Vývoj natality a mortality v České republice a ve Francii

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A MEZINÁRODNÍCH STUDIÍ Ústav demografie a statistiky Vývoj natality a mortality v České republice a ve Francii Bakalářská práce Vypracovala: Barbora Ludwigová Vedoucí práce: Ing. Kristina Somerlíková, Ph.D Brno 2013dole

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, a že jsem uvedla všechny použité prameny a literaturu, ze kterých jsem čerpala. V Brně dne podpis

3 Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce, paní Ing. Kristině Somerlíková, Ph.D., za poskytnuté připomínky a rady při psaní práce. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mě podporovali během celého mého studia.

4 Abstrakt LUDWIGOVÁ, Barbora. Vývoj natality a mortality v České republice a ve Francii. BP. Brno, 2013 Tato bakalářská práce se zaměřuje na vývoj porodnosti (plodnosti) a úmrtnosti v České republice a ve Francii. Součástí této práce jsou i budoucí prognózy vývoje porodnosti i úmrtnosti a faktory, které ovlivňují tyto demografické ukazatele. Následně se zabývá srovnáním vývoje určitých demografických ukazatelů porodnosti a úmrtnosti České republiky s Francií. Klíčová slova: úhrnná plodnost, kojenecká úmrtnost, demografie, časové řady Abstrakt LUDWIGOVÁ, Barbora. The development of fertility and mortality in Czech republic and France. BP. Brno, 2013 This thesis is focused on development of fertility and mortality in the Czech Republic and France. Part of this work is future forecasts of fertility and mortality rates and the factors that influence these demographic indicators. Subsequently it deals with comparing the evolution of certain demographic characteristic of fertility and mortality of Czech Republic and France. Keywords: total fertility rate, infant mortality, demography, time series

5 Obsah 1 ÚVOD CÍL PRÁCE A METODIKA LITERÁRNÍ PŘEHLED PORODNOST Vývoj porodnosti v ČR Předpokládaný vývoj porodnosti Faktory ovlivňující porodnost ÚMRTNOST Vývoj úmrtnosti v ČR Předpokládaný vývoj úmrtnosti v ČR VÝVOJ PORODNOSTI A ÚMRTNOSTI VE FRANCII Vývoj porodnosti od roku Projekce obyvatelstva ve Francii Vývoj úmrtnosti ve Francii STATISTIKA ČASOVÉ ŘADY Charakteristiky vývoje Analytické vyrovnání PRAKTICKÁ ČÁST POROVNÁNÍ ÚHRNNÉ PLODNOSTI ČR A FRANCIE POROVNÁNÍ KOJENECKÉ ÚMRTNOSTI ČR A FRANCIE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ

6 1 Úvod Stárnutí populace, které úzce souvisí s porodností a úmrtností, je velmi diskutovaným problémem po celém světě. V České republice, stejně jako ve většině evropských zemí, je zaznamenáván stále nižší počet narozených dětí a stále nižší úmrtnost v poproduktivním věku. To je hlavní příčinou stárnutí obyvatelstva, ale je to i důvodem narušení přirozené obnovy populace. Vývojem porodnosti a úmrtnosti se zabývá vědní obor nazvaný demografie. Obecně je demografie nauka o obyvatelstvu a změnách, které s ním souvisí. Zabývá se demografickými událostmi a demografickými procesy, mezi které se řadí právě porodnost nebo úmrtnost. Dále se mezi demografické procesy řadí také potratovost, sňatečnost, rozvodovost nebo migrace stěhováním. Zpracováním těchto demografických údajů se v České republice zabývá Český statistický úřad, který na svých internetových stránkách každoročně vydává publikace o obyvatelstvu a další zajímavé analýzy a materiály týkající se nejen demografie, ale i ekonomie nebo sociologie. Francouzský The National Institute of Statistics and Economic Studies (INSEE) spadá přímo pod francouzské Ministerstvo hospodářství, financí a průmyslu a zabývá se sbíráním, zpracováním a analyzováním informací o francouzské ekonomice a společnosti. Česká republika, společně s Francií, patří dlouhodobě mezi země s nejnižším kvocientem kojenecké úmrtnosti, která se obecně považuje za jeden z ukazatelů vyspělosti země. Na druhou stranu ale Česká republika také patří mezi země s nejvyšší mírou úmrtnosti a nejkratší střední délkou života, kde se již s Francií nedá měřit. V případě úhrnné plodnosti se Česká republika bohužel stále pohybuje mezi východoevropskými státy, tedy státy bývalého komunistického bloku. A narozdíl od Francie, kde se úhrnná plodnost v poslední době opět zvyšuje, v České republice neustále klesá hluboko pod hranici prosté reprodukce. 6

7 2 Cíl práce a metodika Hlavním cílem práce je popsat vývoj dvou základních demografických ukazatelů, porodnosti a úmrtnosti, v České republice a ve Francii. Zaměřím se více na období od začátku dvacátého století po současnost. V tomto období ovlivňovalo porodnost i úmrtnost několik faktorů, které se pokusím popsat. Mezi hlavní faktory, které působily na oba demografické ukazatele, byly nejen světové války nebo rozšíření nových chorob, ale i stále se zlepšující úroveň lékařské péče a mnohé další. Dále nastíním projekce počtu obyvatel v České republice i ve Francii. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se tedy pokusím popsat vývoj porodnosti i úmrtnosti v České republice a ve Francii, faktory, které je ovlivňují a možný budoucí vývoj obou ukazatelů. V praktické části se zaměřím na porovnání určitých charakteristik porodnosti a úmrtnosti mezi Českou republikou a Francií pomocí časových řad. Pro porovnání porodnosti mezi těmito dvěma zeměmi jsem si vybrala úhrnnou plodnost a pro porovnání úmrtnosti jsem si zvolila kojeneckou úmrtnost, která se často považuje za ukazatel vyspělosti země. Abych co nejlépe zachytila vývoj těchto dvou demografických ukazatelů, použiji aritmetický průměr, kterým získám průměrné hodnoty za deset let od začátku 20. století. K porovnání hodnot vypočítám absolutní přírůstky, tempa růstu a bazické indexy. Vypočítám také průměrné koeficienty růstu a průměrné absolutní přírůstky. Průměrné hodnoty úhrnné plodnosti i kojenecké úmrtnosti vyrovnám trendovou přímkou, pro které si vypočítám parametry trendové funkce. Hodnoty s trendovou přímkou vyjádřím v grafu, stejně jako porovnávané hodnoty bazických indexů a tempa růstu. 7

8 3 TEORETICKÁ ČÁSTLiterární přehled 3.1 Porodnost Porodnost neboli natalita je definována jako počet narozených dětí na 1000 obyvatel středního stavu a je jedním ze základních demografických procesů, které představují základní složku demografické reprodukce populací. Na úroveň porodnosti má vliv několik faktorů. Jedním z nich je plodivost, neboli fekundita, která je definována jako schopnost muže a ženy rodit děti. Dalšími faktory, které ovlivňují úroveň porodnosti, jsou populační politika státu, bytová situace partnerů nebo náboženské vyznání atd. Porod je v České republice definován jako narození živého nebo mrtvého dítěte. V případě narození živého dítěte jde o úplné vypuzení nebo vynětí plodu z matčina těla, kdy dítě projevuje známky života a jeho hmotnost přesahuje 500 g a více, nebo může mít i 500 g a méně, ale v tomto případě je rozhodující, jestli přežije prvních 24 hodin. Narozením mrtvého dítěte se rozumí úplné vypuzení nebo vynětí plodu z matčina těla, jestliže plod neprojevuje žádné známky života a jeho porodní hmotnost je 1000 g a vyšší. V případě, že dítě po porodu neprojevuje žádné známky života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g, pak se jedná o potrat. Za známky života se považuje dech, akce srdeční, pulsace pupečníku nebo pohyb svalstva. ( ) Zvláštní pozornost budu věnovat úhrnné plodnosti, protože je jednou z demografických charakteristik, které použiji pro porovnání porodnosti a úmrtnosti mezi Francií a Českou republikou v praktické části své práce. Úhrnná plodnost je charakteristika momentální plodnosti, která udává průměrný počet dětí, které by se narodily při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti jedné ženě do 50 let. V České republice nemá úhrnná plodnost žádné standardní označení, ale často se používá anglické označení TFR, které je zkratka pro Total fertility rate. TFR = 49 f x x= 15 Vývoj plodnosti je dáván do souvislosti s procesem modernizace, který se projevuje ve třech oblastech technickými, kulturními a strukturálními změnami. Technické změny ovlivňující plodnost jsou zejména možnost antikoncepce nebo 8

9 potratů. Mezi kulturní změny patří rostoucí demokratizace, změny postoje k manželství, kohabitaci nebo rozvodům. Strukturálními změnami se rozumí změny struktury společnosti, které souvisí s přechodem ke znalostní společnosti, kde je pro seberealizaci nezbytné uspokojit potřebu dalšího vzdělání, která se ale úplně neslučuje s reprodukční úlohou jedince. Úhrnná plodnost nevypovídá o vyspělosti společnosti. Je to především kvůli jejímu nelineárnímu vývoji v posledních desetiletích. Po válce plodnost rostla, poté růst vystřídal pokles a opět mírný růst a pak začala stagnovat. Evropské země se nachází v různých fázích tohoto vývoje a proto by informace z jediného roku byly zkreslující. (Koschin, 2005) Vývoj porodnosti v ČR Od prvního osídlení území dnešní České republiky počet obyvatel mírně rostl. Jednoho milionu obyvatel bylo dosaženo přibližně ve 12. století. Prudší navýšení obyvatelstva bylo zaznamenáno za vlády Karla IV. ve 14. století, kdy se počet obyvatel přiblížil 3 miliónům. Na konci 16. století se počet obyvatel ještě zvýšil až na necelé 4 miliony. Naopak prudký pokles obyvatel nastal po třicetileté válce, kdy se počet obyvatel zmenšil téměř o polovinu. Ale od této doby byl zaznamenáván spíše pravidelný růst populace. Na začátku 19. století tak na dnešním území České republiky žilo přibližně 5 milionů obyvatel. Do této doby se obecná míra porodnosti pohybovala v rozmezí V dalších letech míra porodnosti klesla až pod 20. (Koschin, 2005) Mezi lety u nás proběhl tzv. první demografický přechod. Při tomto procesu došlo nejprve k výraznému poklesu úmrtnosti, porodnost ale klesala až s určitým časovým odstupem. To vedlo ke zvýšení počtu obyvatel. (Bábíčková, 2011) 9

10 Obr.1: Vývoj počtu živě narozených a zemřelých v ČR, Zdroj: ČSÚ, 2012 [online] Na začátku 20. století se počet obyvatel na území dnešní České republiky pohyboval okolo 10 milionů. V roce 1940 žilo na tomto území dokonce 11 milionů obyvatel. Bohužel ale příchod druhé světové války významně zasáhl do vývoje počtu obyvatel a důsledkem toho klesl počet obyvatel pod hranici 9 milionů. Po konci druhé světové války přišel další růst počtu obyvatel, který se zastavil až v roce Od tohoto roku začala populace ubývat. Po roce 1989 došlo ke změně typického rodinného modelu. Do této doby bylo typické manželství se dvěma dětmi, kdy první děti se ženám rodily okolo jejich dvaadvacátého roku života. Mimo manželství se děti rodily pouze zřídka. V 90. letech 20. století se tedy mění model typické rodiny. Lidé začínají upřednostňovat kariéru před založením rodiny. Děti se rodí v pozdějším věku matek, manželství už nejsou tak stabilní, zvyšuje se rozvodovost, a rodí se více dětí mimo manželství. Mezi lety se absolutní počet živě narozených dětí pohyboval okolo 130 tis. ročně. V dalších letech klesal počet živě narozených dětí, až mezi lety klesl pod hranici 100 tis. ročně. Od roku 2005 je zaznamenáván mírný růst. V roce 2010 se počet živě narozených dětí přiblížil 120 tis. ročně. 10

11 Obr. 2: Počet živě narozených dětí v ČR, Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Pro lepší přehlednost se vyjadřují počty živě narozených dětí pomocí úhrnné plodnosti. Úhrnná plodnost udává průměrný počet dětí narozených jedné ženě ve věku let při dané neměnné plodnosti a nulové úmrtnosti. V 80. letech 20. století se Česká republika řadila mezi země s vysokou úhrnnou plodností. Mezi lety ale úhrnná plodnost klesla z 1,89 na pouhých 1,19 narozeného dítěte, přičemž klesla výrazně pod hranici prosté reprodukce, která ve vyspělých zemích dosahuje v průměru 2,1 narozeného dítěte na jednu ženu ve věku let. V roce 1999 úhrnná plodnost dokonce ještě více klesla až na 1,13 narozeného dítěte, což je nejméně za celou historii statistického sledování. Od roku 2002 se úhrnná plodnost pomalu zvyšovala, ale v roce 2009 se tento sedmiletý růst zastavil. Podle odborníků byl za růstem mezi lety fakt, že rodily tzv. silné ročníky. (Rychtaříková, 2001) Předpokládaný vývoj porodnosti Český statistický úřad vypracoval nejnovější projekci obyvatelstva České republiky v první polovině roku Demografická struktura obyvatelstva České republiky k je tedy prahem projekce, jejím horizontem se stal rok Kromě občanů České republiky jsou do projekce zahrnuti i cizinci s trvalým, přechodným nebo dlouhodobým pobytem na území České republiky. Projekce obsahuje tři varianty: nízkou, střední a vysokou, kde střední varianta je považována za nejpravděpodobnější. 11

12 Ve všech variantách je předpokládaný růst úhrnné plodnosti. Úroveň plodnosti v nejmladších věkových kategoriích se podle předpokladů sníží a dojde k růstu průměrného věku matek, který v současnosti dosahuje hodnoty 29,3 let. Nízká varianta projekce předpokládá plynulý růst úhrnné plodnosti od roku 2011 na úroveň 1,55 narozeného dítěte v roce 2025 a následnou stagnaci na této úrovni až do roku Průměrný věk matek přesáhne hranici 30 let (30,3). Střední varianta očekává od roku 2011 také plynulý růst úhrnné plodnosti, který se zastaví v roce 2050 na hodnotě 1,72 narozeného dítěte. Průměrný věk matek se zvýší na 31 let. Mezi lety dojde ke stagnaci úhrnné plodnosti na úrovni roku Vysoká varianta předpokládá růst úhrnné plodnosti až do roku 2050 na hodnotu 1,85. Do roku 2065 předpokládá stagnaci a průměrný věk matek se zvýší na 31 let. ( 2009) 1,9 1,8 1,7 1,6 1,5 Nízká varianta Střední varianta Vysoká varianta 1, Obr. 3 : Projekce úhrnné plodnosti v ČR Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Faktory ovlivňující porodnost Dle Hamplové (2003) se faktory ovlivňující porodnost dají rozdělit na socioekonomické a psychologické. Tyto faktory mohou na míru porodnosti působit jak pozitivně, tak i negativně a většinou dochází i k jejich vzájemnému ovlivňování nebo doplňování. Socio-ekonomické faktory Mezi socio-ekonomické faktory se řadí vlivy okolní společnosti nebo materiální neboli finanční podmínky. Do této kategorie můžeme zařadit také nové technologie, 12

13 znalosti biologie, populační a rodinnou politiku státu, úroveň vzdělání, potratovost nebo úroveň lékařské péče. Pod pojmem populační politika lze rozumět soubor opatření, kterými se státy snaží ovlivnit strukturu populace nebo její růst. V podstatě za populační politiku je považována natalitní politika, která má vliv na chování lidí, které je spojeno s plozením dětí. Za pronatalitní státy jsou označovány země s velkým počtem narozených dětí, v opačném případě země s nízkým počtem narozených dětí se vyznačují protinatalitní politikou. Opatření, která jsou spojována s pronatalitní politikou, jsou například finanční příspěvky pro těhotné ženy a matky do určitého věku dítěte, finanční příspěvky pro rodiny s dětmi, bytová politika, slevy na daních nebo omezování interrupcí, atd. Protinatalitní opatření mohou být například omezení překážek při interrupcích, snižování finančních dávek pro těhotné ženy a matky, a jiné. (Matoušek, 2003) Sociální, nebo také rodinná, politika je soubor opatření, které mají za cíl podporovat a chránit rodinu jako instituci. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, které má na starosti tvorbu komplexní koncepce rodinné politiky, vytvořilo odbor rodinné politiky a sociální práce. Sociální politika by měla pomoci s vyvážením tradičních a moderních funkcí rodiny. Sociální politika nabízí opatření, která podporují rodiny v situacích, kdy je rodič doma s malým dítětem nebo s nemocným dítětem, kdy je rodič nezaměstnaný, nebo pokud příjem rodiny nedosahuje životního minima. U rodin s dětmi, především u neúplných rodin nebo rodin s více dětmi, je vyšší riziko chudoby nebo nezaměstnanosti. Typ sociální politiky, který se právě snaží kompenzovat nízké příjmy v zaměstnání nebo nezaměstnanosti, se nazývají kompenzující. A právě tento typ sociální politiky byl zaveden v České republice. (Sirovátka, Mareš; 2002) Na úroveň celkové porodnosti v moderní společnosti má čím dál větší vliv úroveň dosaženého vzdělání žen. V dnešní době trvale narůstá podíl žen s vyšším vzděláním a to má velký vliv hlavně na budoucí hodnoty souhrnných demografických ukazatelů nejen v oblasti plodnosti. (Hamplová, 2000) V devadesátých letech se zvýšil počet studujících téměř trojnásobně. Všechna krajská města tímto rozšířením získala univerzitu, což velkou měrou zlepšilo dostupnost 13

14 studia. Tyto změny délky a rozsahu studia mladých lidí znamenají, že mladí lidé studují déle, polovina z nich zakončuje své studium o dva až čtyři roky později než jejich rodiče, a studuje jich mnohem více. Dnes se čím dál více lidí zaměřuje na získání vyššího vzdělání a budování kariéry. Teprve po dosažení určitě profesní pozice začínají uvažovat o založení rodiny. (Fialová, 2000) Míra potratovosti patří mezi důležité faktory, které ovlivňují počet narozených dětí. Potrat je definován jako ukončení těhotenství ženy, kdy plod neprojevuje žádné známky života a váží méně než 1000 g nebo těhotenství netrvá déle než 28 dní. Potratem je také ukončení těhotenství, kdy plod projevuje minimálně jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, ale nepřežije prvních 24 hodin po porodu. Jako potrat je označováno také ukončení mimoděložního těhotenství nebo také umělé přerušení těhotenství. Potraty v letech , z toho umělá přerušení těhotenství Průměrný roční počet potratů Umělá přerušení téhotenství Obr. 4: Potraty v letech Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování V Československu i v České republice byl vývoj potratovosti ovlivněn vývojem populačního klimatu, změnami legislativních úprav a rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Do roku 1957 bylo v tehdejším Československu zakázáno umělé přerušení těhotenství, proto neexistuje žádná oficiální statistika pro toto období. V roce 1958 byl přijat zákon č. 68/1957 Sb. o umělém přerušení těhotenství, který v době, kdy moderní antikoncepce téměř neexistovala, velmi usnadnil přístup k přerušení nechtěných 14

15 těhotenství. Vznikaly tzv. interrupční komise, které měly regulovat počet potratů. Mnoho mladých žen ale veřejné projednávání osobních problémů před touto komisí odrazovalo od podání žádosti o umělé přerušení těhotenství. Interrupční komise ale povolovaly většinu podaných žádostí. V první polovině 70. let byla přijata propopulační opatření, která spolu se zájmem o rodinu zapříčinila pokles počtu potratů. V roce 1974 se narodilo nejvíce dětí v celé historii České republiky. Propopulační stimuly ale nepůsobily dlouho a na konci sedmdesátých let už byla míra potratovosti na původní úrovni. V roce 1987 byla zrušena interrupční komise, což způsobilo náhlý nárůst počtu potratů. Na přelomu 80. a 90. let bylo téměř 50 % těhotenství ukončeno potratem. Tento náhlý růst byl ale pouze dočasný, protože už v první polovině 90. let nastal výrazný pokles potratovosti. Pokles trval až do roku 2006, kdy byla zaznamenána nejnižší úroveň potratovosti od padesátých let. Hlavní příčinou tohoto poklesu je rozšíření moderních antikoncepčních prostředků. V České republice od roku 2000 používá více než milion žen některou z těchto moderních antikoncepčních metod, z nichž více než 90 % používá hormonální antikoncepci. Od roku 2006 se míra potratovosti ustálila. ( ; ) Psychologické faktory Na ženu, která v dnešní době zvažuje, zda být či nebýt matkou, působí několik aspektů, které se netýkají pouze jejího materiálního zázemí. Matějček (1992) uvádí, že dítě je pro ženu možný prostředek k uspokojení základních psychických potřeb. Jednou z těchto potřeb je potřeba stimulace. Příchod dítěte do rodiny přináší jeho rodičům pocity štěstí, radosti i úzkosti, bez kterých by život byl prázdný. Na druhou stranu ale dítě člověka zavazuje a nedovoluje mu plně užívat života, což může zatěžovat manželský život. Další z potřeb podle Matějčka (2002) je potřeba učení. Poznatky a zkušenosti, které získávají rodiče při každodenní péči o dítě, nelze získat jinou cestou a právě tyto poznatky a zkušenosti rodičům dávají možnost vnitřně růst a získat specifickou lidskou moudrost. Další potřebou, kterou dokáže dítě uspokojit, je potřeba citových vztahů. Dítě dokáže lásku nejen přijímat, ale také vracet. Pro rodiče tu už vždycky bude někdo, kdo se o ně ve stáří postará, na koho můžou myslet. Děti a jejich rodiče jsou totiž k sobě vázáni hlubokým, čistým citovým poutem. 15

16 S narozením dítěte žena získává určitou společenskou hodnotu, která naplňuje další z jejích potřeb a to potřebu identity. Matka ve vztahu ke svému dítěti ztrácí anonymitu, protože ji dítě potřebuje. Na druhou stranu ale péče o dítě může rodičům bránit v dosažení významných společenských cílů. Bez dítěte by se starali o důležitější věci a mohli by dosáhnout například vyšší profesní pozice. Mareš (2002) popisuje tři modely motivace k rodičovství,: sociobiologický, sociokulturní a evoluční, které jsou považovány za další faktory, ovlivňující porodnost. Sociobiologický model je založen na určité touze člověka reprodukovat se. Ženy a jejich partneři sice rozhodují o konečném počtu dětí, ale sociobiologie drží hypotézu o biologické predispozici žen k mateřství. Tato predispozice by navíc měla zaručit, že během dalšího vývoje plodnosti by nemělo dojít k výraznému poklesu. Evoluční model vysvětluje rodičovství jako instituci, která je důležitá nejen pro biologickou, ale i sociální reprodukci celého rodu. Dříve děti například zvyšovaly pracovní potenciál rodiny a tak měly větší ekonomickou hodnotu. Model sociokulturní popisuje rodičovství jako kulturní konstrukt. Tento model předpokládá, že motivace k rodičovství je naučená, ženy si ji osvojují v socializačním procesu a daná kultura ji podporuje různými hodnotami a normami. Podle Mareše (2002) se mezi motivační prvky k rodičovství řadí i biologické a sociální hodiny ženy. V dnešní době není nic zvláštního, že žena má první dítě až ve věku kolem třiceti let. Dříve by se o této ženě říkalo, že je příliš stará a mohlo by to ohrozit nejen její život ale i život dítěte. Dnes se ale často biologické hodiny u žen ozývají až právě ve věku kolem třiceti let, kdy už žena dosáhla určitého profesního postavení a je připravena na založení rodiny. Toto prodloužení reprodukčního období ženy je způsobeno mimo jiné i lepší fyzickou kondicí dnešních žen po třicítce. Metafora sociálních hodin představuje tlak na ženu z jejího okolí, nejen ze strany jejích nejbližších, ale i ze širšího sociálního okolí. Mateřství je totiž dnes stále spojováno s dosažením úplné rodiny a nenahraditelného pocitu štěstí. Nejistota rodičů při výchově dětí je potvrzena hlavně pracovníky institucí, kteří pracují s rodinami s malými dětmi. Tato nejistota se objevuje především u prvorodiček a může být způsobena nejen osobnostními vlastnostmi ženy, ale i chybějícími zkušenostmi s mateřstvím, což je způsobeno snižujícím se počtem dětí v rodině. Rodičovské zkušenosti předávají matky svým dcerám nejčastěji ústně, ale v dospělosti 16

17 už dcera může tyto rady považovat za zasahování do samostatného rozhodování a života. Ale kromě pediatra nebo maminek v mateřském centru existuje velmi málo institucí, kde by mladé mamince mohly poradit s výchovou dětí. Ne pro všechny ženy je v dnešní době mateřství tak přirozenou záležitostí, jako tomu bylo dříve. (Lacinová, 2002) 3.2 Úmrtnost Úmrtnost, společně s porodností, tvoří základní složku demografické reprodukce populací. Úmrtnost je také ukazatel, který vypovídá o zdravotním stavu populace. Úroveň úmrtnosti se dá nejjednodušeji vyjádřit pomocí hrubé míry úmrtnosti, která je definována jako počet zemřelých na 1000 obyvatel k 1.7. daného roku. Existuje řada faktorů, které ovlivňují úmrtnost, můžeme je rozdělit do tří hlavních skupin. První skupinu tvoří genetické faktory, tam můžeme zařadit různé vrozené vady, nebo také fakt vyšší úmrtnosti u mužů než u žen. Druhou kategorii představují ekologické faktory, které představují klimatické podmínky nebo stav životního prostředí. Poslední skupinou faktorů ovlivňujících úmrtnost jsou socioekonomické faktory. Ty můžeme dále rozlišit na individuální, kam se řadí životní úroveň jedince, péče o vlastní zdraví, úroveň vzdělání, výživa nebo fyzická aktivita jedince, a na vlivy okolního prostředí, které představují úroveň zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, ekonomickou situaci nebo systém sociálního zabezpečení. Při srovnání dvou populací, které se liší věkovou strukturou, se používá standardizovaná míra úmrtnosti. Srovnáním dvou populací, které mají jinou věkovou strukturu, pomocí ukazatele hrubé míry úmrtnosti dochází ke zkreslení, protože s rostoucím věkem se úmrtnost zvyšuje. ( ) Kojenecká úmrtnost je druhou demografickou charakteristikou, kterou budu srovnávat v praktické části, proto se ji zde pokusím blíže popsat. Pro měření kojenecké úmrtnosti se používá charakteristika, která se nazývá kvocient kojenecké úmrtnosti, i když v běžné řeči se často slovo kvocient vynechává. Kvocient kojenecké úmrtnosti ve své podstatě vypovídá o tom, jaká je pravděpodobnost, že se novorozenec nedožije jednoho roku. Je definován jako podíl počtu zemřelých kojenců a počtu živě narozených dětí během daného období. Většinou se tato charakteristika vztahuje k časovému období jednoho kalendářního roku, ale 17

18 může být použit v jakémkoli časovém intervalu. Kvocient kojenecké úmrtnosti nemá žádné zavedené značení a tak pro tuto práci použiji značení kú. M kú = N t,0 živě t Na rozdíl od obecné úmrtnosti u kojenecké úmrtnosti nehrají roli faktory jako geografická poloha, ale spíš ji ovlivňují faktory jako předporodní a poporodní péče a technologie, které jsou dány ekonomickou silou země. Kvocient kojenecké úmrtnosti se často považuje za ukazatel vyspělosti země. Kromě kvocientu kojenecké úmrtnosti existují ještě další ukazatele, které měří úmrtnost dětí v prvních hodinách, dnech a týdnech po porodu. Jedním z těchto ukazatelů je novorozenecká úmrtnost, která měří úmrtnost v období prvních sedmi dnů po porodu. Občas se označuje jako časná novorozenecká úmrtnost a tím se odlišila od širší novorozenecké úmrtnosti, která měří úmrtnost v období prvních čtyř týdnů (28 dnů). Dalším ukazatelem je poporodní úmrtnost, která měří úmrtnost v prvních třech dnech života dítěte. Definice kvocientů poporodní, časné novorozenecké i širší novorozenecké úmrtnosti je podobná jako u kojenecké úmrtnosti. Počítají se jako podíl počtu zemřelých v daném věkovém intervalu do 3, 7 nebo 27 dnů a počtu živě narozených dětí. (Koschin, 2005) Vývoj úmrtnosti v ČR Od prvního osídlení dnešního území České republiky Slovany až do začátku 19. století se míra úmrtnosti pohybovala v rozmezí Poklidný vývoj byl občas přerušován epidemiemi, válkami nebo hladomory. Jedno z takových vyrušení přišlo v roce 1380, kdy Českou republiku postihl mor, který významně zvýšil míru úmrtnosti. V celém období vývoje byla zaznamenána velmi vysoká kojenecká úmrtnost a úmrtnost u dětí ve věku do 5ti let. Od začátku 19. století se začala míra úmrtnosti mírně snižovat. Pod 30 klesla míra úmrtnosti v roce 1830 a po roce 1880 se dostala na hodnotu 15. Na začátku 20. století se míra úmrtnosti zvýšila a to hlavně kvůli světovým válkám a nedostatku výživy, které ovlivnily úmrtnost ve všech věkových kategoriích. Po skončení druhé světové války došlo ke zlepšení situace hlavně díky zavedení povinného 18

19 očkování proti řadě chorob a zároveň začalo přibývat staršího obyvatelstva. (Koschin, 2005) Mezi lety dojde k rychlému poklesu úmrtnosti, který je srovnatelný s vyspělými západoevropskými zeměmi, na hodnotu 10. Největší pokles nastal v kojenecké úmrtnosti, která ještě před druhou světovou válkou dosahovala hodnoty téměř 90. V roce 1961 už hodnota kojenecké úmrtnosti dosahovala hodnoty 23. Poklesem míry úmrtnosti se mezi lety 1945 a 1960 se výrazně zvýšila naděje dožití při narození. Od roku 1961 se ale úmrtnost dostala do fáze stagnace, která byla vyvolána degenerativními a civilizačními chorobami. Na počátku 60. let byla situace podobná ve většině evropských zemí. Ovšem v západoevropských zemích došlo na počátku let sedmdesátých k růstu naděje dožití, který způsobil zejména pokles úrovně kardiovaskulární úmrtnosti. Ve většině zemí střední a východní Evropy, stejně jako v České republice, došlo ke znovuobnovení růstu naděje dožití až na konci 70. let. Tento rozdílný vývoj způsobilo neefektivní socialistické zdravotnictví, především ekonomické problémy, které bránily zisku nových technologií, které byly značně finančně nákladné. (Meslé, 2006) V roce 1980 se míra úmrtnosti výrazně zvýšila kvůli chřipkové epidemii, která zasáhla Českou republiku. Ta sice nebyla přímou příčinou úmrtí, ale podílela se na zhoršení zdravotního stavu osob starších 70 let. Míra úmrtnosti vzrostla až na 13,1. Posledním rokem, kdy došlo k růstu úmrtnosti a tedy k poklesu naděje dožití při narození, byl rok Od tohoto roku už je zaznamenáván růst naděje dožití při narození, která v roce 2008 dosáhla hodnot 74 let u mužů a 80,3 let u žen. Za tímto pozitivním vývojem po roce 1990 stojí řada faktorů. Mezi ty nejvýznamnější se řadí především dostupnost moderní zdravotnické techniky, vysoce účinná léčiva, realizace preventivních programů, zlepšení životního prostředí, změna životního stylu nebo změna struktury ekonomické aktivity obyvatelstva. Právě rozdílné trendy a dynamika vývoje úmrtnosti po roce 1990 oddálily Českou republiku zemím Východního bloku a přiblížily ji západoevropským zemím. V současné době se jim Česká republika nejvíce blíží v kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti dětí a mládeže a dalo by se říci i v úmrtnosti v produktivním věku. V úmrtnosti ve vyšším produktivním a poproduktivním věku ale stále patří mezi postkomunistické země. (Burcin, 2007) 19

20 Obr. 5: Naděje dožití při narození v letech Zdroj: ČSÚ, Předpokládaný vývoj úmrtnosti v ČR Nejnovější prognóza vývoje míry úmrtnosti byla vypracována Českým statistickým úřadem a je z roku Prahem projekce je rok 2009, za její horizont byl určen rok Stejně jako u porodnosti i do projekce úmrtnosti byli zahrnuti cizinci s trvalým, přechodným nebo dlouhodobým pobytem na území České republiky. I pro úmrtnost byly vytvořeny tři varianty projekce (nízká, střední a vysoká). V nízké, střední i vysoké variantě je očekáván růst střední délky života. K tomu by mělo nejvíce přispět snížení úmrtnosti mužů ve věku nad 60 let. Ve 20. letech 21. století by Česká republika měla dosáhnout úrovně vyspělých evropských států z hlediska naděje dožití. Nízká varianta předpokládá plynulý růst střední délky života na hodnoty 78,4 let u mužů a 83,7 let u žen v roce v roce 2065 by měla dosahovat u mužů hodnoty 84,1 let, u žen pak 88,5 let. Střední varianta očekává také plynulý růst střední délky života, která dosáhne v roce 2030 hodnoty 79,5 let u mužů a 85,1 let u žen. Do roku 2065 by se tyto čísla měla ještě zvýšit až na hodnoty 86,5 let u mužů a dokonce až 91 let u žen. 20

21 Vysoká varianta předpokládá nejvýraznější růst střední délky života, která by v roce 2030 měla vyšplhat až na hodnoty 80,5 let u mužů a 86 let u žen. Poté očekává stále plynulý růst až na 88,5 let u mužů a 93 let u žen v roce ( 2009) Projekce střední délky života - muži Nízká varianta Střední varianta Vysoká varianta Obr. 6: Projekce střední délky života - muži Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Projekce střední délky života - ženy Nízká varianta Střední varianta Vysoká varianta Obr. 7: Projekce střední délky života - ženy Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování 3.3 Vývoj porodnosti a úmrtnosti ve Francii Vývoj porodnosti od roku 1900 Na začátku 20. století se ve Francii rodilo nejvíce dětí, počet živě narozených dětí dosahoval až , což je nejvíce za celou historii Francie. Ve 30. letech došlo k výraznému poklesu porodnosti, který vyvrcholil nejnižší mírou porodnosti v letech 1938 a 1939, kdy se narodilo živě narozených dětí. Po druhé světové válce ale 21

22 ve Francii došlo k baby-boomu, který způsobil zvýšení počtu živě narozených dětí, který dosahoval až dětí. Jednou z hlavních příčin tohoto rychlého růstu po roce 1945 bylo zavedení aktivní rodinné politiky. Rodinná politika byla na politickém programu již na konci 19. století, ale zavedena byla právě až po konci druhé světové války. Tento růst trval až do roku 1974, poté došlo k mírnému snížení, ale od roku 1975 se ustálila na úrovni okolo živě narozených dětí ročně. Vývoj porodnosti Francie Počet mrtvě narozených Počet živě narozených Obr. 8: Vývoj porodnosti ve Francii v letech Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Úhrnná plodnost se na začátku 20. století pohybovala kolem hodnoty 2,9 dítěte na jednu ženu. Během první světové války došlo k výraznému snížení úhrnné plodnosti. V roce 1916 činila úhrnná plodnost pouhých 1,2 dítěte na jednu ženu. Druhá světová válka měla jiný efekt. Během ní dochází ke zvýšení úhrnné plodnosti, které trvá až do roku 1964, po celou dobu se přitom úhrnná plodnost pohybuje okolo hodnoty 2,6 dítěte. Od roku 1964 se snižovala až do roku 1975, kdy se ustálila na hodnotě 1,8 dítěte na jednu ženu. Po roce 1975 se hodnota úhrnné plodnosti stabilizovala na hodnotě 1,8 dítěte. Výjimkou byl pouze mírný pokles na počátku devadesátých let a mírný nárůst po roce Stejně jako ve všech zemích i ve Francii se rodilo více chlapců než dívek. Většinou je zaznamenáno narození 105 živě narozených chlapců na 100 dívek. V období světových válek je to dokonce až 107 živě narozených chlapců na 100 živě narozených dívek. Mezi mrtvě narozenými dětmi je dominance chlapců ještě větší. Na 100 mrtvě 22

23 narozených dívek se mrtvě narodilo mezi 130 až 140 chlapci. To znamená, že 57 % mrtvě narozených dětí byli chlapci. Tento trend trvá až do 40. let. Poté je zaznamenáván pokles až do roku 1975, kdy se rodí průměrně 110 mrtvě narozených chlapců na 100 dívek. (Daquet, 2002) Projekce obyvatelstva ve Francii Podle předpokladů základního scénáře se k očekává počet obyvatel Francie okolo 70 miliónů, oproti 60,7 miliónům v roce Změny v plodnosti nebo úmrtnosti jsou nejisté. Je proto nezbytné kvantifikovat vliv předpokládané změny. Vedle základní hypotézy se proto používají ještě nízká a vysoká varianta. Vysoká varianta vývoje předpokládá zvýšení počtu obyvatel na 74,2 miliónů. Dále předpokládá zvýšení úhrnné plodnosti ze současných 1,8 dítěte na jednu ženu na 2,1 dítěte na jednu ženu. Nízká varianta vývoje naopak očekává mírné snížení úhrnné plodnosti na 1,7 dítěte na jednu ženu. Ze začátku období předpokládá mírný růst populace na 66,3 milionu obyvatel, který potrvá do roku Následně se ale počet obyvatel začne snižovat a v roce 2050 by na území Francie mělo žít 65,9 miliónů obyvatel. (Robert-Bobée, 2006) Vývoj úmrtnosti ve Francii Ve Francii na začátku 18. století umíralo jedno ze tří dětí před dosažením jednoho roku života a to především na infekční nemoci. Od té doby kojenecká úmrtnost začala rychle klesat. Hlavní příčinou tohoto zlepšení bylo úspěšné šíření očkování proti neštovicím, které byly jednou z hlavních smrtelných nemocí té doby. V druhé polovině 19. století začala kojenecká úmrtnost opět stoupat. Nekontrolovaný rozvoj průmyslu a přeplněné bydlení přispívalo k šíření epidemií a to společně s příchodem nové nemoci, cholery, způsobilo několik úmrtnostních špiček. Na konci 19. století ale nastal opět pokles kojenecké úmrtnosti, který v podstatě trvá dodnes, až na pár výjimek. Jednou z těchto výjimek bylo období první světové války, kdy byla úmrtnost velmi ovlivněna španělskou chřipkou, a další z výjimek byla v roce 1945, která byla způsobena nedostatkem mléka po osvobození. 23

24 Po roce 1945 došlo k rapidnímu poklesu kojenecké úmrtnosti, který se dá vysvětlit úplným odstraněním smrtelných infekčních onemocnění. Ve Francii, stejně jako ve většině evropských zemí, klesla kojenecká úmrtnost pod hranici deseti úmrtí na tisíc dětí do věku 1 roku kolem roku (Pison, 2010) Obr. 9: Vývoj kojenecké úmrtnosti v letech Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Mezi lety se naděje dožití při narození zvýšila o 70 %. Na počátku dvacátého století byla naděje dožití při narození u mužů pouze 43,4 let a u žen činila 47 let. V roce 1994 u mužů dosáhla hodnoty 73,6 let a u žen dokonce 81,8 let. Kromě dvou velkých výkyvů způsobených světovými válkami byl ale téměř celé století zaznamenáván pravidelný růst tohoto ukazatele. Vývoj úmrtnosti ve Francii reprezentuje vývoj úmrtnosti v celé západní Evropě. Mezi lety 1950 a 1990 se Francie posunula z 12. na druhé místo v naději dožití při narození u žen a z 18. na 13. místo u mužů. Z hlediska délky života tak Francie velmi vylepšila své postavení. Francie se hlavně vyznačovala mimořádně vysokým tempem poklesu kojenecké úmrtnosti po roce 1950, který byl rychlejší, než v kterékoli jiné zemi na světě kromě Japonska. To bylo způsobeno především velmi výrazným poklesem úmrtnosti v prenatálním období. (Garros, Bouvier-Colle, 1995) Od konce druhé světové války byl ve Francii opět zaznamenáván stabilní růst naděje dožití. Od roku 1950 vzrostla naděje dožití z 66,4 let na 80,3 let v roce Ze začátku to bylo způsobeno poklesem úmrtnosti v důsledku infekčních chorob u všech věkových kategorií, především u dětí mezi lety 1950 a Naopak u mužů ve věku 24

25 kolem dvaceti let se pokles úmrtnosti zastavil, dokonce se úmrtnost mírně zvýšila. U žen bylo zaznamenáno zpomalení poklesu úmrtnosti. Tento špatný výsledek z velké části ovlivnil prudký růst úmrtnosti při dopravních nehodách. Ve věku nad 25 let byl u mužů pokles úmrtnosti stabilní, zatímco u žen byl pokles větší ve všech věkových kategoriích, zejména ve věku mezi 30 a 70 lety Obr. 10: Vývoj míry úmrtnosti ve Francii v letech Zdroj: ISEE, vlastní zpracování Po roce 1980 se mírně zvýšila úmrtnost mužů ve věku kolem 30 let, to bylo způsobeno především příchodem AIDS, který zasáhl právě tyto věkové skupiny. Na začátku devadesátých let se vůbec infekční nemoci staly druhou nejčastější příčinou smrti. Naštěstí už v roce 1995 začala úmrtnost na AIDS opět klesat díky preventivním kampaním a léčbě, která oddálila nástup plnohodnotné nemoci a snížila tak počet úmrtí na tuto nemoc. Stabilizoval se tak počet HIV pozitivních osob, jejich přesný počet je ale stále nepřesný. V roce 2000 už byla úmrtnost opět na míře před příchodem AIDS. Změny v úmrtnosti na rakovinu, kardiovaskulární a další onemocnění, které všechny mají sestupnou tendenci, svědčí o všeobecném zlepšení v oblasti zdraví. (Meslé, 2004) 3.4 Statistika časové řady Řady pozorovaných hodnot statistického znaku, které jsou většinou seřazeny v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti, se nazývají časové řady. U časových řad je nejdůležitější podmínkou srovnatelnosti dat jejich věcné a prostorové vymezení v celém předmětném časovém úseku. 25

26 Časové řady se dělí na okamžikové a intervalové. U okamžikových časových řad se hodnota znaku vztahuje k určitému časovému okamžiku. Hodnoty u intervalových časových řad se vztahují k určitému časovému úseku nenulové délky. U tohoto typu časových řad existuje jedna charakteristická vlastnost a tou je sčitatelnost hodnot znaku. Tato vlastnost umožňuje určit smysluplně hodnotu znaku za delší časový úsek. Délku časových intervalů, ke kterým se srovnávací údaje vztahují, musí být konstantní Charakteristiky vývoje Absolutní přírůstek d pro t = 2, 3,, n t = yt yt 1 Koeficient růstu yt k t = pro t = 2, 3,, n y t 1 Koeficient přírůstku dt yt yt 1 δ t = = = kt 1 pro t = 2, 3,, n y y t 1 t 1 Koeficienty růstu a přírůstku se většinou vyjadřují v procentech a nazývají se tempo růstu a tempo přírůstku. Mezi nimi rovněž existuje analogický vztah: 100δ 100k 100 t= t U charakteristik vývoje můžeme vypočítat i průměrné hodnoty výše uvedených charakteristik. Průměrný absolutní přírůstek je aritmetickým průměrem, který lze zjednodušeně vyjádřit: d = d n 1 y y 1 n 1 n 1 t = t= 2 n Z této zjednodušené podoby vyplývá, že hodnota průměrného absolutního přírůstku závisí pouze na krajních hodnotách časové řady. Interpretace této charakteristiky objasňuje celkový vývoj řady. Průměrný koeficient růstu vypočteme jako geometrický průměr koeficientů růstu. Zjednodušená forma výpočtu vypadá takto: 26

27 y k. n = 1 = n n n kt 1 t= 2 y1 Bazický index je relativní přírůstek počítaný ke stále stejnému základu: k y i i,1 =. y1 Při popisu časových řad se používá metoda, která je založena na separaci a odděleném změření hlavních složek pohybu časové řady. Většinou se pozorují tři hlavní složky vývoje: hlavní směr, periodické kolísání a nepravidelná složka. Trend časové řady, neboli dlouhodobá tendence vývoje, může být stacionární, v případě, že časová řada je rovnoběžná s časovou osou, rostoucí nebo klesající, střídavý, přímočarý nebo křivočarý. Pokud roste nebo klesá, může být buď neomezená nebo omezená shora nebo zdola. Kolem hlavního směru, neboli trendu, jsou pozorovány pravidelné fluktuace hodnot, které se nazývají periodické kolísání. To je charakteristické délkou periody, amplitudou, neboli velikostí výchylky, a fázovým posunem, který určuje polohu minima a maxima vzhledem k počátku časové osy. Časová řada, která nemá periodickou složku, se nazývá neperiodická. Nepravidelná složka řady pozoruje nepravidelné fluktuace hodnot. Zatímco trendová složka a periodické kolísání nemusí být vždy pozorovány, nepravidelnou složku časové řady obsahují vždy. Nepravidelná složka se určí pomocí metody zbytku neboli rezidua Analytické vyrovnání Analytické vyrovnání časové řady je proložení hodnot trendovou funkcí. Základní metodou proložení je metodou nejmenších čtverců. Nezávislou proměnnou je časová proměnná, kterou lze vyjádřit: 2i n 1 t = pro i = 1,2,, n 2 kdy platí, že t = 0. Trendová přímka: 27

28 T = b0 + b1t kde t je časová proměnná. Po zavedení časové proměnné můžeme určit parametry trendové funkce: (Minařík, 2007) b b 0 1 = = n y t yt t. t 2 28

29 4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Porovnání úhrnné plodnosti ČR a Francie Tab. 1: Vývoj úhrnné plodnosti v České republice Období Průměrná úhrnná plodnost (TFR) Absolutní přírůstek (d t ) Tempo růstu (%) Tempo přírůstku (%) Bazický index (%) t ij t ij* TFR t ij 2 T ,487 x x x x -4-9, , ,86-0,627 74,789-25,211 74, ,58 9 2, ,765 0, ,656 48, , ,53 4 2, ,484-0,281 89,837-10,163 99, , , ,065-0,419 83,132-16,868 83, , ,256 0, ,249 9,249 90, , , ,947-0,309 86,303-13,697 78, , , ,375-0,572 70,621-29,379 55, , , ,326-0,049 96,436-3,564 53, , ,532 Celkem 18,565 x x x x x -7, x Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Hodnoty průměrné úhrnné plodnosti v tabulkách vývoje úhrnné plodnosti České republiky a Francie vznikly pomocí aritmetického průměru, kdy jsem hodnoty úhrnné plodnosti za každý rok zprůměrovala a získala průměrné hodnoty za deset let. Z tabulky vývoje úhrnné plodnosti v České republice můžeme vyčíst vcelku pravidelný pokles úhrnné plodnosti. Výraznější pokles nastal ve 30. letech, kdy úhrnná plodnost klesla o 25 %. V dalším desetiletí, tzn. mezi lety 1941 a 1950, se ale velmi výrazně zvýšila a dosáhla nejvyšší hodnoty za celé sledované období a to 2,765 dítěte na jednu ženu. Absolutní přírůstek úhrnné plodnosti dosáhl 0,9 dítěte na jednu ženu. Během dalších dvaceti let plodnost opět mírně klesala, ale v 80. letech byl zaznamenán zatím poslední nárůst úhrnné plodnosti, i když o pouhých necelých 10 %. Od 90. let úhrnná plodnost opět klesala a mezi lety klesla dokonce o téměř 30 %. V dalším časovém rozmezí byla zaznamenána nejnižší hodnota úhrnné plodnosti za celé sledované období. Rozdíl mezi hodnotami úhrnné plodnosti krajních 29

30 sledovaných období je 46,683 %, to znamená, že kvocient úhrnné plodnosti v České republice klesl od třicátých let do současnosti o téměř polovinu. Tab. 2: Vývoj úhrnné plodnosti ve Francii Období Průměrn á úhrnná plodnost (TFR) Absolutn í přírůstek (d t ) Tempo růstu (%) Tempo přírůstku (%) Bazický index (%) t ij t ij *TFR t ij 2 T ,369 x x x x -4-9, , ,129-0,24 89,869-10,131 89, , , ,565 0, ,479 20, , ,13 4 2, ,722 0, ,121 6, , , , ,736 0, ,514 0, , , ,059-0,677 75,256-24,744 86,91 1 2, , ,826-0,233 88,684-11,316 77, , , ,741-0,085 95,345-4,655 73, , , ,945 0, ,717 11,717 82, , ,899 Celkem 20,092 x x x x x -5, X Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Pokles úhrnné plodnosti ve Francii nebyl tak výrazný jako v České republice, rozdíl mezi hodnotami prvního a posledního období je pouze 0,424 dítěte na jednu ženu, to znamená, že od začátku dvacátého století klesla ve Francii úhrnná plodnost o necelých 18 %. Na rozdíl od České republiky ve Francii úhrnná plodnost rostla od začátku 20. století až do sedmdesátých let, kdy dosáhla nejvyšší hodnoty v celém sledovaném období 2,736 dítěte na jednu ženu. V letech osmdesátých ale nastal pokles o téměř 25 %, který pokračoval po další dvě období a zastavil se až na konci dvacátého století, kdy kvocient úhrnné plodnosti dosáhl nejnižší úrovně 1,741 dítěte na jednu ženu. V období let byl zaznamenán opět růst úhrnné plodnosti o necelých 12 % oproti předchozímu období na 1,945 dítěte na jednu ženu. A i díky tomu se Francie dlouhodobě udržuje mezi státy s nejvyšší úhrnnou plodností. 30

31 3 2,6 2,2 Trendová přímka Průměrná úhrnná plodnost ČR 1,8 1, Obr. 11: Průměrná úhrnná plodnost v ČR vyrovnaná trendovou přímkou Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Rovnice trendové přímky je T=2,063-0,133t 2,9 2,7 2,5 2,3 2,1 1,9 1,7 1,5 Trendová přímka Průměrná úhrnná plodnost Francie Obr. 12: Průměrná úhrnná plodnost Francie vyrovnaná trendovou přímkou Zdroj: INSEE, vlastní zpracování Rovnice trendové přímky je T=2,232-0,083t 31

32 Bazický index úhrnné plodnosti ČR Bazický index úhrnné plodnosti Francie Obr. 13: Porovnání bazických indexů úhrnné plodnosti ČR a Francie Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní zpracování Z grafu porovnání bazických indexů je patrné, ve kterých obdobích se výrazně odlišovaly vývoje úhrnné plodnosti v České republice a ve Francii. První rozdílný vývoj nastal v období let , kdy v České republice úhrnná plodnost začala klesat, naopak ve Francii byl zaznamenán mírný růst, který pokračoval i v dalším období let V České republice úhrnná plodnost stále klesala. Mírný nárůst byl v České republice zaznamenán až v období , který byl ale v dalším období následován opět poklesem, který pokračoval až do posledního sledovaného období. Ve Francii úhrnná plodnost klesala od 80. let, ale v posledním sledovaném období byl opět zaznamenán mírný nárůst Tempo růstu úhrnné plodnosti ČR Tempo růstu úhrnné plodnosti Francie Obr. 14: Porovnání tempa růstu úhrnné plodnosti ČR a Francie Zdroj: ČSÚ, INSEE, vlastní zpracování 32

33 Z grafu porovnání tempa růstu úhrnné plodnosti v České republice a ve Francii můžeme vidět růst a pokles tohoto demografického ukazatele oproti předchozímu období. Zatímco ve Francii nebyly rozdíly tak markantní, v České republice je jeden významný skok, který nastal v období let Úhrnná plodnost v České republice v tomto období stoupla o 74 % oproti předchozímu období. Už v dalším časovém intervalu ale opět klesla o 59 %. 4.2 Porovnání kojenecké úmrtnosti ČR a Francie Tab. 3: Vývoj kojenecké úmrtnost v České republice Období Průměrná kojenecká úmrtnost (kú) Absolutní přírůstek (dt) Tempo růstu (%) Tempo přírůstku (%) Bazický index (%) t ij t ij *kú t ij 2 T ,4 x x x x , ,93-30,47 85,854-14,146 85, , , ,6-46,33 74,947-25,053 64, , , ,4-37,2 73,160-26,84 47, , , ,2-27,2 73,176-26,824 34, ,2 1 95, ,15-43,05 41,981-58,019 14, , ,98-10,17 67,352-32,648 9, , , ,55-2,43 88,418-11,582 8, ,1 4 30, ,76-5,79 68,787-31,213 5, ,28 9 8, ,02-5,74 55,016-44,984 3, , , ,39-3,63 48,291-51,709 1, , ,153 Celkem 808,38 x x x x x -2368, x Zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování Průměrný koeficient růstu kojenecké úmrtnosti v ČR dosahuje hodnoty 0, Průměrný absolutní přírůstek kojenecké úmrtnosti v ČR je -21,