USNESENÍ. č. j. 6 To 68/

Transkript

1 č. j. 6 To 68/ USNESENÍ Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. října 2018 stížnost státního zástupce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , č.j. 43 T 5/ , a rozhodl takto: Podle 149 odst. 1 písm. b) tr.ř. se napadené usnesení zrušuje a Krajskému soudu v Brně se ukládá, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Dne podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, obžalobu na obviněné Vladimíra VXXXXX, Františka RXXXXX a Luďka KXXXXX pro trestnou činnost, stručně řečeno, spočívající v tom, že Vladimír VXXXXX jako jednatel společnosti Desire invest, s.r.o., provozující fotovoltaickou elektrárnu podal dne u Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ) žádost o udělení licence fotovoltaické elektrárně Pacov, přičemž k navození zdání, že výrobna splňuje veškeré podmínky pro udělení licence dle energetického zákona, zajistil vypracování a předložení obsahově nepravdivých dokumentů, které měly dokladovat úplné dokončení díla a jeho způsobilost k bezpečnému provozu, konkrétně Výchozí revizní zprávu zpracovanou revizním technikem Františkem RXXXXX a dále Protokol o předání stavby, podepsaný Luďkem KXXXXX, v postavení předsedy představenstva společnosti FIERA, a.s., která ztělesňuje realizační firmu pro zakázku montáže a dodávky Fotovoltaické elektrárny Pacov. Tímto způsobem pak obviněný Vladimír VXXXXX uvedl v omyl pracovníky ERÚ, neboť elektrárna nebyla do stavu deklarovaného v předložených dokumentech dostavěna a nebylo řádně ověřeno, že je schopna bezpečného provozu, když z celkového množství 8376 kusů deklarovaných panelů bylo ke dni osazeno pouze 6775 kusů. Na základě toho pak ERÚ dne vydal rozhodnutí o udělení licence, ačkoliv nebyly splněny zákonné předpoklady, obviněný Vladimír VXXXXX tento úřad nadále udržoval v omylu s cílem získat neoprávněný prospěch pro svoji společnost v souvislosti s provedením tzv. prvního paralelního připojení ještě v roce 2010 v souvislosti se vznikem neoprávněného nároku na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny, přičemž věděl, že nepravdivé dokumenty budou nezbytným předpokladem k uzavření smlouvy o dodávce elektřiny se společností E.ON Distribuce, a.s., jakož i následné fakturace částek výkupní ceny za dodávky elektrické energie distribuční společnosti, čímž v průběhu následujících 20 let by se společnost obviněného obohatila o částku nejméně Kč. Do konce měsíce ledna 2017 tak fakticky byla způsobena škoda Kč, přičemž tato škoda průběžně narůstá. 2. Takto vymezená trestná činnost byla v případě obviněného Vladimíra VXXXXX kvalifikována jako zvlášť závažný zločin podvodu dle 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, z části dokonaný, z části nedokonaný ukončený ve stádiu pokusu podle 21 odst. 1 tr.zákoníku, v případě obviněných Františka RXXXXX a Luďka KXXXXX pak jako pomoc dle 24 odst. 1 písm. c) tr.zákoníku k zvlášť závažnému zločinu podvodu dle 209

2 2 6 To 68/2018 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku z části dokonanému, z části nedokonanému, ukončenému ve stadiu pokusu dle 21 odst. 1 tr.zákoníku. 3. Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně ve věci nařídil předběžné projednání obžaloby, přičemž v neveřejném zasedání konaném dne napadeným usnesením č.j. 43 T 5/ rozhodl dle 188 odst. 1 písm. c) tr.ř. z důvodů uvedených v 172 odst. 1 písm. b) tr.ř. o zastavení trestního stíhání všech tří obviněných, neboť v žalobním návrhu označený skutek neshledává trestným činem. Své rozhodnutí opírá o skutková zjištění, že předmětné fotovoltaické elektrárně byla udělena licence dne , kdy sice elektrárna ještě nebyla dostavěna, avšak již od začala dodávat elektřinu do sítě a nejedná se tedy o standardní případ podvodu s fotovoltaickými elektrárnami, které získaly licence na konci roku 2010, avšak dostavěny byly až v průběhu roku V tomto konkrétním případě byla elektrárna v Pacově hotová již v roce 2010, což nijak nerozporuje ve svých stanoviscích ani státní zástupce. Za nepochybné pak nalézací soud považuje, že obviněný Vladimír VXXXXX předložil nepravdivou revizní zprávu obviněného Františka RXXXXX, i předávací protokol, orazítkovaný a podepsaný obviněným Luďkem KXXXXX, přičemž v těchto dokumentech uvedené skutečnosti se nezakládaly na pravdě, což všichni tři obvinění věděli. Na základě těchto dokumentů pak ERÚ udělil licenci s garantovanou výkupní cenou s tzv. zeleným bonusem stanoveným pro rok 2010 ve výši Kč/1MWh. Obvinění věděli, k čemu listiny budou použity a rovněž věděli, že nedeklarují skutečný stav věcí. Obviněný Vladimír VXXXXX tedy uvedl v omyl ERÚ a František RXXXXX a Luděk KXXXXX mu v tomto pomáhali dodáním nepravdivých listin. Nalézací soud však dospěl k závěru, že jednáním obviněných nebyla způsobena žádná škoda. Poukazuje pak na ustálenou soudní praxi, že škoda v případech podvodů s fotovoltaickými elektrárnami se stanovuje jako rozdíl mezi zeleným bonusem, na který by fotovoltaická elektrárna měla nárok v případě uvedení do provozu v roce 2010 a bonusem, na který by měla nárok fakticky, tj. kdy fakticky byla uvedena do provozu. Jelikož v tomto konkrétním případě byla fotovoltaická elektrárna v Pacově dokončena ještě před koncem roku 2010, kdy zároveň začala dodávat elektřinu do sítě, splnila tak podmínky pro nárok na zelený bonus platný do a způsobená škoda je tedy rovna nule. To vše za situace, kdy obvinění pracovníky ERÚ uvedli v omyl. Jestliže však nezpůsobili žádnou škodu, absentuje jeden ze základních znaků trestného činu podvodu dle 209 tr.zákoníku a v jednání obviněných pak soud nespatřuje trestný čin. 4. Proti uvedenému usnesení podal stížnost státní zástupce, přičemž tuto odůvodnil po rekapitulaci výroku i podstatných tezí odůvodnění napadeného usnesení takto: Státní zástupce se plně ztotožnil se skutkovými závěry vyslovenými v napadeném usnesení, právní hodnocení těchto závěrů však považuje za nesprávné. Podle názoru státního zástupce lze souhlasit se skutkovými zjištěními konstatovanými v napadeném usnesení a se závěry soudu, podle kterých Vladimír VXXXXX uvedl v omyl Energetický regulační úřad a obžalovaní František RXXXXXa a Luděk KXXXXX mu v tomto pomáhali předložením či dodáním nepravdivých listin, které byly nezbytné pro udělení licence, což všichni tři obžalovaní věděli. I na základě těchto dokumentů Energetický regulační úřad udělil společnosti Desire invest s.r.o. licenci pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů, a to s garantovanou výkupní cenou resp. zeleným bonusem stanoveným pro rok 2010 ve výši Kč. Je také nespornou skutečností, že daná elektrárna byla dostavěna a uvedena do provozu nejpozději v prosinci 2010, když důkazy svědčí o dokončení výstavby elektročásti výrobny v období konce října 2010 a nejpozději od výrobna dodávala energii do sítě. Státní zástupce se neztotožňuje se závěrem soudu o absenci naplnění znaku škody trestného činu podvodu a vychází přitom z právního názoru dlouhodobě zastávaného a aktuálně výslovně potvrzeného Nejvyšším státním zastupitelstvím.

3 3 6 To 68/2018 Státní zástupce nejprve shrnul vývoj v otázce výpočtu výše způsobené škody v případech týkajících se fotovoltaických elektráren, se kterou se státní zastupitelství potýká a soudům ji prezentuje nejméně od roku Apel na přesvědčivé zodpovězení a vyargumentování této otázky v tomto řízení tak ze strany státního zástupce snad nemůže být intenzivnější. Za účelem předložení co nejpodrobnějšího podkladu k rozhodování stížnostního soudu státní zástupce rekapituluje jemu známé obdobné případy, ve kterých byla otázka výpočtu škody již soudy nějakým způsobem řešena: 1. Trestní věc FVE 28, ŠXXXXX a spol. - 3 VZV 2/ v závěrečné řeči před vydáním 2. rozsudku (tj. v listopadu 2015) byl mj. prezentován právní názor, že škodou je celá vyplacená částka od distribučních společností bez odečtu tržní ceny a soudu bylo navrženo změnit vyčíslení škody, tato změna pojímání škody byla soudu navíc předem sdělena přípisem z rozsudek Krajského soudu v Brně (dále též jen KS Brno) z zprošťující usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále také jen VS Olomouc) ze dne , č.j. 3 To 58/ rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně řeší primárně otázku, ke kterému dni je třeba posuzovat podvodný úmysl (ke dni vydání rozhodnutí ERÚ), význam revizních zpráv, možnost uvedení ERÚ v omyl a další klíčové otázky trestní odpovědnosti, na str. 12 VS navíc konstatuje, že již v prvním přezkumu VS nezjistil pochybení soudu I. stupně stran výpočtu škody (rozdíl 2010 a 2011) s tím, že na tomto závěru soud nadále trvá a nesdílí názor státního zástupce, že škodou by měla být celá výše inkasovaných plateb - 3. rozsudek ( ) zprošťující v rámci odvolání byl prezentován právní názor, že škodou je rozdíl inkasovaných plateb dle výkupních cen za rok 2010 a tržní ceny elektřiny (str. 9 odůvodnění odvolání) - 3. usnesení VS Olomouc ze dne , č.j. 1 To 2424/ zprošťující rozsudek opět zrušen, věc vrácena soudu I. stupně a rozhodnuto o nařízení věci jinému senátu VS výslovně uvádí k opakovanému nastolení otázky stanovení výše škody, že již ve svém předchozím usnesení ze dne , sp. zn. 3 To 58/2016 na str. 12 vrchní soud svůj právní názor vyslovil a že neshledal důvod ještě podrobnějším způsobem uvést své právní závěry. Tzn. že VS v Olomouci setrval při výslovném návrhu státního zástupce, aby se podrobněji vyslovil k otázce výpočtu škody, na svém předchozím stanovisku, že škodou je rozdíl cen 2011 a 2010 a odmítl se touto otázkou podrobněji zabývat rozsudek KS v Brně ( ) odsuzující dle ústního vyhlášení škoda koncipována jako rozdíl 2010 a 2011 s odkazem na již ustálenou soudní praxi 2. Trestní věc FVE Saša SXXXXX a Zdeněk SXXXXX (ods. Zemkové a spol.) 3 VZV 4/ rozsudek KS Brno ( , sp. zn. 46 T 7/2013) škoda jako rozdíl 2010 a 2011 (odůvodnění str , , 149, 153 uplatněno subjektivní hledisko, tedy záměr pachatele) v rámci odvolání byl odvolací soud upozorněn na aktuální změnu v nazírání způsobu výpočtu škody (rozdíl 2010 minus tržní ceny elektřiny) viz str. 22 vyjádření státního zástupce k odvoláním obžalovaných - rozsudek VS Olomouc ze dne , č.j. 5 To 56/ soud se relativně podrobně vyjádřil k otázce výpočtu škody (str rozsudku), a to s odkazem na nutnost nahlížet na tento znak skutkové podstaty prizmatem subjektivní stránky pachatele trestného činu. Rovněž je uplatněn odkaz na rozhodnutí NS ze dne , sp. zn. 4 Tdo 968/2016, který způsob výpočtu škody v dovoláním napadeném rozsudku aproboval. 3. Trestní věc FVE PXXXXX 2 2 VZV 2/2015

4 4 6 To 68/ během hlavního líčení předložen dodatek odborného vyjádření a výslovně navrženo vyčíslit škodu jako rozdíl 2010 a tržní ceny, toto navrženo i v závěrečné řeči státního zástupce, - rozsudek KS Brno ze dne , č.j. 1 T 2/ škoda jako rozdíl 2010 a 2011, odůvodněno v bodech rozsudku, použito hledisko subjektivní stránky a odkázáno na usnesení NS 4 Tdo 968/2016 a nález ÚS sp. zn. II. ÚS 1320/08 4. Trestní věc FVE Kosořín 2 VZV 8/ obžaloba ( ) škoda jako celá inkasovaná částka (jako v usnesení o zahájení trestního stíhání), ale ve spise bylo založeno odborné vyjádření pro všechny tři v úvahu připadající alternativy (škoda jako veškeré vyplacené částky, škoda jako rozdíl 2010 a tržní ceny a škoda jako rozdíl 2010 a 2011) - rozsudek KS Brno ze dne škoda jako rozdíl 2010 a 2011, písemné vyhotovení rozsudku dosud nedoručeno 5. Trestní věc FVE Sunpema Energy KSZ Brno, pob. Jihlava (4 KZV 12/2015) - obžaloba škoda celá vyplacená částka - rozsudek KS Brno ze dne , č.j. 50 T 2/ škoda jako rozdíl 2009 a 2010 (str ) s ohledem na závěr, že FVE by nepochybně získala licenci v roce 2010, protože nebylo zjištěno nic, co by tomu bránilo, a proto obžalovaným nelze přičítat k tíži celou vyplacenou částku (pozn. byť to v rozsudku nebylo výslovně vyjádřeno, jedná se o aplikaci tzv. subjektivního hlediska při stanovení škody) - odvolání státního zástupce a ČEZ Distribuce škoda jako celá vyplacená částka, zopakováno i u veřejného zasedání s tím, že elektrárně nevznikl nárok na zákonem garantované výkupní ceny elektřiny - rozsudek VS Olomouc ze dne , č.j. 4 To 70/ potvrdil stanovisko KS Brno, které plně akceptoval (bod 27 odůvodnění), tedy že FVE by nepochybně získala licenci v roce Trestní věc FVE Mondragone KSZ Brno, pob. Jihlava (4 KZV 3/2014) - zahájení trestního stíhání ( ) rozdíl 2010 a obžaloba ( ) rozdíl 2010 a rozsudek KS Brno ze dne , č.j. 43 T 5/ rozdíl 2010 a rozsudek VS Olomouc ze dne , č.j. 6 To 58/ rozdíl 2010 a 2011 (plně akceptovány závěry KS) - usnesení Nejvyššího soudu ze dne , č.j. 6 Tdo 791/ dovolání odsouzených odmítnuta, podrobně rozebrány jednotlivé prvky trestní odpovědnosti 7. Trestní věc FVE Držovice KSZ Brno (3 KZV 8/2012) - obžaloba ( ) - rozdíl 2010 a rozsudek KS Brno ze dne , sp. zn. 46 T 5/ rozdíl 2010 a 2011 soud v odůvodnění (str. 87) výslovně uvádí, že škoda byla stanovena jako rozdíl výkupních cen pro roky 2010 a 2011, i když s ohledem na nedokončenost elektrárny k by elektrárně nenáležela ani garantovaná výkupní cena pro rok 2011, ale pouze cena tržní, neboť je to pro obžalované příznivější (KS se tedy zabýval možností počítat škodu i s odečtením tržní ceny), na str. 96 pak soud uvádí, že motivem jednání obžalovaných byla snaha získat do konce roku 2010 všechny potřebné náležitosti k následnému uplatňování vyšších výkupních cen (cen roku 2010) tzv. subjektivní hledisko - rozsudek VS Olomouc ze dne , č.j. 5 To 54/ odvolání byla zamítnuta (pouze byl změněn výrok o trestu jedné z obžalovaných), otázkou škody se VS zabýval zejm. na str a plně akceptoval stanovisko KS

5 5 6 To 68/ usnesení NS ze dne , č.j. 4 Tdo 968/ rozsudky VS a KS k dovoláním odsouzených zrušeny, avšak pouze z důvodu odchylné právní kvalifikace stadia trestné činnosti (pokus/příprava), přitom v dovolání byla namítnuta i nesprávnost výpočtu škody k tomu NS výslovně uvedl, že Jednání obviněných směřovalo k neoprávněnému získání výkupní ceny elektřiny pro rok 2010 po dobu čerpání 20 let, přičemž rozdílem mezi touto zvýhodněnou výkupní cenou a výkupní cenou z prvních měsíců roku 2011 byla právě vyčíslená škoda Kč, bylo tedy uplatněno tzv. subjektivní hledisko - 2. rozsudek KS Brno ze dne , č.j. 46 T 5/ rozdíl 2010 a 2011, stejné argumenty jako v prvním rozsudku - 2. rozsudek VS Olomouc ze dne , č.j. 5 To 76/ výrok o vině potvrzen ke škodě zopakovány argumenty z prvního rozsudku, navíc poukázáno na usnesení NS, které se výslovně zabývalo způsobem určení výše škody a námitky odsouzených v tomto směru byly shledány nedůvodnými 8. Trestní věc FVE Čekanice 2 VZV 6/ rozsudek KS Brno ze dne , škoda jako rozdíl 2010 a 2011 dle ústního odůvodnění se jedná o otázku soudy jednoznačně vyřešenou Jakkoli by z předchozího výčtu osmi případů mohlo být zřejmé, že soudy obou stupňů, tj. Krajský soud v Brně i Vrchní soud v Olomouci již o předmětné otázce rozhodují ustáleným způsobem, přesto má státní zástupce za to, že komplexní podrobný rozbor této otázky soudní praxe dosud neposkytla a zejména je třeba se touto otázkou poprvé zaobírat u výrobny dokončené do konce roku K naplnění znaků trestného činu podvodu v posuzovaném případě Posuzovaný případ je dle stěžovatele ze skutkového hlediska skutečně odlišný od dosud žalovaných podvodných jednání v souvislosti se získáním licencí na provoz fotovoltaických elektráren. Podle názoru státního zástupce by soudy měly jednoznačně vyhodnotit, jakým způsobem může vůbec v daném případě dojít ke spáchání podvodného jednání. Z obžaloby a z usnesení o zastavení trestního stíhání v dané věci je patrné, že na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu v souvislosti se zprovozněním fotovoltaické elektrárny v období konce roku 2010 lze nahlížet dvěma odlišnými způsoby. U výroben fakticky dostavěných do konce roku 2010 pak lze dospět k diametrálně odlišným názorům o naplnění znaků trestného činu podvodu v závislosti na tom, zda se přiřadí trestněprávní relevance faktu zprovoznění výrobny do konce roku 2010, tedy faktu, který je z hlediska správního práva (procesního, upraveného zejm. v energetickém zákoně a správním řádu) irelevantní za situace, když jeho formální požadavky nejsou splněny. Sama irelevantnost určitých okolností z hlediska správního práva není pro trestněprávní úvahy podstatná. Podle názoru státního zástupce při úvahách o trestnosti určitého jednání je nutno zabývat se naplněním jednotlivých znaků trestného činu (zjednodušeně jednání, následek, příčinná souvislost, zavinění). Skutkové okolnosti relevantní z hlediska primárních právních odvětví (správní právo) jakožto právní skutečnosti pak mají v oblasti trestního práva povahu prostých skutkových okolností, které jsou podřazovány výhradně pod výše uvedené znaky trestného činu. Pro úvahy o těchto znacích jsou pak relevantní i mnohé okolnosti, které z hlediska primárního práva relevanci postrádají (např. okolnosti nezbytné k posouzení konkrétní formy úmyslného zavinění správní právo nijak nereflektuje). Trestněprávní úvahy o vině, vztahující se na širší okolnosti nezbytné pro závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu, se proto nemohou omezovat na okruh okolností relevantních z hlediska primárního práva. Podle názoru státního zástupce tedy nelze

6 6 6 To 68/2018 apriori vyloučit trestněprávní relevanci faktu zprovoznění výrobny v určité době, a to v závislosti na individuální důkazní situaci každého případu. Podstata napadeného usnesení spočívá v akcentování faktu zprovoznění výrobny do konce roku Soud přitom argumentuje dosavadní praxí vyčíslování způsobené škody v obdobných případech, kterou státní zástupce rozporuje výše. Soud tedy z faktu zprovoznění výrobny do konce roku 2010 dovozuje nedostatek následku daného trestného činu. Setrvává tak v rámci posuzování objektivní stránky trestného činu, když při závěru o její absenci soud nepřistoupil k úvahám o stránce subjektivní, které na závěru o absenci trestnosti již ničeho nemohly změnit. Podle názoru státního zástupce kromě úvah o objektivní stránce trestného činu o naplnění znaku škody je nutné se zabývat i subjektivní stránkou směřující ke způsobení tohoto následku. Zjednodušeně řečeno je třeba posoudit, zda vůle obviněných při uvádění nepravdivých údajů směřovala jen k urychlení licenčního řízení při současném včasném zprovoznění výrobny, anebo také k okrádání distributora resp. spotřebitelů po dobu následujících 20 roků v důsledku nezákonnosti udělené licence. K tomu lze uvést následující úvahy, prezentované již dříve v obžalobě: Podstata podvodného jednání v těchto případech spočívá v zaviněném předkládání nepravdivých revizních zpráv, předávacích protokolů či jiných podkladů rozhodování (ve stavebním řízení resp. v řízení o udělení licence), na základě kterých je dosaženo vydání licence jakožto jednoho z předpokladů čerpání výkupních cen fotovoltaické energie. S ohledem na fakt zprovoznění výrobny do konce roku 2010 je však možno na toto klamavé jednání z hlediska posuzování zavinění a následku nahlížet ve dvou možných alternativách: 1) K podvodnému jednání a uvádění nepravdivých údajů došlo za účelem neoprávněného získání obou titulů ještě v roce 2010 a tedy získání možnosti po dobu následujících dvaceti roků čerpat výkupní ceny stanovené pro výrobny uvedené do provozu do ; to vše při vědomí o nesplnění formálních zákonných předpokladů v licenčním řízení (v důsledku uvádění nepravdivých údajů), ale také při prokázaném vědomí a srozumění, že výrobna v době do nebude tyto předpoklady splňovat ani reálně (nebude schopna bezpečného provozu); s ohledem na faktický průběh výstavby a její dokončení by tudíž mohla získat pouze nižší výkupní ceny stanovené pro výrobny uvedené do provozu od , případně pozdější. Tento právní názor (v posuzované věci obdobně vyslovený v napadeném usnesení, když soud se omezil na úvahy o znaku následku; jedná se o názor, který v minulosti zastávalo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci): a) z hlediska zavinění: - přikládal význam skutečnosti, že na přelomu roku 2010 a 2011 se měnila garantovaná výkupní cena fotovoltaické energie. Tuto skutečnost zohledňoval v rámci posuzování úmyslu, nikoli pouze motivu (tj. při absenci zásadního prodlení výstavby dovozoval nedostatek srozumění s následkem) - akcentoval motiv uvádění nepravdivých údajů v podobě urychlení průběhu správního řízení v době blížící se změny výkupních cen, jakož i vůli obviněných ke včasnému faktickému dokončení výrobny (při absenci důkazu opaku) - srozumění se způsobením škodlivého následku a úmysl teprve v případě existence vědomí, že výrobna nebude moci ani reálně do konce roku 2010 splňovat podmínky získání vyšších výkupních cen - akcentoval uvedení v omyl a k tomu směřující vůli, ale také vůli či alespoň srozumění ani nakonec fakticky nedostát stanoveným podmínkám; předkládání nepravdivých dokumentů vůči ERÚ považoval za úmyslný útok na správní řízení

7 7 6 To 68/2018 (objekt primárně nechráněný v rámci skutkové podstaty tr. činu podvodu), když s ohledem na faktické dostavování/dostavění výrobny nebyl shledáván úmysl působit zásah v majetkové sféře (objekt chráněný v rámci skutkové podstaty tr. činu podvodu) b) z hlediska zásahu objektu (následku) - dovozoval následek trestného činu podvodu teprve v případě absence splnění stanovených předpokladů posuzovaných vzhledem k reálnému stavu výrobny do konce roku 2010; nepovažoval za zásah objektu porušení formální procedury poskytnutí vyšší podpory výroby energie z fotovoltaických zdrojů za předpokladu, že reálný stav výrobny v době získání licence či do konce roku 2010 by opodstatňoval získání licence a vyšších výkupních cen - odlišoval formální nedostatky zakládající nezákonnost z hlediska primárního (správního) práva od materiální stránky věci, jejíž vyhodnocení považoval za nezbytné pro vyvození následků v sekundárním právním odvětví (tj. dovození trestnosti; u trestného činu nikoli s blanketovou nebo odkazující skutkovou podstatou) - ve větší míře akcentoval atributy formálně-materiálního právního státu a přirozenoprávní pojetí práva. 2) K podvodnému jednání a uvádění nepravdivých údajů došlo za účelem neoprávněného získání obou titulů a neoprávněného inkasování výkupních cen fotovoltaické energie po dobu následujících dvaceti roků a postačí prokázané vědomí o nesplnění formálních zákonných předpokladů v licenčním řízení (v důsledku uvádění nepravdivých údajů), a to bez ohledu na okamžik, ke kterému došlo k materiálnímu splnění těchto předpokladů (bezpečné provozuschopnosti výrobny). Je tedy podstatné, že v době vydání licence nebyly splněny formální zákonné podmínky pro její vydání, což žadatel o licenci úmyslně tajil před ERÚ a uváděl tento úřad v omyl. V důsledku tohoto jednání byla vydána licence, která by jinak vydána nebyla, a provozovateli neměl vůbec vzniknout nárok na žádné zákonem garantované výkupní ceny. Tento státním zastupitelstvím zastávaný právní názor: a) z hlediska zavinění: - nepřikládá trestněprávně relevantní význam skutečnosti, že na přelomu roku 2010 a 2011 se měnila garantovaná výkupní cena fotovoltaické energie, resp. tuto skutečnost zohledňuje toliko v rámci posuzování motivu (urychlit správní řízení), nikoli úmyslu (srozumění muselo zahrnovat neoprávněnost licence) - srozumění se způsobením škodlivého následku (a úmyslné zavinění) dovozuje již jen v případě prokázání vědomí, že ve správním řízení nebude řádně osvědčeno splnění podmínek získání vyšších výkupních cen, což způsobí celkovou nezákonnost licence se všemi z toho plynoucími důsledky, b) z hlediska zásahu objektu (následku) - následek trestného činu podvodu dovozuje i v případě zásahu formální procedury v podobě absence prokázání splnění stanovených předpokladů ve správním řízení, když tento je v řetězci příčinné souvislosti kauzální také ve vztahu k vyplácení garantované podpory, a to nehledě na reálné splnění těchto předpokladů a stav výrobny v rozhodné době pro poskytování této podpory - dovozuje kauzalitu omylu a následku, neboť znak uvedení v omyl nerozlišuje mezi omylem týkajícím se hmotněprávní skutečnosti či toliko procesněprávní skutečnosti,

8 8 6 To 68/ předkládání nepravdivých dokumentů vůči ERÚ nepovažuje jen za útok na správní řízení; dovozuje trestněprávně relevantní úmysl působit zásah i v majetkové sféře, která je uváděním v omyl kauzálně zasažena Jak již bylo uvedeno, v rámci soustavy státního zastupitelství je na základě stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství aktuálně zastáván názor odpovídající posledně uvedené variantě. V obdobných případech jsou tedy znaky trestného činu podvodu naplněny za předpokladu, že žadatel zaviněně nesplnil zákonné podmínky stanovené správním právem, zejména že neosvědčil bezpečnou provozuschopnost výrobny ve správním řízení předložením řádné výchozí revize výrobny, resp. tuto provozuschopnost doložil nepravdivou revizní zprávou (což analogicky platí i pro nepravdivé předávací protokoly či jiné relevantní podklady rozhodování), přičemž tato zásadní vada licenčního řízení nebyla napravena ani v průběhu licenčního řízení (tj. do vydání rozhodnutí o udělení licence), ani později. K aktuálně zastávanému názoru lze též uvést následující: Podle 3 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném v rozhodném období, mohly v energetických odvětvích na území České republiky podnikat za podmínek stanovených tímto zákonem osoby pouze na základě licence udělené Energetickým regulačním úřadem. Podmínky pro udělení licence energetický zákon stanovil v 5, přičemž k těmto patří zejména plná svéprávnost, bezúhonnost a odborná způsobilost žadatele, dále finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Podle 5 odst. 3 věty první energetického zákona, fyzická nebo právnická osoba, která žádá o udělení licence, musí prokázat, že má finanční a technické předpoklady k zajištění výkonu licencované činnosti. Z uvedeného vyplývá, že k podnikání v energetických odvětvích (a k získání nároku na výkupní ceny elektrické energie z FVE zdrojů ve výších platných do konce roku 2010, v souvislosti s tímto podnikáním) bylo v předmětném období nezbytné splnit jednak zákonem stanovené věcné podmínky a současně bylo nezbytné splnění těchto věcných podmínek prokázat a nechat ověřit v rámci správního řízení vedeného Energetickým regulačním úřadem, který v případě splnění věcných podmínek udělil licenci ( 8 odst. 1 energetického zákona). Získání licence je tak možno považovat za formální podmínku nezbytnou pro podnikání v energetických odvětvích. V zákoně č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, v tehdejším znění (dále jen zákon o podpoře výroby z OZE ) byl legislativně vyjádřen zájem finančně podporovat výstavbu FVE. Energetický zákon však současně stanovil, aby zájemce o podnikání na úseku FVE splnil řadu náročných věcných podmínek, přičemž současně stanovil, že splnění těchto podmínek je přezkoumáváno v rámci licenčního řízení. Z uvedeného plyne, že zákonodárce vedle podpory výroby fotovoltaické energie klade současně velký důraz na to, aby věcné podmínky byly ve všech případech důsledně splněny a přezkoumány, a aby tak bylo vyloučeno, že tato poměrně specifická oblast podnikání bude provozována neodborně a bude ohrožovat zdraví či majetek osob. Vedle podpory fotovoltaické energie tedy zákonodárce právní úpravou nepochybně sledoval a sleduje i zájem na řádném a bezpečném provozování fotovoltaické elektrárny. V neposlední řadě pak zákonodárce stanovením formálních podmínek sleduje i zájem na rovném postavení osob podnikajících v energetických odvětvích je nepřijatelné, aby osoby, které jen v důsledku svého podvodného jednání získaly licenci neoprávněně již v r. 2010, byly finančně zvýhodněny (díky lepším výkupním cenám) oproti osobám, které respektovaly zákon, řádným a pravdivým způsobem v licenčním řízení osvědčily splnění veškerých věcných podmínek, ale v důsledku tohoto časově náročného procesu se jim nepodařilo získat licenci v roce 2010, nýbrž až později. Z právní úpravy tedy lze dovodit, že zákonodárce

9 9 6 To 68/2018 považuje za legitimní, aby do podpory výroby fotovoltaické energie byly zahrnuty pouze řádně schválené a bezpečné výrobny. Z právní úpravy (zejm. 6 odst. 1 zákona o podpoře výroby z OZE, v tehdejším znění) je dále patrné, že nárok na zákonem garantované výkupní ceny (v konkrétní výši) vznikl provozovatelům FVE v závislosti na tom, kdy byla FVE uvedena do provozu (tj. byla-li uvedena do provozu v r. 2010, pak provozovatelům vznikl nárok na výkupní ceny stanovené ERÚ pro rok 2010, byla-li uvedena do provozu v r. 2011, pak jim vznikl nárok na výkupní ceny stanovené ERÚ pro rok 2011). V cenovém rozhodnutí ERÚ č. 4/2009, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů, bylo stanoveno, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Z výše citovaných ustanovení energetického zákona, zákona o podpoře výroby z OZE a uvedeného cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 tedy vyplývá, že nárok na výkupní ceny ve výších platných pro rok 2010 získali provozovatelé FVE (žadatelé o udělení licence) pouze v případě, že již v roce 2010 splnili jednak věcné podmínky pro udělení licence ( 5 energetického zákona), jednak splnění věcných podmínek řádně prokázali v licenčním řízení a získali licenci (splnili formální podmínku). Jinými slovy, pokud žadatelé i přes splnění věcných podmínek v r nesplnili v témže roce nezbytnou formální podmínku, nárok na získání výkupních cen platných pro rok 2010 jim nevznikl. Lze shrnout, že pokud žadatel o licenci v důsledku předstírání nepravdivých údajů získal licenci již v r neoprávněně (a tím získal i neoprávněný nárok na výkupní ceny platné pro rok 2010), byl neoprávněně majetkově obohacen, a to ke škodě subjektu, který ve prospěch žadatele o licenci resp. provozovatele výrobny realizoval finanční podporu (formou přímého výkupu elektrické energie za garantované výkupní ceny a formou zeleného bonusu). Vzhledem k výše uvedeným úvahám je zřejmé, že v této trestní věci je pro posouzení trestní odpovědnosti jednotlivých osob podstatné zjištění, že v daném případě měly být žadatelem o licenci předloženy Energetickému regulačnímu úřadu nepravdivé dokumenty (nezpůsobilé pro řádně osvědčení splnění věcných podmínek pro získání licence) a že ani dodatečně v průběhu celého licenčního řízení nebylo splnění věcných podmínek pro udělení licence žadatelem o licenci řádně osvědčeno, přičemž žadatel o licenci měl takto jednat v úmyslu uvést Energetický regulační úřad v omyl a dosáhnout vydání věcně nesprávného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence. Státní zástupce se tedy ztotožnil se skutkovými závěry vyslovenými v napadeném usnesení a právními závěry, podle kterých Vladimír VXXXXX uvedl v omyl Energetický regulační úřad a obžalovaní František RXXXXXa a Luděk KXXXXX mu v tomto pomáhali. Nelze se však ztotožnit se závěrem soudu o absenci naplnění znaku škody a subjektivní stránky k ní směřující. S ohledem na vše shora uvedené státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci na základě podané stížnosti státního zástupce dle ustanovení 149 odstavec 1 písmeno b) trestního řádu napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , sp. zn. 43 T 5/2018 zrušil v celém rozsahu a Krajskému soudu v Brně uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Ke stížnosti státního zástupce se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil obviněný František RXXXXX. Ten především zásadně nesouhlasí, že by vědomě vyhotovil nepravdivý dokument revizní zprávu, kterou naopak zpracoval dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nelze tak ani dovozovat, že by se tím měl podílet na trestné činnosti obviněného Vladimíra VXXXXX. Pokud jde o znak škody způsobené trestnou činností, státní zástupce se snaží

10 10 6 To 68/2018 vytvořit konstrukci, dle které již (úmyslné) předání nepravdivých dokladů na ERÚ, resp. jejich úmyslné vytvoření za účelem takového předání, samo o sobě naplňuje objektivní stránku podvodu, aniž by musel být naplněn znak škody. Aby takové jednání mohlo být trestné, muselo by existovat jako samostatný trestný čin uvedený v zákoně. Dále odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tdo 968/2016, které takové jednání kvalifikovalo pouze jako přípravu. Je zřejmé, že společnosti Desire invest, s.r.o., by mohl vzniknout nárok na zelený bonus ve výši roku 2010, i kdyby nedošlo k uvedení ERÚ v omyl. Není důvodu se domnívat, že by nové žádosti o licenci nemělo být vyhověno, když elektrárna prokazatelně veškeré náležitosti nejpozději v půlce prosince roku 2010 splňovala a dokonce již dodávala elektřinu do sítě. 5. Vrchní soud v Olomouci po přezkoumání napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, především konstatuje, že napadené usnesení je rozhodnutím, proti kterému zákon stížnost připouští ( 188 odst. 3 tr.ř.). Uvedená stížnost byla podána osobou, která je k tomuto opravnému prostředku oprávněná ( 142 odst. 1 tr.ř.) a při podání stížnosti byla rovněž respektována lhůta, uvedená v ustanovení 143 odst. 1 tr.ř. 6. Po přezkoumání řízení, které napadenému usnesení předcházelo, jakož i samotného napadeného rozhodnutí a opravného prostředku státního zástupce, Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Úvodem je možno konstatovat, že nalézací soud vychází ze stejných skutkových závěrů, jaké učinila již obžaloba, tedy považuje za nesporně prokázané již v průběhu přípravného řízení role jednotlivých obviněných tak, jak byly popsány ve výrokové části obžaloby i napadeného usnesení. Bylo tedy údajně obžalobou důvodně uzavřeno de facto podvodné vylákání licence k provozování fotovoltaické elektrárny Pacov, která v době rozhodnutí o udělení licence ještě nebyla plně dostavěná a zkompletovaná minimálně co do 20 % množství instalovaných fotovoltaických panelů, přičemž podklady k licenčnímu řízení obviněnému Vladimíru VXXXXX, potažmo jeho společnosti Desire invest, s.r.o., pomohli obstarat revizní technik František RXXXXX v podobě výchozí revizní zprávy z a obviněný Luděk KXXXXX v podobě protokolu o předání stavby ze dne , kdy tyto dva dokumenty falešně dokladovaly kompletnost a bezpečnou provozuschopnost fotovoltaické elektrárny. Nalézací soud konstatuje vědomí všech tří obviněných s těmito skutečnostmi a zároveň poměrně logicky dovozuje následek spočívající v tom, že společnost Desire invest, s.r.o., obviněného Vladimíra VXXXXX tak získala neoprávněně licenci na provozování fotovoltaické elektrárny, a to včetně práva čerpat zvýhodněné, garantované výkupní ceny elektrické energie vůči společnosti E.ON Energie, a.s., a E.ON Distribuce, a.s., (ve specifikovaných obdobích) za situace, kdy ještě před koncem roku 2010 bylo provedeno tzv. první paralelní připojení fotovoltaické elektrárny, a tato konkrétně dnem začala dodávat elektřinu do sítě. Nalézací soud i státní zástupce zcela správně vnímají odlišnost daného případu konkrétní fotovoltaické elektrárny od majoritního nápadu trestních věcí stíhajících podvodnou trestnou činnost na úseku fotovoltaických elektráren, respektive podvodného vylákání licencí a následně i výkupních cen za elektrickou energii. Převážná část těchto trestních případů se týká situací, kdy provozovatel fotovoltaické elektrárny, byvše uvědoměn na poslední chvíli v průběhu měsíce listopadu o nových výkupních cenách solární energie platných pro dodávky energie ze solárních elektráren zlicencovaných a dodávajících energii od (konkrétně cenovým rozhodnutím ERÚ č. 2/2010 ze dne , které bylo publikováno Energetickým regulačním věstníkem ze dne pozn. soudu), uvádí v omyl ERÚ v rámci licenčního řízení. Předkládá realitě neodpovídající doklady o kompletní elektrárně, která je provozuschopná, bezpečná a tudíž i oprávněná inkasovat nejpozději od garantované výkupní ceny solární energie, ovšem za podstatně výhodnější ceny roku Podmínkou pro to je právě pravomocné udělení licence, první paralelní připojení a počátek dodávek elektrické energie ještě v roce Nalézací soud vnímá projednávaný případ

11 11 6 To 68/2018 ve shodě s podanou obžalobou jako situaci diametrálně odlišnou, neboť fotovoltaická elektrárna Pacov měla být ještě do konce roku 2010 fakticky dokončena a začala dodávat elektřinu do sítě, o čemž svědčí i příslušná fakturace a podklady o dodávkách elektrické energie. Nalézací soud uzavírá, že fotovoltaická elektrárna tak splnila podmínky nároku na zelený bonus stanovený pro elektrárny dokončené do , a tedy škoda způsobená jednáním obviněných je rovna nule. Proto dovozuje absenci zákonného znaku trestného činu podvodu, ač jinak považuje za nesporné, že pracovníci ERÚ byli jednáním obviněných uvedeni v omyl. 7. S takovýmto zejména právním hodnocením se však stížnostní soud nemohl ztotožnit. Především je třeba považovat rozhodnutí nalézacího soudu bez provedeného dokazování za předčasné, a to i s přihlédnutím k de facto popěrným stanoviskům jednotlivých obviněných, kteří v podstatě jakoukoliv účast na podvodném jednání vůči ERÚ považují za vyloučenou. Aby bylo možno ve věci učinit meritorní rozhodnutí, považuje stížnostní soud za nezbytné provést dokazování v řádném hlavním líčení před nalézacím soudem, a to za účelem nejen objasnění průběhu a podstaty žalovaného skutku, ale zejména za účelem objasnění rolí jednotlivých obviněných tak, jak byla koncipována v podané obžalobě. Samozřejmě v souvislosti s popěrným stanoviskem obviněných bude povinností nalézacího soudu zkoumat též subjektivní stránku žalované trestné činnosti ve vztahu ke každému jednotlivému obviněnému. Teprve po provedeném dokazování bude možno spolehlivě uzavřít, zda se skutek stal, jakým konkrétním způsobem byl proveden, které osoby na něm měly účast a jakou formou, zda je třeba na tuto jejich účast aplikovat trestní odpovědnost, jaké konkrétní trestné činnosti se obvinění eventuálně dopustili a v kladném případě, jaká je adekvátní trestněprávní sankce. 8. Nosným tématem opravného prostředku v této trestní věci, jehož dominanci Vrchní soud v Olomouci při právních úvahách přisvědčil, je otázka eventuální škody způsobené žalovanou trestnou činností. K této bude ještě pojednáno níže, nicméně již na tomto místě je třeba vyjádřit nesouhlas s některými dílčími, leč stěžejními závěry soudu prvního stupně. Především tento sám dospívá k závěru, že obvinění se dopustili podvodného jednání nejméně vůči ERÚ, když licenci pro provoz fotovoltaické elektrárny vylákali za předložení nepravdivých dokumentů v rámci licenčního řízení. Je tedy dle podepsaného soudu naprosto evidentní, že se jedná svou podstatou o jednání podvodné, které ze strany obviněných, zejména pak obviněného Vladimíra VXXXXX, směřovalo nikoliv výlučně k získání licence samotné, ale zejména bylo naprosto evidentně motivováno zištně, tj. potřebou získat formální podklady pro možnost provozovat tento typ podnikání v solární energetice a za splnění dalších formálních i technických předpokladů následně inkasovat garantované výkupní ceny solární energie. Ve smyslu alternativ právních úvah, které nabízí ve svém poměrně obšírném právním pojednání státní zástupce již v obžalobě, a dále též v jeho opravném prostředku, pak stížnostní soud považuje za absolutně nepřijatelné, aby popsané jednání obviněných nebylo hodnoceno jako jednání kriminální, u něhož snad absentuje zákonný znak žalovaného trestného činu v podobě následku v majetkové sféře poškozených společností. Samozřejmě i stížnostní soud chápe a vnímá specifikum projednávaného případu, které však shledává na rozdíl od soudu prvního stupně poněkud v jiné rovině. Soud prvního stupně totiž činí bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění a zejména bez důkazního podkladu závěr o tom, že fotovoltaická elektrárna v Pacově byla dokončena ještě před koncem roku 2010, začala v tomto období dodávat elektřinu do sítě a splnila tak podmínky nároku na zelený bonus. S tímto závěrem však stížnostní soud rezolutně nesouhlasí. 9. Především je třeba konstatovat, že svojí vlastní úvahou o tzv. dokončenosti fotovoltaické elektrárny (a to i podpořenou event. poznatky o faktickém připojení elektrárny do sítě a o realizaci dodávek solární energie) nemůže nalézací soud nahrazovat průběh, důkazní náležitosti a výsledky licenčního řízení. Tato tzv. dokončenost a bezpečná provozuschopnost

12 12 6 To 68/2018 nebyla do současné doby nijak prověřována ani osvědčována, licence byla vylákána podvodně a tento stav nadále trvá, neboť logicky za trvajícího realizovaného profitu v podobě inkasa garantovaných cen solární energie nikdo z obviněných neměl potřebu tento stav řešit. Těžko si pak lze odpovědět na otázku po smyslu a významu licenčního řízení, pokud by bylo přípustné jej nahrazovat volnou úvahou trestního soudu ve zcela odlišném typu řízení. Pokud pak obvinění nezákonným postupem a předkládáním nepravdivých dokumentů vylákali od ERÚ licenci na provoz fotovoltaické elektrárny, neznamená to, že pokud tato fotovoltaická elektrárna prozatím nevykazuje konkrétní technické závady či kolapsy, je provozována zcela v souladu s příslušnými ustanoveními energetického zákona a souvisejícími předpisy a splňuje po formální linii od data, kdy fakticky začala dodávat elektřinu do sítě, veškeré zákonné předvídané podmínky pro provoz fotovoltaické elektrárny. Soud prvního stupně několikrát sám konstatoval, že licenční rozhodnutí bylo vylákáno v podstatě neoprávněně na základě dokumentů deklarujících stav elektrárny, který k datu vydání licence rozhodně neodpovídal, a to nejméně z důvodu absence instalace cca 20 % fotovoltaických panelů. Za daných okolností si lze těžko představit, že by takovýto postup obviněných byl pojat toliko jako exces na úseku správního řízení a jako pouhé porušení povinností účastníka tohoto typu řízení bez rozměrů trestněprávní odpovědnosti též za materiální újmu, kterou ve své podstatě svým jednáním a následným logicky neoprávněným čerpáním garantovaných výkupních cen solární energie způsobili. V těchto souvislostech pak rozhodně nelze souhlasit se závěrem nalézacího soudu o tom, že společnosti obviněného Vladimíra VXXXXX vznikl nárok na zelený bonus. Stížnostní soud je toho názoru, že pokud provozovatel fotovoltaické elektrárny uvedl ERÚ v průběhu licenčního řízení v omyl předložením nepravdivých dokumentů (přičemž tato možnost je již dostatečně judikatorně zodpovězena rozhodnutími Nejvyššího soudu 4 Tdo 968/2016 a 6 Tdo 791/2017), na základě nich získal nezákonným způsobem licenci, přičemž v průběhu žalovaného období až do současnosti dosud nikdy sám neučinil dobrovolně kroky ke konvalidaci tohoto stavu, nemůže být za žádných okolností považován za řádného držitele licence, resp. za držitele zákonné licence a tudíž ani za subjekt, který by byl oprávněn nárokovat nejméně tzv. zelený bonus. 10. V tomto pojetí je pak třeba považovat za zcela mylné pojetí obhajoby obviněného Františka RXXXXX, dle kterého by mohl vzniknout společnosti Desire invest, s.r.o., nárok na zelený bonus, i kdyby ERÚ nebyl uveden v omyl, neboť s ohledem na vývoj věci do konce roku 2010 elektrárna veškeré náležitosti splňovala. Obhajoba se dopouští shodné argumentační chyby jako nalézací soud, kdy sama svým úsudkem toliko na základě výsledku podvodného jednání obviněných (kteří docílili licence, připojení elektrárny a dodávek solární energie) presumuje, že tyto výdobytky podvodného jednání obviněných paradoxně vlastně prokazují zákonnost provozu fotovoltaické elektrárny. Neakceptovatelnost takovéto argumentace je nasnadě. Pokud obhajoba hovoří o hypotetické nové žádosti o licenci ( které by nebylo důvodu nevyhovět ), neposkytuje zároveň odpověď, proč obvinění takovou novou žádost nerealizovali, byli-li si vědomi, že původní žádost byla dokladována nepravdivou dokumentací. Podepsaný soud pak setrvává na názoru, že doložením nepravdivých dokumentů infikované licenční řízení nelze jakkoli obcházet a nahrazovat jeho závěry hypotetickými úvahami, a již vůbec ne zpětně a na základě stavu vyvolaného právě podvodnými postupy v průběhu tohoto licenčního řízení. Lze pak plně přisvědčit argumentaci státního zástupce vyvozené z podrobné analýzy právní úpravy provozu fotovoltaických elektráren, že pouze a výlučně licenční řízení ERÚ má osvědčit splnění formálních a technických podmínek vyžadovaných zákonem pro provoz fotovoltaické elektrárny a zároveň je garantem rovného postavení osob podnikajících v energetických odvětvích (tato posléze uvedená funkce licenčního řízení sice nemá trestněprávně relevantní rozměr, nicméně podtrhuje jeho význam a nezastupitelnost). 11. V těchto souvislostech lze pro úplnost konstatovat relativně ustálenou judikaturu na úseku fotovoltaických elektráren spočívající v tom, že do výše škody způsobené takovým trestným

13 13 6 To 68/2018 činem podvodu spáchaným v souvislosti s neoprávněně získanou licencí na provoz fotovoltaické elektrárny, nelze zahrnout obvykle platby za skutečně dodanou elektrickou energii do rozvodné sítě, neboť v tomto případě provozovatel elektrárny danou komoditu fakticky dodal a nedošlo tedy k neoprávněnému snížení majetku jakéhokoliv subjektu (viz např. věc Krajského soudu v Brně 43 T 2/2015 řešená u podepsaného soudu pod sp. zn. 1 To 83/2015). Z toho tedy vyplývá hypotetická úvaha o výši škody způsobené předmětnou trestnou činností, přičemž kauzalitu mezi zákonným znakem trestného činu podvodu uvedením v omyl a vznikem majetkové škody považuje stížnostní soud za zachovanou. Do škody však nelze započítat reálnou tržní cenu vyrobené a skutečně dodané elektrické energie, nicméně zůstává otázkou, zda obvinění způsobili svým jednáním škodu ve výši rozdílu mezi garantovanými výkupními cenami roku 2010/2011, popřípadě ve výši kompletního tzv. zeleného bonusu (viz níže). V tomto okamžiku však stížnostní soud dílčím způsobem uzavírá, že pokud podvodným způsobem byla vylákána licence v rámci licenčního řízení ERÚ a tento stav dosud nebyl žádným způsobem napraven a nebyla tedy zákonem předvídaným bezvadným způsobem osvědčena dokončenost, bezpečnost a provozuschopnost fotovoltaické elektrárny, nelze pouze na základě skutečností, že tato elektrárna začala reálně dodávat elektřinu do sítě a inkasovat za tuto elektřinu příslušné částky, dovozovat zánik trestní odpovědnosti obviněných pouze z toho důvodu, že tento proces nastal ještě před koncem roku 2010 a nelze tudíž při koncepci eventuální výše způsobené škody vycházet z většinového postupu dosud projednávaných případů a uvažovat o kalkulaci škody ve výši rozdílu tzv. zeleného bonusu za rok 2010 a Stížnostní soud oproti soudu prvního stupně považuje za stěžejní skutečnost, že obvinění se úvodu svého jednání (myšleno fáze uvedení ERÚ v omyl v licenčním řízení) dopustili v podstatě v průběhu měsíce září 2010, tedy v období, kdy jim ještě nemohl být znám nový cenový výměr ERÚ o výkupních cenách elektřiny platných pro rok 2011, respektive pro fotovoltaické elektrárny schválené do provozu od data Ačkoliv tedy nalézací soud konstatuje specifikum projednávané věci, toto specifikum spatřuje v něčem poněkud jiném, než je zapotřebí, a zejména z hlediska subjektivní stránky obviněných je třeba zabývat se tím, k čemu konkrétně jednání obviněných směřovalo, a to i z pohledu zamýšleného majetkového následku. Pakliže totiž obvinění v době svého počínání vůči ERÚ cca v první polovině měsíce září 2010 ještě nebyli informováni o nových výkupních cenách pro fotovoltaické elektrárny zkompletované a oprávněné dodávat elektrickou energii do sítě od , není skutečně možno aplikovat na tento případ mechanismus výpočtu škody, který zmiňuje soud prvního stupně a který byl v dosavadní praxi povětšinou aplikován u podvodné trestné činnosti motivované obecně u obviněných tím, že se snaží za každou cenu do konce roku 2010 dosáhnout udělení licence a napojení na síť, aby si tím zároveň pojistili razantně vyšší garantované výkupní ceny solární energie na rozdíl od elektráren licencovaných v období od Pakliže by se tedy obvinění měli dopustit svého jednání v daných časových souvislostech a způsobem odlišným od doposud většinově projednávaných trestních věcí, je třeba k jejich tíži konstatovat úmysl neoprávněně čerpat nikoliv pouze rozdíl v tzv. zeleném bonusu mezi výkupními cenami r a 2011, nýbrž úmysl neoprávněně čerpat veškerý zelený bonus a tudíž inkasované částky nad rámec tržních cen reálně dodané elektrické energie, a to za období od první takové dodávky až do současnosti, resp. po kompletní sjednanou dobu dodávek solární energie. Pokud je tedy zapotřebí odlišně hodnotit úmysl obviněných, je třeba tak činit v jejich neprospěch, pokud jde o komparaci s doposud většinově publikovanými rozhodnutími o podvodné trestné činnosti na úseku provozu fotovoltaických elektráren, neboť právě s ohledem na nemožnost připsat obviněným toliko úmysl zajistit si rozdíl ve výkupních cenách solární energie je třeba jim jako škodu přičíst veškeré částky nad rámec tržní ceny dodané elektrické energie. V tomto ohledu se tedy stížnostní soud z hlediska právního názoru ztotožňuje se závěrem obžaloby o tom, že popsanou trestnou činností škoda způsobena byla a tuto je třeba objektivizovat postupem a propočtem, který je vysvětlen