I. O cizozemcích všeobecně. Upozornění pro začátečníky

Transkript

1 I. O cizozemcích všeobecně Upozornění pro začátečníky V Anglii* je všechno jinak. Na evropské pevnině je v neděli zvykem, že si i prostý lid vezme svoje nedělní šaty, a to i ten nejprostší lid, a tváří se svátečně a úctyhodně. Veškeré dění nabude svátečního a radostného vzezření. V Anglii se však i ten nejzazobanější lord či majitel továrny na motorová vozidla oblékne do obnošených hadrů, ten den se ráno neoholí, a celá země se propadne do šedivé nudy. Na evropské pevnině se počasí pokládá za záležitost, které se v hovoru raději vyhneme. V Anglii vás budou pokládat za tupého neomalence, nepronesete-li aspoň stokrát za den: Krásný den, není-liž pravda? Nedělní noviny vycházejí v Evropě v pondělí, v Anglii však už v neděli, což je ovšem exotická výstřednost. V Evropě si lidé dávají jídlo do úst vidličkou, jako když se něco nakládá lopatou; v Anglii ji obrátí hroty dolů a snaží se na ni navršit cokoli právě mají k jídlu, dokonce i hrášek. Když se evropský městský autobus blíží k zastávce na znamení, zazvoní průvodčí na řidiče, aby mu sdělil, že má jet dál, neboť se nikdo nechystá vystoupit. V anglickém autobusu naopak musíte zazvonit, aby vám řidič zastavil. Potulné kočky posuzujeme v Evropě jako jednotlivce, podle jejich zásluh: některé si oblíbíme, jiné pouze respektujeme; v Anglii je bez výjimky zbožňují, jako tomu bývalo ve starém Egyptě. Na evropském kontinentě dostanete dobře najíst; v Anglii mají dobré stolovací způsoby. Evropský řečník řeční hlasitě, zřetelně a plynule, v Anglii si berou speciální kurzy koktání a mumlání v oxford- *Pod jménem Anglie si někteří představují Velkou Británii, jiní Spojené království nebo Britské ostrovy, nikdy však skutečnou Anglii. 19

2 ském stylu. Vzdělaní lidé v Evropě se chlubí svými znalostmi citátů z Aristotela, Horáce nebo Montaigne, kdežto v Anglii tak činí pouze lidé, kteří je nikdy nečetli. Skoro každý evropský národ, velký nebo malý, někdy vyhlásil svou nadřazenost nad všemi ostatními, a Angličané pak museli vést války, aby jim ty pošetilé názory vyvrátili, sami se přitom nikdy ani slůvkem nezmínili, kdo je ve skutečnosti ten nejlepší. Lidé z pevniny jsou urážliví a nedůtkliví. Angličané hledí na svět s humorným nadhledem a urazí se jen tehdy, když jim řeknete, že jim chybí smysl pro humor. Obyvatelstvo evropské pevniny se skládá z malého počtu gaunerů, podobně malého počtu lidí počestných, a zbytek je něco mezi; v Anglii máte malý počet gaunerů a ostatní jsou slušní a počestní. Na druhé straně však v Evropě lidé buď lžou, nebo mluví pravdu; v Anglii se málo lže, ale pravdu vám neřekne nikdo. Mnozí lidé v Evropě žijí v domnění, že život je hra; Angličané si totéž myslí o kriketu. 20

3 O představování Účelem této kapitoly je vysvětlit, jak máte někoho představit jinému. Jde hlavně o to, jak utajit identitu představované osoby. Je proto důležité, abyste jméno představovaného vyslovili tak, aby je protivná strana nepochytila. Vaše výslovnost je prakticky zárukou, že se to zdaří. Když představují vás, mějte na paměti dvě věci: 1. Podá-li vám při tom někdo ruku, nesmíte ji přijmout. Nezávazně se pousmějte a vyčkejte, dokud se váš protivník nevzdá naděje, že byste mu jí potřásl. Pak mu teprve nabídněte svou ruku a marně se namáhejte polapit tu jeho. Tuto hru lze opakovat po zbytek odpoledne nebo večera. Ostatně se nejspíš ukáže, že to byla nejzábavnější část celé společenské události. 2. Když už jste byli představeni, musíte se zeptat na zdraví svého nového známého. Zkuste si to představit ve své mateřštině. Jste-li Francouz, zamumláte nějaké jméno a potřesete si pravicemi; když pak oba řeknete: Comment allez-vous? Comment allez-vous? vznikne situace tak zábavná, že na to jakživi nezapomenete. Buďte však ujištěn, že nový přítel, který se účastně táže na vaše zdraví, ve skutečnosti nedbá, jste-li zdráv nebo se zmítáte v smrtelné křeči. Zeptá-li se vás: How d you do? a vy mu na to řeknete: Inu, celkem to ujde, ačkoli špatně spím a trápí mě kuří oko na levé noze. Tlak mám spíš nízký a zažívání poněkud lenivé, ale jinak v pohodě, neučinil jste dobře; taková odpověď je zcela nemístná. Další prohlášení, že jste tím setkáním potěšen, Pleased to meet you, je rovněž nevhodné, neboť se z nějakého dů- 21

4 vodu považuje za vulgární. Neříkejte to ani tehdy, když si toho chlápka skutečně hluboce ošklivíte. Nakonec dvě všeobecně platné poznámky: 1. Nesrážejte podpatky a neklaňte se, potlačte prostocviky a taneční poskoky, na které jste třeba zvyklý, aspoň na chvíli. 2. Neužívejte pro cizokrajné právníky, učitele, zubaře, obchodní cestující a prodavače realit titulu doktor. Všichni vědí, že to neznamená nic jiného, než že pocházejí ze střední Evropy, což je samo o sobě dost špatné a nemusí se jim to pořád připomínat. 22

5 O počasí Počasí je nejdůležitější předmět konverzace. Zapomeňte na mládí ve staré vlasti, kde jste říkávali: Ten člověk je tak otravný, pořád mluví jen o počasí. V Anglii je počasí zajímavý, až strhující námět a schopnost konverzovat o počasí je nepostradatelná. Několik exemplárních rozhovorů Pro příznivé počasí Krásný den, není-liž pravda? Není to nádhera? Jak to slunce dnes hřeje... Fantastické! Báječné, no nemám pravdu? Dnes je tak pěkně, teplo... Osobně si myslím, že takový teplý den je úžasný dar! Já to úplně zbožňuju! Co vy? Pro špatné počasí Hnusný den, co? Není to strašlivé? Ten déšť... nenávidím déšť! To vážně nesnáším, co vy? A to je červenec! Ráno pršelo, pak na chvilku vylezlo slunce a potom zas, déšť, déšť, prší celý den. Přesně takhle bylo i v červenci Ano, také si to pamatuji. Anebo to bylo v osmadvacátém? Ano, máte pravdu. Nebo v devětatřicátém? Ano, přesně tohle počasí. 23

6 Všimněte si dobře posledních několika vět. Zde demonstruji důležité pravidlo: při hovoru o počasí nesmíte nikdy vyslovit nesouhlas. Třeba padají kroupy a sníh a vichřice láme stromy podél cesty, ale když vám někdo řekne: Krásný den, pravda?, musíte bez zaváhání odpovědět: Není to nádhera? Tyto rozhovory se naučte zpaměti. Jste-li trochu pomalejší student, naučte se aspoň jeden, s jedním vystačíte pro každou situaci. Budete-li tyto myšlenky často a důsledně opakovat, aniž byste řekli cokoli jiného, získáte pověst člověka vtipného a inteligentního, dobrého pozorovatele a nesmírně příjemného společníka. Anglická společnost je rozdělená do tříd, skoro jako nějaký úřad nebo podnik. Myslíte-li si, že si vymýšlím, poslechněte si předpověď počasí. Zemědělci mají svoji zvláštní předpověď. Často z rozhlasu uslyšíte něco jako: Zítra bude chladno, mlhy a nízká oblačnost; po většinu dne déšť, s občasnými přeháňkami. A potom následuje: Předpověď pro farmáře. Na většině území jasno a teplo, mnoho hodin slunečného počasí. Nezapomínejme, že zemědělci konají těžkou a záslužnou práci pro národ a pěkné počasí jim musí být zaručeno. Mnohokrát jsem zažil, že předpověď slibovala pěkné a teplé počasí, avšak přišel déšť a sníh, a nepohoda trvala celý den; nebo tomu bylo zas naopak. Někteří se ukvapeně vyjadřovali v tom smyslu, že ty předpovědi jsou nějak pomýlené. Avšak pomýlení jsou tito kritici, kteří by si měli dobře rozmyslet, než něco plácnou. 24

7 Jak jsem se jednou dočetl v nedělních novinách, tyto neshody jsou zaviněny tak zvanými anticyklony; přesně vám neřeknu, co to je zač, ty anticyklony, ale cyklony jsem nikdy neměl rád, takže jsem vlastně taky takový anticyklon. Nejnepříjemnější anticyklony jsou azorské a polární. Britská meteorologická služba předpovídá správné počasí, jaké by mělo být, jenže když jim do toho zasáhnou ty protivné anticyklony, snadno v tom natropí zmatek. Z toho opět vidíme, že Británie by udělala lépe, kdyby si hleděla vlastních zájmů a nepletla se do cizích záležitostí, azorských či polárních anticyklonů, z čehož pak vznikají leda nepříjemnosti. 25

8 O duši a nedovyjádření Na rozdíl od Angličanů cizozemci mají duše. Na evropské pevnině se setkáte s lidmi, kteří vzdychají bez zjevné příčiny, touží a trpí a na svět hledí černě. To je ta jejich duše. Nejhorší druh duše mají příslušníci slovanských národů. Lidé se slovanskou duší bývají hlubocí myslitelé. Řeknou vám třeba: Já jsem někdy tak veselý... a jindy zase tak smutný... Můžete mi to vysvětlit? (Ani se nepokoušejte.) Nebo: Jsem sám sobě záhadou... Někdy bych si přál být někde úplně jinde. (Nehodí se říct jim: To by vůbec nebylo špatné. ) Nebo: Když jsem v noci sám v lese a pobíhám od borovice k borovici, život mi připadá zatraceně prapodivný. Je v tom hloubka, a ovšem duše, nic jiného to není. Angličané nemají duši, zato však trpí nedovyjádřením, kterému sami říkají understatement. Klasický pevninský mladík, když chce vyznat lásku nějaké dívce, poklekne a prohlásí, že ta dívka je nejsladší, nejroztomilejší a nejnádhernější bytost, že v ní nalézá něco jedinečného, co se najde leda u nějakých sto tisíců jiných žen, a že bez ní nemůže žít, a to ani o minutu déle. Někdy se při tom i zastřelí, aby byl přesvědčivější. Tak vypadá normální, průměrné vyznání lásky u temperamentnějších evropských národů. V Anglii to chlapec provede tak, že ji poplácá po zádech a řekne: Víš co, já proti tobě ale vůbec nic nemám... Nebo je-li úplně šíleně zamilovaný, řekne: Já tě fakticky baštím... Rozhodne-li se pro sňatek, řekne: Jářku, co bys na to řekla... A chce-li jen učinit nemravný návrh: Jářku, co kdybysme... 26

9 V anglických sociálních vztazích však narazíme i na opačnou formu, overstatement. To je když někdo řekne Jářku... a pak se na tři dny odmlčí. 27