Stav životního prostředí na Kubě

Transkript

1 Prosinec 2015 Stav životního prostředí na Kubě mbre 2015

2 Obsah Obsah ÚVOD Principy práva životního prostředí na Kubě Současná Kuba není Česká republika v roce NAKLÁDÁNÍ S PEVNÝMI ODPADY Ekologické zákony... 7 Národní strategie pro životní prostředí... 7 Zákon o životním prostředí... 8 Zákon č. 1288/ Kubánské instituce pověřené sběrem odpadů... 9 Hlavní obtíže při recyklaci Recyklace na Kubě Recyklace a nová hospodářská politika na Kubě Proces implementace nové politiky DALŠÍ RELEVANTNÍ EKOLOGICKÁ TÉMATA Agroekologická krize Ponechání životního prostředí bez ochrany a hospodářská činnost v chráněných územích Hydrologická krize Znečišťující energetický model Dopad těžebního průmyslu s povrchovou těžbou PŘÍTOMNOST A BUDOUCNOST EKOLOGICKÉ PRÁCE NA KUBĚ Kubánské ekologické organizace ZÁVĚRY PŘÍLOHY Seznam příkladů multimediálních materiálů vytvořených pro vzdělávací systém a vědu na Kubě a : Letáčky vzdělávací série Chraň svou rodinu..., s tématy jako: Některé vědecké časopisy ekologického rázu, vydávané státními institucemi: Zákon č. 33, ze dne 10. ledna 1981, o ochraně životního prostředí a racionálním využívání přírodních zdrojů Shrnutí článků zákona č. 1288/ Seznam komodit, které státní systém sběru druhotných surovin nesmí vykupovat: Charakterizace ekologických dopadů

3 CHARAKTERIZACE EKOLOGICKÝCH DOPADŮ NA FYZICKÉ PROSTŘEDÍ CHARAKTERIZACE EKOLOGICKÝCH DOPADŮ NA BIOTICKÉ PROSTŘEDÍ CHARAKTERIZACE EKOLOGICKÝCH DOPADŮ NA ANTROPICKÉ PROSTŘEDÍ Nápravná opatření pro snížení dopadů těžební činnosti

4 STAV ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ NA KUBĚ 1. ÚVOD Činnost kubánského systému týkající se vzdělávání a ochrany životního prostředí se po roce 1959 vyznačovala rozsáhlou institucionalizací a centralizací. Tato tendence se pozitivně projevila v možnosti obsáhnout celé možné spektrum institucí, s pyramidovou strukturou od centrálních instancí (celostátních) až po ty místní. Nicméně kritický pohled nám ukáže, že v mnoha případech se jednalo o redundantní model a, což je mnohem závažnější, v praxi do něj nebyla zahrnuta struktura autonomních občanských aktivit. Proto je třeba příklady ekologického aktivismu, z nichž některé uvidíme v této zprávě, vždy chápat jako výjimky z pravidla. Obecně zaujímají obyvatelé Kuby k životnímu prostředí pasivní postoj, což je výsledek státní propagandy, jejíž rétorika je poučující, didaktická a vždy samolibá s ohledem na kubánskou realitu a nadmíru kritická, pokud jde o cizí prostředí (pokud se nejedná o spojenecké státy). Kubánská věda a její instituce, ve službách státních programů, které jsou rovněž definovány způsobem vzdáleným občanským komunitám, se ukázaly jako nedostačující pro ochranu životního prostředí na ostrově. Na Kubě se realizují agresivní agrolesnické a energetické programy, zatímco ochránci přírody, kterých je poskrovnu, nemají mezi sebou spojení a stěžují si na státní mašinerii, která zavádí rozvojové programy, aniž by je s někým konzultovala. Z institucionálního pohledu je však třeba říct, že Ministerstvo vědy, technologie a životního prostředí vyvinulo politiky ekologické výchovy, které, i když jsou neúčinné, nám dávají k dispozici velmi užitečné práce a výzkumy. Viz příloha 6.1 se stručným seznamem státních multimediálních materiálů se vzdělávací tematikou. Také v příloze 6.2 lze vidět názvy letáčků ze vzdělávací série Chraň svou rodinu před..., s nejrůznějšími tématy. Samozřejmě tyto letáčky nejsou nikde k dostání, lidé je neznají, a proto je nečtou. Kromě toho lze uvést několik vědeckých časopisů ekologického rázu vydávaných státními institucemi (příloha 6.3). Na druhou stranu má kubánský vzdělávací systém národní strategii ekologické výchovy, strategický dokument, který jako mnoho dalších představuje cenný přínos k této tematice, ale který se téměř neaplikuje v praxi. Začlenění problematiky životního prostředí do náplně předmětů a oborů je jedním z problémů, které samotný systém již dlouhá léta uznává, především na úrovni vysokoškolského vzdělání a zvláště pak při vzdělávání pedagogů. Velmi protichůdně vůči těmto vytyčeným zásadám je zaměření základního, středního, vyššího a vysokoškolského vzdělání v praxi příliš didaktické a omezuje se na to, aby student miloval přírodu jako něco cizího a abstraktního. Žádný interdisciplinární a/nebo syntetický přístup k životnímu prostředí. Kuba se chlubí svou faunou a flórou, které jsou idylicky zobrazovány, ale přitom jsou odtrženy od politickoekonomické reality, v níž žijí. Samozřejmě toto ukazování krás přírody je doprovázeno tradiční apologetickou rétorikou o tom, jak je stav životního prostředí na Kubě příznivý, kdy nepadne jediná kritická poznámka o tom, 4

5 s jakými potížemi se potýkají kubánské ekosystémy. Pokud už je nutné hovořit o znečištění řek a moří nebo ovzduší, či o odlesňování, vždy se ukazují obrázky ze zahraničí, které nijak nesouvisí s kubánskou realitou. V oblasti univerzitního vzdělávání se problematika životního prostředí začala zlehka začleňovat do studijních a vědeckých oborů, jejichž předmět studia a výzkumu souvisí s touto tematikou (biologické a chemické vědy), a je spojena s výzkumem týkajícím se základních přírodních zdrojů. Nicméně pedagogů, kteří se tímto tématem zabývají, je velmi málo a nedá se říct, že by se jednalo o prioritu institucionální politiky. 1 Vizi přírody na této úrovni dominuje utilitaristický účel. Takže ani havanská Fakulta biologie, kde se vzdělávají ekologové, kteří se mají později zasazovat za přírodu, nepropaguje ekologické myšlení nebo vnímavost vůči životnímu prostředí. Na ekologii se pohlíží jako na maloměšťáckou módu, kterou si mohou dovolit jen bohaté a kapitalistické země (a zároveň tak ukonejšit svůj údajný pocit viny za to, že jsou hlavními ničiteli planety). Cílem vědy je naplnit očekávání člověka v oblasti rozvoje; nevnímá se jako postoj respektující přírodu jako takovou. Významný je však zájem, který tato tematika vzbuzuje u studentů Instituto Superior de Diseño Industrial (Vyšší škola průmyslového designu). Na této škole, u níž by se předpokládalo, že je na hony vzdálená jakémukoliv ekologickému myšlení, jsou každý rok předkládány diplomové práce s řešeními pro místní ekologické výzvy. Ne že by byla tato řešení zaváděna, ale jedná se o prostor neprozkoumaných potenciálních možností. Po přibližně 15 letech strávených v kubánském vzdělávacím systému vycházejí studenti nakonec ze školy, aniž by věděli, jaké jsou hlavní ekologické výzvy v jejich zemi; a ještě mnohem méně se cítí být součástí řešení, které je potřeba. Na druhé straně krize v 90. letech znamenala na ostrově pootevření vrátek možnostem sdružování, umožnila vznik několika kubánských ekologických nevládních organizací a účast některých zahraničních; zároveň také umožnila rozvoj projektů se sociálním dopadem a s dopadem na komunity, které se značně povrchně přiblížily ekologickým problémům panujícím na Kubě. To je další z důvodů, proč není téma ekologie kubánské veřejnosti cizí, zvláště pak ta problematika, která má na lidi přímý dopad: nakládání s odpady, přístup k pitné vodě, nedostatek srážek, hluk, znečištění ovzduší ve městech a další. Speciálně téma odpadků na ulici je něco, co se velmi často objevuje v kubánské veřejnoprávní televizi a v návrzích, které voliči předkládají poslancům parlamentu. A nejenže kubánské veřejnosti není toto téma cizí, ale Kubánci jsou určitým způsobem citliví vůči těmto otázkám, i když v praxi se to téměř nikdy nepromítne v konkrétních vzdělávacích aktivitách nebo činnosti ve prospěch ochrany životního prostředí. Není tedy od věci přemýšlet o možnostech, jak lidi stimulovat, aby se zapojili do ekologických iniciativ. Způsob, jak kubánský systém chápe (přinejmenším teoreticky) právo životního prostředí, je dle našeho názoru nadmíru příznivý. 1.1 Principy práva životního prostředí na Kubě 2 Mít zdravé životní prostředí je základním právem každého muže a ženy. 1 Ramírez Zalduendo, María Teresa. DIPLOMOVÁ PRÁCE: Systém úkolů, které mají přispět k ekologické výchově prostřednictvím předmětu metody chemické analýzy. Holguín, Derecho Ambiental Cubano (Kubánské ekologické právo). Kolektiv autorů. Havana,

6 Uchování životního prostředí je povinností všech fyzických i právnických osob. Priorita prevence před nebezpečím závažných a nezvratných škod na životním prostředí. Neexistující absolutní vědecká jistota nemůže být považována za důvod, aby se přestala přijímat preventivní opatření. Právo každého občana na přístup k existujícím informacím o životním prostředí. Ekologická dimenze má být zohledněna ve všech strategiích, programech, projektech a plánech rozvoje. Ekologická výchova má mít interdisciplinární a syntetický přístup k životnímu prostředí, zaměřený na všechny společenské vrstvy a věkové skupiny, se zvláštním důrazem na ty, kdo přijímají rozhodnutí, a na děti, dospívající a mládež. Správa životního prostředí má zahrnovat veškeré orgány a organizace, ať již veřejné nebo soukromé, sociální organizace a občany. Povinnost seznamovat veřejnost s rozhodnutími a jednáními, která by mohla mít jakýmkoliv způsobem dopad na životní prostředí, a konzultovat je s občany. Právo každého občana na vhodné zákonné možnosti a mechanismy, které by mu umožňovaly jednat soudní nebo správní cestou a vyžadovat plnění zákonů a dalších závazných nařízení v oblasti životního prostředí. Kuba je dnes navíc smluvní stranou více než 90 mezinárodních, globálních, regionálních a bilaterálních smluv, které mají formu úmluvy nebo jinou formu. Jakmile je nějaký stát smluvní stranou mezinárodní smlouvy nebo dohody, stává se tato smlouva nebo dohoda součástí vnitřního práva dané země a má přednost před národním právem. V souladu s platným kubánských občanským zákoníkem: Jestliže mezinárodní dohoda nebo smlouva, jíž je Kuba smluvní stranou, stanovuje pravidla odlišná od ustanovení předchozích článků nebo tato pravidla v nich nejsou obsažená, aplikují se pravidla uvedené dohody nebo smlouvy. 1.2 Současná Kuba není Česká republika v roce 1989 V praxi je zřejmé, že věci fungují jinak. Níže uvádím stručné srovnání situace týkající se životního prostředí v České republice v době, kdy došlo ke změně režimu, a současné situace na Kubě: Česká republika Kuba 2015 V zásadě technická pravidla, Komplikovaný řetězec značně roztříštěných regulací. Velká část z nich se která se ani nedodržovala aplikuje libovolně; tzn. vláda má vždy výsadu je porušovat. Tyto regulace neodpovídají potřebám nové socioekonomické situace na Kubě, s vysokou možností vstupu zahraničního kapitálu. Neexistovalo Ministerstvo životního prostředí Neexistovaly oficiální informace, ani veřejná kontrola V roce 1994 bylo zřízeno Ministerstvo vědy, technologie a životního prostředí (Ministerio de Ciencia Tecnología y Medio Ambiente, CITMA), s celou řadou podřízených agentur a institutů. Z nich nejdůležitější je Agentrua pro životní prostředí (Agencia de Medio Ambiente), ale je třeba zmínit i centra jako: Centrum správy životního prostředí, Centrum inspekce a kontroly životního prostředí, Centrum informací, propagace a ekologické výchovy, Centrum pro chráněná území, biodiverzitu a biologickou bezpečnost. Velmi málo oficiálních informací. Obecně Ministerstvo vědy, technologie a životního prostředí neposkytuje informace přímo veřejnosti, ani oficiálnímu tisku. Jistě, ve většině institucí existují knihovny a informační centra, ale přístup k nim se často omezuje na výzkumné pracovníky z dané oblasti a informace jsou výrazně odborné, obtížně čitelné pro aktivisty a 3 Přednáška Environmental policy and politics in CR after Velvet revolution, Daniel Vondrouš, Zelený trh, Praha

7 Oficiální a nezávislá občanská hnutí (vědci, studenti, intelektuálové) Pronásledování těch, kteří podepsali petice Industrializovaná země Ekologická otázka byla jednou z prvořadých priorit lidí. zainteresované lidi z občanské společnosti, kteří nejsou odborníky. Pozitivním aspektem je vznik Národního statistického úřadu (Oficina Nacional de Estadísticas e Información) 4, s volným přístupem z kubánského intranetu, který začal nabízet nějaké informace, i když je třeba vzít v úvahu do značné míry omezenou důvěryhodnost ostrovních statistik, vzhledem k tomu, že v zájmu režimu je ukazovat idylický obraz země ohleduplné k přírodě. Na ostrově neexistuje skutečné společenské hnutí, vzhledem k organizaci společnosti, která se každým dnem stále více vzdaluje inkluzi, občas na hranici legálnosti, a která potlačuje práva jednotlivců a jejich schopnost organizovat sám sebe. Je však možné hovořit o občanských iniciativách, téměř vždy silně spojených se státem, které zapojují do některých akcí ekologického rázu děti a mládež. Také ve vědeckých kruzích se objevily okrajové postoje, které jsou v rozporu s postojem státu, např. v oblastech jako je uvolňování půdy pro pěstování geneticky upravených plodin. V neposlední řadě existuje několik nevládních organizací, které se věnují ekologii. Petice tohoto charakteru nejsou běžné. Nicméně kubánské úřady se nedívají na ekologickou tematiku jako na problematickou. Jakoukoliv autonomní iniciativu se systém snaží získat pro sebe a provést ji nefunkčními kanály byrokracie, místo aby ji cenzuroval. Kuba je průmyslově rozvojová země, proto ekologická problematika je jiného druhu. Jedním z hlavních průmyslových odvětví je cestovní ruch, který měl a má hluboký dopad hlavně na ekosystémy na pobřeží. Dalším průmyslem s malým dosahem, ale velkým dopadem je těžební průmysl. Kuba je dnes jedním z deseti hlavních světových producentů niklu a kobaltu, v menším množství je také producentem mědi a zlata. Není prioritou ani pro kubánské obyvatelstvo, ani pro většinu opozičních skupin, s velmi řídkými výjimkami. Za odlišující prvek je třeba považovat skutečnost, že úroveň globálního rozvoje ekologického myšlení na konci 80. let minulého století nebyla stejná jako dnes. Kromě toho, Kuba, aby se mohla začlenit do světového systému konvencí a protokolů, musela přijmout některé praxe a mezinárodní nástroje, které vyžadují minimální ekologické garance, aby pak mohla využívat dalších výhod. 2. NAKLÁDÁNÍ S PEVNÝMI ODPADY 2.1 Ekologické zákony Národní strategie pro životní prostředí Národní strategie pro životní prostředí při charakterizování hlavních problémů životního prostředí na národní úrovni označuje za jeden z nejzávažnějších problému na ostrově zhoršení sanačních služeb a podmínek životního prostředí v lidských sídlech. Má na mysli, mimo jiné, následující témata: Estrategia Ambiental Nacional Klíčový dokument Ministerstva vědy, technologie a životního prostředí. Str

8 - Sběr pevných odpadů a nakládání s nimi vykazuje závažné nedostatky vzhledem ke značným omezením ohledně vozového parku a dostupnosti míst na skládkování sebraného odpadu; kromě toho se množí drobné skládky v obydlených oblastech a na hranicích vzdělávacích zařízení s internátním režimem, školních táborů nebo táborů pro dělníky na venkově. Existují také nedostatky, pokud jde o hygienicko-sanitární stav skládek a jejich náležitou ochranu, problémy při zasypávání, nevhodné sběr a nakládání s nemocničními odpady, které se v mnoha případech svážejí jako komunální odpad a představují zdravotní rizika. Obtíže spojené se sběrem pevných odpadů a zvýšení výskytu domácích zvířat v obydlích způsobily rovněž rozmnožení živočichů šířících nemoci; to vše je neoddělitelně spojeno s nedisciplinovaností společnosti a nedostatečnou aplikací platných zákonů, které umožňují hromadění odpadků v hustě obydlených oblastech. - Většina zařízení, která nakládají s nebezpečnými odpady, je nezpracovává bezpečným způsobem, k čemuž se přidávají nedostatky, jak s ohledem na kvalitu a kvantitu těchto odpadů, tak s ohledem na snižování jejich množství, opětovné využití, recyklaci a maximální využití sběrných surovin a odpadů, a dále pak potíže s racionálním ekologickým nakládáním s chemickými a toxickými výrobky v celém zpracovatelském cyklu. Tentýž dokument doporučuje: Adekvátně financovat a organizačně zlepšit sběr a nakládání s pevnými odpady, které představují jeden z hlavních problémů nejdůležitějších měst a s nimiž jsou spojeny nekontrolovaný výskyt živočichů šířících nemoci a závažné hygienicko-zdravotní problémy. Za tímto účelem je nutné vybavit komunální služby v těchto oblastech prostředky tak, aby mohly zásadně zlepšit svou činnost; zároveň je nutné energicky čelit nedisciplinovanosti společnosti a nedostatkům v efektivní aplikaci platného legislativního rámce; zároveň je nutné systematicky pracovat na vytvoření ekologického povědomí obyvatelstva. Zákon o životním prostředí Další velmi významnou legislativou je kubánský zákon o životním prostředí: zákon č. 33, ze dne 10. ledna 1981, o ochraně životního prostředí a racionálním využívání přírodní zdrojů. Z několika článků tohoto zákona lze vyčíst závazek, přinejmenším formální, kubánského systému ohledně nakládání s odpady. Viz shrnutí článků zákona o životním prostředí v příloze 6.4. Zákon č. 1288/1975 Kromě toho existuje specifický soubor zákonů, které mají zaručit opětovné využívání odpadu ve státním sektoru: zákon č. 1288/1975. Nicméně v současné době neplnění těchto zákonných nařízení zabránilo tomu, aby se dosáhlo vhodné a efektivní recyklace. Tento zákon stanovuje na straně státních podniků povinnost třídit recyklovatelné odpady v místě jejich vzniku a dohlížet na jejich ochranu a předání podnikům, které se zabývají recyklací sběrných surovin. Každoročně probíhá více než 400 inspekcí, které kontrolují plnění právních norem ze strany státních subjektů podřízených různým orgánům centrální správy státu a radám správy provincií, kdy většina těchto podniků vykazuje nedostatky. Viz shrnutí článků tohoto zákona v příloze 6.5. Jak lze vidět, tento zákon je velmi neaktuální, protože v prvé řadě pochází z roku 1975, takže odkazuje na orgány a organizace, které v současnosti již neexistují, a proto nemohou vykonávat funkce, které uvádí právní ustanovení v tomto zákoně. Kromě toho způsob, jak je dnes organizováno kubánské hospodářství, nemá nic společného s dobou, ke které se zákon vztahuje. 8

9 2.2 Kubánské instituce pověřené sběrem odpadů Odpovědnost za nakládání s odpady sdílejí Ministerstvo průmyslu, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo vědy, technologie a životního prostředí, Ústav fyzického plánování, Ministerstvo stavebnictví a další orgány. Nicméně státním subjektem pověřeným recyklací, zpracováním a prodejem recyklovatelných odpadů, které vznikají jak v komunálním, tak ve státním sektoru (ve výrobní, obchodní oblasti a v oblasti služeb), je Unie podniků pro recyklaci druhotných surovin (Unión de Empresas de Recuperación de Materias Primas). Těmito materiály obecně jsou: ocelový šrot, tavené železo, hliník, měď, zinek, olovo a nikl, odpad z drahých kovů, papírový odpad a kartony, skleněné obaly, plasty a textil. Podniky sdružené v této skupině jsou: DESEQUIP. Podnik na demontáž zařízení. CUREF S.A. Recyklace. FUSA. Podnik na výrobu kovů a dřeva. Empresa de Reparación y Desmantelamiento. Podnik pro opravy a rozmontování zařízení. Empresa de Transporte. Dopravní podnik. Empresa de Servicio y Aseguramiento. Podnik zajišťující služby pro zpracování druhotných surovin. Empresa Conformadora de Explosivos. Podnik na výrobu výbušnin. FUNALCO. Slévárna Hermanos Ruiz Aboy Kromě toho se nachází v každé provincii místní podnik, který se zabývá stejnou činností a je pověřen recyklací, zpracováním a prodejem recyklovatelného odpadu, který vzniká v komunálním a státním sektoru. Organizace v současnosti zaměstnává více než zaměstnanců v 25 podnicích po celé zemi, ale v této chvíli tuto činnost vykonává také samostatně výdělečně činných osob, přičemž tento počet má tendenci narůstat vzhledem k procesu reorganizace práce, jehož cílem je snížit počet státních zaměstnanců a vytvořit formy podniků se soukromým nebo družstevním řízením. Zákonné cesty, které se používají pro zajištění recyklace recyklovatelných odpadů v zemi, jsou: A) Kupní smlouvy mezi podniky v provincii zabývajícími se recyklací a státními subjekty, které mají povinnost ze zákona odevzdávat na recyklaci odpady, které samy opětovně nepoužijí. Touto cestou podniky odevzdávají Provinčnímu podniku sběrných surovin (Empresa Provincial de Materias Primas) materiály, již roztříděné, na jejich recyklaci. B) Sběrny vykupující druhotné suroviny od obyvatelstva, které tvoří síť 312 nařízení a které v současnosti ročně navštíví více než milion prodejců. Tyto sběrny vykupují komunální odpady od sběračů pracujících jako samostatně výdělečně činné osoby a odpady, které sbírají nedávno vytvořená recyklační družstva. Sběrači vlastními prostředky odvážejí do výkupních sběren odpady, které sebrali přímo na skládkách, drobných skládkách, ze soukromých nebo veřejných popelnic a z podniků, které recyklují své odpady. Ve sběrnách se odpady zváží a zaplatí se za ně podle cenového sazebníku stanoveného podle nabídky a poptávky. 9

10 C) Tzv. Pionýrské hnutí Sběrači budoucnosti (Movimiento Pioneril Recuperadores del Futuro), které chce vychovávat děti k tomu, aby si uvědomily, jaký má tato činnost ekonomický a ekologický význam. Prostřednictvím konkrétních akcí vodí určité děti do komunit, kde sbírají materiály (v zásadě skleněné láhve a kartony). D) Minifestivaly sběru surovin prostřednictvím Výborů na ochranu revoluce (Comités de Defensa de la Revolución) polostátní komunitní instituce, pouze ve vybraných a společně s touto organizací předem zorganizovaných dnech. Cesty A a B přispívají nejvýznamněji k celkovému objemů odpadů k recyklaci (35, respektive 64 procent 6 ), zatímco cesty C a D přinášejí méně než 1 % z aktuálního odevzdávaného objemu odpadů, jedná se nezdařené mechanismy vlastní nefunkční logice a institucionalizaci a jsou v zásadě nástrojem propagandy systému, který chce do zahraničí prodávat image, že se do těchto akcí zapojuje široká veřejnost. Viz příloha 6.6 se seznamem produktů, jejichž výkup je tímto systémem zakázán s cílem vyhnout se vandalismu na materiálech, které plní ekonomickou nebo sociální funkci. Jinými slovy řečeno, obyčejní lidé na Kubě netřídí odpady, jako jsou papír, plasty, sklo nebo organické odpady. Svoz odpadů je úkolem Státního podniku komunálních služeb (Empresa Estatal de Servicios Comunales), který při tom míchá všechny typy odpadů. Používaný mechanismus je v každé lokalitě odlišný, ale tyto odpady nekončí v recyklačních zařízeních, nýbrž na skládkách, kde jsou ukládány, zahrabávány a část má být spálena, ale nemáme důkazy o tom, že se tomu tak děje. V roce 2008 byla zřízena bioplynová stanice (směs metanu a oxidu uhličitého) na skládce v ulici 100 (Vertedero de la calle 100 hlavní skládce v zemi, která má vyrábět elektřinu na základě zpracování organických odpadů. Stanice by umožňovala zpracovat 15 až 20 tun pevných organických odpadů denně; každá tuna by vyprodukovala 30 až 40 metrů krychlových plynu. Jedná se o stanici s německou technologií, která je výsledkem spolupráce s Organizací OSN pro průmyslový rozvoj a finanční podpory švýcarské vlády. Skládka pod širým nebem v ulici 100 má 104 hektarů a končí na ni 80 % odpadů z dvoumilionového hlavního města. Dlouhá desetiletí se provozuje s pomocí zastaralých technologií a způsobuje velké znečištění v okolí (dokonce znečistila hlavní řeku Havany, Almendares). 60 % odpadů je organického charakteru, ale na skládce je třeba ho protřídit, aby se pak mohl navážet do drtičky, do nádrže, kde probíhá hydrolýza, a potom mohlo dojít k fermentaci. Podle našeho vlastního průzkumu se z počátku používaly odpady sesbírané Státní lesní službou (Servicio Estatal Forestal) po ořezávání a kácení stromů ve městě, nikdo to nebyly organické odpady obyvatelstva. Při osobních rozhovorech s nelegálními sběrači na skládce v ulici 100 tito lidé prohlašovali, že už dlouho nepozorovali kolem bioplynové stanice žádnou aktivitu. Skutečně z šesti buldozerů, které má zařízení k dispozici, funguje pouze jeden, a ze dvou lisů na odpady nefunguje žádný. Odpadky se hromadí, aniž by se daly zakrýt, a šíří se požáry, které se téměř nedají uhasit 7. Letos se začalo pracovat na investicích do skládky Východ (vjezd do okresu Cotorro), zatímco nová skládka Západ zůstává nadále pouhým projektem. Není známo, zda se počítá s instalací spaloven. 6 Vystoupení hlavních představitelů vedení Unie podniků recyklace sběrných surovin v kubánské veřejnoprávní televizi dne 26. června

11 Jedná se o neprioritní úkol a Podnik komunálních služeb trpí velkým nedostatkem, aby mohl plnit svou funkci, např. nemá tolik nákladních vozů, kolik vyžaduje. Z tohoto důvodu mu denně v nočních hodinách pomáhají nákladní vozy jiných orgánů a o víkendech se k tomu přidávají nakladače, které umožňují odvézt větší část odpadu z měst, hlavně sutin. Podnik komunálních služeb najímá na sanační práce pracovní sílu z nápravných zařízení. V několika lokalitách, především mimo Havanu, se hledají pro sběr odpadu místní řešení, která mohou být napojena na samostatně výdělečné činné osoby používající vozy tažené zvířaty, nebo jiné formy, protože místní vlády mimo Havanu mají na tuto práci ještě méně finančních a technických prostředků. Existují rovněž informace, že v některých oblastech mimo hlavní město existují biostanice, na úrovni malých komunit, statků nebo družstev. V roce 2014 jejich počet dosáhl 1052 biostanic. 8 Když to shrneme, pevné odpady se sbírají pomocí tří základních technik: specializované pomocí popelářských vozů s mechanismem otáčejícím kontejnerem, který vyprazdňuje obsah do násypky; konvenční, pomocí popelářských vozů a traktorů vybavených čelními nakladači, které sbírají odpadky hozené mimo popelnice nebo působí v městských oblastech, kde nejsou popelnice; a zvířecího pohonu, používaného ve venkovských oblastech. Země trpí nedostatkem popelnic, proto v mnoha lokalitách obyvatelé odhazují odpadky na kterémkoliv rohu. V hlavním městě například se snaží o to, aby před koncem roku 2015 počet popelnic dosáhl počtu 9380 kusů. 9 Havana, s více než dvěma miliony obyvatel, vyprodukuje denně v průměru kolem 20 tisíc metrů krychlových pevných odpadů 10. Hlavní obtíže při recyklaci Nevhodná infrastruktura pro třídění v místě původu odpadů. Nízká nebo nulová technická vybavenost zařízení na recyklaci (popelnice atd.). Nedostatečná logistika s ohledem na roztroušenost zdrojů generujících odpad. Neexistence zákona o recyklaci a obecně neaktuální právní základ. Neplnění zákona č státními subjekty. Subjekty, které nevedou záznamy o odevzdávání recyklovatelných odpadů, které produkují. Neaktualizované smlouvy mezi stranami, chybějící monitorování plnění smluvených klauzulí a neexistence právních nástrojů v případě neplnění. Většina subjektů a organizací nemá personál vybraný a připravený na plnění úkolu recyklace. Neexistují důvěryhodné statistiky o recyklovatelných odpadech, které se produkují. Pomalé procesy zpracování odpisů techniky a zařízení, které se nepoužívají. 8 Zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a biomasa používaná jako palivo. Kubánská statistická ročenka Vydání Národní statistický úřad Průměr vypočtený podle tabulky Objem sběrných pevných odpadů podle provincií. Kubánská statistická ročenka Vydání Národní statistický úřad. 11

12 Nedostatečný počet sběren vykupujících druhotné suroviny od obyvatel a jejich nestabilní provoz. Existující finanční schéma nezaručuje vhodným způsobem zajištění služeb. Neexistence cenové politiky odpovídající cenám na mezinárodním trhu, různé právní normy pro její stanovení a aplikace nestimulujících cen. Nejednotnost výkupních cen některých recyklovatelných materiálů mezi obyvatelstvem a státním sektorem. Neplnění technických norem o uchovávání a upravování recyklovatelných odpadů. 2.3 Recyklace na Kubě My Kubánci odpady nerecyklujeme způsobem, který je obvyklý na globální úrovni. Nicméně existuje kultura šetření a opětovného používání materiálů, což by se dalo chápat jako činnost spojená s recyklací. V kubánských domácnostech je běžné opětovné používání igelitových tašek, které se používají na odpadky, až když jsou roztrhané. Totéž se děje s mnoha dalšími předměty, většinou plasty, které jsou ve světě na výhoz, pro Kubánce jsou na opětovné použití. Také skleněné lahvičky přežívají v domácnostech po dlouhá léta a mají mnohé využití. Ale to je samozřejmě důsledkem tísnivé ekonomické situace a nejedná se o ekologické uvědomění. Stejně tak vládní politiky sledují tržní politiku s narůstáním výroby, i když se v některých dokumentech hovoří o ekologickém dosahu recyklace. Recyklace a nová hospodářská politika na Kubě Směrnice hospodářské a sociální politiky strany a revoluce, schválené v dubnu roku 2011 během 6. kongresu Komunistické strany Kuby, ve své sedmé kapitole týkající se průmyslové a energetické politiky uvádějí následující: Směrnice 232: Rozvíjet průmyslovou výrobu obalů na základě ucelené koncepce této činnosti. Upřednostňovat výrobu obalů vyžadovaných exportními aktivitami a rozvojem produkce zemědělských plodin a potravin. Směrnice 235: Podporovat zintenzivnění recyklace a zvýšení přidané hodnoty recyklovaných výrobků s upřednostněním činností, které mají větší ekonomický dopad s menšími prostředky a jejich rekapitalizací, podle možností ekonomiky. Proto byla v roce 2012 navržena nová politika v oblasti nakládání s odpady a jejich recyklace. Tato politika již funguje, bude revidována v roce 2016 a údajně bude posílena, jakmile vstoupí v platnost nový zákon o recyklaci, který se nachází ve fázi projednávání, ale který ještě nebyl předložen. Proces implementace nové politiky Politika schválená v roce 2012 směřuje k maximalizaci používání recyklovaných odpadů v národním průmyslu, kdy se budou vyvážet ty odpady, jejichž použití v zemi není technologicky možné. Opírá se o 6 základních prvků: 1. Soustředit státní recyklační aktivity ve velkých závodech, které produkují druhotné suroviny a zabývají se průmyslovým zpracováním. Zavést nové modely řízení recyklace pro malé a střední závody v této oblasti (pronájem sběren surovin a motorových tříkolek živnostníkům zabývajícím se recyklací druhotných surovin a vytvoření recyklačních družstev). 12

13 2. Aplikovat uzavřené schéma financování recyklační činnosti, které umožňuje použít 0,32 centů z každého CUCu 11 z exportních příjmů. To umožňuje mít v příhodnou dobu finanční prostředky na nákup zařízení potřebného pro rozvoj tohoto průmyslu. 3. Nastavit cenovou politiku, která by umožnila aplikovat stimulační ceny na výkup recyklovatelných odpadů jak ve státním sektoru, tak od obyvatelstva a srovnat prodejní ceny těchto druhotných surovin s cenami na mezinárodním trhu. 4. Zavést nový zákon o recyklaci, který by mimo jiné stanovil odpovědnost jak fyzických, tak právnických osob za recyklaci a definoval by tresty za jeho neplnění. 5. Zahrnout význam recyklace do vzdělávacích programů na všech úrovních výuky jako prostředek, jak zvýšit recyklační kulturu u nových generací, a využívání hromadných sdělovacích prostředků k orientaci obyvatelstva obecně v této problematice. 6. Definovat strategii rozvoje a krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý investiční program, který by posílil recyklační průmysl. Zásady této nové státní koncepce rozvoje odvětví recyklace se dají shrnout v následujících procesech: Třídění v místě původu. Zhutňování odpadů v místě původu podle druhu produktu, snížení objemu přepravy. Projekty na organizaci cyklů sběru. Velké a střední zdroje. Přeprava ve specializovaných popelářských vozech a zhutňovací stroje s větší kapacitou nákladu a podpora zvyšování podílu železniční dopravy. Zvýšení podílu zpracování pevných komunálních odpadů. Nepřetržité provádění studií o pohybu a potenciálu vzniku recyklovatelných výrobků v zemi podle jednotlivých území, které by umožnily přizpůsobit technologie a jejich organizaci podle tendencí, které určí tyto analýzy. Aplikace nových technologií, které umožní trvale udržitelný proces industrializace zpracování. Když to shrneme, program se snaží soustředit státní podnikatelskou činnost týkající se průmyslového zpracování odpadů ve velkých zdrojích generujících odpady, přičemž pracuje na tom, aby přilákal účast zahraničního kapitálu s cílem vytvořit nové kapacity pro recyklaci. To znamená, že uvolňuje potenciální široké pole pro recyklaci, což jsou střední a malé zdroje produkující odpady. Zajímavé na tom je, že tento rozměr je především důsledkem rozptýlenosti a neschopnosti státu poskytnout efektivní systém svozu odpadů. A právě tady se otevírá prostor pro zapojení nových ekonomických aktérů a případně také práci odpovědných občanů, kteří mají zájem o recyklaci. Schválená nová cenová politika již začala lidi stimulovat, od těch, kdo produkují odpady, až po sběrače odpadů. Záměrem státu je tyto ceny více přiblížit kurzům, které fungují na mezinárodní úrovni, ale prozatím jsou tomu 11 Na Kubě funguje systém dvojí měny. CUP neboli kubánské peso odpovídá jedné české koruně, zatímco CUC je tvrdou měnou a je ekvivalentem 1 americkému dolaru. Směnný kurz: 1 CUC= 24 CUP. 13

14 dost vzdálené. Kubánský stát platí soukromým sběračům 8 pesos (kubánské peso, neboli CUP, odpovídá 1 české koruně) za kilogram šrotu z hliníkových plechovek. Za kilogram šrotu se v průměru platí 2,24 USD 12. Jak je vidět, zatímco zisk pro stát je značný, sektor obyvatelstva, které se věnuje této činnosti, patří k těm nejvíce znevýhodněným skupinám společnosti, s menšími příjmy, které se mnohokrát pohybují mimo systém sociálního zabezpečení na ostrově. Nicméně životní situace na ostrově je tak tísnivá, že i tak nízké ceny stačily na to, abychom vypozorovali nárůst počtu sběračů. Řízení recyklace v podnicích produkujících druhotné suroviny začalo mít mírně povzbudivé výsledky od roku 2013, s prodejem recyklovatelného odpadu za o něco více než 160 milionů CUC. Z toho 55 milionů připadalo na export. V roce 2013 dosáhl prodej tun recyklovatelných odpadů, což bylo o prodaných tun více než v roce Jednalo se o nejlepší prodejní výsledky dosažené za posledních 10 let. 13 Je také užitečné vědět, které materiály zaujímají privilegované místo v recyklaci na ostrově. Na Kubě se nekovové odpady jako papír nebo karton dodávají do papíren a dalších továren na výrobu školních sešitů, toaletního papíru, plat na vajíčka, tašek na domy atd. Podobně je tomu s textilními a skleněnými obaly, jejichž sortiment dosahuje ročně více než 75 milionů jednotek. V roce 2013 získala Kuba novou továrnu na plasty, nacházející se v centrální provincii Cienfuegos, která umožňuje recyklovat některé druhy plastů, které do té doby nebylo možné recyklovat tak, aby bylo dosaženo úrovně kvality požadované mezinárodními standardy pro jejich vývoz. Kromě toho se plastové odpady začaly zpracovávat v družstvu neživočišné výroby sídlícím v okrese Fomento, v provincii Sancti Spíritus, které se zabývá výrobou a prodejem plastových výrobků pro národní spotřebu. Tento minizávod zaměstnává 10 lidí a věnuje se např. výrobě hadic, potrubí pro elektrické a sanitární rozvody, doplňků pro zemědělské zavlažování. Tento malý závod dosahuje ročních zisků v hodnotě 2 milionů pesos (CUP) a přináší do státního rozpočtu půl milionu pesos, zároveň recykluje více než 20 tun plastů měsíčně. 14 Na rozdíl od dalších dvou družstev na recyklaci druhotných surovin, zřízených státem v Artemise a v San José de Las Lajas, které se věnují výkupu odpadů jak od podniků ve státním sektoru, tak od obyvatelstva za ceny podle nabídky/poptávky, družstvo na výrobu plastových výrobků ve Fomento nemůže vykupovat přímo od obyvatelstva. Mezi produkty, které se recyklují, se nachází více než 300 tisíc run ročně železného šrotu, které končí v ocelárnách a používají se na výrobu betonářské prutové oceli, tekuté oceli a jejích derivátů. Také se prodává neželezný šrot, jako je měď, bronz, nerezová ocel, olovo, hliník jak kubánským podnikům, tak do zahraničí, z čehož plynou ročně příjmy přesahující 50 milionů dolarů. Nicméně hlavním cílem kubánského šrotu je bezpochyby vývoz. Hlavním příjemcem kubánského šrotu je Španělsko, které za něj v letech 2013 a 2014 zaplatilo, každý rok, 12 milionů dolarů 15. Kromě toho se v roce 2014 vyvezlo z Kuby do Španělska: hliníkový šrot: $ 5,15 milionů 12 Podle údajů International Scrap Metal Prices 26/11/ José E Sánchez Abreu (2015): Recyklace plastových odpadů a jejich příležitosti pro Kubu, Revista Caribeña de Ciencias Sociales (duben 2015). Na: 14 Oznámení Pavela Sancheze Zerquery, člena družstva pro neživočišnou výrobu La Esperanza, z okresu Fomento, Sancti Spíritus; na

15 měděný šrot: $ 9,39 milionů olověný šrot: $ 459 tisíc zbytky odpadů: $ 236 tisíc surový hliník: $ 114 tisíc ingoty z nerez oceli: $ 1,38 tisíc zvony a další kovové ozdoby: $5.82 tisíc Dalšími zeměmi, které kupovaly kubánský šrot, byly: V roce 2013 Itálie ($ 1,23 milionů), Nizozemsko ($ 375 tisíc), Jižní Korea ($ 35 tisíc), Kanada ($ 3,87 tisíc). V roce 2012 Španělsko ($ 2,38 milionů), Itálie ($ 1,46 milionů), Nizozemsko ($ 395 tisíc), Indonésie ($ 112 tisíc), Thajsko ($ 30,6 tisíc), Jižní Korea ($ 6,7 tisíc), Panama ($ 80,4 tisíc), Kanada ($ 13,6 tisíc) Španělsko ($ 3,14 milionů), Itálie ($ 1,97 milionů), Nizozemsko ($ 177 tisíc), Indonésie ($ 155 tisíc), Hong Kong ($ 39 tisíc), Pákistán ($ 5,34 tisíc), Panama ($ 8,91 tisíc). Systém začal s pronájmem 25 motorových tříkolek v Havaně samostatně výdělečně činným pracovníkům, kteří poskytují službu svozu recyklovatelných odpadů státním malým a středním podnikům produkujícím odpad a obyvatelstvu (služba odvozu z domu) a účtují si ceny podle nabídky a poptávky. Zároveň bylo pronajato 25 prostor v různých provinciích, které fungují jako sběrny druhotných surovin, osobám samostatně výdělečně činným s cílem zlepšit službu obyvatelstvu a zvýšit recyklaci. Přiznané potíže uvedené v předchozích odstavci vedly k tomu, že stát myslí v určitých liniích rozvoje s cílem posílit recyklační činnost. Jednou z nich je zavedení technologií, které by umožnily třídění odpadů už od chvíle, kdy vzniknou. Ani obyčejní lidé, ani podniky, které dnes produkují na Kubě odpady, je netřídí. Neexistují popelnice na tříděný kovový a plastový odpad, na papír, sklo, organické odpady atd... Ani by nemělo smysl to dělat, pokud nebude zaručeno, že tyto odpady se dostanou do procesu recyklace. Další linie rozvoje souvisí s modernizací technologií na výrobky, které se dnes recyklují. V případě kovových výrobků by tato technologická modernizace směřovala do: 1. Rozmontování průmyslových zařízení a plavidel. Tato investice se už částečně realizovala, protože Kuba má podnik na rozebírání lodí, se sídlem v Bahía Honda, který je schopen vyprodukovat velké objemy šrotu. Jeho hlavním problémem je malá dostupnost lodí. Tyto technologie na rozmontování průmyslových zařízení je ještě třeba na Kubě rozvíjet. 2. Modernizace, opětovného uvedení do provozu a oprav specializovaných dopravních prostředků a zvedacích a manipulačních zařízení, které se nacházejí v kritickém stavu. 3. Menší prioritou pro stát, ještě ve stavu výzkumu, jsou modernizace, opětovné uvedení do provozu a opravy lisů a zavádění nových technologií na stříhání, štěpení a magnetické třídění odpadů. V případě nekovových výrobků jsou potřeby jiné: 15

16 1. Modernizace a nové linky na zpracování plastů, které by zpracovávaly všechny typy tohoto produktu, které jsou v oběhu, včetně peletizace. V této oblasti už se investovalo a další investice jsou navrženy nebo se zvažují. 2. Byly navrženy investice do zvýšení kapacity recyklace a zpracování kartonu. 3. Na druhou stranu se stále ještě zvažuje, jak zvýšit kapacity na recyklaci a zpracování skla, opětovné použití a recyklaci skleněných obalů, modernizaci technologií mytí. Kubánský systém recyklace druhotných surovin akceptuje pouze omezený počet skleněných lahví. Všechny láhve od piva dovážené na Kubu nejsou pro recyklaci vhodné, vzhledem k nainstalovaným technologiím. Totéž se děje s lahvemi od rumu značky Havana Club. To jsou významné objemy materiálů, které se nevyužívají. Je nutné posílit a zvýšit opětovné využití lahví a jejich vhodnost pro technologie výrobců. 4. Posílit a doplnit specializované vybavení na recyklaci v turistických a rozvojových centrech země. V této oblasti už byly realizovány investice, ale je nutné provést nové studie po nastalých změnách a nárůstu turistického průmyslu v zemi. To vše se týkalo komodit, které se na ostrově již recyklují; nicméně je nutné prozkoumat zavedení nových technologií pro výrobky, které se ještě nerecyklují, a dát přitom přednost těm, které mají největší ekonomické a ekologické dopady. Máme na mysli recyklaci a zpracování vyřazených pneumatik a elektronického šrotu. Sběrači, ti lidé, kteří se hrabou v popelnicích, na skládkách a miniskládkách, zaměřili svou práci na několik málo recyklovatelných produktů. V pořadí podle priority to jsou: 1. Kovové plechovky od piva, džusů a dalších nápojů. 2. Skleněné láhve (s vyloučením těch uvedených výše) 3. Karton 4. Plasty Ve skutečnosti tato činnost probíhá i nadále velmi nepravidelně. Kupující velmi často mění ceny pro ten nejzranitelnější sektor, což jsou sběrači, kteří nejsou osobami samostatně výdělečně činnými. Někdy se místo platby v hotovosti druhotné suroviny vyměňují přímo za určité nedostatkové výrobky, které však podnik může dostat za nízké ceny. Podle oficiální rétoriky se dnes v zemi recykluje přibližně 35 % z celkového množství odpadu, který vzniká a lze jej znovu použít. Již však víme, že takový výpočet je nemožné provést, když nejsou k dispozici reálné statistiky o množství vyprodukovaného odpadu; a ještě mnohem méně v podmínkách, kdy narůstá komercializace země a množství spotřebních výrobků. V souladu se současnými ekonomickými návrhy se má potenciální produkce pevných odpadů na ostrově za krátkou dobu zvýšit. Například obalový průmysl během roku 2013 vyrobil milionů igelitových tašek; a závod nacházející se v Santa Clara vyrobil 219 milionů preforem na PET láhve 16. I když spotřeba obalů na hlavu zdaleka 16 José E Sánchez Abreu (2015): Recyklace plastových odpadů a jejich příležitosti pro Kubu, Revista Caribeña de Ciencias Sociales (duben 2015). Online a: 16

17 Tisíce tun nedosahuje čísel v jiných evropských zemích nebo v Severní Americe (od $ 300,00 do $ 500,00), v této chvíli činí tato spotřeba v zemi $ 33,00 na hlavu a plánuje se, že se tento ukazatel zvýší na $ 47,00. Kuba investuje přibližně 500 milionů dolarů do přebudování a modernizace sektoru obalů, přičemž 25 až 30 procent těchto investic směřuje do plastového průmyslu. Země v roce 2013 dovezla tun polyethylentereftalátu (PET) za CUC a do května 2014 už bylo dovezeno tun tohoto materiálu v ceně CUC 17. Podle vyjádření hlavních řídicích pracovníků Unie podniků pro recyklaci druhotných ve veřejnoprávní televizi v červnu 2013 se na Kubě v současnosti recykluje ročně kolem 430 tisíc tun odpadů. Nicméně když se podíváme na statistické ročenky Národního statistického úřadu, zjistíme, že v období se v průměru recyklovalo přibližně 366 tisíc tun ročně. Je možné, že rozdíl je dán tím, že do výpočtů nemůžeme zahrnout skleněné odpady, protože se prezentují v neekvivalentních jednotkách. Jisté je, že procento recyklovaných odpadů je minimální s ohledem na to, kolik odpadu je sesbíráno, a ještě o mnoho menší v poměru ke skutečně vyprodukovanému odpadu, který nikdy nekončí ve sběrném systému. 6000, , , , , ,00 0,00 Desechos Colectados Abychom mohli skutečně pochopit, jak se vyvíjela recyklace v posledních 15 letech, načrtl jsem graf, podle údajů Národního statistického úřadu. Jak lze vidět, roční míra recyklace se snížila ve srovnání s obdobím na konci 90. let. 17 Oddělení pro dovoz plastových výrobků. Ministertvo zahraničního obchodu Kuby. 17

18 16,0 Roční míra recyklace 14,0 13,6 13,9 13,8 12,1 12,0 10,0 8,0 10,0 8,9 8,2 7,5 7,4 8,0 8,3 7,4 7,9 9,4 10,0 8,5 8,7 6,0 4,0 2,0 0, Abychom si mohli učinit představu o tom, jak funguje zpracování recyklovatelných plastových odpadů na místní úrovni, uveďme, že v okrese La Lisa v provincii Havana, který má přibližně obyvatel, se recykluje měsíčně v průměru 1,5 tun recyklovatelných platových odpadů (Unidad Municipal para la Recuperación de Materias Primas / Městská jednotka na recyklaci druhotných surovin). Zatímco studie realizované Podnikem komunálních služeb ( Empresa de Saneamiento) odhadují, že v hlavním městě Havaně se denně sesbírá kolem tun pevných komunálních odpadů. Ohledně produkce pevných odpadů na obyvatele nejsou statistiky k dispozici. Nicméně autoři jako Juan Joa se domnívají, že produkce pevných odpadů na hlavu v rozvojových zemích se pohybuje od 0,4 do 1 kg. Pokud použijeme tento ekvivalent, Kuba s průměrným počtem obyvatelstva osob by mohla denně vyprodukovat tun pevného komunálního odpadu. V rámci obchodního portfolia Ministerstva průmyslu vyniká zájem vytvořit integrovaný systém nakládání s pevnými komunálními odpady v zemi. Proto byl na XXXII. mezinárodním veletrhu v Havaně (FIHAV 2014) představen návrh na zahraniční investice do nakládání s pevnými odpady, získávání bioplynu a výroby elektrické energie v provincii Camagüey, které by poskytla společnost Suncurrent S.A., se sídlem v Méridě na Yucatánu. Projekt zahrnuje všechny etapy recyklace odpadů: správné třídění v místě vzniku, svoz, zpracování, recyklaci a energetické zhodnocení. 3. DALŠÍ RELEVANTNÍ EKOLOGICKÁ TÉMATA 3.1 Agroekologická krize Boom zemědělských podniků a podpora technologií intenzivního zemědělského hospodaření jsou jedním z prvních výsledků stále ještě slabé ekonomické liberalizace na ostrově, kdy byly zrušeny zastaralé restrikce, ale bez zavedení demokratických institucí nebo jakékoliv kontroly ze strany občanů. Jako nejvýznamnější a nejnebezpečnější příklad je třeba uvést zavádění geneticky modifikovaných plodin pro lidskou spotřebu. Technologie využívání geneticky modifikovaných organismů je naprosto neslučitelná s kubánským agroekologickým modelem, který se vyvíjel teoreticky a experimentálně více než 20 let a který ještě čeká na to, až bude vyzkoušen v celé své šíři. 18

19 Je pravda, že Kuba nemá žádnou legislativu, která by zakazovala produkci, užívání a spotřebu geneticky modifikovaných organismů. Nicméně země podepsala v roce 2010 Deklaraci z Cochabamby, která kategoricky odmítá pěstování těchto plodin. V současnosti je zavádění geneticky upravených plodin do kubánského zemědělství, především kukuřice a sóji, které tvoří základní součást stravy lidí na Kubě, v rukou kubánských vojenských podniků, jako je např. CUBASOY, a pokračuje neprůhledným způsobem dál. Tento proces probíhá, aniž by obyvatelstvo bylo informováno o původu těchto potravin a jejich možných zdravotních a ekologických následcích. Kromě kukuřice a sóji pracuje Centrum genetického inženýrství a biotechnologie (Centro de Ingeniería Genética y Biotecnología) na produkci dalších geneticky modifikovaných organismů, jako jsou: batáty, rajčata, brambory, rýže i ryby jako např. sumeček africký. Ve zprávě předložené v prosinci 2014 Národnímu shromáždění lidové moci (Asamblea Nacional del Poder Popular) Podnikatelskou skupinou rostlinné a živočišné výroby (Grupo Empresarial Agropecuario) kubánského Ministerstva vnitra (vojenská složka), se ujišťuje, že se obecně plánují navázat nezbytné vztahy mezi podnikatelskými skupinami rostlinné a živočišné výroby a výzkumnými centry, aby se v oblasti zemědělské technologie aplikovaly ty nejnovější poznatky, což je eufemismus, za kterým se skrývají slova geneticky upravený, která se v kubánském tisku objevují jen velmi zřídka. Kubánským úřadům se nepodařilo věrohodně dokázat neškodnost geneticky upravených organismů na lidské zdraví nebo životní prostředí, ve specifických podmínkách každé lokality. Na Kubě, která v rekordním čase schválila pěstování geneticky upravené kukuřice FR-Bt1 bez ohledu na doporučení odborníků a na žádost o prodloužení lhůty pro zavedení tohoto procesu, takové důkazy neexistují. Naopak, na nedávných výstavách organizovaných Svazem mladých komunistů (Unión de Jóvenes Comunistas) se propagovala geneticky upravená kukuřice. Tyto antiekologické praktiky vedou k obnovení konvenčního zemědělského modelu, vyžadujícího velké investice, který je vysoce závislý na vnějších rozhodnutích a zbavuje zemědělce autonomie. Zemědělství na základě geneticky upravených organismů kromě toho, že nezaručuje skutečně větší výnosy, způsobuje destrukci a ztrátu zemědělské biodiverzity a podporuje privatizaci a kontrolu semínek, přičemž toto nebezpečí nyní, s předpokládaných vstupem amerického zemědělství do produktivní dynamiky ostrova, hrozí ještě bezprostředněji. Je známo, že přibližně 70 % potravin zpracovaných ve Spojených státech obsahuje geneticky upravené produkty, hlavně se to týká kukuřice, sóji, bavlny, cukrové řepy, semen řepky olejky a růstových hormonů pro dobytek. Kvůli nasycení trhu a velkému odporu vůči americkým zemědělským výrobkům v Evropě obrátily semenářské firmy a obecně zemědělské podniky ze Spojených států svou pozornost na Čínu a Latinskou Ameriku. Hlavními hráči na světové úrovni jsou Monsanto, DuPont a Dow Chemical, ale také německá firma Bayer a švýcarská Syngenta (obě již působí na Kubě). Mnoho z těchto velkých společností vytvořilo Americkou zemědělskou koalici pro Kubu (Coalición Estadounidense de Agricultura por Cuba, USACC), jejímž údajným cílem je pracovat na odstranění blokády. 19

20 3.2 Ponechání životního prostředí bez ochrany a hospodářská činnost v chráněných územích Neexistence účinné legislativy na ochranu zvířat a rostlin je na Kubě realitou, která není důsledkem posledních transformací realizovaných Raúlem Castrem, avšak představuje znepokojivou trhlinu vedoucí ke zhoršování situace, pokud jde např. o obchodování s druhy vysoké komerční hodnoty a odlesňování. Kuba má prestižní, mezinárodně uznávaný národní systém chráněných území, který na základě zmocňovacího zákona č. 201 z roku 1999 stanovuje osm kategorií pro jejich klasifikaci: přírodní rezervace, národní park, ekologická rezervace, významná přírodní lokalita, rezervace flóry s udržitelným využíváním, útočiště fauny, chráněná přírodní krajina, chráněné území s udržitelným využíváním zdrojů. Celkem má země 211 identifikovaných chráněných území (103 schválených a 108 čeká na schválení snad v roce 2015). Z nich je 77 celonárodního významu a 134 místního významu; 120 z nich je spravováno a 91 nemá správu. Tato území zaujímají přibližně 20,2 % plochy souostroví, včetně ostrovních oblastí v moři. Uveďme několik nejvýznamnějších chráněných území na Kubě: Světové dědictví: Národní park Alexandra von Humboldta (Parque Nacional Alejandro de Humboldt), Národní park vylodění z Granmy (Parque Nacional Desembarco del Granma) Biosférická rezervace: Poloostrov Guanahacabibes, Baconao, Buenavista, Ciénaga de Zapata, Cuchillas del Toa a Sierra del Rosario Ramsarské mokřady: Ciénaga de Lanier, Humedal del Río Máximo Parky: Národní park Viňales (Parque Nacional Viñales) a Velký národní park Topes de Collantes (Gran Parque Natural Topes de Collantes) Tento systém představuje nespornou sílu pro ochranu a uchování kubánské přírody. Nicméně ne vše funguje tak, jak se zdá. V souladu s oficiální rétorikou jsou tato území spravována zaměstnanci Ministerstva vědy, technologie a životního prostředí, Národním podnikem pro ochranu fauny a flóry (Empresa Nacional para la Protección de la Flora y la Fauna) a integrovaným lesnickým podnikem (Empresa Forestal Integral). Nicméně je dobře známo, že velkou část tohoto prostoru spravuje kubánská armáda, někdy dokonce přímo, jako je tomu v případě Národního podniku pro ochranu fauny a flóry, který je řízen velitelem revoluce a hrdinou Kubánské republiky, Guillermem Garcíou Fríasem. Tento podnik má dokonce stejnojmennou podnikatelskou skupinu, kterou tvoří Podnik Fauna a Flóra (Empresa Flora y Fauna), její základní administrativní jednotky, obchodní společnost ALCONA s. a. (která se zabývá prodejem přírodních přebytků z ochrany přírody a vývozem plameňáků a bojových kohoutů) a cestovní agentura ECOTUR s. a. (specializující se na cestovní ruch spojený s přírodními atraktivitami). Je značně rozporuplné chránit přírodu prodejem plameňáků a bojových kohoutů; ale také ušlechtilých koní, vzácného dřeva (eben), kubánských krokodýlů, šnečího masa a dalších druhů, které tyto podniky volně odchytávají v oblastech, které mají chránit. Krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer) je endemický druh, kvalifikovaný od roku 2008 jako kriticky ohrožený druh v Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody. Populace tohoto plazu zaznamenala v posledních třech generacích pokles o 80 procent a nyní se tento krokodýl vyskytuje pouze ve dvou 20

21 oblastech na ostrově: Ciénaga de Zapata a Ciénaga Larnier, oba tyto mokřady se nacházejí v jurisdikci národního systému chráněných území. Plameňáci karibští, rovněž uvedení na červeném seznamu, se prodávají za cenu kolem eur za jeden exemplář, v tomto případě s požehnáním CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Vládní rozhodnutí ještě více rozšířit cestovní ruch první kategorie znamená, že zcela zřetelně a okamžitě nastanou nevyhnutelné potíže při nakládání s těmito chráněnými územími s různým stupněm ekologického významu. Očekávatelné dopady na životní prostředí a některé už se projevují povedou také k drastickému úbytku vegetačního krytu v důsledku odlesňování. V červnu tohoto roku byla již veřejně oznámena výstavba nových golfových hřišť, která mají zabrat rozsáhlé oblasti poloostrova Guanahacabibes, místa s biodiverzitou obrovské hodnoty a jednoho z hlavních míst, kde kladou vajíčka mořské želvy z Karibiku. 3.3 Hydrologická krize V důsledku intenzivního sucha, které zažívá velká část ostrova (především na východě), dochází v rozsáhlých pobřežních oblastech a na suchých místech v zemi k významným procesům směřujícím k desertifikaci. K tomu se přidává to, že chatrný a přetížený systém zadržování a distribuce vody systém, který měl radikální dopad na kubánské ekosystémy prochází vážnou krizí, která zabraňuje uspokojení národní poptávky po vodě pro zemědělství, průmysl a lidskou spotřebu. Více než 50 % vody z tohoto systému se ztrácí úniky v distribuční síti. Za těchto okolností ještě zhoršuje situaci nová politika obchodování se sladkou vodou pro cestovní ruch a na vývoz. Další příklad neblahé strategie kubánských úřadů souvisí s projekty již v běhu rozvoje značného počtu golfových hřišť a realit, které znamenají extrémní nárůst spotřeby vody. Na druhé straně na Kubě neexistuje systém vhodného monitorování kvality vody na pevnině a mořské vody. Intenzivní a dlouhotrvající sucho postihuje především jihovýchodní oblasti ostrova. Od roku 2012 zde klesá množství srážek, což způsobilo úplné nebo částečné vyčerpání více než 350 zdrojů vody pro zásobování tohoto regionu. Srážky budou i nadále ve východním regionu klesat a sucha budou častější, intenzivnější a delší, což spolu s vysokou mírou vypařování přispěje ke zhoršení stavu půdy a ke snížení zásob vody. 18 Ale i když se přesuneme dále do středu země, uvidíme, že 90 procent území provincie Cienfuegos trpělo od listopadu 2014 do dubna tohoto roku nedostatkem srážek, zatímco Ministerstvo cestovního ruchu zde podporuje devět golfových hřišť s více než hotelovými hosty v jejich okolí. Ani západ ostrova nezůstává pozadu. Byly zde zaznamenány rekordní maximální teploty a zasažení režimu srážek. 3.4 Znečišťující energetický model Ostrov nadále silně sází na používání znečišťujících zdrojů energie, především na fosilní paliva, nyní s průzkumem v exkluzivní ekonomické zóně v Mexickém zálivu, kde se odhadují zásoby dosahující přibližně 20 miliard barelů ropy. 18 Dopad klimatických změn a metody adaptace na Kubě. Kolektiv autorů. Havana,

22 Výsledky byly doposud negativní, ale kubánské elity i nadále investují do infrastruktury miliony. Po intenzivní modernizaci tepelných elektráren, která proběhla před deseti lety, se nyní pracuje na rafinerii v Cienfuegos, na ropovodu ze Cienfuegos do Matanzas, skladu pro 600 tisíc barelů v Matanzas nebo megapřístavu Mariel. Těžební průmysl začal nedávno na přetížených nalezištích v zemi používat nový postup, se vstřikováním páry a vody pro stimulaci podzemních vrstev, což je proces velmi podobný známému frakování. Mezinárodní ceny ropy poklesly za více než jeden rok na polovinu a nejčerstvější plány uvádějí, že v roce 2016 poklesnou ještě více. Nicméně na konci roku 2016 nebo na začátku roku 2017 bude Kuba znovu provádět průzkum v hlubokých vodách Mexického zálivu, který je součástí smluv sdílených s venezuelskou státní ropnou společností PDVSA a angolskou Sonangol. Do národních plánů a oficiální rétoriky se nesměle dostávají i obnovitelné zdroje energie, ale zatím s velmi malými výsledky. 3.5 Dopad těžebního průmyslu s povrchovou těžbou Na Kubě funguje povrchová těžba díky účasti smíšených společností. Již dvacet let mezi nimi vyniká kanadská Sherritt International, která produkuje kolem dvou třetin ropy těžené na Kubě a má 49% podíl ve smíšeném podniku, který spravuje těžební oblasti v Moa, v provincii Holguín, na kubánském východě, v oblasti těžby, zpracování a čištění niklu a kobaltu. Kromě toho vlastní Sherritt nepřímý třetinový podíl v Energas, smíšeném podniku na výrobu elektřiny na Kubě. Zbývající dvě třetiny sdílejí rovným dílem národní podniky Unión Eléctrica a CubaPetróleo. Podle údajů z roku vlastní kubánské Ministerstvo stavebnictví 30 subjektů, které obdržely celkem 190 těžebních práv, z nichž více než 150 se týká těžby v lomech, která má hluboké následky pro životní prostředí. Mnoho z těchto lomů nadále existuje, i když těžba už skončila. Funkční životnost dolu se pohybuje v rozmezí od 10 do 100 let, nicméně ekologické a sociální změny s nimi spojené přetrvávají mnohem déle. Negativní vlivy na životní prostředí jsou dány obecně naprostým poškozením vegetace, fauny, reliéfu a krajiny a také sekundárními dopady spojenými hlavně se znečištěním řek, ovzduší a půdy. Následující tabulka shrnuje předpokládané ekologické dopady veškeré důlní činnosti v povrchových dolech na ostrově podle kubánských odborníků. 20 PROSTŘEDÍ FYZICKÉ FAKTOR TÝKAJÍCÍ SE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Klimatologie ČINNOST Vrtání, nakládání a trhací práce Doprava strojů Přesouvání půdy Tvorba sutiny Mechanická úprava (suchá cesta) DOPAD Emise plynů a prachu do ovzduší Emise hluku a vibrací 19 Montero Matos, Julio a Otaño Noguel, José: Socioekonomický a ekologický dopad postupu při zavírání lomů na stavební materiály na Kubě" v Revista Caribeña de Ciencias Sociales, listopad 2012, na 20 Montes de Oca Risco, Alexis: Studie ekologického dopadu a rekultivačních opatření v lomu Los Guaos na 22

23 PROSTŘEDÍ IOTICKÉ ANTROPICKÉ FAKTOR TÝKAJÍCÍ SE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Hydrografie Geologie a geomorfologie Krajina Flóra Fauna Ekologická rovnováha Ekonomické Sociální ČINNOST Hloubení, vrtání, mechanická úprava (vlhká cesta) Úniky paliv a maziv Dopravní cesty Infrastruktura Odpad z důlní činnosti Navrtání a fragmentace Stavba násepů Stavba dopravních cest Vymýcení vegetace Odpad z důlní činnosti Vrtání, nakládání a trhací práce Opuštění dolu Stavba cest Infrastruktura Vymýcení vegetace Vrtání, nakládání a trhací práce Stavba cest Odpad z důlní činnosti Opuštění dolu Infrastruktura Výsypky a odkaliště Stavba cest Vrtání, nakládání a trhací práce Hloubení Doprava materiálu Vymýcení vegetace Infrastruktura Odpad z důlní činnosti Vymýcení vegetace Vrtání, nakládání a trhací práce Stavba cest Odvoz materiálu Opuštění dolu Sutiny Přesouvání půdy Komercializace Stavba cest Infrastruktura Doprava Stavba cest Opuštění dolu Vymýcení vegetace Infrastruktura Doprava Emise znečišťujících plynů DOPAD Změna kvality ukládáním pevných látek, přehrazování řek a usazování bahna, změny hladiny podpovrchové vody, zvyšování hladiny usazenin Znečištění místních vodních zdrojů odpadními vodami Zvyšování eroze Změny v topografii Změny vizuálního charakteru Odstranění vegetace a odlesňování Změna přirozeného habitatu a přesouvání fauny Změna proudění energie a společenstev Ztráta biologické rozmanitosti Zvýšení zaměstnanosti Zvýšení poptávky po sociálních službách Zvýšení počtu nehod Zvýšení nemocnosti Kulturní Komercializace Obohacení kulturní rozmanitosti Viz charakteristika ekologických dopadů v příloze

24 Většině těchto dopadů se nelze vyhnout, především v kubánských podmínkách, kde se mnohokrát ekologická dimenze do těžebních projektů nezačleňuje, používaný systém těžby nezahrnuje varianty rekultivace a dělníci, technici a vedoucí pracovníci nemají dostatečné ekologické vzdělání 21. Neplnění ustanovení ekologické legislativy v těžebních projektech mělo v některých případech za následek, že vytěžené oblasti nejsou po skončení těžebních prací vhodně rekultivovány, jako se to stalo v lomu El Cacao, nacházejícím se jižně od Jiguaní, v provincii Granma, kde se těžilo více než 40 let. Na národní úrovni existují některé těžební podniky, které provádějí rekultivaci zároveň s těžbou v lomech nebo po ní a které převzaly ekologické náklady své výrobní činnosti, ale nejde o všeobecnou realitu a aktivisté nemají možnost zjistit, které subjekty aplikuji nápravná opatření navržená odborníky (viz příloha 6.8). V lednu 2007 vznikl Podnik rekultivace po těžební činnosti (Empresa de Rehabilitación Minera) se záměrem minimalizovat ekologické dopady a obnovit ekologickou rovnováhu. Tento podnik sice znovu zalesňuje oblasti po těžbě, ale především se věnuje kácení stromů v místech, kde se budou nacházet těžební naleziště. Tuto činnost realizuje pomocí tří brigád dřevorubců a jedné brigády uhlířů, kteří pracují v hornatých oblastech a na pile, která byla zřízena a vybavena recyklovanými stroji, z nichž některé jsou v provozu už více než sto let. To vede k tomu, že s postupem těžebních oblastí Kuba přichází o více než 50 % dřeva, přičemž mnohdy se jedná o tvrdé nebo polotvrdé dřevo. 22 Těžební činnost v oblastech na kubánském východě měla za následek vznik měsíčních krajin, tedy prakticky absolutní zničení života v krajině, kde probíhá; přitom má zároveň negativní dopady na přilehlá lidská sídla, jejichž obyvatelé trpí vážnými respiračními chorobami v důsledku červeného prachu, který pokrývá tyto lokality. Nicméně tyto informace jsou empirické, podávají je jednotlivci, kteří místo navštíví, neviděl jsem tedy oficiální zprávy týkající se této problematicky. Také není jednoduchý přístup k těmto dost vzdáleným místům, pod určitým vojenským dohledem, vzhledem k tomu, že se jedná o strategické cíle národního hospodářství. Na druhou stranu revize těžební činnosti v posledních pěti letech 23 vykazuje mírné snížení produkce, jak je vidět na následujícím grafu Montes de Oca Risco, Alexis: Dopady těžby v lomech na Kubě na životní prostředí, na 22 Valdés Paz, Manuel: Povrchová těžba. Z Měsíce na Zemi na 23 Národní statistický úřad, 2015: Statistická ročenka Kub 2014 na 24 V dalších dolech a lomech se těží: jíl na výrobu cementu, červený jíl na výrobu keramiky, žáruvzdorné jíly, bentonit, vápenec pro cementářský průmysl, vápenec pro chemický průmysl, kaolín, karbonizovaný kal, živec, fosforit, slín pro cementářský průmysl, hrubé kameny, kameny na výplně, kameny na drcení, sůl, pěnovec na výrobu cementu, sádra, kaolinit. Z tohoto schématu jsou vyloučeny produkce mramoru, naplaveninového a křemičitého písku, protože se uvádějí v neekvivalentních měrných jednotkách. 24

25 Tisíce tun Těžební průmysl na Kubě Extracción y beneficio de mineral de Níquel Explotación de otras minas y canteras Tato tendence může znamenat nový negativní dopad na horské ekosystémy na východě ostrova, protože by mohla naznačit potřebu otevřít nová naleziště nebo rozšířit ta stávající, aby se udržela produktivita. Kuba ročně produkuje přibližně 28 tisíc tun niklu plus kobalt, které jsou velmi žádány na mezinárodním trhu. Ve svých nedávných prohlášeních se vedoucí pracovníci firmy Sherritt vyjádřili, že obnovení vztahů mezi Kubou a USA by mohlo mít pozitivní dopad na jejich ekonomické aktivity. Aktivity tohoto podniku skutečně vzrostly o 26 % poté, co byly oznámeny rozhovory mezi oběma zeměmi. Kanadský podnik plánuje expanzi svých obchodů na Kubě prostřednictvím výstavby závodu na kyselinu, který by snížil jeho operační náklady. 4. PŘÍTOMNOST A BUDOUCNOST EKOLOGICKÉ PRÁCE NA KUBĚ 4.1 Kubánské ekologické organizace V posledních desetiletích vznikla celá řada komunitních projektů, institucí, sdružení, vědeckých společností, přičemž některé z těchto organizací jsou velmi propojené se státní institucionální strukturou, ale mají v některých oblastech zajímavé možnosti autonomního jednání a vykazují vysoce hodnotné výzkumné výsledky. Kuba nutně potřebuje, aby se zde konsolidovalo silné, nezávislé a informované ekologické hnutí, které by bylo napojeno na podobná hnutí na globální úrovni; to by se dalo považovat na nejdůležitější ekologickou výzvu pro Kubánce, protože pokud by se to podařilo, mohla by se objevit řešení a také odpovědi na současné ničení životního prostředí. Samozřejmě se toto hnutí musí formovat v souladu se specifiky Kuby, jejími omezeními a regulacemi. 25