Duchovní služba jako složka Armády České republiky

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta Bakalářská práce Duchovní služba jako složka Armády České republiky Vedoucí práce: PhDr. Libor Ovečka Th.D Alena Maňáková

2 OBSAH 1. ÚVOD ARMÁDA VE STARÉM A NOVÉM ZÁKONĚ VZTAH KŘESŤANA KE STÁTNÍ MOCI - ŘÍMANŮM 13, KŘESŤAN A ZBRANĚ HISTORICKÝ VÝVOJ DUCHOVNÍ SLUŽBY HISTORIE DUCHOVNÍ SLUŽBY OD VZNIKU ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY Duchovní služba v letech DUCHOVNÍ SLUŽBA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY DOHODA O SPOLUPRÁCI MEZI MO, ERC A ČBK Vymezení Duchovní služby Status vojenských duchovních Náplň práce vojenského duchovního Ustanovení vojenských duchovních a hlavního kaplana AČR Zabezpečení činnosti duchovních a vzdělávání vojenských duchovních SMLOUVA MEZI ERC A ČBK Pojetí a úkol duchovní služby Výběr kandidáta Personální obsazení Duchovní péče o kaplany SOUČASNOST DUCHOVNÍ SLUŽBY NÁZORY VOJENSKÉ VEŘEJNOSTI NA DUCHOVNÍ SLUŽBU V ARMÁDĚ - VÝZKUM Projevy víry Kontakt vojenské veřejnosti s kaplany Zařazení kaplanů k útvarům Kaplani versus další sociální nebo pomáhající profese Působení kaplana v zahraničních misích ROZHOVORY S VOJENSKÝMI KAPLANY VOJENŠTÍ KAPLANI O EKUMENISMU O HODNOSTECH O MISI A ZBRANÍCH A NEUPOSLECHNUTÍ ROZKAZU O PRÁCI, ŽIVOTĚ A PROBLÉMECH ZNAK VOJENSKÉHO DUCHOVNÍHO BUDOUCNOST DUCHOVNÍ SLUŽBY ZÁVĚR RESUMÉ

3 11. SEZNAM ZKRATEK POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY

4 1. ÚVOD Motto: Všemohoucí Bože, Hospodine Zástupů, kterýž jsi udatný válečník, učíš také ruce křesťanských vojáků boji, a prsty jejich bitvě, přepasuješ je udatností, a činíš dokonalou cestu jejich, prosím tě pokorně, račiž mne také potřebným dary a ctnostmi k vedení boje s nepřátely tvými naučiti, udatností přepásati, srdce zmužilé dáti, a všecken strach smrti ode mne zapuditi, abych poruče se v ochranu tobě Stvořiteli svému, statečně až do smrti o Zákon, o chrám, o město, o vlast a obec s nepřátely se potýkal. A poněvadž nepřátelé jména tvého jednomyslně se na tom snésli, i smlouvou se zavázali, aby nás maličké stádce, kteříž se učení Spasitele našeho Ježíše Krista stále přidržíme, i s slovem jeho vyhladiti, svatyni tvou poškvrnili, stánek odpočinutí jména slávy tvé znečistili, v příbytky tvé dědičně se uvázali, a své zlořečené modlářství rozšířili. Proto potři jejich sílu mocí svou, a roztrhni moc jejich prchlivostí svou 1 Modlitba křesťanského vojáka Když se řekne duchovní, asi každý z nás ví, o kom je řeč. Někdo si představí postaršího faráře v černé klerice s kolárkem kolem krku, mladší si naopak mohou představit veselého mladého člověka, který s nimi hraje fotbal na místním hřišti. Když se řekne duchovní služba, mnozí z nás by možná trochu zaváhali, ale odpověď by se určitě našla. Když se ale řekne duchovní služba v armádě, jsou odpovědi více či méně rozpačité. Někdo se pohoršuje nad tím, jak je možné, že farář používá zbraň. Někdo argumentuje pátým přikázáním - Nezabiješ, a jiní vůbec nedovedou pochopit, proč je vlastně duchovní na vojně, co tam dělá a jaké má úkoly. Otázek týkajících se duchovní služby v armádě bychom mohli najít spousty, jelikož je tato služba u nás poměrně mladá a tudíž i veřejnosti ne zcela známá. S tím však souvisí i fakt, že k tomuto tématu doposud neexistuje žádná literatura. Modlitba křesťanského vojáka ukazuje, že i v tak ateistickém prostředí, jakým je armáda, můžeme najít věřícího člověka. Žijeme v demokratickém státě a každý z nás má 1 Modlitba kteréhokoli křesťanského vojáka. In: Modlitební poklad. vydáno r v Prešporku u Františka Augustýna Platze. s Dostupný z

5 právo na svobodu vyznání - a je jedno, v jakém prostředí se jedinec nachází. Je právem každého vojáka, nejen křesťana, duchovního pro sebe vyžádat, přijmout nebo odmítnout 2. K výběru tohoto tématu mě přimělo nejen hledání odpovědí na otázky, týkající se duchovní služby v armádě, ale také snaha podat ucelený přehled o činnosti a působení kaplanů v armádě. Navíc je to téma, které je svým zaměřením nejen náboženské, ale ve velké míře i sociální. Dalším významným důvodem výběru tématu je můj zájem o působení v armádě, kdy já sama jako křesťanka jsem se zamýšlela nad otázkami křesťana jako vojáka, nad situacemi používání násilí, nad životem vojáků v odloučení při zahraničních misích apod. V neposlední řadě mě k sepsání této práce přivedl Josef Glogar současný vojenský kaplan. Ačkoli jde o téma, které bylo již zpracováno Hanou Hájkovou, přesto jsem se rozhodla znovu toto téma zpracovat. Zaměřím se však více na příklady křesťana vojáka vyplývající z bible, na vztah věřícího vojáka ke zbraním a státu a na část praktickou výzkum a rozhovory s kaplany. Části historické, která je podrobněji zpracována již ve zmíněné práci, se věnuji méně. Doufám, že zpracování tohoto tématu bude obohacením nejen pro mě, ale i pro případné další čtenáře. 2 Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí. Článek B. Pojetí a úkol duchovní služby - 4 -

6 2. ARMÁDA VE STARÉM A NOVÉM ZÁKONĚ V bibli můžeme najít možnost, kdy je člověk zároveň věřícím i vojákem. Stačí nahlédnout do Starého zákona, kde i velcí vůdcové, jako byl např. Jozue, David nebo Gedeon, byli vojáky. Tuto možnost nenajdeme pouze ve Starém, ale i v Novém zákoně. Můžeme zde nalézt pasáž, kdy k Janu Křtiteli přicházejí vojáci, dávají se křtít a tážou se, co mají dělat (Lk 3,14). V Matoušově evangeliu se Ježíš podivuje nad velkou vírou setníka (Mt 8,10). Ve všech těchto příkladech se nepřikazuje vojákům, aby odložili svou zbraň a vzdali se vojenské služby. Vojáci jsou tedy v bibli chápáni pozitivním způsobem, stejně jako dělníci nebo rolníci. Často se dokonce stává, že voják je použit jako příklad vynikajících vlastností: schopnost bojovat za spravedlnost (1 Tim 6,12), služba své zemi, vlasti (1 Kor 9,7), schopnost snášet obtíže a vytrvalost (2 Tim 2,3-4) 3 Jestliže tedy v bibli nacházíme pasáže o vojácích, je nepopiratelné, že hřích, zlo a násilí jsou realitou biblického světa. Tvoří součást lidské identity a existují všude kolem nás. Bible nás vyzývá čelit zlu a neutíkat před ním 4. Stvořením Bůh zároveň pověřil člověka, aby obdělával a střežil zemi (Gn 2,15). Dal mu do rukou zodpovědnost za zachování práva a pořádku. Bible schvaluje užití síly tam, kde je to nezbytné pro odstranění zla v zájmu společnosti jako celku (Řím 13,1-7). Obrana země je službou lidskému společenství. Stát představuje podle biblického svědectví určitou emanaci dobra tím, že je garantem řádu (Ř 13,1-3). Proto smyslem armády je prosazování spravedlnosti a dobra, nebo alespoň snaha minimalizovat zlo - a to i válečnými prostředky Vztah křesťana ke státní moci - Římanům 13,1-7 Jednou z vlastností vojáka je, že slouží své zemi, státu. Bez státu by nemohla armáda fungovat jako ucelený a organizovaný systém, protože by ji neměl kdo řídit. Stát je vlastně nástroj k udržení řádu ve společnosti, a k tomu účelu udržuje a zajišťuje armádu. Stejně jako armádu tvoří jednotlivci, tak i stát je vybudován na jednotlivých lidech. Podíváme-li se ještě hlouběji, je tato společnost stát tvořen lidmi různého vyznání. Stát 3 Křesťan v ozbrojených silách.- je to možné? OSS Pers MO. Nestránkováno 4 Dubost. M. Služobník pokoja. s

7 mohou tvořit stejně tak křesťané jako nekřesťané. Stejně tak i armádu mohou tvořit jak křesťané tak nekřesťané. Vztahem ke státu se v bibli zabývá list Římanům 13,1-7. Na první pohled v nás tato kapitola může vyvolat negativní postoj ke státu a k moci. Ale účelem není, aby křesťan státní moc odmítal. Pochopením této kapitoly dojdeme k tomu, že stát je nástrojem od Boha určeným k udržení pořádku a řádu. Nebýt státu a řádu, byl by tu chaos. Tím, že je stát nástrojem k udržení pořádku ve světě, patří tudíž spolu s církví ke království Božímu. Proto mají být všichni, i křesťané, státní moci, a tím i řádu, podřízeni 5. Na druhou stranu, státní moc má být ve shodě s úkolem jí svěřeným, a tím je blaho občanů. Není-li tomu tak, neznamená to, že bychom měli mít zavřené oči a slepě všemu přikyvovat. Státní moc se uplatňuje skrze zákony. Dojde-li k porušení těchto zákonů, pak má být viník řádně potrestán. Porušujeme-li zákony užité státní mocí, proviňujeme se v podstatě proti Bohu. 6 To stejné můžeme říci i o státní moci, nečiní-li to, k čemu byla od Boha povolána - udržení pořádku, blaho občanů. Státní moc neexistuje sama o sobě, ale vždy je v rukou lidí. Proto i trest vždy musí padnout na lidi. Vraťme se zpět k armádě. Je-li státní moc od Boha a armáda slouží zájmům státu, slouží tím i Bohu. Mělo by být tedy ctí každého křesťana sloužit v armádě. 7 V předchozí kapitole jsem uvedla větu o jednoznačném užití síly tam, kde je to nezbytné pro odstranění zla v zájmu společnosti jako celku. Důležité je, abychom tuto sílu uměli využít ke konání dobra, ku prospěchu společnosti. Pokud jsme v situaci bezpráví, máme nejen jako křesťané morální povinnost zasáhnout, a v případě nutnosti i za použití síly. Tato síla nám byla dána jako dar od Boha, proto je důležité naučit se s ní zacházet. Používat ji v situacích opravdu nezbytných a v případě, že i naše svědomí to dovoluje. Pokud se s touto silou naučíme zacházet, může se stát naše společnost nástrojem ke konání dobra, naše moc nebude sloužit k nerozvážnému a vypočítavému zabíjení nevinných, ale stane se opravdovou ochranou pro všechny lidi žijící ve společnosti. Křesťané nemají utíkat z veřejného života, ale naopak snažit se žít ve shodě a také do veřejné moci zasahovat. 5 Musíme mít neustále na mysli, že tento text vychází z úryvku bible Řím 13,1-7, který byl napsán do konkrétní situace, konkrétním lidem. Nezabývám se zde ani politickou situací, ani teoriemi státu. Není to předmětem mé práce. Účelem je nastínit vztah křesťana ke státu v reakci na již zmíněný úryvek z bible. 6 Opět zde vycházím z Řím 13,1-7. Autor se však zde nezabývá situací, kdy by stát a státní aparát zneužíval svých pravomocí a využíval svou moc k zločinným akcím. V takovém případě by bylo povinností nemlčet a proti takovému zřízení vystoupit. 7 Odkaz na Řím 13,

8 2.2. Křesťan a zbraně Jedna z nejčastějších otázek se týká křesťana a používání zbraní nebo dokonce možnosti připravit někoho o život. Není používání zbraní a zabíjení v rozporu s pátým přikázáním Nezabiješ? Právě toto přikázání bývá velkou překážkou pro křesťany, aby se stali vojáky. Přikázání nezabiješ v sobě zároveň skrývá příkaz bránit život, a to jak svůj, tak i cizí, před útočníkem. Pokud tedy člověk - křesťan nejedná pouze na základě odplaty nebo dokonce msty, jedná v extrémní situaci v rámci zákona a takto musí vzít někomu život, nejedná v rozporu s Božím přikázáním. Není to ani v rozporu s lidským právem na život. Například T. G. Masaryk ospravedlňoval zabití člověka v určité situaci takto: Jestliže na mě někdo útočí a jeden z nás musí zemřít, tak jest spravedlivé, aby zemřel on. 8 Sebeobrana i obrana země je právem, ale i povinností toho, kdo je odpovědný za životy druhých. Udržení míru někdy vyžaduje, aby byl útočník zneškodněn. Stejně jako není v bibli odsouzena sebeobrana, není odsouzena ani snaha o udržování míru a spravedlnosti, a to i v případě nutnosti použití zbraní, jestliže předtím selhaly veškeré snahy o vyjednávání a prostředky k udržení míru. Úsilí o svobodu a spravedlnost je ve svém směřování v souladu s mravními požadavky evangelia a posláním církve. O postoji církve k užití násilí proti nespravedlnosti a útisku se zabývá oficiální církevní dokument Instrukce Kongregace pro nauku víry o křesťanské svobodě a osvobození, ze kterého cituji: Na druhé straně uznaná přednost svobody a obrácení srdce v žádném případě nevylučuje potřebu změnit nespravedlivé struktury. Je proto naprosto oprávněné, aby ti, kteří trpí útlakem ze strany bohatých nebo politicky mocných, se zasadili, morálně dovolenými prostředky, o zajištění struktur a institucí, ve kterých budou jejich práva skutečně respektována. 9 Samotné odstranění zlé situace však nestačí. Nemá smysl vést boj proti nespravedlnosti, pokud není veden s úmyslem vytvořit nový společenský a politický řád v souladu s požadavky spravedlnosti. 10 Nelze dojít k spravedlivému řádu, pokud používáme nespravedlivé prostředky, jako jsou vraždy, násilí, nespravedlivé věznění apod. Tyto prostředky podporují jen další zlo a tomu, kdo těmito prostředky jedná, nejde o dobro společnosti, ale o moc a nadvládu. Dříve než dojde k užití ozbrojeného boje, musí dojít k velmi přísné analýze situace. 11 Dojde-li však i po pečlivém 8 Dvorský, J. Naše vojsko a československý důstojník v projevech T. G. Masaryka. s Congregation for the Doctrine of the Faith. Christian Freedom and Liberation. Editions Paulines : Sherbrooke 1986.Přel. Libor Ovečka. Čl Tamtéž, čl Tamtéž. čl

9 zvážení situace k ozbrojenému boji, pak existují principy, které se při této krajní situaci musí obzvlášť uplatňovat. Tyto principy jsou: přikázání lásky k bližnímu neslučitelné s nenávistí, nenásilí jako strategie, revoluce spojená s ideologií vede k útlaku, pohrdání lidskými právy, ozbrojený odpor jako krajní možnost, jen když už jiná není. 12 Dalším církevním dokumentem je encyklika Pavla VI. o rozvoji národů, která se k danému problému vyjadřuje podobně jako dříve zmíněná Kongregace: Je dobře známá věc, že vzpoury a revoluce kromě případu zřejmé a dlouhé tyranie, která závažně porušuje lidská práva a poškozuje obecné blaho země rodí zase jen nové nespravedlnosti, vedou k novému porušování rovnováhy a podněcují lidi k novým rozvratům. Nesmíme bojovat proti existujícímu zlu ještě větší pohromou. 13 Tato nauka se znovu opakuje v Katechismu katolické církve v roce Odpor vůči politické moci může oprávněně sáhnout ke zbraním, jen když jsou splněny všechny následující podmínky: 1. v případě jistého, závažného a dlouhodobého porušování základních práv; 2. když byly vyčerpány všechny pokusy dosáhnout změny jinými cestami; 3. když se tím nevyvolají ještě horší nepořádky; 4. když je oprávněná naději na úspěch; 5. není-li možné rozumně předvídat lepší řešení. 14 Sama církev usiluje o spravedlivější společenský řád a nevylučuje použití zbraní v případě, že už selhaly všechny ostatní prostředky potřebné k udržení míru. Přestože používání zbraně a zabití člověka v určitých případech není v rozporu s pátým přikázáním a křesťanstvím, je více než jisté, že není rozhodující, zda je člověk věřící nebo nevěřící, protože s tímto morálním činem se musí vypořádat každý sám. Nemohu tu 12 Congregation for the Doctrine of the Faith. Christian Freedom and Liberation. Editions Paulines : Sherbrooke 1986.Přel. Libor Ovečka. Čl Encyklika Pavla VI. Populorum progressio. O rozvoji národů z 26. března Přel. Libor Ovečka. 14 Katechismus katolické církve.přel. J. Koláček. Čl

10 nevzpomenout slova Mons. Michela Dubosta, biskupa francouzských ozbrojených sil, který na otázku, zda může být člověk vojákem a křesťanem zároveň a zda se může vystavit situaci zabíjení z povinnosti, odpovídá: Jak může být někdo francouzským občanem a křesťanem? Pokud voják skutečně jednoho dne bude muset zabít, bude mu to uloženo rozkazem prezidenta republiky, kterého volili všichni Francouzi. Nevidím důvod, proč by ten, kdo rozhodl, měl nést menší díl odpovědnosti než ten, kdo vykoná rozkaz. 15 Jedině uvědomění, že nejen vojáci, ale všichni máme morální povinnost bojovat proti zlu a bezpráví, může vést k udržení míru a spravedlnosti. 15 Dubost, M. Služobník pokoja. s. 5. Překlad citátu Alena Maňáková

11 3. HISTORICKÝ VÝVOJ DUCHOVNÍ SLUŽBY 3.1. Historie duchovní služby od vzniku Československé republiky V rakousko-uherské armádě duchovní působili, avšak o jejich činnosti a bližším působení je velmi obtížné najít dostatek informací, proto se budu historickou otázkou duchovní služby zabývat od vzniku Československé republiky. Přestože vojenští duchovní v armádě působili, nově vzniklá Československá republika neprojevovala o tuto službu žádný zájem. Duchovní služba v armádě byla považována spíše za zbytečnost. Zájem o zřízení této služby byl především ze strany katolické církve, a proto v roce 1919 došlo k oficiálnímu zavedení duchovní služby do armády. Ke zrušení původních rakousko-uherských předpisů pro duchovní službu došlo až 9. září 1938 a zároveň byl vydán první československý předpis A-XI Tento předpis vymezuje veškerou činnost a působení duchovní služby v míru i za branné pohotovosti státu. Hlavní úkoly duchovní služby se týkaly především oblasti náboženské. Duchovní služba měla především posloužit vojenským osobám církevními úkony a starat se o jejich náboženskou mravní výchovu, měla vést vojenské matriky, spravovat vojenské kostely a pečovat o výchovu důstojnického dorostu pro duchovní službu. 17 Hlavním úkolem duchovních v armádě byla starost o náboženskou a mravní výchovu vojáka. Důstojníci duchovní služby měli pečovat o duchovní a mravní vzdělání vojenských osob svého vyznání. Svou činností přispívají k upevnění kázně, charakteru, družnosti, lásky a věrnosti k vlasti a k vážnému nazírání na život a jeho povinnosti. V dohodě s příslušnými veliteli konají každou neděli a svátek pro vojenské osoby svého vyznání služby boží, spojené vždy s promluvou obsahu nábožensko-mravního a vlasteneckého. V období velikonočním jsou důstojníci duchovní služby povinni vykonat velikonoční náboženská cvičení v těch posádkách, kde se přihlásí aspoň 20 vojínů. Navštěvují nemocné ve vojenských léčebných ústavech a poskytují jim duchovní útěchu. Pečují o duchovní potřeby a mravní výchovu vězňů. K smrti odsouzené osobě poskytují na přání poslední útěchu a doprovodí ji až na místo popravy. Všechny církevní úkony (ohlášky, sňatky, křty, pohřby apod.) vykonávají důstojníci duchovní služby i posádkoví výpomocní duchovní správcové bezplatně Žigmundová. K. Bošiak. J. K duchovním službám v ozbrojených silách, informační zpráva. s Duchovní služba v míru a za branné pohotovosti státu A-XI-1. Hlava 1. stať1 18 Duchovní služba v míru a za branné pohotovosti státu A-XI-1. Hlava 1. stať3-10 -

12 Z dalších činností a povinností jmenujme například právo uvalovat církevní tresty; předkládání čtvrtletní zprávy o své činnosti, na základě deníku, který vedl každý duchovní správce v armádě; povinnost reversem se zavázat k službě nejméně na 5 let; nošení liturgických rouch podle předpisu svých církví 19. V kostelech při obřadech a jiných průvodech se nezdravilo. Byla ponechána svoboda k dobrovolné návštěvě bohoslužeb. Na požádání velitele byla možnost povolit i účast vojenské hudby při náboženských slavnostech. Nejvyšším orgánem řídícím katolickou duchovní správu v armádě byl generální vikář katolíků branné moci. Byl přímo podřízen pražskému arcibiskupovi, jenž zastupoval úřad armádního ordináře pro katolíky ve vojsku. V českých zemích působil vojenský duchovní u každého divizního velitelství. Nejen katolická církev měla v armádě zastoupení, ale působily zde i evangelické skupiny vykonávající svou činnost u velitelství 1. sboru v Praze. Od roku 1922 začala v armádě působit také Církev Československá, prostřednictvím svého jediného ústředního orgánu, generálního vikáře Církve Československé pro brannou moc. Přestože vojenská správa neprojevovala ze začátku o duchovní službu v armádě zájem, ukázalo se, že tato služba je nezbytná. I když počet duchovních v armádě nebyl zrovna největší, z mého pohledu byla duchovní služba dobře organizovaná a měla v armádě své nezastupitelné místo, což dokazuje i náplň činnosti. Když armáda v roce 1938 na základě politického rozhodnutí kapitulovala, mnoho vojáků, a s nimi i duchovních, se přesunulo do zahraničí, kde po boku zahraničních vojsk bojovali proti nacistické okupaci za druhé světové války Duchovní služba v letech Po osvobození v květnu 1945 vyvstala otázka, jak vyřešit existenci duchovní služby v armádě. Byl proto rozeslán dotazník, který zjišťoval, zda má být znovu zavedena duchovní služba v nově formované československé armádě. Většina vojenských útvarů byla pro a žádala začlenění duchovní služby ke svým útvarům. Kladné výsledky tohoto dotazníku ukazují, že duchovní služba měla v armádě opravdu své důležité místo. Dne bylo na poradě Ministerstva obrany usneseno, že v armádě bude zavedeno 41 míst vojenských duchovních, kteří budou rozděleni mezi jednotlivé církve takto: katolická 30 evangelická 5 19 Duchovní služba v míru a za branné pohotovosti státu A-XI

13 československá 5 pravoslavná 1 Poměr vyznání v r byl v procentech vyjádřen takto: katolíci 76%, evangelíci 8%, Církev Československá 7%, bez vyznání 7%. 20 Ke měly v armádní duchovní službě zastoupení církev římskokatolická, evangelická a pravoslavná. Tyto církve řídily duchovní službu, která se starala o péči a duchovní potřeby v celé armádě. Jiné církve však zastoupeny v armádě nebyly. Vojenští duchovní měli poměrně stejné úkoly jako civilní duchovní (vedení matrik, křty, sňatky, bohoslužby, přednášky apod.). Účast vojáků na náboženských úkonech jednotlivých církví byla dobrovolná a v návštěvách těchto úkonů nebylo nikomu bráněno. Dne došlo však k velkým změnám. V armádě už v té době nesloužilo 41 duchovních jako dříve, stav byl snížen na 11. Podle předpisu A-XI-1 bylo úkolem duchovních i spravování vojenských kostelů (bylo jich v té době osm), kaplí a válečných hrobů. Jak už bylo uvedeno výše, bylo úkolem duchovních i vedení matrik. Na základě porady Rady obrany státu byl generálem Procházkou podán návrh na faktické zrušení duchovní služby v armádě. Tento návrh zahrnoval tyto body: Fakticky zrušit skupiny vojenských duchovních v armádě; zrušit všechny předpisy a ustanovení o duchovní službě v armádě; převést vojenské duchovní do dispozice Státnímu úřadu pro věci církevní; péči o válečné hroby převést do působnosti ministra vnitra; vojenské hroby a kaple předat státnímu úřadu církevnímu nebo jiným občanským orgánům; matriky předat příslušným občanským orgánům; eventuální náboženské úkony pro příslušníky armády zabezpečovat občanskými duchovními mimo armádu. 21 Tento návrh byl přijat. Z důvodu převzetí veškeré kontroly a moci nad církvemi byla z armády odstraněna duchovní služba. Od té doby se činnost duchovní služby přerušila na dlouhých čtyřicet osm 20 Žigmundová. K. Bošiak. J. K duchovním službám v ozbrojených silách, informační zpráva. s Žigmundová. K. Bošiak. J. K duchovním službám v ozbrojených silách, informační zpráva. s. 11,

14 let. Normalizační období nejen že se snažilo úplně zničit církve, ale ani nijak zvlášť nepřispělo k rozvoji armády. Spíše naopak. Dokonale se podařilo snížit respekt k armádě v očích veřejnosti. Proto po revoluci stála armáda před velkým úkolem. Tímto úkolem byla celková přestavba armády. Stejně tak i duchovní služba v armádě je po tak dlouhé pauze stále novým prvkem, který stojí téměř na počátku své nelehké a trnité cesty. Dalším velkým úkolem, před kterým stojí armáda, je profesionalizace a zkvalitnění životních a profesionálních podmínek pro působení vojáka profesionála. Jednou takovouto službou se stala i služba duchovní, která se stala nepostradatelnou součástí armády

15 4. DUCHOVNÍ SLUŽBA ARMÁDY ČESKÉ REPUBLIKY Duchovní služba Armády České republiky je poměrně mladou službou. Vznikla po víc jak pětačtyřicetileté odmlce v resortu Ministerstva obrany rozkazem ministra obrany č. 19/1998 z 3. června Jejími základními opěrnými pilíři jsou: Dohoda o spolupráci mezi Ministerstvem obrany (MO), Ekumenickou radou církví (ERC) a Českou biskupskou konferencí (ČBK), Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí Dohoda o spolupráci mezi MO, ERC a ČBK 22 Základním účelem této dohody je vymezit strukturu a zabezpečení duchovní služby a stanovit v souladu s mezinárodním právem status vojenského duchovního, určit finanční a materiální zabezpečení, funkční náplň a zařazení vojenského duchovního v souladu s příslušnými právními předpisy. Duchovní služba (DS) má za úkol zejména: podporovat velitele všech stupňů v jejich odpovědnosti za naplňování a ochranu lidského rozměru života každého vojáka; nabízet pomoc při řešení osobních krizí i těžkostí, které vznikají v pracovním, osobním a rodinném životě pracovníků rezortu MO; přispívat k rozvíjení a prohlubování demokratických tradic evropské kultury v rezortu MO; vytvářet podmínky pro naplňování ústavně zaručených lidských práv, která souvisejí se svobodou vyznání, pro pracovníky rezortu MO, a to ve všech situacích spojených s plněním jejich služebních a pracovních povinností Vymezení Duchovní služby Díky svým specifikům se stala Duchovní služba samostatnou službou zřízenou v rezortu MO. Pro otázky, které se týkají problematiky spojené s duchovní službou, a pro vzájemná jednání byla zřízena Rada pro duchovní službu, kterou tvoří hlavní kaplan AČR, zástupce ERC, zástupce ČBK, zástupce AČR určený náčelníkem Generálního štábu, zástupce civilní ochrany a jeden duchovní z církví účastnících se této dohody, který působí jako poradce MO pro duchovní službu. 22 Úplné znění dohody mezi MO, ERC a ČBK je uvedeno v příloze

16 Zasedání tohoto grémia je svoláváno pravidelně hlavním kaplanem, a to jednou za šest měsíců. V čele duchovní služby stojí hlavní kaplan AČR, který je přímo podřízen náčelníkovi Generálního štábu AČR Status vojenských duchovních Vojenský duchovní je přímo podřízen veliteli a působí jako jeho poradce, a to vždy na tom stupni, na kterém je ustanoven. Nesmějí se mu ukládat úkoly, které s jeho činností a posláním nesouvisejí. Po odborné stránce je podřízen vojenskému duchovnímu na vyšším velitelském stupni. V první řadě je vojenský duchovní voják v další službě s důstojnickou hodností. Na své uniformě má zřetelné označení symbolem kříže. Stejně jako na ostatní vojáky se i na vojenského duchovního vztahují všechna práva a povinnosti. Tato práva a povinnosti však nesmí být v rozporu s jeho statutem. Na duchovního nesmí být kladeny úkoly, které nesouvisí s jeho činností, např. používání zbraní. Má právo na mlčenlivost. Výběr vojenského duchovního probíhá na základě vnitřního ujednání mezi jednotlivými církvemi. Každý duchovní je zároveň zástupcem všech církví účastnících se na dohodě o duchovní službě AČR. V neposlední řadě má každý jednotlivec právo pomoc vojenského duchovního pro sebe vyžádat, přijmout nebo odmítnout Náplň práce vojenského duchovního Jedním z hlavních poslání vojenského duchovního je být poradcem velitele v oblasti lidských hodnot, vojenské etiky, morálky a mezilidských vztahů. Má být osobním příkladem a aktivní motivací vytvářet pozitivní atmosféru pro zlepšování a prohlubování vzájemné důvěry u útvaru. Vojenský duchovní nepůsobí jenom v armádě, ale může být nápomocný i rodinným příslušníkům, může doporučit další odbornou pomoc, vykonává nebo zabezpečuje duchovní službu pro pracovníky rezortu MO a jejich rodiny, zároveň hájí i jejich zájmy i zájmy pracovníků jiných vyznání. Zprostředkovává jim kontakt s jejich duchovními, s nimiž i spolupracuje. Spolupracuje také s duchovními jiných armád v rámci mezinárodních vojenských aktivit. Duchovní může rovněž preventivně působit proti konfliktům v oblasti mezilidských vztahů. Spolupracuje s vojenskými lékaři, psychology a dalšími pracovníky zabezpečujícími sociální politiku. 23 Smlouva mezi Ministerstvem obrany, Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí. Článek A- Účel dohody

17 Vojenský duchovní má však také určitá práva, jako je například právo na přístup ke každému pracovníkovi ve své jednotce, právo účastnit se velitelských porad a právo říci svůj názor týkající se služby pracovníků v jeho jednotce nebo etických či jiných problémů, jež souvisí s činností vojenského duchovního Ustanovení vojenských duchovních a hlavního kaplana AČR Kandidáta pro výkon funkce kaplana, a to jak hlavního, tak kaplana v rámci duchovní služby, navrhují církve písemně. Tento návrh musí obsahovat i pověření církve, jíž je kandidát členem, a zároveň i souhlas ERC a ČBK. Smlouva je s kaplanem uzavírána na dobu čtyř let. Hlavního kaplana AČR ustanovuje ministr obrany ČR na základě doporučení ČBK a ERC. Vojenský duchovní může funkci hlavního kaplana AČR vykonávat maximálně po dobu osmi let Zabezpečení činnosti duchovních a vzdělávání vojenských duchovních Vojenský duchovní má mít základní materiální i prostorové podmínky pro svou službu, pro soukromé (diskrétní) rozhovory s pracovníky a prostor pro bohoslužbu. Tyto podmínky je povinen zabezpečit mu příslušný velitel. Vojenský duchovní má stejné právo na výstroj jako ostatní vojáci. Jiné nadstandardní pomůcky k výkonu duchovní služby zabezpečí příslušná církev. Vojenský duchovní se může i v době činné služby dále odborně vzdělávat. Odborná náplň vzdělávání je v působnosti hlavního kaplana AČR. Jako součást dalšího vzdělávání se vojenskému duchovnímu umožní účastnit se každý rok po dobu nejméně pěti až deseti dnů duchovní obnovy Smlouva mezi ERC a ČBK 24 Touto smlouvou prohlašují zástupci všech církví, které se této smlouvy účastní, že jsou si vědomi potřeby vydávat svědectví o křesťanské víře a naději v jednotě, a proto se s plným vědomím své křesťanské odpovědnosti zavazují, že všechny kroky a postupy spojené s vytvářením a působením duchovní služby budou řešit na základě této smlouvy v duchu bratrské jednoty a křesťanské lásky, s úctou k tradici každé jednotlivé církve a s přesvědčením, že každý duchovní nezastupuje pouze svoji církev, ale také a především je společným zástupcem všech církví sdružených v ERC a ČBK. 24 Úplné znění smlouvy mezi ERC a ČBK je uvedeno v příloze

18 Pojetí a úkol duchovní služby Duchovní služba je v první řadě budována na ekumenickém základě. Nabídka pomoci je tedy určena všem a každý má právo pomoc duchovního pro sebe vyžádat, přijmout nebo odmítnout. Hlavní činností vojenského duchovního není evangelizace. Služba vojenského duchovního není tedy motivována snahou o získání nových členů pro svou víru či církev, ale úkolem duchovní služby je podporovat velitele v jejich odpovědnosti za ochranu lidského života každého vojáka. Duchovní má nabízet pomoc při řešení osobních krizí i těžkostí vznikajících v pracovním, osobním a rodinném prostředí. Dalšími úkoly je přispívat k rozvíjení a prohlubování demokratických tradic, vytvářet podmínky k naplňování lidských práv souvisejících se svobodou vyznání a plnění služebních i pracovních povinností. Velmi důležitou a nedílnou součástí života vojenského duchovního je také modlitba za všechny, ke kterým je poslán. Ale pozor: Duchovní služba není chápána jako náhrada práce psychologa. Není prvořadým úkolem duchovního v armádě starat se o věřící své církve, spravovat vojenské kostely, hřbitovy a vést matriky, jak tomu bylo v době před válkou, ale nabízet pomoc směrovanou k člověku a zaměřenou na jeho potřeby bez rozdílu vyznání. Duchovní služba v dnešním pojetí není zaměřena na konání náboženských úkonů, jak tomu bylo v minulosti, nýbrž na rovinu osobní komunikace, spolupráce a pomoci Výběr kandidáta Každý duchovní, který je určen pro práci v duchovní službě, je zároveň společným zástupcem všech církví účastnících se na této smlouvě. Ty ho také společně vysílají k činnosti v armádě. Na základě rozhovorů má každá církev právo přesvědčit se o vhodnosti kandidáta. Kandidát musí splňovat tato kritéria: Osobní schopnosti: komunikace v drsném prostředí schopnost snášet samotu soběstačnost znalost angličtiny Vojenská kritéria: ochota stát se vojákem v další službě po dobu výkonu duchovní služby v armádě věk do 40 let a absolvování základní vojenské služby nebo odpovídající vojenský výcvik

19 odpovídající zdravotní stav fyzická zdatnost Církevní kritéria: dokončené obecně uznávané teologické vzdělání praxe ve farnosti či ve sboru minimálně 2 roky ekumenické církevní pověření od vlastní církve duchovní služba v armádě a služba vojenského duchovního je chápána jako primárně neevangelizační. 25 Vhodného kandidáta navrhuje vedení církve podle vlastního posouzení a podle uvedených kritérií. Vhodnost duchovního posuzuje ekumenická komise zastoupená vojenským kaplanem, psychologem, zástupcem ERC a zástupcem ČBK. V případě kladného rozhodnutí této komise, které musí být jednomyslné, musí kandidáta následně potvrdit nadpoloviční většina hlasů řídícího výboru nebo prezidia ERC a stálé rady ČBK. Nově ustanovený vojenský kaplan je uváděn do své funkce tzv. bohoslužbou vyslání za účasti představitelů ERC, ČBK a velení jednotky, ke které nastupuje. Na závěr této bohoslužby vyřkne a podepíše tento slib vojenského duchovního: Já, duchovní církve..., prohlašuji, že jsem seznámen s podmínkami stanovenými smlouvou mezi ERC a ČBK a dohodou mezi ERC a ČBK a rezortem MO o Duchovní službě v rezortu MO, za jakých budu jako společný zástupce všech církví účastných na této smlouvě působit v duchovní službě. Přijímám toto poslání jako skutečnou službu, chci veškerou svoji vnější činnost podporovat osobní modlitbou. Spoléhám se na Boží pomoc a také na modlitby všech církví, které mne do této služby vysílají. Jsem si vědom, že mohu působit v této službě jen tehdy, jestliže bude trvat platnost mého pověření od mé vlastní církve, od ERC a ČBK. Chci přispívat k vytváření bratrského společenství mezi vojenskými duchovními. Kéž mi Bůh k tomu pomáhá. Amen. 26 Duchovní, který má zájem o službu v rezortu MO, absolvuje nejlépe během základního teologického studia ekumenický seminář pro kandidáty vojenského duchovního, 25 Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí. Článek C- výběr kandidáta. Odstavec č Smlouva mezi Ekumenickou radou církví a Českou biskupskou konferencí. Článek C- výběr kandidáta. Odstavec č

20 získá základní vojenský výcvik a po několikaleté (nejlépe 2-5 leté) praxi ve sboru či farnosti může být pro období asi 4 let pověřen duchovní službou v armádě Personální obsazení Personální obsazení duchovní služby se realizuje postupně, s předpokládaným maximálním stavem asi 25 duchovních v roce Od roku 2005 budou vojenští kaplani postupně působit na všech výcvikových základnách, přičemž každá základna bude mít jedno místo pro kaplana v záloze. V současnosti působí u Armády České republiky 18 vojenských kaplanů Duchovní péče o kaplany Jelikož vojenský duchovní je stále součástí společenství církve, ze které pochází, potřebuje i nadále od svého duchovního společenství pomoc a podporu. Jelikož hlavní kaplan je sám zodpovědný za duchovní péči o všechny jemu podřízené vojenské duchovní, je tudíž povinen se o ně starat. Důležité je dát jim možnost dalšího vzdělávání, pořádat každoroční duchovní obnovy nebo jim umožnit účast na pravidelných setkáních s jinými duchovními. V neposlední řadě je povinen informovat vedení církví o celkové činnosti vojenských duchovních a zároveň se také podílet na zvyšování informovanosti mezi věřícími, veřejností a duchovní službou

21 5. SOUČASNOST DUCHOVNÍ SLUŽBY Duchovní služba je relativně novým prvkem armády. Po podepsání ekumenické dohody 3. června 1998 se její spoluautor Tomáš Holub stal kaplanem 4. brigády rychlého nasazení v Havlíčkově Brodě a zároveň i prvním duchovním v armádě. Katolický kněz pplk. Mgr. Tomáš Holub byl po osmiměsíční zkušenosti v roce 1996 v Bosně a Hercegovině požádán náčelníkem Generálního štábu, aby připravil návrh smlouvy o duchovní službě v armádě mezi rezortem obrany a představiteli všech církví. Jmenováním hlavního kaplana do funkce se duchovní služba stala plně součástí armády. V roce 2004 působilo v AČR 18 kaplanů, z toho je 12 římskokatolických, 3 z Českobratrské církve evangelické, 1 z Církve bratrské, 1 z Církve adventistů sedmého dne a 1 z Církve československé husitské. Již zmíněný fakt, že do roku 2008 se plánuje zvýšení počtu vojenských duchovních na 25, svědčí o tom, že se vojenský kaplan stal nezastupitelným v péči o vojenské profesionály a je s ním počítáno při všech vojenských operacích. Stejně jako se do různých operací armády zařazuje na pomoc vojákům například psycholog, stal se i duchovní běžnou součástí armády. Přestože program vojenského kaplana je velmi pestrý, největších zásluh a naplnění dosahuje duchovní služba při zahraničních misích Názory vojenské veřejnosti na duchovní službu v armádě - výzkum Na základě výzkumu provedeného v roce 2001/ se pokusím ukázat, jak na duchovní službu v AČR reagovala vojenská veřejnost, dále oblasti působení a pomoci vojenského kaplana a hodnocení potřebnosti a účasti kaplana v zahraničních misích. Výzkum je tedy zaměřen na problematiku duchovní služby v AČR a jeho cílem je analýza názorů a postojů příslušníků AČR (vojáků z povolání, občanských zaměstnanců 28 a vojáků základní služby) na působení vojenských kaplanů. Vzhledem k tomu, že je duchovní služba relativně mladou službou a výzkumy zabývající se náboženským cítěním a vyznáním jsou obzvláště náročné, musíme brát v úvahu nejen ojedinělost tohoto výzkumu, ale i určitou 27 Výzkum mezi vojenskými profesionály, občanskými zaměstnanci a vojáky základní služby provedlo tehdejší rezortní sociologické výzkumné pracoviště - skupina výzkumů Personálního odboru Personální sekce MO ČR. Praha v září Občanský zaměstnanec (OZ) je zaměstnanec AČR, který není vojákem v aktivní službě. Funkce personalistů, technických nebo ekonomických pracovníků ve vojenských jednotkách mohou obvykle plnit jak občanští zaměstnanci, tak i vojenští profesionálové. Stejně je to i na Ministerstvu obrany ČR. Jakýkoli úředník může být jak voják, tak občanský zaměstnanec. (Kromě náměstků a ministra obrany - ti musí být vždy občanskými zaměstnanci. Často jsou to však bývalí vojáci z povolání.). Na druhou stranu jsou profese, které může vykonávat jen voják, např. velitel vojenského útvaru

22 zastaralost, a to jak ve vývoji duchovní služby v armádě, tak i na poli působení samotné AČR (zrušení základní vojenské služby apod.). Ve výzkumu prováděného dotazníkovou formou byli tázáni vojáci z povolání (VZP) v počtu 853, vojáci v základní službě (VZS) v počtu 1053 a občanští zaměstnanci (OZ) v počtu 795. Celkem se výzkum týkal čtyřiceti útvarů a jeho návratnost byla 89%. Jelikož postoje k duchovní službě souvisejí s přesvědčením respondentů týkajícím se jejich víry a náboženského cítění, považuji za nezbytné o této skutečnosti uvést několik informací Projevy víry První otázka se zabývala poměrem věřících a nevěřících v AČR a porovnáním projevů víry respondentů z útvarů, kde kaplani zařazeni jsou, a útvarů, kde kaplani zařazeni nejsou. Z otázky Považujete se za věřícího člověka? vyplynulo, že více než dvě třetiny, asi 68% vojenské veřejnosti jsou nevěřící nebo ateisté (VZP nevěřící 58%, ateisté 17% ; OZ nevěřící 54%, ateisté 14%; VZS nevěřící 53%, ateisté 11%). Přibližně 5% vojenské veřejnosti je aktivně věřících, tzn. aktivně se účastnících bohoslužeb nebo jiných aktivit církve (VZP 3%; OZ 5%; VZS 6%). Dále se přibližně 27% vojenské veřejnosti považuje za pasivně věřící (VZP 22%; OZ 27%; VZS 31%). Další část výzkumu se zabývala pozorováním projevů víry respondentů z útvarů, kde jsou zařazeni kaplani, a útvarů, kde kaplani zařazeni nejsou. Srovnáním těchto útvarů se ukázalo, že v religiozitě vojenské veřejnosti u těchto útvarů není rozdíl. Z výzkumu tedy vyplývá, že kaplani nemají vliv na zvýšení religiozity v útvarech, kde jsou zařazeni. Ve výzkumu se rovněž zjišťovalo, zda respondentům vadí příslušnost jejich vojenského kaplana k určité církvi (viz graf č.1). K této otázce se však vyjádřila jen třetina dotázaných. Ostatní se s vojenským kaplanem nesetkali. Převážné většině vojáků z povolání a občanských zaměstnanců příslušnost kaplana k určité církvi nevadí, polovina z nich ani neví, ke které církvi kaplan, kterého znají, patří. Ženy o příslušnosti kaplana k určité církvi vědí více než muži. Příslušnost kaplana k určité církvi vadí 8 % dotázaných, kteří se s ním setkali. Musíme však dodat, že z celkového souboru dotázaných jde jen o 2,5%. Nejedná se tedy o příliš velkou skupinu. Většinou se jedná o vojáky, kteří se hlásí k jinému náboženství než křesťanství 29. Pro většinu nevěřících je tato otázka bezpředmětná. 29 Všichni současní kaplani v AČR jsou z křesťanských církví

23 Graf č.1. Vnímáte příslušnost kaplana k určité církvi? ano, a vadí mi to 8% ano, ale nevadí mi to ne, ani nevím, kam patří 50% 42% Kontakt vojenské veřejnosti s kaplany S kaplanem se v AČR setkala necelá třetina (31%) vojenské veřejnosti. Jeho pomoci využili především vojáci z povolání, přesto však jde jen o 5% z nich (viz tabulka č.1). Výzkum ukazuje, že se názory vojáků, kteří se s kaplanem setkali (bez ohledu na to, zda kaplan působí v příslušném útvaru či nikoliv), výrazně liší od názorů vojáků, kteří se s kaplanem vůbec nesetkali (viz graf č. 2). Ti, kteří se s kaplanem setkali, jsou daleko více pro zařazení kaplana k útvaru, než ti, kteří se s kaplanem vůbec nesetkali. Tabulka č. 1. Setkal(a) jste se během své vojenské kariéry/pracovní kariéry v armádě s vojenským kaplanem? Odpovědi v %. VZP OZ VZS CELKEM Ano, setkal(a) a využil(a) jeho pomoci 5,4 1,6 2,0 2,7 Ano, ale o pomoc jsem ho nepožádal(a) 29,1 15,2 40,4 28,5 Zatím jsem se s kaplanem nesetkal(a) 65,5 83,2 57,6 68,9-22 -

24 Graf č. 2. Souvislost mezi seznámením se s kaplanem a názorem na jeho zařazení k útvaru. Odpovědi v %. Jste pro zařazení kaplana k útvaru ano ne ano, setkal, a využil pomoci ano, ale o pomoc nepožádal zatím se s kaplanem nesetkal 42% 58% 25% 75% 92% 8% 0% 20% 40% 60% 80% 100% Zařazení kaplanů k útvarům Dále se budu zabývat otázkami zařazení kaplanů k útvarům, zařazení kaplanů k útvarům podle funkčního zařazení a na závěr uvedu názory vojenské veřejnosti na otázku týkající se vojenského kaplana jako vojáka z povolání nebo občanského zaměstnance. V následující tabulce se respondenti vyjadřovali k zařazení kaplana k útvaru. Odpovídali pouze vojáci z povolání a občanští zaměstnanci, nikoli vojáci základní služby. Pro zařazení kaplana k útvarům, kde respondenti slouží, se vyjádřila jedna třetina vojáků z povolání a občanských zaměstnanců. Zbylé dvě třetiny jsou proti. Nejčastěji si zařazení vojenských kaplanů k útvaru přejí vojáci z povolání (37%), kteří se s nimi v průběhu své služby také nejčastěji setkávají (viz tabulka č. 2). Tabulka č.2. Odpovědi v %. Uvítal(a) byste, kdyby k vám byl kaplan zařazen? VZP OZ určitě ano 8,5 6,1 spíše ano 29,0 19,5 spíše ne 39,2 47,0 určitě ne 23,3 27,4-23 -

25 Budeme li se zabývat otázkou zařazení vojenských kaplanů k útvarům, pak jsou častěji pro vojáci ve velitelských funkcích (56%). Naopak specialisté druhů vojsk, logistik, pracovník štábu, náčelník jsou častěji proti. Zařazení kaplana ke svému útvaru si nejvíce přejí vojáci pozemních sil a naopak nejméně často vojáci sil územní obrany 30. Vojenští kaplani AČR jsou k útvarům zařazeni jako vojáci z povolání. Výzkum se zabýval otázkou, zda toto jejich zařazení vyhovuje vojenské veřejnosti. Ukázalo se, že pouze šestina (17%) všech dotázaných je pro zachování současného stavu - tedy aby vojenskými kaplany byli výhradně vojáci z povolání. Současné zařazení převážně vyhovuje více vojákům (24%) než občanským zaměstnancům (11%), kteří by raději volili kompromis (někteří kaplani by mohli být vojáky z povolání a někteří občanskými zaměstnanci) 31. A jak se k zařazení kaplanů vyjadřovali samotní vojáci z povolání? Zajímavým údajem je, že čtvrtina vojáků si přeje, aby kaplani byli vojáky z povolání a čtvrtina si přeje, aby šlo o občanské zaměstnance. Zhruba 20% vojáků z povolání se kloní ke kompromisnímu řešení, tudíž část kaplanů by byli vojáci z povolání a část občanští zaměstnanci. Z těchto údajů vyplývá, že existují skupiny, kterým více či méně vyhovuje současné zařazení vojenských kaplanů. Přidržíme-li se dotázaných, pak z výzkumu vyplývá, že vojenští profesionálové z pozemních sil, logistiky a také ze škol preferuje zařazení kaplanů jako vojáků z povolání, a naopak ti, kteří slouží u vzdušných sil nebo sil územní obrany, by upřednostnili kaplany jako občanské zaměstnance 32. Kdo je občanský zaměstnanec, jsem už uvedla výše, jaký je však rozdíl mezi občanskými zaměstnanci a vojenskými profesionály? Rozdíl mezi občanským zaměstnancem a vojákem v armádě je ten, že voják má oproti občanskému zaměstnanci další povinnosti, jako například povinná hlášení, dosažitelnost v případě potřeby, a to i během sobot a nedělí, je zde možnost jeho převelení do jiného města apod. 30 Pro zařazení kaplanů ke svým útvarům jsou převážně vojáci ve velitelských funkcích. Velitelé se sami dostávají do situací, kdy jsou nuceni řešit problémy svých vojáků. Často by kaplana rádi využili k pomoci sobě nebo svým podřízeným vojákům. Stejně tak i vojáci pozemních sil mají mnohem více příležitostí, kdy by jim kaplan mohl pomoci ve srovnání s vojáky územní obrany. Jako samostatný druh vojenských sil již v současné AČR síly územní obrany neexistují. Rozpadly se do sil podpory. V době výzkumu byli u sil územní obrany především lidé, kteří se starali o materiál, sklady, vybavení apod. Byli to především lidé v kanceláříchpoloúředníci. Proto se nelze divit, že pomoc kaplana nevyhledávali. Berme v úvahu i to, že u pozemních sil dnes, stejně jako dříve, pracuje hodně vojáků, kteří se mohou častěji dostávat do situací, kdy by kaplana potřebovali. Navíc se vojáci z pozemních sil častěji zúčastňují misí, kde se s kaplanem mohou setkat, a dovedou si proto spolupráci s kaplanem představit. 31 Ve volných výpovědích vojáků základní služby byl také vysloven požadavek, aby vojenským kaplanem mohl být voják základní služby. Tuto skutečnost však v textu neuvádím, protože v současné době je základní vojenská služba zrušena. Přesto však všechny otázky a odpovědi lze najít v číselníku. 32 Pavlíková E. Názory vojenské veřejnosti na duchovní službu v AČR. Závěrečná zpráva z výzkumu. s

26 Když je však kaplan vojákem, má více možností, jak prosazovat své pracovní potřeby. Pokud by byl občanským zaměstnancem, bylo by tu riziko, že se s ním vojáci a velitelé nebudou bavit. Vojenský profesionál má oproti občanskému zaměstnanci větší respekt, tím spíš, má-li důstojnickou hodnost. Občanský zaměstnanec nemůže vojákům nic nařizovat, a to ani v případě, že by vymyslel nějaký dobrý program, nebo nějakou koncepci své práce. Lépe se mu to obhajuje z pozice vojáka. Proto když se ustavovala vojenská duchovní služba, pplk. Mgr. Tomáš Holub prosazoval, aby kaplani byli vojáci. Na druhou stranu, všechno má i své nevýhody. Jsou lidé, kteří by se raději bavili s kaplanem občanem (má větší svobodu, může být při řešení soukromých problémů lidí, je důvěryhodnější). Navíc nesmíme opomenout fakt, že kaplan tu nemá být jen pro vojáky, ale i pro občanské zaměstnance. Je pochopitelné, že občané budou své problémy raději řešit s občanem než s vojákem. A to je tedy vysvětlení zmiňovaného kompromisního řešení, které respondenti volili při výzkumu Kaplani versus další sociální nebo pomáhající profese Tato kapitola se zabývá výzkumem přítomnosti různých profesí v útvarech tak, aby byla optimální, dostupná a vyhledávaná. Jak zjistíme později, jiné požadavky mají občanští zaměstnanci a jiné vojáci. Já se zaměřím převážně na odbornou pomoc vyhledávanou a poskytovanou vojákům. Na základě výzkumu se pokusím ukázat nejčastěji vyhledávanou pomoc a její dostupnost. Na závěr této kapitoly se zaměřím na pomoc kaplanů a psychologů v konkrétních životních situacích. Vojáci z povolání i vojáci základní služby si ve srovnání s občanskými zaměstnanci přejí, aby v jejich útvarech působili převážně lékaři a právníci (přítomnost požadována několikrát týdně), psychologové (v průměru požadován jednou týdně až jednou za čtrnáct dnů), kaplani (jednou za čtrnáct dní až jednou za měsíc). Potřebu odborníků a jejich frekvenci působení ukážu na grafu č

27 VZP a OZ. Graf č. 3. Potřeba odborníků vybraných profesí u útvarů. Odpovědi v % se týkají Humanitní pracovník Vojenský kaplan Sociální pracovník Psycholog Kulturní pracovník OZ VZP Právník Lékař netřeba 1xměsíčně 1x za dva týdny 1x týdně obden denně K profesi kaplana a psychologa je nezbytné uvést ještě několik následujících informací. Více než polovina (55%) vojenských profesionálů si přeje, aby v jejich útvaru byl psycholog k zastižení alespoň jedenkrát týdně 33. Pokud se jedná o působení vojenského kaplana, asi 41% vojenských profesionálů si přeje totéž. Rozdílné názory na pravidelné působení psychologa i vojenského kaplana u útvarů můžeme najít například u příslušníků vzdušných sil. 80% příslušníků vzdušných sil a 90% vojáků pozemních sil a logistiky by vyžadovalo psychologa od denní přítomnosti až po návštěvy jedenkrát do měsíce. Kaplanovu přítomnost nebo jeho docházení do útvaru si přeje 84% vojenských profesionálů od pozemních sil, ale naproti tomu jen 51% vojáků od sil územní obrany. Denní přítomnost kaplana si v porovnání s ostatními útvary přejí nejvíce vojáci zařazení ve školách, naopak příslušníci vzdušných sil nebo logistiky se často kloní k variantě, aby kaplan docházel do útvaru jednou týdně. I přes všechny tyto rozdílné názory týkající se pravidelnosti návštěv a působení kaplanů v útvarech je důležité, že se vojenští kaplani stali nepostradatelnou součástí armády a je s nimi počítáno téměř ve všech útvarech. Na závěr této kapitoly se pokusím ukázat pole působnosti kaplanů a psychologů v konkrétních životních situacích. Kaplan a psycholog může mít často v určitých situacích stejné pole působnosti. Na základě zvolených situací se respondenti rozhodovali, čí pomoc by vyhledali. 33 Ve výpovědích respondentů se odpovědi na otázku potřeby přítomnosti psychologa pohybují od každý den až po jednou týdně. Pavlíková. E. Duchovní služba v armádě. Výzkum mezi vojenskou veřejností. Volné výpovědi

28 Na základě výzkumu bylo zjištěno, že ve všech uvedených situacích by respondenti vyhledali častěji pomoc psychologa než vojenského kaplana 34. Nejvíce by se respondenti obraceli na psychologa při pomoci řešení psychických problémů a také problémů v rodinných a partnerských vztazích. V případě těžké životní situace nebo nutnosti řešit vztahy mezi lidmi na pracovišti se téměř čtvrtina respondentů domnívá, že může pomoci kaplan i psycholog stejně. Se sexuálními problémy by se necelá polovina dotázaných vojáků a občanských zaměstnanců neobrátila ani na jednoho z nich. Graf č.4. Kaplan může mít v některých situacích mnoho společného s psychologem. Který z nich by vám, podle vašeho názoru, mohl poradit v uvedených situacích? Odpovědi VZP a OZ v %. určitě kaplan oba stejně určitě psycholog žádný z nich Prob. v rodinném životě 8% 11% 53% 28% Prob. v parter. vztahu 5% 10% 44% 41% Psychické problémy 5% 11% 74% 10% Sexuální problémy 4% 16% 32% 48% Těžké životní situace 15% 27% 45% 13% Vztahy mezi lidmi 11% 27% 32% 30% 0% 10% 20% 30% 40% 50% 60% 70% 80% 90% 100% Důležité je uvědomit si, že preference psychologů nebo kaplanů v konkrétních situacích souvisí jak se sociodemografickými znaky respondentů, jako jsou např. věk, pohlaví, vzdělání, ale velmi záleží také na tom, zda se respondent s kaplanem již setkal nebo ne. Mezi vojáky z povolání by se na kaplana častěji než ostatní obraceli mladí do 25 let v případě problémů v rodinném životě, v partnerském vztahu, případně těžkých situacích. 34 V některých útvarech, kde působí kaplan, to ale neplatí a kaplan je v konkrétních situacích preferován častěji než psycholog. Pavlíková. E. Duchovní služba v armádě. Výzkum mezi vojenskou veřejností. Volné výpovědi