Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění"

Miloslava Šmídová
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

3 Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

5 B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

6 Barbora Lípová, 2009

7 Budeme sami, nebo v davu? Ach, samota je tak málo pravděpodobná, bylo jí málo i za života, tak co teprve po smrti! Mrtvých je přece tolikrát víc než živých! V nejlepším případě se bude bytí po smrti podobat chvíli, kterou teď tráví na lehátku v odpočívárně: bude slyšet odevšad nepřetržité brebentění ženských hlasů. Věčnost jako zvuky nekonečného brebentění: upřímně řečeno bylo by možno si představit mnohem horší věci, ale i to, že by musela slyšet hlasy žen navěky, pořád, bez přestání, je pro ni dostatečný důvod lpět zuřivě na životě a dělat vše, aby zemřela co nejpozději. (Milan Kundera: Nesmrtelnost)

V nejlepším případě se bude bytí po smrti podobat chvíli, kterou teď tráví na lehátku v odpočívárně: bude slyšet odevšad nepřetržité brebentění ženských

9 D n e s Dnes jsem řekla : Bože to nepřežiji! A pak mi došlo že s tím právě budu muset žít

10 * * * Pod lampou největší tma Pode mnou největší debil Jednoho večerního pokoje

11 S T Á Ř Í S barvou a trvalou už to dlouho trvat nebude

12 S E N Liška v zahradě zapálí stromy a já v nich uhořím jak 10

13 H U D B A Modré neony září stejně jako náhrobní desky v pohádkách Pod vší tou tíhou není čeho se bát nebe neleží až tak na dosah My jedeme pryč ale pohádky a mrtví tu budou pořád 11

14 N É J Á N E J S E M P O O B R N Ě Né já nejsem po obrně Já jen žila v Brně 12

15 Ko u p á n í Až si vlasy smočím bude mi hezky 13

16 U ko l é b av k a Ze svině vylezlí co ještě kvílí z mražáku ukolébavky A ať je to více či méně ohavné poslední nejhezčí vzpomínka : na záhyby mé bílé noční košile 14

17 O D P O Č Í V Á M V P O KO J I! Já v pokoji bílá v bílé Smradi za oknem křičí Ke stropu hledí mé dlaně Ležím na posteli a pod ní Postila přes prach nevidí Co je to život! A já už tuším že se neobrátím 15

18 Va r i ac e I. Je zima dívám se z okna do pokojů a zase zpátky nejsem objektivní pod sněhem a peřinou všechno splývá v jedno jako dítě mé a jiné matky 16

19 II. Je zima čtu básně o jaru a těším se na léto těším se až si upletu věnec z rámu plastických oken III. Je zima žijem a plynem topíme 17

20 O N A! Nebyla to ona ale její matka 18

23 N E N Í T O H R A Volá mě máma Dělám že neslyším Rodím se sama 21

24 M Á M S L A B É S R D C E Mám slabé srdce a ono jednou řekne : Dost! A já řeknu : Ano Protože rozhádat se na konci života se svým srdcem to opravdu nechci 22

25 V K R U H U verze 1. Mám pocit že už jsem dál Vím od čeho a šťastná Ale pak naleznu náramek na parkovišti Už u třetího oka toho cizího rodinného stříbra vím že čím dál tím blíž 23

26 Č E K Á N Í Otec synovi : No tak synu, čekám kdy mě porazíš Syn sám sobě : Čekám kdy pochopíš že už jsem tě porazil 24

27 N á v š t ě va r o d i n n é h o p ř í s l u š n í k a Vypálit všechny měkké části na mém těle Krvácet Jak vřelé Díky Jak vřelé 25

28 L A M P I Č K A Má stolní lampička svítí a hřeje Jak malá kurva Tím svým plechem dělá že uhýbá A přitom 26

29 O ta z n í k Jsem otazníkem zdali jsme to už dávno neprohráli? 27

30 R A D I Á T O R Zahřeje na chvíli 28

31 * * * Tvářím se jako bordel Prší Slepí chodí po Brně a tváří se taky dost divně Prší Tři hodiny odpoledne Uléhám do postele tak dlouho nepřevlečené důsledně porušuji původní plán Tři hodiny spíš třicet Osoba rozráží dveře usedá na místo vytlačené po mně Hladím jí nohy Ona : Jak těžké je být světlem? Já nic Tvářím se jako bordel snažím se splynout s věcmi pod postelí 29

32 Š i b e n i c e Bára říkala že to divadlo bude hodně o světlech Mně to přišlo spíš o hovnu alespoň že mám mezi herečkami nejdelší vlasy a nohy a až bude stará tak i prsa Děda vysadil prášky jde to s ním z kopce babičce to už ani nevadí říká že už si zvykne i na šibenici 30

33 Opočenský se kterým mě seznámil táta prohlásil že jestli to divadlo nebude o sexu tak bude naštvaný protože jedině tak to bude skutečně pravdivé 31

34 N á b y t e k V kuchyni hladím náš umakartový nábytek a myslím na tebe 32

37 P o p u l á r n í Já kdybych začal hulit. Já bych moh bejt populární Jo to je fakt Já kdybych začal pít. Já bych moh bejt populární Jenže já jsem v časopise čet že alkohol ti zkracuje život o dvacet tři let a ženám že prý stačí poloviční dávka A co to bylo za časopis? Aha! Aha To já si radši vezmu těch dvacet tři let než bejt populární Jo to je fakt Jo 35

38 * * * Děda mě okřik psi nejí! ti žerou babička řekla nebreč v noci napuchnou ti oči a stáhla králíka z kůže kterého před chvílí ještě honila s kladivem a děda se srpem zase ji Tak stahuje nás dolů A co nabízím já? To temno tam 36

39 Z á m o ř s k á Sedím a poslouchám Claptona a Dvořáka klidná a srovnaná ani náhodou vzpomínám na lipovou alej s přáním že je to jediné čím teď procházím 37

40 Z Á V I D Í M S V É M U H R O B U Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 38

41 V á ž n é Silné a vážné stalo se patetickým a zastaralým Posměvačné a lehkomyslné stalo se ceněným a moderním! Tak to už se nedivím že jsme všichni ve sračkách! Jen teď nevím zda je to stále ještě in nebo už příliš vážné 39

42 E lv i s P r e s l e y Presley v kroji Tak podobný mému dědovi 40

43 * * * Nesnáším knihy Vykrádají mě 41

44 A n d ě l k a Jednou se Andělce zdálo že má snad křivé nohy Zda je tomu opravdu tak se známých zeptat styděla Lidé se jménem Andělka přece neřeší takové věci! Přítele se zeptat nechtěla Dobře věděla že lidem se jménem Andělka se stejně lže A tak se tahleta Anděla nikdy nedozví zda má skutečně tak boží tělo jak říkají 42

47 C h l a p e c Ten chlapec který se tu přede mnou teď líbá je tak mladý Ani nevím zda mi to vadí nebo jen závidím No uvidíme podle dívčiny tváře 45

48 * * * Sedím se svou matkou její dlouhé prořídlé vlasy se v lehkém předklonu táhnou až na zem Hledíme na televizi říkám že musím pryč Chytne pramen svých vlasů lehce zatáhne a celý jí zůstane v dlani Tak já jdu Ne nejdeš odpoví Proč ne? Jelikož mi dnes vypadly další vlasy Aha opáčím Opřeny o okraje sedačky v lehkém předklonu čekáme až skončí reklama 46

49 * * * Až vylezeme na ten náš vrchol zjistíme že je to jen vypouklá propast Tak pojďme si hrát na čuráky tak pojďme si hrát na básníky tak pojďme si hrát na kuřáky ať alespoň víme že jsme neumřeli pro nic (za nic) 47

50 Hlas Jeho hlas třepotal se u zdi Stal se zvonkem pro místa Spící a nebylo třeba již dlouhého dumání 48

51 A n d ě l k a I I Vždyť víš kolik toho Andělka chtěla dnes udělat Tak proč jsi jí polil všechny hračky kávou? Vždyť víš kolik toho Andělka chtěla Tak proč jsi ji polil? 49

52 * * * Uložen svým tělem k odpočinku v zemi kde není třeba chodit dál ani o pár kroků nebude to lepší alespoň už nemusím posilovat učím se milovat že chyba je jen otázkou času ne síly 50

53 * * * Spasitel se odrazil ode dna nabírá síly na poslední soud tak čekám Poslední chvíle poslední píseň stále líbezně mizerná 51

54 * * * Půjdu domů stejnou cestou vstříc stejným věcem ale obrysy ztrácejí se v mlze tak si říkám bude i jiná se stejným jménem 52

56 O b s a h D n e s 7 * * * ( Pod lampou ) 8 ST Á Ř Í 9 S E N 10 H U D B A 11 N É J Á N E J S E M P O O B R N Ě 1 2 Ko u p á n í 1 3 U ko l é b av k a 14 O D P O Č Í V Á M V P O KO J I! 1 5 Va r i ac e 16 O N A! 1 8 N E N Í TO H R A 21 M Á M S L A B É S R D C E 2 2 V K R U H U 2 3 Č E K Á N Í 24 N á v š t ě va 2 5 r o d i n n é h o p ř í s lu š n í k a 2 5 L A M P I Č K A 2 6 Ota z n í k 27 R A D I Á TO R 2 8

57 * * * ( Tvářím se jako bordel ) 2 9 Š i b e n i c e 3 0 N á by t e k 3 2 P o p u l á r n í 3 5 * * * ( Děda mě okřik ) 3 6 Z á m o ř s k á 37 Z Á V I D Í M SV É M U H R O B U 3 8 V á ž n é 3 9 E lv i s P r e s l e y 4 0 * * * ( Nesnáším knihy ) 41 A n d ě l k a 4 2 C h l a p e c 4 5 * * * ( Sedím se svou matkou ) 4 6 * * * ( Až vylezeme na ten ) 47 H l a s 4 8 A n d ě l k a I I 4 9 * * * ( Uložen svým tělem ) 5 0 * * * ( Spasitel se odrazil ) 51 * * * ( Půjdu domů ) 5 2

58 B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Vydalo v roce 2009 nakladatelství Printia, Svatoslavova 33, Praha 4 Ilustrace z archivu autorky Sazba Roman Polák Tisk Printia, Praha Vydání první

59 B A R B O R A L Í P O V Á (*89) Studovala Gymnázium v Mikulově, kde založila pohybové divadlo Přechod. Dále navštěvovala Biskupské gymnázium v Brně (ped. Mgr. Vít Slíva). Rok středoškolského studia v USA. Nyní studentka Masarykovy univerzity v oborech Bezpečnostní a strategická studia, Politologie a Mediální studia a žurnalistika. Stáž v Bohemia National Hall NY. Zabývá se také současným moderním tancem v taneční skupině malé f. Žije a studuje v Mikulově, Brně a Praze. Básnická sbírka Závidím svému hrobu je autorčinou prvotinou a je sestavena z básní let Děkuji všem, kteří mi pomáháte a také těm, co mne nenecháváte v klidu. BL (blipova@centrum.cz)

60 B a r b o r a L í p o v á

Podobné dokumenty

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv. Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,