CITÁTY BOLAVÉHO SRDCE

Transkript

1 CITÁTY BOLAVÉHO SRDCE K sexu stačí jakékoliv tělo ale k milování je potřeba srdce. Sex bez lásky je jen smutný důsledek sblížení se dvou lidí, kteří zapomněli, že láska je cesta, nikoliv cíl! Není nic krásnějšího, než milování s člověkem, který miluje Tebe a Ty zase jeho... Pokaždé, když si lehnu do postele, nemůžu usnout. Brečím, protože chci spát. Nechci aby se mi zdálo o Tobě. Chci zapomenout! Nenávidím ji tak, že bych nejraději vzal zbraň a střelil ji kulku do hlavy. Ale miluji ji tak, že bych tu kulku raději předběhl, než aby zemřela ona... Milovat znamená trpět, toužit a předstírat! Trpět ze štěstí druhého, toužit po tom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí... Když tě jednou někdo zklame a ty poznáš jak to bolí, nikdy nechceš ten samý pocit zažít znova. Láska je krásná dokud žije a pak... pak jen slzy, bolest a nic víc. Pusto, ticho, prázdno. Zabalíš se do tmy a čekáš. Marně. Snad. Možná. Odchází tvá stará láska, zbývají vzpomínky a rozbušená srdce. Ty nechceš vzpomínat ale musíš... Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo. Nevěř tomu, co říká:"miluji Tě!", ale věř tomu, co v slzách říká:" Miluj mě!" Chci mít Tebe vedle sebe, Tvoji lásku, modré z nebe. Tvoje dlaně, něžná ústa, bez Tebe je má noc pustá. Chci Tě svádět! Chceš být sveden? Dej mi ruku, budem jeden. Jedny ruce, jedny ústa, jedny oči, navždy zůstaň. Jeden člověk, sami v sobě, já pro Tebe a Ty pro mně. Zamilovat se je snadné, protože o tom druhém nic nevíš. Zato udržet si lásku je těžké, protože toho o něm víš stále víc... Říkali, že všechny cesty někam vedou, že hory ční až do mraků, že všechny strasti jednou přejdou, že svět je plný zázraků. Kdo to tvrdil? Kdo si za tím stál? Musel být blázen. Nebo miloval... Chtěl bych být slzou v Tvém oku, stékat po Tvé tváři, a umírat na Tvých rtech, kdybys Ty byla slza v mém oku, už nikdy bych nebrečel, abych Tě nikdy neztratil... 1

2 Největším vítězstvím lidském životě je odpustit tomu, kdo Ti ublížil. Přítelem zůstat tomu, kdo přátelství zradil. Věrnost zachovat tomu, kdo ji porušil... Říká se, že čas je nepřítelem lásky. Není to pravda. Čas jen stírá nátěr. Mizí jen neupřímný žal a vymyšlené vášně. Pravé city však trvají. Člověk se po čase vrací na místa, kde prožil krásné chvíle, jenom že už tam nikdy nenajde toho, s kým je prožil... Nevyřezávejte srdíčka do laviček! Nemůžou za to! Ty pláčeš? Neplač! Vždyť ten, kdo zavinil tvou bolest, ten není hoden tvých slz. Už nechci sedět, koukat do zdi a myslet na to jaký by to bylo, kdyby jsme byli dál spolu. Nechci vzpomínat, nechci mít před očima tvůj úsměv, tvůj pohled se kterým si mi říkal: "s Tebou jsem ten nejšťastnější." Nechci pořád vidět toho, který pro mě tolik znamenal, nechci vzpomínat na ta krásná slova, věty, na Tvé ruce, které mě obejmuly, když mi bylo nejhůř. Nechci kolem Tebe jen tak chodit. Nechci odpovídat lidem na jejich otázky, proč spolu nejsme. Nechci! Už jsem to pochopil, své srdce oprostil. Už vím, že ty nejsi ta pravá, svůj rozum mám už zdravý. Už můžu bez tebe žít a svou cestou šťastně jít. Bez tebe je mi mnohem líp, už nebudu o tobě snít... Zničila jsi všechno, co se dalo, lituju všeho, co se stalo! Nech mě být! Bez tebe chci žít! Bolest, kterou jsi mi způsobila mi vlastně pomohla. Byl jsem pořád ještě dítě, ale tys mě přípravila na opravdový život, na realitu. Přišel jsem k rozumu, stojí to za to. Dolézat nebudu, tak ahoj zlato! Slzy jsou jen projev něčeho, co v srdci zanechává stopu. Stopu, které se chceme zbavit, ale víme, že nikdy nezmizí. 2

3 Neztratila jsi mě, tys mě nechala jít. V lásce neplatí žádná pravidla. Snažit se své city ovládnout? K čemu to všechno? Nakonec rozhodne srdce, a nám nezbývá nic jiného, než jej poslechnout. Někdy si myslíte, že člověk, kterého milujete je ten nej na světě, a-i když vám ostatní říkají opak, vy máte stále svou pravdu. Když pak přijde den, kdy zjistíte, že vaše láska není ta pravá, uvědomíte si, že oni jediní ho viděli takového, jaký byl. Láska je loď života, buď dopluje nebo ztroskotá. Láska je krásná věc ale někdy moc bolí, když ten druhý dokáže tolik ublížit. Láska bere i dává. Dělá druhého štastným i neštastným a o tom ten život je. Jednou mi jeden člověk řekl: Když nemůžeš být s tím koho miluješ protože Ti lásku neopětuje, tak buď s tím koho máš ráda a on Tebe! Všichni se navzájem opouštíme. Měníme se, umíráme, přerůstáme své nejlepší přátele... Ale i-když Tě opravdu opustím, budeš už mít v sobě něco z mé bytosti. Budeš někdo docela jiný právě proto, žes mě poznal... Život není svině, jen lidi okolo Tebe ho sviní dělají! Kdyby měli všichni mí přátelé skočit z mostu, neskočila bych s nimi. Čekala bych na dně, abych je chytila... Díval jsem se jí do očí, ale představoval jsem si ty tvé. Pohladila mě po vlasech a já si představoval, že mě hladíš Ty. Políbila mě a já si představoval, že se líbám s tebou. Držela mě za ruku a já si představoval, že mě držíš Ty. V tu chvíli jsi šla kolem... Chtěl jsem tu ruku vysmeknout a chytit tě. Pak jsem ji ale jen pevně stiskl a uvědomil si, že pokud mám být opět šťastný, musím o Tebe přestat zbytečně bojovat a konečně zapomenout....ale až budeš večer usínat, tak já se budu neohroženě ploužit ulicí a nedbajíc nebezpečí budu hájit právo a pořádek a ráno upadnu ve snách tam, kde jiní v noci byli... (MCK ). 3

4 Mám strach, že na Tebe zapomenu. Mám strach, že jednou zavřu oči, bude tam tma a ne Tvá tvář. Mám strach, že zapomenu Tvoji vůni. Mám strach, že se mi o Tobě přestane zdát. Mám strach, že Tě navždy ztratím... Koukni se do zrcadla. Koho vidíš? Vidíš toho ubrečenýho chlápka, co vzpomíná na čas s ní a utápí se v sebelítosti, co nemá žádný smysl ani konec? Nebo vidíš toho pána, co je šťastný za to, že se to vůbec stalo, poučil se ze svých chyb a šel dál? Srdce se zotavuje, jizvy na něm i na těle se hojí. Přestávám Tě nenávidět, přestávám Tě milovat. Všechna ta ublížení jako by se smazávala. Začínám znouvu žít. Vzpomínám na ty časy s Tebou a usmívám se. Že bych zase začínal být šťastný? Nekoukej lásko do minulosti, přinese to jen samé nepříjemnosti. Co říkáš? Že si mě měla ráda? Nebo snad slyším špatně? Asi jsem tu lásku neměl tak vážně brát. Raději bych si na to vzpomínal jen matně. Však mé vzpomínky jsou tak živé i přesto jak ten čas nám rychle plyne. Vzpomínám na každý dotek tvůj, srdce mi trhá pomyšlení, že už nejsi má. Lásko! Vrať se! Stůj! A buď zase jenom má. Řekla jsi mi: Miluji Tě! Ptal jsme se: Opravdu? Odpověděla jsi: Ano! Uvěřil jsem. "Ublížíš mi někdy? Ne!" Věřil jsem. Teď ptám se Tě já: Tak proč mi teď krvácí srdce? Ty jsi jen řekla: "To je život." Chci být s Tebou, celý den a celou noc ale proč nám to okolí nepřeje? Proč se stále musíme potýkat s nějakými překážkami? Proč? Vždyť se milujeme a říká se, že láska překoná každou překážku... Neříkej si, že ji nechceš, když na ni každý den myslíš. Nenamlouvej si, že se ji líbíš, když svůj pohled obrací k jinému. Nepřemýšlej o budoucnosti, když víš, že s ní nikdy nemůžeš být. Znáš ten pocit, kdy vedle někoho sedíš a ten člověk Ti i přesto chybí? Chybí Ti ty časy s ní. Chybí Ti ta láska, kterou Ti ještě nedávno dávala. Sedí vedle Tebe ale přitom je tak strašně daleko. Tělem je u Tebe, ale srdcem je na kilometry daleko... Pokud nás bolí hlava, jdeme k lékaři. Pokud nás aĺe bolí srdce, nejdeme nikam, protože jediný člověk, který by nás mohl vyléčit, tu bolest většinou sám způsobil... 4

5 Směj se, kdy můžeš. Omlouvej se, když bys měl a nech plavat věci, které nemůžeš změnit. Miluj hluboce a odpouštěj rychle. A nebuď smutný, protože život je moc krátký na to být nešťastný. Lidé se mění a věci se kazí, ale vždycky si pamatuj: Život jde dál! Až Tě zklame ta, které jsi věřil, utři si slzy a usměj se, protože odteď díky ní víš, že příště si musíš dát větší pozor na to, komu věřit a komu ne... Spousta věcí se dá vrátit. Nikdy však nevrátíš slzy, které spadly člověku, jemuž si ublížil. Někdy se snažíme zachránit to, co se už zachránit nedá. Víme, že nás rozchod prudce srazí až na dno ale ten vztah nás tam pomalu ale jistě, sráží taky. Pak je lepší sebrat poslední zbytky sil a říct si: lepší konec s pláčem, než pláč bez konce... Naučil jsem se bojovat! Ale k čemu mi to je, když jsem stejně nezvítězil? Odešla jsi a stejně jsem brečel. Vrátila si se a já tě přijal s plnou náručí. Teď se znovu rozcházíme a já slibuju, že nebudu brečet a nevezmu tě zpátky! Chybami se člověk učí "lásko"... Teprve až ti u jede vlak s někým na kom ti záleželo, tehdy pochopíš, že jste si chtěli říci, mnoho věcí ale že nebyl čas. Ty si stejně říkáš, že se probudíš do rána ve kterém víš, že čas už nikdy nevrátíš... Sbohem! To bylo vše co jsi mi řekla. Proud slz se mi vlil do očí. Já myslel, že snad umřu, že se mi hlava zatočí. Bylo to těžké, ale dnes už jsem s tím smířený. Kde jedna láska končí, druhá láska začíná... Zabalil jsem ho do deky, je totiž nemocný, má horečku a strašně sebou mlátí, nechce žádné prášky a pořád mluví o smrti. Kdo? Moje srdce. Až se jednou ráno probudíš a budeš mít pocit že Ti někdo chybí, až se Ti zasteskne po mém hlazení v Tvých vlasech a po naší lásce kterou popíráš, tak si uvědom, že já ješte pořád žiju, sice z posledních sil ale žiju...jen a jen pro Tebe. Vzpomínky jsou jako ptáci. Nikdo je nevolá ale oni se přesto stále vrací. Proč na Tebe zas začínám vzpomínat? Proč mi tu najednou zas tak hrozně chybíš? Proč 5

6 mi chybí ta Tvá slova útěchy, proč bych chtěl vrátit čas a být aspoň na chvilku zase s Tebou? To přece nemůžu. Jsem zamilovaný do někoho jiného a jsem s ním šťastný ale bojím se, že na Tebe prostě nezapomenu nikdy. Navždy budeš v mém srdci a navždy si budu přát, abych se aspoň na chvíli mohl vrátit do časů s Tebou. Kdykoliv si na Tebe vzpomenu, okamžitě začnou po mé tváři téct slzy ale nikdo neví, ani já sám, jestli to jsou slzy radosti za to co jsme spolu prožili, a nebo slzy smutku za to, že už tu se mnou nejsi a že jsem tě ztratil. Můžeš klidně sedět vedle mě, říkat mi jak mě máš ráda, ale já vím, že už to nikdy nebude jako dřív, že sice u mě jsi, ale srdcem si na kilometry daleko... Slzy stékají po mé tváří, chvěje se mi tělo, ruce se mi klepou a koukám se někam do prázdna. Tohle se mi děje, když na Tebe vzpomínám. Když si vzpomenu na ty krásný chvilky co jsme spolu prožili ale zároveň i na ty bolestivý, na ty probrečený noci, na to, jak moc si mi ublížila. Proč? Proč mě to stále příjde tak živý? Vždyť už je to hrozně dlouho! Vždyť jsem od té doby, co jsem Tě opustil, byl několikrát šťastně zamilovaný ale přesto stále vzpomínám jenom na Tebe. Proč? Proč jenom na Tebe? Začínám se bát, že si jedinej člověk, kterýho jsem kdy miloval... Bojím se, že na Tebe nikdy úplně nezapomenu. Bojím se, že už Tě nikdy neuvidím, že už Tě nikdy neobejmu... chybíš mi. Tvá láska mi dala křídla. Pak jsem Tě ale opustil a spadl na dno. Při dopadu jsem si nejenom polámal křídla ale hlavně poranil srdce, které doposud nepřestalo krvácet..." Seděl jsem vedle tebe a slzy mi stékaly po tváři. Objala si mě a řekla: ať už tě trápí cokoli, doufám, že Tě jako Tvá pravá kamaráda co nejrychleji utěším! Nevěděla jsi ale, že to, co mě rozbrečelo bylo právě jedno slovo - kamarádka. světě. Bojovat o lásku je sice těžké ale pokud vyhrajeme, čeká nás ta nejsladší odměna na Přál bych si být vločkou, co ti padá na tváře. Přál bych si být lehkým vánkem co hladí tvojí pleť. Přál bych si být časem. A být tak stále s Tebou. Možná si jednou uvědomíš že ta poslední slova co si mi řekla bolela. Bolela tak moc, že mi zlomila srdce. Možná si jednou uvědomíš, že byla hloupost říkat něco přátelům a něco jiného si říkat sama pro sebe. Možná si to uvedomíš ale pochybuji, protože si zaslepená! A víš čím Nicotou sebe samotné! Vzpomínám jak si mě v náručí objímala, jak si vedle mě usínala, jak sis mé srdce vzala a taky na to jak strašne si potom všem lhala! Nenávidím Tě za to, že Tě nedokážu přestat milovat! 6

7 Jaký je to pocit vědět, že jsi všechno po čem toužím? No vlastně ne, už Tě nechci! A víš proč? Aby sis sakra už uvědomila, že nemužeš mít všechno co si řekneš! A mě už potom vůbec ne! Kdy už to konečně skončí? Kdy už konečně skončí to tajné dívání se na tvůj profil? Kdy už konečně skončí ty nekonečné vzpomínky v mé hlavě? Kdy už konečně skončí ta touha mít Tě zpátky? Kdy už konečně skončí ten chtíč po Tobě, ležet vedle Tebe a slyšet ty nejkrásnější slova, která jsi mi kdysi říkala: Miluji Tě! Chci znova zažít ten den, kdy jsem Tě objal a Ty jsi mi řekla něco tak krásného, až jsem brečel. Proč Ty, proč zrovna Ty jsi dokázala to co jiné ne? Proč zrovna Ty jsi musela objevit mé já? Proč zrovna Ty jsi mě jako jedinná dokázala naučit milovat a žít? Proč Ty? Proč Ty, když jsou lepší holky? Proč? A proč taky zrovna já? Pro Tvé oči! Pro Tvůj ůsměv! Pro Tvá slova! Pro Tvé objetí! Pro Tvou schopnost podržet, otevřít oči, nakopnout a poslat dál! Dřív to bývalo i pro Tvé srdce, které dneska nenávidím! Slyšíš? Nenávidím! Já Tě nenávidím a přesto nedokážu zapomenout! Všechno Ti vrátím! Jen škoda, že dárky, co jsi mi dala, by byly to první, co bych po Tobě hodil se slovy: Táhni! Táhni už z mého srdce, když jsi odešla z mého života! Víš proč ty dárky jsou tak smutné? Ze stejného důvodu jako já. Držela si je v ruce, koukala na ně svýma očima a smála se nad nimi tím nezapomenutelným usměvem... Hledal jsem princeznu a pak jsem potkal Tebe. Byl jsem šťastný. Pak Tě ztratil a pak jen slzy, pak vzpomínky, teď uvědomění. My nejsme v pohádce! Tohle je život. Nebudu kvůli Tobě zničený. Žít můžu jen jednou, ať už bez Tebe nebo s Tebou! Miluj své rodiče, dali Ti život. Miluj život, protože stojí za to! Nenáviď lásku! Ta jedinná Ti ho může zničit! Važ si věrného přítele, je vzácnější než samotná láska! Když Tě někdo zraní, nečekej na omluvu, nemusela by přijít! Nepropásni šanci žít! Lásku a kašel neutajíš. Láska je jako oheň. Nepřikládáš-li na něj, vyhasne. Když už si myslíš, že bude vše v pohodě, najde se nějaká blbka, která se do Tebe zamiluje. Miluji Tě nejen proto, jaká jsi, ale i proto, jaký jsem já, když jsem s Tebou. 7

8 Je mnoho míst, kde můžete potkat spoustu lidí, ale pouze na jednom se jednou setkáme všichni. Kdybych mohl Bohu položit jednu otázku, zeptal bych se: "Proč já? Proč zrovna já? Pro lásku bych zemřel ale pro život jsem se narodil. V životě existuje jen jedno štěstí - milovat a být milován. Láska je naléhavý pocit, že nám něco chybí. Až později zjistíme, že to byl rozum. Až jednou přijde den, kdy na střepy rozbije se Tvůj sen, tak neplač, zatni jen pěsti, vždyť říká se, že střepy přinášejí štěstí... Někdy slova nestačí, aby vyjádřila, co člověk cítí. Je mnohem lehčí složit hromadu uhlí než vyznat lásku. Zamilovat se je snadné, protože o tom druhém nic nevíš. Zato udržet si lásku je težké, protože toho o něm víš stále víc. Schováváme se, protože chceme, aby nás někdo našel. Utíkáme, protože chceme, aby nás někdo vzal za ruku a přivedl zpět. Necháváme si lámat srdce, abychom viděli, jestli někdo ty střepy vezme a slepí je zase dohromady... Utrhl jsem květinu a zvadla. Chytil jsem motýla a zemřel mi v dlani. Pochopil jsem, že krásy se mohu dotknout pouze srdcem. Nebudu milovat a srdce své mučit, smířim se s osudem, budu se učit. Já vím, že Tě nesmím vídat, já vím, že Tě nesmím líbat. Vím, že mě nemáš ráda, přesto Tě budu milovat! 8

9 Věřit ženám je stejně naivní jako si sednout nahým zadkem do vosího hnízda a myslet si že nedostanete žihadlo! Mužům záleží více na kráse než na inteligenci, protože muži lépe vidí, než myslí! Nikdy se nepouštěj do vztahu s někým, kdo se ti jen líbí, protože bys ublížila člověku, který tě miloval. Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se hned otevírá ale my se často tak dlouho díváme na zavřenou bránu že si nevšimneme té, co se pro nás již otevřela... Raději budu nenáviděn za to co jsem, než milována za to co nejsem! Jsou věci, které nemůžeme mít, jsou slova, která nemůžeme říct, jsou však vzpomínky, které nám nikdo nemůže vzít. To, že tě teď ignoruju neznamená, že Tě nechci, jen Tě chci donutit přemýšlet nad tím, jak Ti bylo, když jsme byli šťastní. Chceš to vrátit? Tak k sakru odhoď tu tvou ješitnost a přiznej si své city! Nebyl jsem nádherný, nebyl jsem dokonalý, dělal jsem chyby ale to je lidské. Ty jsi mi to přesto neodpustila. Takže nejsi člověk ale kámen! Nejsem sobec, přesto však nemám srdce. Víš proč? Dal jsem ho Tobě, vzdal jsem se sebe sama, tys ho přijmula, zlomila a zahodila! Měl bych na Tebe zapomenout. Mysleli jsme na nás a přesto jsem musel odejít. Zbyla mi fotka v peněžence, uplakaný oči, nesplněný sny, vzpomínky a prázdný srdce. Má ho kdo zaplnit ale já už tam nikoho nepustím. Vzpomínej na naše chvilky, na naše pohledy, šťastné tváře až budeš s ním. Třeba si uvědomíš, že on ti úsměv nevykouzlí. Když jsme byli spolu, věřil jsem Ti, že mě miluješ ale Ty si mě nemilovala až jsem nesnesl tu bolest a odešel jsem. Ty sis uvědomila, že jsem tvoje všechno ale já už se nevrátím. Jen ti přeji, ať další štěstí odejít nenecháš pokud ho ještě potkáš. 9

10 Miloval jsem Tě, dal jsem Ti všechno. Nestačilo to. Odešel jsem, promiň ale já se nechci zničit do roztrhání těla! Máš pronikavé oči a strašně uhrančivý výraz v obličeji, skvělé nápady a nejúžasnější smích. Že mi nerozumíš? Nedivím se. Tak dál. Tvůj pohled mě vždycky rozhodí, Tvůj hlas mě uklidní, Tvůj úsměv rozzáří a okamžiky s Tebou mě naplňují. Pořád nic? Jak Ti to jinak říct? Ale jo, teď mě napadá... Co tohle: Miluji tě? Jediný nebezpečný protivník je člověk, kterého milujeme, protože ten jako jediný zná naše slabá místa - jako jediný nás dokáže opravdu ranit... Láska je jako partie karet, všichni v ní podvádějí - muži, aby vyhráli, ženy, aby neprohrály.. Někdy stačí malá chvilka na to, abychom si někoho oblíbili, ale nestačí ani celý život, abychom na něj zapomněli! Nezáviď nikomu, protože nevíš, zda neskrývá něco, co bys s ním za žádnou cenu neměnil.. Samota se proměňuje v osamělost, když si člověk nemá co říct.. Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy. Našlapuj prosím lehce, protože šlapeš po mých snech! Chceš realizovat své sny? Probuď se! Přejít ze sna do skutečnosti není tak těžké. Je to jedna dvě a člověk se okamžitě přizpůsobí. Těžké je rozhodnout se opustit sen a vstoupit do skutečnosti. Vyžaduje to úžasnou sílu vůle a je to tím těžší, čím víc narostl sen... Smutek jen stěží utopíš v alkoholu. Bývá totiž zatraceně dobrým plavcem! Lepší usouložit se k smrti, než v domě důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy. 10

11 Nezavrhuji masturbaci - je to sex s někým, koho miluji. Láska obvykle trvá léta, sex minuty! Odpouštím ale nezapomínám! Když jsme se poznávali, byla si to Ty, kdo mě stále objímal, kdo mě dával pusinky a kdo mi říkal, že člověka jako jsem já by nikdy nedokázala podvést, že by si mi nikdy nedokázala lhát a teď tu sedím schoulený v koutě, slzy mi tečou po tváři a ptám se proč? Proč si to udělala, proč si mě podvedla, proč si mi lhala? Proč sis hrála na tu nejvíc zamilovanou holku? Proč si mě podvedla a ani mi to nedokázala říct? Proč ses mi dívala do očí a říkala mi, že jsem jediný kluk, kterého si nikdy nepodvedla? Už Ti nedokážu věřit! Lhala si mi už tolikrát, že už nevím kdy mluvíš pravdu a kdy lžeš! Odpustil jsem Ti všechno, změnil jsem se kvůli Tobě a Ty ses mi takhle odvděčila? Že si spala s jiným a ještě mi do očí lhala? Ublížila si, gratuluji! Miloval jsem Tvoje oči miloval jsem pohled do nich a teď vím, že jsem poprvé spatřil oči zrádce! Miloval jsem Tě proto, jaká si byla a teď Tě nenávidím právě proto, že jsi taková byla a že vím, že taková už nikdy nebudeš! Že je láska krásná? Ne, není.. je zlá a bodá jako trn! Láska je jak sladká čokoláda. Když jí máš celou tabulku, sníš ji během pár minut a pak nic. Ale když máš jen pár kostiček, tak si ji vychutnáváš pomalu... Milovat znamená trpět, toužit a předstírat. Trpět ze štěstí někoho jiného, toužit po někom, kdo nikdy nebude náš a předstírat smích, když srdce krvácí... Jednou si mě postavíš na šachovnici vzpomínek. Nevím, zda budu bílý nebo černý - Ty začneš první tah. Všechna pole se vyprázdní, i na mě přijde řada. Zeptám se tě: "Vyhodíš mě?" -já bych velmi rád zůstal... Až Ti jednou bude smutno až začneš vzpomínat a budou ti slzy téct po tváři, nezapomeň, že jsem Ti kdysi slíbil, že budeš navždy v mém srdci a že se na mě můžeš kdykoliv obrátit! 11

12 Říkáš: Miluji déšť ale když prší, jdeš se schovat, abys nezmokla. Říkáš: Miluji slunce, když však ale svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, abys jednoho dne neřekl: Miluji Tě. Jako malý princ, co se procházela růžovým sadem, jsem si připadal, když jsem byl s Tebou. Jenže růži jsi utrhla Ty a popíchala mě o trny, o své lži, přetvářku a říkání, že já jsem Ti ublížil a přitom se na sebe podivej! Nesneseš pravdu protože víš, že kdo ublížil jsi byla Ty. Víš, čas plyne jako voda do který jsme házeli lístky z kopretin. Někdy si říkám, jestli alespon ty někam štastně dopluli nebo ztroskotali stejně jako náš vztah protože narazily na kámen jako naše láska na lži. Slovo promiň se říká, když do někoho omylem vrazíš a ne když někomu zlomíš srdce! Mohlo by se zdát, že den celkem běžným byl avšak někde ve skrytu duše strach se schovával a tiše se usmíval... (MCK ). 12