výše neodpovídá skutečnosti. Žalovaný postupoval v rozporu s daňovým řádem, a proto je navrhováno zrušení rozhodnutí žalovaného. Bylo

3 Pokračování Af 26/2013 povinností žalovaného zkoumat dodržení zákonných podmínek, proto mělo být hodnoceno, zda navrhovanými důkazy nelze prokázat skutečnosti tvrzené v daňovém přiznání. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce neprokázal, že předmětná zdanitelná plnění přijal tak, jak je na předložených daňových dokladech uvedeno a že odpočty daně na základě těchto daňových dokladů uplatnil oprávněně. Správce daně zjistil, že obchodní společnosti jsou nekontaktní, nepodaly daňová přiznání, proto nemohl správce daně ověřit, zda uvedené společnosti pomocné stavební práce pro žalobce vykonaly. Obchodní společnosti, které měly vykonat pomocné stavební práce, neměly žádné zaměstnance, přičemž osoby, které měly se žalobcem jednat, neměly ani základní vědomost o tom, jakou činnost tyto společnosti vykonávaly, žalobce neznaly a nikdy s ním nejednaly. Žalobce dle správce daně nepředložil věrohodné důkazní prostředky, které by prokazovaly skutečnou realizaci pomocných stavebních prací předmětnými obchodními společnostmi, případně jejich subdodavateli, proto nemohlo ani svědectví J. M. prokázat, že zmiňované pomocné stavební práce byly skutečně vykonány těmito obchodními společnostmi ve prospěch žalobce a v uvedeném rozsahu, tedy že žalobce na základě těchto daňových dokladů uplatnil nárok na odpočet daně oprávněně v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty. Daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, ale má i povinnost toto své tvrzení prokázat. V daném případě se však žalobce dostal do důkazní nouze, správci daně nabídl pouze vystavené doklady, které mu předávaly osoby, které měly údajně obchodní společnosti zastupovat. Důvody, pro které nebyly provedeny výslechy žalobcem navržených svědků, jsou v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeny. Výpověď svědkyně M. prokazuje, že některé práce na stavbách blíže neurčení zahraniční pracovníci skutečně provedli, avšak v jakém rozsahu byly tyto práce provedeny a kolik za ně žalobce zaplatil, nebylo možné v souvislosti s chybějící evidencí zakázek, platbami v hotovosti a nekontaktnosti jednotlivých dodavatelů prokázat. Daň nemohla být stanovena dokazováním, proto v rámci odvolacího řízení došlo ke změně způsobu stanovení daně, a to podle pomůcek. Jedná se o náhradní způsob stanovení daně a kvalifikovaný odhad za situace, kdy žalobce zůstal v důkazní nouzi, neboť si nezajistil takové důkazní prostředky, kterými by prokázal, že k nakoupení stavebních prací došlo, tak jak tvrdí v předmětných dokladech. Kopie stavebních deníků nemohly být osvědčeny jako důkaz, neboť tyto kopie neobsahovaly náležitosti a obsah stavebního deníku byl v rozporu s vyhláškou č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb. Ze spisu finančních orgánů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. Správce daně zahájil dle protokolu ze dne u žalobce kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období čtvrtletí 2007 a čtvrtletí Podnikatelská činnost žalobce spočívala v provádění převážně pomocných stavebních prací prostřednictvím subdodavatelů. Správce daně v průběhu daňové kontroly zajistil v evidenci přijatých zdanitelných plnění daňové doklady od společnosti BRET s.r.o., AIVE s.r.o., MOLDOVIA STAV s.r.o., PROFETA a.s., MELGROUP s.r.o., K.H. STAV CZ s.r.o. a PDK s.r.o., na základě kterých si žalobce uplatnil nárok na odpočet daně v přiznáních k dani z přidané hodnoty za předmětná zdaňovací období v celkové hodnotě Kč. V daňových dokladech se uvádí, že se jedná o pomocné stavební práce, bourací, úklidové, výkopové či přípravné práce. Hodnota prací je na daňových dokladech uvedena vždy jednou částkou, byla vyčíslena daň, způsob úhrady byl hotově, přičemž doklady neobsahují žádné

4 Pokračování Af 26/2013 přílohy, kde by byly poskytované služby konkretizovány. Podpisy na daňových dokladech jsou nečitelné. Dožádáními správce daně zjistil, že shora uvedené společnosti jsou nekontaktní, za jednotlivá zdaňovací období let 2007 a 2008 nepodaly daňová přiznání, na adrese sídla podle obchodního rejstříku nesídlí a neměly ani žádné zaměstnance. Šetřením správce daně bylo zjištěno, že žalobce neuzavíral na subdodávky stavebních prací žádné smlouvy o dílo. Žalobce byl vyzván k prokázání, že fakturované služby byly realizovány tak, jak je uvedeno na daňových dokladech, komu byly hrazeny částky v hotovosti tam uvedené a zda odpočty daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění byly uplatněny oprávněně v souladu s 72 odst. 1 a 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Žalobce reagoval na výzvu a v odpovědi sdělil, že provádí činnosti spojené s dohledáním jednotlivých společností, jakmile budou dokončeny, okamžitě je předloží, nejpozději do měsíce května Žalobce doložil seznam zakázek, knihu pohledávek a závazků a dva příjmové doklady. Jinou odpověď na výzvu žalobce nezaslal. Správce daně učinil závěr, že žalobce neprokázal, že předmětná zdanitelná plnění přijal tak, jak je na předložených daňových dokladech uvedeno a že odpočty daně byly uplatněny oprávněně. S tímto závěrem byl žalobce seznámen dne Žalobce zaslal vyjádření k výsledku kontrolního zjištění, ve kterém uvedl místa, na kterých měly být pomocné stavební práce provedeny. Uvedl, že se společností BRET s.r.o. jednal prostřednictvím slečny V. a P. M., se společnostmi AIVE s.r.o. a BH s.r.o. jednal prostřednictvím S., jehož příjmení nezná. U společnosti MOLDOVIA STAV s.r.o. jednal s panem Z. a u společnosti PROFETA s M. H.. Kromě toho doložil žalobce 10 stran fotografií staveb a následně navrhl provedení svědecké výpovědi A. K. a M. H., člena představenstva společnosti PROFETA a.s. Jako svědek byla vyslechnuta A. K., která uvedla, že neměla k dispozici žádné účetní doklady, žalobce nezná, prázdné listiny podepisovala na základě požadavků A. M.. Pod tíhou vyhrožování A. M. udělila plnou moc S., další plnou moc udělila J.M. Svědkyni nebylo nic známo o dodávkách stavebních prací, o práci ukrajinských zaměstnanců se dozvěděla až následně při jednání na úřadech. Svědek M.H. vypověděl, že žalobce nezná, nikdy ho neviděl, za společnost nikdy nejednal. Má za to, že společnost nikdy nevystavovala faktury, nevedla účetnictví a podávala nulová daňová přiznání. Svědkyně Š.V., bývalá jednatelka společnosti BRET s.r.o., uvedla, že nemá k dispozici žádné účetní podklady, nezná žalobce, ani P.M., není jí nic známo o fakturaci. A. M. požadoval, aby se dostavila na Městský úřad ve Valašském Meziříčí za účelem podpisu, kde mu podepsala i jiné listiny, nevěděla však, co podepisuje. Rovněž jednala s J. M. U notáře podepsala nějaké dokumenty, nevěděla ovšem, co podepisuje. Dodatečně zjistila, že podepsala plné moci pro A. M. a J. M. Svědkyně J.M. vypověděla, že měla udělenou plnou moc k zastupování společnosti BRET, AIVE i BH. Ke způsobu fakturace uvedla, že fakturovanou částku jí sdělil buď Z. D., nebo její bývalý manžel, někdy se dostavili ukrajinští klienti a sdělili, že Metrostav nebo jiné

5 Pokračování Af 26/2013 firmy potřebují vystavit fakturu. Pro faktury chodil Ukrajinec jménem V., předával mu je osobně žalobce a přijímal platby v hotovosti. Žalobce předložil prohlášení svědků M.M. a L.Š. o tom, že na uvedených stavbách prováděli pomocné stavební práce pracovníci předmětných společností. V prohlášení uvádí, že za práci se platilo hotově přímo na stavbě oproti předloženým fakturám. Svědci v prohlášení uvedli, že žalobce doprovázeli při kontrole staveb a při předání peněz. Správce daně odmítl vyslechnout jako svědka M. M. a L.Š., neboť žalobce nevěděl, s kým konkrétně jednal, od koho přebíral faktury, komu je platil, proto nemohou být tyto skutečnosti známy jiným osobám. Žalobce rovněž navrhl provedení místního šetření na stavbách a vyžádání podkladů pro poskytnutí úvěru společnosti BRET s.r.o. Provedení místního šetření a vyžádání shora uvedených podkladů bylo odmítnuto, neboť tyto důkazy nemohou prokázat, kdo a jakým způsobem prováděl bourací, výkopové, úklidové, stavební a pomocné práce, případně nahradit kompletní účetnictví. Svědek Z.T., místopředseda společnosti PROFETA uvedl, že žalobce nezná a nikdy s ním nejednal. V letech 2007 a 2008 prováděla společnost PROFETA stavební činnost a velkoobchod se stavebním materiálem, neměla žádné zaměstnance. Svědek za společnost vykonával minimální činnost, za účelem jednání udělil plnou moc A.M. Svědkovi není známo, že by společnost PROFETA prováděla pro žalobce stavební práce, ovšem nemůže to vyloučit. Svědek nebyl schopen identifikovat podpisy na daňových dokladech vystavených společností PROFETA pro žalobce. Svědek M. vypověděl, že žalobce nezná, nikdy s ním nejednal, v letech 2007 a 2008 zastupoval všechny společnosti, kde byl statutárním zástupcem a některé společnosti zastupoval na základě udělených plných mocí. Společnost AIVE s.r.o., BH s.r.o. a BRET s.r.o. zastupoval před Finančním úřadem v Praze, účetnictví těchto společností nevedl, to zajišťovala J. M. Svědek dosvědčil, že zná A. K., jednatelku společností AIVE s.r.o. a BH s.r.o. osobně. S Š. V., jednatelkou společnosti BRET s.r.o. nespolupracoval. Svědek nedosvědčil, že by faktury byly vystaveny společností PROFETA, nevěděl ani o koho podpis by se na fakturách mohlo jednat. Správce daně zhodnotil všechny důkazní prostředky ve zprávě o daňové kontrole a uzavřel, že žalobce neprokázal, že pomocné stavební práce uvedené na daňových dokladech byly provedeny uvedenými společnostmi. Kromě daňových dokladů nebyly předloženy žádné jiné doklady, žalobce neprokázal, s kým v uvedených společnostech konkrétně jednal. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že osoby uvedené žalobcem jako kontaktní osoby žalobce neznají. Místní šetření nebylo provedeno, neboť na hotových stavbách nelze zpětně zjistit, zda pomocné práce byly uvedenými společnostmi provedeny. Bylo by možné pouze šetřením zjistit, že práce provedeny byly, ovšem kdo je konkrétně provedl, se místním šetřením prokázat nedá. Předložené doklady jsou nepostačující, jestliže není prokázáno, že k uskutečnění deklarovaných prací skutečně došlo. Zpráva o daňové kontrole byla se žalobcem projednána dne Dne byly vydány dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2., 3. a 4. čtvrtletí roku 2007 a 1., 2., 3. a 4. čtvrtletí roku Současně byla žalobci uložena povinnost zaplatit penále.

6 Pokračování Af 26/2013 Proti dodatečným platebním výměrům se žalobce odvolal, zejména namítal porušení ustanovení 92 odst. 2 daňového řádu, neboť nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti pro správné zjištění a stanovení daně, nebyli k jeho návrhu vyslechnuti jako svědci osoby, které navrhoval. Rovněž správci daně vytýkal, že odmítl provést místní šetření na stavbách, kde byly práce provedeny. Žalovaný odvolání žalobce zamítl, neboť správce daně se podrobně zabýval tím, zda se předmětná plnění fakticky uskutečnila tak, jak je uvedeno na předložených daňových dokladech na základě kterých byl nárok na odpočet daně uplatněn. Důkazní prostředky předložené žalobcem v průběhu daňového řízení nebyly způsobilé prokázat faktické uskutečnění zdanitelných plnění podle jednotlivých dokladů ani rozsah plnění. Žalobce proto neprokázal přijetí předmětných prací od uvedených společností. Ze skutečnosti, že byly předloženy daňové doklady a doklady o zaplacení, nelze učinit závěr, že práce provedly společnosti uvedené na těchto dokladech, pokud byly zjištěny další skutečnosti, které jsou v rozporu s tvrzením žalobce. Žalobce totiž nepředložil žádné písemnosti k jednotlivým zakázkám a provedené svědecké výpovědi pochybnosti správce daně prohloubily. Žalobce neunesl důkazní břemeno, proto byl správný závěr správce daně, že žalobce předmětná zdanitelná plnění neprokázal, tedy odpočty daně na základě těchto daňových dokladů neuplatnil oprávněně v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Plátce daně má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za předpokladu, že splní zákonné podmínky pro úspěšné uplatnění tohoto nároku, mezi něž patří právě prokázání jeho oprávněnosti. Princip daně z přidané hodnoty spočívá v odvedení daně pouze z rozdílu ceny mezi vstupy a výstupy, tedy z toho, o kolik se cena zboží u něho zvýší. Subjekt platí dodavatelům cenu, včetně této daně a sám dostává zaplaceno za zboží, včetně této daně. Následně odvádí rozdíl mezi obdrženou a zaplacenou daní, případně mu může být daň vrácena. Daň z přidané hodnoty na vstupu je daň, kterou plátci vyúčtovali dodavatelé jako součást ceny za provedená zdanitelná plnění. Nárok na odpočet vzniká u daně zaúčtované na vstupu za předpokladu, že přijatá zdanitelná plnění jsou použitá pro jeho ekonomickou činnost a doloží nárok na odpočet daňovým dokladem. Daň z přidané hodnoty na výstupu je daň, kterou musí plátce daně připočítat k ceně prodávaného zboží či služby. Pokud je daň na vstupu větší než daň na výstupu, má daňový subjekt nárok na odpočet. Pokud je daň na vstupu menší než daň na výstupu, má daňový subjekt vlastní daňovou povinnost. Princip daně z přidané hodnoty je založen na tom, že zatěžuje finálního spotřebitele, který nemá postavení plátce DPH, proto má plátce daně nárok uplatnit formou odpočtu daně daň z přidané hodnoty na vstupu, která je součástí ceny přijatých zdanitelných plnění, to vše jen za předpokladu, že přijatá plnění použije pro účely související s podnikáním, tedy k dosažení obratu za svá zdanitelná plnění, pokud zákon o dani z přidané hodnoty nečiní v některých předpisem stanovených případech výjimku z tohoto pravidla. Plátce daně má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za předpokladu, že splní zákonné podmínky pro úspěšné uplatnění tohoto nároku, mezi něž patří právě prokázání jeho oprávněnosti. Jestliže správce daně určeným způsobem vyjádří pochybnost o tvrzení daňového subjektu, je ten povinen tvrzené skutečnosti prokázat a pokud tak neučiní a nevyvrátí pochybnosti správce daně, neunese důkazní břemeno a správce daně je oprávněn daň stanovit nebo uplatněný daňový odpočet neuznat. Daňový subjekt prokazuje skutečnosti,

7 Pokračování Af 26/2013 jež je povinen uvádět v daňovém přiznání. Pokud tedy existují skutečnosti, které zpochybňují věrohodnost, případně správnost či úplnost účetnictví či jiných povinných záznamů, je na daňovém subjektu prokázat, že údaje, které uvedl ve svém daňovém přiznání, jsou správné. Nárok na daňový odpočet vznikne tehdy, je-li řádným daňovým dokladem prokázáno, že doklad byl vydán plátcem daně. Důvod, pro který žalobci nemohl vzniknout nárok na odpočet, spočívá v tom, že žalobce žádným způsobem nedoložil oprávněnost nároku hodnověrným daňovým dokladem. Uskutečněním zdanitelného plnění rozumí zákon o DPH stav faktický, nikoliv stav formálně vykázaný. Předmětem posuzování správce daně není správnost a úplnost účetnictví a jiných evidencí žalobce ani není jeho povinnost dokazovat rozhodující skutečnosti vyplývající z činnosti jiných podnikatelských subjektů a plnění jejich zákonem stanovených povinností, ale právě a jedině otázka, zda došlo k faktickému uskutečnění zdanitelného plnění. Je tedy na žalobci, aby doložil přijetí zdanitelného plnění od konkrétního plátce daně. V daném případě byl žalobce správcem daně vyzván k prokázání rozhodných skutečností, neboť měl pochybnosti o údajích uvedených žalobcem v daňových přiznáních, zejména, zda byly provedeny práce uvedenými společnostmi dle předložených daňových dokladů, a to v uvedeném rozsahu. Proto byl žalobce vyzván k prokázání, že fakturované služby byly realizovány tak, jak je uvedeno na předložených daňových dokladech, komu byly hrazeny částky v hotovosti uvedené na předmětných daňových dokladech a že odpočty daně na vstupu z přijatých zdanitelných plnění byly uplatněny oprávněně v souladu s 72 odst. 1 a 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Soud poznamenává, že daňový subjekt může v průběhu vytýkacího řízení předkládat všechny důkazní prostředky, které považuje za rozhodné pro potvrzení jím uvedených skutečností. Naproti tomu má správce daně právo ověřit si některé údaje nebo si opatřit vlastní důkazní prostředky a není přitom vázán jen návrhy daňových subjektů. Daňové přiznání je důkazním prostředkem ve smyslu ustanovení 93 odst. 1 daňového řádu. Z obsahu přiznání k dani z přidané hodnoty vyplývá, že daňový subjekt v něm uvádí nejen daň, kterou je povinen uplatnit za uskutečněná zdanitelná plnění, ale také i daň, kterou je oprávněn uplatnit jako odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění. Z toho vyplývá, že správce daně byl oprávněn jako důkaz použít předmětná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty. V daném případě žalobce nárok na odpočet daně neprokázal, nesplnil podmínky uvedené v ustanovení 72 a násl. zákona o dani z přidané hodnoty, tato skutečnost nebránila v tom, aby správce daně stanovil daň na výstupu na základě daňového přiznání, které bylo dostatečně konkrétní pro vyměření daně z přidané hodnoty. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správce daně zjistil v evidenci přijatých zdanitelných plnění přijaté doklady od společnosti BRET s.r.o., AIVE s.r.o., BH s.r.o. MOLDOVIA STAV s.r.o., PROFETA a.s., MELGROUP s.r.o., K.H. STAV CZ s.r.o. a PDK s.r.o., na základě kterých si žalobce uplatnil nárok na odpočet daně. Dále žalovaný uvádí, že na daňových dokladech bylo uvedeno, že se jedná o pomocné stavební práce, kdy hodnota prací byla uvedena vždy jednou částkou, byla vyčíslena daň, způsob úhrady byl hotově bez bližší konkretizace a rozsahu práce, podpisy na dokladech byly nečitelné, nebylo možno určit příjemce hotovosti a současně žalovaný uvádí, že dožádáním u místně příslušných správců daně ohledně těchto příjemců hotovosti bylo zjištěno, že dotčené společnosti jsou nekontaktní, nepodaly daňová přiznání za příslušná zdaňovací období, neměly zaměstnance a že s nimi žalobce neuzavíral smlouvy o dílo. Z toho je dle žalobce zřejmý rozpor v tvrzení žalovaného. Tato výhrada není důvodná, neboť v uvedených

8 Pokračování Af 26/2013 skutečnostech nelze spatřovat rozpor, jestliže je správcem daně konstatováno, co zjistil z daňových dokladů a následně, co zjistil dožádáním u místně příslušného správce daně ohledně společností, které měly daňové doklady údajně vystavit. Správce daně se řádně zabýval i tím, zda společnosti uvedené na daňových dokladech mohly práce vykonat, zda uvedené daňové doklady vystavily a platby přijaly. Toto jím nemohlo být ověřeno, jestliže uvedené společnosti jsou nekontaktní a na adrese uvedené v obchodním rejstříku nesídlí. Dále spatřuje žalobce rozpor v tvrzení žalovaného, kdy odkazuje na svědeckou výpověď J.M. ze dne , která uvedla, že s žalobcem byl v kontaktu Ukrajinec jménem V. a když byl mimo území ČR, ona osobně dvakrát se žalobcem jednala. Předala mu daňový doklad a převzala platbu v hotovosti a dále připravovala doklady podle pokynů pro Z. D. a pro A. G. Podle žalovaného se touto svědeckou výpovědí nemůže prokázat, že práce byly skutečně provedeny, aniž by žalovaný tuto výpověď hodnotil ve vzájemných souvislostech. K této námitce soud uvádí následující. Správce daně zjistil, že obchodní společnosti, které měly údajně dle daňových dokladů vykonávat práce pro žalobce, neměly žádné zaměstnance, osoby které je měly při jednání zastupovat, neměly vědomost o tom, co a jak tyto společnosti vykonávaly, žalobce neznaly a nikdy s ním nejednaly. Žalobce nebyl schopen ani uvést příjmení osoby (zná jen jméno V.) se kterou jednal a které hradil částky v hotovosti. Z výpovědi svědkyně M. vyplývá, že zastupovala společnosti, které pro žalobce prováděly práce, fakturovaná částka se neopírá o ve skutečnosti odvedenou práci. Tudíž nelze na cenu zakázky usuzovat. Hodnocení důkazů správcem daně proto není rozporuplné ani účelové, jestliže byl učiněn závěr, že zaúčtovanými daňovými doklady není faktické uskutečnění prací prokázáno. Soud uvádí, že je rozsah dokazování na finančních orgánech a není jejich povinností provádět veškeré důkazy navržené daňovými subjekty, jestliže by takové důkazy nemohly pochybnost správce daně vyvrátit. Důvody, pro které nebylo na doplnění důkazního řízení přistoupeno, jsou v odůvodnění řádně uvedeny. V dané věci je zřejmé, že stavební práce pro žalobce na stavbách uváděných v průběhu daňové kontroly byly provedeny, ovšem současně je prokázáno, že tyto práce neprovedly výše jmenované společnosti, neboť žádný ze svědků neuvedl, kdo zakázky pro žalobce prováděl. Bylo uvedeno, že tak činili ukrajinští pracovníci, což bylo zjištěno v trestním řízení. Sám žalobce nebyl ani schopen specifikovat, kdo pro něj práce prováděl. Předávání faktur a hotovosti pro něj zajišťoval Ukrajinec V. a svědkyně J. M. Svědecky lze tedy doložit, že práce byly prokázány, avšak je-li prokázáno, že tak nebylo činěno uvedenými společnostmi, nelze svědecky dokázat, kdo a v jakém rozsahu práce prováděl a kolik za ně bylo zaplaceno. O tom, že práce byly provedeny, sporu není. Jestliže však nelze veškeré okolnosti obchodního případu prokázat a nelze zcela přesně stanovit výši úhrady, pak výpověď svědkyně M. byla řádně vyhodnocena, že nelze na základě této výpovědi učinit závěr, že práce byly skutečně provedeny, a to právě s ohledem na další důkazy, ze kterých byly zjištěny skutečnosti uvedené shora. Na žalovaném není, aby prováděl veškeré navržené důkazy, ale je potřeba provést pouze takové důkazy, kterými by bylo možno odstranit pochybnosti správce daně o žalobcových tvrzeních o výdajích. Okolnost, že veškeré důkazy nebyly provedeny, nemá za následek nemožnost hodnotit všechny důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Takovým způsobem bylo naloženo s provedenými důkazy jak ve formě účetních dokladů, tak svědeckých výpovědí. Postup správce daně byl dodržen a byl řádně aplikován předpis hmotného práva.

9 Pokračování Af 26/2013 Rozporuplnost a účelovost hodnocení správce daně soud neshledal ve vztahu k výpovědi J.M. Soud tento názor žalobce nesdílí, neboť žalobce faktické uskutečnění prací uvedenými společnostmi neprokázal. Výslech svědka je obecně jednou z možností, jak ověřit tvrzení daňového subjektu. Ne vždy však může poskytnout relevantní poznatky. Ani sám žalobce nebyl schopen specifikovat, kdo pro něj práce prováděl. Předávání faktur a hotovosti pro něj zajišťoval Ukrajinec V. a rovněž J. M. O tom, že práce byly provedeny, nebyly pochybnosti. Pochybnosti byly o výši úhrady a o rozsahu prací uvedených společností. V napadeném rozhodnutí bylo vysvětleno, z jakých důvodů nelze navrženými důkazy právě tyto pochybnosti správce daně odstranit, a proč nebyl návrh na provedení výslechu svědka správcem daně akceptován. Soud tento postup považuje za odpovídající zákonu i judikatuře Nejvyššího správního soudu. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS č.j. 2Afs 78/2011, kde soud dospěl k závěru, že svědecká výpověď nemůže být dostatečným důkazem o uskutečnění zdanitelného plnění, k němuž neexistují žádné doklady. To není nepřípustným předběžným hodnocením neprovedené výpovědi; ani výpověď, která by potvrdila stěžovatelovo tvrzení, by totiž neobstála. Nelze navíc předpokládat, že by svědecká výpověď mohla být natolik konkrétní, aby tvrzené plnění v úplnosti obsáhla. Správce daně je oprávněn posoudit přínos navrženého důkazního prostředku včetně návrhu na výslech svědka. To neznamená, že předem nepřípustně hodnotí možný obsah výpovědi. Na potřebnost výslechu svědka může usoudit právě z návrhu daňového subjektu, čeho byla navržená osoba svědkem, na jakém jednání se podílela a k čemu má být slyšena. Svědecká výpověď může nahradit doklad ve specifických obchodních případech, jedinečných a výjimečných, nikoliv však u běžných či četných obchodních operací (Srovnej rozsudek NSS sp. zn. 2Afs 15/2011). Ze závěrů kontroly vyplynulo, že žalobce neprokázal, že za pomocné zednické práce zaplatil částky uvedené na předložených fakturách a že pomocné stavební práce, např. výkopové, bourací, zednické, montáže lešení, betonování, dozdívky, přesun hmot, úklidové, byly skutečně provedeny společnostmi BRET s.r.o., Praha 4, MOLDAVIA STAV s.r.o., Plzeň, PROFETA a.s., Praha 1, MELGROUP s.r.o., Praha 10, P.D.K. s.r.o., Praha 5 a K.H. STAV CZ s.r.o., Praha 5, a to v takovém rozsahu, jak byly žalobcem deklarovány. Žalobce k výzvě správce daně neuvedl, s kým jednal při uzavírání zakázek, neprokázal, komu předával ukončené dílo, ani komu zaplatil za práce uvedené na fakturách. Tyto skutečnosti neprokázaly ani provedené svědecké výpovědi a nemohly z důvodů dále specifikovaných prokázat ani navržené svědecké výpovědi. Uvedené společnosti zastupovali jednatelé ukrajinské národnosti nebo je na základě plné moci zastupovali zástupci, kteří vypověděli, že žalobce neznají, nespolupracovali s ním a nebyli schopni ke vzájemné spolupráci uvést žádné konkrétní údaje. Z toho důvodu nebylo lze zjistit a prokázat, v jakém konkrétním rozsahu byly provedeny práce a kolik za ně žalobce zaplatil. Bez doložení evidence k jednotlivým zakázkám a k platbám, které probíhaly pouze v hotovosti a při nekontaktnosti uvedených společností, toto prokázat nelze. Žalobce neuvedl jméno Ukrajince, který pro něho pracoval a kterému vyplatil odměnu za provedenou práci. Z výpovědi svědkyně J. M. bylo zjištěno, že pro žalobce pracoval na stavbách blíže neurčený počet Ukrajinců. V důkazním řízení se však nepodařilo prokázat rozsah těchto prací. Faktury obsahovaly pouze obecně předmět plnění bez návaznosti na smlouvy, objednávky či předávací protokoly. Svědkyně M. rovněž uvedla, že faktury vystavila jen na částky, které jí někdo nadiktoval bez vazby na konkrétně provedené práce. Sama se neúčastnila jako zástupce uvedených společností předání díla. Rozsah provedených pracích neprokázaly ani ostatní

10 Pokračování Af 26/2013 provedené svědecké výpovědi A. M., Z. T., M.a H. a rozsah provedených prací nebyl zřejmý ani z prohlášení L. Š. a M. M.. Daňové řízení je založeno na zásadě usnesení důkazního břemene daňovým subjektem. To vyplývá z ust. 86 odst. 3 písm. c) daňového řádu. Podle ust. 92 daňového řádu daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém řízení, nebo k jejichž prokázání byl správcem daně vyzván. Z citovaných ustanovení daňového řádu vyplývá, že žalobce měl povinnost prokázat zajišťování své činnosti subdodavatelsky, že práce deklarované v dokladech, které provedly pro žalobce konkrétně uvedené společnosti, byly skutečně provedeny a v rozsahu, který je ve fakturách uveden a měl doložit, zda cena odpovídala provedeným službám. Žádná právní norma neupravuje předání a převzetí služeb a zboží, či jakéhokoliv plnění. Procesní předpis v daňové oblasti však stanoví rozsah důkazního břemene ve vztahu k daňovému subjektu a v zájmu žalobce je vždy evidovat takové údaje, které mu poslouží k unesení důkazního břemene. Neunese-li důkazní břemeno v důsledku důkazní nouze, pak to má za následek nemožnost stanovit daňovou povinnost dokazováním a je nutné stanovit daň na základě pomůcek. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že správce daně se zabýval návrhy žalobce na provedení výslechu svědků. Dle správce daně výslechy svědků nemohly prokázat, jaká cena byla za tyto práce skutečně fakturovaná. Rozsah provedených prací nebylo možné prokázat z toho důvodu, že chyběla evidence zakázek, platby probíhaly v hotovosti. Jednotliví dodavatelé byli nekontaktní a jednatelé či zástupci společností odmítali odpovědnost za činnost. V souvislosti s tím soud odkazuje i na výpověď svědkyně J. M., která se vyjadřovala k tomu, jakou formou byla tvořena cena zakázky. Rozsah provedených prací, které měly být fakturami zaplaceny, nedokládají ani objednávky žalobce a kopie stavebních deníků. Vedle těchto písemných důkazů byly vyslechnuty jednatelky a společnice uvedených společností BRET s.r.o., AIVE s.r.o., a BH s.r.o., které měly za ně jednat. Jednatelky společností žalobce neznaly, udělily plné moci pro zastupování P. M., A. M. a J.M. Faktury pro žalobce vyhotovovala J. M., když do faktury uvedla částku, kterou jí nadiktoval její bývalý manžel nebo Z. D., řádné podklady o rozsahu prací neměla a takové písemnosti nebyly k dispozici ani dalším zmocněncům a jednatelkám společností. Ve vztahu k žalobci uvedla, že kontaktní osobou mezi ní a žalobcem byl Ukrajinec jménem V., přímo se žalobcem jednala sama pouze ve dvou případech. Těmito důkazy tedy nebylo prokázáno, kdo a v jakém rozsahu pro žalobce subdodavatelské práce prováděl a jaká částka byla žalobcem za tyto práce vynaložena. Úsudek o tom, zda bylo nutné provést svědeckou výpověď M.M. a L.Š., byl správcem daně učiněn v návaznosti na to, co vyplynulo z dosavadního řízení. Jestliže nebylo zpochybňováno provedení prací, ovšem zcela evidentně uvedenými společnostmi provedeny nebyly, kdy není známo kromě toho, že na stavbách byli zaměstnáni ukrajinští pracovníci, kdo je provedl a kolik a komu za tyto práce žalobce zaplatil, bylo nadbytečné provedení jejich svědecké výpovědi. V souvislosti s tím soud opětovně připomíná výpověď svědkyně M., která se vyjadřovala k tomu, jak byla tvořena cena zakázky. To je třeba vztáhnout i k návrhu výslechu svědka P. Soud proto uzavřel, že navrženými svědeckými výpověďmi by nebylo možno přesně prokázat provedení stavebních prací, které byly fakturovány a tudíž i nárok na daňový odpočet. Správce daně přisvědčil, že výpověď J.M. prokazuje, že některé práce na stavbách pro žalobce prováděli blíže neurčení zahraniční pracovníci, ovšem v daňovém řízení nebylo prokázáno, v jakém rozsahu byly práce provedeny a kolik za ně žalobce zaplatil,

11 Pokračování Af 26/2013 kdy nebylo možné v souvislosti s chybějící evidencí zakázek, platbami probíhajícími v hotovosti a s ohledem na nekontaktnost jednotlivých dodavatelů toto prokázat. Nebylo rovněž prokázáno, že tito blíže neuvedení účastníci byli plátci DPH. Nárok na daňový odpočet totiž vznikne pouze tehdy, bylo-li přijaté zdanitelné plnění poskytnuto plátcem DPH. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný řádně zabýval i námitkou žalobce ohledně neprovedení svědecké výpovědi B.Š., M. M., L.Š. a rovněž i nevyslechnutí Ing. J.K., O.Z. a D.P. Rovněž svědeckou výpovědí těchto osob nebylo možno prokázat, jaká cena byla fakturována a rozsah prací, byl-li dodavatel plátcem DPH. S odůvodněním žalovaného se soud ztotožňuje Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný zkoumal dodržení podmínek pro stanovení daně podle pomůcek. Zhodnotil, že daň nelze stanovit dokazováním, zabýval se žalobcem navrhovanými důkazy k prokázání skutečností uvedených v daňovém přiznání. Z odůvodnění rozhodnutí je zcela zřetelně seznatelné, že daň dokazováním stanovit nelze a je zapotřebí učinit tak podle pomůcek. Jak již bylo uvedeno, na žalovaném není, aby prováděl veškeré daňovým subjektem navržené důkazy, ale je zapotřebí provést takové důkazy, kterými by bylo možno odstranit pochybnosti správce daně o žalobcových tvrzeních o výdajích. Okolnost, že veškeré důkazy nebyly provedeny, pak nemá za následek nemožnost hodnotit všechny důkazy jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Takovým způsobem bylo naloženo s provedenými důkazy, jak ve formě účetních dokladů, tak svědeckých výpovědí. Jestliže z důvodů prve uvedených byl procesní postup správce daně dodržen a aplikován předpis hmotného práva o daňových výdajích, pak napadené rozhodnutí neodporuje ustanovení 1 odst. 2 daňového řádu. Možnost změnit způsob stanovení daně připustil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne č.j. 8 Afs 15/ Právě tímto rozhodnutím se žalovaný řídil, jestliže zjistil, že stavební práce byly provedeny, avšak není zřejmé kým, v jakém rozsahu a jaká částka byla za tyto práce skutečně fakturována. Proto byl využit postup podle 115 odst. 1 daňového řádu umožňující uložit správci daně doplnit a odstranit zjištěné vady. V souzené věci to znamenalo stanovit daň podle pomůcek a opatřit pro takový postup podklady. Ze spisů správce daně je zřejmé, že ten se zabýval vyhledáváním srovnatelného subjektu, což je ve spise doloženo a zhodnoceno v napadeném rozhodnutí. O stanovení daně z přidané hodnoty podle pomůcek pořídil úřední záznam. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že žalovaný učinil úsudek o tom, že daň dokazováním stanovit nelze a je zhodnoceno, že jsou dodrženy zákonné důvody pro stanovení daně podle pomůcek. Úsudek o tom, zda provést svědecké výpovědi svědků Š. a M. byl učiněn v návaznosti na to, co vyplynulo z dosavadního řízení. Jak již bylo uvedeno, provedení prací zpochybňováno není, avšak tyto práce zcela evidentně neprovedly uváděné společnosti, není známo kromě toho, že na stavbách byli zaměstnáni ukrajinští pracovníci, kdo je provedl a kolik za tyto práce žalobce a komu zaplatil. Připomíná se výpověď svědkyně M. o tom, jak byla tvořena cena zakázky. To je zapotřebí vztáhnout i k návrhu výslechu svědka P., kterého ovšem nikdo ze svědků ani žalobce sám v průběhu daňové kontroly nezmiňoval. Nezbývá než zopakovat, že navrženými svědeckými výpověďmi by nebylo možno přesně prokázat rozsah provedení stavebních prací a kdo je realizoval. Soud uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno. Nárok na daňový odpočet nelze uznat pouze na základě předloženého bezchybného dokladu, ale pouze na základě skutečného přijetí zdanitelného plnění, což žalobce neprokázal. Žalobce tedy neprokázal přijetí

12 Pokračování Af 26/2013 předmětných prací od uvedených společností, tak jak je uvedeno na zpochybněných daňových dokladech. Na základě toho, že žalobce k prokázání přijetí předmětných zdanitelných plnění předložil pouze přijaté daňové doklady a doklady o zaplacení, nelze učinit závěr, že služby provedly společnosti uvedené na těchto dokladech. Žalobce nepředložil žádné doklady k jednotlivým zakázkám, které pro něho měla provést společnost AIVE s.r.o., BH BRET s.r.o., MOLDOVIA STAV s.r.o., PROFETA a.s., K.H. STAV CZ s.r.o. a PDK s.r.o. Závěr žalovaného je proto správný. Žalobce předložil kopie stavebních deníků ohledně některých stavebních akcí včetně zakládacího listu, kde je uveden investor, dodavatel, popřípadě projektant i stavební dozor. V zakládacím listu však není uvedena žádná ze společností, které měly dle žalobce předmětné pomocné stavební práce vykonávat, je zde uveden pouze investor, stavební dozor, dodavatel, eventuálně projektant. Jako dodavatel je uveden vždy žalobce. Správně proto finanční orgány učinily závěr, že tyto předložené kopie neobsahují náležitosti, jak je řádně zdůvodněno v napadeném rozhodnutí na straně 14 15, na které soud odkazuje, neboť toto odůvodnění je vyčerpávající. Soud proto uvedenou výhradu žalobce neshledal důvodnou. Soud proto uzavřel, že žalobní námitky důvodné nejsou, rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné a bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Soud proto z důvodů shora uvedených žalobu podle 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání v souladu s 51 odst. 1 s.ř.s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

13 Pokračování Af 26/2013 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. ledna 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.