Právní a normativní rámec provozování drážních prostředků

Transkript

1 Právní a normativní rámec provozování drážních prostředků Standardy jsou dokumentované úmluvy obsahující technické specifikace nebo jiná podobná přesně stanovená kritéria důsledně používaná jako pravidla, směrnice, resp. jako definice charakteristických vlastností zabezpečující, že materiály, výrobky, procesy, služby apod. jsou takové, jaké se zamýšlelo. Typ legislativy Právní Technické Evropské společenství Evropský parlament a Rada (ES) Rada (EHS) Evropská komise (EU) UIC ORE ERRI Kodex UIC vyhlášky Zprávy (doporučující) Nadnárodní Nařízení Směrnice CEN ISO IEC Mezinár. normy Tech. specifikace Úroveň ČR ÚNMZ Národní Parlament ČR Vláda ČR Ministerstva ostatni Zákony Nařízení vlády Vyhlášky Normalizace Metrologie ČSN Akreditace Provozovatel Doprava Přeprava Předpisy TN Směrnice Obr. 1: Vazby v legislativním a normativním rámci drážní dopravy. V českém prostředí, které historicky existuje spíše v německy orientovaném prostoru, se oficiálně používají pojmy norma, normalizace. Pro tyto účely používá rovněž pojem standard, standardizace. Úřad pro technickou 1

2 normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) tento trend neuznává a prosazuje používání termínu typu mezinárodní norma, evropská norma, normalizace, normalizační atd. Jeho snahou je ponechat termín standard spíše pro označení směrnic (předpisů) vydávaných různými konsorcii uživatelů a výrobců jako standardy a termínem norma označovat výsledky činností oficiálních normalizačních (standardizačních) organizací [Vystavelova, 2010]. Mezinárodní norma: normativní dokument, který byl vyvinut podle konsensu postupů a byl odsouhlasen členy IEC podle stanov uvedených v ISO/IEC Směrnicích jako návrh normy pro hlasování a jako konečný návrh mezinárodní normy, který je potom publikován. Technická specifikace: obdoba mezinárodní normy, je schválena dvěma třetinami členů zúčastněných v technickém výboru nebo podvýboru. Technická specifikace je publikována, jestliže nebyla získána požadovaná podpora pro mezinárodní normu, nebo v případě, že daný předmět je stále ve fázi technického vývoje anebo je zde možnost budoucího vydání normy. Mezi nejvyznámnější mezinárodní organizace, které se zabývají normotvornou a standardizační činnosti, patří: International Organization for Standardization (ISO) International Electrotechnical Comission (IEC) Organizace ISO, IEC vydávají tzv. základní mezinárodní normy, které mají celosvětovou působnost. Při vypracovávání norem úzce spolupracují. International Organization for Standardization (ISO) Celosvětová federace národních standardizačních institucí z více než 140 zemí. Byla založena jako nevládní organizace v roce Posláním ISO je podporování rozvoje standardizačních a s tím spojených aktivit ve světě se zaměřením na usnadnění mezinárodních směn zboží a služeb a na spolupráci ve sféře intelektuálních, vědeckých, technologických a ekonomických aktivit. Pole působnosti ISO není omezeno na žádné průmyslové odvětví, či vědní obor. Pokrývá všechny technické oblasti kromě elektrotechnických a elektronických norem, které jsou v působnosti IEC (viz dále). Technickou práci ISO uskutečňují technickévýbory, podvýbory a pracovní skupiny. Hlavní odpovědnost za správu normalizačního výboru přejímá jedna z národních normalizačních organizací. které jsou členy ISO - např. AFNOR (Associaton Francaise de Normalisation, Francie), ANSI (American National Standards Institute, U.S.A.), BSI (British Standard Institute, U. K.), DIN (Deutsches Institut fur Normung, Německo), atd. International Electrotechnical Comission (IEC) IEC je celosvětová organizace, která připravuje a vydává mezinárodní normy z oblasti elektrotechnických, elektronických a jim. Byla založena roku 1906 v Londýně. Roku 1948 se však jejím oficiálním sídlem stala Ženeva, kde organizace IEC sídlí dodnes. Publikace IEC vychází dvojjazyčně: v angličtině a ve francouzštině. Některé publikace byly přeloženy do španělštiny. IEC vydává mimo jiné: mezinárodní normy - International Standards (normy, které získaly plný konsensus) technické specifikace - Technical Specifications (nebylo zatím dosaženo plného 2

3 Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) byl zřízen zákonem České národní rady. ÚNMZ je organizační složkou státu v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství ČR v Evropské unii. Od roku 2009 zajišťuje také tvorbu a vydávání českých technických norem [UNMZ, 2010]. Působnost Úřadu je stanovena zákonem č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, dále zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii a dále vyplývá z příslušných usnesení vlády a mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Odbor technické normalizace Zodpovídá zejména za zabezpečování tvorby, vydávání a řádné distribuce českých technických norem, normalizačních dokumentů a publikací; zabezpečování odborných činností souvisejících s vydáváním a řádnou distribucí českých technických norem v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; spolupráci s evropskými a mezinárodními normalizačními organizacemi v rámci působnosti odboru. Tvorba českých technických norem (ČSN) Dohodnutý zpracovatel v závislosti na druhu normy buď sám vypracuje a předloží do připomínkového řízení návrh ČSN (v případě tvorby původní ČSN), nebo do připomínkového řízení předloží návrh ČSN přejímající evropskou nebo mezinárodní normu (v tomto případě se projednává obsah národní části ČSN včetně případných národních poznámek a příloh a správnost překladu přejímané normy, nikoliv jeho věcný obsah). Postupné návrhy ČSN se v obou případech projednávají s příslušnými technickými normalizačními komisemi (jsou-li zřízeny) a s dalšími účastníky připomínkového řízení. Povinností ÚNMZ, jako řádného člena evropských normalizačních organizací, je zabezpečit převzetí všech schválených evropských norem do soustavy ČSN a zrušení těch národních norem, nebo jejich jednotlivých ustanovení, které jsou s evropskými v rozporu. Přejímání evropských i mezinárodních norem, při němž se těmto normám uděluje status české technické normy, má v závislosti na charakteru problematiky a předpokládaném rozsahu využití různé formy: Převzetí překladem, tj. vydání ČSN obsahující titulní list ČSN s potřebnými informačními údaji, za nímž následuje překlad originálu bez jakýchkoliv věcných doplňků a změn (podle potřeby jsou povoleny národní poznámky a národní přílohy. Překlad může být dále doplněn originálním anglickým textem). Převzetím originálu, tj. vydání ČSN obsahující titulní list ČSN s potřebnými informačními údaji, za nímž následuje originál přejímané normy v anglické verzi (podle potřeby jsou povoleny národní poznámky a národní přílohy). Schválením originálu přejímané normy k přímému používání jako ČSN; tj. vydáním tiskem národní titulní strany ČSN s oznámením, že originál přejímané normy byl schválen k přímému používání jako ČSN; Pouhým oznámením ve Věstníku ÚNMZ (bez vydání titulní strany ČSN), že originál přejímané normy byl schválen k přímému používání jako ČSN. Odbor metrologie Zodpovídá zejména za zabezpečování metrologie v rozsahu stanoveném zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii ve znění pozdějších předpisů a vyhláškami MPO vydanými k provedení tohoto zákona. 3

4 Odbor státního zkušebnictví Zodpovídá zejména za zabezpečování státního zkušebnictví v rozsahu stanoveném zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a nařízeními vlády vydanými k provedení tohoto zákona. Mezinárodní železniční legislativa Potřeba zajistit pokud možno hladký přechod cestující a zboží po železnici mezi jednotlivými státy vedla již brzy od vzniku železniční dopravy k založení organizací, které se snažily zvláště v technickém směru působit na činnost a rozvoj jednotlivých železničních společností ve smyslu usnadnit vzájemnou přechodnost vozidel. Tato snaha vedla k vytváření určitých standardů (norem, doporučení, podmínek, předpisů) pro stavbu vozidel, stavbu železničních tratí a zařízení, zkoušení a schvalování vozidel a v neposlední řadě i v oblasti provozu, údržby a opravárenství [Lata, 2010]. V historii železniční dopravy měly a stále mají normotvorné orgány význačnou úlohu, a proto je dále uveden jejich stručný přehled tak, jak postupně vznikaly: V roce 1921 vznikly Mezinárodní svaz pro nákladní vozy (RIV) a Mezinárodní svaz pro osobní vozy (RIC). Oba svazy byly založeny k usnadnění vzájemného použití vozů v mezistátní přepravě. V roce 1922 byla založena Mezinárodní železniční unie UIC - Union Internationale des Chemins de fer, dosud nejvýznamnější mezinárodní železniční organizace, pod jejíž působností pracuje také od roku 1949 Výzkumný a zkušební úřad, s původní zkratkou ORE, v roce 1992 změněnou na ERRI - European Rail Research Institute. V roce 1923 byla uzavřena na mezistátní úrovni Úmluva o přepravě cestujících a zavazadel, která vstoupila v platnost v roce V roce 1930 byla založena Evropská konference jízdních řádů nákladních vlaků. Po 2. světové válce byly v západní Evropě založeny další významné organizace. V roce 1954 Evropská konference ministrů dopravy, v šedesátých letech a později organizace: Evropské společenství nákladních vlaků (EUROP), Mezinárodní železniční společnost pro přepravu chlazeného zboží (INTERFRIGO), Mezinárodní společnost lůžkových vozů a expresních vlaků, Mezinárodní sdružení výrobců železničních vozidel, a další. Obdobně ve státech východní Evropy byly založeny organizace: Organizace pro spolupráci železnic (OSŽD), Společný park nákladních vozů (OPW), Mezinárodní železniční přeprava cestujících a zboží (PPV) a další. Některé organizace (zejména posledně jmenované) z historického hlediska ztratily význam a v současném evropském integračním procesu se již neuplatňují a postupně zanikají. Mezinárodní železniční unie UIC Mezinárodní železniční unie, jejíž oficiální název je Union Internationale des Chemins de fer (UIC) je nevládní organizace, která vznikla proto, aby řešila na mezinárodní úrovni otázky sjednocení a rozvoje železničních zařízení, především tratí a vozidel a podmínek pro železniční provoz. Dnes má UIC více než 70 členů z celého světa, kromě evropských železničních správ jsou jejími členy i železnice z Asie, Afriky, Ameriky a Austrálie. Sídlem UIC je Paříž. Činnost UIC je zaměřena především na sjednocování a zlepšování podmínek pro stavbu a provoz železnic. 4

5 UIC řeší především: Společné otázky tzv. všeobecného použití, tj. otázky týkající se většiny členských železničních správ UIC. Společné otázky tzv. omezeného použití, které se týkají pouze určitého počtu členských železničních správ UIC, dodržujících zásady činnosti UIC, avšak ponechávajících si v některých otázkách určitou autonomii. Vrcholným organizačním útvarem UIC je generální shromáždění se správním výborem. Činnost UIC řídí v souladu se stanovami UIC generální sekretář. Výsledky činnosti UIC se zpracovávají do vyhlášek UIC, které tvoří zákoník UIC (Kodex UIC). Výzkumný a zkušební úřad ERRI Rozvoj železnice po 2. světové válce si vyžádal založení výzkumného a zkušebního útvaru v rámci UIC. Takový útvar byl pod názvem Výzkumný a zkušební úřad (Office de Recherches et d Essais ORE) založen v roce V roce 1992 byl název ORE změněn na anglický European Rail Research Institute (ERRI). Základním úkolem ERRI bylo řídit výzkum a zkoušky mezinárodního významu v zájmu představ a cílů členských železničních správ UIC. Jeho činnost se vztahovaly na všechny technické oblasti, dále na zajištění výměny technických informací mezi členskými správami, práci v oblasti tvorby norem, zpracovávání podkladů pro standardizaci a řešení úkolů plynoucích z jednání správních výborů UIC. Hlavním orgánem ERRI byl řídicí výbor, který se skládá ze zástupců drah jmenovaných správním výborem UIC. Výsledky řešených úkolů se vydávaly ve formě zpráv, které se předkládaly ke schválení řídicímu výboru. Po schválení je dostávaly všechny členské železniční správy UIC. Výzkumný a zkušební úřad ERRI byl však organizačně zrušen a technické zprávy mají v současné době pouze doporučující statut. Nejdůležitější právní normy provozování vozidel Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky Vyhláška MD č. 101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy Vyhláška MD č. 101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy Vyhláška MD č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah Vyhláška MD č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah Nařízení vlády č. 70/2002 Sb. o technických požadavcích na zařízení pro dopravu osob 5

6 Zdroje: [cit ] [cit ] Lata, M.: Základy dopravní techniky. Pardubice: DFJP UPCE. Dostupnost: [Cit ] 6