Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953)

Transkript

1 Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 Barth, Karl. Kirchliche Dogmatik IV/1-3, Zollikon-Zürich, IV/1 (1953) 13. kapitola: předmět a problémy učení o smíření 57. Dílo Boha Smírce Předmět, původ a ústřední obsah zvěsti, kterou křesťanský sbor zaslechl a kterou zvěstuje, je svobodný čin Boží věrnosti, v níž Bůh v Ježíši Kristu činí ztracenou věc člověka, který ho jako svého Stvořitele popřel a tím sebe sama jako jeho stvoření uvrhnul do záhuby, svou vlastní věcí, dovádí ji k jejímu cíli a právě tím utvrzuje a ukazuje ve světě svou vlastní slávu. 1. Bůh s námi 2. Smlouva jako předpoklad smíření 3. Naplnění porušené smlouvy 58. Učení o smíření (přehled) Obsah nauky o smíření je poznání Ježíše Krista, jenž je (1) pravý, totiž sám sebe ponižující, a tak smiřující Bůh, avšak také (2) pravý, totiž Bohem vyvýšený, a tak usmířený člověk, a jenž (3) je v jednotě obou ručitel a svědek našeho smíření. V tomto trojím poznání Ježíše Krista je zahrnuto poznání hříchu člověka: (1) jeho pýchy, (2) jeho lenivosti, (3) jeho lži; poznání dění, v němž se realizuje jeho smíření: jeho (1) ospravedlnění; (2), jeho posvěcení (3), jeho povolání; poznání díla Ducha svatého: (1) v shromáždění, (2) budování, (3) poslání sboru; - a poznání bytí křesťana v Ježíši Kristu ve (1) víře, (2) lásce, (3) naději. 1. Boží milost v Ježíši Kristu 2. Bytí člověka v Ježíši Kristu 3. Ježíš Kristus - Prostředník 4. Tři podoby učení o smíření 14. kapitola: Ježíš Kristus Pán jakožto služebník 59. Poslušnost Syna Božího Že je Ježíš Kristus prvý Bůh, se osvědčuje v jeho cestě do ciziny, na níž se on, Pán, stal služebníkem. Neboť se to událo v nádheře pravého Boha, že věčný Syn uposlechl svého věčného Otce v tom, že se vydal do toho a ponížil k tomu, aby se stal bratrem člověka, aby se postavil vedle něj, přestupníka, aby ho soudil tím, že se sám na jeho místě nechal odsoudit a vydat smrti. Bůh Otec ho však vzkřísil z mrtvých a jeho utrpení a smrt uznal a uvedl v platnost jakožto pro a za nás provedený právní čin, jakožto naše obrácení směrem k němu, a tak jakožto naši záchranu ze smrti k životu. 1 Přeložil Jiří Šamšula. Podkapitoly jednotlivých paragrafů podle: Štefan, Jan. Karl Barth a ti druzí. Pět evangelických theologů 20. století: Barth-Brunner-Tillich-Althaus-Iwand. Brno, 2005, s

2 1. Cesta Syna Božího do ciziny 2. Soudce jako odsouzený na našem místě 3. Otcův soudní verdikt 60. Pýcha a pád člověka Soudní verdikt, který je vyřčen ve vzkříšení pro a za nás ukřižovaného Ježíše Krista, dodatečně odkrývá to, co je v jeho smrti vyřízeno: člověk, který chtěl být jako Bůh, který chtěl sám být pánem, soudcem nad dobrem a zlem, tím, kdo sám sobě pomáhá, aby právě tím odporoval vládě jeho milosti, a aby se tak před ním nenapravitelně, radikálně a totálně, každý jednotlivec sám pro sebe a lidstvo jako celek, provinil. 1. Člověk hříchu v zrcadle poslušnosti Syna Božího 2. Pýcha člověka 3. Pád člověka 61. Ospravedlnění člověka Boží právo, které je ve smrti Ježíše Krista navzdory lidskému bezpráví konstituováno a v jeho vzkříšení proklamováno, je jako takové také základem nového, jemu odpovídajícího práva člověka. Toto právo, které je v Ježíši Kristu člověku přiřknuto, v Něm skryto a v Němž bude jednou zjeveno, není přístupné obrazotvornosti, úsilí a výkonu žádného člověka. Skutečnost tohoto práva však volá po víře jednoho každého člověka jakožto jemu již nyní odpovídajícím uznání, přivlastnění a uvedení do praxe. 1. Problém učení o ospravedlnění 2. Boží soud 3. Osvobozující výrok pro člověka 4. Ospravedlnění pouhou vírou 62. Duch svatý a shromáždění křesťanského sboru Duch svatý je probouzející moc, v níž si Ježíš Kristus stvořil své tělo, tj. svoji vlastní, pozemsko-dějinnou formu existence, jednu, svatou, obecnou, apoštolskou církev, a již neustále obnovuje. Ona je křesťanstvo, tj. shromáždění sboru těch, kteří skrze něj přede všemi ostatními jsou již nyní připraveni a učiněni svolnými k životu pod jeho božským soudním verdiktem, který je vykonán v jeho smrti a zjeven v jeho vzkříšení z mrtvých. Tak je církev předběžným znázorněním celého světa člověka, který je v něm ospravedlněn. 1. Dílo Ducha svatého 2. Bytí křesťanského sboru 3. Čas křesťanského sboru 63. Duch svatý a křesťanská víra Duch svatý je probouzející moc, v níž Ježíš Kristus povolává hříšného člověka do svého sboru, a tedy k tomu, aby v něj jako křesťan věřil: aby ho jako Pána uznával, poznával a vyznával, jeho, který se právě pro něj stal služebníkem aby vzhledem 2

3 k překonání, v Kristu nastalém, právě své pýchy a pádu byl naprosto plný lítosti kvůli sobě samému a světu a aby byl opět pro sebe, právě tím však i pro svět, plný důvěry vzhledem k ustanovení, v Kristu nastalém, právě svého nového práva a života. 1. Víra a její předmět 2. Čin víry IV/2 (1955) 15. kapitola: Ježíš Kristus služebník jakožto Pán 64. Vyvýšení Syna člověka Ježíš Kristus, Syn Boží a Pán, jenž se ponížil a stal se služebníkem, je jakožto tento služebník také na Pána vyvýšený Syn člověka: nový, pravý, královský člověk, protože má podíl na bytí, životě, vládě a činu Boha, jenž Jej ctí a dosvědčuje a jenž je jako takový hlavou všech ostatních lidí, zástupcem a spasitelem, původem, obsahem a mírou božské instrukce. 1. Další problém učení o smíření 2. Cesta Syna člověka domů 3. Královský člověk 4. Instrukce Syna člověka 65. Lenivost a bída člověka Boží instrukce, která vzešla ve vzkříšení pro a za nás ukřižovaného Ježíše Krista, dodatečně odkrývá to, co je v jeho smrti překonáno: člověk, který nechce užívat své svobody, nýbrž který si v nížině do sebe uzavřeného bytí chce vystačit sám se sebou, aby právě tím byl nepolepšitelně, od základu a zcela vydán moci své vlastní hlouposti, nelidskosti, zchátralosti a starosti: své vlastní smrti. 1. Člověk hříchu ve světle panování Syna člověka 2. Lenivost člověka 3. Bída člověka 66. Posvěcení člověka Vyvýšení člověka, které nastalo ve smrti Ježíše Krista navzdory lidskému selhání a které v jeho vzkříšení bylo oznámeno, je jako takové vytvoření jeho nové formy existence jakožto Božího věrného smluvního partnera. Zcela spočívá na lidském ospravedlnění před Bohem a je jako toto v jednom Ježíši Kristu, je v něm však uskutečněno mocně a závazně pro všechny. Dosvědčuje se tím, že je jako jeho instrukce mezi nimi účinné: v životě národa lidí, kteří mocí k nim adresovaného povolání k jeho následování, probuzení k proměně smýšlení, chvály jejich skutků, jejich vyznamenání křížem, který jim byl uložen, ještě jakožto hříšníci mají svobodu již být poslušní, jakožto Boží svatí se napřimovat jakožto projevení vděčnosti, k níž je celý svět činem Boží lásky určen. 3

4 1. Ospravedlnění a posvěcení 2. Svatý a svatí 3. Povolání k následování 4. Probuzení k proměně smýšlení 5. Chvála skutků 6. Důstojenství kříže 67. Duch svatý a budování křesťanského sboru Duch svatý je oživující moc, v níž Ježíš, Pán, buduje křesťanstvo ve světě jakožto své tělo, tj. jakožto svou vlastní pozemsko-dějinnou formu existence, kterou nechává růst, zachovává a uspořádává jakožto společenství svých svatých, a tak ji uschopňuje k předběžnému znázornění v něm nastalého posvěcení celého světa člověka. 1. Skutečná církev 2. Růst křesťanského sboru 3. Zachování křesťanského sboru 4. Řád křesťanského sboru 68.Duch svatý a křesťanská láska Duch svatý je oživující moc, v níž Ježíš Kristus hříšného člověka zasazuje do svého sboru, dává mu tedy svobodu, aby jakožto Boží svědek v činné oddanosti Bohu a svému bližnímu odpovídal lásce, jíž ho Bůh k sobě přitáhl a napřímil ho tím, že překonal jeho lenivost a bídu. 1. Problém křesťanské lásky 2. Základ lásky 3. Čin lásky 4. Způsob lásky IV/3.1+2 (1959) 16. kapitola: Ježíš Kristus pravdivý svědek 69. Nádhera Prostředníka Ježíš Kristus, jak je dosvědčeno v Písmu, je Božím slovem, kterému máme naslouchat a jemuž máme v životě i v umírání důvěřovat a být poslušní. 1. Třetí problém učení o smíření 2. Světlo života 3. Ježíš je vítěz! 4. Zaslíbení Ducha 70. Lež a zatracení člověka Tím, že se člověk setkává s účinným Božím zaslíbením v moci vzkříšení Ježíše Krista, ukazuje se jakožto padělatel, v jehož myšlení, hovoření a chování se jeho osvobození 4

5 skrze a pro Boha proměňuje v pokus o využití Boha skrze a pro sebe, pro člověka, jenž je ve svém sebeprosazování nesvobodný, - zvrácenost, v jejímž průběhu by sám sebe mohl jen zničit a nakonec sebe ztratit. 1. Pravdivý svědek 2. Lež člověka 3. Zatracení člověka 71. Povolání člověka Slovo živého Ježíše Krista je tvůrčí povolání, jímž člověka probouzí k činnému poznání pravdy, a tak ho přijímá do nového stavu křesťana, totiž do obzvláštního společenství s ním, tím, že je jakožto utiskované, avšak dobře vyzbrojené svědky uvádí do služby svého prorockého díla. 1. Člověk ve světle života 2. Událost povolání 3. Cíl povolání 4. Křesťan jakožto svědek 5. Křesťan v tísni 6. Křesťanovo osvobození 72. Duch svatý a poslání křesťanského sboru Duch svatý je osvěcující moc živého Pána Ježíše Krista, v níž se přiznává ke sboru, jejž povolal, jakožto ke svému tělu, tj. jakožto ke své vlastní pozemsko-dějinné formě existence tím, že jí svěřuje službu na svém prorockém Slovu a tím předběžné znázornění v něm vzešlého povolání celého světa člověka, ano všech tvorů. Činí to tím, že ji posílá jako svůj lid mezi národy: jsouc ustanovena k tomu, aby, co se jí týče, ho vyznávala přede všemi lidmi, aby je všechny k němu volala, a tak celému světu oznamovala, že v něm uzavřená smlouva mezi Bohem a člověkem je prvním a posledním smyslem jejich dějin a že jeho budoucí zjevení je jejich velkou, tady a teď již účinnou a živou nadějí. 1. Boží lid ve světovém dění 2. Křesťanský sbor pro svět 3. Příkaz uložený křesťanskému sboru 4. Služba křesťanského sboru 73. Duch svatý a křesťanská naděje Duch svatý je osvěcující moc, v níž Ježíš Kristus hříšného člověka jakožto člena svého sboru v překonání jeho lži a zatracení nechává, aby se stal takovým, jenž v naději v něj, v jistém, trpělivém a radostném očekávání jeho nového příchodu k dokonanému zjevení v něm nastalé Boží vůle, smí jít vstříc své poslední, ale i své nejbližší budoucnosti. 1. Ten, jehož se nadějeme, a naděje 2. Život v naději 5