Jane Austenová ( ): Pýcha a předsudek (1813)

Transkript

1 Jane Austenová ( ): Pýcha a předsudek (1813) Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky. A přistěhuje-li se někam takovýto mladík, je tento názor tak zakořeněn v myslích sousedních rodin, že jej považují za pravoplatné vlastnictví té které dcery ještě dříve, než mají možnost se obeznámit s jeho vlastními pocity nebo zásadami v tomto ohledu. Drahý manželi," pravila jednoho dne paní Bennetová onomu pánovi, zdalipak už víte, že netherfieldské panství dostane konečně nájemce? Pan Bennet odvětil, že nikoli. Už je tomu tak, pokračovala, právě se odtamtud vrátila paní Longová a všechno mi to vypověděla. (.) Jen považte, můj milý, to vás bude zajímat: paní Longová říká, že pánem na Netherfieldu se stane velmi zámožný mladík ze severní Anglie; v pondělí se tam prý přijel podívat v kočáře se čtyřspřežím, a tak se mu to zalíbilo, že se s panem Morrisem okamžitě dohodl; má se prý nastěhovat ještě před Svatým Michalem a část služebnictva přibude prý už koncem příštího týdne. Jak se jmenuje? Bingley. Je ženatý nebo svobodný? Ach, svobodný! Svobodný je, drahý choti! Svobodný mladík, a jak zámožný, má čtyři nebo pět tisíc ročně. To je něco pro naše děvčata! ( ) Ale není přece vůbec vyloučeno, že by se mohl do některé zamilovat, a proto ho okamžitě, jakmile přijede, musíte navštívit. To bych ani nepovažoval za nutné. Zajeďte tam s děvčaty sama, anebo je pošlete bez doprovodu, což snad bude nejmoudřejší, protože vás žádná půvabem nepředčí, a třeba byste se panu Bingleymu nejlépe líbila vy. I vy lichotníku! Kdysi jsem snad nebývala zrovna ošklivá, avšak nyní si už na nic nedomýšlím. Nehodí se, aby matka pěti dospělých dcer dbala na vlastní krásu. ( ) Žádná z nich nestojí za fajfku tabáku," odpověděl. "Jsou hloupé a pošetilé, jako děvčata bývají, ale Lízinka je přece jen trochu čipernější než její sestry. Jak můžete mluvit tak ošklivě o vlastních dětech, choti! Máte radost, když mě můžete pozlobit. Neberete vůbec ohled na mé ubohé nervy! Mýlíte se, drahá. Ctím vaše nervy. Jsem s nimi důvěrné spřátelen. Vždyť mi je ohleduplně připomínáte už dobrých dvacet let. ( ) Pan Bennet v sobě spojoval pohotový vtip, sarkasmus, uzavřenost i rozmary tak zvláštním způsobem, že ho jeho paní ani za třiadvacet let společného života neměla ještě prokouknutého. Proniknout za její duševní obzor nevyžadovalo takové úsilí. Byla to žena s malým pochopením pro ostatní, s nepatrným vzděláním a náladové povahy. Když jí něco nevyhovovalo, jala se naříkat na pomyslnou neurózu. Jejím životním cílem bylo vyvdat dcery a mezitím se utěšovala návštěvami a novinkami. ( ) Literárněhistorický kontext: Místo autorky v tvorbě její doby zejména se zřetelem na pozici ženského živlu. Které umělecké směry se tu setkávají? Jaké místo kniha zaujímá v autorčině tvorbě? Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy a jejich charakteristika / Námět a témata; Jazykové a stylistické zvláštnosti; Údaje o autorce ve vztahu k dílu / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Cival ***: Rád bych šel výš, ale u romance, která mi nerozbušila srdce prostě nemůžu. Pěkná atmosféra a malebná kamera tak akorát na míru, ale Keira mi úplně neseděla, některé holky včetně Imeldy přehrávaly a ty vizuální manýry s dvouminutovými jízdami mi nějak nešly do kupy s literárně rozkecanými dialogy. Asi jsme moc konzervativní a příliš přízemní, když vidím v zamilované slečně na útesu kýčařinu, ale s tím člověk nic moc nenadělá. Slohový útvar / Funkční styl / Jaký smysl takové texty mají a kdo jsou jejich adresáti? / Kdo je pravděpodobný autor a jaká je jeho kvalifikace pro tento text? / Příznačné jazykové prostředky / Váš názor. Porovnejte podle vlastního názoru možnosti filmového přepisu vystihnout hodnotu literárního díla. V prvním větném celku najděte, objasněte a opravte pravopisnou chybu. Najděte v textu výrazy blízké mluvenému projevu a okomentujte je. Co je to kýč? Uveďte příklady odjinud.

2 NA CO NEZAPOMENOUT: Epika, próza, román (definice románu). Jane Austenová patří mezi průkopníky realistické literatury (v tom následuje Jonathana Swifta Gulliverovy cesty a Daniela Defoea Robinson Crusoe), v jejím případě je ovšem realismus střižený preromantismem (koncentrace na vnitřní život ženských postav, idealizace prostředí anglického venkovského života vyšší střední třídy). Nadčasový účinek z jejího díla je však utvářen životnými postavami nezávisle uvažujících a samostatně jednajících mladých žen a nadhledem i typicky anglickým stylem humoru (podhánění/understatement, slovní vtip), blízkým (sebe)ironii a satiricky zesměšňujícím omezenost měšťanských paniček (sama Austenová se nikdy nevdala sňatky z rozumu byly mimo její mentalitu a k jiným nedostala příležitost). Spisovatelkou se stala navzdory dobovým představám, že žena nemůže být úspěšnou literátkou: ukázala cestu sestrám Charlotte a Emily Brontëovým aj. Dnes zájem o Austenovou spíše roste, podněcují ho i filmové přepisy. Další autorčino dílo podobného typu: Opatství Northanger.

3 Richard Bach (1936): Racek (Jonathan Livingston Racek) (1970) ( ) Rozednilo se a svěží slunce zlatě pableskovalo po mírně zvlněném moři. Míli od břehu čeřila vodu rybářská loď a vzduchem se nesl křik svolávající Hejno k snídani; nakonec se tisíc racků slétlo a všichni se začali rvát o kusy potravy, přičemž nevynechali jediný úskok, jak napálit druhého. Začínal další perný den. Ale daleko odtud, úplně sám nad lodí i pobřežím, trénoval Jonathan Livingston Racek. Ve výšce třiceti stop spustil nožičky s plovoucí blánou, zvedl zobáček a celý se vypnul, aby udržel křídla v bolestivě prohnuté křivce. Ta křivka umožňovala létat tak pomalu, až mu vítr začal šeptat do tváře a moře se pod ním zastavilo. Přimhouřil oči soustředěním, zadržel dech a s námahou prohnul křídla o další... jediný... palec. Vtom se mu rozčepýřilo peří, ztratil rychlost a začal se propadat. Rackové, jak jistě víte, nikdy nelétají trhaně a nikdy neztrácejí rychlost. Ztratit rychlost ve vzduchu, to je pro ně veliká hanba a ostuda. Ale Jonathan Livingston Racek se nestyděl, raději znovu rozepjal křídla v té nezvykle ostré křivce a znovu ztrácel rychlost a propadal se jako kámen. Nebyl to zkrátka obyčejný pták. Většina racků se ani nesnaží naučit víc než základní prvky létání. Stačí jim vědět, jak se mají odlepit od břehu, popadnout něco k jídlu a fr! zpátky. Většině racků totiž nezáleží na létání, ale na jídle. Našemu rackovi však šlo především o létání, a ne o jídlo. Jonathan Livingston Racek nejraději ze všeho létal. Přitom si uvědomil, že mu jeho způsob uvažování nepřináší mezi ostatními ptáky žádnou zvláštní oblibu. ( ) Proč to, Jonathane, děláš? vyčítala mu maminka. Nemůžeš být jako všichni ostatní? Copak je to tak těžké přenechat přízemní létání pelikánům nebo albatrosům? Proč nejíš, Jonathane? Vždyť jsi kost a kůže! Mně to nevadí, mámo. Mně zajímá jen jediné: chci si vyzkoušet, co všechno ve vzduchu dokážu. ( ) Podívej, Jonathane, domlouval mu otec po dobrém. Blíží se zima. Rybářská loď se objeví jednou za uherský rok a ryby žijící na povrchu se stáhnou do hlubin. Když už chceš něčemu přijít na kloub, tak se, prosím tě, zajímej o potravu a nauč se ji shánět. Já proti tomu tvému létání nic nemám, ale klouzavého letu se nenajíš, to si zapiš za uši. Pamatuj si, že létáš proto, aby sis sehnal něco do zobáku. Jonathan poslušně přikývl. Několik dní se snažil být jako ostatní snažil se doopravdy, křičel a pral se jako všichni rackové, kteří se kolem lodí a nábřeží potápěli za odpadky z ryby a kousky chleba. Jenže mu to vůbec nešlo. K ničemu to nevede, pomyslel si a schválně upustil obtížně ulovenou ančovičku; vyhladovělý starý racek, který se za ním rozehnal, ji bez řečí popadl. Kdybych se byl radši učil létat! Vždyť neznám skoro nic! A za chvíli už Jonathan zase létal sám, daleko nad mořem. Učil se, byl šťastný. Začal rychlostí a za týden toho o ní věděl víc než nejrychlejší ze všech racků. ( ) Jonathane Livingstone Racku, postav se doprostřed! z hlasu Staršího zněl nejpřísnější úřední tón. ( ) jednoho dne, Jonathane Livingstone Racku, poznáš, že neodpovědnost se vyplácí. Život je neznámo a nepoznatelno; stačí, když víme, že máme na světě jíst a žít co nejdéle. Racek Radě nikdy neodmlouvá, ale Jonathan pozvedl hlas: Jakápak neodpovědnost, bratři? Znáte snad odpovědnějšího racka, než je ten, který objevuje a následuje smysl a vyšší cíle života? Tisíc let jsme se honili za rybími hlavami, ale teď konečně máme proč žít učit se, objevovat, být svobodní! ( ) ( ) Bratrství mezi námi pominulo, zaskřehotalo Hejno jednohlasně a jakoby na povel ho všichni přestali poslouchat a obrátili se k němu zády. Literárněhistorický kontext: Jak může dílo souviset s dobou svého vzniku na přelomu 60. a 70. let? Která jiná díla na bázi moderní bajky znáte? Pokuste se o porovnání. Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy (tj. hlavně racek Jonathan, jeho rodiče, Hejno) a jejich charakteristika / Námět a témata; Jazykové a stylistické zvláštnosti; Údaje o autorovi ve vztahu k dílu / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Racek chechtavý (Larus ridibundus) je nejhojnějším evropským rackem. Původně žil jen poblíž mořských pobřeží, ale dokáže se během krátké doby přizpůsobit novým životním podmínkám. Je typickým společenským ptákem. Na místech spánku skalách, ostrovech, polích apod. se večer shromažďuje i několik tisíc ptáků. Racek je všestranně vynikající letec se schopností plachtění i obratného letu. Ptáci žijící při mořském pobřeží se živí všemi mořskými živočichy, které dokáží polknout, rackové ve vnitrozemí loví sladkovodní ryby plovoucí nehluboko pod hladinou. Racek ovšem sežere téměř vše, co najde.

4 Slohový útvar / Funkční styl / Jaký smysl takové texty mají a kdo jsou jejich adresáti? / Kdo je pravděpodobný autor a jaká je jeho kvalifikace pro tento text? / Příznačné jazykové prostředky / Objasněte, jaké rysy či vlastnosti racků byly využity v Bachově příběhu. NA CO NEZAPOMENOUT: Epika, próza, moderní bajka (definice bajky). Richard Bach se celoživotně věnoval létání jako své profesi a posléze i jako svému hobby, ale to pro objasnění závažnosti ani celosvětového úspěchu knihy samozřejmě nestačí. Autor začal tvořit v 60. letech a atmosféra této dekády je v knize zřetelná. 60. léta jsou epochou zásadního generačního konfliktu: do studentských let a na práh dospělosti dorostla generace z poválečného babyboomu, přičemž duchovními guruy této generace se stávají třicátníci, jejichž start do života byl zpožděn Druhou světovou válkou (připomeňme, že Bach je stejný ročník jako Václav Havel). Mladí vytýkají generaci otců konzervativní přístup k životu, preferování konzumního stylu života jako prevenci sociálních konfliktů, pokrytectví v otázkách sexuálních (falešná prudérnost, pod níž se skrývá machistický přístup k rozdělení rolí v manželství), negativní vztah k rozšiřování lidských práv (donedávna pouze občanských a politických) o práva sociální a kulturní, lpění na kolonialismu i diskriminaci menšin (Afroameričanů aj.), udržování společensko-politického statu quo prostřednictvím ohlupování širokých vrstev obyvatelstva pokleslou mediální zábavou, vytváření uniformního masového konzumenta, který slouží zájmům uniformního velkoprůmyslu Tyto generační konflikty ovšem mají své viditelné počátky již v 50. letech a v tomto smyslu je Racek Jonathan ideově spřízněn s knihami, jako je Tracyho tygr od Williama Saroyana, Kdo chytá v žitě od Jeroma Salingera nebo 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho. Bachovu knížku také můžeme chápat jako západní variantu moderní bajky Farma zvířat od George Orwella, která si za cíl své kritiky bere východní komunismus.

5 Honoré de Balzac ( ): Otec Goriot (1835) Pařížan, který by se sem zatoulal, viděl by tu jen měšťanské penzionáty nebo ústavy, bídu nebo nudu, živořící stáří, radostnou mládež zapřaženou jen do práce. ( ) Penzionát je průčelím obrácen do zahrádky, takže se dům stáčí v pravém úhlu do ulice Neuve-Sainte-Geneviève, kde ho vidíte přeříznutý v jeho hloubce. ( ) Za dne můžeme spatřit mřížkami dveří, vyzbrojených drnčivým zvonečkem, na konci malého chodníčku na stěně proti ulici loubí, namalované mramorovou zelení místním umělcem. Pod zdánlivým, jen namalovaným výklenkem stojí socha boha lásky. ( ) Mezi oběma bočními alejemi je záhon artyčoků, a po jeho stranách kuželovitě přistřižené ovocné stromy. Je lemován šťovíkem, hlávkovým salátem a petrželí. ( ) Tento první pokoj vydechuje pach, pro nějž nemáme v slovníku jména a který by se dal označit jako pach penzionátu. Čpí zatuchlinou, plísní, žluklostí; studí, vlhne tu nos a vlhkost proniká šatstvem; je cítit jako místnost, v níž se obědvalo; čpí nádobím, špižírnou, noclehárnou. ( ) Pro Rastignaca však byla paní Anastázie de Restaud žádoucí ženou. Zadal si s ní dva tance v pořádku tanečníků vepsaných na vějíři a mohl s ní promluvit při první čtverylce. Kde se s vámi mohu příště setkat, milostivá? řekl jí náhle s takovou silou vášně, která se ženám tolik líbí. Nu přece, odpověděla, v Boulogneském lese, u Bouffonů, u mne, všude. A dobrodružný jižní temperament přiměl ihned studenta, aby se sblížil s touto rozkošnou hraběnkou, jak jen se mladý muž může sblížit s ženou při čtverylce a valčíku. ( ) Rád byste asi věděl, kdo jsem, co jsem dělal nebo co dělám, pokračoval Vautrin. Jste moc zvědavý, chlapečku. ( ) Zde je můj život v několika slovech. Kdo jsem? Vautrin. Co dělám? Co se mi líbí. ( ) Hle, stojíte na rozcestí života, mládenče, vyberte si! Už jste si vybral: šel jste k našemu bratranci de Beauséant a tam jste zvětřil přepych. Šel jste k paní de Restaud, dceři otce Goriota, a tam jste zvětřil Pařížanku. Onoho dne, kdy jste se vrátil, měl jste napsáno na čele heslo, jež jsem uměl snadno rozluštit: Prorazit! Prorazit! Prorazit stůj co stůj!,výborně! řekl jsem,,ten chlapík se mi líbí. Potřeboval jste peníze. Kde je vzít? ( ) Budete pracovat? Práce, tak jak vy ji nyní chápete, vynese na stará kolena byt u matky Vauquerové takovým mládencům, jako je Poiret. Jak rychle získat jmění, je otázka, kterou si klade padesát tisíc mladých mužů, kteří jsou v takové situaci jako vy. Vy jste jedním z nich. Mějte na zřeteli úsilí, jež budete musit vynaložit, a dravost boje. Budete muset pozřít jeden druhého, jako se pozřou pavouci vtěsnaní v nějakém kořenáči, protože padesát tisíc dobrých míst není. Víte, jak se z toho vymotat? Geniálním důvtipem nebo chytrou korupcí. Do toho množství lidí se musí vpadnout jako koule z děla, nebo se tam vplížit jako mor. Poctivost není k ničemu. ( ) Korupce je v přesile, talent je vzácný. A tak korupce je zbraní prostřednosti, jíž je ažaž, a všude pocítíte její hrot. Literárněhistorický kontext: Na jaké společenské změny a na jakou společensko-historickou situaci reaguje realismus a jakým způsobem? Uveďte několik hlavních představitelů realistické prózy. Jaké žánry v této době vystupují do popředí? Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy (otec Goriot, Evžen de Rastignac, Anastázie a Delfína, Vautrin) a jejich charakteristika (+ je na některých postavách taky něco romantického? objasněte) / Námět a témata; Jazykové a stylistické zvláštnosti (úloha popisných pasáží aj.); Údaje o autorovi ve vztahu k dílu / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Velmi povedená Lidská komedie Český rozhlas v dubnu 2014 poskytl nejen svým posluchačům jednu z dramatizací cyklu Lidská komedie spisovatele Honoré de Balzaca. Prostřednictvím Radioservisu se na trh dostala nahrávka Otec Goriot z roku Hru pro rozhlas upravila Zuzana Kočová a režíroval Jiří Hořčička. V archivu prozatím zůstává druhý díl ze tří pilířů Lidské komedie Ztracené iluze, který v roce 1979 natočil režisér Vladimír Tomeš. ( ) V úvodu hry zvládli tvůrci načrtnout charaktery hlavních postav i vztahy uvnitř dramatu. Vše bez vypravěče, jen použitím správných replik a pomocí expresivního vyjadřování herců. Tak například: aniž by Goriot vstoupil na scénu, je posluchači jasné, jak o něm smýšlí ostatní obyvatelé penzionu či personál (...to je mléko otce Goriota,

6 doleju ho trochu vodou, stejně neví, co pije ). Jednotlivé kapitoly od sebe odděluje hudba linoucí se bezstarostně z flašinetu, aby nenápadně přešla do méně či více dramatické polohy a naznačila tím atmosféru nadcházejícího děje. Perfektně zvládnutý otec Goriot Martina Růžka budí antipatie pro svoji opičí lásku k dcerám, a soucit jako člověk, který dal svým nejbližším vše, aby tak naprosto ztratil jejich zájem. Aleně Vránové sluší role horší z dcer, když odhaluje svou bezcitnost až krutost po zjištění, že otcovy peníze došly. Další z hlavních postav, Evžen Rastignac, prochází v podání Viktora Preisse přerodem. Od počáteční hravosti, čestnosti až naivity, přes bojovné odolávání zlu ke zklamání, ztrátě iluzí až cynismu ke konci hry. Za ostatní vydařené postavy vzpomeňme ještě aspoň Vautrina, jehož předobrazem byl policejní president a bývalý podvodník Eugène-François Vidocq, se kterým se v roce 1834, rok před vydáním díla, Balzac osobně setkal. Tomu vtiskl dobře propracovaný charakter Miloš Nedbal, a Vautrin i přesto, že jízlivě jako ďábel ponouká Rastignaca ke zlému činu, působí téměř sympaticky. ( ) Tvůrcům se podařilo do necelých dvou hodin vtěsnat jedno celé dílo francouzského velikána, aniž by se ztratilo to podstatné. Přesto by dramatizace zasloužila delší stopáž. Příběh chvílemi příliš spěchá, posluchač díla neznalý bude zpočátku zahlcen množstvím postav a jmen. Právě proto románu sedne audiozpracování, v němž si posluchač může příběh vychutnat opakovaně. Slohový útvar / Funkční styl / Jaký smysl takové texty mají a kdo jsou jejich adresáti? / Příznačné jazykové prostředky / Objasněte, odkud se Balzac inspiroval při volbě názvu svého cyklu, proč původní vzor pozměnil a v jakém smyslu. Co v obou případech znamená výraz komedie a v čem se liší do svého dnešního významu? NA CO NEZAPOMENOUT: Epika, próza, román (definice románu). Realismus (podobně jako romantismus) reaguje na změny euroamerické společnosti ve století revolucí: jedná se o průmyslovou revoluci i o politické revoluce směřující k emancipaci obyčejného člověka na feudálních a postfeudálních strukturách. Zatímco romantismus si vytváří od současného dění kritický odstup, realismus usiluje o co nejvěrnější vylíčení skutečného stavu věcí, včetně devastujícího vlivu peněžní morálky, a naopak také způsobů a cest, jak těmto negativům čelit. Teprve realismus znamená rozmach románu jako běžného žánru (nezapomeňme, že zakladatelkou českého románu je Karolina Světlá z realistické skupiny májovců). Realistický román líčí společenskou realitu prostřednictvím principu typizace: postavy (prakticky ze všech společenských vrstev), prostředí i zápletky jsou typické (příznačné), člověk je prezentován především jako výsledek prostředí, v němž žije. U Balzaca podobně jako u Flauberta, Tolstého aj. je velká pozornost zaměřena na pozici ženy ze středních a vyšších vrstev: její závislost na muži i snaha o realizaci vlastního štěstí jsou dobrým nástrojem k zobrazení společenských poměrů. Balzac prakticky veškeré své dílo shrnul pod pojem (cyklus) Lidská komedie, jímž ironicky (a protikladně) odkazuje k Dantovi. Recenze rozhlasové dramatizace patří do publicistického stylu, je určena běžnému čtenáři, najdeme ji třeba na webových stránkách určených nejširší veřejnosti, přesto tu jsou výrazy obvyklé právě v tomto žánru.

7 Petr Bezruč ( ): Slezské písně (Maryčka Magdonova, Ostrava, Škaredý zjev, Kantor Halfar) (kolem 1900) Maryčka Magdonova Šel starý Magdon z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou lebkou do příkopy pad. Plakala Maryčka Magdonova. Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil. Pod vozem zhasla Magdonova vdova. Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot, nejstarší Maryčka Magdonova. ( ) Bez konce jsou lesy markýze Géra. Otcové když v jeho robili dolech, smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš, Maryčko Magdonova? Maryčko, mrzne a není co jísti... Na horách, na horách plno je dřeva... Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat, má mlčet, Maryčko Magdonova? Cos to za ženicha vybrala sobě? Bodák má k rameni, na čapce peří, drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku, půjdeš s ním, Maryčko Magdonova? Cos to za nevěstu? Schýlená hlava, fěrtoch máš na očích, do něho tekou hořké a ohnivé krůpěje s lící, co je ti, Maryčko Magdonova? ( ) V mrazivé chýši, tam ptáčata zbyla, kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba? Nedbá pán bídných. Co znělo ti v srdci po cestě, Maryčko Magdonova? Maryčko, po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a utíká k Frydku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, rozumíš, děvucho z hor? ( ) Ostrava Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. ( ) Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu. Sto roků v kopalně mlčel jsem, kdo mi těch sto roků vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kdekdo se začal smáti. ( ) Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů: přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu! Škaredý zjev F.., to je škaredý fantóm! Tak řeknou konšelé zlatého města, tak řekne věhlasný národa vůdce, zatřepou hlavičkou národní dámy, tak řekne Rothschild a Gutmann, gróf Laryš a Vlček, i jasný Sir-markýz Géro když jsem se z hromady sedmdesáti tisíců do výše zdvihl. Tak bili mne bičem! Jak vítkovské pece zrak jediný plál, krvavý chalát mi z ramenou vlál, na jednom nesl jsem německou školu, na druhém nesl jsem polský chrám, v pravici těžké jsem kladivo nesl (levou mi urazil uhelný balvan, oko mi vyžehl vyšlehlý plamen) a v srdci sedmdesáti tisíců kletby a zášť. (...) já Petr Bezruč, Ahasver svědomí Čechů, škaredý fantóm a zašlého národa bard. Kantor Halfar Kantor Halfar byl hoch dobrý, byl hoch tichý, byl hoch hezký, ale škaredou měl chybu: i v Těšíně mluvil česky. Byl to synek jako jedle, byla na něj pyšná máti, ale škaredou měl chybu: tu, že nechtěl poslouchati těch, kdož vládli pod Lipinou. A když tak se kantor spustí... víš, jsou hříchy v katechismu, co se nikdy neodpustí. ( )

8 Literárněhistorický kontext: zařaďte Petra Bezruče do kontextu umění konce století: v čem se shoduje s jinými tendencemi i představiteli této epochy (uveďte některé její reprezentanty) a v čem se liší? Kde v jiných etapách literárního vývoje bychom našli takto společensky angažovanou tvorbu (zejména básnickou)? Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy a jejich charakteristika: rozlište postavy realistické a metaforické (symbolické). Jazykové a stylistické zvláštnosti (úloha krajových výrazů, refrénu, mytické aluze). Údaje o autorovi ve vztahu k dílu: zvláštní způsob, jak se tato sbírka dostávala na veřejnost, smysl autorova pseudonymu; pojem mystifikace, kde ještě jinde se s ním můžeme setkat / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Smog a nezaměstnanost: Ostrava propadla v žebříčku měst Moravskoslezská metropole je mezi deseti městy Evropy, kde se lidem žije nejhůře. Skepse, která se v posledních letech zmocňuje obyvatel Ostravy, už pronikla i do mezinárodního průzkumu. V čerstvě zveřejněném žebříčku Eurobarometr pro Evropskou komisi se Ostrava propadla mezi deset měst, ve kterých jsou lidé nejméně spokojeni. Na 76. místo v žebříčku, který je sestavován podle nálady obyvatel 83 měst, moravskoslezskou metropoli srazil strach lidí o práci a katastrofální stav ovzduší. Ještě před šesti lety přitom byla se životem v Ostravě spokojená drtivá většina lidí. Se špatným ovzduším se Ostrava potýká už léta. Po dočasném zlepšení v letech 2007 a 2008 opět nastala série zim, kdy pro smog nelze téměř vycházet z domu. Na konci roku 2012, kdy výzkumníci sbírali data, za sebou město mělo 116 dnů s překročenými imisními limity. Ostravané to pak svému městu skutečně spočítali, když mu v otázce na kvalitu ovzduší vystavili vůbec nejhorší hodnocení v celé Evropě. Se stavem vzduchu je podle Eurobarometru nespokojeno rekordních 93 % Ostravanů. Hodnocení Ostravy srazila také vysoká nezaměstnanost, která začala stoupat právě v letech před výzkumem a od roku 2010 se nedostala pod 11 %. K tomu se na konci loňského roku přidala nejistota ohledně budoucnosti jednoho z největších zaměstnavatelů v kraji - těžební společnosti OKD. Slohový útvar / Funkční styl / Smysl a adresáti takových textů? / Příznačné jazykové prostředky / Které jiné novinářské texty by se mohly danou problematikou zabývat a v čem by jejich pohled byl jiný? NA CO NEZAPOMENOUT: Epika (Maryčka Magdonova) nebo lyrickoepické básně (Ostrava), poezie, balady (definice balady). Bezruč představuje naprosto ojedinělý zjev v české poezii. Slezské písně jsou prakticky jediným jeho obecně známým dílem, doplňoval a přepracovával je v průběhu mnoha let. Stylizuje se do role slezského barda (bardi byli keltští profesionální pěvci hrdinských zpěvů), bard v Bezručově podání je mužný, sošný, drsný, životem odřený, zdravě skeptický, ale na druhé straně vzrušeně spravedlivý lidový reprezentant slezského lidu, tedy lidu, který se po staletí musí potýkat s drsnou přírodou, náročnými způsoby obživy (doly, hutě) a s útlakem národnostním a sociálním. Podobnou lidovou autorskou stylizaci jsme našli už u Havlíčka (v Tyrolských elegiích), ale zatímco tam je autor blížencem venkovských chasníků z lidové kapely, Bezručův bard je polomytický blíženec slezských hor. Atmosféru konce století tu najdeme v individualismu hrdinů, v důrazu na sociální problematiku i v mísení žánrů (nechybějí odkazy na antickou hrdinskou mytologii). Odlišuje se v tom, že Bezručovi hrdinové (hrdinky) mají typizační rysy, zatímco klasická kultura konce století byla vůči těmto vlastně realistickým prvkům odtažitá. Frýdeckomístecký poštmistr Vladimír Vašek, vydávající se za lidového pěvce Petra Bezruče, to je příklad umělecké mystifikace: esteticky hodnotného záměrného klamání čtenáře či diváka předstíráním falešné identity apod., v české literatuře se jedná kupodivu o častý jev: RKZ, Haškova Strana mírného pokroku v mezích zákona, Jára Cimrman apod. 2. text je novinová zpráva (publicistický styl), odpovídá na otázky co, kdy, kde, neodpovídá na otázku proč (nejde tedy o rozšířenou zprávu). Dnešní Ostravsko má mnoho problémů stejných jako tehdy, což je mj. způsobeno tím, že tamější doly a hutě patří lidem, kteří v tom kraji nežijí a nejsou s ním osobně spjati, využívají ho jen jako zdroj enormního osobního zisku. Na rozdíl od tehdejších časů se dnes klade důraz také na otázky ekologické. Zpráva by mohla být doplněna komentářem, analýzou apod. (i např. rozhovorem interview, reportáží )

9 Bible: Starý zákon: První kniha Mojžíšova (Genesis) (2. 1. tisíciletí př. Kr.) 1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a. 2 Země byla pustá a prázdná b a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží I řekl Bůh: Buď světlo! A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. 6 7 I řekl Bůh: Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod! Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. 8 Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. 9 I řekl Bůh: Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš! A stalo se tak. 10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. 11 Bůh také řekl: Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny! A stalo se tak. 12 Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré. 13 Byl večer a bylo jitro, den třetí. 14 I řekl Bůh: Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. 15 Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí. A stalo se tak. 16 Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. 17 Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, 18 aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. 19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. 20 I řekl Bůh: Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci c létejte nad zemí pod nebeskou klenbou! ( ) Viděl, že to je dobré. ( ) 23 Byl večer a bylo jitro, den pátý. 24 I řekl Bůh: Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře! A stalo se tak. 25 Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. 26 I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem d podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. 27 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. ( ) 31 Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý. Literárněhistorický kontext: Kdy vznikly texty Starého zákona? Proč se tento soubor nazývá Starý zákon (Stará smlouva)? Jaký je rozdíl mezi judaistickým a křesťanským pojetím této části Bible? Jaké jsou půvpdní biblické jazyky? Jak se dál vyvíjela historie biblických překladů: objasněte pojmy Vulgata a Bible kralická. Vysvětlete některou pasáž úryvku: Odkud se vzala 2 světla zmíněná v příběhu o stvoření? Proč je stvoření rostlin předřazeno stvoření slunce, měsíce a hvězd? Jazykové a stylistické zvláštnosti biblického textu: Čím jsou ohraničeny jednotlivé dny stvoření a jak to souvisí s ústním původem biblického textu? Co to znamená např. název První kniha Mojžíšova? Váš vlastní názor na celou Genesi. Bible kralická, první překlad bible z původních jazyků do češtiny (a jeden z prvních překladů tohoto typu ve světě), 1. úplné vydání , poslední vydání 1613): pořízený překladateli jednoty bratrské; v r první překlad Nového zákona od Jana Blahoslava, 1588 dokončen překlad Starého zákona, který byl doplněn upraveným Blahoslavovým Novým zákonem, s nímž tvoří tzv. šestidílku (4 díly Starého zákona podle palestinského kánonu, 5. díl vyčleněné deuterokanonické knihy a 6. díl Nový zákon). Nazývá se podle obce Kralice nad Oslavou na jihozápadní Moravě, neboť právě zde byla vytištěna, dosáhla špičkové kvality po stránce teologické (obsahuje i kvalitní komentující poznámky), jazykové, literární a tiskařské, můžeme ji chápat také jako výtečný

10 produkt velkého kulturního vzepětí české společnosti v době vlády Rudolfa II. Habsburského. Významná pro rozvoj českého jazyka. Podle posledního vydání své původní podoby je vydávána stále znovu, zůstává nejznámějším, nejrespektovanějším a nejbásnivějším, byť dnes již poněkud archaickým českým překladem. Slohový útvar / Funkční styl. Jaký význam měla a i pro dnešek má Bible kralická? Při odpovědi využijte jméno Josef Dobrovský. Uveďte několik informací o nejnovějších českých překladech Bible (zejména o ČEPu). NA CO NEZAPOMENOUT: Všechny údaje lze najít na MS oddíl Slova tematický celek Mýtus Nezapomeňme, že řečtina jako jazyk Nového zákona je výsledkem hellénistické kultury, zrozené z výbojů Alexandra Makedonského do Orientu. 2. text je heslo z encyklopedie, poznáme to z absence členění na odstavce, vynechávání některých sloves, odborné výrazy, ale nesložitá větná stavba. Moderní češtinu obnovoval s využitím kralické češtiny Josef Dobrovský v 1. generaci národního obrození.

11 Bible: Nový zákon: Evangelium podle Matouše (1. století po Kr.) Narození Ježíše Krista 18Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. ( ) 22To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23 Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to jest přeloženo Bůh s námi. ( ) 3 Jan Křtitel 1Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: 2 Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské. ( ) 4Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel. 5Tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, 6vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít. ( ) 4 ( ) Počátek Ježíšovy činnosti 12Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. 13Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím Povolání učedníků 18Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. 19Řekl jim: Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. 20Oni hned zanechali sítě a šli za ním. ( ) 5 Blahoslavenství 1Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2Tu otevřel ústa a učil je: ( ) 6 Jak prokazovat dobrodiní ( ) 2Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. ( ) 14Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; 15jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. 19 ( ) Ježíš a děti 13Tehdy k němu přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se; ale učedníci jim to zakazovali. 14Ježíš však řekl: Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť takovým patří království nebeské. 15Požehnal jim a šel dál. 21 ( ) Očištění chrámu 10Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: Kdo to je? 11Zástupy odpovídaly: To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji. 12Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; 13řekl jim: Je psáno: Můj dům bude zván domem modlitby, ale vy z něho děláte doupě lupičů. ( ) Literárněhistorický kontext: Kdy vznikly texty Nového zákona? Proč se tento soubor nazývá Nový zákon (Nová smlouva)? Jaký je rozdíl mezi Starým (křesťansko-judaistickým) a Novým (jen křesťanským) zákonem? Jak je text členěn? Co znamenají číslice u textu? Zmiňte příklady, kdy je pozdější literatura inspirována Novým zákonem. Co to jsou apokryfy? Co to je travestie? Jaký je původní jazyk Nového zákona a proč právě on? Najděte a okomentujte jazykové a stylistické zvláštnosti biblického textu. Co to obecně znamená evangelium? Jací jsou další autoři Nového zákona? Na jaké části se Nový zákon dělí? Milan Machovec ( ), český filozof: V psychologickém ohledu je velmi zajímavé ostatně dodnes živé, jak Ježíš, schylující se snad až provokativně velkomyslně k prostitutkám, kolaborujícím úředníkům a jiným tradičně opovrhovaným lidem, naopak ostře a místy snad až trochu jednostranně skoro napořád napadá právě ony programově a uvědoměle zbožné své doby, lidi skoro zabydlené v samé uvědomělosti a řádnosti farizeje. (kniha Ježíš pro moderního člověka) Pokuste se podle svého vlastního názoru reagovat na Machovcův text a odpovědět na otázku naznačenou v úryvku. Inspirujte se také názvem knihy a zkuste zformulovat, čím může být ježíšovské téma moderní zejména pro dnešní mládež.

12 NA CO NEZAPOMENOUT: Starý zákon (Stará smlouva) je produktem starověkého kočovnictví: život závisí na prakticky jediném zdroji (voda oblak déšť). Bůh Hospodin žádá od svého lidu víru v jediného Boha na rozdíl od polyteismu okolních starověkých civilizací. Největším hříchem je modlářství klanění se nepravému bohu. Naproti tomu Bůh novozákonní Ježíš je považován za jeho syna a zároveň za Syna člověka žádá, aby člověk k Bohu přistupoval skrze nezištnou, sourozeneckou lásku k druhým lidem; jedná se o zcela nový prvek ve světovém náboženském vývoji. Nový zákon je psán řecky, jde tedy o produkt helénistické jazykové kultury, rozšířené výboji Alexandra Makedonského.

13 Giovanni Boccaccio ( ): Dekameron (asi ) ( ) Dík ctnostem a důvtipu krále Agilulfa se záležitostem Longobardů dařilo a byly v pokoji, ale tu se stalo, že se do svrchu řečené královny zamiloval její podkoní, člověk převelice nízkého původu, pokud se týče rodu, nicméně jinak ducha mnohem ušlechtilejšího, než by se dalo čekat od tak nízkého zaměstnání; měl postavu krásnou a velikou jako sám král a zamiloval se do královny bezměrně. ( ). A třebaže žil bez jakékoliv naděje, že se jí někdy bude moci zalíbit, přece jen se sám před sebou holedbal, jak vysoko povznesl své myšlenky, a protože hořel milostným ohněm, vykonával snaživě všecko, o čem soudil, že bude královně milé, ba předstihoval v tom všechny své druhy. Tak se stávalo, že když si měla královna vyjet na koni, jela raději na oři, kterého opatroval on, než na nějakém jiném, a podkoní, když se toto přihodilo, považoval to za největší projev milosti; nikdy se mu ani nechtělo odstoupit od třmene, neboť se cítil blaženým, když se dotkl třeba jen jejích šatů. ( ) Když tohle uviděl a když viděl rovněž, jak se král vrací, napadlo ho, že si musí počínat zrovna tak: a když si opatřil plášť podobný plášti, který viděl na králi, a pochodeň a hůlku a umyl se nejprve pořádně v parní lázni, aby královnu neurazil hnojný pach či aby si nevšimla úskoku, skryl se s těmito věcmi, jako obvykle činil, ve veliké síni. A když pak seznal, že všichni už spí, a když se mu zdálo, že nadešla vhodná doba buď pro splnění jeho přání, nebo k cestě vstříc vytoužené smrti, vykřesal z kamene a ocele, které si přinesl s sebou, trochu ohně, zažehl pochodeň, upjal se a zahalil do pláště, načež šel ke dveřím komnaty a dvakrát do nich hůlkou udeřil. Jedna celá rozespalá komorná otevřela komnatu, vzala od něho světlo a skryla je, načež on beze slova vešel za záclonu, odložil plášť a vstoupil do lože, v němž spala královna. Toužebně ji vzal do náručí a dělaje, že je rozezlený (neboť věděl, že když je král rozezlený, nechce nic slyšet) poznal královnu několikrát tělesně, aniž přitom on a ona promluvili slovo. A třebaže se mu odchod zdál těžký, přece jen se bál, aby příliš dlouhé prodlévání zde neproměnilo jeho slast v zármutek, zdvihl se, vzal svůj plášť a světlo a mlčky odešel a co nejrychleji se vrátil do své postele. Sotva se v ní octl, zdvihl se král a vešel do komnaty ke královně, jež se tomu tuze podivila; a protože vstoupil do jejího lože a zvesela ji pozdravil, dodala si královna, vidouc ho veselého, odvahy a řekla: Ó pane můj, jaké jsou to dnes v noci novosti? Před chvilkou jste ode mne odešel, když jste si se mnou užil radostí víc než obvykle, a už jste tu zase? Dávejte pozor na to, co děláte! Když král zaslechl tato slova, rázem si domyslil, že někdo, kdo má podobné zvyky a postavu jako on, královnu oklamal, ale protože byl moudrý, hned ho napadlo, že by jí to neměl dát znát, zvláště když viděl, že to nepoznala ani královna, ani někdo jiný což by mnoho jiných hlupáků neudělalo. Právě naopak by říkali: Já tady přece nebyl. Kdo to tu byl? Jak se sem dostal? Kdo to sem přišel? Bylo by z toho povstalo mnoho věcí, jimiž by byl paní neprávem zarmoutil a byl by ji podnítil toužit, aby měla zase to, čeho už okusila. Věděl, že když bude mlčet, že mu z toho nemůže vzejít žádná hanba, bude-li však mluvit, že si tím získá jen pohanu. Pobouřen tedy více v mysli než ve tváři a ve slovech, odpověděl jí: Paní, nezdá se vám, že jsem takovým mužem, který už tu mohl jednou být a pak se sem znovu vrátit? Paní mu odvětila: Ale ano, pane můj, nicméně vás prosím, abyste dbal o své zdraví. Tu pravil král: Dobrá, budu se řídit vaší radou, odejdu tentokráte a už vás nebudu obtěžovat. ( ) Král ráno vstal a přikázal, aby se všechna čeleď, ještě než se otevrou brány paláce, shromáždila před ním. Tak se také stalo. A když všichni stáli před ním s nepokrytou hlavou, jal se pátrat po onom, jejž před tím ostříhal; vida však, že týmž způsobem má ustřižené vlasy většina čeledi, podivil se tomu a řekl si sám pro sebe: Ten, jejž hledám, je sice nízkého stavu, ale přesto je vidět, že je vysoce důvtipný. A když takto seznal, že bez rámusu toho, jejž hledal, nedopadne, a ježto se mu také nechtělo utržit si pro malou pomstu velkou hanbu, rozhodl se, že ho napomene pouhým slovem a že mu takto dá najevo, že o všem ví. I obrátil se tedy ke všem a řekl:

14 Ten, jenž to učinil, ať tak již nikdy nečiní a jděte s Bohem. 1. Zařaďte Boccacciovo dílo do základních kulturně historických souvislostí. 2. Stručně připomeňte zápletku příběhu. 3. Jakou roli zde hraje téma erotiky? O čem svědčí? 4. V příběhu je ejdna věta, která by mohla být chápána jako definice základní společenské tendence renesanční kultury. Najděte ji. Michelangelo: David Hodnocení pořadu: Počet hlasů: 268 Sdílet Poslat odkaz Co ještě nevíte o monumentální soše génia renesance. Dokumentární cyklus BBC Soukromí mistrovského díla Velký renesanční umělec, sochař, malíř, architekt a básník, vlastním jménem Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simone ( ). Po ročním studiu ve Florencii jej Donatellův žák Bertoldo di Giovanni zasvětil do sochařského řemesla, vzápětí vytvořil svá první díla Madona na schodech a Boj kentaurů s Lapithy. Na dvoře Lorenza Mediciho se rozvíjel i jeho básnický talent. Po smrti Lorenza Nádherného v roce 1492 opustil Michelangelo Florencii, nějaký čas pobýval v Bologni a teprve v roce 1496 se na pozvání kardinála Riaria odebral do Říma. V Římě vznikla další jeho díla, Kupido a Opilý Bacchus. V roce 1497 dostal objednávku na Pietu pro baziliku sv. Petra ve Vatikánu. Vybral vhodný mramor v Carraře a v roce 1500 Pietu dokončil. Malíř, architekt a životopisec slavných umělců Giorgio Vasari o Pietě napsal: Je to socha, v níž se zračí veškerá síla a moc umění, a proto ať si žádný sochař nebo kterýkoli jiný význačný umělec nemyslí, že by někdy mohl vytvořit dílo s podobnou kresbou a s takovým půvabem, nebo že by i při sebe větší námaze uměl opracovat mramor s takovou jemností, uhlazeností a dovedností jako Michelangelo. V roce 1501 se Michelangelo vrátil do Florencie, kde byl pověřen vytvořením sochy Davida, která měla symbolizovat republikánské ctnosti, odvahu a statečnost města. Michelangelo pracoval na soše do roku 1504, kdy byla postavena před Palazzo Vecchio. Tento pořad nelze na internetu přehrát z důvodu autorských práv. 2.text: Funkční styl, žánr, obsah, charakteristika pravděpodobného autora a cílové skupiny čtenářů, jazykové prostředky. Váš názor na poslední konstatování v článku.

15 Pierre Boulle ( ): Planeta opic (1963) 1.text: Literárněhistorický kontext: Místo autora ve světové i národní literatuře i v tvorbě své doby. Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy a jejich charakteristika / Námět a témata; Jazykové, stylistické a kompoziční zvláštnosti; Údaje o autorovi ve vztahu k dílu / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Vzal jsem do ruky řídicí páky a řídím loď co nejpřesněji. Zázrak techniky. Po sedmi stoletích nepřítomnosti přistávám na Orly, které se ani moc nezměnilo, přistávám dost daleko od budov. Museli mě vidět, nezbývá mi než čekat. Nezdá se, že by tady byl provoz. Že by letiště bylo zrušeno? A ne. Tamhle je letadlo. Podobá se ve všem všudy letadlům z mé doby! Od budovy se odlepilo auto a míří k nám. Vypínám rakety a zmocňuje se mě rostoucí nervozita. Co mám říct svým lidským bratrům? Možná že mi nebudou napřed věřit, ale já mám důkazy. Novu a svého syna. Auto se zvětšuje. Je to náklaďák dost starého typu: čtyři kola a výbušný motor. Mechanicky si všímám těchto detailů. Byl bych si spíš myslel, že tahle auta jsou už dávno v muzeích. ( ) Jsou dva. Špatně je rozpoznávám, protože od špinavého skla se odrážejí paprsky zapadajícího slunce. Šofér a spolujezdec, ten je v uniformě. Šofér vystoupil. Je ke mně zády. napůl j skrytý ve vysoké trávě, která je mezi námi. Otvírá dveře, aby mohl vystoupit spolujezdec. Nemýlil jsem se, je to důstojník, přinejmenším major, vidím, jak se třpytí spousta hvězdiček. Seskočil na zem. Udělá několik kroků směrem k nám, vyjde z trávy a konečně ho vidím v plném světle. Nova zakřičí, vytrhne mi syna a utíká se schovat do šalupy, zatímco já stojím jako přibitý a nejsem schopen jediného slova nebo pohybu. Je to gorila. Potravinové ohrožení lidské civilizace PALO ALTO Lidstvo čelí stále většímu komplexu závažných a silně provázaných ekologických problémů. Patří mezi ně nejen velmi diskutovaná témata typu klimatických změn, ale i stejně vážné nebo dokonce vážnější hrozby pro přežití organismů podporujících naše životy tím, že zajišťují klíčové funkce ekosystému, jako jsou opylování plodin nebo hubení zemědělských škůdců. Kromě toho čelíme i řadě dalších hrozeb: šíření toxických syntetických chemikálií po celém světě, rozsáhlým epidemiím a dramatickému poklesu kvality a dostupnosti nerostných zdrojů, vody a půdy. Války o zdroje jsou již realitou; víme, že kdyby například mezi Indií a Pákistánem vypukla malá jaderná válka o zdroje, pak by samotná tato válka pravděpodobně znamenala konec civilizace. Podle našeho odhadu však bude nejzávažnější hrozbou trvalé globální udržitelnosti v příštích desítkách let hrozba, na níž se všichni shodnou: rostoucí problémy s odvracením rozsáhlých hladomorů. 2.text: Funkční styl, žánr, obsah, charakteristika pravděpodobného autora a cílové skupiny čtenářů, jazykové prostředky. Shrňte obsah článku a porovnejte jej s tím, jaká patrně nejaktuálnější rizika pro lidskou civilizaci byla spatřována v době, kdy Pierre Boulle napsal svůj román. Pokud jste viděli filmový přepis, porovnejte ho s knihou.

16 Ray Bradbury ( ): 451 stupňů Fahrenheita (1953) 1.text: Literárněhistorický kontext: Místo autora ve světové i národní literatuře i v tvorbě své doby. Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy a jejich charakteristika / Námět a témata; Jazykové, stylistické a kompoziční zvláštnosti; Údaje o autorovi ve vztahu k dílu / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Co se děje? Montag zřídkakdy viděl v domě tolik světel. Nic, to jenom moje máti, otec a strýček vysedávají a hovoří. Je to skoro jako když někdo chodí pěšky, jenomže je to vzácnější. Strýčka zavřeli ještě jednou neříkala jsem vám to už? protože chodil pěšky. My jsme strašně zvláštní rodina. A o čem mluvíte? Zasmála se tomu. Dobrou noc! Vykročila k domu. Potom jako by si na něco vzpomněla, vrátila se a zvědavě a udiveně si ho prohlížela. Jste šťastný? zeptala se. Co jestli jsem? zvolal. Ale ona zmizela, odběhla v měsíčním svitu. Domovní dveře se neslyšně zavřely. Šťastný! Takový nesmysl. ( ) Co dávají dnes odpoledne? zeptal se unaveně. Podruhé už od listin nevzhlédla. Za deset minut začne hra ze seriálu,hrajte s námi! Poslala jsem jim pár prázdných tubiček a dnes jsem dostala poštou svoji úlohu. Natáčejí hry tak, že jedna role není obsazená. Je to nový nápad. Chybí hospodyně, a to jsem já. Když přijde na řadu vynechávka, všichni se na mě ze stěn podívají a já doplním, co tam není. Tady třeba řekne ten muž:,co si o tom nápadu myslíš, Heleno? a koukne se na mě sem, mezi stěny, kde sedím, chápeš? A já řeknu, já řeknu Zarazila se a chvilku jela prstem pod řádkou v textu.,myslím, že je to skvělé! Mildred vstala a začala přecházet po pokoji, brala do rukou různé věci a zase je pokládala. Beatty si jí nevšímal a pokračoval: Pusť ten film rychleji, Montagu, honem! Vezmi jen všechny ty obrázkové magazíny: Click, Pie, Look, Eye, Now, Flick, Here, There, Swift, Páce, Up, Down, In, Out, Why, How, Who, What, Where, Eh?, Uh!, Bang!, Smack!, Wallop, Bing, Bong, Bum! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Politika? Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak už jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! ( ) Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky. Angličtina a pravopis se postupně čím dál víc zanedbávají, až se nakonec ignorují skoro úplně. Žije se ze dne na den, lidi se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco víc než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem, utahovat matky a spojovat kontakty? Ubavit se k smrti s podtitulem Veřejná komunikace ve věku zábavy je kniha amerického mediálního teoretika Neila Postmana, která vyšla v roce 1985 v USA, v Česku se dočkala dvou vydání (Mladá fronta [1] a 2010) v překladu Ireny Reifové. Autor ukazuje, že poznání zprostředkované televizí je ve srovnání s epistemologií v éře tisku méněcenné, absurdní, dokonce nebezpečné. [2] Přesto televizi neupírá i pozitivní přínos, např. velký emocionální vliv (např. vyvolání odporu proti Válce ve Vietnamu). Konstatuje, že zatímco éra tištěného slova již vykázala více pozitiv než negativ, u relativně mladší televize zůstává otevřenou otázkou, jaká dlouhodobější pozitiva přinese. Je znechucen mocí televize a televizního zábavního průmyslu; televizní styl zpravodajství podle Postmana přebírají i ostatní média (tisk a rozhlas), zpravodajství, které má hlavně pobavit, ovlivňuje také politiku. Lidé podle Postmana nevolí politiky dle jejich politické vize, ale dle jejich vzhledu a zábavnosti.

17 Reagujte vlastním názorem na obsah Postmanovy knihy. Odkud je úryvek převzat, co znamenají grafické zvláštnosti v textu?

18 Friedrich Bridel ( ): Co Bůh? Člověk? (1658) Struktura zkoušky: 1. Beletristický text: Zařaďte autora(-ku) do příslušného uměleckého směru či kulturní epochy; charakterizujte daný směr či epochu; uveďte, jaké místo autor a jeho dílo v daném směru či epoše zaujímá a jakým způsobem může oslovit dnešního čtenáře. Uveďte jjazykové, stylistické a kompoziční zvláštnosti; Co bůh? Člověk? Kdokolivěk? Co já? Co ty? Bože svatý? Já hřích, pych, lest: tys sláva, čest. Já hnis, vřed, puch: tys čistý duch. Tak, jak mohu, o mém Bohu zpívám, vzdychám i pospíchám, k nohám padám, chvály skládám, jak i první, tak v poslední okamžení. PATER e CoeLIs DeVs, MIserere nobis. Co jest Bůh? Duše odpočinutí. Jaký boj? Jaké hnutí mně vstupují na myšlení? Mám-li snad zahynouti? Čiji mdlé mé přirození. Což to? Věc velmi rychlá, aneb jest-li ňáké zdání, rostou mně jakás křídla, strojí se všecko k litání. ( ) Tys perla, kment, hedvábí, tys božská, hrozná velebnost, ta k sobě všecko vábí, neobsáhlost, neskončenost. Já pak jáma, sklep, co jsem? Jsem potvora nepravosti. Já kazichléb jen, co jsem? Hra všelijaké marnosti. Já nad peří létavé, i nad vítr jsem marnější, nad ty prášky mihavé, i nad prach jsem vrtkavější; já jsem nadutá pěna, v štěstí jsem nejvyskočnější, potom když je proměna, v neštěstí nejzlobivější. Já nad oteklé vředy, i nad hnůj jsem ohavnější, všecken zapuchlý, bledý, nad jed i mor ohyzdnější. Já jsem samý pouhý vřed, umrlčina zprachnivělá, puch, hnůj, hnis, jizlivý jed pro svrab oplzlého těla. 2. Nebeletristický text: Charakterizujte jeho obsah a účel a objasněte jeho vztah k prvnímu textu. Bezvýhlednost mnohaletého zápasu o obnovu života na českém jihu přinesla s sebou některé psychické momenty, které se dříve nebo později musily výrazně projeviti v utváření vnitřního života tohoto kraje resp. jeho obyvatel. Bylo opravdu nezbytně třeba vystupňovati rezistentní odvahu až do krajnosti, neměl-li býti současník válečného utkání odehrávajícího se na naší půdě v letech zlomen požáry rozchvacujícími mu znovu a znovu starý i nově vybudovaný krov nad hlavou a zadáven pleny vydírajícími mu z rukou nejenom poslední hotové peníze, ale i poslední zásoby potravin, neměl-li se vzdáti naděje oživující, když viděl výsledky své usilovné práce znovu a znovu pohlcovány přívalem událostí, záplavami vojenských durchcuků a tíhou vojenských ubytování, a neměl-li kapitulovati před silami, které zřejmě převyšovaly jeho možnosti obranné a hrozily jej zničit. Za dané situace to byla především skutečnost, že válka se jevila soudobému člověku ne jako racionálně sledovatelný řetěz událostí, nýbrž jako živel, ba přímo jako osud kus nezvládnutelného a neuchopitelného fata

19 která dodávala těmto heroickým rysům u soudobého člověka zesíleného, až nenormálního patosu. V každé válce i ve válce moderní hrál a hraje moment překvapení jistě nemalou roli. Na základě srovnání obou textů vysvětlete, jak atmosféra Třicetileté války ovlivnila vznik a rozvoj barokní kultury v Českých zemích. Co to je (barokní) mystika?

20 Charlotte Brontëová ( ): Jana Eyrová (1847) 1.text: Literárněhistorický kontext: Místo autora ve světové i národní literatuře i v tvorbě své doby. Interpretace: Literární druh Žánr / Kompozice / Doba a místo / Hlavní postavy a jejich charakteristika / Námět a témata; Jazykové, stylistické a kompoziční zvláštnosti; Údaje o autorovi ve vztahu k dílu / Kulturní souvislosti / Váš vlastní názor. Mám dnes večer náladu být družný a sdílný, víceméně zopakoval svá předešlá slova, proto jsem také pro vás poslal. ( ) Dnes večer mám ale v úmyslu si s ničím nedělat starosti, nezabývat se tím, co mě obtěžuje, a dopřát si, co mě těší. A právě teď by mě potěšilo něco z vás vytáhnout dozvědět se o vás víc tak se do toho pusťte. Místo, abych promluvila, jsem se usmála. A ten úsměv nebyl ani moc samolibý, ani přiliš pokorný. Tak mluvte, naléhal. Ale o čem by to mělo být? O čem chcete. Nechám výběr i námět a způsob, jak o tom budete mluvit, zcela na vás. ( ) Jestli čeká, že budu mluvit jen kvůli tomu, aby řeč nestála a já se předváděla, pak zjistí, že si vybral nesprávnou osobu, pomyslela jsem si. Jste snad němá, slečno Eyreová? ( ) Paličatá! ( ) Aha! ( ) Má žádost vyzněla nesmyslně a téměř povýšeně. Omlouvám se, slečno Eyreová. Jednou provždy platí, že nemám v úmyslu s vámi zacházet jako s němkým, kdo je mi podřízený. Tedy (opravil sám sebe) vymiňuji si pouze takovou nadřazenost, jaká nezbytně vyplývá z dvacetiletého rozdílu ve věku mezi námi a z větších zkušeností vždyť je na rozdíl od vás získávám snad sto let. ( ) Nemyslím si, že máte právo mi rozkazovat pouze proto, že jste starší než já, nebo proto, že jste procestoval větší kus světa. Jestli si můžete nárokovat nadřazenost, závisí na tom, jak a k čemu jste ten čas a zkušenosti využil. Hmm! Pohotová odpověď. Ale já ji neuznám, protože by se mi to nikdy nehodilo do krámu. stále je ještě třeba, abyste souhlasila s tím, že tu a tam přijmete mé příkazy, aniž se budete cítit dotčeně či ublíženě mým rozkazovačným tónem. Souhlasíte s tím? Usmála jsem se. V duchu jsem si pomyslela, že pan Rochester skutečně je podivín zdálo se, že zapomíná, že mi platí třicet liber ročně, abych jeho příkazy přijímala. Ten úsměv se mi sice moc líbí, poznamenal, protože okamžitě postřehl letmý výraz na mé tváři. Ale keště k tomu něco řekněte. Myslela jsem na to, že jen velmi málo pánů by se obtěžovalo dotazy, zda jejich placení podřízení jsou, nebo nejsou dotčení či ublížení kvůli jejich příkazům. Placení podřízení! ( ) Ach ano, zapomněl jsem na plat! ( ) A dáte souhlas k tomu, že se obejdeme bez všech společenských formalit a frází, ani si budete myslet, že když je nepoužívám, je to z mé strany neomalenost? Jsem si jistá, pane, že bych si nikdy nespletla neformálnost s neomaleností. Tu první mám dost ráda, a tu druhou by nikdo narozený jako svobodný člověk nestrpěl, dokonce ani kvůli platu ne. Magazín Mladé fronty Dnes 15 / 2011: Ránko jsem chvilečku fokusoval, o čem vyprodukuju sloupeček do dnešního magáčku. Stavil jsem se v posce, abych dostal nějakou ideu. Minutku jsem tam čekoval jednoho panáčka, co dělal s železama, a jako docela dobrej džob. Dobře ty, zabils, povídám mu. Pecka, dneska osobáček, odpověděl, a prý jestli dáme večer pivsona. Dobroš. Vedle šli lidičkové na zumbinu. Pročítám postřehy na facebookové skupině lidí, kteří takovouhle komunikaci nesnášejí jako já, a ujišťuju se, že svět blázní: Taxikář minulý týden: Takže nejdřív dolevíčka, pak dopravíčka a za kolejkama zastavinkujeme? Reakce obchodního partnera na odklad pracovní schůzky z důvodu nemoci: Jejky, tak až budete zdravoučká, písněte mi zprávičku, ju? Jsme snad stále infantilnější, tedy dětinští? Bojím se pravdy. Dobrá otázka, zamýšlí se psycholog Zbyněk Vybíral, ale abychom na ni mohli odpovědět důkladně, museli bychom se zamyslet nad zájmy těch, kdo nás,infantilizujíˇ. ( ) Žijeme v době, v níž je na nás v podstatě neustále vykonáván manipulativní nátlak, angličtina má pro to termín coercion. Ano, viděno psychologicky: velká část lidí je dne infantilnější než dřív v tom smyslu, že o sebe nechá pečovat druhé, nedospěje k zodpovědnosti, je závislá jedno na čem Baví se hloupostmi v mobilech a výherních automatech, nebo i nad stolními hrami, je nedospěle pasivnější. Bohužel, v průměru jsme infantilnější.