Vyhnanci na Sibiři 12
|
|
- Olga Vávrová
- před 5 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1
2 Vyhnanci na Sibiři 12 Mirek Vyhnanci na Sibiři - 12 Kolem jedenácté hodiny zahrčel motor a ředitelská Volha zastavila na štěrkovém parkovišti u domu. Šel jsem jim naproti, abych se ujistil, že náš plán zdárně pokračuje. Z auta vystoupil Aljoša i naši dva bohatýři. Ale jak byli vymódění! Když jsem je uviděl, musel jsem se zasmát. Když jsme se předevčírem domlouvali na slušném oblečení, nenapadlo mě, co si ti dva na sebe vezmou. Bílé košile, černé kalhoty, lakované polobotky a šedivá sáčka. Vypadali, jako by šli do kostela nebo na pohřeb. Ale určitě ne na víkendový mejdan s děvčaty. "Okamžitě si sundejte ta saka a vyhrňte si rukávy u košilí!" poručil jsem jim, jen co vystoupili z auta. Váhavě splnili můj příkaz a hned vypadali aspoň trochu lépe. Vzal jsem jim saka, aby pomohli Aljošovi s pašíkem v kufru auta. Ten už byl připravený ke grilování, jen ho upéct. Podle toho, jak se s ním ti tři namáhali, tak musel vážit aspoň padesát nebo šedesát kilo. Odnesli pašíka k ohništi kousek od břehu a za chvíli už se otáčel nad lehce plápolajícím žhnoucím ohništěm. To už zvládal Aljoša sám, tak jsem popadl Sergeje a Ivana a usadil je na terase. Donutil jsem je sundat i košile, stejně byly zašpiněné, jak se otáčeli kolem ohniště. Při pohledu na jejich pevné hrudníky a mohutné pracky jsem doufal, že by mohli u Nasti vzbudit zájem. I když jsem věděl, že Nasťa u chlapů preferuje úplně jiné části těla. Mohl jsem jen doufat, že i tam jsou tak dobře vybaveni. Donesl jsem jim jídlo a každému po stakanu vodky. Ne více, aby se mi hned neožrali a byli použitelní pro náš plán. Až teď jsem si uvědomil, že nevím, jak jejich přítomnost zdůvodním před Nasťou. Jistě se bude ptát, co tu dělají. Ale při pohledu na jejich mohutné hrudníky mě napadla spásná myšlenka. Ochranka! Jsou tu proto, aby nás hlídali a my se cítili v bezpečí. Takže se od nás nesmí na krok odloučit a být nám stále nablízku. Jo, to by mohlo i na Nasťu zabrat. Vysvětlil jsem těm dvěma můj plán a ti jen pokývali hlavou, že rozumí. Když jsem usadil a nakrmil naše obecní kozly, připojil jsem se k Pepovi a děvčatům na dece na břehu jezera. "Tak pašík i naše ochranka dorazili v pořádku," zahlásil jsem hned při příchodu, aby Pepa i Nataša pochopili mou hru. Zato Nasťa se obdivně zadívala na terasu, jako by ji hlídači zaujali. Za chvíli už začal vonět opékaný pašík, nicméně hotovo bude až někdy před večerem. Zatím jsme s děvčaty poobědvali z košíku, do něhož připravily oběd, a zapíjeli jsme ho nezbytným šampaňským. Sluníčko hřálo, byl krásný červencový den. Po obědě Nasťa opět nevydržela, sundala oblečení a bez jakéhokoliv studu vběhla do vody. My jsme ji po krátkém zaváhání následovali. A tak jsme ve vodě znovu dováděli, jako bychom byli sami. Po chvíli na dece na břehu jsme otevřeli další šampaňské a to už Nasťa začínala být vláčná. Tvářičky jí zčervenaly a bylo jasné, že se brzy projeví její nezřízené sexuální choutky. Teď nastala chvíle pro Pepovo představení. Chytil se za břicho, zkroutil se na dece a sténal. Hrál to tak dokonale, až jsem si úplně představoval jeho pot na čele. Odvedl jsem ho do domu, abych ho usadil na záchod. Pepa už tam měl připraveno něco na čtení a cestou jsme vzali z lednice otevřenou láhev šampaňského. Pepa se pohodlně usadil na záchodové míse, vyndal čtení a se sklenkou šampaňského v ruce mě propustil. "Tady už to zvládnu, ale nezapomeň mi přinést to grilované masíčko, na to se těším celý den," připomněl mi znovu.
3 Ponechal jsem ho sedět na míse a šel pokračovat v realizaci našeho plánu. Naši bodyguardi seděli na terase tak, jak jsem je tam zanechal. Vyzval jsem je, ať jdou za námi k jezeru, že teď zřejmě přijde jejich chvíle. Prostřel jsem další deku vedle nás a ti dva se na ni uložili. Dle mého přikazu sundali boty a kalhoty a byli jenom v trenýrkách. Ale to snad ani nebyly trenýrky ale dvě plachty sešité k sobě. Sahaly jim až skoro po kolena. Až později jsem se dozvěděl, že to jsou vojenské trenýrky, které fasují všichni na základní vojenské službě. Zatím si chlapci lehli vedle nás a dělali, že si nás nevšímají. Ale pohled na nahou Nasťu, která se opalovala dva metry od nich, je nenechal chladnými. Za chvíli jim stály ocasy a stany na jejich trenkách byly výmluvné. S uspokojením jsem konstatoval, že jejich výbava je víc než dostatečná, teď ještě, aby ji dokázali využít. Když se Nasťa dostatečně na sluníčku prohřála, byl čas se jít opět ochladit do rybníka. Tentokrát jsme s Natašou neváhali a Nasťu hned následovali. Přitom jsme s sebou vzali i Sergeje a Ivana. Po chvíli Nasťa opět zavelela a vydala se zpět na deku. Já s Natašou jsme ještě ve vodě zůstali, ale naši ochranku jsme poslali zpět na břeh. Protože ti dva se koupali v těch svých maxi trenkách, po výstupu z vody se jim mokrá látka přilepila na tělo. A samozřejmě také zvýraznila jejich stojící penisy. Pokud jsem mohl z vody zahlédnout, tak na nich příroda ani tady nešetřila. To samozřejmě evidovala i Nasťa, když se k ní ti dva blížili. Lehce otupená šampaňským už neudržela svůj chtíč na uzdě a vyzvala ty dva, aby si lehli k ní na deku. Jen co si lehli, už jim zkoušela přes mokré trenýrky pevnost jejich ocasů. Evidentně byla spokojená s velikostí a jak měla penis v ruce, ztratila opět veškeré zábrany. Přinutila je sundat si ty mokré kousky látky a jak byly jejich penisy volné, už neváhala. Sklonila se k Sergejovi a vzala si jej do úst. To už jsme s Natašou sledovali z blízkosti z vody u břehu. Nasťa kouřila statečně Sergeje a jednou rukou současně honila penis vedle ležícímu Ivanovi. Ani jednoho se nechtěla vzdát. Když usoudila, že je Sergej připravený, vyhoupla se na něj a zasunula si ho do sebe. Na krátkou chvíli jsem zahlédl Sergejovu chloubu v bojové pohotovosti a musel jsem si přiznat, že na něj nemám. Mých dvaadvacet centimetrů nebylo zrovna málo, ale Sergej mě ještě aspoň o tři nebo čtyři centimetry překonával. Z toho byla samozřejmě Nasťa nadšená a užívala si hluboký průnik. Přitom stále jednou rukou svírala penis Ivana vedle sebe. Rozjela jízdu a cválala nezadržitelně ke svému orgasmu. Sergejovy tlapy si přemístila na svá bujná ňadra a ten je začal opatrně masírovat. Po chvíli získal jistotu a stiskl ta její vemena. Tiskl bradavky tak vehementně, že Nasťa začala vyluzovat to své kvílení, při nastupujícím vyvrcholení. Ani Sergej už nebyl tak chladný jako na začátku a s postupem času získával na jistotě. I jeho příjemné pocity se stupňovaly, jak Nasťa přicházela k vrcholu a vrážela si jeho penis stále do sebe. Až Sergej zakřičel, vzepjal se boky proti Nasti a začal do ní stříkat svoje mnohaleté zásoby. I Nasťa byla hotova, dosedla prudce a vychutnávala si ty proudy spermatu uvnitř její vagíny. Vzhledem k Sergejově výbavě jí asi semeno z velké části proudilo přímo do dělohy. Její božské tělo se rozvibrovalo v křeči dosaženého orgasmu. Sergej dostříkal a zůstal ležet se zavřenýma očima. Zato Nasťa se jen pomalu vracela z výšin rozkoše zpět na zem. Svírala v sobě Sergejův ocas, jako by ho nechtěla pustit. Ale i její rozkoš opadla a sesunula se na deku mezi Sergeje a Ivana. To už jsme s Natašou ve vodě nevydrželi a šli si také lehnout na vedlejší deku. Byl jsem zvědavý jak dlouho bude Nasti trvat, než si osedlá i Ivana. Nečekali jsme dlouho. S Ivanem to proběhlo stejně jako se Sergejem. Důkladná ústní masáž a postavení, Nasťa se vyhoupla do sedla a její jízda skončila po několika minutách stejným způsobem. Ivan byl poučen sledováním předchozího řádění Nasti se Sergejem. A i když to pro něj bylo poprvé, snažil se a dopadlo to dobře. Nasťa byla spokojena. Jestli byla ale uspokojena, o tom jsem silně pochyboval. Sperma z ní hustě vytékalo, ale Nasťa si to užívala. Po chvíli odpočinku si sedla na dece a rozhlížela se kolem. Když její oči spočinuly na mě a na mém přirození, mlsně se oblízla. Jako tygr, když si
4 vybírá na lovu svou oběť. Polil mě pot hrůzou, že bych měl být další na řadě. Rychle jsem vzal Natašu za ruku a šli jsme se ukrýt do vody. A Nasťa byla v ráži. To, co prováděla s Pepou, zkusila stejně na ty dva. Nenechala je dlouho vydechnout a znovu jim stavila jejich ocasy do pozoru, aby si je mohla znova vychutnat uvnitř svého těla. Když pak nasedla na Sergeje na druhé kolo, využili jsme její zaneprázdnění a rychle vyšli z vody a přesunuli se do bezpečí domu. Obával jsem se ale, že před Nasťou není žádný mužský nikde v bezpečí. V tuto chvíli asi jenom Pepa s flaškou šampaňského na záchodě. Potichu jsem na něj zaklepal, jak se mu daří. "Pojď dál, co je nového?" vyzval mě také potichu. Musel jsem se zasmát, když jsem Pepu uviděl. Ležel ve vaně, do které si dal pod sebe nějakou deku, přes vanu si položil kus desky a na ní měl svoje šampaňské a čtivo. "Ty ses tu ale zařídil, to je lepší jak v posteli. Ale chci tě informovat, že náš plán funguje. Nasťa už ošukala oba dva a právě teď cválá druhé kolo. Ale jestli jí to bude stačit, to nevím." "Já tu klidně vydržím i přes noc, hlavně když budu mít od ní klid." Pepa to pronesl naprosto rozhodně, aby bylo jasno, že je rozhodnutý tento víkend už Nasti nepodlehnout. "To ti věřím, na mě už se taky mlsně ohlížela. Tak jsme prchli do vody a teď sem do domu. Musíme doufat, že jí ti dva budou stačit." Ale oba dva jsme věděli, že je to jen naše zbožné přání. Nasťa byla neukojitelná. Zanechal jsem Pepu v jeho rezidenci ve vaně a s Natašou jsme se usadili v pokoji do sedačky s výhledem na jezero. A samozřejmě také na řádící Nasťu. Ta už cválala druhé kolo na Ivanovi a stále měla výdrž. I její dva milenci si to užívali, šťastní, že už nejsou panici. A hned s takovou kočkou. Ale to chudáci netušili, co je ještě čeká. Ještě museli přežít aspoň čtyřiadvacet hodin Nastina neukojitelného chtíče. Vzhledem k mdlému rozumu si to ale ani neuvědomovali. Žili teď a co bude zítra si ani nedokázali představit. S Natašou jsme sledovali to divadlo na břehu jezera a i přes prosklenou stěnu k nám doléhaly výkřiky, jak se Nasťa zase blížila k vyvrcholení. Vpravo od řádící Nasti jsem zaregistroval pohyb a uvědomil jsem si, že asi třicet metrů vpravo Aljoša griluje pašíka. A přitom musí poslouchat a pozorovat to drama na pláži. Přišlo mi ho líto. Aljoša byl normální chlap, měl rodinu, jistě nebyl doma bez sexu, a tak teď přesně věděl, co se kousek od něj odehrává. Vzal jsem Natašu za ruku a šli jsme Aljošu na chvíli vystřídat, aby si odpočinul. A aby si odpočinuly i jeho nervy. Pro jistotu jsem mu vzal z lednice jednu láhev vodky, aby to měl čím zapít. Ke grilovacímu místu jsme to vzali raději oklikou, abych nepadl náhodou Nasti do hledáčku. Aljoša převzal s povděkem láhev vodky a okamžitě si pořádně přihnul. Převzal jsem od něj grilování a Aljoša s oddechem usedl na lavičku z borovicových polen. Otáčel jsem pašíkem a Nataša jej polévala připraveným tukem. Aljoša zatím ztrestal asi půl láhve a už vypadal klidnější. "Jésli chóčeš, to idí tóže," navrhl jsem mu potichu a naznačil mu směrem k Nasti. Pohlédl na mě nevěřícně, ale když jsem mu ještě jednou naznačil, kterým směrem se vydat, přihnul si ještě jednou pořádně vodky a vydal se k pláži. Nasťa už znova seděla na dece a rozhlížela se kolem sebe, jako by hledala další oběť, protože její dva milenci byli pro nejbližší chvíle nepoužitelní. A tak hned zaregistrovala přicházejícího Aljošu. Vůbec nepochybovala, proč za ní jde. Přesunula se na vedlejší deku a když k ní Aljoša přišel, okamžitě mu stáhla kalhoty a chystala si jeho penis. Pokračování bylo podobné jako se Sergejem a Ivanem. Jen s tím rozdílem, že v prvním kole byl nahoře Aljoša a ve druhém opět Nasťa. Já jsem zatím svědomitě otáčel pašíkem, udržoval žhavý oheň a Nataša polévala, až začal pašík dostávat onu krásnou, zlatavou barvu.
5 Za dlouhou chvíli se k nám Aljoša znovu připojil. Nasťa ho milostivě propustila, protože svůj úkol splnil. Přihnul si znovu pořádně vodky a beze slova převzal ode mě zpět grilovací štafetu. A protože se grilování blížilo ke zdárnému konci, zůstali jsme s Natašou už u něj. Odpoledne už hodně pokročilo, když byl pašík hotov. Sundali jsme ho z ohniště a odnesli na terasu na stůl pokrytý čistým igelitem. A začaly hody. Aljoša pašíka zručně rozporcoval a mohli jsme si brát kousky masa, jak jsme chtěli. Vědom si svého slibu, nejprve jsem připravil velký talíř různých kousků masa a zanesl ho Pepovi i s chlebem a zeleninou do jeho dobrovolného vyhnanství v koupelně. Vůně pečínky přilákala na terasu i milence od jezera. Sergej i Ivan byli mírně pobledlí, ale zatím se drželi. Oba se vrhli na naporcované maso a nabrali si každý porci, jako by týden nejedli. Ale to jsem jim jen schvaloval. Teprve začínal večer a oni potřebovali nabrat energii, aby měli dost sil. Noc bude pro ně dlouhá a určitě hodně náročná. Po večeři jsme schovali zbytky pašíka do lednice a špajzu a Aljoša odjel domů. Nad mým návrhem, aby tu zůstal i přes noc, nejprve zaváhal, ale pak zavrtěl hlavou. Má rodinu, jede domů. Zítra po obědě pro nás přijede a odveze nás. Krásný večer jsme poseděli na terase a popíjeli čaj a šampaňské. Dokonce i Pepa se k nám přidal, už měl svého vyhnanství dost. Ale v pravidelných intervalech se chytal za břicho a odbíhal do koupelny, aby snad Nasťa nenabyla dojmu, že už je v pořádku. Ale ta měla pro dnešní noc dva náhradníky a proto jeho indispozici blahosklonně přehlížela. Pozdě večer už jsme se přesunuli do domu. Já s Natašou do naší ložnice, Pepa do své ložnice a Nasťa zůstala s těmi dvěma znovu dole u hořícího krbu. Noc proběhla téměř stejně jako ta minulá. S Natašou jsme se krásně pomilovali, Pepa se konečně pořádně vyspal v posteli a Nasťa si opět užívala celou noc u krbu s náhradníky za Pepu. Takže spokojenost na všech stranách. Ráno jsme se probudili až za světla, na čerstvém a čistém vzduchu jsme spali celou noc jak mimina. Jen jsem otevřel okno dokořán a zůstali jsme ještě v posteli a užívali si krásné nedělní ráno. Pak jsme zaslechli tiché zaklepání na dveře. Tušil jsem, že Pepa se chce domluvit, co dnes. "Pojď dále," zavolal jsem ne moc hlasitě, ale tak, aby mě slyšel. "Můžu?" zeptal se pro jistotu ještě jednou, když pootevřel dveře. "Jistě, pojď dovnitř a posaď se," vyzval jsem ho znovu a s pobavením jsme sledovali, jak rychle vešel dovnitř a hned za sebou pečlivě zavřel. My jsme leželi s Natašou v posteli, ale Pepa na to ani nehnul brvou. Natolik už jsme se navzájem znali. "Tak co dneska provedeme?" spustil hned, jak usedl na židli v rohu ložnice. "A co myslíš? Já teď zajdu dolů, nachystám snídani a přinesu ji sem do ložnice. Najíme se a uvidíme. Ty zatím počkej tady a povídej si s Natašou." Ujistil jsem se s ní pohledem, že jí tu Pepa nebude vadit. Oblékl jsem se a šel dolů do kuchyně, připravit snídani ze zbytků včerejšího pašíka. I když se dalo ze schodiště jít skoro přímo do kuchyně, přece mi to nedalo, abych se nepodíval do pokoje ke krbu. Oheň samozřejmě hořel, teplo jako v sauně a před krbem na kožešinách všichni tři spali. Samozřejmě nazí. Nasťa uprostřed, jako by ji ti dva z každé strany chránili. Koneckonců, byli to bodyguardi. Rychle jsem nachystal snídani pro tři a s velkým tácem jídla a kávou se vrátil nahoru do ložnice. Jídlo jsme si rozdělili. Pepa jedl u stolu, já s Natašou v posteli a přitom jsme si povídali. Nakonec jsme se dohodli, že necháme věcem volný průběh, protože zatím probíhalo vše tak, jak jsme
6 si to naplánovali. Dopoledne i Nasťa bude potřebovat odpočinek a po obědě už přijede Aljoša. Po snídani a ranní hygieně jsme nechali v kuchyni vzkaz pro Nasťu, opatrně jsme se kolem spících milenců proplížili ven z chaty a vydali se na procházku po okolí. Krásné borovicové lesy k výletu přímo vybízely. Šli jsme ve třech, protože Pepa rezolutně odmítl zůstat sám v chatě. "Tam sám nezůstanu, za chvíli se Nasťa probudí a ještě bych byl první na řadě," prohlásil. "To radši půjdu chvíli sám, když budete chtít být někde sami. Nebudu vám zbytečně dělat křena." Tak jsme se toulali lesem a Pepa se držel na dohled od nás, aby nerušil. Po hodině procházení jsme narazili na malé jezírko skryté mezi borovicemi. Břehy byly porostlé tak hustým a nádherně zeleným mechem, že vlastně ta zelená barva, zdaleka viditelná, nás sem dovedla. Vyšli jsme z lesa na okraj mýtiny a zarazili se. Nebyli jsme tu sami. Na té zelené peřině u břehu se na dece opalovala asi čtyřicetiletá žena, samozřejmě úplně nahá. Natočena byla roztaženýma nohama ke slunci, a tedy k nám, protože jsme měli slunce za zády. Bylo mi divné, že nás neslyšela se blížit, dokud jsem si nevšiml nějakého předmětu, který měla zasunutý mezi nohama. "Privet," pozdravila hlasitě Nataša, aby na nás upozornila. "Zdrávstvujtě," pozdravila žena bez známky studu nebo nervozity, jenom dala nohy k sobě, a zvědavě si nás prohlížela. Přišli jsme k ní a Nataša jí vysvětlila, kdo jsme a kde jsme se tu vzali. Na dotaz, zda si tu také můžeme chvíli odpočinout, než se vrátíme zpět na chatu, žena bez rozmýšlení souhlasila. "Da, kaněšno," prohlásila. "Místa je tu dost pro všechny. Zůstaňte tady vedle mě, tady je mech hustý a měkký." Usadili jsme se vedle ní a zcela přirozeně, dle jejího příkladu, se také svlékli do naha, abychom ji nepřiváděli do rozpaků. Pak jsme se od ní dozvěděli, že se jmenuje Táňa, je jí třicet dva roků, bydlí sama bez rodiny v domku po rodičích v malé vesnici, která začíná za lesem asi dva kilometry odsud. Ve vesnici i pracuje jako učitelka v místní malotřídní škole. Na tento palouk u jezírka se chodí o víkendech opalovat vždy, když je k tomu příležitost. Místo je už dost vzdálené od vesnice, aby se tu mohla opalovat zcela nahá a mít téměř jistotu, že sem nikdo z vesnice nezavítá a nepřekvapí ji. V malé vesnici by budila svou nahotou pohoršení, proto chodila sem a trávila tu vždy celý den. A evidentně tu dnes nebyla poprvé, protože její tělo bylo krásně opálené, a to včetně hezkých prsou. Ta neměla moc velká, ale ani malá, zato pevná a krásně jí trčela dopředu. Taková příjemná velikost tak akorát do ruky. Mě bylo ale jasné, že se sem nechodila jen opalovat. O tom svědčil ten předmět mezi jejíma nohama, který jsem z dálky spatřil, když jsme přicházeli. Pepa s Natašou si ho asi nevšimli a pak už dala Táňa nohy k sobě, aby ho skryla. Jen jsem nedokázal určit, co to je. Táňa si s námi vykládala nenuceně dále, ale nohy držela stále u sebe. Na rozdíl od nás, kdy jsme se rozvalovali na hlubokém mechu a nijak se neomezovali. Po chvíli už na ní byla vidět nervozita, jak držela nohy stále pevně u sebe. Abych jí to usnadnil, naklonil jsem se těsně k ní a zašeptal jí do ucha, aby se nestyděla a to, co svírá mezi nohama, ať si klidně vyndá. Táňa zčervenala rozpaky, že to o ní vím. Ale pak se jen pootočila zády k nám a vytáhla si ze svého lůna dlouhou silnou červenou mrkev. Evidentně to nebyla nějaká náhodně utržená zelenina, ale byla pečlivě očištěná, upravená a vepředu krásně zaoblená. Krásná náhražka. Táňa ji odložila vedle na deku a červená rozpaky se k nám otočila zpět. Pepa s Natašou to nečekali, ale dělali jako by nic. A Nataša jí vyprávěla, jak se s námi seznámila, že jí také chyběl chlap, ale teď si užívá příležitosti, a že ji zcela chápeme. Vždyť sex je přirozená lidská potřeba a jeho nedostatek se těžko nahrazuje. Táňa se uklidnila a už se s námi bavila, jako bychom se znali roky. Sluníčko hřálo víc a víc, tak jsme střídali pobyt na dece s koupáním v příjemně chladivé vodě jezírka.
7 Neušlo mi, že Táňa stále více pokukovala na naše houpající se penisy a její oči se občas zaleskly vzrušením. Docela jsem ji chápal. Byla svobodná, chlapa už neměla dlouhé roky a teď se před ní houpaly hned dva penisy, jen si šáhnout. Ale tu odvahu nenašla, i když její vzrušení pomalu stoupalo. "Nechtěl bys ji uspokojit?" naklonil jsem se k Pepovi a potichu mu to zašeptal. "Holka by si určitě dala říct, jen sama neví jak na to." "Což o to, já bych nebyl proti," souhlasil Pepa. "Ale musíte mi taky pomoci příkladem." "To je jasné, tak půjdeme do vody a rozjedeme to. Vypadá na slušnou holku, snad to nebude taková nymfomanka jako Nasťa." Všichni jsme se zvedli a šli se ochladit do jezírka. Po chvilce jsem Natašu objal zezadu rukama, uchopil ji za prsa a stisknul její bradavky, už tak ztuhlé chladnou vodou. Přitom jsem ji líbal na krku a ramenou. Nataša zasténala vzrušením, chvíli si to užívala, a pak mi začala opatrně pod vodou honit penis. Byli jsme od Pepy s Táňou jen pár metrů, takže na nás oba dobře viděli. Samozřejmě Táňa nás vzrušeně pozorovala. Pepa jí nechal chvilku na rozkoukání, pak se k ní také přitočil zezadu a stejně jako já ji začal líbat na krku a ramenou. Přitom ji držel za ramena. Ale Táňa po pár polibcích vzala Pepovy ruce a sama si je položila na svá prsa. Vše bylo jasné, až jsem se divil, jak to šlo rychle a hladce. Táňa si užívala Pepovy polibky, dotyky a dráždění a brzo také prozkoumala pevnost jeho penisu, který už ji tlačil zezadu. I Pepa zasténal, když mu ho pevně stiskla a trochu pohonila rukou ukrytou pod vodou. Několik minut jsme se tak vzájemně dráždili, částečně skryti ve vodě. Pak jsem ale vzal Natašu za ruku a přesunuli jsme se na břeh, do hlubokého mechu kousek dále od deky, na které předtím ležela Táňa. Oba jsme už byli vzrušení a žádostiví a přestali jsme vnímat, co dělají Pepa s Táňou. Leželi jsme v hlubokém mechu vedle sebe a pokračovali v líbání a vzájemném dráždění. Můj penis už dosahoval maximální tvrdosti a i Nataša byla připravena. Přesunul jsem se mezi její rozevřená stehna a opatrně do ní vnikl. Nataša se do mě stále vpíjela svým pohledem a zářícíma očima mě povzbuzovala, abych ji přivedl na vrchol rozkoše. Tak jako už mnohokrát za ty dva týdny, co jsme se znali. Objala mě nohama kolem boků a dirigovala si moje přírazy, tak, jak to měla ráda. I když jsem pustil Pepu s Táňou z hlavy, přece jen jsem zaznamenal vedle nás pohyb, když se ti dva přesouvali z vody zpět na deku na břehu. Táňa už asi ztratila zábrany a ostych a vedla si Pepu k dece, držíce ho za stojící penis, který si ve vodě tak připravila. Nedočkavě ulehla, pokrčila a roztáhla nohy a stáhla si Pepu na sebe. Ten ještě promnul její prsa ztuhlá vzrušením, ještě ji dlouze políbil a pak už do ní zasunul. Táňa vykřikla, když do ní zajel až na doraz a ona cítila, jak v ní pulzuje pevný penis naplněný krví. To bylo něco jiného, než ta tvrdá mrkev, kterou měla už dlouho, jako zoufalou náhražku. Teď cítila v sobě ten pulzující kousek chlapa, který jí tak dlouho chyběl a měla ho jen ve svých představách. Konečně po dlouhé době zažívala ten pocit, kdy ji pomiluje živý chlap a ne ta neosobní studená zelenina. Pepa dlouho nečekal a pomalými pohyby jí začal protahovat její dlouho neobdělávanou jeskyňku. Táňa si jej přidržovala, aby z ní snad nevyklouzl. Hlavu zvrátila na zad a se zavřenýma očima prožívala svou cestu na vrchol. Samozřejmě i já s Natašou jsme byli už skoro hotovi. Po chvilce vykřikla, napjala se a ztuhla. Její tělo se třáslo v milostné křeči orgasmu. Ještě jsem párkrát přirazil a se zasténáním jsem ji několika výstřiky naplnil. Rozlévající se teplo v jejím lůně už jenom umocnilo její příjemné pocity a rozkoš dosáhla vrcholu. Dostříkal jsem, naposledy přirazil, a sesunul se na zhluboka oddechující Natašu. Ležel jsem s hlavou otočenou k vedlejší dece a jak jsem začal vnímat znovu své okolí, otevřel jsem oči a viděl Pepu, jak stále protahuje lůno Táni a postupně zrychluje. Oba dva už také přestali vnímat okolí a prožívali vzájemné uspokojení a blížící se vyvrcholení. Viděl jsem, jak Táňa zdvíhá pánev a Pepovi zdárně přiráží. Z jejích úst vycházel tichý křik, který se
8 stupňoval s nastupujícím vzrušením. I Pepa už evidentně měl namále. Stále tvrdě přirážel a viděl jsem, jak se mu stahují svaly na zadku, jak se jeho tělo chystá na závérečné finále. Táňa už křičela zcela nekontrolovaně a s vytřeštěnýma očima očekávala to, co jí tak dlouho chybělo. Pak Pepa zatnul svaly, žíly na jeho penisu vystoupily a s dalším přírazem vychrlil do Táni první silnou dávku svého spermatu. Pro ni to byl ten poslední impuls. Ucítila, jak se v ní rozstříklo Pepovo sperma, silně vykřikla a zazmítala se rozkoší. Po dlouhé době zažívala neuvěřitelně silný orgasmus a další a další výstřiky do jejího lůna jí způsobovaly nevýslovnou rozkoš. To bylo něco úplně jiného, než ty neosobní náhražky, kterými se snažila se občas uspokojit. Pepa dostříkal, jeho svaly se přestaly napínat a nalehl na svou milenku. Táňa jej stiskla svými stehny a užívala si to doznívající teplo, které se v ní rozlévalo. Její orgasmus ustupoval pomaleji než Pepův, ale neměli kam spěchat. A tak si užívali to těsné spojení svých orgánů lásky a tu rozkoš, kterou si navzájem přivodili. Já už jsem mezitím vyklouzl z Nataši a oba dva jsme, z povzdálí několika metrů, sledovali Pepu s Táňou při jejich vyvrcholení. Jejich rozkoš jim vydržela o něco déle než nám, snad, že to mezi nimi proběhlo poprvé a to neznámo a tajemno prvního milování jim dopomohlo k tak silnému prožitku. Po chvíli i Pepa z Táni vysunul svůj penis, který se leskl společnými sekrety a ulehl na deku vedle ní. Oba ještě chvíli ztěžka oddychovali, než se jejich tep dostal do normálu. Pak si přece jen uvědomili, kde se nacházejí a že tu nejsou sami. Tak se posadili a otočili se k nám. My jsme jim jen s úsměvem pokynuli. Táňa sklopila oči, asi se před námi styděla za své city, ale Pepa ji objal a něco jí pošeptal do ucha. Ona mu také tiše odpověděla a už se na nás šťastně usmála. Přesunuli jsme se blíže k nim a děvčata se beze slova objala. Přitom si také něco šeptala, asi si sdělovala své prožitky. Já s Pepou jsme na sebe jen spiklenecky mrkli, jak se nám podařilo uspokojit ta dvě žádostivá děvčata. A samozřejmě i sebe. Po chvíli už jsme si povídali jako dříve, ale brzy jsme museli do vody, abychom ze sebe smyli důkazy našich milostných hrátek, které děvčatům vytékaly mezi nohama a nám se leskly na pokožce v poledním slunci. Ve vodě už jsme se jen v klidu umyli a osvěžili a vrátili se na břeh, abychom uschli. Bylo už hodně po poledni, když jsme se s Táňou rozloučili. Pozvali jsme ji na příští víkend k nám na chatu a ona po chvíli váhání souhlasila. Pochopil jsem, že to váhání není způsobeno nezájmem o setkání s námi, ale že si nejdříve musela ujasnit, kde chata je, jak se k nám dostane a hlavně, jestli je chata dost daleko od její vesnice, aby nepřišla do řečí. Nakonec jsme se dohodli, že ji vyzvedne Aljoša autem na kraji její vesnice kolem páté hodiny v pátek odpoledne. Rozloučila se s námi, s Pepou objetím a dlouhým polibkem a se smutkem v očích se vydala lesem zpět do svého domku. Cestou zpět už jsme se netoulali a tak jsme byli za půl hodiny zpět v chatě. Už zdálky jsme slyšeli výkřiky Nasti, která si na břehu jezera užívala se svými dvěma milenci, našimi dělníky, Sergejem a Ivanem. Tak jsme nenápadně prošli do chaty, dali si pozdní oběd a s kávou jsme na terase sledovali dění okolo chaty a čekali, až přijede Aljoša. Netrvalo dlouho a byl tu. To už i Nasťa pochopila, že víkendové hrátky skončily a s lítostí propustila naše bodyguardy, aby se umyli a připravili k odjezdu. Sergej i Ivan šli trochu nejistým krokem, tváře ztrhané únavou a nevyspáním, ale spokojení, že si užili a nabrali zkušenosti, které jim dosud chyběly. Než jsme uklidili chatu, zavezl zatím Aljoša domů Sergeje a Ivana. Na večeři dostali s sebou bohatou výslužku a spokojeni přislíbili účast i příští víkend. Pak už jsme i my vyrazili do Krasnojarsku s košíky plnými jídla, protože masa z grilu ještě stále zbylo
9 dost a dost. Samozřejmě zbylo dost i na Aljošu. Děvčata jsme vyložili před domem Nataši, nás vyložil Aljoša před naším, a po večeři jsme zalehli, unaveni z náročného, ale příjemně stráveného víkendu.
2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"
2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je
VÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni
JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)
JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když
Josífek byl už opravdový školák,
1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani
Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.
Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou
něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím
Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné
Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan
Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,
Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3
Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být
Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko
Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se
Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,
Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013
A l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37
A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015
Jak nás Anetka vzala na Malši
Jak nás Anetka vzala na Malši 25.7. - 2.8. 2015 V sobotu ráno jsme se všichni nasnídali, oblékli, maminka s tatínkem vše dobalili a nastal čas vše naložit do auta a že toho bylo na týden pod stanem v divočině
ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM
ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.
remorkér čekal u čáry ponoru. Posádka se ho snažila dostat dolů po provazovém žebříku, ale jelikož hrozilo nebezpečí, že spadne a zabije se, chytili
~~~ Nemluvil. Celou cestu autem se díval z okýnka. Dva dospělí na předních sedadlech se spolu tiše bavili. Mohl by poslouchat, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Chvíli, na tom úseku silnice, který občas zaplavovala
Samuel van Tongel. Nevinnosti I
Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život
SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4
United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky
United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995
Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil
Bruslení Dneska nás pan vychovatel nechal spát do 9:00. Potom jsme měli snídani a pak jsme měli generální úklid, pan vychovatel nám k tomu půjčil rádio. Filip pustil rádio a já myl skříň a taky jsem dal
PES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?
PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.
Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,
Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda
Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem
m.cajthaml Na odstřel
m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny
Emilovy skopičiny. 1. kapitola Emilovy narozeniny. 2. kapitola Emilova 250. skopičina. 3. kapitola Jak Emil dostal od Alfreda dřevěného vojáčka
Emilovy skopičiny 1. kapitola Emilovy narozeniny Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Emil a jeho rodina byla táta, máma, jeho malá sestra Ida a čeledín Alfred. Emilovi bylo 5 let, zítra měl mít narozeniny.
Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.
1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad
1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.
1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,
14 16 KH-57-03-297 -CS-C
14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k
Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.
Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké
Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.
košili a koženou vestu s přiléhavými, obtaženými kalhotami a měkkými botami, které vypadaly jako trepky. Frankie měl červenou tuniku, kterou volně
KAPITOLA 2 Najednou Frankie ucí l pod nohama pevnou zem a vlasy mu cuchal lehký vánek. Otevřel oči a to, co uviděl, mu vyrazilo dech. Frankie stál spolu s ostatními na poli pokrytém nízkou trávou. Charlie
Adaptační pobyt 6.B 26/2015. Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015
26/2015 Adaptační pobyt 6.B Penzion Jana - Mlýnky 9.9. 11.9.2015 Když jsme přijeli bylo deseti hodin. 6.A řída před námi ještě hodnotila Adaptační pobyt, tak jsme zůstali venku na hřišti a dělali různé
duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně
DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.
Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09
Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí
A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-
Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl
JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým
rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.
KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,
Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly.
Jak tak bloudila lesem, objevila se před ní najednou babička. Byla celá shrbená, na zádech nesla dříví a samotnou ji nohy sotva nesly. Neměla bys něco k jídlu, holčičko? zeptala se Sněhurky unaveně. Celý
Vyhnanci na Sibiři - 22
Vyhnanci na Sibiři - 22 Mirek Ranní probuzení bylo velmi příjemné. Než jsem se stačil pořádně probrat, Olga už se dávno činila ústy i rukama a díky jejímu úsilí byl můj penis tvrdý jako kámen. Když usoudila,
S dráčkem do pravěku
S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.
Růžová víla jde do města
Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi
Cesta života / Cesta lásky
Kudy do nebe Cesta života / Cesta lásky Cesta života Smyslem života není jen někam jít. Chceme-li, aby náš život měl smysl, je třeba mít cíl, který stojí za to, abychom kvůli němu občas museli překonat
První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová
Fialová holčička ZŠ Kamenice Barbora Koppová Seznámení s autorem: Na okraj bych se Vám ráda představila. Mé jméno je Barbora Koppová a bydlím nedaleko Prahy. Ke psaní jsem se dostala z povinnosti. Snažila
I. FOTOAPARÁT, PSÍ JÍDLO, NAKLADAČ, KAMION, PRAČKA
V pátek 3. 12. 2010 chodili u nás na škole čerti. Čerti se první hodinu učili a druhou se začali chystat. Nejdřív šli do třetí a čtvrté třídy. Chlapci i děvčata řekli pěkné básničky, ale někteří se opravdu
Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová. Výlet do Pekla. čte pro. prv. ňáč. čte pro. prv. ňáč
Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla prv čte pro ky ní ňáč prv čte pro ky ní ňáč Zuzana Pospíšilová ilustrovala Jana Valentovičová Výlet do Pekla Upozornění pro čtenáře a uživatele
35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé
Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své
Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své velké bílé knihy. Napsal několik stránek, ale Pepík pořád
Zatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:
LAURA MARX FITZGERALDOVÁ
LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul
Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.
Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že
1. KAPITOLA. Pýcha předchází pád
1. KAPITOLA Pýcha předchází pád Babi, co je to? Babička vzhlédla od práce. Pro všechno na světě, holčičko, kde jsi to našla? Na půdě, odpověděla jsem. Co je to, babičko? Babička se pousmála a odpověděla:
Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.
Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.
Co byste o této dívce řekli?
Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by
Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec
Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Rebecca Johnson Julinka a její zvířátka Prázdninový zvěřinec e-kniha Copyright
ALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45
ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5
Šumava 2018 Matěj Cocher
Šumava 2018 Matěj Cocher Cesta na Šumavu Na Šumavu jsme z Nedomic vyrazili po nedělním dopoledni, po cestě jsme se stavili u Mac Donalds a na pár benzínových stanicích. Cesta na mapách cca trvá 3 hod.,
Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -
Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti
linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz
Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle
Pan Známka a jeho trápení
Pan Známka a jeho trápení V jednom malém městečku, o kterém ještě uslyšíte, žil pan Známka. Ne vždycky to byl samozřejmě dospělý muž a jeho velké trápení se začalo psát už když byl ještě docela malý kluk.
Zvyšování kvality výuky technických oborů
Zvyšování kvality výuky technických oborů Klíčová aktivita I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti žáků středních škol Pracovní list č. 20 pro téma 1.2.5
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny
SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ
SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:
Příloha 1a Diplomová práce, ukázka scenáře Před domem Potřebuji pomoct. Pavel si zrovna zapínal bundu a šel za otcem. Bylo chladno a zataženo, okolní svět ztratil barvy, působil mdle a nevýrazně. Dvě postavy
Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky
2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená
Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici
Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči
Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla
podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má
Básničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.
Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády
Anna Čtveráková. Střípky z žití
1 Anna Čtveráková Střípky z žití 2 Seznamka na pohřbu Zemřel nám šéf po dost dlouhé nemoci a já jsem se měla výhledově stát jeho nástupkyní. Jely jsme s kolegyněmi na pohřeb a já jsem byla pověřena pronést
A zatímco se král Vladan se svým pobočníkem ve velitelském stanu oddávali labužnickému popíjení, na polním cvičišti se na zítřejší válečnou vřavu
A zatímco se král Vladan se svým pobočníkem ve velitelském stanu oddávali labužnickému popíjení, na polním cvičišti se na zítřejší válečnou vřavu posilovali vojáci. Ti ovšem labužnicky nepopíjeli, ti pod
Jak se v parku narodil dráček
Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak
Tradiční podzimní zájezd do Tater
Tradiční podzimní zájezd do Tater 28.-30.9.2007 vedoucí: Jenda Schulz Jako každoročně jsme jeli na konci září do Tater, letos do Vysokých s ubytováním v penzionu Erika v Tatranské Lesné. 1. den byla plánovaná
To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.
Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď
Následovala malá chvíle ticha. Pak ze mě vypadlo: Sáro? Kdy má vlastně Libor přijít? Za 10 minut, řekla Sára. Čekání na Libora jsme si krátily tím, že jsme probíraly takové typické holčičí věci. Najednou
Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová. Hravá autoškola
Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Zuzana Pospíšilová Ilustrace Eva Rémišová Hravá autoškola Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém
f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce
GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE
1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého
www.spankboy.cz Erasmus: SERVER
www.spankboy.cz Erasmus: SERVER Pracuji už osmý měsíc v IT společnosti a dá se říct, že jsem po všech stránkách spokojen. Práce je nejen dost dobře placená, ale i zajímavá. Pravidelně se mění povaha projektů,
Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.
Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,
Petra Soukupová. K moři
Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura
VZDĚLÁVACÍ OBLAST: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh / učivo: Povídka uvědomělé tiché čtení s porozuměním JK 2-DUM č. 2 Va Autor: Mgr. Dagmar Valachová
14. června 2005. 16. června 2005
14. června 2005 jsme s tátou dosmolili a odeslali naše vyjádření k psychologickýmu posudku. 16. června 2005 Včera Kili usnul vyčerpáním až poté, kdy jsem ho půl hodiny zdárně ignorovala a předstírala jsem,
Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!
JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,
1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.
1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,
Jak Laru vyhodili z auta
Jak Laru vyhodili z auta Domek dědy Medy byl malý a útulný. Byly tam sice tři místnosti, ale děda trávil všechen čas v kuchyni. Další pokoj byl vždycky připravený pro Ondřeje s mámou, když přijeli na návštěvu,
Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U
Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a
Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se
Jana Javorská Naostro 2
1 U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U I D : K O S 2 2 2 8 3 9 Jana Javorská Naostro 2 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.
KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.
Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci
MOJE TĚLO. Anna Pfeifferová. Ilustrace: Ulla Bartlová
MOJE TĚLO Anna Pfeifferová Ilustrace: Ulla Bartlová Vem si tužku na panáčka, nakresli ho, je to hračka: Tečky, čárka, dole proužek, kolem toho ještě kroužek. Po stranách mu přidej ouška, ať ví dobře, co
Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.
Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela
ŘÍJEN. strana: 1 E_O-N
strana: 1 E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku.
Putování krále Baltazara
Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned
Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera
Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,
A teď se vrátím o rok zpět, protože tenkrát mě to ještě nenapadlo psát si deníky z cest.
A teď se vrátím o rok zpět, protože tenkrát mě to ještě nenapadlo psát si deníky z cest. 1 Březen 2007 Pokusím se zaznamenat alespoň něco málo vzpomínek na workshop v Kyotu, kam mě pozvali Yasushi a Koji,
že sem na jih zabloudil letos nějaký orel, aby unikl chladnějším
Kapitola 3 Na farmě vzdálené třicet kilometrů severně od údolí Pastvin draků se Larisa postavila a setřela si pot z čela. Naklonila košík, který držela v ruce, a podívala se na červeňoučké jahody, jež