ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: Česká televize se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalované : Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , sp. zn./ident.: 2010/674/LOJ/ČVT, zn. LOJ/3576/2010, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , sp. zn. /Ident.:2010/674/LOJ/ČTV, zn. LOJ/3576/2010, se z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým mu byla uložena pokuta ve výši Kč pro porušení 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů v platném znění (dále jen mediální zákon), neboť odvysíláním pořadu Události, respektive příspěvku Nutnost, nebo obchod s kamarády? dne od 19:00 hod. na programu ČT1, jež obsahoval nepodloženě hanlivá a zaváděcí označení šedá eminence, či kmotři ODS a odkazy na v reportáži blíže neosvětlené kauzy, které dával do vzájemných nedoargumentovaných souvislostí, se dopustil poručení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Zároveň žalovaná rozhodla o lhůtě splatnosti, místě plnění a uložila žalobci náklady řízení.

2 pokračování 2 Žalobce v podané žalobě namítal nesplnění předpokladu pro uložení sankce s ohledem na upozornění podle 59 odst. 1 mediálního zákona a tvrdil, že žalovaná řádně neprokázala věcnou (materiální) souvislost mezi předchozím upozorněním a dalším deliktním jednáním. Rozhodnutí, na které žalovaná poukazovala, nemá se sankcionovaným obsahem žádnou věcnou souvislost a žalobci se tak nedostaly relevantní informace o budoucí praxi žalované. Dále žalobce tvrdil, že výrok žalovaného rozhodnutí není dostatečně určitý, neboť z něj nevyplývá dostatečné skutkové vymezení jednání, kterého se měl žalobce údajně dopustit. Závadnou formu jednání žalovaná definovala pouze obecně a není tak zřejmé, jaké konkrétní jednání je vlastně sankcionováno, respektive, vůči komu měla být uvedená označení zavádějící či hanlivá. Dále není zřejmé, jaké odkazy, respektive konkrétně, které blíže neosvětlené kauzy, měly údajně naplnit skutkovou podstatu správního deliktu. Výrokové částí pak neodpovídá ani odůvodnění žalovaného rozhodnutí. K tomu žalobce poukázal na rozsudek NSS ve věci 2As 34/2006. Žalobce rovněž namítal nezákonnost žalovaného rozhodnutí, spočívající v nesprávném skutkovém a právním posouzení věci, neboť vymezení skutku, jímž měl být údajně spáchán správní delikt, nezakládá naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle 31 odst. 3. K tomu žalobce poukázal na konkrétní znění výroku žalovaného rozhodnutí a odůvodnění a k vytýkanému dále poukazoval na to, že z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nevyplývá, proč se uvedená označení jeví žalované jako nepodloženě hanlivá či zavádějící. K tomu žalobce poukázal na právní názor NSS ve věci sp. zn. 4As 69/2007, podle kterého smyslem a účelem 31 odst. 3 ve spojení s 60 odst. 1 písm. v) mediálního zákona není chránit zájem soukromí, nýbrž veřejný, přičemž osobnostní sféra je chráněna prostředky práva soukromého. Proto otázka případné újmy na osobnostních právech osoby označené jako šedá eminence či kmotr ODS nebo dokonce spolustraník nemůže být předmětem posouzení dle tohoto zákonného ustanovení. Žalobce dále namítal, že obsah redakčních komentářů, který žalovaná vytýká, má charakter hodnotového soudu. K tomu žalobce poukázal na článek 17 odst. 1, 2 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), zakotvující základní právo na svobodný projev, přičemž právo vyjadřovat se má i veřejnoprávní televize. Rovněž žalobce poukázal na nález Ústavní soudu IV. ÚS 23/05, který vyjádřil, že při kritice veřejné záležitosti platí presunkce, že jde o kritiku dovolenou. Žalobce k tomu namítal, že existence skutečnosti může být prokázána, zatímco pravdivost hodnotového soudu dokazatelná není. K tomu poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ve věci 10Ca 263/2009. Pokud žalovaná vymezila skutek, kterým měl být spáchán správní delikt v dalším tak, že reportáž obsahovala odkazy na v reportáži blíže neosvětlené kauzy, které dával do vzájemných nedoargumentovaných souvislostí a pak je nutno namítat, že tato skutečnost není v odůvodnění žalovaného rozhodnutí blíže rozepsána. Je tedy otázkou, jestli tato skutečnost měla v konečném důsledku také dopad na uložení sankce, respektive v jakém rozsahu. Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná argumentovala obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí. K námitce vady upozornění podle 59 odst. 1 mediálního zákona uvedla, že není možné typově odlišit skutky podle toho, zda byly spáchány slovy šedá eminence a posléze byly do stejného typu deliktu porušení 31 odst. 3 podřazovány pouze delikty, v jejímž rámci bylo takové slovo či slovní spojení užito. Takový požadavek nemá oporu v liteře zákona ani v jeho duchu. Typová rozdílnost je v souvislosti s objektivitou a

3 pokračování 3 vyvážeností vyjádřena již samotným rozdělením 31 do dvou odstavců v závislosti na charakteru pořadu. K vadám výroku tvrdila, že výrok je v souladu s 68 odst. 2 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb. správní řád) i požadavky současné judikatury. Žalovaná nesankcionovala hanlivé výrazy jako takové, ale způsob jejich užití v souvislostech, které nebyly odargumentovány. Podle žalované výrok odpovídá žalobcem citovanému judikátu NSS 2AS 34/2006. K vymezení skutku a naplnění skutkové podstaty správního deliktu měla žalovaná za to, že velmi podrobně vysvětlila, jak dospěla ke svému přesvědčení o porušení zákonného ustanovení. Předmětem správního řízení není zásah do osobnostní sféry. Uloženou sankcí obhajovala veřejný zájem žalobcem tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv, žalovaná neshledala jejich porušení, poukázala na znění ustanovení 31 odst. 3 s tím, že v projednávané věci se jednalo o pořad zpravodajský a je nutno rozlišovat mezi informováním v rámci zpravodajství a publicistiky. K tomu žalovaná poukázala na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 3As 6/2010, rozsudek 8As 77/2010 a žádala, aby soud žalobou jako nedůvodnou zamítl. Podáním ze dne žalobce upřesnil žalobní body, když k bodu jedna, tj. k vadám předchozího upozornění podle 59 mediálního zákona, tvrdil, že se žalovaná v odůvodnění rozhodnutí vůbec nezabývala otázkou věcné souvislosti mezi sankcionovaným jednáním a předchozím upozorněním. K tomu poukázal na rozsudek NSS 6As 24/ K vadám výroku žalobce doplnil, že z výroku žalovaného rozhodnutí nelze jednoznačně poznat, jaké konkrétní jednání je vlastně sankcionováno, respektive vůči komu by měla být označení zavádějící hanlivá a dále není zřejmé jaké odkazy na blíže neosvětlení kauzy měly údajně naplnit skutkovou podstatu správního deliktu. Skutková věta výroku je tak formulována zcela nesrozumitelně tím spíše, že sankce má plnit i svou preventivní úlohu a proto třeba, aby důvody sankcionování byly vyloženy tak, aby se sankcionovaný subjekt měl možnost v budoucnu obdobného deliktního jednání vyvarovat. Upozorňuje na vyjádření žalované k podané žalobě, kde žalovaná uvedla, že není potřebné, aby podrobnosti, např. kdo byl označován hanlivě, byly obsahem výroku, neboť netvoří samostatnou podstatu správního deliktu. K tomu žalobce namítal, že taková argumentace žalované je nepřípustná, zvláště jestli žalovaná dále konstatuje, že sankcionován byl právě způsob užití těchto označení v souvislostech. Žalobce k tomu tvrdil, že pokud má být skutkem, za který je uložena sankce právě uvedení údajně nepodložených hanlivých a zavádějících označení, pak je zcela zásadní s jakou osobou či v jakých souvislostech byla uvedená označení použita. Tvrdí-li žalovaná opak, pak si evidentně odporuje a pouze potvrzuje nesrozumitelnost vymezení protiprávního jednání. Podle žalobce je nesrozumitelný i další popis skutku ve výroku, neboť z něj vyplývá jaké odkazy na blíže neosvětlené kauzy žalovaná míní a co žalovaná považuje za vzájemně nedoargumentované souvislosti. Pokud žalovaná uložila žalobci sankci za určité jednání, které mělo naplnit skutkovou podstatu správního deliktu, je pouze na žalované, aby řádně, srozumitelně popsala, které jednání je podle ní protiprávní a tedy způsobilé naplnit skutkovou podstatu předmětného správního deliktu. Pokud sama žalovaná nedokáže jasně formulovat, jaké odkazy na údajné blíže neosvětlené kauzy vlastně sankcionuje, není povinností provozovatele vysílání, aby si sám dovozoval, za jaký konkrétní skutek mu je sankce uložena. Žalobce dále upřesnil, že výroku žalovaného rozhodnutí nebyl v souladu s 68 odst. 2 správního řádu uveden vedle 31 odst. 3 také 60 odst. 1 písm. b) mediálního zákona, z něhož teprve vyplývá skutková podstata správního deliktu. S poukazem na rozsudek NSS 2As 34/2006 žalobce tvrdil, že kromě ustanovení obsahujícího pravidla chování (v tomto případě 31 odst. 3 mediálního zákona) je třeba také uvést ustanovení, podle kterého byla pokuta uložena (v tomto případě 60 odst. 1 písm. b) mediálního zákona). Žalobce uzavřel, že žalované rozhodnutí spočívá v nesprávném skutkovém a právním posouzení věci, neboť

4 pokračování 4 vymezení skutku, jimiž měl být údajně spáchán správní delikt, nezakládá na plnění skutkové podstaty správního deliktu podle 31 odst. 3 mediálního zákona. K tomu v replice žalovaná argumentovala obdobně jako v odůvodnění svého rozhodnutí a v písemném vyjádření k žalobě. Při ústím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Za tohoto stavu soud rozhodl o žalobě rozsudkem ze dne , č.j. 9 A 61/ tak, že žalobou napadené rozhodnutí zrušil proto, že žalovaná ve výroku rozhodnutí nedostatečně skutkově vymezila jednání, kterého se měl žalobce dopustit, neboť z něj podle stanoviska soudu nebylo zřejmé. vůči komu měla být označení šedá eminence a kmotři ODS zavádějící či hanlivá a rovněž nebylo určité, které odkazy na v reportáži blíže neosvětlené kauzy měla žalovaná na mysli. Oporu podle předchozích závěrů Městského soudu v Praze ( dále jen MS ) neskýtalo ani odůvodnění z něhož nebylo zřejmé, zda se jedná o všechny osoby či jen o některé, a případně které. MS též vyslovil svůj závěr o tom, že se ochrany osobnostních práv mají tyto osoby domáhat cestou soukromého práva, sdílel dále též nesouhlas žalobce s hodnocením redakčních komentářů žalovanou s tím, že má povahu hodnotového soudu. Z těchto důvodů považoval MS závěr žalované o spáchání správního deliktu žalobcem za předčasný. Na\proti tomu soud nepřisvědčil žalobní námitce stran nesplnění podmínek upozornění podle 59 odst. 1 mediálního zákona s tím, že bylo pro předvídatelnost postupu postačující. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná ( dále též stěžovatelka ) kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud ( dále též NSS ) rozsudkem ze dne , č.j. 7As 36/ tak, že citovaný rozsudek MS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku NSS ke kasační námitce stran nesprávnosti závěru MS, že v posuzovaném deliktním jednání nebylo v žalobou napadeném rozhodnutí dostatečně určitě vymezeno, uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí dostálo požadavkům na řádný popis skutku s tím, že samotným skutkem bylo odvysílání celé reportáže, v níž měly být porušeny zásady objektivy a vyváženosti, nikoliv odvysílání jejích jednotlivých pasáží, které měly zapříčinit neobjektivitu či nevyváženost celé reportáže. Přesným označeným této reportáže co do času odvysílání, provozovatele vysílání, televizní stanice a názvu reportáže, a dále rámcovým uvedením, v čem je spatřováno porušení zásad objektivy a vyváženosti, byl zcela naplněn požadavek nezaměnitelnosti posuzovaného skutku se skutkem jiným. Pokud žalovaná až v odůvodnění svého rozhodnutí podrobněji vylíčila skutkový děj a hodnotila jej, kdy přesně popsala pasáže, které shledala závadnými a tyto pasáže blíže hodnotila, pak je z odůvodnění jejího rozhodnutí i z reportáže samotné zcela patrné, ke kterým osobám se vztahovala označení šedá eminence a kmotr ODS užitá žalobkyní a stejně je i zřejmé, na jaké kauzy žalobkyně v reportáži odkazovala. Po formální stránce je tedy formulace výroku a vymezení skutku žalovanou v jejím rozhodnutí v pořádku. Zcela jinou otázkou je podle NSS samotné hodnocení reportáže ze strany žalované jako neobjektivní, respektive nevyvážené. Žalovaná toto hodnocení učinila především na základě toho, že byly v reportáži užity, dle jejího názoru, hanlivé a nedoargumentované výroky (slovní spojení) šedé eminence a kmotr ODS. Pokud v této souvislosti žalovaná v kasační stížnosti namítala, že MS aplikoval nevhodnou judikaturu na posouzení hodnotových soudů obsažených v reportáži a poukazovala nato, že sankce nebyla uložena z důvodu, že uvedené hodnotové soudy jsou lživé, nýbrž proto, že nejsou ničím v reportáži podloženy, kdy samotné užití hanlivých a neodargumentovaných výrazů podle ní činí reportáž neobjektivní a nevyvážnou, pak NSS dospěl k závěru, že pro posouzení této kasační námitky

5 pokračování 5 je stěžejní vymezení charakteru označení šedá eminence a kmotr ODS a vlivu užití takovýchto označení na objektivitu a vyváženost reportáže. K tomu NSS poukázal na svá rozhodnutí, kde se zabývá pojmy zpravodajství a publicistika, jakož i objektivita a vyváženost, a dále uvedl, že v projednávané věci se jedná o zpravodajskou relaci, na níž je nutno nahlížet přísněji z pohledu dodržení zásad objektivity a vyváženosti. Z charakteristiky obou těchto zásad a popisu skutkového děje je zřejmé, že v tomto případě mělo podle žalované dojít k narušení zásady objektivity. Důvodem mělo být mimo jiné to, že bylo v předmětné reportáži užita slovní spojení šedá eminence a kmotr ODS, která žalovaná považuje za hodnotové výroky (hanlivé a zavádějící), jejíž užití navíc nebylo v reportáži nijak podloženo. NSS dal v prvé řadě za pravdu žalované v tom, že MS v tomto ohledu poukázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, která není na posuzovanou věc aplikovatelná, neboť jím citované případy se týkaly soukromoprávního sporu mezi dvěma fyzickými osobami, který vyvstal ze střetu svobody projevu a ochrany osobnosti, přičemž o takovýto spor v projednávané věci nejde. Ze stejného důvodu nebyl případný ani odkaz MS na nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. IV ÚS 23/05, který se navíc týkal reportáže odvysílané v rámci publicistického pořadu, tedy nikoliv zpravodajství. Podle NSS svoboda projevu nemůže být chápána jako blanketní zmocnění provozovatelů vysílání předkládat veřejnosti jakékoliv informace bez ohledu na podústavní veřejnoprávní regulaci rozhlasového a televizního vysílání. Na základě stávající právní úpravy žalobci svědčí právo vyjádřit svůj názor na dění ve společnosti, nicméně toto právo by měl využívat především v publicistických pořadech, nikoliv ve zpravodajství. V něm je naopak nutno trvat na věcnosti a užívání pokud možno neutrálních výrazů. Argumentace MS, že výrazy kmotr ODS a šedá eminence jsou hodnotovými soudy, tedy není způsobilá vyvrátit závěr žalované, že uvedená reportáž nebyla objektivní. Právě naopak. Vyhodnocení uvedených označení jako hodnotových soudů svědčí ve prospěch závěru, že reportáž nebyla objektivní, neboť užívání hodnotových soudů ze strany redakce v rámci zpravodajství výrazně objektivitu (zejména věcnost) narušuje. V důsledku předkládání hodnotících soudů totiž může reportáž zcela postrádat věcnost, jako jeden ze základních atributů objektivity K otázce označení šedá eminence a kmotr ODS NSS uvedl, že podle jeho názoru taková označení nejsou hodnotovými soudy (popřípadě hodnotícími výroky), nýbrž označení mající popisný charakter, tedy nesoucí určitou faktickou informaci. Pojem šedá eminence je dlouhodobě zaužívaným označením pro důležitou, vlivnou či dokonce mocnou osobu v pozadí, tedy navenek nepříliš viditelnou. Obecně není označením hanlivým a samo o osobě tedy nenarušuje věcnost reportáže. Negativní vnímání ze strany veřejnosti proto nijak nezpochybňuje skutečnost, že označení šedá eminence má popisný charakter. Jejich užitím v reportáži nemůže být narušena její objektivita, ledaže by bylo prokázáno, že osoba takto označená ve skutečnosti šedou eminencí není. V takovém případě by totiž reportáž obsahovala nepravdivé informace. Žalovaná však pravdivost v tomto směru neposuzovala, jak nakonec sama výslovně uvedla i v kasační stížnosti. K označení kmotr ODS NSS uvedl, že se jedná v souvislosti s politickou scénou o označení novější, nicméně taktéž již výrazně zaužívané a všeobecně srozumitelné. Zpravidla jsou jím označovány osoby spojující byznys s politikou či obecněji osoby s výrazným neformálním vlivem na určitou politickou stranu (v tomto případě ODS) na úrovni určitého politického regionu, často však s přesahem do jiných politických subjektů a regionů. Již z uvedeného je zřejmé, že v oblasti české politiky má pojem kmotr značně posunutý význam oproti jeho dosavadnímu užívání. Ačkoliv nejde o výraz zcela neutrální, je významovou zkratkou, umožňující rychle, stručně a výstižně popsat roli osoby v mocenském systému. Označení kmotr proto nelze a priori považovat za hanlivé či nedůvodně výrazně snižující vážnost osoby.

6 pokračování 6 Přestože označení kmotr není zcela neutrální podobně jako šedá eminence, představuje především ve zpravodajství a publicistice hodně užívanou a srozumitelnou novinářskou zkratku o určitém obsahu. Užitím této zkratky nijak významně netrpí věcnost veřejnosti předkládané informace a tudíž objektivita celé reportáže. Užívání podobných výrazů se nelze zcela vyvarovat ani ve zpravodajství, kde je právě použití novinářských zkratek vynucováno požadavkem na stručnost s ohledem na omezený časový prostor. Požadavek věcnosti nelze chápat jako požadavek absolutní sterility zpravodajství. Byť tedy nebyl žalobcem v posuzované reportáži užit pojem zcela neutrální, bylo jeho užití legitimní, neboť lze obtížně hledat jiné významově odpovídající a zároveň neutrální označení, aniž by bylo potřeba v reportáži obsáhle vysvětlovat postavení té které osoby v mocensko politickém systému. Ani užitím označení kmotr ODS, jakožto označením popisného, tedy nemůže být narušena objektivita reportáže, ledaže by bylo prokázáno, že osoby takto označené ve skutečnosti kmotry nejsou. Na prokazování této skutečnosti se však žalovaná taktéž nezaměřila. Užití uvedených výrazů tedy odkazuje na konkrétní pozici označovaných osob v politickém životě. Aniž by byla posouzena oprávněnost užití těchto označení (tedy pravdivost tvrzení, že ta či ona osoba je šedou eminencí nebo kmotrem ODS) nemohl být učiněn závěr o tom, že reportáž byla v důsledku jejich užití neobjektivní nebo nevyvážená. Nelze přitom klást požadavek, aby samotná reportáž obsahovala všechny informace pro ověření pravdivosti veškerých tvrzení v ní obsažených; tedy, aby bylo každé tvrzení v samotné reportáži zdůvodněno, jak zřejmě požaduje žalovaná. Naplnění znaku skutkové podstaty musí prokázat žalovaná a této povinnosti se nemůže zabavit požadavkem, aby provozovatel vysílání vždy předem v reportáži uvedl veškeré skutečnosti prokazující pravdivost v reportáži obsažených tvrzení. Takový požadavek je nejen neopodstatněný, ale také mnohdy nesplnitelný s ohledem na omezený prostor v rámci reportáží. Pokud by se žalovaná domnívala, že označení šedá eminence nebo kmotr ODS byla užita neoprávněně, musela by vzhledem k jejich popisnému charakteru přistoupit k posouzení jejich pravdivosti. Jelikož tak žalovaná ve svém rozhodnutí neučinila a dospěla k závěru, že užití těchto pojmů v reportáži narušilo její objektivitu a vyváženost, nemá tento závěr oporu ve správním spise a provedeném dokazování. Druhou skutečností v níž žalovaná shledala neobjektivitu, respektive nevyváženost reportáže, byly odkazy v reportáži na blíže neosvětlené kauzy. K tomu NSS považoval za potřebné zopakovat, že mu ze samotného odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí (i ze samotné reportáže) je zřejmé, jaké konkrétní kauzy má žalovaná na mysli. Spor je tudíž možno vést toliko o to, zda použitý blíže neosvětlený odkaz na tyto kauzy může narušil objektivitu nebo vyváženost celé reportáže. Podle stanoviska NSS chtěla reportáž zjevně poukázat na některé podezřelé okolnosti pronájmu nového sídla úřadu regionální rady a takovou podezřelou skutečností může být i možné personální napojení na osobu, která je mimo jiné určitým způsobem spojena s dalšími podezřelými aktivitami. Při podobném postupném rozvíjení reportáže je pochopitelné, že další informace budou podávány spíše opět ve zkratce, aby nebyla zastíněna původní nosná informace. To s sebou v posuzovaném případě neslo ten důsledek, že zmínka o kauzách Rybenol či Chlumec na Ústecku nebyla nijak blíže vysvětlena. Z reportáže je však patrné, že zde určitá souvislost s hlavním předmětem reportáže (pronájmem nových kanceláři) existuje a divákovi je ponechán prostor pro vlastní hodnocení předložených informací. Ty jsou předkládány jako konkrétní ověřitelná fakta. Jedná se přitom o běžný výsledek investigativní novinářské činnosti, který nelze a priori v rámci zpravodajství označit za nežádoucí, a to i s vědomím, že kauzy a osoby, na jejichž souvislost s předpokládanou informací bude poukazováno, budou představovány s ohledem na omezený prostor v rámci zpravodajství nutně ve zkratce. Je přitom potřeba zopakovat, že nelze na reportáž klást nesplnitelný požadavek, aby v sobě zahrnovala vysvětlení a doložení pravdivosti všech informací, které obsahuje. Podstatné je, aby reportáž ponecháním některých

7 pokračování 7 otázek otevřených ve skutečnosti skrytě nehodnotila určité informace a nepředkládala tak divákovi vlastní hodnocení jako fakta. Tak tomu ovšem v projednávaném případě není. Reportáž zůstala při popisu jednotlivých souvislostí v rovině ověřitelných fakt. I ve vztahu k tomuto aspektu posuzované reportáže je proto nutné učinit závěr, že správní delikt dle 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s 31 odst. 3 mediálního zákona by byl naplněn tehdy, bylo-li by prokázáno, že předkládaná fakta či jejich souvislost nejsou založeny na pravdě. Nato NSS shrnul, že v rámci zpravodajství by neměly reportáže obsahovat hodnotové soudy provozovatele vysílání. V opačném případě může žalovaná přistoupit, v závislosti na intenzitě narušení objektivity reportáže, k uložení sankce za správní delikt podle 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s 31 odst. 3 mediálního zákona. Nicméně v případě, že se jedná o užití označení popisného charakteru, byť ne zcela neutrální (sterilní), muselo-li být pro učinění závěru o naplnění uvedené skutkové podstaty zpravidla prokázáno, že dané označení bylo užito neoprávněně. Pouze v případě, že by označení přes svůj popisný charakter bylo neodůvodněně hanlivé (nebylo by např. vynuceno legitimním užitím novinářské zkratky), bylo-li možné uvažovat o narušení objektivity reportáže již samotným použitím tohoto označení, bez ohledu na jeho pravdivost. Tak tomu ovšem podle názoru NSS v posuzované věci nebylo, neboť označení šedá eminence i kmotr ODS jsou legitimními novinářskými zkratkami. Stejně tak, jestliže reportáž odkazuje na určité kauzy spojené s osobou L.M., je tato souvislost z reportáže patrná. Objektivita reportáže by proto mohla být narušena pouze v případě, že by bylo prokázáno, že tvrzená souvislost nebo samotná předkládaná fakta se nezakládají na pravdě. Na to NSS uzavřel, že MS ve svém rozsudku učinil nesprávný závěr o dostatečnosti vymezení skutku ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí, o charakteru výroku užitých v posuzované reportáži a aplikoval na věc neodpovídající judikaturu. Proto ke kasační stížnosti žalované rozsudek zrušil a věc vrátil MS k dalšímu řízení. V něm MS zavázal, aby opětovně posoudil všechny námitky žalobce ve světle jím učiněných závěrů a vzal přitom v úvahu také usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne , č.j. 6As 26/ , jímž byl po vynesení napadeného rozsudku sjednocen právní názor NSS na otázku, která byla také obsahem jedné ze žalobních námitek v projednávané věci. Vázán právním názorem NSS, který NSS vyslovil ve shora citovaném rozsudku ze dne , č.j. 7As 36/ , MS dospěl k závěru, že námitky žalobce stran nedostatku vymezení skutku ve výroku žalovaného rozhodnutí, námitky, že výrok žalovaného rozhodnutí není dostatečně určitý, neboť z něj nevyplývá dostatečné skutkové vymezení jednání, kterého se měl žalobce údajně dopustit a není zřejmé, jaké konkrétní jednání je vlastně sankcionováno, respektive vůči komu by měla být uvedená označení zavádějící či hanlivá, že není zřejmé, jaké odkazy, respektive konkrétně blíže neosvětlení kauzy měly údajně naplnit skutkovou podstatu správního deliktu a námitky, že žalovaná vytýká žalobci obsah redakčních komentářů, přičemž tyto výtky mají charakter hodnotového soudu, nejsou důvodné, ve shodě se shora citovanými právními závěry NSS tyto námitky odmítá a pro stručnost na důvody odmítnutí odkazuje na právní názor NSS citovaný v jeho shora citovaném rozsudku. Ze stejných důvodů, tedy z důvodu vázanosti právním názorem NSS, který ve zrušujícím rozsudku vyslovil, MS uzavřel, že na věc aplikoval neodpovídající judikaturu. K námitce žalobce, že nebyl naplněn zákonem stanovený předpoklad pro uložení sankce spočívající v předchozím upozornění podle 59 odst. 1 mediálního zákona byl MS veden pokynem NSS přihlédnout k závěrům rozšířeného senátu NSS ze dne , č.j. 6As 26/ a dospěl k závěru, že námitka je důvodná. Je tomu tak proto, že z předchozího upozornění dané žalovanou žalobci podle 59 odst. 1 mediálního zákona není zřejmé, zda byla stanovena konkrétní lhůta k nápravě, jak RS NSS ve výroku I. usnesení ze dne ,

8 pokračování 8 č.j. 6As 26/ požaduje. Přičemž podle výroku II. citovaného usnesení RS NSS teprve dostane-li se provozovateli předchozího upozornění podle 59 odst. 1, lze jej za opakované jednání vykazující v podstatných rysech znaky jako to, na jehož protiprávnost byl upozorněn, postihnout. MS proto vázán právním názorem NSS a v intencích citovaného stanoviska RS NSS stran posouzení upozornění podle 59 odst. 1 mediálního zákona shledal tuto žalobní námitku opodstatněnou. Druhým důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí byl právní názor NSS vyslovený v jeho zrušujícím rozsudku ze dne , podle kterého jsou označení šedá eminence a kmotr ODS označeními mající popisný charakter, tedy nesoucí určitou faktickou informaci. Označení šedá eminence má popisný charakter, jeho užití v reportáži nemůže být narušena její objektivita, ledaže by bylo prokázáno, že osoba takto označená ve skutečnosti šedou eminencí není. V takovém případě by totiž reportáž obsahovala nepravdivé informace. Žalovaná však pravdivost v tomto směru neposuzovala. Označení kmotr ODS je podle NSS taktéž již výrazně zaužívané a všeobecně srozumitelné, a ačkoliv nejde o výraz zcela neutrální, je významovou zkratkou umožňující rychle, stručně a výstižně popsat roli osoby v mocenském systému. Označení kmotr proto nelze a priori považovat za hanlivé či nedůvodně výrazně snižující vážnost osoby. Přestože obě označení nejsou zcela neutrální, představují především ve zpravodajství a publicistice hodně užívanou a srozumitelnou novinářkou zkratku určitém obsahu. Užitím této zkratky nijak významně netrpí věcnost veřejnosti předkládané informace a tudíž objektivita celé reportáže, byť tedy nebyl žalobcem v posuzované reportáži užit pojem zcela neutrální, bylo jeho užití legitimní, neboť lze obtížně hledat jiné významově odpovídající a zároveň neutrální označení, aniž by bylo potřeba v reportáži obsáhle vysvětlovat postavení, té které osoby v mocensko politickém systému. Užitím těchto značení tedy nemůže být narušena objektivita reportáže, ledaže by bylo prokázáno, že osoby takto označené těmito osobami nejsou. Na prokazování této skutečnosti se však žalovaná nezaměřila ani u označení kmotr ODS. NSS k tomu zdůraznil, že naplnění znaků skutkové podstaty musí prokázat žalovaná a této povinnosti se nemůže zbavit požadavkem, aby provozovatel vysílání vždy předem v reportáži uvedl veškeré skutečnosti prokazující pravdivost v reportáži obsažených tvrzení. Pokud by se žalovaná domnívala, že tato označení byla užita neoprávněně, musela by vzhledem k jejich popisnému charakteru přistoupit k posouzení jejich pravdivosti. Jelikož tak žalovaná ve svém rozhodnutí neučinila a dospěla k závěru, že užití těchto pojmů v reportáži narušilo její objektivitu a vyváženost, nemá tento závěr oporu ve správním spise a provedeném dokazováním. Na reportáž nelze klást nesplnitelný požadavek, aby v sobě zahrnovala vysvětlení a doložení pravdivosti všech informací, které obsahuje. Podstatné je, aby reportáž, ponecháním některých otázek otevřených, ve skutečnosti skrytě nehodnotila určité informace a nepředkládá tak divákovi vlastní hodnocení jako fakta. Tak tomu ovšem v projednávaném případě nebylo, reportáž zůstala při popisu jednotlivých souvislostí v rovině ověřitelných fakt. I ve vztahu k tomu aspektu posuzované reportáže je proto nutné učinit závěr, že správní delikt dle 60 odst. 1 písm. b) ve spojení s 31 odst. 3 mediálního zákona by byl naplněn tehdy, bylo-li by prokázáno, že předkládaná fakta či jejich souvislosti nejsou založeny na pravdě. Nato NSS shrnul, že v rámci zpravodajství by neměly reportáže obsahovat hodnotové soudy provozovatele vysílání. V opačném případě může žalovaná přistoupit v závislosti na intenzitě narušení objektivy reportáže k uložení sankce podle shora citovaných právních předpisů. Nicméně v případě, že se jedná o užití označení popisného charakteru, byť ne zcela neutrální, muselo by být pro učinění závěru o naplnění uvedené skutkové podstaty zpravidla prokázáno, že dané označení bylo užito neoprávněně.

9 pokračování 9 Za tohoto stavu dospěl MS k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je třeba zrušit pro vadu řízení, spočívající v nedostatku náležitostí výzvy podle 59 odst. 1 mediálního zákona a pro nezákonnost, neboť označení šedá eminence i kmotr ODS jsou legitimními novinářskými zkratkami. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí podle ust. 78 odst. 1, 4 ve spojení s 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Podle 78 odst. 5 s.ř.s. je správní orgán vázán právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce byl ve sporu úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Praze dne 26. září 2012 JUDr. Ivanka Havlíková, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.