afekce s balanitidou právě po Biseptolu).

Transkript

1 Z odborné literatury Radovan Slezák et al. Malé ilustrované repetitorium. Hradec Králové: Èeská stomatologická komora Nucleus 2004; 236 stran. ISBN Vyšetření dutiny ústní patří k úplnému fyzikálnímu vyšetření. Jako učitel, který 35 let přednáší propedeutiku vnitřního lékařství pro studenty všeobecného směru, jsem se zájmem otevřel tuto publikaci autorského kolektivu doc. Slezáka, věnovanou nálezům v dutině ústní a vydanou Českou stomatologickou komorou. A nebyl jsem zklamán, ba naopak. Souhlasím pouze s vyjádřením MUDr. Jiřího Pekárka, prezidenta České stomatologické komory, že označení malé je nepatřičné, protože 100 vyobrazení nálezů v dutině ústní s průvodním textem svědčí o opaku. Kniha má sice větší počet spoluautorů (celkem 33), ale doc. R. Slezák má na ní nesporně podíl hlavní, který se promítá do celkové koncepce publikace. Repetitorium je určeno především stomatologům, ale to, že jsem se s ním seznámil jako internista, mne rozhodně obohatilo. Sto zobrazení dutiny ústní je v podstatě 100 kazuistických sdělení, jejichž součástí jsou vždy krátká, ale z hlediska stomatologa a příslušného nálezu důležitá anamnestická data, dále objektivní nález doložený barevnou fotografií a 2 až 4 základní otázky, mezi které patří diagnóza, návrh na další vyšetření, pokud jsou nutná pro stanovení diagnózy, příčina afekce, terapie a mnohdy i zevrubná diferenciální diagnóza. Jako internista jsem se zajímal především o nálezy mající určitý vztah k mému oboru. Jsou to ty nálezy, které by při celkovém interním vyšetření neměly internistovi a praktickému lékaři uniknout, jako je obraz karcinomu dolního rtu, projevy Renduovy-Oslerovy-Weberovy choroby na rtech a jazyku (nazývanou také choroba Oslerova-Renduova v ocenění Oslerovy zásluhy, který v roce 1901 upozornil na familiární charakter těchto teleangiektazií), která může být klíčem k nejasné příčině krvácení do gastrointestinárního traktu při současné lokalizaci této afekce v GIT. Pro internistu je cenné seznámení se se syndromem Stevensovým-Johnsonovým, dříve často se vyskytujícím při terapii fenytoinem, ale i dnes zastihnutelný jako nežádoucí reakce na léčbu sulfonamidy, zvláště Biseptolem, ale i penicilinem a tetracykliny (pozoroval jsem dvakrát u téhož studenta medicíny s přecitlivělostí na penicilin sdružení této afekce s balanitidou právě po Biseptolu). Je prezentován i herpes zoster s postižením 3. větve trojklanného nervu s lokalizací odpovídající příslušnému dermatomu a postižením dolního rtu jazyka, ústní spodiny a bukální sliznice. V období před zavedením virostatik vedla u nemocného s akutní leukemií tato lokalizace herpes zoster k rozsáhlé nekrotické devastaci tváře. Jsou demonstrovány nálezy medikamentózně indukované hyperplazie gingivy s upozorněním, že dnes se může vyskytnout u nemocných léčených blokátory kalciového kanálu a cyklosporinem A, a také u akutní myeloblastické leukemie (a zvláště u akutní monoblastické leukemie), při níž bývá hyperplazie gingivy často provázena současně krvácivými projevy nebo ulceracemi. Velmi zajímavým pozorováním je nemocný udávající palčivost jazyka s nálezem tzv. Moellerovy-Huntero- vy glositidy (v internistické literatuře najdeme zpravidla označení Hunterova glositida Hunter 1888) s charakteristickým zarudnutím hřbetu jazyka vzhledu hovězího masa. Jde o přesvědčivě dokumentovaný nález svědčící pro diagnózu perniciózní anémie včetně nízké hodnoty vitaminu B 12 a průkazu autoprotilátek proti buňkám žaludeční sliznice, avšak dosud s normálními hodnotami krevního obrazu, pouze s mírně zvýšeným středním objemem červených krvinek a s ústupem obtíží po nasazení vitaminu B 12. Je to objektivně doložený případ známý klinicky již dříve hematologům, že glositida, podobně jako projevy neurologické, mohou po měsíce předcházet vzniku anémie. Pouze údaj o předčasném šedivění vlasů u perniciózní anémie převzatý z jedné severské publikace do starších internistických prací neodpovídá skutečnosti. Velká pozornost je věnována aftům, herpetické stomatidě, projevům kandidózy v dutině ústní, nálezy, které obzvláště musí zajímat hematology vzhledem k jejich výskytu u akutních hemoblastóz, neutropenie a u stavů po transplantacích kmenových buněk. Hematolog se seznámí se změnami na sliznicích dutiny ústní při chronické formě GVHD u nemocných léčených transplantací kmenových buněk, zmíněny jsou i změny při formě akutní. Se zájmem jsem si přečetl kapitolu věnovanou klasifikaci epulid, zduření v oblasti alveolárního výběžku nenádorového původu, snad i proto, že epulis gigantocellularis byla otázka, kterou jsem dostal od prof. Kostečky při zkoušce ze stoma

2 tologie. Z vývojových anomálií jazyka je zobrazena lingua plicata, lingua geographica a ankyloglosie (lingua acreta). V monografii jsou prezentovány pouze ty afekce, které autor a spolupracovníci sami nejen pozorovali, ale mohli i dokumentovat na barevných fotografiích. Pozornost není zaostřena na krvácivé projevy v dutině ústní u krvácivých stavů. Monografie poskytuje ale možnost rozšíření o další případy při příštím vydání v budoucnu. V souvislosti s touto publikací je možno upozornit na další monografii R. Slezáka a I. Dřízhala Atlas chorob ústní sliznice, Quintessenz 2004, věnovanou nálezům v dutině ústní. Vybral jsem jen několik kamínků z bohaté mozaiky prezentovaných nálezů, a to jen část těch, které mají vztah k vnitřnímu lékařství. Kniha je sepsána dobrou češtinou, opatřena rejstříkem a vytištěna na křídovém papíru, který umožňuje dobrou reprodukci barevných obrázků. Repetitorium se jistě stane nepostradatelnou příručkou pro stomatology, ale měli by se s ním ve vlastním zájmu seznámit i internisté, praktičtí lékaři a otorinolangologové. prof. MUDr. Ladislav Chrobák, CSc. oddělení klinické hematologie II. interní klinika LF UK a FN Hradec Králové chrobak@fnhk.cz Doručeno do redakce: Pavel Ševèík, Jana Skøièková, Vladimír Šrámek et al. Zánìty plic v intenzivní medicínì. Praha: Galén stran. ISBN Předkládaná monografie zaplnila významnou mezeru v naší odborné literatuře a vyčerpávajícím způsobem informuje o epidemiologii, etiologii, diagnostice i léčbě široké škály plicních zánětů, se kterými se v současné době setkávají lékaři v intenzivní medicíně. Multidisciplinární problematika je řešena všestranně na vysoké úrovni, což je dáno pečlivě vyváženým autorským složením. K sepsání se spojili přední anesteziologové, pneumologové, infekcionisté a mikrobiologové, kteří spolupracují na poli intenzivní medicíny. Široký záběr umožňuje klinicky i laboratorně zaměřeným lékařům vyhledat jakýkoliv konkrétní problém a aplikovat jeho doporučené optimální řešení na úrovni současné reálné medicíny. Knížka by měla být také přínosem i pro všechny lékaře interního a chirurgického zaměření, kteří na jednotkách intenzivní péče působí jako konziliáři. Aktuálnost zpracovaného tématu je dána faktem, že nozokomiální pneumonie tvoří v intenzivní medicíně polovinu všech nozokomiálních infekcí. Jsou významnou příčinou mortality a jejich diagnostika i léčba se neustále vyvíjejí. Prohlubují se také informace o etiopatogenezi, v níž se uplatňuje mikroaspirace, kontaminace nemocničního prostředí, migrace světové populace, celkový stav konkrétního pacienta a řada dalších faktorů, z nichž některé lze ovlivnit přísným dodržováním bezpečnostních norem. V monografii jsou informace o diagnostických možnostech z pohledu mikrobiologa i klinického lékaře. Je uvedena moderní taxonomie patogenů, ale také nové zobrazovací a jiné diagnostické metody, je zdůrazněn reálný přínos jednotlivých mikrobiologických testů s důrazem na cílené odběry z dolních dýchacích cest pomocí bronchoskopických postupů. Značná pozornost je věnována prognostickým faktorům, které se uplatňují mnohdy nezávisle na způsobu léčby. Široce je zpracována diferenciální diagnostika neinfekčních stavů a výskyt komplikací. Podrobně je diskutován především syndrom akutní dechové tísně (ARDS), a to z pohledu nejnovějších názorů na jeho příčiny a možnou léčbu. Najdeme zde informace o nejnovějších ventilačních režimech a jejich aplikaci nejen u ARDS, ale i u jiných kritických stavů. Velice komplexně je pojata kapitola Léčba pneumonií, kde lze ocenit údaje o antibiotické taktice a strategii i u méně častých patogenů. Podstatný prostor je věnován také oxygenoterapii, ventilaci, udržování homeostázy, hemodynamice, výživě, podpoře imunity i fyzioterapii. Zajímavé jsou i samostatné kapitoly o prevenci zánětů a postižení plic u infekce HIV/ /AIDS modifikované těžkou imunokompromitací nemocných. Největší přínos monografie lze vidět v prolínaní různých klinických aspektů s laboratorními postupy a reálná možnost aplikace získaných informací v každodenní praxi. Je také třeba vyzdvihnout didaktickou úroveň, která se opírá o řadu názorných schémat, tabulek a velké množství radiologické dokumentace. Monografie bude jistě jedním ze základních zdrojů informací pro studium intenzivního lékařství, v němž platí víc než kdekoliv jinde, že přesnější poznání plicních zánětů významně zvyšuje šanci na přežití velkého množství ohrožených pacientů. prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc. TRN-klinika LF UP a FN Olomouc kolek@fnup.cz Doručeno do redakce: Vnitø Lék 2005; 51(2)

3 Stanislav Havelka, Jozef Hoza et al. Revmatologie období rùstu. Diagnostika, terapie, rehabilitace. Praha: Maxdorf stran. ISBN Již 15 let uplynulo od prvního vydání publikace Zánětlivé choroby pojiva u dětí (1989), která se stala základní učebnicí dětské revmatologie. Tento obor mezi tím urazil dlouhou cestu v poznání etiopatogeneze řady revmatických chorob, v možnostech jejich diagnostiky a léčby. Proto je druhé a podstatně rozšířené vydání této úspěšné knihy, které nyní vydává v edici Jesenius nakladatelství Maxdorf, českou, a to nejen pediatrickou revmatologickou komunitou již netrpělivě očekáváno. Hlavním autorům prof. MUDr. Stanislavu Havelkovi, CSc. z Revmatologického ústavu v Praze a doc. MUDr. Josefu Hozovi, CSc., přednostovi Kliniky dětského a dorostového lékařství 1. LF UK Praha a jejich spolupracovníkům se podařilo transformovat své rozsáhlé teoretické i praktické vědomosti z oboru pediatrie, revmatologie a osteologie do velmi zdařilého díla, vynikajícího pečlivým didaktickým zpracováním, aktuálností předkládaných informací a především příjemným formálním rozsahem. Úvod publikace je věnován imunologickým a imunogenetickým aspektům revmatických chorob. Kromě aktualizace jednotlivých kapitol, týkajících se juvenilní chronické artritidy, juvenilního systémového lupus erythematodes, juvenilní idiopatické zánětlivé myopatie, sklerodermie, Sjögrenova syndromu, smíšeného onemocnění pojiva, vaskulitid a spondylartritid dětského věku, byla přidána rozsáhlá kapitola Rehabilitace s mnoha podrobnými písemnými i obrazovými návody k pohybové léčbě. Všechny kapitoly jsou zpracovány vyváženě a systematicky, vždy doprovázeny přehlednými tabulkami a bohatou obrazovou dokumentací (71 tabulek, 105 obrázků, barevná obrazová příloha). Autoři neopomínají zmínit i v praxi užitečná témata, jakými jsou očkování pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou, postižení srdce v rámci lupus neonatorum, infekce u pacientů se systémovými autoimunitními chorobami, či nefarmakologickou a podpůrnou terapii revmatických chorob v dětském věku. Úctu vyvolávající rozsah teoretických znalostí z oblasti fyziologie a patofyziologie kosti a chrupavky se odráží v závěrečné kapitole knihy nazvané Některé styčné problémy osteologie a revmatologie autorů S. Havelky a M. Bayera, zabývající se vývojem skeletu a osteoporózou v období růstu a navrhovaným profylaktickým přístupem ke kandidátům na osteoartrózu nosných kloubů v dětském věku. Ze všech výše uvedených důvodů mohu knihu doporučit nejen revmatologům a pediatrům, ale rovněž rehabilitačním lékařům a fyzioterapeutům, či ortopedům zabývajícím se revmatochirurgií. Užitečná však bude i pro lékaře ostatních oborů. MUDr. Petr Němec revmatologická ambulance II. interní kliniky petr.nemec@fnusa.cz Doručeno do redakce: Pavel Maruna. Proteiny akutní fáze. Fyziologie, diagnostika, klinika. Praha: Maxdorf stran. ISBN Kniha se zabývá, jak již naznačuje název, různými aspekty souvisejícími se strukturou, funkcí a mechanizmy mající vliv na tvorbu reaktantů, jež obvykle označujeme jako proteiny akutní fáze (PAF), ale i dalších působků, jejichž hladina se zvyšuje během zánětlivého procesu cytokinů, adhezivních molekul, prokacitoninu, leukocytárních enzymů a dalších. Úvodní kapitoly se obecně zabývají systémovou odpovědí při zánětlivém procesu a zejména úlohou jednotlivých cytokinů v indukci tvorby proteinů akutní fáze v jaterních buňkách. Jsou nastíněny koncepce syndromů systémové zánětlivé odpovědi (SIRS) i kompenzační protizánětlivé odpovědi (CARS) a řízení těchto důležitých patofyziologických mechanizmů. Poměrně rozsáhlá část knihy je věnována popisu jednotlivých PAF. Jsou probrány genetické aspekty, mechanizmy řízení tvorby, biologická funkce i základní patogenetické aspekty nejdůležitějších PAF. Kromě klasicky vyšetřovaných a všeobecně známých reaktantů je věnována pozornost řadě poměrně neznámých proteinů, které zatím čekají na bližší klinicko-diagnostické zhodnocení. Podrobněji jsou probrány pouze tzv. pozitivní reaktanty akutní fáze. Ze složek komplementového systému se autor věnuje pouze manózu vážícímu lektinu (který se ale ze složek komplementového systému chová jako PAF zřejmě nejméně výrazně). Poměrně rozsáhlá část knihy je věnována vlivu jednotlivých cytokinů 255

4 na tvorbu PAF, kromě klasický induktorů IL1, IL6 a TNFα je probrána řada dalších cytokinů a dalších mediátorů, které do tvorby PAF zasahují jak ve smyslu indukce, tak suprese tvorby. Pro mne byly překvapivé údaje o řadě hormonů, které svým působením zasahují do tvorby PAF, i když hlavně v této kapitole je sneseno poměrně velké množství izolovaných faktů, jimž často chybí syntéza, podle níž by se mohl orientovat čtenář hledající rychlou jasnou informaci. Poslední kapitoly knihy se zabývají významem proteinů a glykoproteinů řazených do skupiny PAF jak v patogenezi onemocnění, tak v diagnostice. Čtivosti této části ubírá příliš velký důraz na poměrně podrobnou prezentaci vlastních výzkumných výsledků. Knize je možno velmi málo vytknout, snad jen jako imunolog jsem si všiml, že v kapitole o IL10 byly zřejmě zaměněny Th2-lymfocyty s Th1-subsetem. Monografie docenta Maruny není typickou knihou určenou k přečtení od počátku do konce, je spíše vynikající příručkou ve chvíli, kdy hledáme co nejvíce údajů o některém probíraném aspektu PAF. Podané údaje jsou podány komplexně a jsou dostatečně vyčerpávající, což ale vede k poměrně veliké redundantnosti informací v knize obsažených. prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc. Ústav klinické imunologie a alergologie jiri.litzman@fnusa.cz Doručeno do redakce: Jiøí Widimský jr et al. Arteriální hypertenze souèasné klinické trendy. Praha: Triton stran. ISBN Kniha Arteriální hypertenze současné klinické trendy je určena pro postgraduální vzdělávání všech lékařů, kteří se zabývají ve své praxi diagnostikou a léčbou vysokého krevního tlaku, tedy zejména všeobecní lékaři, internisté a kardiologové. Na textech se pod redakcí prof. Widimského jr podílelo 21 autorů. Přední čeští odborníci přispěli ke stručnému přehledu současných poznatků o hypertenzi čtivou formou v 16 kapitolách. První 4 kapitoly jsou věnovány vzájemným vztahům mezi diabetem, metabolickým syndromem a dyslipidemií a hypertenzí z hlediska primární a sekundární prevence kardiovaskulárních onemocnění s důrazem na vhodnou volbu antihypertenziv i nefarmakologickou léčbu, vždy s ohledem na výsledky medicíny založené na důkazech. Další kapitoly jsou věnovány některým sekundárním hypertenzím (primární hyperaldosteronizmus, glomerulopatie), vlivu hypertenze na poškození ledvin, vztahu hypertenze a sympatického nerovového systému, zvláštnostem léčby hypertenze u srdečního selhání u starších osob či hyperurikemie, lékovým interakcím při terapii vysokého krevního tlaku a tato kapitola shrnuje problematiku, která prolíná téměř všemi příspěvky. Zvláštní místo je věnováno i postavení blokátorů kalciového kanálu a významu měření pulzního tlaku velkých tepen v klinické praxi. Středem sympatické knížečky je 29 stran směrnic vypracovaných letos Českou společností pro hypertenzi Doporučení diagnostických a léčebných postupů u arteriální hypertenze verze Kniha má přehlednou grafickou úpravu, obsahuje řadu didaktických schémat, která umožňují rychlejší orientaci v dané kapitole. U některých kapitol je méně, nebo vůbec citována dostupná česká literatura v daném oboru, kterou by mohl lékař použít v dalším podrobnějším studiu dané problematiky, a to je snad jedna z mála slabin, kterou lze v knize najít. Dobrá by byla také možnost vytvoření elektronické verze publikace, která by jistě přispěla k ještě širšímu využití v běžné praxi. Prevalence hypertenze je u dospělých osob v České republice %, a ačkoliv je tomuto onemocnění věnována v odborné literatuře trvale značná pozornost, představuje tato publikace nezanedbatelný přínos: 1. sděluje nejnovější poznatky 2. jednotlivé kapitoly přinášejí multidisplinární pohledy (kardiologie, nefrologie, diabetiologie, endokrinologie, metabolické onemocnění, klinická farmakologie) 3. pracovně vytížení lékaři přivítají stručnost, přehlednost a komplexní pohled na jednu z nejzávažnějších problémů našeho zdravotnictví. doc. MUDr. Jiří Špác, CSc. II. interní klinika jiri.spac@fnusa.cz Doručeno do redakce: Vnitø Lék 2005; 51(2)

5 Pavel Kohout et al. Vý iva u pacientù s idiopatickými støevními zánìty. Praha: Maxdorf stran. ISBN Monografie vyšla v nakladatelství Maxdorf v roce Dílo má 174 stran a je rozčleněno do 16 kapitol, ve kterých je podrobně a přehledně probrána celá problematika výživy u pacientů s nespecifickými střevními záněty. Knihu doplňují obrázky a četné tabulky, které velmi přispívají k maximální srozumitelnosti textu. Didakticky vynikající jsou zejména souhrny na závěr každé kapitoly. Nechybí ani seznam literatury v závěru každé kapitoly, a dále pak slovníček pojmů, přehled použitých zkratek, seznam obrázků, základní informace o profesionální dráze autorů této publikace arejstřík. Renomovaný autorský kolektiv vedený doc. MUDr. P. Kohoutem, Ph.D. zúročil v předkládané publikaci dlouholeté bohaté vlastní i literární zkušenosti. Kniha je podrobným a moderním obrazem současných znalostí o výživě u pacientů s idiopatickými střevními záněty a bude cennou nejen pro zainteresované gastroenterology, ale i pro internisty, chirurgy a praktické lékaře. Kniha je psána kvalitní češtinou a srozumitelně, jak jsme nakonec u autorů zvyklí. Je patrné, že autoři mají problematiku dokonale teoreticky i prakticky zvládnutou. Doc. P. Kohoutovi a kolektivu spoluautorů se velmi dobře podařilo na necelých 200 stranách komplexně a přitom prakticky a srozumitelně prezentovat tuto rozsáhlou a náročnou problematiku. Monografie bude nepochybně výtečným rádcem pro všechny lékaře, kteří se při své práci setkávají s problematikou výživy u pacientů s idiopatickými střevními záněty. MUDr. Bohuslav Kianička, Ph.D. Gastroenterologické oddělení LF MU FN u sv. Anny, Brno bohuslav.kianička@fnusa.cz Doručeno do redakce: Jan Pøíborský: Peniciliny. Praha: Maxdorf stran. ISBN Doc. MUDr. Jan Příborský, CSc., autor této útlé příručky, se věnuje klinické farmakologii se zaměřením na komplexní hodnocení léčiv. Zabývá se klinickým výzkumem v oblasti chemoterapie ve společnosti GlaxoSmithKline. Složil atestaci z vnitřního lékařství a má nástavbu z klinické farmakologie. V minulosti pracoval ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv a také ve Farmakologickém ústavu 3. lékařské fakulty UK v Praze, pobýval i v zahraničí. Doc. J. Příborský publikoval více než 70 prací. Příručka se dělí na část zabývající se farmakologií a část zabývající se klinickou farmakologií penicilinových antibiotik. Po úvodu a historii vývoje penicilinových antibiotik následuje kapitola o jejich chemické struktuře, zabývající se mechanizmem jejich účinku a vznikem rezistence. Je dobře, že velmi podrobně je popsána i problematika beta-laktamáz a jejich inhibitorů. Následuje charakteristika antibiotik penicilinové řady, jejich rozdělení na peniciliny základní, širokospektré a protistafylokokové, jejich farmatokonetika, nežádoucí účinky i interakce. Poslední kapitola farmakologie penicilinových antibiotik se týká jejich terapeutického použití. Zvláště zde oceňuji přehlednou tabulku. Klinicko-farmakologická část se zabývá celou řadou významných skutečností. Jsou to např. aktuální údaje o stavu rezistence v naší republice, data o spotřebě těchto antibiotik či klinické stavy, při nichž je nutno dávkování redukovat. Publikace je doplněna 49 literárními citacemi a řadou dalších odkazů na doporučenou literaturu, údaji o autorovi, seznamem zkratek a rejstříkem. Publikace Peniciliny doc. Příborského se mi líbí a domnívám se, že bude přínosem nejen pro lékaře v nemocnicích či v terénu, ale i pro nás mikrobiology. MUDr. Renata Tejkalová Mikrobiologický ústav renata.tejkalova@fnusa.cz Doručeno do redakce: