Metodika výkonu práce sociálního pracovníka sociálního kurátora pro dospělé ORP Broumov. Mgr. Michal Klapal

Transkript

1 Metodika výkonu práce sociálního pracovníka sociálního kurátora pro dospělé ORP Broumov Mgr. Michal Klapal 1

2 Obsah I. Úvod... 1 II. Popis specifik a sociální situace v ORP Broumov... 2 III. Obecné vymezení - ukotvení práce sociálního kurátora... 2 IV. Výkon funkce sociálního kurátora... 3 V. Spolupráce... 6 a) Vězeňská služba... 6 b) Úřad práce... 7 c) Zařízení ústavní a ochranné výchovy... 8 d) Probační a mediační služba... 8 e) Zdravotnická zařízení... 8 f) Další subjekty... 9 VI. Rizikové situace v práci sociálního kurátora... 9 VII. Etický kodex VIII. Doporučené zdroje I. Úvod Metodika představuje základní vymezení (standardy) sociální práce obce v ORP Broumov s cílovými skupinami osob ohrožených sociálním vyloučením (nebo sociálně vyloučenými), které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci způsobené nízkými příjmy, závislostí na dávkách pomoci v hmotné nouzi, ohrožením různými závislostmi, vedením rizikového způsobu života, ztrátou bydlení nebo zaměstnání, zdravotním postižením nebo duševním onemocněním, výkonem trestu odnětí svobody či návratem z VTOS nebo vazby, z ústavní léčby nebo ze školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Povinnosti úřadu obce s rozšířenou působností v souvislosti s výkonem práce sociálního kurátora ve vztahu k vymezení cílové skupiny stanovuje 92 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních 2

3 službách, ve znění pozdějších předpisů. Cílová skupina sociálního kurátora je rovněž vymezena v odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Sociální kurátor spolupracuje s poskytovateli sociálních služeb v ORP Broumov (viz. kap. V.), dále s Okresní správou sociálního sociálního zabezpečení, Úřadem práce, s orgány činnými v trestním řízení, zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy, Vězeňskou službou České republiky, Probační a mediační službou České republiky, apod. (tamtéž). Sociální kurátor vykonává svojí činnost na Městském úřadu Broumov, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (Budova II MěÚ Broumov, Komenského 275). Metodika je určena široké veřejnosti k seznámení s prováděním sociální práce na obci a pro pracovníky odboru, kteří s ní budou pracovat v zájmu klientů výše vymezených cílových skupin. II. Popis specifik a sociální situace v ORP Broumov Správní území ORP Broumov leží na severovýchodě Královéhradeckého kraje v Broumovském výběžku, který je ze tří stran obklopený hranicí s Polskem, ze čtvrté strany tvoří přírodní hranici horský systém Broumovské stěny. Tato geografická vyčleněnost přispívá k řadě znevýhodnění, která negativně ovlivňují sociální prostředí v regionu. Také díky své poloze je Broumovsko region s dlouhodobě vyšším procentem nezaměstnanosti, než je celostátní průměr v rámci ČR. To je dáno nedostatkem pracovních příležitostí, zejména pro lidi s nízkým stupněm kvalifikace či bez vzdělání, kterých je ve spádové oblasti ORP Broumov vysoké procento. Nejméně 10% z celkového počtu obyvatel tvoří romská populace či další obyvatelé přímo ohrožení sociálním vyloučením, s obdobným stylem života, nízkým stupněm vzdělání, bez pracovních návyků a kvalifikace, což minimalizuje jejich možnosti uplatnění na běžném trhu práce. U těchto skupin obyvatel se nezaměstnanost stabilně pohybuje okolo 80-90%. Uvedené skutečnosti mají za následek výrazné sociální znevýhodnění poměrně velkého počtu rodin i jednotlivců v rámci celého území ORP, které se projevuje řadou faktorů: závislost na sociálních dávkách, hmotná nouze, chudoba, problémy s řešením finančně dostupného bydlení (neexistence sociálního či azylového bydlení), zadluženost. To s sebou přináší další návazné negativní sociální jevy konflikty v soužití v rodinách i komunitách, 3

4 domácí násilí, neúplné či dysfunkční rodiny, rizikový způsob života, rozvoj závislosti na návykových látkách či hracích automatech, ohrožení bezdomovectvím, kriminalitou, sociálně patologickými jevy atd. V regionu ORP Broumov je definováno několik sociálně vyloučených lokalit, obývaných zejména romským etnikem a dalšími lidmi s obdobným způsobem života, často s nízkou kvalitou bydlení, včetně bezdomovectví a celou řadou výše uváděných negativních sociálních jevů. Negativní změny v sociodemografické struktuře obyvatel Broumovska zvyšují nároky na sociální pracovníky obce a sociálního kurátora v Broumově a způsobují jejich výrazné zatížení z důvodu nutnosti poskytování nadstandardní a kontinuální péče o tyto občany či rodiny, včetně nezbytného výkonu sociální práce, poskytování odborného sociálního poradenství i nutnosti řešení preventivních opatření. Síť služeb a kumulace agend při výkonu funkce sociálního kurátora Špatnou sociální situaci v regionu umocňuje minimální nabídka a dostupnost návazných sociálních, krizových a odborných poradenských služeb ve spádové oblasti ORP Broumov, případně jejich nízká kapacita, a úplná absence azylového, chráněného či sociálního bydlení, kontaktních center, služeb krizové pomoci, atd. Sociální pracovníci obce tak do značné míry zajišťují sociální práci, kterou by v případě dostatečné kapacity návazné sítě sociálních služeb mohli efektivně delegovat na spolupracující instituce jiných poskytovatelů. Z důvodu nízkého počtu sociálních pracovníků obce nelze v rámci odboru sociálních věcí a zdravotnictví specificky vymezit agendu (povinnosti nebo cílové skupiny obyvatel), kterou by se jednotliví sociální pracovníci zabývali výhradně. Nad rámec pracovní náplně je nutné zajištění vzájemné zastupitelnosti sociálních pracovníků, kteří v zájmu zlepšení sociální situace klienta vykonávají nejen sociální práci, ale realizují také vyhledávání sociálně ohrožených osob, vhodných sociálních i návazných služeb a koordinují je. III. Obecné vymezení - ukotvení práce sociálního kurátora Práce sociálního kurátora je v současnosti vymezena především těmito právními předpisy: zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. 4

5 Související legislativní ukotvení: vyhláška č. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění vyhlášky č. 626/2006 Sb.; vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách; metodický pokyn č. 2/2006 k zákonu č. 111/2006 Sb. upraven a doplněn metodickým pokynem č. 7/2007 k zákonu č. 111/2006; doporučené postupy MPSV k vybraným oblastem zákona o sociálních službách; doporučený postup k vybraným otázkám vztahujícím se k působnosti obcí a krajů podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Pro účely zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách jsou v 3 písm. a) až i) vymezeny pojmy, se kterými sociální kurátor pracuje a dotýkají se jeho práce. Pod pojmem sociální služba rozumíme činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění a prevence sociálního vyloučení. Přičemž sociálním vyloučení je taková životní situace, kdy se osoba nemůže zapojit do běžných činností společnosti v důsledku nepříznivé životní situace. Nepříznivou životní situaci pak zákon definuje v 3 písm. b): nepříznivou sociální situací rozumíme oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných závažných důvodů řešit vzniklou situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění a ochranu před sociálním vyloučením,. V 5 zákon stanovuje působnost v oblasti sociálních služeb. Výkon působnosti obecních úřadů s rozšířenou působností je výkonem přenesené působnosti. Sociální kurátor pro dospělé tedy na obcích nevykonává samosprávu, ale státní správu v přenesené působnosti. Při své práci se tedy řídí zákony a vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy nad rámec působnosti samosprávy, která by do výkonu státní správy neměla zasahovat. 5

6 IV. Výkon funkce sociálního kurátora Kvalifikační předpoklady Předpoklad pro výkon povolání sociálního kurátora definuje 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kde odst. 1) uvádí způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odbornou způsobilost. Odbornou způsobilostí se podle odst. 4) 110 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, rozumí: a) vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálněprávní činnost, charitní a sociální činnost, b) vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu, c) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let, za podmínky ukončeného vysokoškolského vzdělání v oblasti studia, která není uvedena v písmenu b) d) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů v oblastech uvedených v písmenech a) a b) v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a praxe při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 10 let, za podmínky středního vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálněprávním, ukončeného nejpozději 31. prosince Kompetence sociálního kurátora depistáž - vyhledávání a kontaktování osob sociálně vyloučených a osob ohrožených sociálním vyloučením v jejich přirozeném prostředí sociální intervence - pomoc s překonáním nepříznivé sociální situace 6

7 základní a odborné poradenství - sociální kurátor poskytuje základní a odborné sociální poradenství, které je vymezeno v 37 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Základní sociální poradenství je povinnou činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. Konkrétní podobu základního a odborného poradenství, které se vztahuje na výkon funkce sociálního pracovníka, potažmo sociálního kurátora stanovuje 3 a 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách Práce kurátora pro dospělé je realizována převážně v terénu. Navštěvuje klienty v jejich přirozeném životním prostředí, v místě bydliště, realizuje sociální šetření na základě požadavků orgánů a organizací. Kurátor navštěvuje klienty ve věznicích pro výkon trestu odnětí svobody a výkon vazby a jedná i s dalšími státními i nestátními organizacemi. Pracovník se v rozhovoru s klientem orientuje na zjišťování jeho potřeb a mapování situace, která ho do kontaktu se sociálním pracovníkem přivedla. Společně hledají možnosti řešení situace za předpokladu, že motivace ke změně a odpovědnost za další kroky zůstávají u klienta. Sociální pracovník může zprostředkovat pomoc prostřednictvím návazných služeb. Kurátor pracuje s klientem ve všech fázích trestního řízení a po jeho skončení, to je ve výkonu trestu odnětí svobody, případně ve výkonu vazby, i na svobodě. Kurátor tak pomáhá odsouzeným klientům řešit problémy v co největším předstihu před jejich propuštěním z výkonu trestu odnětí svobody a tlumit vlivy vyplývající z izolace těchto lidí ve vězeních. Lidem ohroženým sociálním vyloučením pomáhá zprostředkovat ubytování a to jak v místě jejich trvalého pobytu, tak mimo jejich trvalé bydliště. Volák ve své bakalářské práci (UK Praha, 2013) uvádí: podle časové náročnosti na řešení životní situace klienta jde intervenci rozdělit do dvou až tří skupin: 1. Jednorázová či krátkodobá intervence 2. Dlouhodobá intervence, kontinuální práce s klientem 3. Opakovaná intervence reagující na aktuální situaci konkrétního klienta 7

8 Jednorázová intervence je zaměřena na konkrétní, blízký cíl. Klient většinou sociálního kurátora vyhledá ve chvíli, kdy si je vědom určitého problému, který mu zabraňuje v uskutečnění jeho životních představ, a svými vlastními silami jej nedokáže vyřešit. Specifikovat cíl a kroky k jeho dosažení se většinou podaří již během prvního setkání s klientem. Kontinuální sociální práce s klientem je dlouhodobý proces, který vyžaduje motivaci a zapojení klienta. Pracovník se musí blíže seznámit s jeho individuální situací, s jeho vlastním pohledem na možná řešení a určit společně s ním určit plán pomáhající intervence, včetně dílčích cílů, kterých má být dosaženo před dosažením cíle konečného. Započetí kontinuální práce s klienty sociálního kurátora typicky začíná v době výkonu trestu, kdy se pracovník snaží připravit zázemí po výstupu z výkonu trestu. Cílem kontinuální práce je navázat příznivý socio-terapeutický vztah s klientem a rozvíjení jeho pozitivních sociálních vazeb vedoucích ke snížení rizika sociálního vyloučení a opakovaného sociálního selhání. Klienti, kteří vyhledávají sociálního kurátora v závislosti na vývoji jejich životní situace opakovaně. Pracovník s takovým klientem může ztratit na určitou dobu kontakt a klientem je později vyhledán a žádán o pomoc v určité konkrétní otázce. Takový klient tedy většinou zvládá svůj život na určité úrovni, sociální kurátor však pro něj představuje institut, na který se může obrátit v případě krize. Jedná se o klienty, kteří vyžadují častější intervenci a udržují s pracovníkem relativně pravidelný kontakt. Sociální kurátor je povinen vést evidenci a spisovou dokumentaci o práci s klientem, při čemž se řídí 12 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Má se však za to, že klient svým příchodem a žádostí o služby vyjadřuje souhlas s poskytováním osobních informací. Spisová dokumentace má doporučený obsah uvedený např. v metodické příručce Ostravské univerzity. Situace kontaktu sociálního kurátora s klientem lze rozdělit do dvou základních podob, od nichž se odvíjejí jednotlivé strategie komunikace a práce s klientem. Jedná se o situace, kdy a) klient osloví nebo vyhledá sociálního kurátora a požaduje pomoc vnitřně motivovaný b) klient není aktivním držitelem problému motivovaný zvnějšku 8

9 ad a) Případová práce s jednotlivcem Případová práce se opírá o znalost a pochopení klientova systému (vztahů, hodnot, apod.), respekt k tomuto systému a současnou snahu o provázení a vedení klienta ke změně nefunkčních či patologických vzorců jednání, které vytvářejí problém a udržují klienta v obtížné životní situaci. Havrdová (in Matoušek, 2003) rozlišuje v případové práci čtyři fáze: První fáze, takzvaná sociální studie, je etapou, ve které se otevírá spolupráce s klientem. Zjišťují se základní anamnestické údaje podstatné pro prvotní intervenci. Klient zjišťuje, jaké možnosti v jeho situaci nabízí pracovník, ke kterému se obrátil a rozhoduje se, zda bude mít zájem o spolupráci. Druhou fází je vyšetření, které prostupuje celým obdobím pomáhající intervence a dynamicky reaguje na aktuální situaci. Dochází zde k přesnému vymezení otázky, kterou chce klient společně s pracovníkem řešit, ke stanovení pracovní hypotézy a formulaci cílů, kterých chce klient dosáhnout. Třetí fází je intervence, tedy realizace stanovených cílů, které si určil klient ve spolupráci s pracovníkem. Při selhání navržených řešení hledáme další možnosti. Závěrečnou etapou sociální práce je fáze ukončení. Tato fáze by měla zahrnovat i zhodnocení spolupráce a dosažených cílů. Je vhodné, pokud si je klient vědom toho, že se může na pracovníka obrátit i v budoucnu, v případě krize či selhání realizovaného řešení. Podle Gojové a Sobkové (2007) lze intervenci rozdělit do pěti fází: Počáteční fáze, ve které dochází k identifikaci a pojmenování problému. Je vhodné, pokud v této fázi problém nalezne a identifikuje klient sám v rámci jednání s pracovníkem. Výsledkem této fáze by mělo být definování problémů včetně časového rámce spolupráce. Na předchozí fázi navazuje formulace cílů spolupráce. Hovoříme zde o uzavírání kontraktu či zakázky. V praxi sociálního kurátora se většinou jedná spíše o myšlenkový konstrukt. Další fází je již konkrétní plánování aktivit a kroků, které vedou k dosažení zvolených cílů. Klient je přímo angažován na plánování a na realizaci těchto kroků. Poslední fází je ukončení, jehož součástí je zhodnocení spolupráce a dosažených cílů. 9

10 ad b) Práce s motivací Podle Klimentové (2002) bychom měli dodržovat zásady etiky sociální práce (viz kap. Etický kodex) Hrajme s klientem s otevřenými kartami, poskytněme mu co nejširší spektrum informací - o našem pracovišti a zaměstnavateli, o sobě a svých kompetencích a o cíli naší spolupráce. Klientovi musí být zřejmé, ţe víme o jeho nedobrovolném vstupu do kontaktu a že tuto skutečnost budeme respektovat. Ubezpečme klienta o své nezávislosti vůči ostatním postavám jeho případu. Klient by měl být nezbytně informován o tom, že informace jím sdělené jsou považovány striktně za důvěrné a existuje pouze jediná hranice, kterou je naše zákonem daná ohlašovací povinnost a povinnost vypovídat před orgány činnými v trestním řízení a před soudem. To dává klientovi možnost volby, co nám řekne a co si nechá pro sebe. Dále se doporučuje (Jandová,L., diplomová práce, Olomouc 2011): vytvořit neformální prostředí a průběžně vyjadřovat akceptaci klienta (nikoli však nutně jeho problémového chování), projevit zájem o osobnost klienta a jeho problémy, být konstruktivní, zřetelně strukturovat rozhovor s klientem, nezvyšovat jeho tenzi příliš dlouhým mlčením, nenaléhat na klienta, nenutit ho k něčemu, co není přímo jeho povinností, nevydírat ho, nemanipulovat s ním, nekonfrontovat ho. K výše uvedeným doporučením lze doplnit další principy práce: jasné a pro klienta srozumitelné vymezení role pracovníka a klienta, a to zvláště na začátku spolupráce; 10

11 jasné a pro klienta srozumitelné vymezení povinností pracovníka vůči klientovi a stejně tak vymezení povinností klienta; společné vymezení a průběžná revize vzájemných pravidel spolupráce; s vědomím klienta navázání kontaktu s dalšími odborníky, se kterými je klient aktuálně v kontaktu; důsledné zplnomocňování klienta k tomu, aby nesl plnou zodpovědnost za své chování. V. Spolupráce a) Vězeňská služba Spolupráci Vězeňské služby se sociálním kurátorem nařizuje zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody v 75, který stanoví povinnosti věznice vůči orgánům sociálního zabezpečení. Věznice má spolupracovat s příslušnými orgány sociálního zabezpečení, poskytovat jim včas potřebné informace a umožnit kontakt s odsouzeným, včetně osobních návštěv. Vězeňská služba ČR zajišťuje včasné předání informací o nástupu osoby do věznice, propuštění z věznice, případně o dalších změnách, ke kterým v průběhu výkonu vazby či výkonu trestu odnětí svobody u klientů došlo. Informace se předávají prostřednictvím tzv. hlášenek, tedy hlášení změn a oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody zasílá Vězeňská služba ČR sociálnímu kurátorovi. Hlášenky musí být součástí spisu a elektronického systému, sociální kurátor vede jejich evidenci. Informace, které Vězeňská služba poskytuje sociálním kurátorům můžeme rozlišit podle intence žádosti: informace poskytnuté konkrétní věznicí na vyžádání sociálním kurátorem informace nevyžádané oprávněným subjektem (řídí se nařízením GŘ VS ČR, které upravuje nakládání se skutečnostmi podléhajícími oznamovací povinnosti). 11

12 Tyto informace se týkají se zejména: a) přijetí osoby do výkonu vazby (včetně osob vydaných a předaných z ciziny), příp. převod z výkonu trestu do výkonu vazby nebo převod z vazby do jiné vazby; b) přijetí osoby do výkonu trestu a převod z výkonu vazby do výkonu trestu; c) trvalé přemístění do jiné věznice (hlásí správní oddělení té věznice, do které byl vězeň dodán); d) úmrtí vězně; e) udělení přerušení trestu ředitelem věznice, které správní oddělení oznámí předem sociálnímu kurátorovi, v jehož obvodu se odsouzený bude zdržovat; f) přerušení trestu soudem; g) nařízení dalšího trestu; h) změna stanoveného konce trestu s uvedením důvodu, proč ke změně došlo (např. snížení délky trestu amnestií nebo novelou zákona, změna konce trestu z důvodu útěku nebo opožděného návratu z uděleného přerušení výkonu trestu nebo povoleného opuštění věznice, zápočet dříve vykonané vazby nebo trestu); i) oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu (nejpozději jeden měsíc před skončením výkonu trestu); v případě, že se odsouzený po propuštění z výkonu trestu nehodlá vrátit do trvalého bydliště, zašle správní oddělení jeden výtisk Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu navíc sociálnímu kurátorovi do místa nově zvoleného pobytu; jestliže dojde k neočekávanému propuštění odsouzeného z výkonu trestu, předá správní oddělení jeden výtisk Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu navíc pro sociálního kurátora, a to odsouzenému při propuštění přímo do ruky; j) propuštění z výkonu vazby; k) v případě, že odsouzený byl propuštěn v jiný den, než který byl uveden v Oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu, zašle správní oddělení hlášení o propuštění z výkonu trestu. 12

13 Nejpozději jeden měsíc před propuštěním odsouzeného je věznice povinna zaslat sociálnímu kurátorovi, v rámci zajištění postpenitenciární péče a pro účely evidence, oznámení o nadcházejícím propuštění. Odsouzený může tento úkon zakázat! Sociální kurátor má možnost si vyžádat hodnocení výkonu trestu, sociální pracovník daného zařízení je povinen jej zajistit. Oznámení zašle správní oddělení věznice sociálnímu kurátorovi do místa trvalého pobytu odsouzeného. V případě, že odsouzený uvede, že bude po propuštění bydlet mimo místo trvalého pobytu, věznice toto oznámení zašle i sociálnímu kurátorovi v místě zvoleného pobytu osoby. Pokud je odsouzený propuštěn nenadále (většinou na základě rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění), věznice zpravidla předá obálku s oznámením o nadcházejícím propuštění přímo odsouzenému. V případě, že odsouzený nesouhlasí se zasláním oznámení sociálnímu kurátorovi, toto se pouze založí do jeho spisu a vězeňská služba není oprávněna sdělovat informace uvedené v oznámení sociálnímu kurátorovi, neboť podle 4 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů je informace o odsouzení citlivý údaj a jako takový nemůže být sdělován telefonicky nebo jinou neoficiální cestou. b) Úřad práce Spolupráce s Úřadem práce ČR je pro výkon práce sociálního kurátora klíčová, forma této spolupráce ale není v současné chvíli blíže specifikovaná a neexistuje žádný centrální dokument, který by ji vymezoval. Doporučený postup Ministerstva práce a sociálních věcí č. 1/2012 k realizaci činností sociální práce na obecních úřadech typu II., typu III., újezdních a krajských úřadech předpokládá, že vzdělání a zkušenosti sociálních pracovníků, společně s jejich komunikačními dovednostmi dokáží účelně využít i při nastavování pravidel vzájemné spolupráce vždy s ohledem na zájem klienta. Ministerstvo práce a sociálních věcí doporučuje, aby každý obecní úřad a každé kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR stanovil kontaktní osobu, která bude koordinovat vzájemnou spolupráci při realizaci sociální práce v daném regionu (MPSV, 2012). Úřad práce ČR, jakožto orgán pomoci v hmotné nouzi, rozhoduje od o přiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozby sociálního vyloučení. V této otázce není úloha úřadu obce s rozšířenou působností, potažmo sociálního kurátora, v současných právních předpisech jinak definována, než jak je uvedeno v 92 odst. d) zákona č. 108/2006Sb., o sociálních 13

14 službách. Cílová skupina sociálního kurátora se do značné míry stále překrývá se skupinou osob uvedených v 2 odst. 6 a) až e) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a kurátor přiznání mimořádné okamžité pomoci doporučuje. c) Zařízení ústavní a ochranné výchovy Povinnosti školských zařízení jsou stanoveny zákonem č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů: 24 1) Ředitel zařízení je povinen... j) informovat v zájmu zaručení návaznosti péče příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o nadcházejícím propuštění dítěte ze zařízení, a to v termínu nejméně 6 měsíců před propuštěním dítěte, k) umožnit dítěti, které má být propuštěno ze zařízení z důvodu zletilosti, jednání se sociálním kurátorem, Při návštěvě zařízení definuje kurátor ve spolupráci s pracovníky zařízení a klientem potenciální témata a problémy, které budou společně s klientem řešit a stanoví postup při jejich řešení. V případě, že se v průběhu nařízené ústavní péče stane klient zletilým, navazuje sociální kurátor ve své práci na agendu kurátora pro mládež orgánu sociálně právní ochrany dítěte, který měl nezletilého v péči. d) Probační a mediační služba Povinnosti této služby jsou stanoveny zákonem č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě. Klient je povinen s Probační a mediační službou spolupracovat, na rozdíl od sociálního kurátora, kde vzájemná spolupráce stojí na bázi dobrovolnosti. Sociální kurátor se ve své práci s klientem řídí principem mlčenlivosti, vyjma povinnosti sdělovat informace na vyžádání probační a mediační služby, soudů, státního zastupitelství a Policie České republiky. Výše zmíněný zákon definuje dva klíčové pojmy pro práci PMS probaci a mediaci. 14

15 Probace je vymezena jako organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrolování výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále jako individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám a tím obnovil narušené právní a společenské vztahy. Cílem probace je tak zamezení rizika recidivy a dosažení obratu k řádnému životu. Mediací se pro účely citovaného zákona o PMS rozumí mimosoudní zprostředkování kontaktu obou stran za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. PMS primárně neposkytuje věcnou ani finanční pomoc, nevěnuje se řešení bytových otázek, zaměstnání a materiálním zabezpečením, probační a mediační služba je pověřena výkonem dohledu a klientům doporučuje spolupráci se sociálním kurátorem. e) Zdravotnická zařízení praktičtí lékaři, nemocnice; léčebny dlouhodobě nemocných; psychiatrické léčebny; terapeutické komunity; psychiatrické ambulance, apod. Sociální kurátor především sleduje dostupnost preventivní zdravotní péče klientům, kteří mají podle Listiny základních práv a svobod nárok na ochranu zdraví. Další povinnosti zdravotnických zařízení jsou stanoveny v 47 odst. 2) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Tento předpis stanoví povinnost zdravotnických zařízení informovat obecní úřad s rozšířenou působností (MÚ Broumov) o pacientech, kteří budou propuštěni z jednodenní nebo lůžkové péče a není u nich zajištěna následná nutná péče. Kurátor nejčastěji spolupracuje se zdravotnickými zařízeními při zajištění ubytování nebo vyřizování důchodů, případně další návazné služby podle aktuálních potřeb klientů. 15

16 f) Další subjekty Sociální kurátor spolupracuje s poskytovateli sociálních služeb z řad neziskových organizací: Centrum terénních programů Královéhradeckého kraje (Laxus, z.ú.), Středisko Náchod/Broumov (Péče o duševní zdraví, z.s.), Aufori, o.p.s., s příspěvkovými organizacemi města: Centru sociálních služeb Naděje Broumov, Odborné sociální poradenství Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Domov seniorů Pečovatelská služba Krizové ubytování - dle Směrnice Rady města (Pronajímání bytů ve vlastnictví města Broumova, kap. 12.2), dostupné z s Policií ČR (případně s městskou policií) a s Českou správou sociálního zabezpečení. Žádoucí je v budoucnu vytvoření systémového nastavení spolupráce s dalšími odbory městského úřadu Broumov (odbor správy majetku města, odbor správní, ) Sociální pracovníci odboru, sociální kurátor vytvářejí a průběžně aktualizují adresář sociálních služeb, s nimiž spolupracují a které klientům doporučují, případně zprostředkovávají kontakt pro řešení jejich nepříznivé sociální situace. 16

17 VI. Rizikové situace v práci sociálního kurátora Rizikové situace v práci sociálního kurátora vyplývají ze specifické oblasti zájmu a vymezené cílové skupiny. Nejen samotná podstata výkonu profese sociálního kurátora, ale i výše zmíněná kumulace rolí, v praxi četná etická dilemata a celkově zvýšené nároky na psychickou odolnost představují pro pracovníka každodenní zátěž, se kterou se musí vyrovnávat. Do určité míry je četnost výskytu rizik v práci sociálního kurátora podmíněna zkušenostmi a délkou praxe. Příčiny rizikových situací mohou vyplývat z mnoha faktorů: Komunikační připouštění výjimek z pravidel může vést ke konfliktu s klientem (klient očekává opakování výjimek); nenaplnění očekávání klienta, pakliže se představa liší od reality; rozdílné názory na způsob řešení klientovy situace mezi sociálním kurátorem a jeho nadřízeným nebo kolegy na pracovišti; paternalistický přístup ke klientovi (klient není veden k samostatnosti); stigmatizace klientů, předsudky Intrapersonální: rutinní přístup sociálního kurátora k jednotlivým kauzám, nezohlednění individuálních odlišností a přehlédnutí jedinečných možností klienta; syndrom vyhoření; přebírání iniciativy za klienta bez snahy k delegování odpovědnosti (např. syndrom pomocníka) 17

18 Rizika vycházející z ohrožení bezpečnosti a zdraví a) ohrožení klienta Mluvíme-li o riziku ohrožení bezpečnosti a zdraví, je důležité uvědomit si ohrožení samotných klientů. Jedná se o skupinu rizik vycházejících: ze závadného obývaného prostředí (obývání prostor, které nejsou vhodné k bydlení např. polorozbořený dům, dále prostor, případně veřejných prostranství bez jakýchkoliv charakteristických znaků obydlí např. zemnice, kanalizační potrubí, pod mostní konstrukcí atd.); ze závadného infekčního prostředí (zvýšená možnost infekční nákazy v důsledku nevyhovujících hygienických podmínek); ze závadného vztahového prostředí (riziko vzájemných konfliktů se zvyšuje setrváváním v dlouhodobě stresových situacích, zvýšeným výskytem osobnostních poruch apod.); z nekompetentních zásahů nebo podjatých přístupů odborné či laické veřejnosti (např. neadekvátně poskytnutá pomoc, diskriminace ze strany zaměstnavatelů); z agresivního jednání klienta namířeného vůči vlastní osobě, které může být prostředkem k dosahování jeho cílů. b) ohrožení sociálního kurátora Sociální kurátor může být někdy vystaven agresivnímu projevu klienta. Agresivita bývá nasměrována jak vůči kurátorovi, tak vůči okolí, případně ji klient může obrátit vůči vlastní osobě. Agresivní klienti často používají agresivní projevy jakožto naučený způsob jednání při dosahování svých cílů. Sociální kurátor se řídí zásadami krizového jednání a obecnými principy bezpečnosti. Zajištění bezpečnosti pracovníků lze dosáhnout mimo jiné 1. úpravou prostředí (kanceláře) v němž se pracovník s klientem setkává (např. rozmístění nábytku s možností úniku) 2. respektováním zásad bezpečného pohybu v terénu (např. zajištění doprovodu Městské policie) 18

19 3. nastavení procesních pravidel (signalizační zařízení pro přivolání pomoci, např. Městské policie; smluvení signálu s kolegou) 4. posilováním komunikačních a vyjednávacích dovedností zvláště v krizových situacích V případě agresivního jednání klienta je cílem sociálního kurátora snížit napětí v dané situaci a zabránit otevřenému střetu. Při práci s agresivním klientem se snaží sociální kurátor zachovat klidný a pevný přístup, využívá techniky asertivního jednání. Reflektuje své vlastní prožívání (strach, hněv, apod.) V počáteční fázi je třeba, aby kurátor nechal klienta vyjádřit svoji nespokojenost, aniž by ho přerušoval anebo vyvracel jeho tvrzení. Při současném zajištění vlastní bezpečnosti nechá pracovník u klienta odeznít akutní emoční prožívání, což následně umožní vést klienta ke konstruktivnímu jednání. Je vhodné se zaměřit na tu část výpovědi klienta, kterou lze uznat, s níž lze souhlasit, čímž sociální kurátor projeví snahu o pochopení a na straně klienta posiluje pocit, že mu rozumí. Doporučuji také v jednání s klienty využívat tzv. já formu vyjádření, které klienta neohrožuje a zároveň pracovníkovi umožňuje se autenticky vyjádřit a stanovit ve vzájemné komunikaci jasnou hranici. V krajním případě, pokud není možné agresi odklonit, nebo se dokonce stupňuje, může kurátor rozhovor přerušit a vysvětlit, že v takové situaci není práce možná a ani nemá smysl v ní dále pokračovat. Pokud je konzultace s klientem předem naplánovaná a pracovník má důvodné obavy o průběh setkání (např. na základě předchozí zkušenosti), je možné požádat o účast na setkání kolegu nebo vedoucího odboru. Na základě výše uvedených důvodů je nezbytné, aby měl sociální kurátor možnost sdílet svoji zkušenost, své obavy potřeby v rámci porad s vedením, během intervizních setkání s kolegy a při individuálních nebo týmových supervizích. 19

20 VII. Etický kodex Při všech činnostech souvisejících s výkonem profese dodržují sociální pracovníci Etický kodex společnosti sociálních pracovníků ČR (2006). Pro výkon funkce sociálního pracovníka/sociálního kurátora je vhodné reflektovat také Mezinárodní etický kodex přijatý valným shromážděním IFSW (Mezinárodní federace sociálních pracovníků) v Adelaide, Austrálie, , pod názvem Etika sociální práce principy. Etický kodex představuje vodítko při hodnocení, rozhodování a jednání v rámci sociální práce při výkonu funkce sociálního kurátora. Připomíná, co je pro práci sociálního kurátora důležité a na co by se nemělo zapomínat. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky vychází z hodnot lidských práv a jedinečnosti každého lidského individua. Z respektování lidské odlišnosti, důrazu na vedení k soběstačnosti a uspokojování potřeb k seberealizaci každého klienta. V neposlední řadě vychází z jeho vedení k participaci na vlastním životě. Sociálním pracovníkům potom ukazuje směr pravidel etického chování jak ke společnosti, tak ke svým kolegům a profesi, kterou ve společnosti vykonávají. Etický kodex je základem i pro řešení etických problémů a dilemat. Znalost etických zásad může vést sociálního kurátora ke snadnější identifikaci s jeho profesí, kolegy a místem ve společnosti. ETICKÝ KODEX SPOLEČNOSTI SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR 1. Etické zásady Sociální práce je založena na hodnotách demokracie, lidských práv a sociální spravedlnosti. Sociální pracovníci proto dbají na dodržování lidských práv u skupin a jednotlivců tak, jak jsou vyjádřeny v dokumentech relevantních pro praxi sociálního pracovníka, a to především ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Chartě lidských práv Spojených národů a v Úmluvě o právech dítěte a dalších mezinárodních deklaracích a úmluvách. Dále se řídí Ústavou, Listinou základních práv a svobod a dalšími zákony tohoto státu, které se od těchto dokumentů odvíjejí. 20

21 1. 2. Sociální pracovník respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, pohlaví, rodinný stav, zdravotní stav, sexuální orientaci, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti Sociální pracovník respektuje právo každého jedince na seberealizaci v takové míře, aby současně nedocházelo k omezení stejného práva druhých osob Sociální pracovník pomáhá jednotlivcům, skupinám, komunitám a sdružení občanů svými znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi při jejich rozvoji a při řešení konfliktů jednotlivců se společností a jejich následků Sociální pracovník dává přednost profesionální odpovědnosti před svými soukromými zájmy. Služby poskytuje na nejvyšší odborné úrovni. 2. Pravidla etického chování sociálního pracovníka Ve vztahu ke klientovi Sociální pracovník podporuje své klienty k vědomí vlastní odpovědnosti Sociální pracovník jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů Sociální pracovník pomáhá se stejným úsilím a bez jakékoliv formy diskriminace všem klientům. Sociální pracovník jedná s každým člověkem jako s celostní bytostí. Zajímá se o celého člověka v rámci rodiny, komunity a společenského a přirozeného prostředí a usiluje o rozpoznání všech aspektů života člověka. Sociální pracovník se zaměřuje na silné stránky jednotlivců, skupin a komunit a tak podporuje jejich zmocnění Chrání klientovo právo na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Data a informace požaduje s ohledem na potřebnost při zajištění služeb, které mají být klientovi poskytnuty a informuje ho o jejich potřebnosti a použití. Žádnou informaci o klientovi neposkytne bez jeho souhlasu. Výjimkou jsou osoby, které nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu (zejména nezletilé děti) nebo tehdy, kdy jsou ohroženy další osoby. V případech, kde je to v souladu s platnými právními předpisy, umožňuje účastníkům řízení nahlížet do spisů, které se řízení týkají. 21

22 Sociální pracovník podporuje klienty při využívání všech služeb a dávek sociálního zabezpečení, na které mají nárok, a to nejen od instituce, ve které jsou zaměstnáni, ale i ostatních příslušných zdrojů. Poučí klienty o povinnostech, které vyplývají z takto poskytnutých služeb a dávek. Podporuje klienta při řešení problémů týkajících se dalších sfér jeho života Sociální pracovník podporuje klienty při hledání možností jejich zapojení do procesu řešení jejich problémů Sociální pracovník je si vědom svých odborných a profesních omezení. Pokud s klientem nemůže sám pracovat, předá mu informace o dalších formách pomoci. Sociální pracovník jedná s osobami, které používají jejich služby (klienty) s účastí, empatií a péčí Ve vztahu ke svému zaměstnavateli Sociální pracovník odpovědně plní své povinnosti vyplývající ze závazku ke svému zaměstnavateli V zaměstnavatelské organizaci spolupůsobí při vytváření takových podmínek, které umožní sociálním pracovníkům v ní zaměstnaným přijmout a uplatňovat závazky vyplývající z tohoto kodexu Snaží se ovlivňovat sociální politiku, pracovní postupy a jejich praktické uplatňování ve své zaměstnavatelské organizaci s ohledem na co nejvyšší úroveň služeb poskytovaných klientům Ve vztahu ke kolegům Sociální pracovník respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků. Vyhledává a rozšiřuje spolupráci s nimi a tím zvyšuje kvalitu poskytovaných sociálních služeb Respektuje rozdíly v názorech a praktické činnosti kolegů a ostatních odborných a dobrovolných pracovníků. Kritické připomínky k nim vyjadřuje na vhodném místě vhodným způsobem. 22

23 Sociální pracovník iniciuje a zapojuje se do diskusí týkajících se etiky se svými kolegy a zaměstnavateli a je zodpovědný za to, že jeho rozhodnutí budou eticky podložená Ve vztahu ke svému povolání a odbornosti Sociální pracovník dbá na udržení a zvyšování prestiže svého povolání Neustále se snaží o udržení a zvýšení odborné úrovně sociální práce a uplatňování nových přístupů a metod Působí na to, aby odbornou sociální práci prováděl vždy kvalifikovaný pracovník s odpovídajícím vzděláním Je zodpovědný za své soustavné celoživotní vzdělávání a výcvik, což je základ pro udržení stanovené úrovně odborné práce a schopnosti řešit etické problémy Pro svůj odborný růst využívá znalosti a dovednosti svých kolegů a jiných odborníků, naopak své znalosti a dovednosti rozšiřuje v celé oblasti sociální práce Sociální pracovník spolupracuje se školami sociální práce, aby podpořil studenty sociální práce při získávání kvalitního praktického výcviku a aktuální praktické znalosti Ve vztahu ke společnosti Sociální pracovník má právo i povinnost upozorňovat širokou veřejnost a příslušné orgány na případy porušování zákonů a oprávněných zájmů občanů Zasazuje se o zlepšení sociálních podmínek a zvyšování sociální spravedlnosti tím, že podněcuje změny v zákonech, v politice státu i v politice mezinárodní Upozorňuje na možnost spravedlivějšího rozdílení společenských zdrojů a potřebu zajistit přístup k těmto zdrojům těm, kteří to potřebují Působí na rozšíření možností a příležitostí ke zlepšení kvality života pro všechny osoby, a to se zvláštním zřetelem ke znevýhodněným a postiženým jedincům a skupinám Sociální pracovník působí na zlepšení podmínek, které zvyšují vážnost a úctu ke kulturám, které vytvořilo lidstvo. 23

24 Sociální pracovník požaduje uznání toho, že je zodpovědný za své jednání vůči osobám, se kterými pracuje, vůči kolegům, zaměstnavatelům, profesní organizaci a vzhledem k zákonným ustanovením, a že tyto odpovědnosti mohou být ve vzájemném konfliktu. Etické problémové okruhy Tyto problémové okruhy by měly být rozpracovány v rozšířeném kodexu, který by byl zaměřen na specifika sociální práce v různých oblastech. Sociální práce s jednotlivcem, rodinami, skupinami, komunitami a organizacemi vytváří pro sociálního pracovníka situace, ve kterých musí nejen eticky hodnotit, vybírat možnosti, ale i eticky rozhodovat. Sociální pracovník eticky uvažuje při sociálním šetření, sběru informací, jednáních a při své profesionální činnosti o použití metod sociální práce, o sociálně technických opatřeních a administrativně správních postupech z hlediska účelu, účinnosti a důsledků na klientův život. Základní etické problémy jsou: kdy vstupovat či zasahovat do života občana a jeho rodiny, skupiny či obce (např. z hlediska prevence či sociální terapie společensky nežádoucí situace), kterým sociálním případům dát přednost a věnovat čas na dlouhodobé sociálně výchovné působení, kolik pomoci a péče poskytnout, aby stimulovaly klienta ke změně postojů a k odpovědnému jednání a nevedly k jejich zneužití, kdy přestat se sociální terapií a poskytováním služeb a dávek sociální pomoci 2. Další problémové okruhy, které se občas vyskytují a vyžadují etické hodnocení a rozhodování vyplývají z následujících situací, kdy loajalita sociálního pracovníka s klientem se dostane do střetu zájmů: při konfliktu zájmu samotného sociálního pracovníka se zájmem klienta, při konfliktu klienta a jiného občana, při konfliktu mezi institucí či organizací a skupinou klientů, při konfliktu zájmu klientů a ostatní společností, 24

25 při konfliktu mezi zaměstnavatelem a jeho sociálními pracovníky. 3. Sociální pracovník má ve své náplni roli pracovníka, který klientům pomáhá a současně má klienty kontrolovat. Vztahy mezi těmito protichůdnými aspekty sociální práce vyžadují, aby si sociální pracovníci vyjasnili etické důsledky kontrolní role a do jaké míry je tato role přijatelná z hlediska základních hodnot sociální práce. Postupy při řešení etických problémů 1. Závažné etické problémy budou probírány a řešeny ve skupinách pracovníků v rámci Společnosti sociálních pracovníků ČR (dále jen Společnost). Sociální pracovník má mít možnost: diskutovat, zvažovat a analyzovat tyto problémy ve spolupráci s kolegy a dalšími odborníky, event. i za účasti stran, kterých se týkají. 2. Společnost může doplnit a přizpůsobit etické zásady pro ty oblasti terénní sociální práce, kde jsou etické problémy komplikované a závažné. 3. Na základě tohoto kodexu je úkolem Společnosti pomáhat jednotlivým sociálním pracovníkům analyzovat a pomáhat řešit jednotlivé problémy. Etický kodex byl schválen plénem Společnosti sociálních pracovníků a nabývá účinnosti od Zdroj: 25

26 ETIKA SOCIÁLNÍ PRÁCE PRINCIPY Návrh, přijatý valným shromážděním IFSW (Mezinárodní federace sociálních pracovníků) Adelaide, Austrálie, Úvod Etické uvědomění je nutnou součástí odborné praxe sociálních pracovníků. Schopnost a oddanost etickému jednání je základním aspektem kvality služby, která je nabízena uživatelům služeb sociální práce. IASSW a IFSW se věnují etice proto, aby podpořily diskuse a reflexi v oblasti etiky ve svých členských organizacích a u poskytovatelů péče, stejně jako ve školách sociální práce a mezi studenty sociální práce. Některé etické výzvy a problémy, se kterými se sociální pracovníci setkávají, jsou specifické pro určité země; jiné jsou obecné. IFSW chce tímto prohlášením, které se věnuje obecným principům, povzbudit sociální pracovníky na celém světě k tomu, aby reflektovali výzvy a dilemata, se kterými se setkávají, a aby jejich rozhodnutí, jak jednat v konkrétních případech, byla eticky podložená. Některé z těchto problémových oblastí zahrnují: skutečnost, že loajalita sociálních pracovníků se často ocitá ve střetu konfliktních zájmů skutečnost, že sociální pracovníci působí zároveň jako pomocníci i kontroloři konflikty mezi povinností sociálních pracovníků chránit zájmy lidí, se kterými pracují, a požadavky společnosti na efektivitu a užitečnost skutečnost, že zdroje ve společnosti jsou limitované. Tento dokument začíná definicí sociální práce, kterou IFSW přijala na valné hromadě v Montrealu v Kanadě v červenci 2000, a potom společně s IASSW v Kodani v květnu 2001 (část 2). Tato definice klade důraz na principy lidských práv a sociální spravedlnosti. Další část (3) odkazuje na různé deklarace a úmluvy o lidských právech, které jsou relevantní pro sociální práci. V části 4 pak následuje vyhlášení obecných etických principů patřících k dvěma širokým oblastem - lidských práv a důstojnosti a sociální spravedlnosti. V poslední části jsou uvedeny některé základní principy etického jednání v sociální práci, o kterých se dá předpokládat, že budou dále rozpracovány, a to i v rozličných normách a směrnicích členských organizací IFSW. 26

27 2. Definice sociální práce Profese sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v lidských vztazích a také zmocnění a osvobození lidí v zájmu zvýšení blaha. Sociální práce zasahuje v oblastech, kde dochází k interakci lidí a jejich prostředí, a využívá k tomu teorie lidského chování a sociálních systémů. Základem sociální práce jsou principy lidských práv a sociální spravedlnosti. 3. Mezinárodní konvence Mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech vytvářejí obecné standardy a poukazují na práva, která jsou globální společností akceptována. Dokumenty relevantní pro praxi sociální práce jsou: Všeobecná deklarace lidských práv Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen Úmluva o právech dítěte Úmluva původních domorodých obyvatel (ILO konvence 169) 4. Principy 4.1 Lidská práva a lidská důstojnost Sociální práce je založena na respektu k hodnotě a důstojnosti všech lidí a na právech, která z toho vyplývají. Sociální pracovníci podporují a chrání fyzickou, duševní, emocionální a duchovní integritu a blaho každého člověka. To znamená: 1. Respektovat právo na sebeurčení sociální pracovníci respektují a podporují právo lidí na provádění vlastních výběrů a rozhodnutí, nezávisle na jejich hodnotách a životních rozhodnutích, za předpokladu, že to neohrozí práva a legitimní zájmy druhých. 2. Podporovat právo na participaci sociální pracovníci podporují plné zapojení a účast lidí, kteří používají jejich služby, takovými způsoby, aby mohli dosáhnout zmocnění ve všech aspektech rozhodování a jednání, která ovlivňují jejich život. 27

28 3. Jednat s každým člověkem jako s celostní bytostí sociální pracovníci se zajímají o celého člověka v rámci rodiny, komunity a společenského a přirozeného prostředí a usilují o rozpoznání všech aspektů života člověka. 4. Identifikovat a rozvinout silné stránky sociální pracovníci se zaměřují na silné stránky jednotlivců, skupin a komunit a tak podporují jejich zmocnění. 4.2 Sociální spravedlnost Sociální pracovníci mají povinnost podporovat sociální spravedlnost ve vztahu ke společnosti obecně i ve vztahu k lidem, se kterými pracují. To znamená: 1. Čelit negativní diskriminaci sociální pracovníci mají povinnost čelit negativní diskriminaci na základě takových charakteristik jako jsou schopnosti, věk, kultura, rod nebo pohlaví, rodinný stav, socio-ekonomický status, politické názory, barva pleti nebo jiné fyzické charakteristiky, sexuální orientace nebo duchovní přesvědčení. 2. Uznat diverzitu sociální pracovníci rozpoznávají a respektují etnickou a kulturní rozdílnost ve společnostech, kde pracují, berouce při tom v úvahu individuální, rodinné, skupinové a komunitní odlišnosti. 3. Spravedlivě distribuovat zdroje sociální pracovníci zaručují, že zdroje, které mají k dispozici, jsou rozdělovány spravedlivě ve shodě s potřebami. 4. Čelit nespravedlivé politice a praktikám sociální pracovníci mají povinnost upozorňovat své zaměstnavatele, tvůrce politik, politiky samotné a veřejnost na situace, kdy lidé žijí v chudobě, když zdroje nejsou adekvátní nebo když rozdělování zdrojů, politika a praxe jsou utlačující, nespravedlivé nebo škodlivé. 5. Pracovat na základě solidarity sociální pracovníci mají povinnost čelit sociálním podmínkám, které přispívají k sociálnímu vyloučení, stigmatizaci nebo útisku a pracovat pro sociální inkluzi. 28

29 5. Profesionální jednání Národní členské organizace IFSW mají povinnost rozvíjet a pravidelně aktualizovat svoje vlastní etické normy nebo etické směrnice tak, aby byly konzistentní s prohlášením IFSW. Národní organizace mají také povinnost informovat sociální pracovníky a vzdělavatele v sociální práci o těchto normách a směrnicích. Sociální pracovníci by měli jednat v souladu s etickým kodexem nebo směrnicemi, které platí v jejich zemi. Tyto budou obvykle zahrnovat detailnější pravidla v etické praxi specifická podle národního kontextu. Následující obecná doporučení pro profesionální jednání se týkají toho, že: 1. Od sociálních pracovníků se očekává, že budou rozvíjet a udržovat požadované dovednosti a kompetence v oblasti své práce. 2. Sociální pracovníci nedopustí, aby jejich dovednosti byly využity k nehumánním účelům jako je například mučení nebo terorismus. 3. Sociální pracovníci jednají bezúhonným způsobem. To zahrnuje nezneužívání vztahu důvěry s lidmi, kteří užívají jejich služeb, rozeznávání hranice mezi osobním a profesním životem a nezneužívání svého postavení pro osobní obohacení nebo zisk. 4. Sociální pracovníci jednají s lidmi, kteří používají jejich služby, s účastí, empatií a péčí. 5. Sociální pracovníci nepodřizují potřeby a zájmy lidí, kteří užívají jejich služeb, svým vlastním potřebám a zájmům. 6. Sociální pracovníci mají povinnost učinit nezbytné kroky v profesionální i osobní péči o sebe na pracovišti i ve společnosti s cílem zajistit, aby byli schopni poskytovat odpovídající služby. 7. Sociální pracovníci zachovávají důvěrnost informací, které se týkají lidí užívajících jejich služby. Výjimky mohou být odůvodněny pouze na základě vyššího etického požadavku (jako je například ochrana života). 8. Sociální pracovníci vyžadují uznání toho, že jsou zodpovědní za své jednání vzhledem k lidem, se kterými pracují, vzhledem ke kolegům, zaměstnavatelům, profesní asociaci a vzhledem k zákonným ustanovením, a že tyto odpovědnosti mohou být ve vzájemném konfliktu. 9. Sociální pracovníci mají povinnost spolupracovat se školami sociální práce, aby podpořili studenty sociální práce při získávání kvalitního praktického výcviku a aktuální praktické znalosti. 29