to, co dělala, dělala k poctě této bohyně - dostala do Ježíšova rodokmenu, spolu s Támar, Rút a Batšebou; což jsou všechno ženy podivné minulosti.

Transkript

1 Rachab Joz 2,1-24 Jozue, syn Núnův, vyslal potají ze Šitímu dva muže jako zvědy. Řekl: "Jděte, prohlédněte tu zemi i Jericho." Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. Králi Jericha bylo ohlášeno: "V noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi." Jerišský král dal Rachabě rozkaz: "Vyveď ty muže, kteří k tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi." Ale ta žena muže odvedla, ukryla a řekla: "Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete." Ona však je vyvedla na střechu a skryla je v pazdeří, které měla na střeše složené; a oni ty muže pronásledovali směrem k Jordánu až k brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli. Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu. Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Zavažte se mi nyní prosím přísahou při Hospodinu, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí." Muži jí odpověděli: "Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost." Potom je spustila po provaze z okna; její dům byl totiž v hradební zdi, bydlela na hradbách. A řekla jim: "Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou." Muži ji upozornili: "Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z karmínových vláken v okně, z něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s tebou v domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala." Odvětila: "Staň se podle vašich slov." Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru. Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z hory, přešli Jordán a přišli k Jozuovi, synu Núnovu. Vyprávěli mu o všem, co se jim přihodilo. Řekli Jozuovi: "Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku." Další ženou, které Písmo věnuje větší pozornost, je Rachab, žena pochybné pověsti, nevěstka, jak čteme. V její době a v prostředí, ve kterém žila, prostituce sice nebyla vnímána jako něco nemorálního, měla naopak své důležité místo v náboženských kultech, které uctívaly bohy plodnosti, ale pro Izrael to neplatilo, prostituce v něm byla zakázána. Přesto se Rachab, prostitutka a zároveň kněžka bohyně plodnosti protože

2 to, co dělala, dělala k poctě této bohyně - dostala do Ježíšova rodokmenu, spolu s Támar, Rút a Batšebou; což jsou všechno ženy podivné minulosti. Proč Ježíšův rodokmen uvádí tyto ženy a ne důstojné pramatky? Nejspíš proto, aby všichni věděli: Bůh volá každého, nikdo ať je odkudkoliv a jakýkoliv k němu nemá zavřené dveře. Každý se může stát členem Božího lidu, pokud uvěří Hospodinu a přimkne se k němu celým srdcem. Nikdo si nemá říkat: Já jsem ztracený případ, jsem příliš nedobrý, nedobrá na to, aby se ke mně Bůh chtěl sklonit, aby mě chtěl mít u sebe; nejsem hoden, hodna Boží lásky, Božího zájmu. Jsou lidé, kteří si to myslí, jsou přesvědčeni o tom, že k Bohu mohou přicházet jen lidé dokonalí, čistí, lidé s tou nejlepší pověstí. Ježíšův rodokmen, jeho jednání i různé biblické příběhy ale říkají pravý opak: Bůh je tu pro všechny: pro Židy i pro pohany, pro lidi skvělé i lidi klopýtající, lidi s nevalnou minulostí. Rachab je toho právě živým dokladem. A to je možná na tom jejím příběhu to nejdůležitější. Slyšíme z něj: nezáleží na tom, co bylo, ale na tom, co je. O minulosti už nepřemítejte, vzkazuje nám Hospodin v proroku Iz (43, 18n). Hle, činím něco docela nového. Vydáme se do toho nového s ním? Zve nás k tomu. I o tom svědčí Rachabin příběh. Podívejme se teď na něj podrobněji. Začíná okamžikem, kdy do jejího domu vstoupili dva izraelští muži. Nejsou tam na výletě ani si do Jericha nepřicházejí vyhodit z kopýtka, jak se říká. Mají důležité poslání: prohlédnout zemi a Jericho. Budou sem moci Izraelci vstoupit, dává jim Hospodin opravdu tuto zemi do rukou, jak slíbil? Na co mají být při vstupu do ní připraveni, s čím mají počítat? To jsou otázky, na které mají ti dva muži přinést odpověď, celý Izrael na ni s napětím čeká. Závisí na ní celá jejich budoucnost! Podobnou situaci už Izrael prožil před 40 lety. I tehdy byli do země vyslání zvědové, bohužel zpráva, kterou tehdy přinesli, Izraelce vyděsila. Zvědové sice potvrdili, že země je bohatá a krásná, jak Hospodin slíbil, a na ukázku úrodnosti země donesli i její ovoce, ale, dodali, města jsou tam dobře opevněná a obyvatelé důkladně vyzbrojeni, dokonce tam žijí obři!, tvrdili. Toho se Izraelci zalekli. Ví sice, že je do země vede Hospodin, a viděli mnohokrát jeho moc a sílu, viděli, že nic se nemohlo postavit do cesty jeho plánům, přesto se na něj při vstupu do země bojí spolehnout. Nevešli tam proto. 40 let chodili pouští, dokud nevymřela generace neschopná důvěry. Teď stojí Izraelci na hranici země podruhé. Vejdou do ní tentokrát? Jakou zprávu přinesou ti dva zvědové? Jsou vysláni do Jericha, města silně opevněného, ale zároveň města, kterému se nemohli vyhnout. Leželo totiž na jediné cestě, která vedla od východu do nitra Palestiny. Jinudy než přes Jericho se Izraelci do země nemohli dostat. Překonají tuto překážku? Co je tam čeká? Pro odpověď na své otázky si jdou ti dva zvědové, pro nás dosti překvapivě, k nevěstce. Proč zrovna tam? Protože její dům byl pravděpodobně hostinec. Víme, že už od 3. tisíciletí př. Kr. existovala vedle kultické prostituce provozované v chrámech i prostituce profánní provozovaná šenkýřkami a dalšími ženami v hospodách. Ale i tady šlo o činnost, kterou měla být oslavena bohyně plodnosti. Že Rachab není jen tak obyčejnou nevěstkou, ale opravdu spíš kněžkou, vyplývá z jednání jerišského krále. Netroufá si prohlédnout jí dům a dá na její slovo, vyšle pronásledovatele tam, kam je Rachab pošle! Plně jí důvěřuje.

3 Ona je ale pošle na falešnou adresu! Zcela nečekaně chrání ty, kteří přicházejí zemi dobýt. Proč to dělá? Přidává se na stranu silnějších. Z vypočítavosti? I tak by to někdo mohl vidět, ale prvoplánová vypočítavost v tom není, Rachab nejedná na oko. Jedná z přesvědčení. Ví, že před Hospodinem nikdo a nic neobstojí, poznává, že bohové, ke kterým se dosud upínala, ve srovnání s Hospodinem nemají žádnou moc a ona je proto opouští. Je jí jasné, že jí nemohou zajistit život ani budoucnost, na rozdíl od Hospodina. Proto se upíná k němu a to celým srdcem, jak dosvědčuje její vyznání: Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta i jak naložil se Síchonem a Ógem. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi. Je to nádherné a silné vyznání, které se stává dobrou zvěstí pro Izrael. Ještě do země nevstoupili, ale už slyší, že ji má Hospodin v ruce, budoucnost je jeho! O tuto zprávu se Izraelci opřou, uvěří jí a s ní za zády a v srdci se odváží do země vstoupit. Rachab, ač by to od ní nikdo nečekal, se stává Izraelcům oporou víry. Jistě neví, jak důležitá jsou pro Izrael její slova, jakou odvahu jim svým vyznání vlévá do žil! Posílení víry může opravdu přijít z nečekaných a nejrůznějších stran. Díky Bohu za ně. Díky za to, že k nám mluví, nejen tady, ale i jinde, na místech nečekaných, ústy různých lidí. Jak důležité je slovo! Jak důležité je, co nám je prostřednictvím něj sdělováno!, a to i v dnešní době. Ne vždycky si to uvědomujeme, ten dnešní příběh nám to proto připomíná. I pro Rachab je totiž důležité, co slyšela. Jak si můžeme všimnout, její vyznání nevychází z vlastní zkušenosti, Rachab Hospodina jednat neviděla, pouze o jeho činech slyšela. Ale to stačilo k tomu, aby mu uvěřila. Vidíme, že platí to, co říká apoštol Pavel v listu Ř (10,17): Víra je ze slyšení. Proto je nesmírně důležité, aby lidé o Hospodinu i o Kristu mohli slyšet. Nejsme-li připraveni o něm mluvit a svědčit, stojíme lidem v cestě víry, nemohou uvěřit, když o Bohu nic nevědí. Nemohu věřit tomu, koho neznám. A lidé o Bohu zas tak moc nevědí, často mají zkreslené informace. I proto, že mlčíme. Samozřejmě ale to, že lidé o Bohu uslyší, ještě neznamená, že mu uvěří. Jerišský král má o Hospodinu stejné informace jako Rachab, na tyto informace ale reaguje zcela jinak. Staví se proti němu, je připraven hájit to své, trvá si na svých názorech, i když nejsou moudré a vedou do zkázy. Kdo ale nechce vidět, nevidí. Aby měl člověk ze slyšeného užitek, musí chtít vidět, musí mít otevřené srdce i odvahu přehodnotit své názory, opustit své dosavadní opory a to rozhodně není snadné. Na tom svém dovedeme neuvěřitelně lpět, někdy až nesmyslně tvrdohlavě hájíme své názory, nepřístupni jakýmkoliv argumentům. Protože naše názory a postoje jsou naší oporou a bojíme se, že kdybychom je opustili, náš život by se rozkolísal, ztratili bychom jasnou cestu, začali bychom tápat, a museli pracně hledat nové opory. A to není snadné. Někdy nás k tomu život donutí, ale dobrovolně se touto cestou člověk nevydává rád. Rachab má odvahu to udělat, jako jediná v Jerichu se odvažuje odvrhnout svá dosavadní božstva a spolehnout na Hospodina, se kterým v podstatě nemá žádnou osobní zkušenost, o kterém ani neví, jestli ji přijme. Vypadá jako blázen, ona to ale riskuje. Ví, že od pohanských božstev nelze nic čekat, vidí, že nejsou s to obhájit své, že vlastně ani nic nedávají. Rozhodne se proto podle toho rozpoznání žít. Kéž bychom to dovedli taky. Někdy se i my dovedeme upínat k božstvům tohoto světa, opírat se o

4 ně víc nežli o Hospodina. Nedovedeme žít důsledně podle své víry, nemáme vždycky dost síly se lišit, nejsme vždy dost na stráži a necháme se leckdy strhnout myšlením svého okolí, aniž bychom si to uvědomovali. Patřit Hospodinu znamená být menšinou, znamená to jít, jak nám připomíná Pán Ježíš, úzkou cestou, kterou nejdou davy. V Jerichu našel Hospodin jedinou vyznavačku, i když k sobě přibrala pak celou svou rodinu, víc se jich tam ale nenašlo. Ačkoliv všichni slyšeli totéž, co ta Rachab, nedovedli z toho pro svůj život nic vyvodit, dál se drží svých božstev. Jak je vidět, božstva byla a jsou dodnes daleko přitažlivější nežli Hospodin, ačkoliv mnozí vědí a tuší totéž, co lidé v Jerichu: že zas tak mnoho nedávají, že Hospodin je silnější a dává víc. Ale zároveň, a to lidé tuší taky, něco žádá a nespokojí se s žádnou polovičatostí a povrchností. Proto se mnozí bojí s Hospodinem a Kristem svázat svůj život. Bojí se, že by nebyli svobodní. Přitom pravý opak je pravdou! Ten, kdo zotročuje, jsou ta božstva, která na nás útočí ze všech stran, berou nám vlastní úsudek, vnucují svou vůli, ale to si málokdo uvědomuje. Rachab se od nich osvobodila a je nám v tom ač pohanka velkým příkladem! A ještě v jedné věci nám může být příkladem: jak využívá šance a příležitosti, které se jí naskytly. Myslím, že to vždycky neumíme a často proto leccos propásneme. Příležitosti se neopakují a nejspíš si všichni vzpomeneme na moment, kdy jsme zaváhali a nabízenou příležitost nechali protéct mezi prsty. Protože jsme nebyli ochotni opustit to své zaběhané a navyklé, protože jsme na něčem až přespříliš lpěli, protože jsme nedovedli být dost pohotoví a rozhodní. Bůh nám pomoz, abychom dovedli být jako ta Rachab. Modlitba Pane Bože, chceme ti poděkovat za to, že s námi stále mluvíš, povzbuzuješ nás a potěšuješ. Prostřednictvím Písma, prostřednictvím svého Syna, ale i prostřednictvím druhých lidí. Kéž ti umíme naslouchat, Pane! Přiznáváme, že nejsme vždy dost otevření tomu, co nám říkáš a vzkazuješ. Dovedeme si žít ve svém vlastním světě, uzavřeni tvému slovu i slovům druhých. Často se proto zbytečně trápíme, ztrácíme naději a výhled kupředu, zbytečně si stěžujeme a reptáme. Otevři, Pane, dveře našeho srdce, pomoz nám vyjít ze sebe, opustit své zaběhané zvyky a názory a odvážit se myslet a jednat nově, jinak nežli doposud. Každý den nám k tomu dáváš příležitost, každý den nás k něčemu voláš, každý den nás chceš něčím potěšit, ujistit o své blízkosti, své lásce. Kéž nenecháváme tyto chvíle proklouzávat mezi prsty! Pomoz nám v tom, Pane! Dávej nám citlivé a vnímavé srdce. Dávej nám také sílu podle slyšeného žít. Vždyť k nám nemluvíš jen kvůli nám samotným, ale i kvůli těm, kteří žijí kolem nás. Jako se prostřednictvím nich setkáváš s námi, tak se prostřednictvím nás chceš setkávat s nimi, prostřednictvím nás chceš vnášet do jejich života pokoj, radost, potěšení a povzbuzení. Kéž jsme tvým poslušným nástrojem, Pane. Přimykáme se k tobě. Vždyť jsi náš Otec a my děti, které volají: Otče náš...

5 Čtení: Jk 1,19-25 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.