ODŠKODŇOVÁNÍ PRACOVNÍCH ÚRAZŮ A NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ

Transkript

1 ODŠKODŇOVÁNÍ PRACOVNÍCH ÚRAZŮ A NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ k aktualizované a rozšířené vydání 4. aktualizace k V roce 2014 k žádným podstatným koncepčním změnám v právních nárocích při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání tak, jak jsou upraveny v zákoníku práce, nedochází. Účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byla opakovaně odložena, tentokrát na období od 1. ledna K otázce, zda vůbec bude systém náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání a na něj navazující pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů nahrazen systémem úrazového pojištění zaměstnanců u nějakého orgánu státu, se v současné době vedou neukončené odborné diskuze, na úrovni vlády dosud nebylo přijato žádné rozhodnutí, kterým směrem se bude systém zabezpečení zaměstnanců při pracovních úrazech a nemocech z povolání ubírat. Tabulky Aktualizované tabulky pro výpočty: náhrady za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti na následky pracovního úrazu (nemoci z povolání), náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, náhrady mzdy (platu) od zaměstnavatele při dočasné pracovní neschopnosti, nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti, platné pro rok 2014 jsou ke stažení na Pro otevření tabulek je nutné zadat heslo příjmení odpovědné redaktorky publikace (viz tiráž publikace, tj. str. 600). Heslo zadávejte bez diakritiky a malým písmem. 1

2 I. Důvod odložení vydání nové publikace v roce 2014 Nakladatelství ANAG společně s autorem JUDr. Martinem Mikyskou avizovalo pro rok 2014 nové aktualizované a rozšířené vydání publikace o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Toto vydání však bylo zatím odloženo z několika zásadních důvodů: Nebylo a není dosud definitivně jasné, zda a od kdy, anebo zda vůbec bude systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škody způsobené pracovními úrazy a nemocemi z povolání navázaný na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání podle zákoníku práce nahrazen úrazovým pojištěním zaměstnanců podle sice již vydaného, avšak stále neúčinného zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byla zákonem č. 182/2014 Sb. odložena k datu 1. ledna 2017, nikoliv však z toho důvodu, aby tento zákon skutečně nabyl k tomuto datu účinnosti, ale zřejmě proto, aby byl do té doby nahrazen nějakým systémem povinného smluvního pojištění zaměstnavatelů při zachování právní úpravy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v zákoníku práce. Shoda zatím není v tom, kdo by měl takový systém provozovat, zda soukromé pojišťovny či nějaký veřejnoprávní subjekt jako např. Česká správa sociálního zabezpečení spolu s okresními správami sociálního zabezpečení. Dalším neméně zásadním důvodem odložení vydání publikace je skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 byla novým občanským zákoníkem zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění. Pro oblast působnosti zákoníku práce tak vyvstala zásadní otázka, zda podle této vyhlášky lze i nadále postupovat při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Převažujícím názorem odborníků je, že ano (viz dále). Nicméně se odborníci současně shodují i na tom, že je třeba připravit novou vyhlášku, nahrazující vyhlášku č. 440/2001 Sb., zřejmě ve formě nařízení vlády, se současnou aktualizací odborných medicínských přístupů k ohodnocování bolesti a ztížení společenského uplatnění. Je třeba posoudit, zda vůbec, případně jakým způsobem, promítnout do nové právní úpravy odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění koncepčně zcela odlišné přístupy k odškodňování nemateriálních újem při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku. Právě výklad k uvažované nové právní úpravě odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění při odškodňování pracovních úrazů a nemocí povolání by měl být jedním z nosných témat dalšího vydání publikace Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. 2

3 Třetím koncepčním důvodem odložení vydání publikace byla skutečnost, že oblast aplikace zákoníku práce je zásadním způsobem ovlivněna subsidiárním používáním nového občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. (dále také NOZ), což navozuje celou řadu otázek pro praxi, na které není vždy jednoznačná odpověď. To se vztahuje i k oblasti odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Autor nepatří mezi ty právníky, kteří by na mnoho sporných, možná velmi sporných, výkladových otázek souběžné aplikace zákoníku práce a nového občanského zákoníku podávali odpověď typu jediné správné odpovědi. Zkrátka praxe si musí až po určité době nějak sednout a teprve pak o ní lze psát v monografických publikacích. II. Novinky v odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v roce 2014 Obecná odpověď na otázku Co je nového? zní: koncepčně se nic nového v této agendě od roku 2010 neudálo, stále platí systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání podle platného zákoníku práce podporovaný zákonným pojištěním odpovědnosti většiny zaměstnavatelů u dvou pojišťoven u Kooperativy pojišťovny, a. s., a u České pojišťovny, a. s. Nicméně byly přijaty, případně novelizovány některé právní předpisy, které s agendou odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání poměrně úzce souvisejí a mají pro její aplikaci poměrně velký význam. Celou řadu sporných otázek vyřešila nová judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, praxi zaměstnavatelů ovlivňují rovněž zásadní výkladová stanoviska Ministerstva práce a sociálních věcí i upřesňující se praxe obou pojišťoven při uplatňování zákonného pojištění zaměstnavatelů. Všechny tyto nové skutečnosti tato aktualizace zohledňuje. III. Co nového se chystá v odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v roce 2014? Uvažuje se o nové právní úpravě odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění při pracovních úrazech a nemocech povolání, která by nahradila vyhlášku č. 440/2001 Sb. V gesci Ministerstva práce a sociálních věcí probíhá analýza zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů, která by měla vyústit v koncepční řešení otázky, zda jít dále cestou náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání a na ni navazujícího pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů při současném určení, kdo, jaký typ subjektů (soukromý nebo veřejnoprávní) bude takový systém provozovat, nebo jít cestou úrazového pojištění zaměstnanců. Připravuje se i dílčí novela zákoníku práce, která by měla převést ustanovení zákoníku práce o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, dosud obsažená v jeho přechodných ustanoveních, do vlastního obsahu záko- 3

4 níku práce při současném řešení některých naléhavých dílčích formálněprávních i věcných problémů. Agendy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se nepřímo dotýká i nařízení vlády č. 170/2014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna IV. Nové právní předpisy přímo se vztahující k odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Agendy odškodňování se přímo dotýkají dvě další valorizace průměrných výdělků rozhodných pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání: od 1. ledna 2013 podle nařízení vlády č. 483/2012 Sb. o 0,9 % a od 1. ledna 2014 podle nařízení vlády č. 439/2013 Sb. o 0,4 %. V. Nové právní předpisy, které mají nepřímý vliv na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Na agendu odškodňování mají nepřímý vliv tyto související, případně novelizující, právní předpisy: valorizace důchodů podle vyhlášky č. 324/2012 Sb. v roce 2013 a podle vyhlášky č. 296/2013 Sb. v roce 2014; každoročně Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhlašované nové výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu pro účely nemocenského pojištění (pro rok 2013 pod č. 336/2012 Sb., pro rok 2014 pod č. 331/2013 Sb.); nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění nařízení vlády č. 246/2012 Sb. a č. 210/2013 Sb.; vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče; rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 22. srpna 2013 o udělení povolení k uznávání nemocí z povolání, uveřejněné na úřední desce tohoto ministerstva nové vymezení osob zdravotně postižených a v rámci této kategorie opětovné zavedení pojmu osoby zdravotně znevýhodněné pro účely aplikace zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, zákonem č. 136/2014 Sb., novelizace zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zákonem č. 136/2014 Sb., pokud jde o posudky, potvrzení nebo rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení 4

5 o osobách zdravotně postižených a v rámci toho o osobách zdravotně znevýhodněných. Za osoby zdravotně znevýhodněné se považují ty fyzické osoby, které mají z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ztíženou možnost pracovního začlenění, avšak nesplňují kritéria invalidity. Postavení osoby zdravotně znevýhodněné dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení (příslušné OSSZ nebo jí na roveň postavené správy sociálního zabezpečení). Průkaz o tom, že se zaměstnanec postižený pracovním úrazem nebo nemocí z povolání stal na jejich následky osobou zdravotně znevýhodněnou (avšak nesplňuje kritéria invalidity), standardně vyžadují úrazové pojišťovny k prokázání omezení postiženého v jeho dalším pracovním uplatnění; nařízení vlády č. 168/2014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění nařízení vlády č. 114/2011 Sb. Tímto nařízením vlády, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015, byl v některých dílčích položkách změněn seznam nemocí z povolání (některé položky byly formulačně zpřesněny, některé formulačně rozšířeny, byla zpřesněna položka 13 u zaměstnanců pracujících v podzemí černouhelných dolů s rizikem fibrogenního prachu s obsahem volného krystalického oxidu křemičitého); nařízení vlády č. 170/2014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, jež nabude účinnosti dnem 1. ledna I když bylo toto nařízení vlády přijato primárně kvůli jednotné evropské statistice pracovních úrazů, významně se v několika souvislostech dotýká i agendy odškodňování pracovních úrazů. Především musí být již v knize úrazů, v níž se pracovní úrazy prvotně evidují, uveden popis úrazového děje. Zaměstnavatel bude povinen vydat postiženému zaměstnanci nebo pozůstalým po zaměstnanci, který zemřel na následky pracovního úrazu, jím potvrzenou kopii nebo výpis údajů z knihy úrazů. Napříště již zaměstnavatelé nebudou povinni oznamovat své zákonné úrazové pojišťovně skutečnost, že došlo k pracovnímu úrazu (zaměstnavatelé tuto povinnost stejně neplnili), ale budou pouze zasílat záznamy o úrazech pro účely likvidace pojistných událostí z důvodu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ( 7a a 8 odst. 4 novelizovaného znění nařízení vlády). V nařízení vlády č. 201/2010 Sb. je obsažen také institut Záznam o úrazu hlášení změn. Ten se používá např. i tehdy, jestliže dojde ke změně v posouzení zdroje nebo příčiny úrazu, povahy úrazu, popř. k jiným skutečnostem majícím vliv 5

6 na zpracování a obsah záznamu o úrazu. Tato změna zpravidla znamená také změnu v rozsahu odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz. Záznam o úrazu hlášení změn zasílá odpovědný zaměstnavatel své zákonné úrazové pojišťovně, a to opět v souvislosti s likvidací pojistné události v zákonném pojištění odpovědnosti. Nově se v ustanovení 8 odst. 5 novelizovaného nařízení vlády vymezuje povinnost zaměstnavatele předat postiženému zaměstnanci, případně pozůstalým po něm jedno vyhotovení Záznamu o úrazu hlášení změn, jestliže se vyhotovuje z důvodů posledně uvedených. Zcela nové je ustanovení 8 odst. 2, podle kterého se vyhotovuje Záznam o úrazu hlášení změn také v případě, že u postiženého zaměstnance vznikla a byla ukončena na základě téhož pracovního úrazu další pracovní neschopnost i tento vyplněný tiskopis zasílá zaměstnavatel pojišťovně. V přílohách k nařízení vlády jsou uvedeny nové (upřesněné) vzory Záznamu o úrazu a Záznamu o úrazu hlášení změn; zákon č. 182/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Tímto zákonem byla dále odsunuta účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců na 1. ledna 2017, dále došlo k dalšímu snížení správní režie pojišťoven Kooperativa, a. s., a Česká pojišťovna, a. s., provozujících zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů z 9 % na 4 % z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce (novelizované znění 365 odst. 2 ZP, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015). VI. Lze i od 1. ledna 2014 nadále používat vyhlášku č. 440/2001 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění? Pro praxi odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění při pracovních úrazech a nemocech z povolání nastolilo zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb. novým občanským zákoníkem s účinností od 1. ledna 2014 zásadní otázku, zda lze i od 1. ledna 2014 postupovat podle této vyhlášky, když byla zrušena. Ministerstvo práce a sociálních věcí se k této otázce vyjádřilo ve svém stanovisku ze dne 7. listopadu 2013 tak, že podle 394 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, platí, že do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 50/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že zákonem č. 463/2012 Sb. byla účinnost zákona č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, odložena na 1. leden Podle pracovněprávní úpravy se odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění bude řídit předmětnou vyhláškou, přestože byla novým občanským zá- 6

7 koníkem zrušena. Jedná se v zásadě o obdobný postup, který je upraven v 365 zákoníku práce odkazující na postup podle 205d zrušeného zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve věci zákonného pojištění zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku tedy nastala situace, že odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění podle zákoníku práce bude realizováno podle předmětné vyhlášky, nikoliv podle občanského zákoníku. Občanský zákoník obsahuje vlastní velmi rámcovou právní úpravu o odškodňování nemateriálních újem při ublížení na zdraví, která byla doplněna metodikou Nejvyššího soudu. VII. Nový občanský zákoník, novelizovaný zákoník práce souvislosti pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání (obecné souvislosti) Agendy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se nepřímo dotýkají tyto souvislosti novelizovaného zákoníku práce (od 1. ledna 2014) a nového občanského zákoníku: obecné zásady soukromého práva formulované v 3 odst. 2 NOZ, především právo na ochranu života a zdraví v kooperaci s nově formulovanými základními zásadami pracovněprávních vztahů podle 1a ZP, zejména zásada uspokojivých a bezpečných podmínek pro výkon práce ( 1a odst. 1 písm. b)), zákaz postoupení pohledávky zaměstnance vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatele vůči zaměstnanci ze základního pracovněprávního vztahu na jiného ( 346d odst. 4 ZP), zákaz převzetí dluhu, který má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, jinou osobou ( 346d odst. 5 ZP), omezená možnost započtení pohledávky zaměstnavatele proti pohledávce zaměstnance na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu jen v rozsahu podle 144a odst. 4 ZP, viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. 21 Cdo 3330/2011, prodloužení promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody na zdraví na 3 roky ( 629 odst. 1 NOZ), která počíná běžet ode dne, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o škodě a osobě povinné k její náhradě ( 620 odst. 1 NOZ). Prodloužení promlčecí lhůty ze 2 na 3 roky se však týká jen práv nově vzniklých počínaje od 1. ledna 2014, podpůrné uplatňování ustanovení nového občanského zákoníku o pojištění odpovědnosti ( 2861 a násl. NOZ) v zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu způsobenou pracovním úrazem (nemocí z povolání). 7

8 VIII. Nový občanský zákoník, novelizovaný zákoník práce lhůty pro uplatňování práv při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání S účinností od 1. ledna 2014 se uplatňují při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání dále uvedené lhůty, povětšinou upravené přímo v novém občanském zákoníku. Zákoník práce totiž vychází, pokud jde o lhůty k uplatnění práv, z podpůrné platnosti občanského zákoníku ( 4 ZP). Pro dílčí práva na odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání platí ustanovení 620, 629, 630 odst. 2 a 636 odst. 3 NOZ, která upravují promlčení práva na náhradu škody. Obecná lhůta pro uplatnění práva zaměstnance na odškodnění pracovního úrazu (nemoci z povolání) činí 3 roky, počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Jde o lhůtu svou povahou tzv. subjektivní. Žádná tzv. objektivní lhůta počítaná ode dne vzniku škody k uplatnění práva na náhradu škody na zdraví podle zákoníku práce neplatí (viz 636 odst. 3 NOZ). Zákonnou promlčecí lhůtu k uplatnění práva na náhradu škody na zdraví nelze platně zkrátit žádným ujednáním. Příslušná ustanovení nového občanského zákoníku o promlčení práva na náhradu škody doplňuje 389 ZP, který stanoví princip tzv. nepromlčitelnosti práva na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání ( 370 a 371 ZP) nebo jiné škody na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání ( 265 odst. 1 ZP) a dále práva na náhradu nákladů na výživu pozůstalých ( 377 ZP). U těchto náhrad se promlčují jen jednotlivá měsíční plnění na tato práva ve tříleté promlčecí lhůtě (srov. 389 větu druhou ZP). Podle přechodného ustanovení 3036 NOZ se všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzují podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení. Obdobně se podle dosavadních právních předpisů posuzují lhůty a doby pro uplatnění práv, které se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Další lhůtou, která může být použita při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, je lhůta pro vymáhání přeplatku na odškodnění ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Zákoník práce ve znění účinném od 1. ledna 2014 obsahuje v 144a odst. 4 jen výslovnou úpravu započtení proti mzdové (platové) pohledávce zaměstnance, ze subsidiární aplikace nového občanského zákoníku ( 1988 odst. 2 věta první) vyplývá obecný zákaz zápočtu proti pohledávce na náhradu újmy na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu, což pojmově ve vztahu zaměstnavatel zaměstnanec nepřichází v úvahu. 8

9 I nadále tedy není dovoleno provádět započtení přeplatků na odškodnění proti nárokům zaměstnance na další budoucí odškodnění pracovního úrazu (nemoci z povolání). Nedoplatky a přeplatky na jednotlivých nárocích na odškodnění pracovních úrazů a nemocí z povolání tedy nemohou být bez souhlasu dotčeného zaměstnance vzájemně kompenzovány. Přeplatek na odškodnění představuje bezdůvodné obohacení zaměstnance na úkor zaměstnavatele. Právo zaměstnavatele na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě mající povahu subjektivní lhůty, která počíná běžet od doby získání vědomosti o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání ( 629 odst. 1, 621 NOZ). Právo zaměstnavatele na vrácení přeplatku na odškodnění je však relativizováno tím, že pokud zaměstnanec přijal příslušné odškodnění v dobré víře, nemusí je vracet (srov. speciální ustanovení 331 ZP, podle něhož vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty). Lze se domnívat, že nezrušené ustanovení 331 ZP představuje lex specialis jak vůči shora odkazovaným ustanovením 629 odst. 1 a 621 NOZ, tak i vůči 638 NOZ, podle něhož se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Vrácení bezdůvodného obohacení zaměstnance získaného na úkor zaměstnavatele je tedy časově limitováno jedinou tříletou promlčecí lhůtou mající povahu lhůty objektivní. Zaměstnavatel má dále k dispozici obecnou tříletou promlčecí lhůtu vůči pojišťovně na uplatnění práva na plnění z pojistné události (podle 629 ve spojitosti s 626 NOZ). Tato lhůta počíná běžet za jeden rok od pojistné události. IX. Minimální mzda a odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Nařízením vlády č. 246/2012 Sb., které s účinností od 1. ledna 2013 novelizovalo nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, byly zrušeny snížené sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy pro osoby zdravotně postižené. I pro ně začala platit jednotná základní sazba minimální mzdy 48,10 Kč/hod., resp Kč za měsíc. Pro tyto osoby se procentuálně nesnížila ani nejnižší úroveň zaručené mzdy. Tato právní úprava měla bezprostřední dopad na výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity v těch případech, kdy se u osob postižených pracovním úrazem (nemocí z povolání) v době jejich nezaměstnanosti považuje za výdělek po pracov- 9

10 ním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání výdělek ve výši minimální mzdy. Praxe se nesjednotila na tom, zda u nezaměstnaných, kteří byli do 31. prosince 2012 nezaměstnaní a jsou nepřetržitě nezaměstnaní i nadále od 1. ledna 2013 (problematika tzv. dlouhodobě nezaměstnaných) započítávat minimální mzdu ve výši Kč měsíčně anebo Kč měsíčně. Rozdílné právní pohledy na tuto otázku zřejmě vyřeší až případné rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nicméně nevhodnost jednotné sazby minimální mzdy i pro osoby zdravotně postižené si zřejmě uvědomila vláda, když nařízením vlády č. 210/2013 Sb. zvýšila s účinností od 1. srpna 2013 základní sazbu minimální mzdy na Kč měsíčně, resp. 50,60 Kč/hod. při pracovní době 40 hodin týdně a toto zvýšení nevztáhla na poživatele invalidních důchodů. Lze tedy uzavřít, že pro zaměstnance zdravotně postižené pracovním úrazem (nemocí z povolání), kteří jsou poživateli invalidního důchodu, bude v době jejich nezaměstnanosti rozhodný odpočitatelný pravděpodobný výdělek ve výši minimální mzdy Kč měsíčně, resp. 48,10 Kč/hod. při pracovní době 40 hodin týdně. X. Lékařské posudky ve věcech zdravotní (ne)způsobilosti zaměstnanců k dosavadní práci a odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Do agendy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání výrazně zasahují zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a na ně navazující vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, zejména poskytování náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, je v mnohém podmíněno tím, že poškozený zaměstnanec byl převeden na jinou práci, protože nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, případně že s ním zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí z důvodu, že nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání. Při rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, nebo při rozvázání pracovního poměru dohodou z týchž důvodů, náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného měsíčního výdělku. Vznik všech těchto práv i povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců je podmíněn tím, že skutečnost, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, závazně a výslovně konstatuje (deklaruje) lékařský posudek vydaný příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Judikatura Nejvyššího soudu již poukázala 10

11 na určitý rozpor mezi zdravotněprávními předpisy, které nijak nevyžadují, aby lékařský posudek ve věci pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance k dosavadní práci výslovně obsahoval údaj o příčině této zdravotní nezpůsobilosti (profesionální, nebo tzv. obecně zdravotní), ačkoliv zákoník práce předpokládá, že lékařský posudek určení takové příčiny má obsahovat, když současně váže na profesionální příčinu této zdravotní nezpůsobilosti právo zaměstnance na zdravotní odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného měsíčního výdělku. XI. Je třeba prokazovat příčinnou souvislost pracovních podmínek a pracovního prostředí a postižení na zdraví zaměstnance z hlediska možnosti uznání nemoci z povolání? V poslední době se podle zkušeností autora množí námitky zaměstnavatelů, že zaměstnanec nezískal nemoc z povolání z určitých pracovních podmínek a pracovního prostředí u něj, ale že příčina onemocnění zaměstnance je tzv. obecně zdravotní. Odpověď na tuto problematiku dal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 3789/2012. Podle tohoto rozsudku není zapotřebí (a není to prakticky ani možné), aby zaměstnanec prokazoval, že jeho onemocnění vskutku vzniklo v příčinné souvislosti s určitými závadnými pracovními podmínkami, resp. závadným pracovním prostředím. Pro uznání určitého onemocnění za nemoc z povolání postačuje, že zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za kterých toto onemocnění vzniká, přesněji může vzniknout. Obdobně judikoval Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3689/2012. XII. Je možné odškodnit ohrožení nemocí z povolání? Nižší stupeň zdravotní závažnosti onemocnění vzniklého z nepříznivých pracovních podmínek představuje ohrožení nemocí z povolání. Jestliže je zaměstnanec z důvodu ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou vhodnou práci, je zaměstnavatel povinen mu doplácet mzdu do průměrného výdělku před převedením na jinou práci. Toto právo je ovšem časově omezeno jen na dobu trvání pracovního poměru ohrožením nemocí z povolání postiženého zaměstnance u odpovědného zaměstnavatele, při skončení pracovního poměru postiženého zaměstnance u odpovědného zaměstnavatele toto právo zaniká. Ovšem vzniklo-li ohrožení nemocí z povolání u zaměstnance v příčinné souvislosti s porušováním bezpečnostních, zejména hygienických předpisů ze strany zaměstnavatele, může mít postižený zaměstnanec právo na náhradu škody na zdraví z právního důvodu tzv. obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou 11

12 zaměstnanci. Blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2013, sp. zn. 21 Cdo 1594/2012. XIII. Odškodňování ztráty na výdělku v případě pracovních úrazů (nemocí z povolání) vzniklých u zaměstnanců s pracovním poměrem sjednaným na dobu určitou V souvislosti s všeobecně rozšířeným sjednáváním pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou řeší zaměstnavatelé otázku, zda a v jaké výši má právo na odškodnění ztráty na výdělku zaměstnanec, který utrpěl pracovní úraz nebo nemoc z povolání před uplynutím sjednané doby určité. Podle 386 odst. 1 ZP zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený by byl i nadále zaměstnán. Tomuto zaměstnanci náleží odškodnění ztráty na výdělku po celou dobu trvání pracovní neschopnosti na následky pracovního úrazu (tedy i za dobu po skončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby). Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle 371 ZP náleží tehdy, jestliže dotyčný byl dříve v minulosti zaměstnán soustavně a pravidelně (případně byl i nezaměstnaný, registrovaný na úřadu práce). Jestliže postižený zaměstnanec prokáže, že by byl i po uplynutí sjednané doby určité trvání pracovního poměru nadále zaměstnán u zaměstnavatele, u kterého utrpěl pracovní úraz (nemoc z povolání), bude mu náležet odškodnění ztráty na výdělku do průměrného výdělku, kterého dosahoval u tohoto zaměstnavatele. Jestliže se takový předpoklad nepotvrdí, bude postiženému zaměstnanci náležet odškodnění ztráty na výdělku do průměrného výdělku, kterého by prokazatelně dosahoval u jiného zaměstnavatele, u kterého by býval byl zaměstnán, kdyby u něj nedošlo k pracovnímu úrazu. Tyto závěry vyplývají z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2006, sp. zn. 21 Cdo 2023/2005 ve vztahu k pracovním úrazům, u odškodňování nemocí z povolání z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2013, sp. zn. 21 Cdo 3299/2011. XIV. Nová judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu Některé nové judikáty Nejvyššího soudu vážící se k agendě odškodňování jsme zmínili u jednotlivých shora aktualizovaných témat. Nyní uvedeme alespoň namátkou vybraná další nová významná rozhodnutí Nejvyššího 12

13 soudu a Ústavního soudu, v nichž byly řešeny některé dílčí otázky v agendě odškodňování. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2013, sp. zn. 21 Cdo 3142/2012 odškodňování ztráty na výdělku při existenci vícero zdravotních postižení různé příčiny u postiženého s nemocí z povolání; právo na zvýšení průměrného výdělku podle valorizačních právních předpisů se nepromlčuje, promlčují se jen jednotlivé měsíční splátky náhrady za ztrátu na výdělku; jestliže pracovní poměr postiženého skončil u odpovědného zaměstnavatele z jiných důvodů než pro následky pracovního úrazu (nemoci z povolání), je pro odškodnění ztráty na výdělku rozhodný pravděpodobný výdělek v jiném zaměstnání u jiného zaměstnavatele; vymezení obecných kritérií, podle kterých se stanovuje takový pravděpodobný výdělek. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2013, sp. zn. 21 Cdo 1371/2012 mezitímní rozsudek ve věci náhrady za ztrátu na výdělku řeší všechny právní otázky týkající se základu nároku, skutečnost, že soud rozhodl mezitímním rozsudkem, je třeba uvést nikoliv (jen) v záhlaví rozsudku, ale především v jeho výroku, v němž musí být rovněž vyjádřeno, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku, rozhodnutí o základu projednávané věci není rozhodnutím o některých dílčích sporných tzv. předběžných otázkách pro rozhodování o věci samé, rozhodné období pro zjištění průměrného výdělku před vznikem škody zohledňování (částečného) invalidního důchodu, pobíraného před vznikem škody i po vzniku škody, přesahuje-li po skončení pracovní neschopnosti (při uznání částečné invalidity) výdělek zaměstnance, který byl pro následky nemoci z povolání převeden na jinou práci, spolu s přiznaným částečným invalidním důchodem jeho průměrný výdělek, jaký dosahoval před převedením, nevznikla tím zaměstnanci škoda (a tedy ani právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání částečné invalidity), vznikne-li zaměstnanci škoda teprve v době po přiznání částečného invalidního důchodu (např. proto, že pro následky nemoci z povolání musel být převeden na jinou, ještě méně placenou práci, než na jakou byl převeden bezprostředně po skončení pracovní neschopnosti nebo po přiznání částečného invalidního důchodu), je třeba k výši přiznaného částečného invalidního důchodu přihlédnout při určení jak průměrného výdělku před vznikem škody, tak i příjmů zaměstnance po poškození. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. 21 Cdo 2480/2012 příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a ztrátou na výdělku v případě ohlášení nemoci z povolání po datu ukončení pracovního 13

14 poměru u zaměstnavatele, který za nemoc z povolání, při tzv. zpětném uznání (zjištění) nemoci z povolání před datem ukončení pracovního poměru u tohoto zaměstnavatele. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 29/2013 započitatelná výše invalidního důchodu, přiznaného z důvodu tzv. obecného onemocnění, při odškodňování ztráty na výdělku z důvodu nemoci z povolání. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. 21 Cdo 2442/2011 zpětná účinnost nového zákoníku práce, náhrada za ztrátu na výdělku při zániku tohoto nároku za účinnosti starého zákoníku práce a opětovný vznik tohoto nároku v době účinnosti nového zákoníku práce, zápočet minimální mzdy jako pravděpodobného výdělku v době nezaměstnanosti postiženého. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 3460/2012 jestliže postižený, který jako podnikatel dlouhodobě dosahuje jako OSVČ spolu s částečným invalidním důchodem takových příjmů z podnikání, že odškodnitelná ztráta na výdělku mu nevzniká, dochází k zániku tohoto nároku z důvodů podstatné změny jeho poměrů. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 2659/2012 zaměstnavatel obecně neodpovídá za nepříznivé pracovní podmínky mající vliv na zdraví zaměstnance, nejde-li o pracovní úraz nebo o nemoc z povolání, k posuzování příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a vznikem škody, rozhraničení tzv. obecných onemocnění, na jejichž vzniku a rozvoji se podílejí nepříznivé pracovní podmínky v zaměstnání u horníků a nemocí z povolání u horníků, přezkum znaleckých posudků vypracovávaných ve sporech o odškodnění nemocí z povolání soudy, pokud jde o odborné závěry znalců k existenci nemoci z povolání a k posuzování příčinné souvislosti mezi nemocí z povolání a vznikem škody. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2702/2011 výpovědní důvod nadbytečnosti nelze oprávněně použít u zaměstnance, který se již dříve stal dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k dosavadní práci pro následky pracovního úrazu. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013 posuzování nepodjatosti znalce ustanoveného ve sporu o odškodnění nemoci z povolání z pohledu jeho předpokládané komerční mimosoudní spolupráce s jedním z účastníků soudního sporu. Jde o velmi citlivou problematiku pochybností postižených zaměstnanců o objektivitě znaleckých posudků od těch znalců, o nichž se obecně ví, že dlou- 14

15 hodobě a systematicky spolupracující s určitým subjektem. Protože je to ze zveřejněného rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz patrné, jednalo se v konkrétní věci o nepodjatost znalkyně MUDr. Zdeňky Nohelové v soudním sporu, jehož účastníkem bylo OKD, a.s. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2886/2013 forma a obsah pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jehož porušení ze strany postiženého zaměstnance může znamenat úplné nebo částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele, pokyn nemůže být všeobecný, ale konkrétní, důvodem (příčinou) jeho vydání musí být skutečně zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a nikoliv jiný účel, pro který byl vydán, je nutné brát v úvahu i místní podmínky v době předcházející vydání takového pokynu, navíc je nutné ze strany zaměstnavatele prokázat, zda byl zaměstnanec s tímto pokynem řádně seznámen a zda jeho dodržování bylo ze strany zaměstnavatele soustavně vyžadováno a kontrolováno. Nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2012, sp. zn. IV. ÚS 3782/11 náležité odůvodnění rozhodnutí obecného soudu při posuzování úrazů při tzv. teambuildingových akcích zaměstnavatelů. Rozsudky Nejvyššího soudu k tzv. zdravotnímu odstupnému ve výši 12násobku průměrného měsíčního výdělku v případech skončení pracovního poměru z důvodu dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti k dosavadní práci pro pracovní úraz (nemoc z povolání ) 67 odst. 2 ZP: rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 2669/2012 nesladěnost zákoníku práce a zdravotněprávních předpisů, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2013, sp. zn. 21 Cdo 547/2012 účelové zřízení pracovního místa pro osobu trpící nemocí z povolání a následná výpověď z důvodu nadbytečnosti, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2013, sp. zn. 21 Cdo 492/2012 náležitosti lékařského posudku o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti k dosavadní práci, příčina? Musí být výslovně vyjádřena?, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 21 Cdo 4468/2010 skončil-li pracovní poměr na základě výpovědi zaměstnavatele, která sice byla postižena důvodem neplatnosti, neboť v ní důvod výpovědi nebyl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, avšak nebyla pravomocným soudním rozhodnutí určena jako neplatná, má zaměstnanec, který neuplatnil u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru (ačkoliv správně měl a mohl), právo na odstupné podle 67 odst.1 ZP jen tehdy, jestliže z výpovědi z pracovního poměru lze navzdory vadám, kterými je 15

16 postižena dovodit, že k rozvázání pracovního poměru došlo z některého z výpovědních důvodů uvedených v 52 písm. a) až d) ZP, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 4142/2011 rozvázání pracovního poměru samotným zaměstnancem ze zdravotního důvodu, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. 21 Cdo 983/2013 dohoda o rozvázání pracovního poměru a zdravotní odstupné. Zdůrazňuji, že tzv. zdravotního odstupného se nelze předem ani po vzniku nároku na něj platně vzdát ( 346c ZP). 16

17 3. aktualizace k Vzhledem k tomu, že v roce 2013 vyjde nové aktualizované vydání publikace, aktualizujeme na základě požadavků čtenářů pouze tabulky pro výpočty. Tabulky Aktualizované tabulky pro výpočty: náhrady za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti na následky pracovního úrazu (nemoci z povolání), náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, náhrady mzdy (platu) od zaměstnavatele při dočasné pracovní neschopnosti, nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti, platné pro rok 2013 jsou ke stažení na Pro otevření tabulek je nutné zadat heslo příjmení odpovědné redaktorky publikace (viz tiráž publikace, tj. str. 600). Heslo zadávejte bez diakritiky a malým písmem. 17

18 2. aktualizace k Změny v právních předpisech souhrnný přehled V roce 2012 k žádným podstatným koncepčním změnám v právních nárocích při odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání tak, jak jsou upraveny v zákoníku práce, nedochází. Účinnost zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců byla odložena na období od 1. ledna Otázkou je, zda vůbec bude systém úrazového pojištění zaměstnanců k tomuto datu spuštěn. Autor se domnívá, že nikoliv. Do odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se však promítnou některé podstatné změny navazujících a souvisejících právních předpisů, kterými jsou: valorizace průměrných výdělků rozhodných pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání o 1,6 % podle nařízení vlády č. 9/2012 Sb., valorizace důchodů na základě vyhlášky č. 286/2011 Sb., novela zákona o nemocenském pojištění zákon č. 470/2011 Sb., nový seznam nemocí z povolání, který již byl přijat s účinností od 1. července 2011 nařízením vlády č. 114/2011 Sb. a který bude platit i v roce 2012, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2012, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2012, zákon č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2012, zákon č. 366/2011 Sb., kterým se mění, mimo jiné, i zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tabulky Aktualizované tabulky pro výpočty: náhrady za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti na následky pracovního úrazu (nemoci z povolání), 18

19 náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity, náhrady mzdy (platu) od zaměstnavatele při dočasné pracovní neschopnosti, nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti, platné pro rok 2012 jsou ke stažení na Pro otevření tabulek je nutné zadat heslo příjmení odpovědné redaktorky publikace (viz tiráž publikace, tj. str. 600). Heslo zadávejte bez diakritiky a malým písmem. I. Dílčí změny v zákoníku práce přímo se týkající odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Tzv. velká novela zákoníku práce přijatá s účinností od 1. ledna 2012 zákonem č. 365/2011 Sb. se odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání věcně prakticky nedotkla, dílčí změny, které přináší, jsou pouze jazykové a formulační povahy. Jedná se o tyto změny: v 105 odst. 7 bylo zpřesněno zmocnění pro obsah nařízení vlády, které má upravovat evidenci pracovních úrazů, ohlašování úrazů, vyhotovování a zasílání záznamu o úrazu a záznamu o úrazu hlášení změn, vzoru záznamu o úrazu a vzoru záznamu o úrazu hlášení změn. Rozsahu aktualizovaného zákonného zmocnění odpovídá již dříve vydané nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, podle 365 odst. 2 ZP ve znění zákona č. 365/2011 Sb. náklady správní režie pojišťoven v zákonném pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání činí 9 % z celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném kalendářním roce. Článkem III zákona č. 365/2011 Sb. byl současně zrušen 16 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého náklady správní režie pojišťoven činily 13,5 %. Toto ustanovení se přímo pojištěných zaměstnavatelů netýká, formulační úprava 376 odst. 2 a 378 odst. 1 a 2 zákoníku práce vložením slova nejméně vyjadřuje, že při smrtelných pracovních úrazech (nemocech z povolání) mohou činit výdaje na zřízení pomníku nebo desky i více než Kč a jednorázové odškodnění pozůstalých může činit i více než Kč. 19

20 II. Změny zdravotnických předpisů, které mají význam pro odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání V souvislosti s přijetím zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dochází s účinností od 1. dubna 2012 na základě doprovodného zákona k těmto zákonům č. 375/2011 Sb. k formulačním úpravám těch ustanovení zákoníku práce, která se vztahují k poskytování závodní preventivní péče zaměstnancům, včetně vydávání lékařských posudků při posuzování zdravotní způsobilosti i zdravotní nezpůsobilosti zaměstnanců k práci. Závodní preventivní péče se formulačně i obsahově mění na pracovnělékařské služby, zařízení závodní preventivní péče se mění na poskytovatele pracovnělékařských služeb. Nicméně podle přechodného ustanovení 98 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. lze pracovnělékařské služby poskytovat podle dosavadních právních předpisů upravujících poskytování závodní preventivní péče nejdéle po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, zejména poskytování náhrad za ztrátu na výdělku, je v mnohém podmíněno tím, že poškozený zaměstnanec byl převeden na jinou práci, protože nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, případně že zaměstnavatel s ním rozvázal pracovní poměr výpovědí z důvodu, že nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání. Při rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, nebo při rozvázání pracovního poměru dohodou z týchž důvodů náleží zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Vznik všech těchto práv i povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců je podmíněn skutečností, že zaměstnanec nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, což závazně konstatuje (deklaruje) lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb. Zákoník práce je se zákonem č. 373/2011 Sb. významně propojen právní úpravou posudkové péče, vydávání lékařských posudků, pracovnělékařských služeb a posuzování a uznávání nemocí z povolání, která je v tomto zákoně obsažena. Souvislosti zákona č. 373/2011 Sb. a zákoníku práce se zvláštním zaměřením na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání lze spatřovat zejména v následujících ustanoveních zákona č. 373/2011 Sb. Součástí posudkové péče podle tohoto zákona je také posuzování zdravot- 20