Krevní obraz býků v průběhu výkrmu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Krevní obraz býků v průběhu výkrmu BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Aleš Pavlík, Ph.D. Vypracovala: Petra Bojanovská 1

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Krevní obraz býků v průběhu výkrmu vypracovala samostatně a použila pramenů, které cituji v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně MZLU v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne: Podpis diplomanta: 2

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat Ing. Aleši Pavlíkovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při řešení mé bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat rodičům a přátelům za podporu a všem, kteří mi pomohli získat materiály potřebné pro tuto práci. 3

4 Abstract Breeding of beef cattle breeds is a relatively young sector in cattle breeding. However, in the new economic conditions, it is gaining the ground and importance which inherently belongs to it in the world. This system helps to solve the surplus of milk production, the increase of beef quality, the protection of landscape, the use of areas with poorer soil and climate conditions, the lack of work force etc. During expanding beef cattle breeding it is necessary not to neglect the influence of breeding conditions on the animals organism to ensure mainly good health, the optimal efficiency expressed by the growth ability of the animals and subsequently the production of high quality animal products. To a certain extent, it is possible to observe changes going on in an organism which are connected, apart from other, with ontogenesis and growth, by assessment of haematological parameters. Haematological examination also gives valuable information for objective evaluation of functional and health state and helps to reveal and diagnose animals disorders. The aim of this theses was to conduct a literature search on Blood count of bulls during fattening and suggest methodology of haematological parameter assessment. 4

5 1. ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED KREV FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ZMĚNY HEMATOLOGICKÝCH PARAMETRŮ ERYTROCYTY HEMOGLOBIN HEMATOKRIT ERYTROCYTÁRNÍ INDEXY LEUKOCYTY Granulocyty Agranulocyty Procentické zastoupení jednotlivých druhů leukocytů v krvi skotu CÍL PRÁCE METODIKA SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

6 1. Úvod Chov masných plemen skotu je relativně mladým odvětvím v chovu skotu. V nových ekonomických podmínkách se však i u nás rychle prosazuje a získává význam, který mu ve světě neodmyslitelně patří. Tento systém pomáhá řešit přebytek mléčné produkce, zvýšení kvality hovězího masa, diferenciaci užitkových typů, ochranu krajiny, využití oblastí s horšími půdními i klimatickými podmínkami, nedostatek pracovních sil apod. Potvrzuje se, že chov skotu je v rámci živočišné výroby významným producentem bílkovin, které jsou pro lidskou výživu nenahraditelné, ale zároveň i známá skutečnost, že je to nejsložitější odvětví chovu hospodářských zvířat. Vzhledem k tomu, že vyžaduje značné finanční vstupy a ceny produktů odpovídají momentální poptávce a i vlivem stanovených kvót na produkci mléka, lze předpokládat, že početní stavy chovaného skotu nebudou výrazně narůstat. Dostává se zde do nesouladu produkce objemných krmiv s možnostmi jejich uplatnění pro krmení přežvýkavců. Tento problém je obtížně řešitelný především v podhorských a horských oblastech republiky, kde orná půda byla zatravněna, ale stavy chovaného skotu jsou na nízké úrovni. Je proto v zájmu chovatelů využívat horské pastviny během vegetačního období k pastvě mladého skotu v rámci kooperačních vztahů s nížinnými oblastmi. V současné době počty přesunovaného skotu z nížin neodpovídají možnostem horských pastvin a je proto třeba tyto vztahy dále rozšiřovat a rozvíjet. Nejedná se o žádné nové opatření, ale jen o využití těchto možností, které byly praktikovány již ve středověku. Vliv pohybu chovaného skotu na pastvinách se příznivě projevuje na jeho zdravotním stavu, dosahované užitkovosti a dlouhověkosti. Chov masného skotu, pokud jsou dodržována zooveterinární a chovatelská opatření má příznivý vliv na životní prostředí a to jak na ovzduší, tak na kvalitu podzemních i povrchových vod. Nezanedbatelný je vliv na úrodnost půdy, protože prostřednictvím kvalitní chlévské mrvy vracíme do půdy živiny, které jsou rostlinám přístupné. Při rozšiřování chovu masných plemen skotu je potřeba nezanedbat vliv působení chovatelských podmínek na organismus zvířat, tak aby byl zabezpečen především dobrý zdravotní stav, optimální užitkovost vyjádřená růstovou schopností zvířat a tím i výroba kvalitních živočišných produktů. Hodnocením hematologických parametrů lze do jisté míry sledovat změny probíhající v organismu spojené mimo jiné s ontogenezí a růstem. 6

7 Hematologické vyšetření také poskytuje cenné informace pro objektivnější posouzení funkčního a zdravotního stavu a napomáhá k odhalení a diagnostice onemocnění zvířat. 7

8 2. Literární přehled 2.1. Krev Systém krevních cév se vyvinul jako zařízení pro transport živin k buňkám, když se jejich počet zvýšil natolik a vzdálenosti mezi nimi se prodloužily tak, že prostá difuse živin do buněk již nestačila. Krev spolu s lymfou a tkáňovým mokem představuje vnitřní tekuté prostředí živého organismu. Funkce krve jsou významné především při transportu živin, kyslíku, oxidu uhličitého, odpadních produktů, hormonů a protilátek. Cirkuluje v uzavřeném systému všech obratlovců a pouze v něm může plnit své funkce. Tento systém má mechanismy, kterými se zabraňuje ztrátám krve, pokud se normálně uzavřený systém otevře (REECE, 1998). Krev se účastní pochodů, které vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí (homeostázu). Jedná se o udržování stálosti ph (isohydrie), stálosti osmotického tlaku (isoosmie), stálosti vzájemného poměru iontů (isoionie) a napomáhá vyrovnávat stálý objem vody v organismu (isovolemie). Stálost objemu krve je předpokladem pro udržování a řízení krevního tlaku, popř. i pro změnu velikosti některých orgánů. Zajišťuje vhodnou teplotu orgánů působením termoregulačních mechanismů. Krev se přímo účastní i humorálního řízení organismu jako přenašeč hormonů i jiných látek. Plní ochranou funkci (SOVA et al., 1990). Objem krve je stálý a u většiny savců odpovídá 7,1 až 7,6 % tělesné hmotnosti. Množství krve vyjádřené na 1 kg ž. hm. u dospělých savců kolísá v rozmezí od 55 do 90 ml. U skotu je to 70 až 90 ml krve na kg živé hmotnosti (DOUBEK et al., 2003). V klidu se nachází v krevním řečišti pouze 50 % krve, zbytek je deponován v rezervě (játra, slezina, kůže). REECE (1998) uvádí, že objem krve je závislý na tělesné hmotnosti a představuje zhruba 7 až 10 % tělesné hmotnosti. Objem krve nelze měřit přímo, protože prostým vykrvením se získá pouze 50 % krve. Zbylá polovina se totiž nachází v kapilárách, žilních splavech a dalších cévách. Hustota krve hospodářských zvířat se pohybuje od 1,042 do 1,053 g.ml -1. ph krve u většiny hospodářských zvířat kolísá v rozsahu 7,35 až 7,45 (SOVA et al., 1990). Žilní krev je mírně kyselejší než tepenná. Vyšší acidita venózní krve je způsobena větším obsahem oxidu uhličitého. Reakce oxidu uhličitého s vodou 8

9 v žilní krvi dává vznik vodíkovým iontům, které zvyšují její kyselost (REECE, 1998). Vazkost krve je dána přítomností krvinek a bílkovin a je čtyřikrát až pětkrát vyšší než vazkost vody. (SOVA et al., 1990). Krev je složena z tekuté složky tj. krevní plazmy a formovaných krevních elementů. Přitom vzájemný poměr krevní plazmy a krevních elementů je velmi variabilní, obecně se procentické zastoupení krevních elementů u hospodářských zvířat pohybuje v rozmezí 35 až 54 % (BELÁK et al., 1990). K formovaným krevním elementům patří erytrocyty, leukocyty a trombocyty. Erytrocyty v periferní krvi tvoří asi 45 % jejího objemu, leukocyty a trombocyty jen 1 % (HORKÝ et al., 1991). Krevní plazma je žlutavá, průhledná, mírně alkalická intravaskulární tekutina. Obsahuje vodu (80 až 90 %), anorganické a organické látky v relativně stálých koncentracích, bílkoviny, lipidy, plyny, hormony, vitamíny, enzymy (DOUBEK et al., 2003). HORKÝ et al. (1991) uvádějí, že voda tvoří až 90 % obsahu, bílkoviny 7 %, anorganické soli 0,9 %. Zbytek představují hormony, enzymy, lipidy a vitamíny. Krevní plazma vytváří prostředí pro výměnu látek mezi krví a buňkami tělních tkání. Nejhojnějšími komponentami rozpuštěnými nebo rozptýlenými ve vodě jsou bílkoviny, které plní transportní a regulační funkci (REECE, 1998). Tvorba krevních buněčných elementů (hematopoéza) prochází v průběhu ontogeneze u savců třemi obdobími. Hematopoetické období mezoblastové - krvetvorba probíhá nitroděložně nejprve ve žloutkovém vaku, posléze i v primitivním mezenchymu. Zaniká krátce po narození. Hematopoetické období hepatolineální - tvorba buněčných krevních elementů probíhá rovněž nitroděložně, zejména však v játrech a slezině. Hepatolineální perioda krvetvorby může přetrvávat ještě krátce po narození. Hematopoetické období medulární - začíná intrauterinně a potom po narození v červené kostní dřeni, nejprve ve všech, později jen v plochých kostech. Po narození při zvýšené potřebě (např. při poruchách krvetvorby, hemolýze, krvácení) se vyskytuje extramedulární hematopoéza. Krvetvorba probíhající normálně se označuje euplastická. Červená (aktivní) kostní dřeň je tvořena retikulárním vazivem s ostrůvky krvetvorné tkáně a sinusoidními kapilárami. V kostní dřeni se nacházejí i žírné buňky, makrofágy, tukové buňky, aj. Červená kostní dřeň se postupně nahrazuje tukem a je označována jako tuková (inaktivní) kostní dřeň. Po mobilizaci tuku se může dřeň přeměnit na aktivní. Krvetvorba je poměrně složitě regulovaná, aby počet krevních buněk odpovídal fyziologickým potřebám (DOUBEK et al., 2003). 9

10 Vývoj krevních buněk zahrnuje procesy diferenciace a maturace. Nediferencované nebo v určitém stupni diferencované krevní buňky, z nichž další diferenciací vznikají buňky určitých krevních řad, se označují kmenové. Pluri/totipotentní kmenová buňka je výchozí mezenchymová buňka pro všechny formované krevní elementy všech vývojových linií - erytrocytové, granulocytové, monocytové, megakaryocytové a lymfocytové. Má schopnost sebeobnovy, tzn. po dělení dává vznik dvěma s mateřskou buňkou identickým buňkám. Většina těchto kmenových buněk se ale nachází v klidovém stavu. Diferenciací pluripotentní kmenové buňky vznikají progenitorové kmenové buňky. Ty se vyznačují schopností další diferenciace, schopnost sebeobnovy je však nepatrná. Na rozdíl od předchozí kmenové buňky se většina progenitorových buněk nachází ve stádiu dělení diferencují se v prekurzorové kmenové buňky - proerytroblasty, myeloblasty, monoblasty, megakaryoblasty a lymfoblasty, které mají schopnost diferenciace v prekurzorové buňky (běžně se nacházejí v kostní dřeni) a maturace ve zralé krevní buňky jednotlivých řad (DOUBEK et al., 2003). S vývojem krevních buněk dochází obecně k jejich zmenšování. Snižuje se podíl jádra v cytoplazmě, tzn.ve zralých buňkách až na lymfocyty cytoplazma převládá, mění se kulovitý tvar jádra, původně jemná chromatinová struktura postupně hrubne, až se kondenzuje do hutných hrud, snižuje se počet pórů jaderné membrány, klesá počet ribozomů. Savčí erytroblasty se zbavují jádra (DOUBEK et al., 2003). Hematologické hodnoty rozhodují v systémovém oběhu o celkové potřebě kyslíku pro různé tělesné oblasti, ale zásoba kyslíku mezi různými orgány a tkáněmi je odlišná (FAN et al., 1980) Faktory ovlivňující změny hematologických parametrů Existuje celá řada vnějších i vnitřních faktorů, podílejících se na změnách hematologických parametrů. Patří k nim například teplota okolního prostředí (SCHAFER et al., 1981), věk, pohlaví, tělesná zátěž, nadmořská výška (JELÍNEK, KOUDELA et al, 2003), variabilita daná plemennou příslušností, fyziologický stav zvířat (OTTO et al., 2000) aj. 10

11 2.3. Erytrocyty Erytrocyty jsou vysoce diferencované nepohyblivé buňky, které u savců v průběhu svého vývoje ztratily jádro a ostatní buněčné organely. U ostatních obratlovců jsou plnohodnotnými buňkami obsahujícími jádro. Erytrocyty jsou buňky neobyčejně pružné a ohebné, takže mohou podle potřeby měnit svůj tvar (HORKÝ et al., 1991). Hlavní význam červených krvinek spočívá v transportu kyslíku a oxidu uhličitého. Rozměry erytrocytů a jejich tvar zvyšují povrch a usnadňují přestup plynů. Průchod erytrocytů kapilární sítí je usnadněn elastickou membránou. Počet erytrocytů je u jednotlivých druhů hospodářských zvířat rozdílný a je ovlivňován věkem, pohlavím (samci mají počet erytrocytů o 5 až 10 % vyšší), tělesnou zátěží, plemennou příslušností a nadmořskou výškou (v 1000 až 2000 m n. m. se zvyšuje o 5 %). Celkový počet červených krvinek se může stanovit přesným naředěním krve a jejich sečtením v počítací komůrce pomocí mikroskopu nebo pomocí počítacích zařízení (celoskopy). Snížení počtu erytrocytů nebo pokles koncentrace hemoglobinu nebo obou najednou, se označuje jako anémie. Ta může mít mnoho příčin. Za funkční se anémie považuje tehdy, jestliže se tkáně nestávají hypoxickými v důsledku jejich zvýšené zátěže nebo v důsledku toho, že se netvoří erytropoetin. Anémie může vzniknout jako důsledek ztráty krve, a to z různých důvodů (například poranění, parazitární invaze). Stav opačný než je anémie, se nazývá polycytémie. Počet červených krvinek při něm výrazně stoupá. Je to choroba velmi vzácná, ale přece jen se vyskytuje (REECE, 1998). Charakteristický tvar červených krvinek je udržován uspořádáním molekuly hemoglobinu a existencí kontraktilních bílkovin v erytrocytární membráně. Tvarově změněné krvinky jsou daleko zranitelnější a podléhají snadněji destrukci, což má za následek vznik anémie. Erytrocyty jsou pružné a deformabilní. Při průchodu úzkými kapilárami prodělávají různé změny tvaru. Tato vlastnost se nazývá deformabilita červených krvinek (REECE, 1998). Průměrná šířka červených krvinek skotu je 5,6 µm.počet erytrocytů u skotu nabývá hodnot 5 až 7 T.l -1 (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). REECE (1998) uvádí průměrné hodnoty celkového počtu erytrocytů u skotu 7 T.l -1, průměr erytrocytů 5,9 µm. MARVAN et al. (1998) uvádějí velikost erytrocytů u skotu v průměru 5,7 µm a rozpětí průměrného počtu erytrocytů 6 až 8 T.l

12 MONKE et al. (1998) sledovali skupinu 225 holštýnských býků různých věkových kategorií. U 8 až 15ti měsíčních býků stanovili rozmezí počtu erytrocytů 6,3 až 6,9 T.l -1, u býků ve věku 22 až 30ti měsíců 6,9 až 9,6 T.l -1 a u býků ve věku 56 až 123 měsíců 5,9 až 8,9 T.l -1. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) zkoumali vliv přídavku biostimulátoru AMP-50 na hematologické parametry u telat plemene černostrakatého nížinného v mléčném výkrmu. V období 2 až 14ti týdnů zjistili průměrné hodnoty počtu erytrocytů u kontrolní skupiny 6,82 až 9,07 T.l -1, u pokusné skupiny 8,21 až 9,35 T.l -1. Vliv infekce Theileria annulata na hematologické ukazatele u fríského skotu sledovali OMER et al. (2002). Zjistili nižší celkový počet erytrocytů u skotu infikovaného ve věku do jednoho roku (3,89 T.l -1 ) oproti kontrolní skupině (7,44 T.l -1 ). Podobný trend determinovali také u skotu staršího jednoho roku, kdy u infikovaných zvířat uvádějí hodnoty 4,03 T.l -1 a v kontrolní skupině 6,94 T.l -1. SILVA et al. (1999) ve své studii pozorovali hematologické parametry u různých kategorií skotu infikovaného Trypanosomou vivax. U kontrolní skupiny stanovili průměrný počet erytrocytů 7 T.l -1. U infikovaného masného skotu se množství erytrocytů pohybovalo okolo 2,35 T.l -1. RUHLAND et. al. (1999) sledovali vliv horské pastvy ( m.n.m) na počet erytrocytů u jalovic plemene Braunvieh ve věku jednoho roku. Zaznamenali vyšší průměrnou hodnotu celkového počtu erytrocytů u jalovic pasených v horských podmínkách (7,3 T.l -1 ) oproti jalovicím ustájených na farmě (7,0 T.l -1 ). MENDES et al. (2005) zjistili průměrný počet erytrocytů u holštýnských telat 4,4 až 10,2 T.l -1. TEROSKY et al. (1997) sledovali individuálně ustájená holštýnská telata a stanovili průměrný počet erytrocytů 10,52 T.l -1. Naproti tomu nižší průměrné hodnoty počtu erytrocytů (9,42 T.l -1 ) uvádějí při podobném sledování WILSON et al. (1994). 12

13 2.4. Hemoglobin Hemoglobin je funkční složkou erytrocytu. Molekula hemoglobinu se skládá z hemu, v němž je vázáno dvojmocné železo a z bílkovinné (globinové) složky. Geneticky podmíněné rozdíly zastoupení aminokyselin v polypeptidických řetězcích globinu podmiňují druhové a individuální rozdíly různých typů hemoglobinu (hemoglobinový polymorfismus). U skotu je znám HbA, HbB a HbAB. Hemoglobin (Hb) vyplňuje jednu třetinu objemu červené krvinky. Zbylé dvě třetiny jsou vyplněny vodou a stromatem erytrocytu. Molekula hemoglobinu má molární hmotnost okolo a jeho průměrný obsah v krvi skotu představuje 110 g.l -1 (REECE, 1998). Při přenosu kyslíku z plic do tkání dochází k vazbě kyslíku na subjednotky hemu (oxygenace). Vzniklý derivát se nazývá oxyhemoglobin, z něhož se kyslík může ve tkáních uvolňovat. Kromě kyslíku je hemoglobin schopen vázat oxid uhličitý a vzniká karbaminohemoglobin. Hemoglobin má schopnost vázat také oxid uhelnatý za vzniku karboxyhemoglobinu. Některá oxidační činidla přeměňují dvojmocné železo na trojmocné za vzniku methemoglobinu. U přežvýkavců se nejčastěji setkáváme s vyšší tvorbou methemoglobinu při zvýšeném příjmu dusičnanů, které se v bachoru mění na dusitany. Podíl červeného barviva na hmotnosti erytrocytu dosahuje asi 34 %. Denní tvorba a zánik hemoglobinu jsou v rovnováze a činí kolem 90 mg na kg ž. hm. Globin je syntetizován v ribozomech a jeho podíl činí v hemoglobinu 96 %. Syntéza hemu probíhá v několika krocích v mitochondriích a cytosolu. Zdrojem železa v organismu je plazmatický transferrin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). SILVA et al. (1999) uvádějí průměrnou koncentraci hemoglobinu u skotu 110 g.l -1. Skot infikovaný Trypanosomou vivax vykazoval 63 g.l -1 hemoglobinu. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) zjistili průměrné množství hemoglobinu u telat krmených mléčnou krmnou směsí s přídavkem AMP-50 v období 2 až 14ti týdnů 56,93 až 62,28 g.l -1, u kontrolní skupiny se hodnoty hemoglobinu pohybovaly od 54,38 do 61,22 g.l -1. LUMSDEN et MULLEN (1978) ve své studii sledovali hodnoty hemoglobinu u skupiny 42 býků ve věku od dvou týdnů do šesti měsíců. Rozmezí hodnot obsahu hemoglobinu se pohybovalo od 84 do 140 g.l

14 OMER et al. (2002) zjistili snižování obsahu hemoglobinu vlivem umělé infekce Theileria annulata. U mladého zdravého skotu do jednoho roku uvádějí průměrné množství hemoglobinu 129 g.l -1, u infikované skotu 66,8 g.l -1. U skupiny neinfikovaného skotu staršího jednoho roku uvádějí průměrnou hodnotu 127 g.l -1 hemoglobinu, u infikovaného skotu stejného stáří 76,5 g.l -1. MONKE et al. (1998) sledovali skupinu 225ti holštýnských býků. V první skupině u býků ve věku 8 až 15ti měsíců stanovili rozpětí průměrných hodnot obsahu hemoglobinu 87 až 131 g.l -1, u býků ve věku 22 až 30ti měsíců 96 až 154 g.l -1 hemoglobinu a u býků ve věku 56 až 123 měsíců 105 až 162 g.l -1. KATSOULOS et al. (2005) zkoumali vliv přídavku clinoptilolitu v jadrném krmivu u holštýnských krav, v průměrném věku pět let, na vybrané hematologické parametry. Uvádějí průměrnou hodnotu hemoglobinu u skotu s přídavkem clinoptilolitu 94,6 g.l -1. U kontrolní skupiny determinovali 92,5 g.l -1 hemoglobinu. Jejich zjištění jsou v souladu s výsledky dřívějších studií prováděných u volů a ovcí, které ukazují, že krátkodobé přidání clinoptilolitu do krmné dávky nemá vliv na hematologické parametry (BARTKO et. al., 1983; HUTCHESON, 1984). GRÜNWALDT et al., (2005) sledovali hodnoty vybraných hematologických parametrů skotu plemene Aberdeen Angus v průběhu pastevního období. Zjistili rozdílné průměrné hodnoty obsahu hemoglobinu v měsíci únoru (121 g.l -1 ) a v květnu (134 g.l -1 ). Uvádějí také vyšší průměrné hodnoty obsahu hemoglobinu u jalovic (134 g.l -1 ) oproti kravám (126 g.l -1 ). Většina sledovaných zvířat nevykazovala hodnoty obsahu hemoglobinu pod hodnotami referenčního rozmezí (80 až 150 g.l -1 ), jež uvádějí SCHALM et al. (1975) a KANEKO et al. (1997). Vyšší hodnoty hemoglobinu stanovené v tomto experimentu v průběhu sledování nad horní hranicí referenčního rozmezí mohly být způsobeny dle autorů rozdíly ve věku zvířat, případně podmínkami prostředí, konkrétně teplotou, jak uvádějí také např. SCHALM et al. (1975) a SCHAFFER et al. (1981). Autoři nezjistili žádné známky nedostatku ve výživě a poruchy zdraví, které by vyžadovali nápravu. KRIŽANOVIC et al. (2001) uvádějí průměrné koncentrace hemoglobinu býků Simentálského plemene ve věku 6ti měsíců 73,38 g.l -1, 9ti měsíců 77,34 g.l -1, 12ti měsíců 85,21 g.l -1 a 15ti měsíců 85,37 g.l -1. Jejich výsledky ukazují, že hodnoty hemoglobinu se významně zvyšují s růstem mladých býků. Uvádějí, že tato korelace může 14

15 mít souvislost s nárůstem svalové tkáně u zvířat ve věku šesti měsíců a starších (KRIŽANOVIC et al., 2001). Zvyšující se hodnoty hemoglobinu jsou spojeny s narůstající metabolickou aktivitou a energetickou zásobou (KIEL et SHEPHERD, 1989; GENTRY et al., 1997). EGAN et al. (1993) sledovali účinky zeranolu na obsah hemoglobinu holštýnských býčků v období od 7 do 97 dnů, kdy byly poráženi. Stanovili průměrné hodnoty hemoglobinu v rozmezí 78,8 g.l -1 až 81,9 g.l -1. Podle SCHWARTZE (1990) rozmezí hemoglobinu mezi 70 až 79 g.l -1 je považováno za okrajovou chudokrevnost, zatímco fyziologické rozmezí je od 80 do 150 g.l -1 (JAIN, 1986). Na základě těchto hodnot považují autoři sledované býčky za anemické. Nízké hodnoty hemoglobinu (pod 70 g.l -1 ) jsou spojeny se sníženou žravostí zvířat a nízkou intenzitou růstu, čemuž odpovídá také horší růst telat (MOLLERBERG et al., 1975, BREMMER et al., 1976). RUHLAND et. al. (1999) stanovili průměrnou hodnotu obsahu hemoglobinu u jalovic plemene Braunvieh 114 g.l -1. Průměrný obsah hemoglobinu u zvířat chovaných na farmě (112 g.l -1 ) byl prokazatelně nižší oproti jedincům odchovávaných v horských pastevních podmínkách (116 g.l -1 ). DOORNENBAL (1977) sledoval v průběhu několika let různá plemena masných býků. Zjistil průměrné množství hemoglobinu 146 g.l -1. MacDONALD et al. (1956) uvádějí 120 g.l -1 hemoglobinu. ALEXANDER et al. (1959) udávají 132 g.l -1 hemoglobinu. MENDES et al. (2005) sledovali hematologické parametry u holštýnských telat. Uvádějí průměrné množství hemoglobinu v rozmezí 60 až 110 g.l -1. TEROSKY et al. (1997) zjišťovali obsah hemoglobinu u individuálně ustájených telat. Stanovili 73 g.l -1 hemoglobinu. Naproti tomu WILSON et al. (1994) uvádí při podobném pokusu vyšší průměrné množství hemoglobinu (78 g.l -1 ) Hematokrit Stanovení poměru objemu červených krvinek k objemu krevní plazmy je klinicky užitečné vyšetření. Hodnota charakterizující tento poměr nazývá hematokrit. Zjištění hematokritové hodnoty se provádí odstředěním sloupce nesrážlivé krve, který se rozdělí na jednotlivé složky podle specifických hmotností. Červené krvinky 15

16 se nahromadí nejníže a tvoří sloupec, který se označuje jako PCV (packed cell volume). Leukocyty a trombocyty leží v podobě tenké, bělavé vrstvičky nad nimi. Nejvýše je krevní plazma. Stanovení hodnoty hematokritu je rychlá a užitečná metoda vyšetření krve, která poskytuje informaci o vztahu mezi objemem erytrocytů a krevní plazmy a je základem pro výpočet důležitých krevních hodnot (REECE, 1998). Hematokrit je považován za indikátor kapacity přenosu molekul kyslíku v krevním řečišti. Některé dřívější studie, zabývající vztahem hematokritové hodnoty a využitím kyslíku tkáněmi uvádějí, že optimální hranice hematokritu 0,30 až 0,55 l.l -1 udržuje stálou zásobu kyslíku (CROWELL et SMITH, 1967; KIEL et SHEPHERD, 1989; HEUSSER et al., 1989). JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí, že hodnota hematokritu se u skotu pohybuje v rozmezí 0,30 až 0,45 l.l -1. REECE (1998) považuje za fyziologickou hodnotu hematokritu u skotu 0,35 l.l -1. MONKE et al. (1998) stanovili u býků ve věku 8 až 15ti měsíců průměrnou hodnotu hematokritu 0,23 až 0,34 l.l -1, u býků ve věku 22 až 30ti měsíců 0,26 až 0,42 l.l -1 a býci ve věku 56 až 123 měsíců vykazovali průměrnou hodnotu hematokritu 0,28 až 0,43 l.l -1. Výsledky této studie jsou v souladu s výsledky zaznamenanými již dříve autory PENNY et al. (1966). Tito autoři uvádějí u býků dle věku od 2 do 10ti let významně vyšší hodnotu hematokritu u 3 až 8letých býků ve srovnání s mladšími jedinci. KRIŽANOVIC et al. (2001) zaznamenali průměrnou hodnotu hematokritu u 6ti měsíčních simentálských býků 0,37 l.l -1, u 9ti měsíčních 0,39 l.l -1, u 12ti měsíčních 0,42 l.l -1 a u 15ti měsíčních 0,43 l.l -1. Hodnoty hematokritu se významně zvyšovaly s růstem mladých býků a mohou být významné při korelaci s nárůstem svalové tkáně (KRIŽANOVIC et al., 2001). SKŘIVANOVÁ et al. (1993) zjistili průměrnou hodnotu hematokritu 0,34 až 0,37 l.l -1 u telat krmených mléčnou směsí s přídavkem AMP-50 v období 2 až 14ti týdnů. Kontrolní skupina telat vykazovala hodnoty hematokritu v rozmezí 0,32 až 0,37 l.l -1. KATSOULOS et al. (2005) zkoumali vliv přídavku clinoptilolitu v jadrném krmivu na vybrané hematologické parametry u holštýnských krav v průměrném věku pěti let. U krav s přídavkem clinoptilolitu uvádějí průměrnou hodnotu hematokritu 0,27 l.l -1, 16

17 u kontrolní skupiny se hematokrit pohyboval okolo 0,26 l.l -1. Podobné průměrné hodnoty hematokritu uvádějí ve své práci také PANOUSIS et al. (2001). SILVA et al. (1999) ve své studii pozorovali hematologické parametry u skotu nakaženého Trypanosomou vivax. Uvádějí průměrnou hodnotu hematokritu zdravého skotu 0,35 l.l -1. U infikovaného masného skotu zjistili hematokrit 0,21 l.l -1. GRÜNWALDT et al., (2005) zaznamenali ve své studii krevního obrazu skotu plemene Aberdeen Angus průměrnou hodnotu hematokritu v chovu 0,39 l.l -1. V průběhu sledovaného období se hematokritová hodnota zvyšovala z 0,37 l.l -1 v únoru na 0,41 l.l -1 v květnu. Autoři přičítají změny hematokritové hodnoty věkovým rozdílům a teplotě prostředí v jednotlivých obdobích sledování. Nebyl zjištěn žádný vliv zdravotního stavu a nutričních faktorů na změny hematokritu. Stanovené hodnoty spadají do rozmezí referenčních hodnot pro skot, jež jsou dle autorů SCHALM et al. (1975) a KANEKO et al. (1997) 0,2 až 0,45 l.l -1. OMER et al. (2002) uvádějí u skotu infikovaného Theileria annulata ve věku do jednoho roku průměrnou hodnotu hematokritu 0,21 l.l -l, u infikovaného skotu staršího jednoho roku 0,23 l.l -l. U zdravého skotu do jednoho roku zjistili hematokrit 0,37 l.l -l a nad jeden rok průměrnou hodnotu 0,35 l.l -l. RUHLAND et. al. (1999) uvádějí zvyšování hodnoty hematokritu u jalovic při pastevním odchovu v horských podmínkách v nadmořské výšce 1600 až 1800 m oproti jalovicím odchovávaným na farmě. Zaznamenali průměrné hodnoty 0,298 l.l -1 u jalovic pasených a 0,294 l.l -1 u jalovic ustájených na farmě. DOORNENBAL (1977) sledoval v průběhu několika let různá plemena masných býků. Zjistil průměrnou hodnotu hematokritu 0,52 l.l -l. ALEXANDER et al. (1959) stanovili rozmezí pro hematokritu skotu od 0,35 do 0,54 l.l -l. MENDES et al. (2005) uvádějí u holštýnských telat průměrnou hodnotu hematokritu 0,21 až 0,39 l.l -l. TEROSKY et al. (1997) stanovili u individuálně ustájených telat hematokritovou hodnotu 0,24 l.l -l. 17

18 2.6. Erytrocytární indexy Nemoci, které postihují tvorbu červených krvinek, způsobují často i změnu jejich tvaru. Z hlediska jejich diagnostiky a především pro správné posouzení chudokrevnosti je nutné zjistit průměrné hodnoty červené krvinky. Střední objem erytrocytu (MCV) vyjadřuje průměrný objem jednoho erytrocytu ve fl a stanoví se jako podíl hematokritu a počtu erytrocytů. Střední obsah hemoglobinu (MCH) vyjadřuje množství hemoglobinu obsažené v jednom erytrocytu v pg a je podílem množství hemoglobinu v krvi a počtu erytrocytů. Střední barevná koncentrace (MCHC) udává koncentraci hemoglobinu v jedné červené krvince v g.l -1 a stanoví se jako podíl množství hemoglobinu a hematokritu ( HRUBIŠKO et al., 1983). JELÍNEK, KOUDELA et al., (2003) uvádějí hodnoty středního objemu erytrocytů u skotu 46 až 54 fl. REECE (1998) ve své knize udává MCV skotu 52 fl, MCH 14 pg a MCHC 330 g.l -1. OMER et al. (2002) uvádějí tyto hodnoty erytrocytárních indexů mladého zdravého skotu do jednoho roku: MCV 49,5 fl, MCH 17,5 pg, MCHC 353 g.l -1 a nad jeden rok MCV 51,8 fl, MCH 18,8 pg, MCHC 364 g.l -1. Skot infikovaný Theilerií annulata ve věku do jednoho roku MCV 54,6 fl, MCH 17,5 pg, MCHC 318 g.l -1. U infikovanéhoskotu skotu ve věku nad jeden rok stanovili MCV 58 fl, MCH 19,7 pg, MCHC 338 g.l -1. MONKE et al. (1998) stanovili u býků ve věku 8 až 15ti měsíců MCV 33 až 41 fl, MCHC 360 až 410 g.l -1, u býků ve věku 22 až 30ti měsíců MCV 35 až 49 fl, MCHC 360 až 380 g.l -1 a u býků ve věku 56 až 123 měsíců stanovili MCV 44 až 54 fl, MCHC 360 až 390 g.l -1. SILVA et al. (1999) ve své studii pozorovali hematologické parametry u skotu nakaženého Trypanosomou vivax. Determinovali průměrné množství MCV 52 fl, MCH 14 pg a MCHC 327 g.l -1 u kontrolní skupiny. U infikované skupiny MCV 109 fl, MCH 31 pg a MCHC 309 g.l

19 2.7. Leukocyty Leukocyty se od erytrocytů odlišují funkcí, stavbou a počtem. Jsou to bezbarvé buňky, vždy s jádrem. V krvi mají přibližně kulovitý tvar, při průchodu stěnou kapilár vytvářejí cytoplazmatické výběžky (pseudopodie), s jejichž pomocí vycestovávají do tkání. Jsou větší než erytrocyty a jejich počet je u savců ve srovnání s červenými krvinkami 1 000krát nižší (MARVAN et al., 1998). Hlavní funkcí leukocytů je zabezpečení obranyschopnosti organismu. K tomu účelu jsou leukocyty vybavené řadou enzymů se schopností produkovat cytokiny a další mediátory. Zdrojem energie v cytoplazmě je deponovaný glykogen (DOUBEK et al., 2003). Bílé krvinky se vyznačují pohyblivostí a schopností adheze k endotelu kapilár. Améboidní pohyb jim umožňuje výstup z kapilár a postup k místům jejich uplatnění. Pro nástup pohybu leukocytu jsou významné bakteriální toxiny a produkty buněčného rozpadu (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Počet leukocytů v krvi je druhově rozdílný, u skotu je to 5 až 10 G.l -1 a kolísá pod vlivem fyziologických změn (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). MARVAN et al. (1998) uvádějí, že počet leukocytů u skotu kolísá v rozmezí 6 až 8 G.l -1 a jejich velikost je od 6 do 20 µm. REECE (1998) uvádí celkový počet leukocytů u skotu 7 až 10 G.l -1. Bílé krvinky se podle morfologických parametrů dělí na granulocyty a agranolucyty. Jejich vzájemný poměr v krvi je druhově rozdílný (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Zvýšení počtu leukocytů se nazývá leukocytóza a obvykle nastává při bakteriálních infekcích. Snížení počtu leukocytů se označuje jako leukopenie a většinou souvisí s počátečními stádii virových infekcí. Leukemie je v podstatě rakovina bílých krvinek a je charakterizována leukocytózou (REECE, 1998). OMER et al. (2002) sledovali efekt umělé infekce Theileria annulata na počet leukocytů u fríského skotu. U kontrolní skupiny zdravého skotu ve stáří do jednoho roku stanovili průměrný počet leukocytů 7,14 G.l -1, u infikovaného mladého skotu 3,6 G.l -1. Zdravá zvířata starší jednoho roku vykazovala průměrnou hodnotu 6,51 G.l -1 a infikovaný skot téže věkové skupiny 4,45 G.l -1 leukocytů. 19

20 MONKE et al. (1998) sledovali leukocyty u skupiny holštýnských býků v různých věkových kategoriích. Býci ve věku 8 až 15ti měsíců vykazovali průměrné hodnoty v rozmezí 7,6 až 16,4 G.l -1, býci ve věku 22 až 30ti měsíců 5,4 až 12,1 G.l -1 leukocytů a býci od 56 do 123 měsíců 3,3 až 8 G.l -1 leukocytů. Výsledky jejich pokusu ukazují, že se celkový počet leukocytů postupně se snižuje se zvyšujícím se věkem zvířat. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) stanovili rozmezí průměrných hodnot počtu leukocytů u telat plemene černostrakatého nížinného, krmených mléčnou směsí s přídavkem biostimulátoru AMP-50 od 5,02 až 10,02 G.l -1. U kontrolní skupiny determinovali 5,02 až 14,50 G.l -1 leukocytů. RUHLAND et. al. (1999) ve své studii zjistili, že horská pastva má pouze nevýrazný vliv na počet leukocytů. Se zvyšující se nadmořskou výškou, a vyšší pohybovou aktivitou jalovic na pastvě se zvyšoval průměrný počet leukocytů z 9,5 G.l -1 na 10,4 G.l -1. KATSOULOS et al. (2005) sledovali vliv přídavku clinoptilolitu v jadrném krmivu u holštýnských krav ve věku přibližně pět let. Stanovili průměrné množství leukocytů 6,6 G.l -1 u pokusné skupiny a 6,5 G.l -1 u skupiny kontrolní. SILVA et al. (1999) sledovali změny celkového počtu leukocytů u skotu nakaženého Trypanosomou vivax. U kontrolní skupiny stanovili průměrnou hodnotu 8 G.l -1. U infikované skupiny zjistili 1,26 G.l -1 leukocytů. HICKEY et al. (2003) uvádějí průměrnou hodnotu celkového počtu leukocytů u časně odstavených kříženců býčků plemene Limousin a Charolais 11,5 G.l -1. MENDES et al. (2005) stanovili u holštýnských telat průměrný počet leukocytů 4,050 až 15,200 G.l -1. TEROSKY et al. (1997) zjišťovali hematologické parametry u individuálně ustájených telat holštýnského plemene. Determinovali 7,48 G.l -1 leukocytů. Naproti tomu WILSON et al. (1994) uvádí vyšší počet leukocytů (8,87 G.l -1 ) při provedení podobného experimentu Granulocyty Granulocyty jsou ze všech leukocytů nejpočetnější, jejich velikost se pohybuje od 10 do 15 µm. Jádro je segmentované, počet segmentů závisí na stupni vývoje. Dle složení granul a jejich afinity k zásaditým nebo kyselým barvivům se dělí na neutrofilní, eozinofilní a bazofilní (BELÁK et al., 1990). 20

21 Granulocyty v krvi kolují 6 až 10 hodin a neustále krevní řečiště opouštějí. Délka života granulocytů ve tkáních je různá, většinou 2 až 3 dny. Opouštějí tělo buď v místě zánětu nebo zažívací, močovou, dýchací či rozmnožovací soustavou (REECE, 1998). Neutrofilní granulocyty Neutrofilní granulocyty tvoří dle MARVANA et al. (1998) 35 až 40 % z celkového počtu bílých krvinek skotu. Dle JELÍNKA, KOUDELY et al. (2003) 25 až 30 % z celkového počtu. REECE (1998) uvádí také 25 až 30 % neutrofilních granulocytů v krvi skotu. Jejich velikost se pohybuje od 9 do 12 µm (MARVAN et al. 1998). Podle HORKÉHO et al. (1991) jsou kulovitého tvaru o velikosti 8 až 15 µm. Buněčné jádro je typicky polymorfní a dle stáří se skládá ze 2 až 5ti segmentů spojených můstky. Cytoplazma má na periferii úzkou homogenní vrstvu ektoplazmy bez granul. Tato vrstva se aktivně účastní améboidního pohybu buněk. Ostatní cytoplazma je lehce acidofilní a v ní uložená granula jsou inaktivní jak k bazickým tak ke kyselým barvivům. Granula obsahují alkalickou fosfatázu a proteinové substance s baktericidním účinkem. V malém počtu, ale konstantně se v neutrofilních granulocytech vyskytují granula azurofilní, obsahující peroxidázu a lysozomové enzymy (HORKÝ et al., 1990). Neutrofilní granulocyty fagocytují mikroorganismy zvláště při zánětlivých procesech. V krevním oběhu setrvávají 4 až 5 hodin. Polovina z celkového počtu v cévním systému se pohybuje podél stěn a polovina je unášena krví. Kromě fagocytózy mikroorganismů a jejich likvidaci uvolňují v místě zánětu látky působící na průsvit cév a jejich propustnost (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Délka života neutrofilů je poměrně krátká, uhynulé neutrofily a jejich buněčná tekutina je známá jako hnis (REECE, 1998). 21

22 Eozinofilní granulocyty Jsou větší než neutrofilní granulocyty, jejich velikost je 10 až 16 µm. Jádro je zpravidla dvoulaločné. V cytoplazmě jsou přítomna granula, barvící se kyselými barvivy. Granula obsahují oxidázy, peroxidázy a lipidy. Tyto krvinky se vyznačují améboidním pohybem (BELÁK et al., 1990). Uplatňují se při alergických a parazitárních onemocněních, fagocytují komplexy alergen protilátka (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). V krvi žijí maximálně týden. Díky specifickému odrazu světla vypadají jakoby svítila ( ohnivý vzhled) (DOUBEK et al., 2003). MARVAN et al. (1998) uvádí, že eozinofilní granulocyty tvoří 3-6 % z celkového počtu leukocytů. JELÍNEK, KOUDELA et al., (2003) uvádí rozmezí mezi 5 až 6ti %. REECE (1998) stanovil 2 až 5 % eozinofilů. Bazofilní granulocyty Mají tvar obvykle okrouhlý. Jejich velikost kolísá v relativně velkém rozmezí, a sice od 8 do 18 µm. Délka života v krevním oběhu činí maximálně týden (DOUBEK et al., 2003). Mají velké jádro stočené v podobě písmene S nebo nepravidelně laločnaté. Granula obsažená v cytoplazmě nejsou zvlášť hojná a přijímají bazická barviva (HORKÝ et al., 1991). Uplatňují se při alergických projevech. Jejich granula obsahují heparin a histamin (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). MARVAN et al. (1998) uvádějí celkový počet bazofilní granulocyty 0,1 až 0,5 %. JELÍNEK, KOUDELA et al.(2003) uvádějí 0,4 až 0,8 % bazofilních granulocytů. REECE (1998) stanovil méně než 1 % bazofilů Agranulocyty Agranulocyty neobsahují v cytoplazmě specifické granule. Mají poměrně velké jádro kulovitého nebo ledvinovitého tvaru. Dělí se na monocyty a lymfocyty (MARVAN et al. 1998). 22

23 Monocyty Jsou největší krevní elementy, mají ovoidní či kulovitý tvar, cytoplazma se barví slabě bazofilně a obsahuje drobná acidofilní granula (HORKÝ et al., 1991). Funkčně se zařazují k makrofágům. Kromě fagocytární aktivity produkují některé složky komplementu, interleukin a interferon alfa (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Mají schopnost pohybovat se, prostupovat stěnou kapilár a ve tkáních pohlcovat větší částice, které odbourávají pomocí lysozómů (MARVAN et al. 1998). Monocyt dosahuje velikosti µm. Jádro je laločnaté, ale i jiného tvaru, umístěné ve středu nebo excentricky. Délka života monocytů v krevním oběhu je ohraničena pouze několika dny, pak přestupují do tkání (DOUBEK et al., 2003). REECE (1998) stanovil 5 % monocytů z celkového počtu leukocytů. JELÍNEK, KOUDELA et al. (2003) uvádějí 5 až 8 % monocytů. MARVAN et al. (1998) uvádějí celkový počet monocytů 3 až 5 %. Lymfocyty Jsou buňky obranného imunitního systému, s jádrem bohatým na chromatin. Je to skupina buněk, které se navzájem liší velikostí, místem vzniku, životností, ultrastrukturou a hlavně schopností zprostředkovat odpověď organismu na cizorodou bílkovinu, antigen. Lymfocyty se rozlišují na malé a velké. Malé lymfocyty o rozměrech 9 až 11 µm tvoří 90 % všech lymfocytů. Mají kulovitý tvar a výrazně se barvící jádro, které zaujímá převážnou část buněčného těla. Cytoplazma obklopuje jádro v podobě tenkého světle modrého lemu. Velkých lymfocytů o rozměrech 12 až 15 µm je méně, zpravidla do 10 %. Narozdíl od malých lymfocytů mají objemnější cytoplazmu, zatímco jádro má stejnou velikost (MARVAN et al. 1998). Zralý lymfocyt má tvar obvykle okrouhlý. Jádro je velké, kulaté s kondenzovaným chromatinem a obvykle jedním málo aktivním jadérkem. Malé lymfocyty jsou klidovým stadiem, velké jsou aktivní (DOUBEK et al., 2003). Lymfocyty nejsou kromě velikosti buňky a poměru buněčného jádra a plazmy mezi sebou morfologicky rozlišitelné. Nepřetržitě kolují mezi krví a lymfou a vyznačují 23

24 se rozdílným funkčním vývojem. Jedná se o specializované buňky, uplatňující se v imunitních procesech (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Lymfocyty se rozdělují z hlediska funkce na T-lymfocyty, B-lymfocyty a na NK-buňky. T-lymfocyty jsou nositeli buněčně zprostředkované imunity a dělí se na subpopulace: cytotoxické T-lymfocyty, pomocné T-lymfocyty, supresované T-lymfocyty. B-lymfocyty zajišťují látkovou imunitu. Při setkání s antigenem prostřednictvím mikrofágu a za spolupůsobení pomocných T-lymfocytů se B-lymfocyty přeměňují buď na plazmatickou buňku schopnou produkce protilátek nebo se dělí na paměťové buňky, které dlouhou dobu přežívají a uchovávají si schopnost tvorby protilátek při setkání s původním antigenem. NK-buňky (natural killer), přirození zabíječi, narušují nádorové buňky nebo buňky napadené virem cytolyticky působícími perforiny (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Obecně lze říci, že T-lymfocyty žijí déle (100 až 200 dnů) než B-lymfocyty (2 až 4 dny) (REECE, 1998). U skotu tvoří lymfocyty 50 až 55 % celkového počtu bílých krvinek a jsou tedy nejpočetněji zastoupeny (MARVAN et al. 1998). JELÍNEK, KOUDELA et al.(2003) uvádějí, že lymfocyty tvoří 55 až 65 % z celkového počtu leukocytů. REECE (1998) stanovil 60 až 65 % lymfocytů Procentické zastoupení jednotlivých druhů leukocytů v krvi skotu MONKE et al. (1998) sledovali skupinu býků, rozdělenou do tří věkových kategorií. U skupiny býků ve věku 8 až 15ti měsíců stanovili průměrné zastoupení neutrofilních granulocytů 25 až 58 %, 0 až 24 % eozinofilních granulocytů, 0 až 1,8 % bazofilních granulocytů, 0 až 7 % monocytů a 41 až 56 % lymfocytů. Býci ve stáří 22 až 30ti měsíců vykazovali zastoupení 42 až 64 % neutrofilů, 0 až 18 % eozinofilů, 0 až 0,8 % bazofilů, 0 až 8 % monocytů a 18,5 až 55 % lymfocytů. Ve skupině býků ve věku 56 až 123 měsíců zjistili 57 až 76 % neutrofilů, 0 až 11 % eozinofilů, 0 až 0,8 % bazofilů, 0 až 7,5 % monocytů a 15 až 30 % lymfocytů. Průměrný počet eozinofilů u ročních býků byl velmi proměnlivý. Relativní hodnoty eozinofilů se pohybovaly od 0 do 28 %. Rozdíly v počtu eozinofilů u rostoucího skotu zaznamenali např. GREATOREX (1957) a HOLMANN (1956). 24

25 Ojediněle vysoký počet eozinofilů nemusí být diagnosticky významný, ale trvalá eozinofilie může naznačovat průběh nemoci, zahrnující degranulaci žírných buněk (JAIN, 1994; DORNER, 1986). Eozinofilie může být součástí choroby tkání nebo orgánů, které mají vysokou koncentraci žírných buněk, jako např. gastrointestinální trakt, prsa, kůže nebo děloha. Ve studii GREATOREX (1957) se autor zabýval postupným zvyšováním počtu eozinofilů u zdravých telat s relativním počtem eozinofilů nad 15 % ve věku mezi 4. až 8. měsícem. Některé studie o masném skotu dokazují, že lymfocyty jsou početnější než neutrofily v každé kategorii skotu od 1 do 6ti let (SCHALM et al., 1975; GREATOREX, 1957). Při sledování 74 býků, řazených dle věku od 2 do 10ti let, stanovili PENNY et al. (1966) absolutní počet lymfocytů více než dvakrát vyšší oproti absolutnímu počtu neutrofilů u mladších býků. Naproti tomu u býků mezi 6 až 9ti lety bylo absolutní množství neutrofilů mírně větší než množství lymfocytů. Výsledky jejich sledování poukazují na vyšší absolutní počet lymfocytů u ročních býčků byl oproti absolutnímu počtu neutrofilů s poměrem neutrofilů ku lymfocytům (N:L) 0,85:1. Tito autoři poukazují na zvrat poměru N:L, spojený se stárnutím mírně patrný u býků od 22 do 30ti měsíců, kde poměr N:L byl 1,2:1. Zvyšování absolutního počtu neutrofilních granulocytů však autoři nepřičítají stresu, neboť dospělí býci se velice dobře přizpůsobili prostředí. Přizpůsobení se prostředí je dokumentováno jako důležitý faktor k dosažení významu normálních fyziologických hodnot (GARTNER et al., 1969). OMER et al. (2002) zjišťovali efekt umělé infekce Theileria annulata na hematologické ukazatele u fríského skotu. U mladého neinfikovaného skotu do jednoho roku zjistili zastoupení neutrofilů 50 %, eozinofilů 3,8 %, bazofilů 0,7 %, monocytů 9 % a 62 % lymfocytů. U infikovaného skotu do jednoho roku stanovili 25 % neutrofilů, 5 % eozinofilů, 1,6 % bazofilů, 18 % monocytů a 76 % lymfocytů. Pro neinfikovaný skot ve věku nad jeden rok zjistili následující hodnoty: 80 % neutrofilů, 4 % eozinofilů, 0,6 % bazofilů, 9,3 % monocytů a 60 % lymfocytů. Infikovaný skot nad jeden rok vykazoval 44 % neutrofilů, 2 % eozinofilů, 0,67 % bazofilů, 14 % monocytů a 60 % lymfocytů. SILVA et al. (1999) pozorovali procentické zastoupení leukocytů u skotu nakaženého Trypanosomou vivax. U kontrolní skupiny stanovili 15 až 45 % neutrofilů, 2 až 20 % eozinofilů, 0 až 2 % bazofilů, 2 až 7 % monocytů a 45 až 75 % lymfocytů. 25

26 Nakažený skot vykazoval 33,43 % neutrofilů, 6,91 % eozinofilů, 0,56 % bazofilů, 9,43 % monocytů a 50,06 % lymfocytů. HICKEY et al. (2003) uvádějí 26,9 % neutrofilních granulocytů a 69,1 % lymfocytů u časně odstavených kříženců býčků Limousin a Charolais. SKŘIVANOVÁ et al. (1993) sledovali vliv přídavku biostimulátoru AMP-50 na hematologické parametry u telat v mléčném výkrmu. U pokusné skupiny stanovili průměrné množství neutrofilů 16,32 až 23,17 %, 0 až 3,17 % eozinofilů, 0 až 1 % bazofilů, 0 až 0,33 % monocytů a 67,67 až 82 % lymfocytů. U kontrolní skupiny zjistili 21 až 60 % neutrofilů, 0,50 až 3 % eozinofilů, 0 až 0,17 % bazofilů, 0 až 0,67 % monocytů a 67 až 78,50 % lymfocytů. Z nálezů hematologických parametrů vyplývá, že v průběhu celého sledování nebyly zaznamenány významné rozdíly mezi kontrolní a pokusnou skupinou telat, způsobené podáváním aminokyselinového preparátu AMP

27 3. Cíl práce Cílem bakalářské práce je vypracovat literární rešerši na zadané téma a navrhnout metodiku stanovení hematologických ukazatelů různých věkových kategorií vykrmovaných býků. Tyto poznatky napomohou k bližšímu poznání potřeb zvířat v jednotlivých etapách jejich produkčního života, optimalizaci a zdokonalení zootechnických, zoohygienických a výživářských opatření, která jsou nutná k vytvoření prostředí ekonomicky efektivní produkce hovězího masa. 27

28 4. Metodika a) Sestavení sledovaných skupin zvířat Sledování bude realizováno na pracovišti VUCHS Rapotín. Do pokusu bude zařazeno 12 kusů telat býčků, kříženců masných plemen odchovaných v systému chovu krav bez tržní produkce mléka. Tato telata budou vybírána ze zvířat narozených v průběhu měsíce dubna v rozpětí jednoho až dvou týdnů, tak aby věkový rozdíl mezi jednotlivými kusy byl co nejmenší. Do 6 až 7 měsíců věku zůstávají telata s matkou na pastvě a následně jsou odstavena a zastavena do výkrmu. Na počátku, v průběhu a na konci výkrmu bude provedena analýza vzorků krmiva na stanovení obsahu normovaných živin v krmné dávce. V průběhu celého sledovaného období budou sledovány zoohygienické parametry stájového prostředí a prováděna kontrola zdravotního stavu zvířat. Ve 22 až 24 měsících bude sledovaná skupina zvířat poražena, budou zjišťovány a vyhodnoceny parametry masné užitkovosti. b) Odběr vzorků krve Odběry krve budou prováděny z podocasní žíly pomocí odběrové soustavy HEMOS H-02. Vzorky krve, potřebné pro analýzy níže uvedených parametrů budou stabilizovány heparinem. Odběry krve budou probíhat v pravidelných měsíčních intervalech od odstavu do porážky. c) Stanovované hematologické parametry Jednotlivé hematologické parametry jsou vybírány na základě jejich vztahu ke změnám probíhajícím v průběhu postnatálního vývoje a růstu jednotlivých zvířat. Červený krevní obraz bude reprezentován počtem erytrocytů, obsahem hemoglobinu, hematokritovou hodnotu a erytrocytárními indexy (MCH, MCV, MCHC). Bílý krevní obraz bude charakterizován počtem leukocytů a procentickým zastoupením jednotlivých druhů leukocytů. 28

29 d) Analytické zpracování vzorků Celkový počet erytrocytů a leukocytů bude stanoven Bürkerovou baničkovou metodou počítáním v Bürkerově komůrce. Počet erytrocytů bude zjišťován ve 20 obdélnících, počet leukocytů v 50 velkých čtvercích. Obsah hemoglobinu bude stanoven pomocí fotometrické kyanohemiglobinové metody na přístroji SPEKOL 11 firmy Carl Zeiss Jena. Objemový podíl krevních elementů z objemu krevní plazmy (hematokritová hodnota) bude stanoven mikrohematokritovou metodou odstředěním krve v kapilárách na přístroji MPW-300 při 5000 ot.min -1. Diferenciální rozpočet leukocytů bude určován na krevním nátěru metodou dle Pappenheima (HRUBIŠKO et al., 1983). Určování jednotlivých druhů leukocytů bude provedeno meandrovým způsobem s následným stanovením procentuální zastoupení neutrofilních, eozinofilních a bazofilních granulocytů, lymfocytů a monocytů. e) Statistické vyhodnocení získaných výsledků Stanovené hodnoty jednotlivých vzorků krve budou zpracovány a seřazeny za pomocí výpočetní techniky s použitím tabulkového editoru Microsoft EXCEL. Statistické vyhodnocení bude provedeno programem UNISTAT 5.1. Pro hodnocení výsledků budou vypočteny tyto základní souhrnné charakteristiky: aritmetický průměr (x) a střední chyba průměru (SE). Vzhledem ke struktuře experimentu bude vliv věku na hematologické ukazatele posuzován jednofaktorovou analýzou rozptylu při opakovaných měřeních a pro porovnání statistických rozdílů mezi jednotlivými věkovými kategoriemi použito následné testování dle Tukeye a to na hladinách významnosti P<0,05 a P<0,01. 29

30 5. Seznam použité literatury 1. ALEXANDER, G. I. et al. : Rate and efficiency of gains in beef cattle. VII. Hematology of growing Hereford and Angus cattle. Agric. Expt. Sta., Oregon state college, Corvallis. Techn. Bull., 1959; BARTKO, P. et al. : The effect of feeding zeolite (clinoptilolite) on the health status of sheep (in Slovak); Vet. Med.- Czech, 1983; 28: BELÁK, M. et al. : Veterinárna histológia. Bratislava, Príroda 1990; 540 s. 4. BREMMER, I. et al. : Anemia and veal calf productoin. Vet. Rec., 1976; 99: CROWELL, J. W. and SMITH, E. E. : Determinant of the optimal haematocrit. J. Appl. Physiol., 1967; 22: DOORNENBAL, H. : Physiological and endocrine parameters in beef cattle: Breed, sex and zear differences. Can. J. comp. Med., 1977; 41: DORNER, J. L. : The leukon. In: Howard JL, ed. Current veterinary therapy: food animal practice. 2nd ed. Philadelphia:WB Saunders Co, 1986; DOUBEK, J. et al. : Veterinární hematologie. NOVIKO a.s., Brno, 2003; 464 s. 9. EGAN, C. L. et al. : Effects of different doses of zeranol on growth, hemoglobin and carsass traits in veal calves. J. Anim. Sci., 1993; 71: FAN, F.-C. et al. : Effects of haematocrit variations on regional hemodynamics and oxygen transport in the dog. Amer. J. Physiol., 1980; 238: H545-H GARTNER, R. J. W. et al. : Variations in the concentration of blood constituents in relation to the handling of cattle. Res. Vet. Sci., 1969; 10:

31 12. GENTRY, J. L. et al. : Effect of hemoglobin and immunization status on energy metabolism on weanling pigs. J. Anim. Sci., 1997; 75: GREATOREX, J. C.et al. : Observations on the haematology of calves and various breeds of adult dairy cattle. Br. Vet. J., 1957; 113: 29-33, 65-70, GRÜNWALDT, E. G. et al. : Biochemical and haematological measurements in beef cattle in Mendoza plain Rangelands. Tropical Animal Health and Production, 2005; 37: HEUSSER, F. et al. : Effect of hemoglobin concentration on critical cardiac output and oxygen transport. Amer. J. Physiol., 1989; H527- H HICKEY, M. C. et al. : The effect of abrupt weaning of suckler calves on the plasma concentratoins of cortisol, catecholamines, leukocytes, acute-phase proteins and in vitro interferon-gamma productoin. J. Anim. Sci., 2003; 81: HOLMAN, H. H. : Changes associated with age in the blood picture of calves and heifers. Br. Vet. J., 1956; 112: HORKÝ, D. : Veterinární histologie. Praha, SPN 1991; 176 s. 19. HRUBIŠKO, M. et al. : Hematologie a krevní transfúze I, Hematologie. Avicenum, zdravotnické nakladatelství, n.p., Praha, 1983; 274 s. 20. HUTCHESON, D. P. : Addition of clinoptilolite ores to the diets of feeder cattle In: Mumpton F.A., Pond W.G.: Zeo-Agriculture. Westview Press Inc., Boulder, Colorado, 1984; JAIN, N. C. : A brief review of the pathophysiologii of eosinophiles. Compendium on Continuing Education Pract. Vet., 1994; 16: