Symposium. Umělecký hlas. Program. Sborník abstrakt a příspěvků Praha

Transkript

1 Symposium Umělecký hlas Program Sborník abstrakt a příspěvků Praha

2 Organizační výbor prim. MUDr. Jitka Vydrová RNDr. Marek Frič prim. MUDr. Olga Bendová MUDr. Jana Dubová Bc. Romana Domagalská Vědecká rada Prof. MUDR. Viktor Chrobok, CSc. Prof. Ing. Václav Syrový, CSc. Doc. MUDr. František Šram, CSc. Dr. Jan Švec, PhD. Et PhD. Ing. Zdeněk Otčenášek, PhD. Umělecký program Režie: Mgr. Regina Szymiková Organisers Hlasové a sluchové centrum Praha, s.r.o. Hudební fakulta Akademie múzických umění v Praze Laryngologická sekce společnosti pro Otorhinolaryngologii a chirurgii hlavy a krku Convention venue Hudební fakulta Malostranské náměstí Praha 1 Citation Sborník abstrakt a příspěvků Umělecký hlas 2010 Boli redigovane? Press 2

3 Nakladatelství Akademie múzických umění Praha ISBN:

4 Úvodní slovo Černa fotka 4

5 Program Pátek čas sál Bohuslava Martinů Registrace účastníků, občerstvení Oficiální zahájení Pěvecké vystoupení Přednáška: prof.dr.med.wolfram Seidner Kulatý stůl - Gastroesofageální a extraesofageální refluxní choroba a poruchy hlasu Vydrová J., Zeleník K., Brandtl P., Dolina J., Drahoňovský V., Kotásková H., Valihrachová I Diskuse Kulatý stůl - Nové trendy v chirurgické léčbě hlasových poruch Chrobok V., Zábrodský M., Slípka J., Traboulsi J., Matoušek P., Dršata J., Lorenc B Diskuse Pěvecké vystoupení Oběd Antický sbor Kulatý stůl - Možnosti konzervativní terapie hlasových poruch Dubová J., Veldová Z., Šuchová L., Sopko J., Vydrová J., Honzíková M Diskuse Přestávka na kávu Kulatý stůl - Rehabilitace hlasových poruch, edukační a reedukační postupy Bendová O., Szymiková R., Kučera M., Frič M., Halíř M Diskuse Přednáška: prof. MUDr. Karel Vrtička, CSc. Vaškovo koktání v Prodané nevěstě Vystoupení Dětské opery Praha / Malý Mozart Raut v meditační zahradě Lichtejnštejnského paláce 5

6 Sobota čas Respirium Galerie Jan G.Švec, Johan Sunberg: Akustická úprava hlasu Pěvecké vystoupení Přestávka na kávu Přestávka na kávu Workshop: Videokymografie v lékařské praxi J.Švec, J.Vydrová,F.Šram Workshop: Akustika hlasu M.Frič, Z.Otčenášek, V.Syrový Satelitní symposium KRKA Vztah mezi GER a EER Workshop: Nácvik techniky dýchání J.Marková-Krystlíková Workshop: Navození znělého mluvního hlasu R.Szymiková Workshop: Hlasová reedukace práce s dýcháním M.Kučera Workshop: Interpretační seminář- A.Dvořák J.Marková-Krystlíková Závěr symposia Oběd 6

7 7

8 Program uměleckých vystoupení V průběhu symposia Umělecký hlas vystoupí absolventi a studenti Pražské konzervatoře, Akademie múzických umění a Dětská opera Praha. 1. Wolfgang Amadeus Mozart: Figarova svatba, Arie Cherubína (Vendula Stryková) Tercet ( Lukáš Sládek, Štěpán Vimr, Karolína Žmolíková) 2. Antonín Dvořák: Rusalka Arie Vodníka (Lukáš Sládek) 3. Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna, Arie Královny noci (Barbora Perná) 4. Sofokles: Antigona- antický chór (studenti 3.ročníku herectví DAMU) 5. Dětská opera Praha - Malý Mozart 6. Charles Gounod: Romeo a Julie, Arie Julie (Kateřina Kněžíková) Klavírní doprovod: Natalie Marfynez, Lukáš Klánský 8

9 9

10 KONZERT- UND OPERNSOLISTEN IM KINDES- UND JUGENDALTER Prof. Dr. med. habil. Wolfram Seidner, Berlin Otlaringologická klinika Charité, Berlín, Es bestehen unterschiedliche Auffassungen darüber, ob Jugendliche für den Sängerberuf intensiv geschult werden sollten oder nicht. Verbrauchen diejenigen, die schon im Jugendalter professionell oder semiprofessionell singen, frühzeitig ihre stimmlichen Mittel? Sind dann überhaupt noch Karrieren möglich? Sowohl die Befürworter als auch die Gegner einer intensiven Stimmbelastung in diesem Alter führen eindrucksvolle Kasuistiken an. Anhand von Sängerbiographien wurde untersucht, wie viele jugendliche Sängerinnen und Sänger debütiert haben. Vor allem in Abhängigkeit von der Stimmgattung und von dem Jahrhundert, in dem der berufliche Start lag, ergeben sich interessante Einsichten und Schlussfolgerungen für die Sängerentwicklung in unserem Jahrhundert. Das Debütalter ist im Verlauf der vergangenen drei Jahrhunderte stets angestiegen, wobei die Soprane fast immer am jüngsten waren und die Männerstimmen stets später begonnen haben als alle Frauenstimmen. Geht man von Durchschnittswerten des 20. Jahrhunderts aus, so müssen sich die meisten Stimmen auch bei intensiver Schulung bis zum 24. oder gar 26. Lebensjahr gedulden, ehe sie Bühnenreife erreichen. Is it advisable for singers to start their careers as early as adolescence? Opinion is divided as to whether adolescents should undergo intensive training for a singing career. The question is whether singers starting their professional or semi-professional career in adolescence might not use up their voice potential early on and whether a further career would then be possible at all. Impressive case statistics are cited by both advocates of and opponents to intensive voice training in adolescence. We analysed biographies of singers to find out how many of them debuted as adolescents. Taking into consideration the singer s voice class and the century in which he / she debuted we have come to interesting insights and conclusions which may be relevant for the development of singers in our time. The age at which singers debut has risen continually over the past three centuries with sopranos almost always being the youngest and male singers always starting their careers later than all female singers. Based on the findings for the 20th century, we have come to the conclusions that most singers, even with intensive training, have to wait until they are 24 to 26 years old before they are ready for the stage. 10

11 11

12 AKUSTICKÁ ÚPRAVA HLASU Jan G. Švec 1,2, Johan Sundberg 3 1 Oddělení biofyziky, Katedra experimentální fyziky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, tř. 17. listopadu 12, Olomouc 2 Hlasové centrum Praha, Španělská 4, Praha 2 3 Department of Speech, Music and Hearing, School of Computer Science and Communication, Royal Institute of Technology, Lindstedtsvägen 24, SE Stockholm, Sweden Estetická kvalita pěveckého hlasu má zásadní význam pro úspěšnost kariéry operních pěvců. Termín estetická kvalita či krása zpěvu je však těžce vysvětlitelná a doposud není zcela objasněno na čem přesně krásný zpěv závisí. Toto sdělení se snaží proniknout do tajů krásného zpěvu. V úvodu jsou vysvětleny základy fyziologické akustiky zpěvního hlasu: teorie zdroje a filtru, různé způsoby kmitání hlasivek, rezonance zvuku ve vokálním traktu člověka, vznik formantů, metoda ladění formantů a produkce pěveckého klastru formantů. V prezentaci je pomocí akustických metod analyzován zpěv amatérského zpěváka T. Burnse, jehož hlas byl posluchači percepčně hodnocen jako ošklivý a zpěv mezinárodní superhvězdy N.Geddy, jehož hlas je posluchači oceňován jako krásný. Pomocí analýzy jsou zjištěny akustické rozdíly v hlase obou zpěváků a odhaleno pět základních rozdílů mezi hlasem T. Burnse a N.Geddy: 1) addukce hlasivek, 2) přesnost intonace, 3) pravidelnost vibrata, 4) rozestupy mezi frekvencemi vyšších formantů, zodpovědnými za pěvecký klastr formantů, a 5) centrální poloha pěveckého klastru formantů. Ve finální části prezentace jsou nedostatky zpěvu T. Burnse korigovány metodou akustické syntézy. Nejprve je odstraněna hyperaddukce hlasivek, poté korigována nepřesná intonace a nepravidelné vibrato. Následuje vytvoření klastru pěveckého formantu pomocí zkrácení rozestupů formantů F3-F5 a poté jeho posunutí z barytnové do tenorové polohy. Změna ošklivého hlasu na krásný je demonstrována pomocí zvukových ukázek spojených s akustickou analýzou. Příspěvek je součástí projektu GAČR 101/08/1155: Počítačové a fyzikální modelování vibroakustických vlastností vokálního traktu člověka s ohledem na optimalizaci hlasové kvality. 12

13 13

14 VAŠKOVO KOKTÁNÍ V PRODANÉ NEVĚSTĚ (Hudebně historická studie a foniatrický rozbor) Prof.MUDr.Karel Vrtička Luzern Vašek v Prodané nevěstě je jediná z operních postav ve světovém operním písemnictví, která koktá během své celé jevištní přítomnosti v sedmi výstupech. Na rozdíl od libreta, kde Sabina vyznačuje koktání mechanickým opakováním slabik, přizpůsobuje Smetana Vaškovy řečové potíže zcela přirozeně jednotlivým zevním a vnitřním příznakům koktavosti, jak je známe z odborných učebnic. Bude čestným členem zeptat Šram Sborník abstrakt a příspěvků Umělecký hlas

15 15

16 GASTROESOFAGEÁLNÍ A EXTRAESOFAGEÁLNÍ REFLUXNÍ CHOROBA A PORUCHY HLASU Vydrova J. 1, Brandtl P. 2, Zeleník K. 3, Dolina J. 4, Drahoňovský V. 5 1 Hlasové a sluchové centrum Praha, MHC s.r.o. 2 Gastroenterologická ambulance Praha 4 3 Otorhinolaryngologická klinika FN Ostrava 4 IGEK Funkční laboratoř- Endoskopické centrum FNB a LFMU v Brně 5 Chirurgické oddělení, Městská nemocnice Neratovice Souhrn: Refluxní choroba jícnu (RCHJ) je onemocnění, kdy reflux žaludečního obsahu působí potíže a/ nebo komplikace. (12) Patologický reflux může způsobovat změny v jícnu, nosohltanu, laryngu a respiračním traktu.(12) Diagnostika RCHJ a léčba jejích komplikací patří nejen do oboru gastroenterologie, ale i do oboru otorhinolaryngologie, pneumologie, alergologie či stomatologie. Prevalence mimojícnových (estraesofageálních, laryngofaryngeálních) potíží a nálezů v důsledku narůstající prevalence RCHJ stoupá. V článku podáváme přehled o diagnostických metodách a jejich výtěžnosti pro diagnostiku nejen gastroenterologických ale i extraesofageálních symptomů refluxní choroby. Práce popisuje a hodnotí společné i rozdílné aspekty RCHJ. Zabývá se i metodikou zavedení ph metrické a impedanční sondy tak, aby bylo možné diagnostikovat EER. Upozorňuje na rozdíly ve standardním zavedení phmetrické a impedanční sondy pro gastroenterologickou diagnostiku a zavedení sondy pro diagnostiku extraesofageálních symptomů. Uvádí laryngoskopické obrazy charakteristické pro poruchy hlasu v souvislosti s EER. V etiologii RCHJ hrají svojí roli i psychické faktory.. Terapie RCHJ musí být komplexní a navazovat na co nejpřesnější diagnostiku. Často je léčbou volby terapie IPP, případně v kombinaci s prokinetiky, někdy je na místě léčba chirurgická. RCHJ je onemocnění s velkou rekurencí 36-82%. Pro kvalitní diagnostiku a terapii nemocných je nezbytná mezioborová spolupráce gastroenterologa, otorhinolaryngologa, pneumologa, psychiatra a dalších odborníků. Klíčová slova: refluxní choroba jícnu (RCHJ, GORD, GERD), extraesophagealní refluxní choroba ( EER), 24 hodinová dvoukanálová phmetrie, multikanálová intraluminální impedance a ph metrie jícnu(mii) Gastrooesopgageal reflux disease (GORD) is a condition when the outflow of a stomach content brings on discomfort or complications in the area of the digestive tract, swallow ways as well as in the area of the upper respiratory tract. The diagnostics of GORD and its complications treatment belongs to gastroenterology, otorhinolaryngology, pneumology, alergology or stomatology. The prevalence of off-mouth (laryngopharyngeal, extraoesophageal) problems increases in the consequence of the GORD. 16

17 In our article, we have reviewed diagnostic methods and their validity for diagnostics not only of the gastroenterology symptoms but the extraoesophageal symptoms of the reflux disease as well. The treatise describes and evaluates the common and different features of the reflux disease. It also deals with the methodology of ph-metry and impedancy mesurement in order to improve extraoesophageal reflux disease (EER) diagnostics. It shows the differences in the standard phmetry and impedancy mesurement for the gastroenterology diagnostics as well as impedancy mesurement for the diagnostics of the extraoesophageal symptoms. It presents laryngoscopical illustrations, specific to vocal defects in relation with EER. Organic disorders in the area of the lower oesophagus sphincter as well as function stress mechanisms of disease development represent most important part in etiology of this condition. The therapy of reflux disease must be comprehensive and linked to the most exact diagnostics. The IPP therapy is one of options, however, the surgical treatment in the case of the lower oesophageal sphincter insufficiency should be the rule. Due to great complexity of the etiology GORD is the illness with a large recurrence, about 36-82%. The interdisciplinary approach of gastroenterologist, otorhinolaryngologist, pneumologist, psychiatrist and others is necessary for high-quality diagnostics and treatment. Keywords: gastrooesopgageal reflux disease(gord, GERD), extraoesophageal reflux disease(eer), laryngopharyngeal reflux disease, 24 hour two kanals ph metry, multicanal impedancy and oesophageal ph metry. Úvod Refluxní nemoc jícnu označovaná zkráceně RCHJ, GORD nebo GERD (GastroOEsophageal Reflux Disease) je způsobena patologickým gastroezofageálním refluxem. RCHJ je onemocnění, kdy reflux žaludečního obsahu působí obtíže a/nebo komplikace. Gastroezofageální reflux může být přítomen i u zdravých osob a jedná se o zpětný tok žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu. Patologický reflux je objektivizován 24 hodinovou ph metrií, kdy ph je nižší než 4 nebo vyšší než 7 ve více než 50 epizodách, nebo trvá déle než 1 hodinu za 24 hodin-demeester kriteria.(12) Nejedná se tedy o překyselení žaludku. Pokud je u refluxní nemoci jícnu zjištěno makroskopické poškození sliznice (eroze), označuje se jako erozivní refluxní nemoc jícnu-erchj. Pokud není zjištěno makroskopické slizniční poškození, mluvíme o NERCHJ=NERD (non-erosive gastroesophageal reflux disease). (12)Někdy se tato nemoc projevuje navíc, a nebo zcela samostatně mimojícnovými projevy EER=EOR (extraoesophageal reflux, laryngopharyngeal reflux). Prevalence i incidence této choroby stoupá. Nejčastějším a navíc i specifickým příznakem GERD je pálení žáhy- pyróza. K dalším příznakům patří regurgitace-zpětné vtékání žaludečního obsahu do úst, říhání, bolest v epigastriu, záchvatovité slinění, nausea, zvracení, bolesti na hrudi, dysfagie-váznutí sousta během jeho cesty z úst do žaludku, odynofagie-bolest za hrudní kostí při polykání. Poslední dva jmenované jsou spolu s anemií, nechtěným hubnutím a krvácením alarmujícími příznaky, které vyžadují provedení gastroskopie.(11,12) RCHJ se může manifestovat současně, a nebo zcela samostatně mimojícnovými projevy jako je chronický kašel (souvislost s RCHJ je odhadována na 20%), chrapot, bolesti v krku, nadměrná produkce hlenu v hrdle, časté hlenění a odkašlávání (frequent throat clearing), zadní rýma, pocit sucha v krku, globus (pocit cizího tělesa, knedlíku v krku), dysfonie. Odhaduje se, že až 10% pacientů s ORL nemocemi a potížemi má souvislost s GERD. V časté souvislosti je uváděna chronická laryngitida a poruchy hlasu (souvislost s RCHJ až 60%), chronická otitida-hlavně u dětí, chronická sinusitida. Z méně častých paroxysmální laryngospasmus, kontaktní ulcerace, granulom, subglotická a laryngeální stenoza.(10) Chronická 17

18 laryngotracheitis při refluxní chorobě vede k těžkým hyperplastickým a dysplastickým změnám sliznice hrtanu a hltanu, které mohou rezultovat v karcinom laryngu a faryngu. Přetrvávající bolesti v krku a chronická faryngitida je v možné souvislosti s GERD až v 60%. (10)Ve stomatologii je možné se setkat s možnou účastí RCHJ při zvýšené kazivosti zubů, zápachu z úst-halitóze a výskytu aftů. V pneumologii je možná souvislost s RCHJ u těchto nemocí: astma bronchiale (30% až 80%), tracheobronchitida, chronický kašel, plicní fibróza, chronická bronchitida, bronchopneumonie (aspirační), bronchiektasie. Samostatnou otázkou je souvislost s apnoickými pauzami. (10) Na sliznici jícnu RCHJ může vést k některým komplikacím jako je Barrettův jícen, striktura jícnu, vřed jícnu, krvácení. Barrettův jícen je náhrada (metaplazie) dlaždicového epitelu sliznice jícnu epitelem cylindrickým, který má alespoň v některých úsecích intestinální charakter, jedná se o PREKANCEROZU s možným rizikem vzniku adenokarcinomu (riziko 0,2-0,5% za rok). Hlavním etiologickým faktorem Barrettova jícnu je gastroezofageální reflux a nemá žádnou specifickou symptomatologii. Diagnóza je založena na gastroskopickém nálezu a jeho histologické verifikaci. Tyto nemocné je třeba pravidelně endoskopicky sledovat. Materiál a metody: Sborník abstrakt a příspěvků Umělecký hlas 2010 V diagnostice RCHJ je kladen důraz na anamnézu, i když zde je nutné zdůraznit, že není korelace mezi tíží příznaků a tíží onemocnění a existuje i RCHJ bezpříznaková. Diagnostika extraezofageálního postižení sliznic refluxní chorobou (EER) a určení jejího podílu na obtížích pacienta není jednoduchá. Vysoce senzitivní a specifický indikátor EER zatím neexistuje. (7). Pro diagnostiku EER používáme následující metody: 1. Cílený dotazník a zhonocení anamnestických dat. Používáme dotazník podle Belafskeho a kol. (1): Pokud je podle Belafského vyšší než 13, je pravděpodobnost EER 95%. The Reflux symptom index (RSI): 0- žádný problém, 5-největší problém Měl jstev posledních měsících některý z následujících příznaků? Hoarseness or problem with your voice Chrapot nebo problém s hlasem Cleaning your through Odkašlávání hlenu Exscess throat mucus or postnasal drip Nadměrné zahlenění nebo sekrece z nosohltanu Difficulty swalowing food, liquids, or pills Obtížné polykání potravy, ekutin nebo tablet

19 Měl jstev posledních měsících některý z následujících příznaků? Coughing after you ate or after lying down Kašel po jídle nebo po ulehnutí Breathing difficulties or choking episodes Obtížné dýchání či pocit dušení Troublesome or annoying cough Namáhový či dráždivý kašel Sensations of something sticking in your throat or a lump in your throat Tlak, pocit cizího tělesa či knedlíku v krku Heartburn, chest pain, indigestion, or stomach acid coming up Pálení žáhy, bolesti na hrudi nebo žaludku či pocit stoupání kyselosti do krku Celkem 2. Nepřímá videolaryngoskopie Velmi dobrý přehled o přítomnosti EER nám poskytne nepřímá videolaryngoskopie. Stupeň slizničních změn je možné hodnotit podle standardizovaného schématu: Reflux finding score ( Belafsky a kol.). Za patologickou hodnotu je považováno RFS>7. (2) Reflux finding score Nález Subglotický edém Subglottic edema Ventrikulární obliterace Ventricular obliteration Erytém, překrvení Erythema/hyperemia Otok hlasivek Vocal cord edema Difusní laryngeální otok Diffuse laryngeal edema Skóre 2 přítomen 0 nepřítomen 2 částečně 4 kompletně 2 pouze arytenoidů 4 difusní 1 mírný 2 střední 3 těžký 4 polypoidní 1 mírný 2 střední 3 těžký 4 obstrukční 19

20 Nález Hypertrofie sliznice zadní komisury Posterior commissure hypertrophy Granulom/granulace Granuloma/granulation Vazký hlen Thick endolaryngeal mucus Celkem Skóre 1 mírný 2 střední 3 těžký 4 obstrukční 2 přítomen 0 nepřítomen 2 přítomen 0 nepřítomen více než 11 signifikantní z EER Podle našich pozorování je v časném stadiu extraesofageální refluxní choroby možno vidět i méně rozvinuté slizniční změny. Tyto méně nápadné změny v hrtanu nemusí splňovat kriteria RFS> než 7. Často to je charakteristický vazký hlen či samostatný erytem v arytenoidní krajině. I tato časná stadia onemocnění působí poruchy hlasu a další příznaky EER. Na druhou stranu pozorujeme, že velmi těžké slizniční změny charakteru hyperplasie se upravují a normalizují při terapii inhibitory protonové pumpy. Z toho lze soudit, že k jejich vzniku přispívá EER. Laryngostrboskopické nálezy, které nalézáme samostatně či v kombinaci v hrtanu a na hlasivkách u osob s poruchami hlasu, vleklým kašlem, bolestmi v krku a dalšími přiznaky extraosofageální refluxní choroby uvádíme v tabulce: Laryngosktroboskopický nález 1 Vazký hlen v hrtanu 2 Erytem sliznice cricoarytenoidní krajiny 3 Edém v cricoarytenoidní krajině 4 Hyperplasie a macerace sliznice v cricoarytenoidní krajině 5 Akutní zánětlivá infiltrace hlasivek nereagující na protizánětlivou léčbu 6 Porucha kmitání hlasivek (v důsledku zvýšené tuhosti tkání hlasivek) 7 Edém hlasivek 8 Obliterace laryngeálního ventriculu 9 Subglotický otok (pseudosulcus) 10 Granulom v oblasti hrtanu 11 Hyperplastické změny sliznice hlasivek a hrtanu s hyperkeratosou 20

21 Všechny uvedené změny v hrtanu ukazují na možnost extraesofageálního poškození sliznice refluxní chorobou. Přehled laryngoskopických obrazů s výše uvedenými patologickými nálezy na sliznici hrtanu: obr Diagnosticko terapeutický test V diagnostice RCHJ lze použít diagnostiko-terapeutický test s inhibitory protonové pumpy (IPP) v dávce 2x denně ( 20-40mg) po dobu 3-6 měsíců. Je to právě diagnostisko terapeutický test, který přinese nejrychleji informace, že potíže, které paciet udává a změny, které vidíme na sliznici hrtanu jsou nejspíše zaviněny refluxní chorobou jícnu. Je však třeba mít na mysli i možné nežádoucí účinky inhibitorů protonové pumpy(ipp): dyspeptické problémy, porušená absorbce vitamínu B12 a železa, možná indukce atrofické gastritidy. (3) V průběhu léčby mohlo dojít k vymizení symptomů, které byly způsobeny jinou příčinou. Pacienti jsou poté vedeni jako EER (měli pozitivní diagnosticko-terapeutický test) a může jím být zbytečně doporučována dlouhodobá léčba inhibitory protonové pumpy. Pokud v průběhu léčby nedojde k vymizení symptomů, může to být způsobeno několika faktory (špatná compliance, nízká dávka, krátký čas léčby, refrakterní RCHJ nebo se o EER vůbec nejedná) a stojíme před rozhodnutím, jestli léčbu prodloužit, zvýšit dávku, přidat do léčby prokinetikum a či vlastně vůbec v léčbě pokračovat. Je lépe nejprve vyšetřit pacienta dostupnými vyšetřovacími metodami a k diagnostickoterapeutickému testu se uchýlit jen, když výsledky vyšetření nejsou jednoznačné či pacient není schopen se složitějšímu vyšetření podrobit. 4. Esofago-gastro-duodenoskopie Esofago-gastro-duodenoskopie dokáže prokázat RCHJ u přibližně 50% pacientů přicházejících ke gastroskopii (ERCHJ). Zbylých 50% pacientů (NERD)by, v případě využití pouze této vyšetřovací modality, bez přihlédnutí k anamneze, zůstalo zcela podhodnoceno a potencionálně rovněž špatně léčeno hodinová jednokanálová ph metrie Delší dobu byla 24-hodinová ph-metrie jícnu považována za nepřekonatelný zlatý standard vyšetření. Měření ph jícnu však našlo své limity, které snižují senzitivitu i specificitu vyšetření a to jsou: a) 1.nepravidelnost patologického refluxu b) 2.multikomponentnost refluxu c) 3.předléčení PPI d) 4.špatná tolerance sondy pacientem e) 5.posunutí sondy a další K vysvětlení sympromatologie extraesofageální jednokanálová ph metrie nepostačuje hodinová dvoukanálová ph metrie 21

22 Značně lepší obraz o tom, jestli je EER u pacienta přítomný, nebo nikoliv nám poskytne 24hodinová dvoukanálová ph-metrie Metodika provádění ph-metrie na ORL pracovištích Senzitivita vyšetření je cca 85% (9). Metodika provádění ph-metrického vyšetření k průkazu EER se v posledních letech standardizovala a od ph-metrie prováděné gastroenterology se podstatně liší. Pro průkaz EER je důležité prokázat refluxy dostávající se až nad úroveň horního jícnového svěrače. Proximální senzor dvoukanálové sondy bývá nad úroveň horního jícnového svěrače umístěn pod přímou kontrolou flexibilním endoskopem (Smitova technika) (7). (obr. 1). Zavedení sondy a provedení ph-metrie bývá většinou bezproblémové. Jasně jsou také stanovené podmínky, které musí extraezofageální refluxní epizoda splňovat (kritéria dle Postmy): pokles ph 4,0, pokles v proximálním senzoru musí následovat ihned po poklesu v distálním senzoru, změny ph v průběhu jídla a pití se nepočítají a pokles ph musí být rychlý a ostrý (5). Obr. 12: Schéma zavádění ph-metrické sondy Smitovou technikou. Proximální senzor je umístněn nad úroveň horního jícnového svěrače pomocí transnazální flexibilní endoskopie. (Upraveno podle Smit et al. Ambulatory ph measurements at the upper esophageal sphincter.) Vyhodnocování a interpretace ph-metrického záznamu Ne zcela standardizovaná je zatím interpretace výsledků ph-metrického záznamu. Jasné je, že ne každý pokles ph pod 4,0 vyvolá patologickou změnu. Teprve až určitý počet refluxů a/nebo splnění dalších charakteristik refluxů lze považovat za patologické. Závažnost refluxu můžeme hodnotit počtem refluxních epizod, pomocí frakčního času a pomocí tzv. Reflux area index (RAI) (obr. 2). Právě RAI je v současnosti považován za nejpřesnější parametr v hodnocení závažnosti EER (6). RAI je absolutní číslo (patologický je pokud je vyšší než 6,3), které odpovídá součtu ploch pod ph 4,0 všech refluxních epizod. Jeho výhodou je, že bere do úvahy i to jak výrazně kyselý reflux byl, nejen to jak dlouho trval (6). Ph-metrické vyšetření nám může dát v zásadě 3 základní výsledky: RAI = 0, t.j. není zaznamenána žádná extraezofageální refluxní epizoda u těchto pacientů je pravděpodobnost, že obtíže jsou způsobeny EER malá (10-15%) RAI > 6,3 znamená patologický EER 22

23 RAI 0,1 6,3 EER je možný. Tato skupina je nejhůře interpretovatelná a u pacientů z této skupiny často zůstává hlavním vodítkem závažnost subjektivních problémů a klinických nálezů na sliznicích hrtanu. Nevýhody ph-metrie Je nutné zdůraznit, že ani 24hodinová 2kanálová ph-metrie není ideální vyšetření a její výsledky je potřebné vždy posuzovat komplexně s výsledky dalších vyšetření (anamnéza, videolaryngoskopické vyšetření hrtanu event. diagnosticko terapeutický test). Nevýhody 24hodinové dvoukanálové phmetrie jsou: Sondu netoleruje asi 10% pacientů (9) U části pacientů (dle našich zkušeností u cca 30% pacientů) není výsledek ph-metrie zcela jednoznačný (RAI 0,1 6,3) Ph-metrie neodhalí slabě kyselý (ph 4,0 6,9) a mírně zásaditý (ph > 7,0) reflux, kterých význam se dostává do popředí v posledních letech a to zejména s potvrzením negativního působení pepsinu na sliznice ORL oblasti. Měření slabě kyselých a zásaditých refluxů je možné měřením jícnové impedance (4). Obr. 13: Ukazuje 3 možné parametry, kterými můžeme refluxní epizody hodnotit. Na obrázku jsou znázorněny 3 refluxní epizody (reflux 1, reflux 2, reflux 3). Jejich celkový frakční čas vznikne součtem časů f1 + f2 + f3, které představují čas trvání jednotlivých refluxních epizod. Reflux area index vznikne součtem ploch pod ph 4,0 (a1 + a2 + a3) jednotlivých refluxníxh epizod. Parametr, který nejvíce vypovídá o závažnosti refluxu je reflux area index. 7. Multikanálová intraluminální impedance a ph metrie Nový prostor dignostice RCHJ otevřela nová metoda vyšetření-multikanálová intraluminální impedance a ph metrie jícnu (MII-pH). MII-pH dokáže, jako jediná dostupná ambulantní metoda, zcela přesně monitorovat přítomnost i slabě kyselého nebo alkalického refluxu a výšku jeho propagace v jícnu. Patologie v oblasti horních cest dýchacích jsou způsobeny nejen refluxátem kyselým, ale i refluxy slabě kyselými či zásaditámi. Další výhodou oproti konvenční ph metrii je možnost rozlišení obsahu refluxátu. Simutánní měření jícnové impedance umožňuje rozlišit, zda jícnem prochází vzduch, tekutina, či 23

24 obsah smíšený. Zároveń ukáže směr průchodu obsahu jícnem a odliší zcela přesně polykání a refluxní episodu. Sonda k měření multikanálové impedance a ph metrie je opatřena jedním či dvěma senzory k měření ph a šesti až osmi senzory impedančními, mezi kterými dochází k měření jícnového odporu. Metodika zavedení sondy pro diagnostiku EER Pro diagnostiku extraesofageální refluxní choroby je nesmírně důležité správné zavedení sondy. Pro otorhinolaryngologická pracoviště je ulehčením kontrola zavedení sondy při nepřímé laryngoskopii. Abychom se mohli s jistotou spolehnout na to, že při 24 hodinové monitoraci budou zachyceny refluxní episody, které projdou přes horní jícnový svěrač, zkontrolujeme, že poslední dva impedanční senzory jsou umístěné těsně nad horním jícnovým svěračem. (viz obr. č. 14). (obr.14) Kontrolní zavedení sondy Zhodnocení významu MII ( multikanálové intraluminální impedance a ph metrie) Metoda jednoznačně diagnostikuje přítomnost refluxátu ve vyšších etážích jícnu a jeho průnik přes horní jícnový svěrač na sliznice dýchacích cest. Na rozdíl od dvoukanálové ph metrie zachytí nejen refluxy kyselé, ale i refluxy slabě kyselé či nekyselé. Zároveň odliší refluxát od obsahu polykaného. Je třeba mít na paměti, že při zavádění sondy pro diagnostiku EER nepostupujeme stejně jako gastroenterologové. Neakcentujeme tedy přesné umístění ph snímače 5cm nad dolní jícnový svěrač tak, jako při zavádění z indikace gastroenterologa, ale zajistíme polohu posledních dvou impedančních snímačů těsně nad horním jícnovým svěračem. Jinak nejze zachytit průnik refluxátu do oblasti horních dýchacích cest. Při vyhodnocování vyšetření zjišťujeme výsledek ph metrického vyšetření - De Meester skore. Dále hodnotíme počet kyselých, slabě kyselých a nekyselých refluxních příhod v oblasti nejvýše uložených impedančních snímačů. Důležitá je informace, zda vysoké refluxní příhody byly zaznamenány v poloze pacienta vleže či vestoje. Pro extraesofageální symptomatologii refluxní choroby je charakteristický vyšší počet refluxních episod ve stoje a v pohybu než vleže. To samo signalizuje, že etiologicky nehraje významnou roli inkompetence dolního jícnového svěrače. Neméně zásadní pro pochopení etiologie choroby je zjištění, zda refluxní epizody přicházejí ve spánku či pouze ve bdělém stavu. 8. Manometrie jícnu Sborník abstrakt a příspěvků Umělecký hlas 2010 Manometrie jícnu je neinvazivní komplementární vyšetřovací metodou, objektivizující poruchy motility jícnu. Postupným technickým vývojem je zdokonalováno technické provedení. Díky novým technologiím jsou používány stále dokonalejší měřící sondy.v současné době je k dispozici nová technologie multikanálového snímání motility jícnu pomocí kanálové tzv. highresolution manometrie (HRM). Nová technologie zpracování tlakových výkyvů dovoluje vytvoření spatio-temporálního plotu (Clouse-Staiano) s dokonalým grafickým převedením obrazu. Umožní vyhodnotit komplexně celý polykací akt počínaje horním svěračem, peristaltikou v těle jícnu a konče v oblasti LES. Výhody HRM oproti klasické manometrii - 1) rychlost provedení manometrie jícnu, posun katetru při polykání je možno již během vyšetření nebo post-procesingově eliminovat. Po korekci jsou data naprosto přesná a reprodukovatelná polknutí od polknutí, 2) detailní zachycení možných 24

25 dysmotitlit, například v tzv. transition-zoně jícnu 3) zcela jasné znázornění nitrohrudního a nitrobřišního uložení části LES, který je anatomicky nepřesně definovanou dynamickou strukturou a to i v případech velmi nízkých hodnot tlaků. Výsledky: Podle dostupných zkušeností existuje refluxní choroba jako přičina potíží pacientů, jejichž diagnostika a terapie spadá několika odborností - gastroenterologie, otorhinolaryngologie, pneumologie, alergologie, stomatologie. Řada pacientů má při stejné etiologii potíže gastroenterologické, jiná skupina pouze potíže z extraesofageálního refluxu a existuje skupina společných nemocných, kteří mají symptomy refluxní choroby v celé šíři. Jsou to jak symptomy typicky gastroenterologiecké- jako je pyrosa, tak příznaky z extraesofageálního refluxu. Nalézt příčinu RCHJ není jednoduché. Často je to patologie v jícnovém hiatu, v uvolnění závěsu a skluzný mechanismus kardie. To umožní vysunutí oblasti dolního jícnového svěrače do oblasti negativního tlaku v mediastinu a únik refluxátu. Pokud se reflux zastaví v těle jícnu, bývají příznaky v závislosti na objemu a charakteru refluxátu a rezistenci sliznice jícnu jen gastroenterologické, různé intenzity. Pokud dochází k úniku refluxátu až do hypofaryngu, můžeme mít obraz extraezofageální refluxní choroby. Často se setkáváme s nemocnými, kteří mají příznaky EER, avšak jejich dolní jícnový svěrač je v naprostém pořádku. Příčina refluxní choroby je zde neurovegetativní. Na vině jsou stresové mechanismy. Tato skupina nemocných se neobejde bez péče psychiatra. Diskuse a závěr: Diagnostické možnosti pro RCHJ jsou široké a celé spektrum jistě není třeba využít u klinicky jasných situací. Příznaky neúplné, nejasné, rozporné je dobré vysvětlit dalšími, nebo opakováním stejných vyšetření. Cestou k přesné diagnostice symptomů EER je měření jícnové impedance a ph. Problémem této diagnostiky symptomů EER však je, že charakteru onemocnění a jeho diagnostice nevyhovuje zcela přesně ani dvoukanálová sonda ph metrická ani sonda impedanční s jednokanálovým ph. Obě sondy splňují představy gastroenterologů a lékaři dalších odborností musí vyšetření modifikovat. Kvalitní vyšetření, které postihne refluxní chorobu jícnu v celém komplexu jejích možných symptomů a přesné umístění ph metrických i impedančních snímačů podle potřeb gastroenterologů i otolaryngologů a dalších odborníků, kteří se EER zabývají, naplňuje vyšetření impedance s dvoukanálovou či tříkanálovou ph metrickou sondou. V léčbě RCHJ se uplatňuje kromě režimových a dietních opatření hlavně medikamentózní léčba. Při neúspěchu konzervativní léčby chirurgická léčba a eventuálně radiofrekvenční ablace. V medikamentózní léčbě lze kromě symptomatické léčby antacidy a algináty použít hlavně inhibitory protonové pumpy, při nočním refluxu navíc H2 blokátory a případně léčbu kombinovat s prokinetiky. Z blokátorů protonové pumpy (PPI) jsou nyní v ČR dostupné tři: omeprazol, pantoprazol a lanzoprazol. Protonová pumpa je transmembránový protein umístěný v parietálních buňkách žaludeční sliznice. Zabezpečuje aktivní transport vodíkového iontu výměnou za K+ přes buněčnou membránu, proto se někdy nazývá H+/K+ ATPáza. Výsledkem je sekrece kyseliny chlorovodíkové. Inhibitory protonové pumpy potlačují sekreci HCl bez ohledu na typ původního stimulačního podnětu (histamin, acetylcholin, gastrin), protože jde o inhibici cílového sekrečního mechanismu. Inhibitory protonové pumpy (PPI) jsou do těla podávány jako prodrug proléčiva, která jsou na aktivní metabolit konvertována teprve vlivem kyselého prostředí v prostoru parietálních buněk. 25

26 Váží se kovalentní vazbou na cysteinová rezidua H+/K+/ATPázy. Pantoprazol se od ostatních PPI odlišuje vazebným místem k cysteinu 822, který se nachází v hlubších vrstvách buněčné membrány. Tato vlastnost pantoprazolu má za následek prodloužený účinek na inhibici tvorby žaludeční kyseliny. Existují data, která uvádějí poločas inhibice pro omeprazol hod., zatímco pro pantoprazol dvojnásobek, tj hod. PPI se liší také farmakokinetickými vlastnostmi. Biologická dostupnost je konstantně nejvyšší u lansoprazolu (80-91%), pantoprazol má dostupnost zhruba 77%. Omeprazol se vyznačuje nelineární farmakokinetikou, jeho biologická dostupnost se pohybuje v rozmezí 35-40% po první dávce a narůstá po opakovaném podávání k 65%. PPI se metabolizují v játrech a mají různý vztah k cytochromu P450. V důsledku odlišné cesty odbourávání se pak liší i v možných farmakologických interakcích, jejichž výskyt je nejnižší u pantoprazolu. Léčbu gastroezofageálního refluxu blokátory protonové buňky nelze zpochybnit jako léčbu akutní, epizodickou, v počátku obtíží. Dále je nutná jako léčba chronická v případě, že u pacienta nebyly nalezeny známky organického poškození dolního jícnového svěrače. Inhibitory protonové pumpy jsou aktivovány po stimulaci parietálních buněk potravou, proto by měly být PPI podávány nalačno, 30 minut před prvním jídlem dne. PPI jsou na trhu v ČR dostupné většinou ve formě kapslí, pantoprazol pak ve formě enterosolventních tablet.některé odborné poznatky a praktické zkušenosti poukazují na srovnatelný účinek PPI při shodných miligramech podané účinné látky, přestože definované denní dávky dle WHO jsou 20 mg omeprazolu, 30 mg lansoprazolu a 40 mg pantoprazolu. Dávkování jednotlivých PPI se řídí jejich dávkovacími schématy uvedenými v SPC (Souhrn údajů o přípravku). Chronická léčba inhibitory protonové pumpy však není racionální při významné klinice nálezu inkompetence kardie = hiatové kýly a při komplikacích typu krvácení, vředů a při Barrettově jícnu. Endoskopické způsoby léčby se jeví jako dlouhodobě neúčinné, protože nenapravují a také nemohou napravit patologii jícnového hiatu. Chirurgická léčba, laparoskopicky provedená antirefluxní plastika, je léčba miniinvazivní, bezpečná. Jejím efektem jsou: - stabilizace kardie pod bránicí - ruší se skluzný mechanismus kardie - obnoví polohu, délku a tlak dolního jícnového svěrače - zastaví přechodné relaxace dolního jícnového svěrače - časem normalizuje zlepší peristaltiku těla jícnu - zlepší luminální očistu Zlepšuje se nález nebo dokonce vymizí obraz Barrettova jícnu. Omezí se dráždění hrdla a u některých nemocných se zklidní GE refluxem provokované průduškové asthma. RCHJ je recidivující onemocnění s rekurencí 36-82% a je třeba pacienta takto informovat. Má komplikovanou etiologii, na které se podílí jak inkompetence dolního jícnového svěrače, tak složité mechanismy neurovegetativní. Tato choroba snižuje kvalitu života. Vzhledem k bohaté škále příznaků je nezbytná mezioborová spolupráce při diagnostice a terapii nemocných. Literatura 26

27 [1] Belafsky C.P., Postma N.G,Koufman A.J.: The Validity and Reliability of the Reflux Symptom Index (RSI).Journal of Voice, Vol.16, No 2,pp [2] Belafsky P.C., Postma G.N., Koufman J.A.: The Validity and Reliability of the Reflux Finding Score (RFS).Laryngoscope 2001., 111., [3] Altman, K. W., Radosevich, J. A.: Enexpected consequences of proton pump inhibitor use. Otolaryngol Head Neck Surg, 2009, 141, s [4] Dolina, J., Kala, Z., Prokešová, J., Kroupa, R., Procházka, V., Hep, A.: Nové možnosti v diagnostice refluxní nemoci jícnu. Čes a Slov Gastroent a Hepatol, 2009, 63, s [5] Postma, G. N., Belafsky, P. C., Aviv, J. E., Koufman J. A. Laryngopharyngeal reflux testing. Ear, Nose & Throat Journal, 2002, 81, 9, s [6] Reichel, O., Issing, W. J.: Impact of different threshold for 24-hour dual probe ph monitoring in patients with suspected laryngopharyngeal reflux. the Journal of Laryngology & Otology, 2008, 122, s [7] Smit, C. F., Tan, J., Davriese, P. P., Mathus-Vliegen, L. M. H., Brandsen, M., Schouwenburg, P. F.: Ambulatory ph measurements at the upper esophageal sphincter. Laryngoscope, 1998, 108, s [8] Vincent, D. A., Garrett, J. D., Radionof, S. L. et al. The proximal probe in esophageal ph monitoring: development of a normaive database. J. Voice, 2000, 14, s [9] Zeleník, K., Komínek, P., Stárek, I., Machytka, E.: Extraezofageální reflux (1. část) Epidemiologie, patofyziologie a diagnostika. Otorinolaryngologie a Foniatrie, 2008, 57, s [10] J.Poelmans J., Tack J.: Extraoesophageal manifestations of gastro-oesophageal reflux 2005 October; 54(10): doi: /gut [11] Doporučené postupy pro praktické lékaře [12] Refluxní choroba jícnu. Standardy České gastroenterologické společnosti-aktualizace

28 CHIRURGICKÁ LÉČBA HLASOVÝCH PORUCH (FONOCHIRURGIE) (Panelová diskuze) V. Chrobok, J. Dršata, B. Lorenc, P. Matoušek, J. Slípka, J. Traboulsi, M. Zábrodský Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku,pardubická krajská nemocnice a.s. 3 Otorhinolaryngologická klinika Fakultní nemocnice Hradec králové ORL a Foniatrická ambulance Pro Care a.s. 3 Otorhinolaryngologická klinika FN Ostrava 3 Otorhinolaryngologická klinika FN Plzeň 3 Otorhinolaryngologické oddělení Nemocnice Homolka 3 Otorhinolaryngologická klinika FN Praha Motol Fonochirurgie sdružuje operační techniky, které šetří hlas nemocného nebo korigují poruchy hlasu vzniklé jako následek strukturálních změn hlasivek nebo neuromuskulárního postižení hrtanu. Chirurgie poruch hlasu se skládá z ošetření lézí hlasivek a ošetření poruch pohyblivosti hlasivek. K chirurgické léčbě benigních lézí hlasivek slouží především direktní mikrolaryngoskopie, která má co nejvíce šetřit povrchový kryt hlasivek. Využívá techniky mikrolaloku, jejímž cílem je odstranit patologickou lézi hlasivky, která obvykle postihuje lamina propria superficialis, současně vytvořit podmínky pro tvorbu slizniční vlny při fonaci. Z chirurgie kostry hrtanu je především využívána medializace (aproximace) hlasivky, jedná se o tyreoplastiku typ I. Existují různé techniky a materiály, často je volen zevní přístup s vytvořením okénka v chrupavce štítné a zavedením silikonové protézy mediálně od chrupavky štítné, které vede k vytlačení paretické či atrofické hlasivky ke střední čáře. Fonochirurgickým výkonům předchází konzervativní léčba, při jejím neúspěchu je doporučena operace. Jedná se většinou o elektivní výkony, po kterých je nutná další péče foniatra nebo hlasového pedagoga. 28

29 29

30 MOŽNOSTI KONZERVATIVNÍ TERAPIE PORUCH HLASU (Panelová diskuze) J.Dubová 1, L.Šuchová, J.Sopko, E.Kastnerová, J.Vydrová 1, M. Honzíková 1 Hlasové a sluchové centrum Praha, MHC s.r.o. Foniatrické oddelenie Fakultná nemocnica FN Bratislava FMH ORL Basel ORL ambulance Plzeň MUCOS Pharma CZ,s.r.o. mhonzikova@mucos.cz V rámci kulatého stolu se budeme věnovat v jednotlivých sděleních následujícím tématům: 1. možnosti diagnostiky a léčby poruchy kmitání hlasivek 2.možnosti diagnostiky a léčby zánětlivých onemocnění hrtanu 3. možnosti diagnostiky a léčby nerovností (benigních lézí) na hlasivkách 4. možnosti diagnostiky a léčby poranění a dilatace hlasivkových cév Na přednesená témata budou navazovat ukázky zajímavých laryngostroboskopických nálezů a kazuistik, ke kterým bude probíhat diskuse. 30

31 31

32 HLASOVÁ TERAPIE (Panelová diskuze) Bendová O. 1, Vydrová J. 1, Szymiková R. 2, Kučera M. 3, Halíř M. 4 1 Hlasové a sluchové centrum Praha 2 Kabinet hlasové a mluvní výchovy DAMU 3 ORL ambulance-centrum léčby hlasových poruch 4 Péče o duševní zdraví o.s. Abstrakt: Hlasová terapie představuje souhrn základních (edukačních) i specifických technik používaných k nápravě hlasu. Zahrnuje i přístupy nepřímé, mezi které patří hlasový klid, hlasová hygiena, držení těla a postoj, relaxace, psychoterapie, fyzioterapie, akupunktura, joga apod. Cílem hlasové terapie je uvedení mluvního hlasu do stavu před nemocí. Hlasová terapie vychází ze znalosti anatomie a fysiologie a z pochopení patologicko anatomických a patofysiologických změn všech ústrojí, která se účastní na tvorbě hlasu. Hlasový terapeut musí znát a ovládat základní a specifické postupy a musí umět vybrat, modifikovat a aplikovat nejvhodnější techniky pro konkrétního pacienta. Musí být schopen je předvést a vysvětlit pacientovi, ve zpětné vazbě vnímat a rozeznat chyby i správnost provedení a podle toho obměňovat obsah i náročnost cvičení. Pro úspěšnou hlasovou terapii je nutná vzájemná spolupráce hlasového terapeuta s lékařem otorhinolaryngologie či foniatrem. Před zahájením hlasové terapie je nezbytné, aby byly diagnostikovány a léčeny poruchy hlasu, které lze zvládnout klasickými léčebnými postupy. Ke stanovení diagnózy a následnou hlasovou terapii jsou potřebná: 1. anamnestická data, 2. subjektivní hodnocení vlastního hlasu pacientem, 3. protokol, podle kterého percepčně hodnotíme vlastnosti hlasu, 4. zobrazovací metody k vyšetření hrtanu a kmitání hlasivek, 5. vyšetření z oblasti akustických metod. Současná metodika je komplexní a psychosomatická, využívá vědeckých poznatků v oblasti výzkumu hlasu a řeči, vychází z tradice pěveckých a mluvních hlasových technik, navazuje na ně a rozvíjí je a nikdy není definitivně uzavřená. Klíčová slova: hlasová terapie, hlasový terapeut Abstract: The voice thrapy represents a complex of both basic (educative) and specific techniques used mainly for the voice treatment. It includes indirect approaches where the voice repose, voice hygiene, posture correction, relaxation, psychotherapy, physiotherapy acupuncture, yoga belong, among others. The aim of voice therapy is voice recuperation to the condition before the illness onset. Voice therapy is based on basic anatomy and physiology knowledges and on understanding of pathological (both anatomical and physiological again) changes of all the systmes involved in voice formation. 32

33 Voice therapist must know and perform perfectly all the basic and specific procedures and must be able to choose, apply and modify the most appropriate techniques for any particular patient. He must be able to show and explain them to the patient and as a feedback he must percieve and recognise both the mistakes and correct performance and due to that he must change both the content and diffculties of exercises. For successful voice therapy there is absolute necessity of voice therapist collaboration with ENT and/or phoniatric specialist. Before the voice therapy beginning there is necessary to diagnose and treat those voice defects that are manageable by classical tehrapeutis approaches. To reach the diagnostics with following voice therapy there necessary: anamnestic data, subjective voice evaluation made by patient himself, a protocol in accordance of which the voice quality should be evaluated by perception by a professional, visual methods for larynx and vocal cords vibration evaluation, acoustic objective methods. Contemporary evaluation method is complex (psychosomatic approach including) and exploits knowledges from research of voice and speach, sums up traditions of singers and professional speakers techniques to which it is bound and develops them and never has been (and never will be) definitely concluded. Keywords: voice therapy, voice therapist Úvod Cílem hlasové terapie je obnovit funkci hlasu do akusticky příjemné kvality, která bude funkční pro obecnou komunikaci a pro účely zaměstnanosti. Hlasová terapie vychází ze znalosti anatomie a fysiologie a z pochopení patologicko - anatomických a patofysiologických změn všech ústrojí, která se na tvorbě hlasu podílejí. Pro výběr vhodných technik hlasové terapie je důležitá spolupráce hlasového terapeuta s lékařem otorhinolaryngologie či foniatrem. Před zahájením hlasové terapie je nezbytné, aby byly diagnostikovány a léčeny poruchy hlasu, které lze upravit medicínskámi postupy. V oblasti hlasové terapie používáme termíny: Edukace je hlasová výchova, vede k uvědomění si správného tvoření hlasu. Využívá základní postupy tvorby hlasu: práci s dechem a umístění hlasu v rezonanci, artikulaci podle výslovnostní normy daného jazyka (fonetika, ortoepie), práci se svalovým napětím těla (povolení x uvolnění x přepětí) a jeho držením, vnitřně hmatovými pocity a představivostí, se zpětnou vazbou edukátora. Reedukace je úprava postižené funkce hlasu. Vychází ze všech edukačních metod (práce s dechem, umístění hlasu v rezonanci, artikulace, práce se svalovým napětím a držením těla, atd.). Kromě toho si pomáhá specifickými postupy vypracovanými pro danou poruchu hlasu. Rehabilitace (hlasová terapie) je navrácení porušené funkce. Používá základní i specifické techniky edukace a reedukace včetně technik nepřímých, mezi které patří: hlasový klid, hlasová hygiena, držení těla a postoj, relaxace, psychoterapie, fyzioterapie, akupunktura, joga atd. 33

34 Hlasový terapeut musí znát a ovládat základní a specifické postupy a musí umět vybrat, modifikovat a aplikovat nejvhodnější techniky pro konkrétního pacienta. Musí být schopen je předvést a vysvětlit pacientovi, ve zpětné vazbě vnímat a rozeznat chyby i správnost provedení, a podle toho obměňovat obsah i náročnost cvičení. U poruch hlasu po léčbě a po rehabilitaci, tedy uvedení mluvního hlasu do stavu před nemocí, nastupuje hlasová edukace zaměřená na zkvalitnění a zlepšení hlasu a případně na odstraňování přetrvávajících problémů. V následující tabulce uvádíme přehled nepřímých i přímých technik používaných v současnosti v hlasové terapii. Tab.1. Tabulka je upravena a volně přeložena podle autorů: Marketta Sihvo,PhD a Ilter Denizoglu, MD (příručka k worshopu Lax Vox 2009) Nepřímé techniky Indirect techniques Hlasový klid (Voice rest) Hlasová hygiena (Vocal Hygiene) Dechová opora (Breath support) Přímé techniky Direct techniques Základní přístupy (General approaches) Dechová cvičení a cvičení vokálních funkcí (Vocal function exercises) Stemple Warm-up Accent method Estill voice therapy Lax-Vox Muscle Specific Voice therapy Singing techniques Rezonanční cvičení (Resonance therapy) Lessac, Boone, Cooper Specifické přístupy (Specific approaches) Hyperfunkční techniky (Hyperfuctional techniques) Facilitating approaches (Boone) Laryngeal Massage (Aronson) Breathy phonation(casper) Chewing approach(froechels) Stretch and flow Tech. (Stone) Five finger approach (Humdinger) Register glide Softening glottal Attack Hypofunkční techniky (Hypofunctional techniques) Lee Silverman Voice Th. Phonation by swallowing Isometric contrastion Techniky na snížení příliš vysokého hlasu (Changing pitch) Manuální manipulace Pitch gliding Ear training Using vegetative functions 34

35 Nepřímé techniky Indirect techniques Postoj (Posture) Alexander Feldenkrais Relaxace (Relaxation) Progressive relaxation Reciprocal Inhibition Stretching exercises Open throath Imaginaton Zpětná vazba (Biofeedback) Visual Auditory Kinesthetic Alternativní metody(alternative methods) Hypnosis Acupuncture Phytotherapy Přímé techniky Direct techniques Artikulační cvičení (Articulation exercises) Techniky pro afoniky (Techniques for aphonia) Inhalation phonation Using vegetative functions Masking Manual manipulation Techniky při paradoxním pohybu hlasivek (PVCM Therapy) Vocal granuloma therapy Ventricular dysphonia therapy Psychotherapy Techniky nepřímé zahrnují principy, které musí pacient všeobecně akceptovat. Jsou to zásady dodržování hlasové hygieny, nutnost rozmluvení či rozezpívání se před hlasovým výkonem, pochopení souladu mezi svalovým napětím v oblasti těla a postoje a mezi zcela volným výdechem při fonaci. Nelze opominout duševní a emoční rovnováhu. Techniky přímé obsahují základní postupy (principy správného nádechu, umístění hlasu v rezonanci, cvičení vedoucí k správné artikulaci toho kterého jazyka) a specifické postupy, které jsou vypracované pro každý typ hlasové poruchy zvlášť a vyžadují těsnou spolupráci s lékařem. Materiál a metodika Ke stanovení diagnózy a následné rehabilitaci hlasově postiženého pacienta jsou nezbytná: 1. anamnestická data 2. subjektivní hodnocení vlastního hlasu pacientem 3. protokol, podle kterého percepčně hodnotíme vlastnosti hlasu 35