Komparace kvality života v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Komparace kvality života v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Iva Ţivělová, CSc. Vypracovala: Tereza Šimonová Brno 2012

2

3 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma Komparace kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina vypracovala samostatně podle metodických pokynů vedoucí práce a s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne

4 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Ivě Ţivělové, CSc. za odborné vedení, pomoc a rady, kterými mi přispěla k vypracování této práce.

5 Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá zhodnocením kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina. Kvalita ţivota je posuzována dle vybraných indikátorů ekonomické výkonnosti, nabídky pracovních příleţitostí a zabezpečení sociálních a kulturních zdrojů. Závěrem práce je provedena komparace vybraných krajů. V Literární rešerši jsou definovány pojmy: region, kraj, regionální rozvoj, regionální politika a kvalita ţivota. Ve vlastní práci jsou charakterizovány sledované kraje a dále je provedena komparace v jednotlivých výše uvedených aspektech kvality ţivota. Na konci práce je vypracována SWOT analýza Královéhradeckého kraje a kraje Vysočina a je vyhodnoceno dotazníkové šetření. Klíčová slova Region, kraj, regionální rozvoj, regionální politika, kvalita ţivota, SWOT analýza, komparace Abstract This bachelor thesis is focused on evaluation of quality of life in Královéhradecký region and region Vysočina. Quality of life is examined according to selected indicators. These are economic productivity, job opportunity and provision of social and cultural sources. In conclusion the comparasion of selected regions is made. In literary part there are defined terms: region, county, regional development, regional politics and quality of life. In thesis are characterized followed region and after that the comparasion is made in individual indicators, which are mentioned above. SWOT analysis of Královéhradecký region and region Vysočina is made in the end of the thesis. The last part is evaluation of questionnaire in both regions. Key words Region, county, regional development, regional politika, quality of life, SWOT analysis, comparasion

6 Obsah 1 Úvod Cíl práce a metodika Cíl práce Metodika Literární rešerše Charakteristika regionu Typologie regionu Regionalizace Struktura regionů v České republice Charakteristika kraje Regionální rozvoj Pojetí regionálního rozvoje Regionální rozvoj a regionální politika Oblasti podpory regionálního rozvoje Regionální politika v České republice Program rozvoje regionů Program rozvoje krajů Kvalita ţivota Vnímání kvality ţivota Vymezení pojmu kvalita ţivota Rozsah pojetí kvality ţivota Vlastní práce Charakteristika kraje Vysočina Základní informace Přírodní podmínky kraje Administrativní členění a obyvatelstvo Charakteristika Královéhradeckého kraje Základní informace Přírodní podmínky kraje Administrativní členění a obyvatelstvo

7 4.3 Komparace krajů Vysočina a Královéhradeckého Trh práce Zdravotnictví Kulturní zdroje SWOT analýza kraje Vysočina SWOT analýza Královéhradeckého kraje Vyhodnocení dotazníků Závěr Seznam literatury Kniţní zdroje Internetové zdroje Právní předpisy Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek Seznam grafů Přílohy

8 1 ÚVOD Kvalita ţivota je velmi široký a obecný pojem, který je zkoumán v různých vědních oborech. Je posuzována z mnoha hledisek, zejména ekonomického, sociálního a environmentálního, které jsou vzájemně provázány. Hodnocením kvality ţivota se v prvé řadě zaobírá Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO). Ta kvalitu ţivota vymezuje jako: individuální vnímání vlastního ţivotního postavení v kontextu kulturního a hodnotového systému, ve kterém ţijeme, a vnímání našich vztahů k cílům, očekáváním, normám a zájmům. Kvalitu ţivota lze hodnotit jak z hlediska subjektivního, coţ je zaloţeno na osobních preferencích a potřebách, ale také objektivně na základě statistických dat. Další hodnocení kvality ţivota je dle Organizace spojených národů, která ji vyhodnocuje pomocí tzv. indexu lidského rozvoje. Ten kombinuje nejen ekonomické indikátory, ale také ukazatele související se zdravím a vzděláním. V práci budou uplatněny aspekty ekonomické, sociální a kulturní. Česká republika je členěna na 14 krajů, které vznikly k na základě Zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Pokud je kraj brán a vnímán pozitivně, stává se atraktivní a nastává příliv obyvatel. Díky tomu se vytvářejí vyšší hodnoty v ekonomice, které mohou být investovány do podpory v oblasti sociální, kulturní nebo ţivotního prostředí. Dochází také ke sniţování nezaměstnanosti a k růstu HDP. Česká republika, stejně jako ostatní země, se potýká s meziregionálními disparitami, které jsou kombinací mnoha faktorů. Tyto rozdíly jsou způsobeny zejména ekonomickou strukturou kraje, mírou nezaměstnanosti, příjmy obyvatel, sociální odlišností a spoustou dalších činitelů. K vyrovnávání těchto rozdílů mezi oblastmi slouţí regionální politika. Jejím nástrojem je Program rozvoje České republiky, který platí pro současné programové období Kraje poté v souladu s tímto programem vytvářejí vlastní programy rozvoje a navrhují tak opatření a intervenci pro stimulaci vyváţeného rozvoje. Kraje České republiky jsou rozděleny do několika skupin dle trendu vývoje, a to na kraje rychle se rozvíjející, rozvíjející se, kraje s nízkou dynamikou růstu, kraje zaostávající a kraje v poklesu. V rámci této práce bude komparována kvalita ţivota v Královéhradeckém kraji, který patří ke krajům s nízkou dynamikou růstu a kraje - 8 -

9 Vysočina, který spadá pod zaostávající regiony. Kvalita ţivota bude posuzována z hlediska ekonomického, sociálního a kulturního. 2 CÍL PRÁCE A METODIKA 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je vyhodnocení kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina z pohledu pracovních příleţitostí a zabezpečení sociálních a kulturních zdrojů. V teoretické části jsou definovány důleţité pojmy, které jsou úzce spojeny s problematikou kvality ţivota v krajích. Ve vlastní práci je posouzena kvalita ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina. Kvalita ţivota je hodnocena z hlediska socioekonomických faktorů. Nejprve je popsána základní charakteristika, přírodní podmínky a administrativní členění kraje. Vlastní práce dále srovnává trh práce v jednotlivých krajích. Pozornost je zaměřena na vývoj nezaměstnanosti, počty nezaměstnaných, počty volných pracovních míst a způsob hledání zaměstnání. Zabezpečení sociálních zdrojů zobrazuje situaci ve zdravotnictví, a to stavy počtu nemocnic, lůţek a pracovní neschopnosti. Poslední srovnávaný indikátor je kulturní, kdy práce řeší počty návštěvnosti knihoven a kulturních akcí. Za srovnávané období jsou vybrána léta 2005 aţ Cílem bakalářské práce je tedy shrnout jednotlivé přístupy kvality ţivota v těchto krajích. Závěrem práce je provedena SWOT analýza pro oba kraje, která vyústí v jejich slovní komparaci. Práce je podloţena i dotazníkovým šetřením zkoumaných charakteristik obou krajů. Dotazník byl sestaven na základě sledovaných aspektů kvality ţivota. Zabýval se oblastí trhu práce, zdravotnictvím a kulturním vyţitím v kraji. 2.2 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je nazvána Literární rešerše a praktická část Vlastní práce. V Literární rešerši jsou vymezeny základní pojmy jako region, regionalizace a definování pojmu kraj. Je zde také uvedena struktura regionů v České republice, a to z hlediska územně správních jednotek. Zobrazuje také členění statistických jednotek - 9 -

10 dle Evropské Unie. Literární rešerše definuje dále pojmy jako regionální rozvoj, jeho pojetí a oblasti podpory. S regionálním rozvojem úzce souvisí i regionální politika. Konkrétně se zaměřuje na regionální politiku České republiky. Poslední kapitolou Literární rešerše je definování pojmu kvalita ţivota. Jsou zde zobrazeny různé pohledy jejího vnímání, první zmínky kvality ţivota a rozsah pojetí. Při zpracování Literární rešerše bylo čerpáno z odborných publikací, knih, zákonů a internetových zdrojů. Seznam pouţité literatury je uveden na konci bakalářské práce. Druhá část, která je nazvaná Vlastní práce, v úvodu charakterizuje zkoumané kraje, kraj Královéhradecký a Vysočinu. Charakteristika kraje zobrazuje základní informace, přírodní podmínky, administrativní členění a obyvatelstvo jednotlivých krajů. Administrativní členění krajů je doloţeno jejich mapami. Další kapitola je věnována komparaci v jednotlivých aspektech, které byly v práci zkoumány. Jedná se o trh práce, sociální a kulturní zdroje v krajích. Práce srovnává faktory, které významně ovlivňují kvalitu ţivota. Konkrétněji nezaměstnanost, pracovní příleţitosti, volná pracovní místa a způsob hledání zaměstnaní. Z hlediska zabezpečení sociálních zdrojů zkoumá počty nemocnic, lůţek a pracovní neschopnosti. Z pohledu kulturních zdrojů se zabývá současnými moţnostmi a vyuţitím sítí knihoven a kulturních akcí. Za zkoumané období jsou vybrána léta 2005 aţ Zdrojem dat v praktické části je převáţně Český statistický úřad. Čerpání bylo zejména z údajů ze Statistických ročenek Královéhradeckého kraje a kraje Vysočina. Dále jsou vyuţity programové dokumenty jednotlivých krajů a vybrané internetové zdroje. Tato data byla pouţita pro zpracování, vytvoření a následné dopočítávání zkoumaných charakteristik. V důsledku toho byly vytvořeny grafy a tabulky, které zobrazují vývoj posuzovaných oblastí za sledované období. Nejprve je tedy představen vývoj jednotlivých ukazatelů a charakteristik obou sledovaných krajů. Na jejich základě byla poté provedena SWOT analýza pro kaţdý kraj zvlášť. SWOT analýza je v dnešní době nezbytnou součástí programových dokumentů. Je tvořena z anglických slov Strenghts (silné stránky) Weaknesses (slabé stránky) Opportunities (příleţitosti) Threats (hrozby). Hlavním úkolem této analýzy je vymezit současnou a očekávanou budoucí situaci, určit směr rozvoje a najít prostředky pro dosaţení stanoveného cíle. Na základě SWOT analýzy je provedena slovní komparace kvality ţivota obou krajů. Závěrem práce je provedeno vyhodnocení dotazníkového šetření, které souvisí se srovnávanými

11 indikátory. Byly sledovány charakteristiky týkající se pracovních příleţitostí v kraji, zdravotnictví a kulturního vyţití. 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1 Charakteristika regionu O vymezení definice pojmu region se odborníci snaţí uţ řadu let. V literatuře se můţeme setkat s mnoha variantami. Shodují se ale ve třech aspektech, a to: různá pojetí či koncepce prostoru, velikost a věcný obsah. Regiony se liší svou velikostí a vznikají na základě různých předpokladů. (Wokoun,2008) Obecně byl region definován jako oblast, část území s určitými vlastnostmi, vymezenou definovanými hranicemi. (Skokan, 2004) Existuje řada definicí pojmu region. V práci byla vybrána následující definice. Podle informací, které jsou zveřejněny na internetovém portálu Regionálních Informačních Servisů: Region je účelově vymezené území, jehoţ hranice jsou dány významnými funkčními vazbami (zejména v případě městského regionu) anebo společnými charakteristikami fyzikálními, přírodními, klimatickými, ekonomicko-sociálními, etnickými, jazykovými atd. Velikostně se region pohybuje od městského regionu aţ do velikosti území několika států, pro něţ lze vysledovat společné charakteristiky. [1] V 60. letech 20. století se pojem region dostává zřetelně do popředí celé řady vědních disciplín. Setkáváme se s ním v rovině politické, ekonomické, sociálně-kulturní, ekologické a strategické. (Toušek, 2008) Důleţité u pojmu region je definovat systém, a to z několika pohledů. Zaprvé region jako systém administrativního uspořádání. Zadruhé region jako systém fungování a reprodukce a poslední jako systém funkcí infrastruktury. Všechny systémy jsou neméně důleţité. V práci jsou proto vymezeny cíle, struktura a chování regionu: (Skokan, 2004) Hlavním cílem fungování systému region je maximální společenský uţitek z funkce tohoto systému, a to pro všechny zájmové skupiny na celém regionu

12 Struktura regionu záleţí na dané struktuře prvků v regionu. Mohou to být prvky fyzické (nerosty), biologické (fauna a flóra), ekonomické (podnikatelské subjekty). Ale také lidé ţijící na jednom místě, kteří jsou k sobě spojováni například rodinou, pracovní skupinou, zájmovou skupinou atd. (Skokan, 2004) Část chování regionu je povaţována za stěţejní část regionu. Patří sem činnosti jako průmyslová a zemědělská výroba, bydlení, doprava, školství, sociální péče sluţby, volný čas. Z těchto činností pak vyplývá pohled uspokojování potřeb lidí např. produkci, dopravu nebo bydlení včetně základních sluţeb, které funkci bydlení doplňují. (Skokan, 2004) Typologie regionu Podle významného německého geografa H. H. Blotevogela lze rozlišit regiony na reálné, které jsou jednoznačně lokalizovatelné regiony a na funkční regiony. První typ vystihuje například povodí řeky, naproti tomu funkční regiony jsou mnohem více specifické. Jde o městské regiony nebo o oblast trhu práce. (Wokoun, 2008) V regionálních vědách se často pouţívá rozdělení na regiony deskriptivní a normativní regiony. Deskriptivní můţeme dále dělit na homogenní a heterogenní, ty se vymezují díky situační analýze. Jak uţ název vypovídá, homogenní regiony vymezujeme na základě stejnorodých reprezentativních prvků, například vysoká míra nezaměstnanosti. (Wokoun, 2008) Vymezují se zpravidla ve fyzické geografii, například klimatické a biogeografické regiony. Setkáme se s nimi ale i v geografii zemědělství. Heterogenní region má své synonymum (nehomogenní, nodální, spádové, uzlové, funkční) U heterogenních regionů je kriterium intenzita vazeb mezi jádrem a zázemím, například spádové oblasti dojíţďky za prací. (Kolektiv autorů, 2008) Normativní regiony jsou vymezovány na základě poţadavků legislativy nebo exekutivy. Do této skupiny patří nejrůznější plánovací regiony anebo regiony se soustředěnou podporou státu. (Wokoun, 2008)

13 3.2 Regionalizace S typologií regionů úzce souvisí regionalizace. Ze striktně metodologického hlediska navazuje regionální typologie na regionalizaci. Regionalizací se rozumí činnost směřující k vymezení regionů. Má svůj individuální charakter proto, ţe souvisí s vymezováním územních jednotek podle různých vlastností a vztahů. Úkolem regionalizace je tedy určit typické rysy, procesy, způsoby vývoje a vazby, tak aby byly ukázány charakteristické znaky regionu. Lze rozlišovat regionalizaci fyzicko-geografickou, socioekonomickou, ale i regionalizaci v jednotlivých dílčích geografických odvětvích a regionalizaci průmyslu, zemědělství, doprav, sluţeb a maloobchodu, cestovního ruchu a rekreace, obyvatelstva. (Toušek, 2008) Struktura regionů v České republice Strukturu regionů v České republice rozlišujeme ze dvou hledisek. První je přirozená regionální struktura České republiky. Rozlišujeme tři stupně členění a to makroregiony, mezoregiony a mikroregiony. Náš stát lze chápat jako makroregion vyššího stupně. Je velmi jednotný z hlediska národnostního, politického a ekonomického. Česká republika se také ale rozkládá do dvou základních makroregionů niţšího stupně, a to Čechy, a Moravu s českým Slezskem. Tyto makroregiony jsou integrovány spíše z hlediska sociokulturního. (Kolektiv autorů, 2008) Mezoregiony jsou rozsáhlé územní jednotky, jejichţ soudrţnost je jen částečně vázána na prostorové vztahy obyvatelstva. Na území České republiky zaujímají cca 40 % - 60 % celé plochy. Důleţitými meziregionálními procesy jsou např. migrace obyvatelstva nebo dojíţďka do hierarchicky vyšších zařízení sluţeb. A konečně poslední mikroregiony. Jsou to územní celky, kde jsou uzavřeny nejintenzivnější regionální procesy, například dojíţďka za prací a za základními druhy sluţeb. Spojují více neţ 90 % aţ 95 % území České republiky. V současné době jsou jim velmi blízké územní obvody obecních úřadů s rozšířenou působností. (Kolektiv autorů, 2008)

14 Druhé vymezení je územně správní struktura České republiky. Při tomto vymezování se berou na vědomí různá kritéria např. minimální a maximální velikost územního správního celku, počet obyvatel, ekonomický, sociální a kulturní rozvoj, ale také třeba dopravní dostupnost. Dle KOLEKTIVU autorů (2008) se konkrétně pro vymezení vyšších územních samosprávných celků v České republice uplatňují tyto kritéria: významná centra se spádovým regionem, s rozvinutou infrastrukturou, dojíţďkou do zaměstnání a za sluţbami a migrační centra, fyzicko-geografické charakteristiky, zejména přírodní bariéry, reliéf, průběh vodních toků, lesní komplexy aj., historické a historicko-geografické aspekty, nutné zde reflektovat vývoj struktury a zemskou hranici mezi Čechami a Moravou apod., kvantifikovatelné poznatky o regionální struktuře České republiky, např. komplexní funkční velikost, počet obyvatel regionálního centra nad 80 tisíc, regionální, politické, kulturní a sociální vztahy v území v jejich historicky podmíněné souvislosti s určitými centry a jejich regiony (Kolektiv autorů, 2008) Díky výše uvedeným kritériím bylo zřízeno čtrnáct VÚSC ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky. (Kolektiv autorů, 2008) Kraje jsou v následujícím sloţení: 1. Hlavní město Praha, vymezený územím hlavního města Prahy; 2. Středočeský kraj, se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Prahavýchod, Praha-západ, Příbram a Rakovník. 3. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; 4. Plzeňský kraj se sídlem v Plzni, vymezený územím okresů Domaţlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov; 5. Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov; 6. Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem

15 7. Liberecký kraj se sídlem v Liberci, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily; 8. Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Trutnov; 9. Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí; 10. Kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Ţďár nad Sázavou 11. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, vymezený územím okresů Blansko, Brnoměsto, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo; 12. Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci, vymezený územím okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk; 13. Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě, vymezený územím okresů Bruntál, Karviná, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město; 14. Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, vymezený územím okresů Kroměříţ, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. (Kolektiv autorů, 2008, str. 78) NUTS úrovně v České republice: Úroveň NUTS 0 vyjadřuje stát Českou republiku úroveň NUTS 1 vyjadřuje území Českou republiku úroveň NUTS 2 regiony soudrţnosti, tj. sdruţené regiony, celkem jich je 8, a to Praha, Střední Čechy (Středočeský kraj), Jihozápad (Jihočeský kraj, Plzeňský kraj), Severozápad (Karlovarský kraj, Ústecký kraj), Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj), Jihovýchod (Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina), Střední Morava (Olomoucký kraj, Zlínský kraj) a Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj). úroveň NUTS 3 vyjadřuje kraje, tj. VÚSC (celkem 14). úroveň NUTS 4 (LAU 1) - vyjadřuje okresy (celkem 77). úroveň NUTS 5 (LAU 2) vyjadřuje obce. (Grospič, Louda, Vostrá, 2007)

16 3.2.2 Charakteristika kraje Ze začátku je důleţité upozornit na postavení a poslání vyšších územně samosprávných celků právě ve spojení s regionální politikou. Jejich realizace je v našem státě nejtěsněji spojena s územní veřejnou správou. Kraj je tedy vyšší územně samosprávný celek. Samotnou funkci krajů spravuje Zákon č.129/2000 Sb. o krajích. Rozdělení a počet krajů bylo uvedeno výše. Krajem je rozuměno územní společenství občanů, kterému náleţí právo na samosprávu, a která je vykonávána v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje. Kraj je veřejnoprávní korporací, vystupuje v právních vztazích pod vlastním jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Dále kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání téţ veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Kraj má vlastní majetek a hospodaří s ním samostatně za podmínek stanovených zákonem o krajích. ( 1) Kraj má dvojí věcnou působnost: Samostatná působnost, v níţ spravuje kraj své záleţitosti samostatně. Státní orgány mohou zasahovat jen, kdyţ dochází k porušování zákona. ( 14) Přenesená působnost je realizována jako výkon státní správy ve věcech, které jsou stanoveny zákonem. ( 29) 3.3 Regionální rozvoj Vyváţený rozvoj a stejně tak trvale udrţitelný rozvoj jsou nadřazenými vůči regionálnímu rozvoji, ale velmi úzce spolu souvisí, respektive z nich regionální rozvoj vychází. Po 2. světové válce je tomuto tématu věnovaná velká pozornost. Na počátku byl sledován pouze z hlediska ekonomického růstu, ale stal se z něj komplexněji pojímaný rozvoj lidský. Posun od ekonomického k lidskému rozvoji demonstruje vývoj měřítek hodnocení rozvoje. Ekonomická kritéria se stále hodně pouţívají, ale stále častěji v praxi i v odborné literatuře se setkáváme s alternativními ukazateli. Člověk v nich přestává být jednotkou, která v součtu představuje s ostatními podíl na HDP. Mnohem podstatněji vyjadřuje kvalitu lidského ţivota, ekologii či chudobu, index lidského rozvoje a index

17 lidské chudoby, oproti HDP na hlavu. Nastává zde otázka, zda lze zajistit vyváţený rozvoj nejen na globální úrovni, ale právě i na té regionální. S tímto souvisí právě koncept udrţitelného rozvoje, který byl formulován jiţ před delší dobou. Dle práce je povaţována za nejpodstatnější konference OSN v roce 1992 v Rio de Janeiru a v roce 2002 v Johannesburgu. Ale také na podzim roku 2005 zasedání Valného shromáţdění OSN. Všude byl udrţitelný rozvoj stavěn na třech pilířích - ekonomický, sociální a environmentální. V budoucnu moţná dojde k rozšíření o čtvrtý pilíř kulturní pilíř. (Jeníček, 2010) Pojetí regionálního rozvoje Regionální rozvoj lze chápat ve dvou základních pojetích, a to akademický a praktický přístup. Praktické pojetí regionálního rozvoje nalezneme především v činnostech krajských, městských, obecních úřadů a soukromých společnostech. Jedná se o vyšší vyuţívání a zvyšování potenciálu daného systematicky vymezeného prostoru, který vznikl v důsledku prostorové optimalizace socioekonomických aktivit a vyuţití přírodních zdrojů. Díky tomuto zvyšování se zlepšuje konkurenceschopnost soukromého sektoru, ţivotní úroveň obyvatel a stav ţivotního prostředí. Ukazatele, pomocí kterých lze měřit potenciál regionu jsou: hrubý domácí produkt na obyvatele, průměrné mzdy, míry nezaměstnanosti, vzdělanostní struktury, kvalita a dostupnost infrastruktury apod. Mnoţstvím a kvalitou nerostných surovin, znečištěním ovzduší, vod a půdy můţeme hodnotit přírodně-geografický potenciál. Druhý přístup, akademický, je občas nazýván regionalistikou a je typický pro akademickou sféru. Chápe regionální rozvoj jako aplikaci nauk. Obzvláště ekonomie, geografie a sociologie řeší jevy, procesy a vztahy systematicky vymezeného prostoru, který je ovlivněn přírodně-geografickými, ekonomickými a sociálními podmínkami v daném regionu. Důleţitými faktory regionálního rozvoje jsou geografická poloha, image či atraktivita oblasti pro podnikatele a pro celou Českou republiku. Dále mezi hlavní faktory regionálního rozvoje patří lidské zdroje (trh práce, kvalifikační struktura), ekonomická struktura a stav ţivotního prostředí. (Wokoun, 2008)

18 3.3.2 Regionální rozvoj a regionální politika Nadřazené pojmy jako byl vyváţený rozvoj a trvale udrţitelný rozvoj byly jiţ zmíněny. Nyní se práce bude zabývat vysvětlením pojmů regionální rozvoj, regionální politika a záleţitosti s nimi spojené. Pojetí regionálního rozvoje a regionální politiky se neustále mění. U regionální politiky se za posledních deset let změnily a přeformulovaly převáţně její cíle a cílové segmenty. Hlavním cílem regionální politiky v současnosti je sniţování rozdílů mezi regiony. (Stejskal, 2009) Současná prostorová ekonomie vymezuje zejména tyto příčiny meziregionálních rozdílů: přírodní podmínky; demografická situace; ekonomická struktura; relativně nízká mobilita pracovních sil; relativně nízká mobilita kapitálu; rigidita nákladů a cen; institucionální faktory, politická rozhodnutí, psychologické faktory Mezi další cíle patří efektivní a vyváţený rozvoj všech částí republiky a aktivace jejich nedostatečně vyuţívaného potenciálu, zejména pokud jde o hospodářský rozvoj a ţivotní podmínky obyvatel, moţnost pracovních příleţitostí, zvyšování kvalifikace a vzdělávání, dostupnost nejdůleţitějších sluţeb a to při současném respektování místních zvláštností, přírodních hodnot území a poţadavku tvorby a ochrany ţivotního prostředí. (Ţítek, 2002) Všechny tyto změny v pojetí regionální politiky vedou ke změnám v jejích definicích. (Stejskal, 2009) Můţeme si toho povšimnout na následujících dvou vybraných. Nejdůleţitější je ale jasné definování cílů a pouţití konkrétních a vhodných nástrojů

19 Definice: Regionální politika představuje všechny veřejné intervence, které vedou ke zlepšování geografického rozdělení ekonomických činností, resp. které se pokoušejí napravit určité prostorové důsledky volné tržní ekonomiky pro dosažení dvou vzájemně závislých cílůekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů. (Vanhove, Klaasen, 1987 In: Stejskal) Regionální rozvoj Regionální rozvoj je představován komplexem procesů probíhajících v sloţitém systému regionu. Pro ovlivňování a řízení těchto procesů je nezbytný systémový přístup. (Skokan, 2004) V nejuţším pojetí si pod pojmem regionální rozvoj lze představit pouze ekonomický rozvoj určitého územně definovaného celku. V současné době se pod tímto termínem obvykle chápe celkový růst socioekonomického potenciálu a úrovně regionu, aktivace vyuţití místního rozvojového potenciálu, zvyšování konkurenceschopnosti apod. Do praxe převedeno se jedná o cílenou, strategicky zaměřenou snahu místních aktérů, kteří se snaţí vylepšit místní sociální, ekonomické a environmentální úrovně, ale také celkovou kvalitu ţivota místních obyvatel. (Stejskal, 2009) Definice: Regionální rozvoj je představován komplexem procesů probíhajících v složitém systému regionu. Pro ovlivňování a řízení těchto procesů je nezbytný systémový přístup. (Skokan, 2004) Ministerstvo pro místní rozvoj má vlastní definici pro regionální rozvoj. Rozumí jím růst socioekonomického a environmentálního potenciálu a konkurenceschopnosti regionů vedoucí ke zvyšování životní úrovně a kvality života jejich obyvatel. V tomto ohledu jdu o dynamický a vyvážený rozvoj regionální struktury příslušného územního celku a jeho částí (regionů, mikroregionů) a odstraňování, popř. zmírňování regionálních disparit. (In: Stejskal, 2009)

20 3.3.3 Oblasti podpory regionálního rozvoje Mezi oblasti podpory regionálního rozvoje, které vymezuje zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje patří: a) Rozvoj podnikání, s cílem zlepšení hospodářské struktury a vytváření nových nebo stabilizaci ohroţených pracovních míst, b) rozvoj lidských zdrojů a další opatření v oblasti trhu práce, například zvyšování kvalifikace, zabezpečování vzdělávání a rekvalifikací, zajišťování souladu dosaţeného vzdělání a kvalifikace s potřebami trhu práce a hospodářského a sociálního rozvoje regionu, c) výzkum a technologický vývoj přispívající k celkovému rozvoji regionu se zřetelem na podporu zavádění nových technologií a inovací a posilování kapacit výzkumu a vývoje tam, kde je to pro rozvoj regionu nutné, d) rozvoj cestovního ruchu, e) zlepšování vybavení regionu infrastrukturou a zajištění dopravní obsluţnosti, f) rozvoj tělovýchovných, sportovních a mládeţnických aktivit a kultury včetně památkové péče, pokud vytváří nová pracovní místa, g) rozvoj občanské vybavenosti, včetně zařízení pro tělovýchovu, mládeţ a aktivity občanů v jejich volném čase, rozvoj sluţeb s cílem uspokojování potřeb občanů v únosně dostupné vzdálenosti, h) rozvoj sociálních sluţeb, i) zajištění dostupnosti a zlepšování úrovně poskytování zdravotnických sluţeb, j) opatření k ochraně ţivotního prostředí, omezování vlivů narušujících krajinu a udrţení kulturní krajiny, k) vznik právnických osob a tvorbu programů v regionu slouţících k jeho celkovému rozvoji, l) provádění pozemkových úprav

21 3.3.4 Regionální politika v České republice Regionální politika v České republice nemá aţ tak historické kořeny jako tomu je u zemí např. Velké Británie či Itálie. V našem státě byl základ ukotven teprve v roce 2000 souborem zákonů přijatých v souvislosti se zaváděním krajského zřízení. Klíčové byly pro regionální politiku následující zákony: zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích a zejména pak zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje, v platném znění. Mezi významné dokumenty strategického významu patří zejména: Strategie regionálního rozvoje ČR, Národní rozvojový plán, Regionální operační program Strategie regionálního rozvoje Strategie regionálního rozvoje je základní dokument regionální politiky v České republice na úrovni státu. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) je dle zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky a dalších odvětví jako např. bydlení, cestovní ruch a územní plánování, která rovněţ významně ovlivňují rozvoj regionů. Na základě toho formuluje zásady regionální politiky ČR a podniká základní koncepční a realizační kroky k jejich naplnění. Základní dokument obsahuje zejména: analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku silných a slabých stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, strategické cíle regionálního rozvoje v ČR, vymezení státem podporovaných regionů, doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti. [2]

22 3.3.5 Program rozvoje regionů Programy rozvoje regionů jsou sestavovány na popud regionální samosprávy, orgánů státní správy, sdruţení obcí, ale i za moţné podpory ústředních správních orgánů, například Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Nás bude zejména posléze zajímat program rozvoje kraje. Slouţí k překonávání rozdílů mezi jednotlivými regiony. Obecným cílem programu rozvoje regionu je diagnostikovat území, identifikovat rozvojové předpoklady a problémy, vypracovat strategii regionálního a municipálního rozvoje regionu a poskytnout náměty na projekty k podpoře hospodářského a sociálního rozvoje regionu. (Kolektiv autorů, 2008, str. 180) Program by měl slouţit nejen pro rozvoj budoucího podnikání a osídlení, ale měl by být převáţně šetrnější vůči kvalitám ţivotního prostředí. Velký důraz je kladen na principy trvale udrţitelného rozvoje. Velmi důleţitý je obsah v programu rozvoje regionů. Jeho doporučená struktura je následující: Analýzy: např. region ve vnějších vztazích, demografická situace, vztah průmyslu, zemědělství, občanské a technické infrastruktury, cestovní ruch a rekreace k rozvojovým moţnostem, rozpočtová a majetková situace, SWOT analýza. Syntéza a závěr: rozvojové problémy, rozvojové předpoklady, kategorizace sídel z hlediska rozvojové perspektivisty, strategie regionálního a municipálního rozvoje, očekávaný rozsah investování, náměty na rozvojové projekty a práce s programem Program rozvoje krajů Jednotlivé kraje vypracovávají programy rozvoje kraje (PRK). Tyto programy mají podobnou strukturu, která zajišťuje srovnatelnost mezi jednotlivými kraji. Program rozvoje kraje (PRK) je základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. Lze jej charakterizovat jako program cílených opatření, které byly přijaty pro stimulaci ekonomického a sociálního rozvoje kraje. [3] Sestavuje se většinou na období čtyř let. Program rozvoje kraje obsahuje analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku slabých

23 a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry jeho rozvoje. Dále vymezení regionů uvnitř územního obvodu kraje, jejichţ rozvoj je třeba podporovat s ohledem na jeho vyváţený rozvoj spolu s uvedením problémových oblastí, na něţ má být podpora zaměřena, včetně navrhovaných opatření. A také úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury, ţivotního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti. [4] 3.4 Kvalita života Vnímání kvality života Otázkou kvality ţivota se zajímali lidé od pradávna i kdyţ to, co my dnes nazýváme kvalitou ţivota, nazývali poněkud odlišně. Dnes se jejím studiem zabývají odborníci z různých sfér lidské činnosti, jako je medicína, sociologie, ekonomie, politologie apod. I přes veškerý zájem odborníků a široké veřejnosti je velmi obtíţné tento pojem přesně definovat. Kvalitu ţivota můţeme vnímat z různých hledisek a také kaţdý jedinec, který má své priority, ji vnímá rozdílně. (Payne, 2005) Kvalita ţivota je sloţitý a velmi široký pojem. Je těţko uchopitelný pro svou multidimenzionalitu a komplexnost. Dotýká se pochopení lidské existence, smyslu ţivota a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný ţivot člověka. Komplexní pohled na ţivot postihuje jak vnější podmínky, tak i vnitřní rozměry člověka. (Payne, 2005) Při studiu kvality ţivota je třeba brát v úvahu vývoj, proměny v prostoru a čase, společenské souvislosti, historické a kulturní kořeny, civilizační i generační změny. Kvalita ţivota je také o potřebách, jejich uspokojování, o hodnotách, o individuálních ţebříčcích hodnot. Vnitřní potřeby člověka jsou individuální, mění se v čase a ve vztahu k prostředí. A. H. Maslow vypracoval stupňovité řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle jejich naléhavosti pro člověka. Kaţdý člověk má své potřeby různě rozvinuté, kaţdý více či méně upřednostňuje něco jiného. Maslow říká, ţe potřeba vyšší se objevuje aţ po uspokojení potřeb niţších. Základní hierarchie je tvořena potřebami: fyziologické potřeby jíst, spát, dýchat, aj.,

24 potřeby bezpečí a jistoty fyzická, rodinná, příjmová aj. bezpečnost, sociální potřeby přátelství, láska, aj., potřeba uznání, potřeba seberealizace. (McClelland, 1975) Jak uţ práce naznačuje, pojem kvalita ţivota je široký a velmi sloţitý k definování. Pro práci byla vybrána definice podle WHO- Světové zdravotnické organizace: Kvalita života je jedincova percepce jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí. ( Vymezení pojmu kvalita života První zmínka pojmu kvalita ţivota se objevila roku 1920 v práci, zabývající se ekonomií a sociálním zabezpečením. Tuto práci napsal Pigou. Zkoumal dopad státní podpory pro sociálně slabší vrstvy na jejich ţivot a také na státní rozpočet. Nedosáhl ţádného ohlasu, a tak se termín objevuje aţ po druhé světové válce z důvodu dvou událostí. Světová zdravotnická organizace rozšířila definici zdraví, coţ vedlo k diskusím o měřitelnosti tohoto konceptu. Zahrnovala totiţ fyzickou, sociální ale i duševní pohodu. Druhá událost se týkala sociální nerovnosti, která rostla a v 60. letech 20. století došlo k několika sociálním hnutím a politické iniciativě. V této době ve Spojených Státech Amerických se do popředí dostává spolupráce a pomoc rozvojovým zemím a také úcta k menšinám. Pozornost se začíná soustřeďovat také na zodpovědnost v medicíně. V Evropě se pojem kvalita ţivota objevil v programu Římského klubu. Tato nevládní organizace odsuzovala zbrojení, ale hlavně hledala způsoby humanizace světa a člověka. Jednou z jejich aktivit bylo programové zvyšování ţivotní úrovně lidí a jejich kvality ţivota. Po programovém prohlášení vyšlo v 70. letech mnoho publikací zabývajících se definováním pojmu kvalita ţivota. Jelikoţ se do popředí dostával ekonomický růst a rozvoj vědy a techniky, začala se kvalita ţivota řešit mnohem výrazněji. (Vaďurová, 2005) Všechny pokusy vymezit pojem kvalita ţivota měly společný problém, a to definovat indikátory skutečné kvality ţivota. W. Forrester (In: Halečka, 2001) jako první

25 vymezuje faktory spojené s kvalitou ţivota: zabezpečení potravinami, zabezpečující ţivotní standard, finance, stav znečištění ţivotního prostředí a hodnota růstu počtu obyvatel. V roce 1961 OSN rozšířila tyto faktory na počet 12 a označila je jako podmínky ţivota. V roce 1974 Evropská komise OSN uspořádala sociální indikátory do osmi skupin: zdraví kvalita pracovního prostředí, pocit sociální jistoty, fyzikální kvalita ţivotního prostředí, nákup zboţí a sluţeb, moţnosti trávení volného času, moţnost účasti na společenském ţivotě, moţnosti rozvoje osobnosti Rozsah pojetí kvality života Měření kvality ţivota se nesoustřeďuje pouze na jednotlivce. Engel a Bergsma (In: Křivohlavý, 2002) rozlišují tři odlišné oblasti: Makro-rovina Na této rovině se řeší otázky kvality ţivota z hlediska velkých společenských celků například daný stát. Jde zde o nejhlubší zamyšlení nad touto problematikou. Řeší se problémy spojené s bojem proti terorismu, epidemie, hladomor apod. Mezo-rovina Tato úroveň je pravý opak makro- roviny. Jedná se tedy o měření kvality ţivota v malých sociálních skupinách např. škola, podnik. Do popředí se dostávají otázky sociálních věcí a vzájemných vztahů mezi lidmi, ale také uspokojování nebo neuspokojování základních potřeb jedince či skupiny. Personální rovina Ve středu zájmu stojí ţivot jednotlivce. Dbá se na subjektivní hodnocení zdravotního stavu, bolesti, spokojenosti apod. Díky subjektivnímu pohledu bereme v potaz také osobní hodnoty jednotlivce, jeho preference, představy a pocity

26 Rovina fyzické existence Tato čtvrtá rovina je dle autorů Engela a Bergsmy objektivní záleţitostí, protoţe se zde jedná o pozorovatelné chování druhých lidí. Toto chování je objektivně měřitelné a srovnatelné, ale postrádá dimenzi, která je pro hlubší pojetí kvality ţivota nezbytná. (Vaďurová, 2005) Jedním z důleţitých ukazatelů kvality ţivota je v současné době index lidského rozvoje (Human Development Index HDI), na základě kterého můţeme například srovnávat jednotlivé země z hlediska rozvoje lidského faktoru. Tento index je uveřejňovaný ve známé statistické publikaci Zpráva o lidském rozvoji (Human Development Report) od roku 1990 pod záštitou UNDP (United Nations Development Programme). Je vypočítáván na základě tří kategorií faktoru: Lidské zdraví (index očekávané délky ţivota - IODZ) Úroveň vzdělanosti (index vzdělání IV) Hmotná ţivotní úroveň (index HDP - IHDP) < V současné době jsou náklady na kvalitu ţivota vyšší a posuzují se hlavně z ekonomického hlediska a z hlediska ţivotního prostředí. I Evropské společenství se zabývá vyšší kvalitou ţivota: cílem Evropy je vytvořit konkurenceschopnou ekonomiku založenou na znalostech, které podporují trvale udržitelný hospodářský růst, plnou zaměstnanost a sociální soudržnost. Prosazují se následující priority: zajištění plné zaměstnanosti, vytvoření nové ekonomické dynamiky, zavedení bezpečných a trvale udrţitelných důchodových systémů, rozvoj evropské strategie pro odstraňování meziregionálních disparit, kontrola kvality veřejných výdajů a dlouhodobá udrţitelnost veřejných financí, stimulace evropského výzkumu, podpora investic do lidských zdrojů (Svobodová 2006, In: Dţuka)

27 4 VLASTNÍ PRÁCE Ve Vlastní práci byla čerpána data, která vydává Český statistický úřad. Tyto údaje byly dále zpracovány do tabulek, grafů a byly podkladem pro další výpočty. 4.1 Charakteristika kraje Vysočina Základní informace Kraj Vysočina se nachází v rámci České republiky v samotném centru. Sousedí s krajem Jihočeským, Středočeským, Pardubickým a Jihomoravským. Spolu s Jihomoravským krajem tvoří oblast NUTS 2 za účelem podpory regionálního rozvoje. Je pro něj charakteristická členitost území, řídké osídlení a vyšší nadmořská výška. Rozdrobená sídelní struktura přispívá v některých případech k vylidňování menších obcí a odchodu mladých a kvalifikovaných obyvatel, coţ bude v práci řešeno později. [5] Rozloha kraje: km², zabírá asi 9 % celkové rozlohy České republiky Počet obyvatel: (ke konci roku 2010) Počet obcí: 704, z toho 33 měst, 2. nejvyšší počet mezi kraji Hustota zalidnění: 75,7 obyv./km² Statutární město: Jihlava Průměrná hrubá mzda: Kč (k 1. polovině roku 2011) HDP/obyv.: Kč ( ke konci roku 2010) [6] Přírodní podmínky kraje Kraj Vysočina se nachází při historických hranicích Čech a Moravy. Převáţná většina kraje se rozkládá na území Českomoravské vrchoviny. Ta má u nás nejzachovalejší přírodu. Charakterem vrchoviny jsou především Ţďárské vrchy a také Javořická vrchovina, jejíţ nejvyšší vrchol jsou Javořice (836m.n.m). Na území kraje pramení důleţité české i moravské řeky. Patří k nim Sázava, Doubrava, Ţelivka, Neţárka, Jihlava, Svratka, Oslava a Moravská Dyje. Prochází zde také hlavní evropské rozvodí Labe- Dunaj. Na řadě vodních toků byly vybudovány vodní nádrţe, které slouţí k zásobárně vody. Jde především o přehradu Vír na Svratce, která zásobuje brněnské obyvatelstvo a vodní nádrţ Švihov na Ţelivce zásobující Prahu a okolí. V kraji se také nachází velké mnoţství rybníků. Největší z nich je Velké Dářko, které se rozprostírá u Ţďáru nad Sázavou

28 Podnebím se řadí spíše ke chladnějším oblastem České republiky. Průměrná roční teplota se zde pohybuje mezi 5-7 o C. [7] Do severní části Vysočiny zasahuje Chráněná krajinná oblast Ţďárské vrchy s celkovou rozlohou 709 km² a Chráněná krajinná oblast Ţelezné hory. Na území kraje existují také čtyři národní přírodní rezervace, a to NPR Ransko, NPR Velký Špičák, NPR Zhejral a NPR Mohelenská hadcová step. Mezi naprosté unikáty v kraji patří památky UNESCO. Jde o kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Ţďáru nad Sázavou, renesanční Telč a Třebíč s bazilikou sv. Prokopa a zachovalým ţidovským městem. [8] Administrativní členění a obyvatelstvo Území Kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů. Okresy jsou následující Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Ţďár nad Sázavou. Dále se člení na 15 správních obvodů, obcí s rozšířenou působností (Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Ţďár nad Sázavou) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů. [9] Základní samosprávnou jednotkou jsou obce, kterých je v kraji 704 (stav od 1. ledna 2005). Statut města má v současnosti 34 obcí kraje, coţ je v rámci České republiky vzhledem k velikosti regionu mírně podprůměrné. K 1. lednu 2011 ţilo na Vysočině téměř 515 tisíc obyvatel, coţ mezi kraji České republiky představuje třetí nejniţší lidnatost. V obyvatelstvu kraje mírně převaţují ţeny. V roce 2010 se o něco sníţil počet narozených dětí, výraznější byl nárůst počtu rozvodů. Jihlava je administrativním centrem a zároveň jediným městem, které přesahuje počet obyvatel nad 50tis. Je to také krajské město. Dalšími většími obcemi na regionální úrovni patřícími do skupiny měst s 20 50tis. obyvateli jsou Třebíč, Havlíčkův Brod a Ţďár nad Sázavou. [13]

29 Zdroj: Charakteristika Královéhradeckého kraje Základní informace Královéhradecký kraj leţí v severovýchodní části Čech. Hranici kraje tvoří z více neţ jedné třetiny státní hranice s Polskem, která je dlouhá 208 km. Se sousedními Libereckým a Pardubickým krajem tvoří oblast Severovýchod, která patří mezi tři největší oblasti v republice jak rozlohou, tak počtem obyvatel. Posledním sousedem je kraj Středočeský. Hradec Králové je krajská metropole. [13] Rozloha kraje: km², zabírá asi 6 % celkové rozlohy našeho státu Počet obyvatel: obyvatel (ke konci roku 2010) Počet obcí: 448, z toho 48 měst Hustota zalidnění: 117 obyv./km² Statutární město: Hradec Králové

30 Průměrná hrubá mzda: (k 1. polovině roku 2011) HDP/obyv.: Kč ( ke konci roku 2009) [10] Přírodní podmínky kraje Na severu a severovýchodě se rozkládají pohoří Krkonoše a Orlické hory, které na jihu a jihozápadě přecházejí do úrodné Polabské níţiny. Obě pohoří jsou od sebe odděleny Broumovským výběţkem. V okolí se nachází skalní města, a to Teplické a Adršpašské skály, Broumovské stěny, Kříţový vrch a Ostaš. Tato oblast patří mezi nejrozsáhlejší a nejkvalitnější zásobárny pitné vody v České republice. Hlavními vodními toky jsou Labe a jeho přítoky Orlice a Metuje. Téměř celé území kraje spadá do povodí Labe, jen okrajová část Broumovského výběţku k povodí Odry. Nejvyšším vrcholem kraje je Sněţka (1 602 m n. m.) v Krkonoších, která je zároveň nejvyšší horou České republiky. Na území kraje se nachází Krkonošský národní park, tří chráněné krajinné oblasti a dále 111 maloplošných chráněných oblastí. Průměrná roční teplota v tom kraji se pohybuje kolem 9 o C Administrativní členění a obyvatelstvo Území kraje je tvořeno pěti okresy, a to Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Trutnov. V Královéhradeckém kraji bylo k zřízeno 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 35 správních obvodů obcí s pověřeným úřadem. [13] Na území kraje je dohromady 448 obcí, z nichţ má 48 statut města a 10 statut městyse. Hradec Králové je hlavním centrem kraje a statutárním městem. Ţije zde obyvatel. Druhým největším městem s obyvateli je město Trutnov a nad 20 tisíc obyvatel má ještě město Náchod. Nejmenším městem je Stárkov s 640 obyvateli. Průměrná rozloha obce je ha a průměrný počet obyvatel v obci dosáhl osob. Královéhradecký kraj má ze všech krajů v republice druhý největší podíl obyvatel ve věku nad 65let (15,7 %). První místo zaujímá hlavní město Praha (15,8 %). Průměrný věk činí (40,9 roků). Vysokou věkovou strukturu v porovnání s krajským průměrem má kraj v okresech Hradec Králové a Jičín.[7]

31 Zdroj:

32 4.3 Komparace krajů Vysočina a Královéhradeckého Trh práce Následující kapitola je věnována vybraným ekonomickým indikátorům. Zachycuje míru nezaměstnanosti, volná pracovní místa a vývoj hrubé mzdy. Tyto ukazatele nejlépe vystihují situaci v kraji, co se týče trhu práce. Ukazují vybavenost a dostupnost pracovních příleţitostí a nastiňují ţivotní standardy v daných krajích Hospodářství v kraji Vysočina Přírodní podmínky tohoto kraje ovlivnily jeho hospodářský vývoj. Jelikoţ se kraj Vysočina rozkládá převáţně ve vyšších oblastech, průmyslová revoluce v devatenáctém století proběhla s menší intenzitou, neţ tomu bylo v regionech nacházejících se v níţinách. Také proto si zde zemědělství a lesnictví stále zachovává silnou pozici a tradici. Podíl primárního sektoru na tvorbě HDP je neobvykle vysoký ve srovnání ostatními kraji. Svědčí o tom i vysoká zaměstnanost v tomto sektoru, která podle odvětvové klasifikace CZ-NACE dosáhla v roce ,1 %. V rostlinné výrobě zaujímá nejdůleţitější postavení pěstování brambor. Tvoří 34 % produkce České republiky. V ţivočišné výrobě je intenzivní chov prasat, na který navazuje zpracovatelský průmysl v masokombinátech, z nichţ největší jsou Kostelecké uzeniny. V současné době se kraj řadí mezi zaostávající regiony. I přesto ţe má kraj spíše zemědělský charakter, najdeme zde i tradiční průmyslová odvětví, a to kamenoprůmysl, dřevozpracující, textilní a strojírenský průmysl. Zahraniční investory lákají města, která leţí v blízkosti dálnice D1. Hlavní podíl na tvorbě HDP má zpracovatelský průmysl. Nevětší zásluhy patří podniku Bosh Diesel, který sídlí v Jihlavě. Největší zastoupení má automobilový průmysl s podílem 18,1 %, dále kovozpracující a strojírenský průmysl. Ojedinělá poptávka je po uranové rudě, která stále roste. Této poptávky vyuţívá důl obec Roţná, ve které se nachází poslední uranový důl ve střední Evropě. K nejvýznamnějším energetickým zdrojům České republiky patří jaderná elektrárna Dukovany, která se rozkládá jihovýchodně od města Třebíč. (Toušek, 2005,

33 Hospodářství v Královéhradeckém kraji Královéhradecký kraj lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s bohatě rozvinutým cestovním ruchem. Co se týče průmyslu, má v kraji největší zastoupení zpracovatelský průmysl, zejména textilní výroba a výroba elektrických a optických zařízení. Mezi další úspěšná průmyslová odvětví patří strojírenský a automobilový průmysl a farmacie. V zemědělství dominuje rostlinná výroba pěstování obilovin, zejména ječmen a pšenice. Chov skotu a prasat je v ţivočišné výrobě nejrozšířenější. Na území kraje se nachází výzkumné ústavy, pracoviště Akademie věd ČR, regionální hospodářské komory, regionální rozvojová agentura, regionální kancelář agentury CzechInvest, vědeckotechnické parky a různé poradenské organizace. Také technologické centrum se sídlem v Hradci Králové, vyhovuje potřebám inovačních firem, díky svým kvalitním sluţbám Nezaměstnanost v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina Míra registrované nezaměstnanosti Podle Českého statistického úřadu míra registrované nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce na disponibilní pracovní síle (v %), kde čitatel a jmenovatel jsou ukazatele konstruované podle určitých algoritmů. Situaci na trhu práce konkrétně vývoj nezaměstnanosti je do značné míry ovlivňován hospodářským vývojem. Zpomalení ekonomického růstu s sebou přináší zvyšování míry nezaměstnanosti a naopak se zvýšením tempa růstu nezaměstnanost klesá. Následující graf č. 1 srovnává vývoj nezaměstnanosti v letech , a to nejen v obou krajích, ale i v celé České republice. Od roku 2005 následovalo období ekonomické konjunktury s klesající nezaměstnaností. Zlom v tomto trendu nastal na Vysočině na rozdíl od České republiky jiţ na podzim roku 2008, kdy nárůst nezaměstnanosti byl spolu s kraji Libereckým a Pardubickým nejvyšší v rámci všech krajů. Na Vysočině byla míra nezaměstnanosti poprvé vyšší neţ celorepublikový průměr. Míra registrované nezaměstnanosti je v kraji Vysočina výrazně vyšší. Lepší statistiku ukazuje kraj Královéhradecký, a to o 1,4 %. V průměru se nezaměstnanost za sledované období pohybovala okolo 8 % v kraji Vysočina a 6,6 % v Královéhradeckém kraji