ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 Číslo jednací: ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobce: Česká televize, se sídlem Praha 4, Kavčí hory, proti žalovanému: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , č.j.: vav/4560/09, sp.zn.: 2008/1303/vav/ČTV, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne , č.j.: vav/4560/09, sp. zn. 2008/1303/vav/ČTV s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5.000,- Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen Rada ), jímž mu byla v souladu s ust. 60 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši ,- Kč pro porušení ust. 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., dle kterého je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. K porušení povinnosti došlo zařazením reklamy na Audi (mutace 1) označenou účastníkem jako sponzor reklamní znělky, do vysílání. Reklama byla zařazena do vysílání programu ČT 1 v premiéře dne v čase 22:15:56. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení. V odůvodnění Rada popsala reklamu tak, že na černé obrazovce je zobrazeno bílé logo v podobě postavy stojící na piedestalu a držící kruh. Postava je ze tří stran olemována

2 pokračování 2 červeným pruhem. Bílý text obsahuje slova: Audi, Official car of 43 th KVIFF. Ve spodní části obrazovky je uvedena webová adresa: Ve zvuku se ozývá mužský hlas: Sponzorem reklamní znělky je Audi. Původní obrazovka se mění na druhou, opět v černé barvě, na které je zobrazeno velké logo firmy-čtyři spojené kruhy a červeně název Audi. Rada dále uvedla, že po spotu následuje znělka reklamy, kdy se na bílém pozadí objevuje červený nápis REKLAMA s červeným pruhem. Ve zvuku je doprovázena krátkým motivem typickým pro reklamní znělky na ČT 1. Znělka je velmi krátká. Rada zahájila správní řízení s ohledem na skutečnost, že zákon č. 231/2001 Sb. nezná pojem reklamní znělka a současně obsah takového pojmu nelze podřadit pod zákonem definovaný pořad. Rada tedy výše uvedený obsah vysílání hodnotila jako reklamu, tedy veřejné oznámení vysílané za úplatu (nebo jinou protihodnotu) určené k podpoře prodeje produktů značky Audi. Podle Rady reklama na svém počátku nebyla oddělena o dalších částí programu a tím mohlo dojít k porušení 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Ve smyslu ustanovení 46 odst. 1 správního řádu bylo doručením Oznámení o zahájení správního řízení dne správní řízení zahájeno. Dále pak Rada uvedla vyjádření žalobce v průběhu správního řízení. K posouzení věci samé Rada poukázala na ust. 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb., které definuje znaky reklamy a dospěla k závěru, že spot upozorňuje diváka na existenci značky Audi a jejích výrobků s cílem přesvědčit jej ke koupi. Tato skutečnost je podle Rady podtržena uvedením webové stránky, kde si divák může dohledat další informace a také uvedením textu, který hovoří o produktu společnosti jako o oficiálním autě KVIFF. Rada rovněž konstatovala, že Audi není produktem provozovatele, jedná se o produkt společnosti Audi a jak účastník řízení potvrdil ve svém vyjádření, byla mezi ním a zadavatelem spotu uzavřena obchodní smlouva o jeho odvysílání. Rada tak má za prokázané, že k odvysílání došlo za úplatu nebo jinou protihodnotu, která je obsahem smlouvy, se kterým však nebylo Radě umožněno se ve správním řízení seznámit. Podle Rady je tedy nesporné, že společnost Audi veřejně oznámila (prostřednictvím televizního programu ČT 1), za úplatu (nebo jinou protihodnotu) informaci o svém produktu, jež je určená k podpoře jeho prodeje. Stejně tak je nesporné, že toto oznámení bylo zveřejněno účastníkem řízení prostřednictvím jemu zákonem svěřeného média. Rada se shodla na tom, že spot je reklamou ve smyslu 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. Rada má rovněž za prokázané, že spot nebyl na svém začátku ani na svém konci označen jako reklama, resp. nebyl zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělen od ostatních částí programu. Rada se pak dále zabývala i tím, co je obsahem pojmu reklamní znělka a shrnula, že reklamní znělkou rozumí zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělení reklamy od ostatních částí programu. Rada se také shodla na tom, že reklamní znělka vysílaná účastníkem řízení (žalobcem) není pořadem ve smyslu 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. Dospěla též k závěru, že reklamní znělku nelze sponzorovat ani s odkazem na 53 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. Podle Rady pokud není reklamní znělka pořadem, pak nemůže být přímo nebo nepřímo financována formou sponzorských příspěvků ve smyslu 2 odst. 1 písm. s) zákona č. 231/2001 Sb. Rada konstatovala, že účastník řízení (žalobce) zařadil do vysílání dne ve 22:15:56 hodin na programu ČT1 spot, který je reklamou a který nebyl oddělen od ostatních částí programu. Reklama byla účastníkem řízení (žalobcem) zařazena do vysílání v měsíci červenci ještě 17x na programu ČT 1. Rada zdůraznila, že účastník řízení (žalobce) se dopustil porušení povinnosti stanovené v 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., zajistit, aby reklamy a teleshopping byly rozeznatelné a u provozovatele rozhlasového

3 pokračování 3 vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu. Rada rovněž uvedla, že účastník řízení (žalobce) byl v minulosti opakovaně upozorněn na porušování ust. 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., k němuž docházelo tím, že do vysílání zařazoval reklamu označenou jako sponzor reklamní znělky, která nebyla oddělena od ostatních částí programu. V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí se Rada zabývala kritérii, k nimž byla podle 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. povinna přihlédnout při ukládání pokuty (povaha vysílaného programu, postavení provozovatele vysílání na mediálním trhu, jeho odpovědnost vůči divácké veřejnosti, závažnost věci, míra zavinění, rozsah, typ a dosah závadného vysílání a případný finanční prospěch). Žalobce v žalobě uvedl, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu zužujícím výkladem zákona č. 231/2001 Sb. Žalobce je přesvědčen, že nedošlo k porušení ust. 48 odst. 4 písm. a) cit. zákona. Učinil nesporným odvysílání předmětného spotu a poukázal na to, že dle dikce II. výroku napadeného rozhodnutí porušil svoji povinnost právě jen premiérovým odvysíláním uvedeného spotu. Jestliže Rada odůvodňuje výši uložené pokuty i počtem odvysílaných repríz, pak má žalobce za to, že rozhodnutí žalovaného je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné a to zejména z hlediska posuzování případného finančního prospěchu v závislosti na dalších kriteriích, tj. míry zavinění, rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání. Dle názoru žalobce II. výroková část neodpovídá řádnému vymezení skutku tak, aby tento nebyl zaměněn s jiným. Žalobce ve své žalobě trval na tom, že předmětný spot vědomě zařazoval do vysílání jako sponzorský vzkaz, který splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. V daném případě podle žalobce se právnická osoba jako sponzor pořadu prezentovala prostřednictvím značky AUDI a jejího produktu a dala tak zákonem umožňujícím způsobem divákovi najevo svoji existenci a zcela jasně informovala diváka o existenci dohody o sponzorství pořadu, včetně toho, že tato skutečnost byla prostřednictvím zvukového doprovodu divákovi sdělena. I přes snahu žalobce deklarovat uzavření smlouvy o sponzorování formou prohlášení o této skutečnosti, učinil žalovaný závěr, že společnost Audi veřejně oznámila za úplatu informaci o svém produktu, a že tato informace byla určena k podpoře prodeje tohoto produktu, tudíž, že šlo o reklamu. Dle názoru žalobce, skutečnost, že se jedná o reklamní sdělení, žalovaný předjímal. Žalobce má za prokázané, že předmětný spot nenaplňuje znaky reklamy dle 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. a tudíž nemohl být na svém začátku ani konci jako reklama označen, resp. zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělen od ostatních částí programu. Žalobce pak logicky nemohl porušit povinnost vyplývající z ust. 48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb. Podle žalobce pak znělka naplňuje definiční znaky pořadu dle ust. 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb. a tudíž znělka, potažmo reklamní znělka je pořadem a může být v souladu s ust. 2 odst. 1 písm. s) cit. zákona sponzorována. Žalobce zdůraznil, že názor, že znělka vykazuje znaky pořadu se všemi zákonnými důsledky, zastával od počátku vzniku tohoto fenoménu. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nepřezkoumatelné i vzhledem k výši uložené pokuty, jestliže se rozhodnutí dle výroku II. vztahuje pouze na premiérové zařazení spotu do vysílání a výše uložené pokuty pak je samotnou Radou v rámci kritéria případného finančního prospěchu odůvodňována konstatováním, že vycházela z katalogové ceny s tím, že případný finanční zisk zahrnuje i počet odvysílaných repríz.

4 pokračování 4 Současně žalobce požádal soud, aby v případě, že se s námitkami žalobce neztotožní, v rámci moderačního práva soudu podle ust. 78 odst. 2 s.ř.s. od uložení pokuty upustil, eventuelně ji snížil. Ve svém vyjádření k žalobě se Rada zabývala jednotlivými žalobními námitkami žalobce. Navrhla zamítnutí žaloby. Ve správním spise se pak nachází kromě žalobou napadeného rozhodnutí i analýza Analytického odboru/ot/573/08 ze dne na zasedání Rady 15/poř. č. 15 dne , oznámení o zahájení správního řízení ze dne č.j. vav/6579/08 a vyjádření žalobce ke správnímu řízení ze dne Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , č.j. 8 Ca 227/ byla žaloba zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne , č.j. 7 As 53/ tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , č.j. 8 Ca 227/ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí ( 110 odst. 3 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejvyšší správní soud v odůvodnění výše uvedeného rozsudku především uvedl, že v daném případě veškeré prvky použité v předmětném spotu směřují k propagaci sponzora pořadu, nikoliv k vybízení diváka ke koupi výrobků či služeb. Spot podle Nejvyššího správního soudu ostatně v obraze ani ve zvuku neobsahuje žádnou informaci o jakémkoliv konkrétním produktu sponzora. Podle Nejvyššího správního soudu se jedná o typický sponzorský vzkaz upozorňující na existenci sponzora a na jeho spojení s obecně známou kulturní událostí. Ani informace o tom, že vozy Audi jsou oficiálním vozem Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary neodůvodňuje podle Nejvyššího správního soudu závěr, že se jedná o reklamu ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. Spojení s tímto festivalem mělo podle Nejvyššího správního soudu primární cíl zviditelnit sponzora a zvýšit jeho prestiž v očích diváka. Možné ovlivnění diváka touto informací je navíc v daném případě do značně míry determinováno délkou spotu (cca 5 vteřin) a také tím, že informace o spojení s Mezinárodním filmovým festivalem se ve spotu objevila toliko v textu a pouze v anglickém jazyce. Ani odkaz na webové stránky sponzora nemůže být podle Nejvyššího správního soudu důvodem pro závěr, že předmětný spot byl reklamou. Podle Nejvyššího správního soudu rozhodující pro posouzení, zda cílem předmětného spotu bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého produktu, totiž může být jen a pouze jeho obsah, tj. to, co bylo ve skutečnosti odvysíláno. Úvahy o tom, že si divák informace bude moci dohledat na webových stránkách, jsou spekulativní a pro právní posouzení dané věci zcela irelevantní. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že předmětný spot nebyl reklamou ve smyslu ust. 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku rovněž konstatoval, že jednou ze základních zásad činnosti správních orgánů je zásada legality zakotvená v ust. 2 odst. 1 zákona č. 500/2004, ve znění pozdějších předpisů, kde podle věty prvé citovaného ustanovení postupuje správní orgán v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Zásadě legality odpovídá, aby rozhodnutí o uložení pokuty bylo vymezeno konkrétním porušením povinností. Uložená sankce pak nemůže podle Nejvyššího správního soudu stát mimo vlastní důvody porušení zákona, jak

5 pokračování 5 jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí. Obsah rozhodnutí o porušení zákona, tj. to, v čem bylo porušení zákona shledáno, předurčuje odůvodněnost uložení pokuty. Nejvyšší správní soud konstatoval, že výše uložené pokuty tak může být odůvodněna toliko obsahem skutku, jenž se stal předmětem porušení zákona a byl vymezen ve výrokové části rozhodnutí. Bylo li tedy ve výroku rozhodnutí Rady vymezeno porušení zákona v premiérovém odvysílání předmětného spotu, pak jen za takto vymezené porušení zákona bylo podle Nejvyššího správního soudu možné uložit pokutu. Nejvyšší správní soud vyslovil, že takto však Rada v daném případě nepostupovala, čímž podstatně porušila ustanovení o řízení. Jak již bylo výše uvedeno, Městský soud v Praze byl při svém rozhodování v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v jeho zrušujícím rozsudku ( 110 odst. 3 s.ř.s.), a proto ve věci rozhodl bez jednání tak, že žalobou napadené rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem / 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s./ a také pro nezákonnost / 78 odst. 1 s.ř.s./ zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů ve výši 5.000,- Kč. Tyto náklady řízení pak spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč (za žalobu) a v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000,- Kč (za kasační stížnost). P o u č e n í : Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu / 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s./ Kasační stížnost lze podat ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( 105 odst. 2 s.ř.s.). V Praze dne 28. ledna 2011 Za správnost vyhotovení: Karlovská JUDr. Slavomír Novák, v.r. předseda senátu