ŘEDITELKA HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR, V.V.I. PROF. EVA SEMOTANOVÁ, DRSC. ROZHODNUTÍ

Transkript

1 ŘEDITELKA HISTORICKÉHO ÚSTAVU AV ČR, V.V.I. PROF. EVA SEMOTANOVÁ, DRSC. V Praze dne č.j. HIU-758/2015 ROZHODNUTÍ Jako příslušný orgán ve smyslu ust. 16 odst. 3 ve spojení s ust. 20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o svobodném přístupu k informacím nebo InfZ ) jsem v rámci řízení o odvolání, které podal pan xxx dne (doručené Historickému ústavu AV ČR, v.v.i. dne ), proti rozhodnutí Historického ústavu AV ČR, v.v.i., č.j.: HIU-758/2015, ze dne , kterým bylo rozhodnuto o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ve věci žádosti žadatele pana xxx ze dne , o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to v rozsahu bodu č. 1 žádosti, (dále jen rozhodnutí ), rozhodla dle ust. 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto: Odvolání pana xxx se zamítá a napadené rozhodnutí Historického ústavu AV ČR, v.v.i., č.j.: HIU-758/2015, ze dne , kterým bylo rozhodnuto o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ve věci žádosti žadatele pana xxx ze dne , o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to v rozsahu bodu č. 1. žádosti, se potvrzuje. Účastníci řízení dle ust. 27 odst. 1 správního řádu: Pan xxx (dále jen žadatel nebo odvolatel ) Odůvodnění: I. Ze spisového materiálu, který se váže k napadenému rozhodnutí, byly zjištěny následující podstatné skutečnosti:

2 Žadatel zaslal Historickému ústavu AV ČR, v.v.i. žádost o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ze dne , která byla tomuto povinnému subjektu doručena dne , č.j.: HIU-758/2015, ( dále jen žádost ). Předmětem žádosti pod bodem č. 1. bylo poskytnutí informací, kterým zaměstnancům byla v roce 2014 vyplacena odměna ve výši ,-Kč (zaměstnanec 7), ,-Kč (zaměstnanec 9), ,-Kč (zaměstnanec 11), ,-Kč (zaměstnanec 13), ,-Kč (zaměstnanec 14), ,-Kč (zaměstnanec 20) a ,-Kč (zaměstnanec 22), přičemž tyto údaje vychází z informací poskytnutých povinným subjektem dne , a to na základě žádosti žadatele č.j.: HIU- 264/2015, ze dne Historický ústav AV ČR, v. v. i., jakožto povinný subjekt ve smyslu ustanovení 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, svým rozhodnutím č.j.: HIU-758/2015, ze dne , v souladu s ustanovením 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, žádost částečně odmítl, a to v rozsahu bodu č. 1. žádosti. V ostatních bodech žádosti byly žadateli poskytnuty požadované informace, a to na základě přípisu ze dne Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání ze dne , které bylo Historickému ústavu AV ČR, v.v.i. doručeno dne Odvolání bylo podáno oprávněným subjektem ve smyslu ust. 81 odst. 1 správního řádu a bylo podáno včas podle ust. 83 správního řádu, tudíž je odvolání přípustné, a je možné o tomto rozhodnout jedním ze způsobů uvedených v ust. 90 správního řádu. Povinný subjekt podle ust. 86 odst. 2 správního řádu zaslal stejnopis ostatním účastníkům řízení ve smyslu ust. 27 odst. 2 správního řádu, aby se k němu vyjádřili. Dle ust. 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží. II. Ve smyslu ust. 89 odst. 2 správního řádu bylo přistoupeno k přezkoumání rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Ve vztahu k námitce odvolatele o příslušnosti ředitele Historického ústavu AV ČR, v.v.i. k rozhodnutí o předmětném odvolání odkazuji na ust. 20 odst. 5 InfZ ve spojení s ust. 178 správního řádu.

3 Odvolatel má za to, že předmětné rozhodnutí je v rozporu s platnou judikaturou; s rozsudkem Nejvyššího správního správního soudu ČR, č.j.: 8 As 55/ , ze dne , přičemž tento jej vykládá tak, že v daném případě nebyl dán důvod provést tzv. test proporcionality. K této námitce uvádím, že se ztotožňuji s názorem prezentovaným v napadeném rozhodnutí, a to v tom smyslu, že podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, a to rozsudku rozšířeného senátu, č.j.: 8 As 55/ , ze dne , platí, že informace o platech/mzdách zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle ust. 8b InfZ zásadně poskytují. Pouze výjimečně se jejich poskytnutí může odepřít, pokud pro to existují specifické závažné důvody, které v konkrétním případě převáží nad zájmem na transparentnosti hospodaření veřejné sféry. Z tohoto důvodu mám tak za to, že Nejvyšší správní soud ČR připustil možnost provedení testu proporcionality, a to v případě střetu dvou základních práv podle Listiny základních práv a svobod, a sice práva na informace podle čl. 17 Listiny a práva na ochranu lidské důstojnosti, soukromí podle čl. 10 Listiny. Pokud povinný subjekt ve svém rozhodnutí dále odkázal ve vztahu k nutnosti posuzovat proporcionalitu mezi právem na informace a zásahem do soukromí a povinnost státu respektovat práva na informační sebeurčení osob na judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 24/11, Pl. ÚS 16/98, ze dne ), pak nikoliv z toho důvodu, že by uvedený rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ČR, č.j.: 8 As 55/ , ze dne , byl s těmito rozhodnutími v rozporu, jak se snaží dovodit odvolatel, ale z toho důvodu, že si je vědom jejich interpretační důležitosti ve vztahu k posuzovanému případu. V této souvislosti se domnívám, že povinný subjekt přistoupil k provedení testu proporcionality v souladu s citovanou judikaturou, neboť zdůrazňuji, že se v daném případě jedná o střet dvou základních práv podle Listiny základních práv a svobod, a sice práva na informace podle čl. 17 Listiny a práva na ochranu lidské důstojnosti, soukromí podle čl. 10 Listiny. Dále považuji skutečnost, že žadatel požaduje poskytnutí informací o odměnách a. zaměstnanců, z nichž někteří jsou dle svého pracovního zařazení považováni za tzv. řadové zaměstnance, tj. zaměstnance, kteří nevykonávají žádnou rozhodovací pravomoc povinného subjektu, za povinný subjekt nejednají v závažných záležitostech navenek, a ani nerozhodují o nakládání s veřejnými prostředky povinného subjektu, b. a skutečnost, že žadatel již žádal o poskytnutí informací o tom, 1) jaká je celková výše všech odměn vyplacených v roce 2014 Historickým ústavem AV ČR, v.v.i. svým zaměstnancům z veřejných prostředků; 2) kolika zaměstnancům Historického ústavu AV ČR, v.v.i. byly v roce 2014 vyplaceny odměny z veřejných prostředků; 3) kolika zaměstnancům Historického ústavu AV ČR, v.v.i. byly v roce 2014 vyplaceny odměny v souhrnné výši od ,-Kč, čerpané z veřejných prostředků a žadatel výslovně žádal o poskytnutí všech celoročních souhrnů odměn vyplacených těmto zaměstnancům bez uvedení jména a funkce

4 zaměstnanců, (dále jen žádost ze dne ), přičemž všechny požadované údaje byly žadateli poskytnuty dne , za závažné důvody, které v daném případě umožňují provedení testu proporcionality. Pokud jde o přezkoumání samotného testu proporcionality, plně se ztotožňuji se závěry prezentovanými v napadeném rozhodnutí. V případě testu vhodnosti, bylo dostatečně uváženo a rozvedeno, zda jedině omezením práva na ochranu soukromí konkrétních zaměstnanců tím, že bude žadateli sdělena konkrétní výše odměny spolu s uvedením jejich základních osobních údajů (viz ust. 8b odst. 1 InfZ) bude dosaženo vytčeného cíle InfZ, a to zájmu na transparentnosti hospodaření veřejné sféry, zájmu na řádné kontrole a informovanosti veřejnosti o tom, jak je s veřejnými prostředky nakládáno. Dále poukazuji na to, že v případě zaměstnanců č. 7, 9, 11, 14, 20 a č. 22 se jedná o běžné nevýzkumné nebo výzkumné pracovníky, popř. o vedoucí pracovníky, kteří nemají pravomoc rozhodovat o nakládání s veřejnými prostředky, tudíž není dán veřejný zájem na tom, aby byly poskytovány informace o osobních údajích těchto zaměstnanců. Účel zákona o svobodném přístupu k informacím, tj. zájem na kontrole nakládání s veřejnými prostředky je i dle mého názoru naplněn již poskytnutím/ zveřejněním souhrnných údajů za všechny zaměstnance povinného subjektu, popř. poskytnutím informace o odměnách jednotlivých zaměstnanců, avšak v anonymizované podobě. Pokud jde o test potřebnosti, pak v daném případě existuje jiný způsob, kterým je možné dosáhnout požadovaného cíle, aniž by bylo zasaženo základní právo na ochranu lidské důstojnosti a soukromí dotčených zaměstnanců (čl. 10 Listiny základních práv a svobod), a to poskytnutím souhrnných informací o odměnách zaměstnanců povinného subjektu, popř. poskytnutí anonymizovaných informací, nikoliv však poskytnutí informací o výši odměn konkrétních osob. K testu poměřování závažnosti jednotlivých v kolizi stojících práv, závažnosti jejich možného porušení a z toho plynoucích důsledků, se rovněž ztotožňuji se závěrem, že sdělení výše odměny konkrétních osob představuje závažný zásah do soukromí těchto fyzický osob, neboť jakmile by došlo k poskytnutí těchto informací a zejména k jejich následnému zveřejnění dle ust. 5 odst. 3 InfZ, staly by se tyto informace veřejně dostupnými, a to kdykoliv a komukoliv a nelze počítat s tím, že by z tohoto veřejného prostoru zmizely. Dále nelze pominou i důsledky možné diskriminace uvedených zaměstnanců, popř. nutnost ochrany jejich vlastnického práva. Pokud tak povinný subjekt na základě provedeného testu proporcionality došel k závěru, že v daném případě je třeba dát přednost základnímu právu na ochranu soukromí jednotlivých zaměstnanců, před právem na informace, neboť dle povinného subjektu není dán veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací, a z tohoto důvodu žádost odmítl, pak se jedná o postup v souladu s právními předpisy i s citovanou judikaturou, a dále o závěr věcně správný. K námitce odvolatele, že ve výroku rozhodnutí není plně a správně citován předmětný bod č. 1. žádosti (neuvedení zaměstnance č. 13), uvádím, že jde o zřejmou nesprávnost, a v tomto

5 smyslu bylo postupováno dle ust. 70 správního řádu s tím, že bylo vydáno opravné rozhodnutí. Povinný subjekt nepopírá, že se v případě zaměstnance č. 13 nejedná o tzv. řadového zaměstnance, což je zřejmé z výčtu zaměstnanců č. 7, 9, 11, 14, 20 a č. 22, str. 3 napadeného rozhodnutí), nicméně v případě tohoto zaměstnance bylo poskytnutí informací o jeho totožnosti odmítnuto z důvodu šikanózního výkonu práva. K dalším dílčím námitkám odvolatele uvádím: III. Jak již bylo uvedeno výše, plně se ztotožňuji s provedeným testem proporcionality s tím, že účel zákona o svobodném přístupu k informacím, tj. zájem na kontrole nakládání s veřejnými prostředky je naplněn již poskytnutím/ zveřejněním souhrnných údajů za všechny zaměstnance povinného subjektu, popř. poskytnutím informace o odměnách jednotlivých zaměstnanců, avšak v anonymizované podobě, neboť poskytnutí osobních údajů jednotlivých zaměstnanců nemá pro žadatele z pohledu kontroly nakládání s veřejnými prostředky žádnou přidanou hodnotu. V tomto ohledu se nejedná o svévolný výklad práva, jak uvádí odvolatel, ale o využití možnosti ochrany práva na lidskou důstojnost a soukromí dotčených zaměstnanců, kterou poskytuje citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, a to z důvodů uvedených a rozvedených v napadeném rozhodnutí, neboť příslušné rozhodnutí nelze vykládat v tom smyslu, že odvolatel má ničím neomezené právo na informace, navíc uplatňované šikanózním způsobem. Rovněž nelze připustit, aby tito zaměstnanci byli vystaveni následnému svévolnému nakládání s jejich osobními údaji (odvolatel sám uvádí, že údaje budou sloužit pro srovnávací analýzu odměňování pracovníků českých výzkumných - vzdělávacích institucí). K otázce, zda má poskytnutí osobních údajů jednotlivých zaměstnanců pro žadatele z pohledu kontroly nakládání s veřejnými prostředky nějakou přidanou hodnotu, uvádím, že byť je odvolatel promovaným historikem, nemá zejména potřebné znalosti a zkušenosti s každodenní prací jednotlivých zaměstnanců, a nemůže tudíž bez dalšího provést hodnocení splnění jejich pracovních úkolů, resp. přiměřenosti celoroční výše jejich odměn. V tomto se rovněž plně ztotožňuji se závěry napadeného rozhodnutí. Pokud jde o námitku, ve vztahu ke zdůraznění skutečnosti, že dotčení zaměstnanci nejsou veřejně činnými osobami, pak uvádím, že tito zaměstnanci jsou si vědomi, že se na ně mohou vztahovat příslušná ustanovení zákona o svobodném přístupu k informacím, stejně tak jsou však tito zaměstnanci seznámeni se závěry Nejvyššího správního soudu ČR v tom smyslu, že jim v odůvodněných případech není odepřeno právo na ochranu lidské důstojnosti a soukromí, přičemž je zřejmé, že u těchto zaměstnanců, kteří nejsou veřejně činnými osobami, je zájem na poskytnutí informací o jejich totožnosti nepoměrně nižší. Námitku k uvedení či doložení jakékoliv pochybnosti o neoprávněném nabytí vyplacených odměn podotýkám, že se jedná o námitku vytrženou z kontextu napadeného rozhodnutí, neboť povinný subjekt neodůvodňuje neposkytnutí informací tím, že odvolatel nepředložil

6 žádné důkazy, pouze konstatuje, že po provedení testu proporcionality není dán žádný další důvod k tomu, aby byla dána přednost právu na informace. Pokud jde o důvod odmítnutí žádosti nepřiměřený výkon práva na informace, je ze správních spisů a z podaného odvolání zřejmé, že se z pohledu povinného subjektu jedná o jeho šikanózní výkon. Žadatel podal Historickému ústavu AV ČR, v.v.i., 8 žádostí o poskytnutí informací dle InfZ, a to žádosti ze dne , , , , , , , Jakožto odvolací orgán stejně jako povinný subjekt opětovně zdůrazňuji, že dne byly žadateli poskytnuty všechny požadované informace, tj. celková výše odměn, které povinný subjekt vyplatil svým zaměstnancům v roce 2014, počet zaměstnanců, kterým byly v roce 2014 odměny vyplaceny, a dále souhrnná výše odměn jednotlivých zaměstnanců za rok 2014 (a to v požadované struktuře bez uvedení jména či funkce), přičemž až následně si žadatel vybral jen některé z těchto zaměstnanců a požaduje poskytnutí jejích základních osobních údajů. Pokud jde o odvolatelem tvrzenou nečinnost, pak je ze správních spisů zřejmé, že tento podal své odvolání v rozporu se správním řádem, tudíž k těmto podáním povinný subjekt nemohl přihlížet (viz přípis povinného subjektu ze dne ). Předmětné jednání tudíž rovněž považuji za šikanózní výkon práva na informace a jako takový nepožívá právní ochrany, neboť povinný subjekt o všech žádostech rozhodl v souladu s právními předpisy a informace, na které měl žadatel nárok, tomuto poskytl. I v tomto bodě je tak důvod odmítnutí žádosti v souladu s právními předpisy a i judikaturou Nejvyššího správního soudu ČR. IV. Jakožto odvolací orgán ve smyslu ust. 20 odst. 5 InfZ jsem přezkoumala napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo v rozsahu citovaného ust. 89 odst. 2 správního řádu a dospěla jsem k závěru, že napadené rozhodnutí i samotný postup Historického ústavu AV ČR, v. v. i., je v souladu s právními předpisy a je i z věcného hlediska správné. Protože jsem neshledala důvody pro postup podle ust. 90 odst. 1 až 4 správního řádu, odvolání jsem zamítla a rozhodnutí potvrdila. Poučení: Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat....

7 prof. Eva Semotanová, DrSc., ředitelka Historického ústavu AV ČR, v.v.i.